Rok 2018 (nejen) v potravinářské legislativě

Transkript

1 Rok 2018 (nejen) v potravinářské legislativě Uplynulý rok příliš bohatý na změny v potravinovém právu nebyl. Pár novinek ale přinesl, i když se do národní legislativy promítnou až v roce 2019 a ve zcela jiné oblasti (odpady a odpady z obalů). Navíc, novým trendem, zdá se, je, že když Evropská unie vydá nedokonalý právní předpis, který vyvolává řadu otázek, tak k němu vydá v lepším případě prováděcí právní akt, v horším případě vodítka nebo sdělení Komise. Výzvou pro výrobce potravin tak je už jen to, aby o tom všem věděli a zvládli se v tom dobře zorientovat Lokální legislativa Rok 2018 proběhl ve znamení příprav dalších nových prováděcích právních předpisů k zákonu o potravinách (resp. revize těch starých, ovšem vydávaných pod novým číslem a někdy i názvem) a začala se připravovat další novela zákona o potravinách (z důvodu nového nařízení EU o úředních kontrolách). Dne 1. listopadu 2018 nabyla účinnosti nová vyhláška č. 58/2018 Sb., o doplňcích stravy a složení potravin. Ve Sbírce zákonů byla také ke konci října (pod dvou letech příprav) publikována vyhláška č. 248/2018 Sb., o požadavcích na nápoje, kvasný ocet a droždí, která nabyla účinnosti dnem 1. prosince Během prázdnin byl do mezirezortního připomínkového řízení rozeslán dlouho očekávaný návrh vyhlášky o požadavcích na mlýnské obilné výrobky, těstoviny, pekařské výrobky a cukrářské výrobky a těsta. K návrhu se sešlo na několik stran připomínek a do konce roku neproběhlo ani vypořádání došlých připomínek. 42 Do připomínkového řízení byl také rozeslán návrh vyhlášky o požadavcích na extrakční rozpouštědla používaná při výrobě potravin návrh, díky němuž dojde (konečně) ke zrušení obsolentní (a pro některé výrobce matoucí, protože se jí měli tendenci stále řídit) vyhlášky č. 4/2008 Sb., kterou se stanoví druhy a podmínky použití přídatných látek a extrakčních rozpouštědel při výrobě potravin, ve znění pozdějších předpisů. Ministerstvo zemědělství bylo také požádáno o revizi vyhlášky č. 330/1997 Sb., kterou se provádí 18 písm. a), d), j) a k) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, pro čaj, kávu a kávoviny, ve znění pozdějších předpisů. Tato vyhláška byla naposledy novelizována v roce 2012, a proto by si zasloužila určitou pozornost při novele (resp. přípravě nové vyhlášky) by se měly vzít v úvahu nejen aktuální trendy, ale i vývoj v potravinovém právu, kdy například u rostliny Stevia rebaudiana byla prokázána historie používání v čajových směsích, a proto není důvod, aby byla v našem právu považována za nepovolenou složku do čajů (i jen z toho důvodu, že historicky se před rokem 1997 v ČR do čajových směsí přidávala). Kontaminanty Stále platí, že potravina, která obsahuje kontaminant v množství, které je neakceptovatelné z hlediska veřejného zdraví a zejména pak v určité toxikologické koncentraci, nesmí být uvedena na trh. Koncentrace kontaminantu musí být na nejnižší úrovni, které lze rozumně dosáhnout dodržováním doporučených správních výrobních postupů. Pro účely ochrany veřejného zdraví byly stanoveny pro určité kontaminanty maximální koncentrace, a to v nařízení Komise (ES) č. 1881/2006, kterým se stanoví maximální limity ně-

