Výstupy z první vlny workshopů pro pedagogické pracovníky 2. stupně ZŠ v rámci KA 5.

Transkript

1 Výstupy z první vlny workshopů pro pedagogické pracovníky 2. stupně ZŠ v rámci KA 5. Během 16 workshopů SŠ na partnerských základních školách byly kromě jiného s tamními učiteli diskutovány i níže uvedené otázky. Jejich odpovědi byly zaznamenány a zpracovány do následujícího uceleného přehledu. 1. Nejdůležitější faktory, které hrají roli při volbě povolání dítěte. Rodiče (případně prarodiče či jiní příbuzní) bez diskuze 1. místo (ne vždy však jde zároveň o skutečné přání dítěte). Obzvlášť když vlastní firmu nebo existuje rodinná tradice. Tyto děti ale obvykle dokončí studium bez větších problémů. Důležitá je také existence technického zázemí v rodině v osobě otce, dědy nebo kohokoliv jiného. Mnohdy vyrůstá dospívající chlapec pouze s velmi zaměstnanou matkou, která jej k řemeslu logicky nepřitáhne. Roli hrají především ambice rodičů a jejich často nerozumné a nekritické postoje. Jsou mnohdy velmi paličatí a nenechají si poradit. Informaci, že je pro jejich dítě zvolený obor nadlimitní, absolutně odmítají akceptovat. Do dítěte promítají své nenaplněné sny a přání. Rozhodují mnohdy příkazem a benefity firem a stipendia mají pak vliv spíše v sociálně slabších rodinách. Poměrně časté jsou i naprosto opačné reakce, kdy je škole jednoduše oznámeno dejte si ho kam chcete. Plná odpovědnost za volbu povolání dítěte by ale rozhodně neměla být přesouvána na základní školu. V některých případech chce dítě za každou cenu od rodiny pryč, nejlépe do jiného města. Pak ale absolutně svoji samostatnost nezvládá a vrací se domů. Vliv má samozřejmě i vzdělání rodičů (shánějí nebo neshánějí potřebné informace). Dlouhodobá společenská prestiž maturitního studia, které je prezentováno jako naprosté minimum pro uplatnitelnost člověka na trhu práce a jakési měřítko inteligence. Norma je v současnosti podle většiny rodičů maturita, bez ní člověk nic neznamená. Atraktivní jsou hlavně profese vysoce ceněné veřejným míněním, bez ohledu na reálné možnosti dítěte (kadeřnice je víc než zedník; hasič je víc než obráběč kovů apod.). Prestiž oboru je tedy daná pohledem společnosti bez ohledu na jeho uplatnitelnost v praxi. Strojírenství a stavebnictví hodnotí veřejnost jako špinavé profese, kdežto služby (kadeřnice, kuchař, fotograf apod.) jsou profese čisté. Velmi důležité je také sociální prostředí. Záleží na tom, jestli jde o město nebo vesnici. Vesnickým dětem méně vadí manuální práce včetně práce v zemědělství. Důležité také je, jestli je v místě nějaký významný zaměstnavatel. Peníze. Rodiče si zjišťují, kolik je bude studium dítěte ve vybraném oboru přibližně stát, ale průměrný plat ve zvolené profesi obvykle moc neřeší. Výše platu v jednotlivých technických profesích veřejnost nezná. Rodina mnohdy nemá na zaplacení dojíždění či ubytování dítěte ve vzdálenějším městě a díky optimalizaci středních škol počet možností významně klesnul. Často rodiče podcení nutnou výbavu pro studium některých oborů a jsou doslova zaskočeni její finanční náročností ve chvíli, kdy už je dítě přijato.

