Právní aktuality / Legal update

Transkript

1 PRK Partners advokátní kancelář / attorneys at law Právní aktuality / Legal update Říjen / October 2009 Obsah / Content Obchodní právo / Commercial Právo nemovitostí / Real Estate Bankovnictví / Banking Pracovní právo / Labour Insolvence a reorganizace / Insolvency Restructuring Procesní právo / Litigation Daně / Tax Vývoj legislativy / Legislature progress Co se děje v PRK / What is new in PRK Anglický souhrn / English Summary Co o nás říkají / What do they say about us Pokud budete mít Vy nebo Váš kolega či kolegyně zájem o zasílání právních aktualit prosím kontaktujte Veroniku Mištovou na ové adrese PRK_legal_update@prkpartners.com anebo se zaregistrujte na našich webových stránkách. / If you or your colleague are interested in receiving our legal update, please contact Veronika Mištová at PRK_legal_update@prkpartners.com or you can register at our website. The Loan Market Association 1

2 Obsah / Content OBCHODNÍ PRÁVO... 3 Sídlo právnických osob... 3 Limitace náhrady škody ve světle judikatury Nejvyššího soudu České republiky... 3 Datové schránky - těsně před startem... 4 PRÁVO NEMOVITOSTÍ... 5 Novela zákona o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem... 5 BANKOVNICTVÍ... 6 Chystaná nová úprava finančního zajištění... 6 Transpozice transparenční směrnice do zákona o podnikání na kapitálovém trhu... 7 Judikatura Nejvyššího soudu ohledně nakládání s prostředky na bankovních účtech... 7 PRACOVNÍ PRÁVO... 9 Nové právní předpisy... 9 Rozšíření závaznosti KSVS Změny v procesu žádostí o víza PROCESNÍ PRÁVO Navrhovaná novela nařízení vlády, kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení Anti suit / Anti arbitration injunctions Novela zákona o soudních exekutorech a exekuční činnosti INSOLVENCE A REORGANIZACE Novela insolvenčního zákona DANĚ Zdravotní pojištění Datové schránky Výdajový paušál na dopravu Změna výdajových paušálů z příjmů Sleva na vyživované dítě Nový daňový řád Skupinová registrace k DPH Daňové úniky spojené s dovozem VÝVOJ LEGISLATIVY Bankovnictví a finance Obchodní právo Občanské právo, nemovitosti Soudní řízení, insolvence Jiné CO SE DĚJE V PRK Daniela Musilová se stala partnerkou Best Lawyers Rodinný den PRK Partners Bohumil Havel nový Of Counsel Konference 3IN ENGLISH SUMMARY Corporate Real Estate Banking Labour Litigation Insolvency and Restructuring Tax What s new in PRK CO O NÁS ŘÍKAJÍ / WHAT DO THEY SAY ABOUT US

3 Sídlo právnických osob Limitace náhrady škody ve světle judikatury Nejvyššího soudu České republiky Datové schránky Sídlo právnických osob Autorka: Mgr. Radka Rutar Sídlo právnické osoby již nemusí být skutečné Dne nabyla účinnosti novela zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, zákon č. 215/2009 Sb., která implementuje evropskou směrnici č. 2006/68/ES. Novela nazývaná též "euronovelou" byla důsledkem transpozice Druhé směrnice Rady ES. Zároveň provedla nenápadnou novelu občanského zákoníku, a to zejména ustanovení o sídle právnických osob. Podle nového 19c občanského zákoníku si mohou právnické osoby s účinností od do veřejného rejstříku nechat zapsat libovolné sídlo. Nemusí tedy jako doposud jít o sídlo skutečné, tedy místo, kde byla umístěna její správa a kde se veřejnost mohla s právnickou osobou stýkat. V současné podobě 19c občanského zákoníku stačí pro zápis sídla splnit dvě podmínky: 1) Sídlo nesmí být umístěno v bytě, pokud to odporuje povaze právnické osoby nebo rozsahu její činnosti a zároveň 2) nesmí právnická osoba namítat, že její skutečné sídlo je jinde, než sama uvádí ve veřejném rejstříku. V tomto případě bude zejména kladen důraz na přijímání korespondence v zapsaném sídle právnické osoby. Předpokládá se, že tento požadavek