2 kterých kontaminujících látek v potravinách a které platí od Toto nařízení však stále prochází velmi rozsáhlou revizí a zatím se předpoklad, že bude nahrazeno novým kontaminantovým nařízením, nenaplnil. Akrylamid Problematika kontaminantů je na úrovni Evropské komise dlouhodobě sledována a diskutována. Kromě vyjmenovaných kontaminantů je předmětem poměrně velkého zájmu akrylamid, kterému byla věnována značná pozornost zejména v jarních měsících roku 2018, protože 11. dubna nabylo účinnosti nařízení Komise (EU) 2017/2158, kterým se stanoví zmírňující opatření a porovnávací hodnoty pro snížení přítomnosti akrylamidu v potravinách. Pozornost však není akrylamidu věnována nijak nově již dříve byla povinnost sledovat množství akrylamidu v potravinách stanovena, jednalo se ale pouze o doporučení Komise 2013/647/EU (historicky první povinnost sledovat množství akrylamidu se datuje do roku 2007). Cílem opatření uvedených v nařízení je to, aby se pekař pokusil vyrábět takové potraviny, u nichž je minimalizována šance vzniku akrylamidu. Současně se však předpokládá, že při zavedení všech možných zmírňujících opatření bude zachována senzorická kvalita výrobku (viz část A Přílohy II: Výrobky musí být pečeny do světlejší výsledné barvy a je zapotřebí zamezit vzniku tmavě opečené kůrky, je-li tmavá barva kůrky výsledkem silného opečení a nesouvisí se specifickým složením či povahou chleba vedoucími k tmavé kůrce ). Platí tedy stále to, co bylo řečeno již v minulém roce a ani na porovnávacích hodnotách se nic nezměnilo /viz tabulka/. Evropská komise slíbila, že k této problematice vydá vodítka. Ta byla v loňském roce před prázdninami sice formálně schválena, ale ještě v listopadu 2018 publikována nebyla. Komise rovněž plánuje uskutečnit informační kampaně jak pro spotřebitele, tak pro potravinářský průmysl. Furan a methylfurany EFSA vydal zprávu, která hodnotí rizika pro lidské zdraví ve vztahu k přítomnosti furanu a methylfuranů v potravinách. Furan a příbuzné sloučeniny 2- a 3-methylfurany jsou chemické kontaminanty, které vznikají přirozeně při tepelném zpracování potravin. U většiny spotřebitelů s průměrným příjmem potravin obsahujících furan je pouze nízké zdravotní riziko, avšak u spotřebitelů s vysokou expozicí je až trojnásobně překročena hodnota odpovídající nízkému zdravotnímu riziku. Furany vznikají z různých látek, které se přirozeně vyskytují v potravinách, např. z vitaminu C, sacharidů, aminokyselin, nenasycených mastných kyselin a karotenoidů. Podmínkami tepelného zpracování lze ovlivnit množství furanu, které při tepelném zpracování vzniká. Komise v loňském roce spustila diskusi o možných regulačních postupech při řešení furanů a methylfuranů, včetně stanovení, které potraviny by měly být přezkoumány s ohledem na to, že postupy, které vedou ke snížení furanů, jsou v současné době velmi omezené. Aktuálně je zjišťován výskyt významných množství furanu a methylfuranů v kávě, v hotových pokrmech ve skleničce a v potravinách pro malé děti. Methylrtuť Ačkoli je konzumace ryb obecně doporučená, mohou obsahovat methylrtuť, Měkký chléb µg/kg a) pšeničný chléb 50 b) měkký chléb jiný než pšeničný chléb 100 Sušenky a oplatky 350 Krekry s výjimkou bramborových krekrů 400 Křupavý chléb 350 Perník 800 Výrobky podobné ostatním výrobkům této kategorie 300 která může negativně ovlivnit zdraví především malých dětí a těhotných a kojících žen. Evropská komise měla ambici předložit návrh nařízení, které by nastavilo snížené maximální limity pro některé druhy ryb na 0,30 mg/kg (dosud 0,50 mg/kg) jednalo by se o ančovičky, kapra, lososa, makrelu, sardinky, šproty, pangase apod., a dále by stanovilo maximální limit pro kuchyňskou sůl (0,10 mg/kg). Nařízení by zároveň zavazovalo provozovatele potravinářských podniků publikovat veřejně informace o tom, kolik porcí jaké ryby kolikrát týdně lze konzumovat, případě jaké skupiny populace by se vybraným rybám měly vyhýbat či je konzumovat omezeně. Po zhruba 2,5 letech projednávání návrhu Komise bylo právním servisem Komise doporučeno nepokračovat v přípravě nařízení. Zůstanou tak zachovány pouze dva maximální limity, a to 0,50 mg/kg a 1,0 mg/kg a nebude stanoven limit pro kuchyňskou