2 Kamarádi a vrstevnická skupina. Mnohdy je to paradoxně jediný důvod pro volbu určitého oboru a to je špatně. Zajímavě funguje vrstevnická skupina na vesnici, protože tam se děti scházejí a komunikují ve větším věkovém rozpětí. Vliv vrstevníků bývá mnohdy skutečně značný a je proto třeba kontrolovat kvalitu informací, které bývají často velmi zkreslené a subjektivní, tedy zavádějící. Prospěch. V poslední době zafungoval přece jen strašák státní maturity a příklady neúspěšných studentů maturitních oborů, které pro ně byly nadlimitní, a tito mladí lidé zůstali po letech studia bez maturity se základním vzděláním. Někteří žáci i jejich zákonní zástupci si již konečně uvědomují, že dostat se na SŠ automaticky neznamená ji také dokončit. Ne všichni rodiče jsou však schopni realisticky vyhodnotit schopnosti a dovednosti dítěte. Bezproblémové přijetí dítěte na SŠ bylo až dosud velkou chybou systému, ve kterém je málo dětí, střední školy berou všechno a veřejnost to velmi dobře ví. Téměř všechny děti mají do přijímacího řízení dvě přihlášky a v případě jednoho maturitního a jednoho učebního oboru upřednostňují vždy ten maturitní, bez ohledu na svoje limity. Volí prostě menší zlo přijetí bez přijímacích zkoušek. Kvalitní práce výchovného a kariérového poradce na ZŠ. Výchovný poradce v případě, že je opravdu kvalitní, má dostatek aktuálních informací a umí rodiče přesvědčit a usměrnit, protože mu věří a dají na jeho názor. Někdy je opravdu schopen zvrátit chybná rozhodnutí. Odhad vlivu výchovného poradce na jednotlivých ZŠ se pohyboval od 5 do 70%. Děti se také dost často radí s třídními učiteli nebo se aspoň ptají na jejich názor. Dítě musí zvolený obor bavit, jinak nastává problém. Jen velmi zřídka ale vidíme u dítěte silnou osobní motivaci, kdy obor intenzivně chce, protože si jej vysnilo a nechce dělat nic jiného. Pak také projevuje zájem o obor i jinak (kroužky, doma kutí, neustále o svých zájmech vypráví apod.). Zájmy dítěte jsou ale ve většině případů velmi nevyhraněné. Nezralý jedinec obvykle sám ještě neví, co chce a nechává za sebe rozhodnout jiné nebo si prostě jenom vůbec nedokáže představit, co nově zvolená profese vlastně obnáší. Na střední škole je pak doslova zaskočen požadavky, které nezvládá plnit Dopravní obslužnost (žáci si vybírají hlavně školy v DC a ÚL). Děti ani rodiče nechtějí zpravidla dojíždění či ubytování na domově mládeže (často díky tréninkům a kroužkům). Málokdy uspějí obory vzdálené, kde je nutné ubytování na domově mládeže. Někdy se ale naopak stane, že děti chtějí za každou cenu vypadnout z rodiny a volí velmi vzdálenou školu. Za čas se ale paradoxně vrací, protože nezvládají samostatný život bez rodiny. Neopomenutelný význam má i tradice oborů vzdělání v místě bydliště a tedy uplatnitelnosti absolventa. Marketing střední školy. Především pak její způsob komunikace se ZŠ a rodičovskou veřejností. Nezastupitelnou funkci zde bezesporu hrají, školní webové stránky, úspěšnost v soutěžích, míra 2

3 publikování, prezentace v médiích, otevřenost k návštěvám žáků ZŠ a soutěže pro ně apod. prostě možnost ohmatat si středoškolský obor ještě na ZŠ hraje velkou roli.. Nedostatečné morálně volní vlastností. Dnešní děti jsou podle pedagogických pracovníků neskutečně líné dělat cokoliv, natož manuálně. V profesním životě ale chtějí být pěkně oblečené a čisté. Volí obvykle společensky atraktivní povolání bez ohledu na své schopnosti a uplatnitelnost trhu práce. Manažer nebo ajťák je přesně to, za co se schová málo práce, hodně peněz, služební auto a mobilní telefon. Rodina jejich nepřiměřené a nereálné představy bohužel moc nekoriguje. 2. Proč zůstávají technické profese na všech úrovních vzdělání bez dostatku mladých absolventů? Dělnické profese jsou ve vědomí dětí a jejich rodičů podřadné profese, zatížené navíc předsudkem, že si v nich člověk nedosáhne na slušný plat. Pracuje se ve vícesměnných provozech, hluku a špíně. Je proto lépe být v teple kanceláře nebo někde v kuchyni u jídla. Rodiče si samozřejmě přejí, aby se jejich děti měly lépe, a bohužel často nerespektují jejich reálné možnosti. Prioritou v naší společnosti je ve vzdělávání známka 1. Společnost má zažito, že dítě bez maturity nemá v budoucím životě prakticky žádnou šanci. Není proto jednoduché komunikovat s rodičovskou veřejností a změnit jejich mnohdy chybné a nereálné uvažování. Vše co zavání manuální prací současnou mládež absolutně nezajímá. Děti nejsou doma vedeny k manuální práci a jsou často velmi nešikovné. Proti technickým profesím se staví předsudky, které veřejnost dosud nedokázala opustit. Chybí celostátní plošná, dlouhodobá a velmi intenzivní propagace technických oborů ve všech médiích. Včetně příkladů dobré praxe. Stát nepomáhá v dostatečné míře propagaci technických oborů a také úroveň v jednotlivých regionech je rozdílná. Děti i rodiče mají mnohdy velmi zkreslený pohled na trh práce a své aktuální možnosti. Mají také nízké povědomí o výši platů v technických profesích a zároveň neschopnost představit si, co ta která profese vlastně obnáší. Požadované kompetence pro zvládnutí technických profesí zahrnují především logické myšlení, matematiku, fyziku, zručnost. Ty dnešní děti buď nemají, nebo je využijí v jiných oborech (počítače, ekonomika apod.) Rodiče nevedou své děti k manuální práci, protože ji sami mnohdy neovládají. Na drobné opravy si otec raději zjedná řemeslníka, matky nešijí, neopravují oděvy, mnohdy ani moc nevaří. Na některých ZŠ chybí zázemí pro pracovní činnosti. Na úkor jejich výuky byla navýšena dotace pro výuku jazyků a výpočetní techniky. Školní dílny a pozemky byly někde dokonce zrušeny. Chybí nářadí, materiál i kvalifikovaný personál. Občané našeho státu nejsou často ochotní se za prací v průběhu života několikrát stěhovat a budují si celý život zázemí na jednom místě. Mladí nechtějí nést osobní odpovědnost (vyrobit zmetek, pokazit stavbu, zkazit menu). Úředník podle nich neodpovídá za chyby a náklady na jejich nápravu nenese. Dnešní mládež není často soudná a bez ohledu na výsledky studia nechce pracovat manuálně. Dnešní mladí nevědí, co je odpovědnost za cokoliv. Za odvedenou práci, za své chování a jednání, za svá slova. Žijí dneškem a budoucnost vůbec neřeší. Výrazně chybí pozitivní tlak rodiny na soustavnou a cílevědomou práci dítěte ve škole. 3