časem zcela nahradí projekt datových schránek. Bez ohledu na výše uvedené, uvolněním formálních požadavků na zápis sídla právnických osob do veřejného rejstříku, nedošlo ke změně zákona o správě daní a poplatků a i nadále platí, že v případě, kdy právnická osoba účelově přemístí své sídlo, může finanční úřad, do jehož působnosti právnická osoba nově spadá, z oprávněných důvodů (hospodárnost, rychlost řízení, apod.) rozhodnout o "vrácení" právnické osoby zpět do působnosti původního finančního úřadu. Limitace náhrady škody ve světle judikatury Nejvyššího soudu České republiky Autoři:Mgr. Jarmila Hanzalová Mgr. Juraj Hudec Článek reaguje na nedávné rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (dále jen NS ), které připouští limitaci náhrady škody formou rozšíření liberačních důvodů Již řadu let je v odborných kruzích vedena diskuse o přípustnosti smluvní limitace náhrady škody OBCHODNÍ PRÁVO 3 v obchodních závazkových vztazích. Existují dvě základní koncepce (i) na tzv. liberální a (ii) striktní přístup k dané problematice. Zastánci striktního výkladu argumentují proti limitaci náhrady škody její neurčitostí. Osoba vzdávající se předem nároku na náhradu části škody totiž neví, čeho se vzdává. Jako možné východisko zastánci striktního výkladu uvádějí možnost sjednání smluvní pokuty, jejíž sjednání zákon výslovně připouští. Naopak zastánci liberálního výkladu poukazují na praktickou potřebu limitovat rozsah náhrady škody. Praxe volá po možnosti limitace náhrady škody zejména při uzavírání smluv, jejichž plnění je pro jednu ze stran vysoce rizikové. Nemožnost omezit náhradu škody může vést k neúměrnému zvyšování nákladů těchto plnění zejména v důsledku nutnosti pojistit veškerá rizika ze smlouvy plynoucí. Rovněž poukazují na to, že institut limitace náhrady škody je běžným institutem jak v cizích právních řádech, tak i v oblasti mezinárodního obchodu. V právní praxi převažuje liberální názor, který při dodržení určitých pravidel umožňuje stranám náhradu škody smluvně limitovat. Limitace náhrady škody má odpovídat konkrétním skutkovým okolnostem případu a její smluvní úprava v smluvních ustanoveních by měla přesně specifikovat, v čem limitace spočívá. Důraz je kladen jak na precizní právní formulace, tak i na skutkové okolnosti konkrétních případů s cílem snížit nejasnosti při aplikaci a výkladu těchto ustanovení. S ohledem na odlišné interpretace ustanovení obchodního zákoníku zastánci obou přístupů dlouho netrpělivě čekali na vyjádření NS v rámci posuzování sporných případů, které přinesla praxe. Vzhledem k tomu, že většinovým názorem na limitaci náhrady škody je právě onen liberální výklad, bylo dlouho očekávané rozhodnutí NS poněkud překvapující. NS se ve svém rozhodnutí z března 2008 (32 Odo 1651/2005) bez poskytnutí hlubší právní analýzy přiklonil ve prospěch tzv. striktního právního výkladu problematické otázky, který nepřipouští možnost smluvní limitace náhrady škody. Senát bez argumentace a právní analýzy odmítnul odlišné názory na danou problematiku. Pozitivním impulzem v oblasti smluvní limitace náhrady škody je však rozhodnutí téhož senátu NS ze září 2008 (32 Odo 739/2006). V tomto pozdějším rozhodnutí, oproti výše uvedenému rozhodnutí, NS v praxi často používanou formu limitace náhrady škody připouští, a to formou rozšíření okolností vylučujících odpovědnost tzv. liberačních důvodů. Vzhledem k posunu v rozhodnutích se nabízí povzbuzení, avšak neustálené rozhodování Nejvyššího soudu v praxi působí značnou právní nejistotu a ztěžuje předvídatelnost soudních rozhodnutí. Proto průlomem v otázce smluvní limitace náhrady škody bude možná až rekodifikace soukromého práva, která počítá s řešením ve prospěch možnosti smluvní limitace náhrady škody.