sůl. 3-MCPD estery a jejich glycidylestery 2- a 3-MCPD, 2- a 3-MCDP estery mastných kyselin a glycidylestery se řadí mezi tzv. procesní kontaminanty, které vznikají při zpracování potravin, a to zejména při úpravě (rafinaci) rostlinných olejů při vysokých teplotách (cca 200 C). Pro konzumenty od tří let věku jsou margaríny a pečivo hlavními zdroji expozice všech těchto látek. Ve skupině lidí mladšího věku, zejména u kojenců, kteří konzumují výhradně kojeneckou výživu, může docházet k mírnému překročení tolerovaného denního příjmu. EFSA vydal v polovině roku 2016 zprávu týkající se výskytu látek monochlopropandiolů, volných i esterově vázaných, a esterů glycidolu v potravinách, jako jsou rostlinné tuky a oleje, bramborové lupínky, jemné a trvanlivé pečivo nebo produkty kojenecké výživy. Tyto látky jsou po řadu let sledovány a zpráva EFSA potvrzuje známé údaje o jejich výskytu v potravinách či o jejich příjmu. Případná rizika vychází z předpokladu nejhoršího scénáře, že veškeré esterově vázané MCPD a glycidol se během trávení kompletně uvolní a budou vstřebány. 43

3 Dne 19. září 2018 nabylo účinnosti nařízení Komise (EU) 2018/290 ze dne 26. února 2018, kterým se mění nařízení (ES) č. 1881/2006, pokud jde o maximální limity glycidylesterů mastných kyselin v rostlinných olejích a tucích, počáteční kojenecké výživě, pokračovací kojenecké výživě a potravinách pro zvláštní léčebné účely určených pro kojence a malé děti. Evropská komise v současné době navrhuje maximální limity a přechodné období 6 měsíců v případě, že by nové limity byly schváleny. Nastaven by byl také proces revize maximálních limitů po dvou letech od nabytí účinnosti případného nového nařízení. Polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH) PAH patří také mezi procesní kontaminanty. Od 1. září 2014 platí snížené maximální limity. Některé členské státy nebyly schopny maximální limity splnit u tradičně uzených mas a ryb, a proto podaly žádost o výjimku. Musí tak splnit původní maximální limit a takové výrobky mohou být prodávány jen na území příslušného členského státu. Tradičně uzená masa a masné výrobky se prodávají např. v Chorvatsku, Portugalsku, Irsku, Polsku, Španělsku, Lotyšsku, Finsku, Slovensku, Švédsku nebo na Kypru. Tradičně uzené ryby a rybí výrobky se pak prodávají v Lotyšsku, Finsku nebo Švédsku. Kyselina eruková Kyselina eruková je kontaminant přirozeně se vyskytující v tukové složce některých olejnatých semen z čeledi brukvovitých (hořčice, řepka olejka). Podle kontaminantového nařízení platí maximální limity pro rostlinné tuky a oleje a potraviny, do kterých byly tyto oleje a tuky přidány (50 g/kg), a pro počáteční a pokračovací kojeneckou výživu (10 g/kg tento limit je stanoven i ve zvláštním právním předpisu, který upravuje právní rámec pro počáteční a pokračovací dětskou výživu). V současné době se uvažuje o zpřísnění maximálního limitu pro počáteční a pokračovací kojeneckou výživu na 4,0 g/kg. Námelové alkaloidy Námelové alkaloidy jsou toxické látky s halucinogenními účinky produkované houbou Claviceps purpurea, která kolonizuje obilná zrna (zejména žito, ale i pšenici) za vzniku makroskopicky viditelných námelových sklerocií. Na Evropské komisi je návrh snížit dosavadní maximální limity pro sklerocia na 0,1 g/kg (doposud 0,5 g/kg); tato hodnota bude lépe odpovídat zamýšleným maximálním limitům pro námelové alkaloidy. EFSA posuzoval expozici námelovým alkaloidům a ukázalo se, že u častých konzumentů může dojít u mladších věkových kategorií k občasnému mírnému překročení hodnoty akutní a chronické expozice. Komise proto zahájila diskusi o vhodných opatřeních pro řízení rizika, kdy jedním z návrhů je stanovení maximálních limitů pro různé výrobky