4 3. Co může tuto situaci změnit? Smysluplná a politickým změnám nepodléhající koncepce českého školství s pevně stanoveným příjmem vyjádřeným stálým procentem HDP. Rozumné normativy pro financování našeho školství, srovnatelné s rozvinutými evropskými zeměmi. Zásadní přestavba sociálního systému ČR obecně, ve které bude zakotvena nemožnost přihlásit se do evidence úřadu práce dříve, než v 18 letech. Zodpovědnost za výchovu a vzdělávání dětí patří plně rodičům (musí ho prostě donutit chodit do školy). Podložit ji finančními restrikcemi pro ty, kteří to nebudou respektovat (neplatit pojištění, zrušit přídavky apod.) Rozumně a spravedlivě nastavené státní maturity. Návrat k plošným povinným přijímacím zkouškám do všech maturitních oborů v celé republice bez výjimky. Především na gymnáziích by měli studovat pouze ti, kteří tam opravdu patří. Optimalizace oborů vzdělání dle skutečných aktuálních potřeb trhu práce v jednotlivých regionech, řízená zřizovateli středních škol. Intenzivní dlouhodobá cílená multimediální propagace technických oborů (financovaná státem, zaměstnavateli, profesními svazy apod.). Změna RVP a znovuzavedení povinného pracovního vyučování v dobře vybavených školních dílnách, s pevně daným obsahem (práce s kovem, se dřevem, základy elektroinstalace základy, šití, vaření apod.) a se zapáleným kvalifikovaným vyučujícím. Příklady dobré praxe, prezentované úspěšnými absolventy technických oborů bývalých žáků té které ZŠ. Zpoplatnit mnohačetné opakování 1. ročníku střední školy (např. 2 pokusy a dost) a zpoplatnit přestup z náročnějšího oboru na jednodušší (např. formou kauce). Benefity a sponzoring ze strany firem. Intenzivní působení na rodičovskou veřejnost prostřednictvím ZŠ (výchovní a kariéroví poradci, návštěvy provozů firem, informovat o benefitech a uplatnění na trhu práce). Zviditelnit pro veřejnost počty absolventů střední školy v evidenci úřadu práce. Výstupní testování žáků 9. tříd v prvním pololetí jako podklad pro přijetí ke studiu na SŠ (v den přijímacích zkoušek mohl být třeba indisponován, ale dvojí selhání z tohoto důvodu už je nepravděpodobné). Intenzivní spolupráce SŠ se ZŠ v rámci využití dílen SŠ pro pracovní vyučování ZŠ. Současná masová média (především soukromá) morální hrůza!!! 4

5 Závěr Naše společnost zůstává našim dospívajícím dětem skutečně hodně dlužná. Na prvním místě stojí materiální hodnoty, úspěch a výkon. Prostřednictvím médií, všudypřítomné reklamy i spotřebního způsobu života v nich často vytváří představu, že život má být pouze hezký, radostný, plnohodnotný, bezproblémový. Ale k životu přece patří i nepříjemné emoce. Patří k němu smutek, samota, nepochopení, fyzická i duševní bolest, neúspěch. V životě je vždy něco za něco a na nich je právo volby. (ŠIŠKOVÁ, T. Výchova k toleranci a proti rasismu. Praha: Portál, ISBN ). 5