4 Datové schránky - těsně před startem Autorka: Mgr. Jana Buršíková Článek navazuje na naše předchozí materiály věnované problematice datových schránek, které se zabývaly jednotlivými principy a ustanoveními této revoluční právní úpravy Nyní bychom se s vámi rádi podělili o první praktické zkušenosti s datovými schránkami a upozornili vás na některé problémy a nejasnosti, které se v souvislosti s novým předpisem aktuálně objevují. Jak jsme Vás již dříve podrobně informovali v našich Právních aktualitách z června tohoto roku ( k nabyl účinnosti zákon č.300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů (dále též ZEU ). Parlamentem prošla před tímto datem i novela ZEU, došlo tak k tomu, že zákon byl novelizován ještě před svou účinností. Novela, jejímž cílem bylo dořešit některé praktické problémy a posunout komplexní nastartování celého projektu (např. zavedení lhůty 90 dnů na vyzvednutí zásilky s přístupovými údaji, posunutí lhůty pro aktivaci datových schránek až do ) doznala v Poslanecké sněmovně podstatných změn a do zákonné úpravy tak byly na poslední chvíli doplněny některé poněkud překvapivé a ne zcela koncepční instituty, jako je využití datových schránek pro privátní komunikaci mezi fyzickými a právnickými osobami navzájem (byť s odloženou účinností do roku 2010). V průběhu července převážná většina tuzemských obchodních společností obdržela od České pošty a.s. obálky s přístupovými údaji pro členy statutárních orgánů. Dle dostupných zdrojů nadpoloviční většina těchto obálek již byla adresáty převzata, řada subjektů již využila přístupové údaje k nastavení a seznámení se s aplikací datových schránek. Někteří odvážlivci z řad podnikatelů i zástupců státní správy již dokonce své datové schránky zaktivovali. V této souvislosti pak stojí za to zmínit některé skutečnosti. V prvé řadě Ministerstvo vnitra ČR ve spolupráci s provozovatelem systému Česká pošta a.s. umožnilo uživatelům datových schránek se do datové schránky přihlásit přes webové rozhraní seznámit se částečně s jejím fungováním a nastavit většinu jejích parametrů aniž by tím schránku zprovoznili (neboli aktivovali v terminologii, kterou užívá ministerstvo). Tato možnost sice nemá oporu v právní úpravě (ZEU hovoří o tom, že již prvním přihlášením příslušné osoby je datová schránka zpřístupněna, tj. laicky řešeno uvedena do provozu, termíny nastavení ani aktivace datové schránky ZEU nezná). Z hlediska nás, zatím stále trochu nedůvěřivých (budoucích) uživatelů datových schránek, je to nicméně možnost velmi pozitivní. Vedle toho lze stále využít i možnost si zřídit a zkoušet fungování testovací (DEMO) verze datových schránek zejména pro přijímání a odesílání zpráv, a to na webové adrese Dále je třeba zmínit, že nedořešeno zůstalo přebírání obálek s přístupovými údaji společnostmi, jejichž statutární orgány se dlouhodobě zdržují mimo Českou republiku. Podle konzistentně uplatňovaného postoje MVČR je ke zpřístupnění (zprovoznění) datové schránky nutné, aby se do ní poprvé přihlásil její majitel fyzická osoba, respektive některý z členů statutárního orgánu majitele - právnické osoby. Zpřístupnění datové schránky tedy není možné provést pomocí třetí osoby k tomu zmocněné (ZEU zavádí dvě kategorie takových osob, a to osoba pověřená, respektive administrátor). Naopak ze strany České pošty a.s. bylo možno získat výklad v tom smyslu, že je možno písemně pověřit administrátora, získat jeho přístupové údaje a schránku zpřístupnit jeho přihlášením. Tento výklad je dle našeho názoru, pokud ne přímo v rozporu s ustanoveními ZEU, pak tedy jeho velmi volnou interpretací. S určitým kompromisem přišla v závěru letošního léta Česká pošta a.s. když umožnila převzetí obálky s přístupovými údaji pro statutární orgány (jejich členy) zmocněncem vybaveným k tomu plnou mocí s předepsanými náležitostmi. S uvedeným problémem souvisí i nejasnost ohledně postavení administrátora, zejména to, zda je oprávněn přijímat či odesílat s právními účinky datové zprávy prostřednictvím datové schránky. Ze znění ZEU jsme vždy rozuměli, že takové oprávnění má pouze majitel datové schránky (rozuměj jeho statutární orgán (jeho členové) u právnické osoby), respektive jimi pověřená osoba (v tom