na bázi obilovin, přičemž se neuvažuje o stanovení maximálních limitů pro nezpracované obiloviny. Maximální limit by byl pro sumu 12 námelových alkaloidů (ergometrin, ergosin, ergokornin, ergotamin, ergokristin, ergokryptin a jejich příslušné -ininové formy). Z diskuse s průmyslem vyplynulo, že původně navrhované limity nejsou pro některé celozrnné mouky dosažitelné; také je potřeba jasně definovat kategorii celozrnných výrobků. Evropská komise tedy hledá možnosti, jak by se to dalo vyřešit (např. stanovení maximálního limitu pro samostatnou kategorii celozrnných výrobků). Navržené hodnoty by byly revidovány po dvou letech. Pro mleté výrobky z ječmene, pšenice, špaldy a ovsa by se tak jednalo o maximální limit 75 µg/kg, pro mleté výrobky ze žita by to bylo 500 µg/kg a pro obilné příkrmy pro kojence a malé děti by to bylo 20 µg/kg. Tropanové alkaloidy Vzhledem k hodnocení dietární expozice (EFSA) může docházet u některých skupin populace (zejména u kojenců, batolat a dětí) k překročení bezpečné hladiny atropinu a skopolaminu. Vysoké nálezy těchto dvou tropanových alkaloidů byly zjištěny v čajích a bylinných nálevech, cereálních tyčinkách a koření a v některých kukuřičných výrobcích. Z těchto důvodů bude zvažováno stanovení maximálních limitů i pro tyto kategorie. Citrinin Citrinin patří mezi mykotoxiny a je produkován několika druhy hub rodu Penicillium, Aspergillus a Monascus. Jeho výskyt byl dokumentován v obilovinách a výrobcích z nich, fazolích, ovoci a zelenině, ovocných šťávách, bylinách a koření, olivách a sýrech. V současné době je jeho obsah regulován nařízením Komise (ES) č. 1881/2006 pouze v doplňcích stravy na bázi fermentované rýže, neboť fermentace je prováděna právě jedním z rodů hub rizikových z pohledu produkce citrininu (Monascus purpureus). Vzhledem k poznatkům z průmyslu (vhodné podmínky výroby) lze snížit maximální limit pro doplňky stravy na 100 μg/kg (z aktuálních 2000 μg/kg). Ochratoxin A Ochratoxin A je mykotoxin produkovaný za určitých okolností některými plísněmi např. Aspergillus ochraceus, Aspergillus carbonarius nebo Penicillium verrucosum. Vyznačuje se imunotoxicitou, nefrotoxicitou, teratogenitou a je pravděpodobným karcinogenem pro člověka. V poslední době bylo hlášeno několik případů nálezů vysokých hladin ochratoxinu A v některých potravinách, u kterých není stanoven maximální limit pro tento kontaminant (sušené ovoce vyjma hrozinek, sušené byliny, čaje, ořechy apod.). Některé členské státy nejprve chtějí, aby EFSA aktualizoval vědecké stanovisko (původní je z roku 2006), poté bude diskuse pokračovat. Aktuálně se bude Evropská komise zabývat stanovením maximálního limitu pro sušené fíky. 44

4 Ostatní právní předpisy z oblasti potravinového práva Nové potraviny Začátkem ledna 2018 nabylo účinnosti (až na některé výjimky) nařízení (EU) 2015/2283 o nových potravinách, o změně nařízení EP a Rady (EU) č. 1169/2011 a o zrušení nařízení EP a Rady (ES) č. 258/97 a nařízení Komise (ES) č. 1852/2001. Toto nařízení přebírá definici potraviny nového typu (nově nové potraviny ), ale zároveň mezi ně řadí např. i potraviny, které obsahují umělé nanomateriály. Bude se vztahovat i na potraviny ze zvířecích klonů, a to až do doby, než pro takové potraviny vzniknou v EU zvláštní právní předpisy. Uvádění tradičních potravin ze třetích zemí na trh v Unii by mělo být zjednodušeno, pokud byla prokázána historie bezpečného používání jako potraviny ve třetí zemi. Uvedené potraviny by měly být konzumovány nejméně v jedné třetí zemi po dobu nejméně 25 let jako součást obvyklé výživy podstatné části obyvatelstva. Historie bezpečného používání jako potraviny by neměla zahrnovat nepotravinářské používání ani používání, které nesouvisí s běžnou výživou. Potraviny ze třetích zemí, které se v Unii považují za nové potraviny, by se měly považovat za tradiční potraviny ze třetích zemí pouze tehdy, pokud pocházejí z prvovýroby podle definice v nařízení (ES) č. 178/2002, bez ohledu na to, zda se jedná o zpracované či nezpracované potraviny. Potravina vyrobená výlučně ze složek potravin, které nespadají do oblasti působnosti tohoto nařízení, zejména změnou složek potravin nebo jejich množství, by neměla být považována za novou potravinu. Změny složek potravin, které nebyly dosud v Unii ve významné míře používány k lidské spotřebě, by však měly spadat do oblasti působnosti tohoto nařízení. Za zmínku určitě stojí skutečnost, že rostlina stévie (Stevia rebaudiana) již není považována za potravinu nového typu (nebo novou potravinu), protože byla prokázána historie jejího používání v čajích, čajových směsích apod. a je tedy možné ji používat (s určitými omezeními, viz např. zmínka o naší čajové vyhlášce). Novou potravinou ale nemusí být jen rostliny či jejich části (chia semínka), ale může se jednat i o potraviny, které byly ošetřeny některou z technologií, které před rokem 1997 nebyly používané (chléb nebo mléko ošetřené UV zářením). Z tohoto pohledu určitě stojí za pozornost prováděcí nařízení Komise 2470/2017, kterým se zřizuje seznam Unie pro nové potraviny v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2283 o nových potravinách. Tento seznam je jednoduché, užitečné a aktuální vodítko při používání jakékoli složky či potraviny, o níž si výrobce není jist, zda se jedná či nejedná o novou potravinu. Země původu primární složky Na jaře bylo v Úředním věstníku EU publikováno dlouho očekávané prováděcí nařízení Komise (EU) 2018/775 ze dne 28. května 2018, kterým se stanoví pravidla pro použití čl. 26 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, pokud jde o pravidla pro uvádění země původu nebo místa provenience primární složky potraviny. Podle čl. 26 odst. 2 písm. a) nařízení (EU) č. 1169/2011 je uvedení země původu nebo místa provenience povinné tehdy, pokud by opomenutí tohoto údaje mohlo uvádět spotřebitele v omyl ohledně skutečné země původu nebo místa provenience konečné potraviny, zejména pokud by informace připojená k potravině nebo etiketa jako celek jinak naznačovala, že potravina je z jiné země původu nebo místa provenience. Účelem tohoto článku je zamezit uvádění zavádějících informací o potravinách, které by naznačovaly určitý původ potraviny, je-li ve skutečnosti její pravý původ odlišný. Ustanovení čl. 26 odst. 3 nařízení (EU) č. 1169/2011 stanoví, že je-li uváděna země původu nebo místo provenience potraviny a nejedná se o stejnou zemi nebo místo, z nichž pochází její primární složka, uvede se rovněž země původu nebo místo provenience dané primární složky, nebo se uvede, že země původu nebo místo provenience primární složky se liší od země původu nebo místa provenience potraviny. Dále stanoví, že použití uvedených požadavků závisí na přijetí prováděcího aktu. Ustanovení čl. 26 odst. 3 nařízení (EU) č. 1169/2011 se týká případů, kdy se země původu nebo místo provenience uvádí povinně v souladu s čl. 26 odst. 2 písm. a) zmíněného nařízení, nebo dobrovolně prostřednictvím údajů, jako jsou prohlášení, výrazy, vyobrazení nebo symboly. Dobrovolné údaje, jako jsou zeměpisná prohlášení obsažená v názvu potraviny nebo k němu připojená, mohou být rovněž součástí pojmenování produktu, jež jsou v souladu se zvláštními právními předpisy EU chráněna jako zeměpisná označení nebo jako ochranné známky. Na ty by se pravidla obsažená v tomto nařízení neměla vztahovat (pozor však např. na belgické pralinky vyrobené v Polsku nebo maďarský koláč upečený v