rozsahu, v jakém jsou jí tato práva udělena). Administrátora jsme pak chápali jako osobu, která supluje administrativní oprávnění majitele vůči MVČR, respektive pověřeným osobám (jmenuje pověřené osoby, informuje MVČR o ztrátě přístupových údajů atd.), avšak nemá právo právně účinné manipulace s dokumenty v datové schránce. Tomu však neodpovídá koncepce formuláře pro jmenování administrátora ve vlastní aplikaci datových schránek, kde zakliknutím příslušných okének formuláře lze vymezit rozsah práv administrátora. Výběr možností je zde přitom stejný jako u oprávněné osoby a zahrnuje i možnost udělit administrátorovi právo přijímat nebo doručovat datové zprávy. Toto nám opět nepřipadá jako závěr, který je dobře možno vyvodit z ustanovení ZEU. Jednou z dalších, a to velmi důležitých otázek, které jsou aktuálně diskutovány, je i otázka, jakým způsobem nejlépe archivovat elektronické originály přečtených zpráv doručených přes datovou schránku, a to zejména s ohledem na omezenou časovou platnost certifikátu, na němž je založen elektronický podpis, kterým jsou podepisovány dokumenty obsažené v datové zprávě. Dle některých názorů se po vypršení platnosti certifikátu stává elektronický dokument nepodepsaným. Optimální řešení tohoto problému není doposud zřejmé a objevují se i extrémní názory, že jedinou bezpečnou cestou k uchování autenticity elektronických dokumentů je provést jeho autorizovanou konverzi do listinné podoby. 4

5 PRÁVO NEMOVITOSTÍ Novela zákona o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem Autoři: Mgr. Daniela Musilová Mgr. Pavlína Sabevová Rozšíření okruhu subjektů, které se mohou domáhat právní ochrany v souvislosti s posuzováním vlivů na životní prostředí Prodloužení platnosti stanoviska k posouzení vlivů z dvou let na pět let V aktualitách z oblasti práva nemovitostí z dubna roku 2008 a následně pak z března 2009 ( jsme Vás informovali o novele katastrálního zákona. Dnes bychom na problematiku související s katastrem nemovitostí a zápisy do katastru rádi navázali, a to informací o připravované novele zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem ( Zákon ). V současné době je novela Zákona v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky ve fázi prvního čtení. Novela Zákona mění okamžik, ve kterém nastávají právní účinky vkladu práva do katastru. Nově tyto účinky nastávají k okamžiku doručení návrhu na vklad práva katastru nemovitostí; tedy k okamžiku definovanému dnem, hodinou a minutou. Takto stanovený okamžik právních účinků usnadní realizaci realitních transakcí financovaných prostřednictvím hypotéčního úvěru. Podle dosavadní právní úpravy je totiž potřeba, aby zástavní právo ve prospěch banky k převáděné nemovitosti zřídil ještě prodávající a teprve pak nemovitost převedl na kupujícího; navíc nelze podat návrhy na vklad vlastnického na vklad zástavního práva v jeden den. Jeli totiž podán návrh na vklad vlastnického práva, ztrácí prodávající k počátku dne, kdy došlo k podání návrhu své vlastnické právo k nemovitosti, a nemůže ji tedy dát následně do zástavy. Nově se upravuje postup proti zamítnutí vkladu katastrálním úřadem. Proti rozhodnutí o zamítnutí vkladu bude přípustná pouze žaloba (podle páté části občanského soudního řádu) podávané prostřednictvím katastrálního úřadu ve třicetidenní lhůtě od doručení zamítavého rozhodnutí. Během třicetidenní lhůty nebude katastrální úřad provádět žádné zápisy ohledně nemovitostí, jichž se zamítavé rozhodnutí týká. V případě, že dojde k podání žaloby, nebudou žádné zápisy prováděny až do doby, než bude katastrálnímu úřadu doručeno pravomocné rozhodnutí soudu o podané žalobě. Důvodem je snaha, zabránit nenapravitelných škodám, ke kterým by došlo v případě, že by soud svým rozhodnutím vklad vlastnického práva povolil. Novela Zákona zavádí poznámku spornosti. Tato se zapíše, je-li podána žaloba na určení vlastnictví nemovitosti nebo na určení neplatnosti právního úkonu. Zápis poznámky spornosti nevyvolává přerušení řízení o povolení vkladu práva. Cílem je eliminovat podávání šikanózních žalob, jež mají poškodit konkurenci. Pokud soud rozhodne ve věci, ohledně které je zapsána poznámka spornosti jinak, než ji posoudil katastrální úřad, vymaže