ČR). Aromata EFSA provádí až do roku 2020 přezkum schválených přídatných látek (aktuálně probíhá přezkum schválených sladidel) a také se stále zabývá schvalováním aromatických přípravků a aromat. ČR se stala (alespoň mezi zainteresovanými evropskými výrobci a jejich svazy) velmi populární díky práci, kterou odvedla v legislativním procesu omezování destilátu z dřevního octa, které se běžně nejenom v ČR, ale i na Slovensku nebo v Rakousku používal, používá a ještě chvíli používat bude do lihovin a různých trestí apod. Již v roce 2012 byla Komisi předložena žádost o povolení výrobku destilát z dřevního octa [č. FL: ] s názvem rumový éter z kategorie Jiná aromata. Žadatel podal žádost, aby uvedené aroma mohlo být do určitého množství používáno ve zmrzlinách, cukrovinkách, žvýkačkách, obilovinách a ostatních obilných a škrobnatých výrobcích z obilných zrn, kořenů, hlíz, 45

5 luštěnin a luskovin, v pekařských výrobcích, mase a masných výrobcích, solích, koření, polévkách, omáčkách, salátech, nealkoholických nápojích a alkoholických nápojích. Tato žádost byla zaslána na EFSA, který měl vydat své stanovisko. Žádost byla podle čl. 4 nařízení (ES) č. 1331/2008 rovněž zpřístupněna členským státům. V srpnu 2017 přijal EFSA vědecké stanovisko Scientific Opinion of Flavouring Group Evaluation 500 (FGE.500): rum ether, které se týká posouzení bezpečnosti destilátu z dřevního octa [č. FL: ] v případě jeho použití jako aromatu kategorie Jiná aromata. Tento výrobek je komplexní směs složená z více než osmdesáti jednotlivých složek. Úřad dospěl k závěru, že podle celkové strategie posouzení rizik aromatických látek představuje přítomnost genotoxických látek jako složek rumového éteru bezpečnostní riziko. Úřad uvedl, že existuje významné bezpečnostní riziko ohledně řady složek, například furanů, jejich derivátů a dalších složek, které souvisí s genotoxicitou a karcenogenitou. Zmínil rovněž karcinogenní rizika vyplývající z přítomnosti ethanolu. ČR a Slovensko informovaly Komisi o používání destilátu z dřevního octa [č. FL: ] v tradičních lihovinách tuzemák a tuzemský a požádaly, aby mohly v těchto konkrétních lihovinách uvedené aroma nadále používat. Na jaře 2018 bylo v Úředním věstníku EU publikováno nařízení Komise (EU) 2018/1246 ze dne 18. září 2018, kterým se mění příloha I nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1334/2008, pokud jde o zařazení destilátu z dřevního octa na seznam aromat Unie. Nařízení má omezenou dobu trvání - použije se ode dne 23. dubna 2018 do dne 19. září 2023, a to pouze pro použití v tradičních lihovinách tuzemák a tuzemský. Použití do ostatních potravin (včetně pekařských výrobků a náplní do nich) je od 23. dubna 2018 de facto zakázáno a od roku 2023 budou i v tradičních lihovinách tuzemák a tuzemský přítomna již jiná aromata. Akty nelegislativní povahy týkající se označování Státní zemědělská a potravinářská inspekce publikovala na svých webových stránkách aktuální verzi vodítek k problematice výživových a zdravotních tvrzení. Ačkoli jsou vodítka určena především inspektorům, měli by s nimi pracovat všichni provozovatelé potravinářských podniků, kteří (jakákoli) tvrzení na potravinách (nebo v jiné komunikaci o potravinách) uvádějí. Vodítka jsou volně dostupná zde: Státní zemědělská a potravinářská inspekce také publikovala na svých webových stránkách velmi užitečnou informaci určenou pro všechny provozovatele potravinářských podniků, kteří prodávají potraviny na internetu - Základní požadavky na provozovatele potravinářského podniku. Informace je volně dostupná zde: gov.cz/clanek/prodej-potravin-na-internetu-prirucka-pro-ppp.aspx. Do třetice je nutné také upozornit na materiál publikovaný také na stránkách