katastrální úřad povolený vklad a všechny na něj navazující zápisy práv, které jsou v rozporu s vydaným rozhodnutím soudu. Novela Zákona se rovněž snaží vypořádat se s problematikou starých zástavních práv převzatých z pozemkových knih. Zápis těchto práv v katastru nemovitostí právně znehodnocuje dotčené nemovitosti. Stávající právní úprava nenabízí možnost, jak prokázat zánik či promlčení těchto zástavních práva a dosáhnout tak jejich výmazu z katastru nemovitostí. Novela Zákona umožní zástavním dlužníkům výmaz zástavního práva za podmínky, že složí předpokládaný dluh do soudní úschovy. Lze předpokládat, že s ohledem na inflaci a měnové reformy nebudou skládané částky zpravidla vyšší než Kč. Výmaz zástavních práv jiným způsobem není samozřejmě vyloučen. Mezi další změny obsažené v novele Zákona patří zrušení povinnosti předkládat k návrhu na vklad práva do katastru nemovitostí nabývací tituly pocházející z let 1992 a dřívějších, zavedení formulářového návrhu na vklad práva, nově se nebude požadovat úředně ověřený překlad podkladů ve slovenštině. V nově úpravě se počítá také s vyššími správními poplatky za podání návrhu na vklad práva do katastru nemovitostí. V současnosti činí poplatek 500,- Kč bez ohledu na to, zda se jedná o vklad práva k jedné nemovitosti nebo k více nemovitostem převáděných nebo zatěžovaných jednou smlouvou a uvedených v jednom návrhu na vklad práva. Nová úprava zavádí správní poplatek ve výši 500,- Kč za navržené věcné právo k první nemovitosti a dále správní poplatek 300,- Kč za každé navržené právo k druhé a další nemovitosti; poplatek za vklad prohlášení vlastníka budovy by činil 5 000,- Kč. Výše poplatku by byla limitována maximální částkou ,- Kč. Vyšší příjmy plynoucí z vybraných správních poplatků by měly být využity na financování činnosti katastrálních úřadů a na urychlení digitalizace katastrálních map. Dle původních návrhů mělo nové znění Zákona nabýt účinnosti dnem Nicméně novela Zákona je stále v prvním čtení, což odkládá její konečné přijetí a následně účinnost na neurčito. 5

6 BANKOVNICTVÍ Chystaná nová úprava finančního zajištění Transpozice transparenční směrnice do zákona o podnikání na kapitálovém trhu Judikatura Nejvyššího soudu ohledně nakládání s prostředky na bankovních účtech Chystaná nová úprava finančního zajištění Autor: Mgr. Martin Bruthans Nutnost novelizace stávající úpravy finančního zajištění Rozšíření definice možných forem finančního zajištění Dne byla přijata směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/44/ES, kterou se mění směrnice 98/26/ES o neodvolatelnosti zúčtování v platebních systémech a v systémech vypořádání obchodů s cennými papíry a směrnice 2002/47/ES o dohodách o finančním zajištění, pokud jde o propojené systémy a pohledávky z úvěru. Tato novelizační směrnice bude mít vliv na stávající úpravu finančního zajištění v českém právním řádu. Přestože směrnice přináší jen některé dílčí úpravy (viz níže) a má být implementována do národních právních řádů až ke konci roku 2010, odbor Legislativy finančního trhu Ministerstva financí ČR již zahájil práci na koncepci nové právní úpravy. Nutnost novelizovat stávající úpravu finančního zajištění, dnes obsaženou zejména v obchodním zákoníku, přitom hodlá využít k celkovému přepracování úpravy, a to nejen po obsahové, ale i po formální stránce. Do budoucna by tak mělo být finanční zajištění upraveno samostatným zákonem a mělo by dojít k vypuštění příslušné úpravy z obecných ustanovení o závazkových vztazích v obchodním zákoníku (mj. s poukazem na to, že právní úprava finančního zajištění je svou podstatou kogentní a nehodí se tak do systematiky dispozitivní úpravy závazkového práva). Odbor Legislativy finančního trhu Ministerstva financí ČR vypracoval konzultační materiál, ve kterém vysvětluje navrhovanou koncepci nového zákona o finančním zajištění (v některých bodech ve více variantách), a tento konzultační materiál poskytl na svých internetových stránkách ( k vyjádření odborné veřejnosti. Lhůta k podání vyjádření uplynula Samotná směrnice 2009/44/ES přináší zejména rozšíření možných druhů aktiv sloužících jako finanční zajištění, kterými jsou podle stávající úpravy hotovost a finanční nástroje. Podle navrhované úpravy by mělo být možné použít pro tento účel též pohledávky z úvěru poskytnutého úvěrovou institucí. Ke zřízení finančního zajištění k úvěrovým pohledávkám přitom má postačovat předání soupisu pohledávek a není nutné jejich výslovné postoupení. Z povahy věci se tento typ aktiva jako finanční zajištění bude moci uplatnit pouze u poskytovatelů, kterými budou právě úvěrové instituce. Novelizační směrnice pak tuto změnu promítá i do dalších ustanovení původní směrnice 2002/47/ES. Další významnější změnou, kterou směrnice přináší, je částečné rozšíření definic dvou možných forem, které finanční zajištění může nabývat, tj. "dohody o finančním zajištění s převedením vlastnického práva" (v právním řádu ČR implementována jako zajišťovací převod práva) a "dohody o finančním zajištění s poskytnutím jistoty" (implementováno jako zástavní právo). Navrhovaný zákon, dle koncepce předložené Ministerstvem financí, však nezůstane u těchto doplnění, ale bude nejspíš zahrnovat též obsahové změny oproti stávající úpravě. Možná forma finančního zajištění by tak napříště již neměla být omezena na zástavní právo a zajišťovací převod práva, ale byla by v zásadě dispozitivní (v rámci obecných omezení daných pro formu smlouvy o finančním zajištění, pro realizaci finančního zajištění atd.). Zvažována je i změna ve vymezení osob, které mohou být poskytovateli a/nebo příjemci finančního zajištění. Od stávající liberální úpravy, dané poslední novelizací, podle které může být poskytovatelem či příjemcem jakákoli právnická osoba, je-li protistranou v zákoně výslovně uvedený subjekt, se uvažuje o návratu k omezení pouze na zákonem vymezené subjekty (úvěrové a další finanční instituce, centrální banky atd.), popř. na subjekty splňující stanovená obratová a velikostní kritéria. Konzultační materiál zatím obsahuje varianty a konkrétní způsob vymezení bude zvolen až v samotném návrhu zákona. Dalšími změnami v chystaném zákoně, o kterých je vhodné se zmínit, je výslovné zahrnutí pohledávek ze smluv o úvěru mezi pohledávky, které mohou být finančním zajištěním zajišťovány (dosud v této otázce nepanovala shoda, viz též naše dřívější Právní aktuality ( Na druhou stranu, projev vůle obou smluvních stran bude muset do budoucna ke vzniku finančního zajištění 6

7 výslovně směřovat, na rozdíl od stávající úpravy, kdy musí být naopak aplikace úpravy finančního zajištění výslovně vyloučena, jinak se tato úprava, jsou-li splněna obecná kritéria pro aplikaci, vždy použije (např. u zástavního práva k pohledávkám z účtu či zástavního práva k akciím, která se dnes mohou stát finančním zajištěním i "bezděčně", bez výslovného projevu vůle stran). Transpozice transparenční směrnice do zákona o podnikání na kapitálovém trhu Autor: Mgr. Ing. David Bregar Mgr. Jana Kropíková Oznamovací povinnost Čtvrtletní zpráva Uveřejnění významných podílů na hlasovacích právech kótovaných společností Práva zahraničních vlastníků akcií a dluhopisů Po nedávné zásadní novelizaci zákona o podnikání na kapitálovém trhu ( ZPKT ) v důsledku směrnice MiFID, přineslo letošní léto další vlnu nových právních předpisů zaměřených na harmonizaci vnitrostátní legislativy s komunitárním právem. Nová právní úprava, účinná od , se dotýká především oznamovacích povinností emitentů a významných akcionářů ve vztahu ke kótovaným cenným papírům podle tzv. transparenční směrnice 2004/109/ES, dále pak stanoví nová kritéria pro posuzování nabývání a zvyšování účastí ve finančním sektoru podle směrnice 2007/44/ES. K transpozici výše uvedených komunitárních směrnic došlo prostřednictvím novely ZPKT a několika dalších souvisejících právních předpisů. Podrobnější pravidla v tomto směru přinášejí prováděcí vyhlášky České národní banky, regulátora českého kapitálového trhu. Ve vztahu k pravidelným oznamovacím povinnostem emitentů kótovaných cenných papírů bylo důsledně uplatněno pravidlo domovského státu. Díky tomu jsou emitenti, jejichž cenné papíry jsou kótovány na trzích ve více členských státech EU, povinni dodržovat pravidla pouze jednoho z nich. Novelizovaný ZPKT se tedy nově aplikuje pouze na ty emitenty, jejichž domovským státem je Česká republika. Řada zahraničních emitentů, jejichž cenné papíry jsou v ČR přijaty k obchodování tak nadále nebudou nuceni splňovat požadavky svého domovského státu a ČR současně. Kromě podrobnějších požadavků týkajících se náležitostí obsahu výroční a pololetní zprávy emitentů kótovaných cenných papírů, byla zcela nově zavedena také tzv. čtvrtletní zpráva. Jejím smyslem je poskytnout investorům základní informace také v období mezi uveřejněním výroční a pololetní zprávy. Nicméně skutečný dopad zákonného požadavku na zpracování čtvrtletní zprávy nebude zřejmě tak významný, jelikož povinnost uveřejňovat podobné informace byla a je obvykle vyžadována již samotnými organizátory regulovaných trhů. Novela rovněž přináší změnu v povinnosti akcionářů uveřejňovat významné podíly na hlasovacích právech kótovaných společností. Postata této povinnosti zůstává nezměněna, daná problematika je nicméně nyní rozvedena detailněji včetně popisu výjimek z této povinnosti. Vzhledem k tomu, že významná část kótovaných akcií a dluhopisů je v každé zemi typicky držena zahraničními vlastníky, stala se cílem nové úpravy mimo jiné i snaha co možná nejvíce usnadnit těmto vlastníkům (avšak nejen jim) výkon jejich práv. V mnoha případech totiž zahraniční vlastníci čelí významným formálním překážkám výkonu svých práv oproti domácím subjektům. Emitenti jsou nyní povinni zpřístupnit formulář plné moci k zastupování vlastníka kótovaných akcií a dluhopisů na valné hromadě či schůzi vlastníků dluhopisů. Nicméně i nadále mohou tito vlastníci předkládat plné moci v jiné než společnostmi navržené formě a společnosti jsou povinny je akceptovat. Nově je rovněž umožněno, aby kótované společnosti komunikovaly se svými akcionáři, popř. vlastníky jí emitovaných dluhopisů, pouze elektronicky (tj. např. prostřednictvím u, SMS zpráv či webových stránek s přístupovými hesly). Poslední oblastí, která byla transpozicí významně ovlivněna, je úprava postupu při dosažení či překročení prahů kvalifikovaných účastí na subjektech profesionálně působících ve finančním sektoru (jako např. banky, organizátoři regulovaných trhů, obchodníci s cennými papíry, spořitelní a úvěrní družstva a další), jejichž nabytí, zvýšení či pozbytí podléhá souhlasu České národní banky. Judikatura Nejvyššího soudu ohledně nakládání s prostředky na bankovních účtech Autor: Mgr. Martin Bruthans V nedávné době bylo publikováno několik rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, která se týkají nakládání s peněžními prostředky na bankovních účtech a která tak mohou být zajímavá pro bankovní praxi Vklad na účtu jako předmět dědictví Rozsudkem ze dne , sp. zn. 21 Cdo 1219/2006, Nejvyšší soud rozhodoval ve sporu, který se týkal žaloby na určení, že vklad na účtu, vedený u banky, náleží do dědictví po zemřelé. Dle zanechané závěti měla být žalobkyně dědicem "veškerých peněžních prostředků, které zemřelá vlastnila ke dni své smrti, a to jak na hotovosti, tak formou úspor u peněžních ústavů"; dědicem "veškerého ostatního majetku zemřelé a majetkových práv, která nezanikla její smrtí", byl ustanoven žalovaný. V této souvislosti vznikl spor mj. o to, zda dědicem "účtu" a "vkladu na účtu" je žalobkyně nebo žalovaný, resp. zda "vklad na účtu" vůbec je předmětem dědictví. 7

8 Nejvyšší soud v dané věci argumentoval, že "přestože obchodní zákoník používá v ustanoveních 708 a násl. termín "majitel účtu", účet sám o sobě nemá majetkovou hodnotu a peněžní prostředky na něm uložené jsou v majetku peněžního ústavu. Za "majitele účtu" je třeba z pohledu ustanovení obchodního zákoníku o běžném a vkladovém účtu považovat osobu, pro kterou peněžní ústav zřídil na základě smlouvy účet. Na základě smlouvy o běžném nebo vkladovém účtu je peněžní ústav povinen přijmout na účet peněžité vklady učiněné majitelem účtu nebo platby uskutečněné v jeho prospěch bez zřetele k tomu, kdo je majitelem peněžních prostředků, které se tímto na účet ukládávají. Při provádění výplat z účtu se peněžní ústav řídí pokyny majitele účtu; skutečnost, kdo byl majitelem peněžních prostředků uložených na úctě, tu opět není významná." Na základě této argumentace Nejvyšší soud dovodil, že závěr napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, podle kterého "do dědictví po zemřelé náleží vklad na účtu", není správný, protože peněžní prostředky na účtu jsou v majetku peněžního ústavu, a napadené rozhodnutí zrušil. Nakládání s prostředky na účtu v rámci SJM Poněkud jinou argumentaci zvolil Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne , sp. zn. 22 Cdo 2793/2006, když rozhodoval o tom, zda je žalobkyně oprávněna disponovat s peněžními prostředky na účtu v situaci, kdy dispoziční oprávnění k účtu má sjednáno pouze její manžel jako žalovaný, avšak na účtu jsou uloženy prostředky ze společného jmění manželů. Nejvyšší soud v tomto případě sice potvrdil rozhodnutí nižšího soudu, kterým byla žaloba zamítnuta, avšak s poukazem na to, že uplatněný nárok (tj. právo disponovat s prostředky na účtu, zahrnují-li tyto prostředky i majetek ve společném jmění manželů) nemá oporu ve hmotném právu. Nejvyšší soud tak ve své argumentaci připustil, že peněžní prostředky na účtu by mohly být součástí společného jmění manželů (tedy majetkem vkladatele, nikoli peněžního ústavu), v rozporu s výše citovaným judikátem. Je však možné, že Nejvyšší soud, odkazujíc na " prostředky na účtu, které jsou ve společném jmění manželů", měl na mysli spíše pohledávky na výplatu z účtu. Bezdůvodné obohacení při výplatě z účtu bez dispozičního práva Posledním komentovaným judikátem je rozsudek Nejvyššího soudu ze dne Sp. zn. 33 Odo 912/2006. V dané věci šlo o spor o vydání bezdůvodného obohacení, ke kterému mělo dojít na straně žalované. Žalovaná vybrala z účtu u banky (která byla žalobkyní v daném sporu) formou výběru na přepážce hotovost, přestože majitel účtu (její manžel) již v danou chvíli zrušil její dříve zřízené dispoziční oprávnění k finančním prostředkům na tomto účtu, aniž jí to sdělil. O zrušení dispozičního oprávnění žalovanou neinformoval ani zaměstnanec banky, realizující výběr hotovosti. Majitel účtu následně vyplacení částky u banky reklamoval, ta mu ji musela vrátit a její zaplacení vymáhala po žalované. Zatímco soud prvního soudu i odvolací soud rozhodli ve prospěch žalované (tj. manželky majitele účtu, realizující výběr), s poukazem na její dobrou víru při využití dispozičního oprávnění k účtu a na skutečnosti, že na její straně nedošlo k porušení žádné právní povinnosti, Nejvyšší soud rozhodl ve prospěch žalující banky. Nejvyšší soud argumentoval tím, že "peněžní prostředky na účtu vedeném peněžním ústavem nejsou v majetku majitele účtu, v jehož prospěch byl tento účet zřízen, nýbrž v majetku peněžního ústavu. Oprávnění majitele účtu, jakož i osob majících k účtu dispoziční oprávnění, spočívající v tom, aby na základě jeho příkazu byly vyplaceny peněžní prostředky z účtu u peněžního ústavu, představuje proto pouze pohledávku z účtu u peněžního ústavu." V daném případě tak žalované, po zrušení jejího dispozičního oprávnění, podle Nejvyššího soudu nemohlo vzniknout oprávnění k výplatě finančních prostředků z účtu na základě jejího příkazu (tj. nemohla vzniknout pohledávka z účtu u žalobkyně bylo jí tedy plněno bez právního důvodu a došlo u ní ke vzniku bezdůvodného obohacení, které byla povinna vydat. Shrnutí Z komentovaných judikátů je tedy zřejmé, že Nejvyšší soud poměrně konstantně vyjadřuje názor, že prostředky na účtu nejsou majetkem majitele účtu (vkladatele), ale peněžního ústavu, který účet vede; na tom podle nás nic nemění ani druhý shora citovaný judikát, protože tato otázka nebyla v daném případě při rozhodování Nejvyššího soudu zásadní. Majiteli účtu pouze vzniká pohledávka na výplatu těchto prostředků z účtu na základě příkazu; podle třetího citovaného judikátu přitom takovou pohledávku má nejen majitel účtu, ale i osoba s dispozičním právem k účtu. V této souvislosti považujeme za vhodné upozornit na to, že tato ustálená judikatura Nejvyššího soudu se ovšem v rozporu s ustanoveními upravujícími finanční zajištění ( 323a a násl. obchodního zákoníku), která výslovně počítají s tím, že finanční zajištění může být majitelem účtu zřízeno i k prostředkům na účtu (viz 323d odst. 1, ve spojení s 323a odst. 2 písm. d) obchodního zákoníku). Jakkoli je tato koncepce převzata do českého práva "uměle" v důsledku implementace příslušné směrnice EU, je zjevné, že tento rozpor zůstává zatím Nejvyšším soudem nepovšimnut. 8