Státní zemědělské a potravinářské inspekce, a to Národní doporučení pro uvádění informací o možném a nezáměrném výskytu látek nebo produktů vyvolávajících alergie nebo nesnášenlivost v potravinách. Vzhledem k tomu, že Evropská komise stále nevydala prováděcí právní akt o uvádění informací o možném a nezáměrném výskytu látek nebo produktů vyvolávajících alergie nebo nesnášenlivost v potravinách prováděcí akt, bylo na základě konsensu zástupců Ministerstva zemědělství, Státní zemědělské a potravinářské inspekce a Státní veterinární správy vypracováno zmiňované národní doporučení pro dobrovolné označování nezáměrného výskytu alergenů: cz/clanek/narodni-doporuceni-pro- -uvadeni-informaci-o-moznem-a-nezamernem-vyskytu-latek-nebo-produktu-vyvolavajicich-alergie-nebo-nesnasenlivost-v-potravinach.aspx. V doporučení se například uvádí, že pokud potravina obsahuje množství alergenu z důvodu nezáměrné kontaminace do hodnoty, která je považována za nulovou, není nutné na potravině uvádět informaci o výskytu stopového množství alergenu. Hodnoty množství alergenu v potravině určené konečnému spotřebiteli, které je možné považovat za nulovou, uvádí tabulka v dokumentu. Stále nezapomínejme na dvojí vodítka vydaná v roce 2017 k obecným pravidlům označování potravin, která neztrácejí nic na své platnosti, a to: - vodítka k označování alergenů, která mění pravidla pro zvýrazňování deproteinovaného pšeničného škrobu (zvýrazňuje se) a mléčných kultur (ne- 46

6 zvýrazňuje se). Dostupná jsou na stránkách DG SANTÉ; - sdělení (2017/C 393/05) Komise o uplatňování zásady o uvádění údaje o množství složek (QUID). Účelem tohoto sdělení Komise je poskytnout podnikům a vnitrostátním orgánům pokyny k použití zásady uvedení údaje o množství složek (QUID) v souvislosti s nařízením (EU) č. 1169/2011. Toto sdělení nahrazuje a doplňuje pokyny o údajích o množství složek, které byly přijaty v souladu s čl. 7 směrnice Rady 79/112/EHS. K nim v uplynulém roce přibyla nová verze otázek a odpovědí k nařízení (EU) č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům - Sdělení Komise o otázkách a odpovědích týkajících se používání nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům (volně dostupné v českém jazyce v Úředním věstníku EU jako 2018/C 196/01) Nekalé obchodní praktiky V dubnu 2018 Evropská komise představila návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o nekalých obchodních praktikách mezi podniky v potravinovém řetězci. Návrh tak završil snahy především Evropského parlamentu volající po narovnání dodavatelsko-odběratelských vztahů napříč EU. Ve své zprávě z roku 2016 určila Komise řadu oblastí pro další zlepšení jak právních předpisů členských států zabývajících se nekalými obchodními praktikami, tak dobrovolných iniciativ v rámci odvětví. Komise se zavázala před skončením svého mandátu znovu posoudit potřebu opatření EU za účelem řešení nekalých obchodních praktik s ohledem na následný vývoj podzim byl tedy naplněn diskusí nad podobou směrnice a jejím rozsahem s tím, že rakouské předsednictví se zavázalo zahájit trialog tak, aby byl legislativní proces dokončen nejpozději v brzkých jarních měsících roku Pokud budete směrnice přijata, bude představovat minimální právní rámec, který budou členské státy povinné přijmout (ovšem mohou být i přísnější). Zákon o významné tržní síle Úřad pro ochranu hospodářské soutěže v letech 2016 až 2018 analyzoval stav hospodářské soutěže v oblasti nealkoholických nápojů (podobně se bude soustředit ve svých šetřeních i na další sektory). V rámci sektorového šetření bylo sice potvrzeno významné tržní postavení největšího dodavatele nealkoholických nápojů, nicméně nebyly nalezeny indicie případného uzavírání trhu dodávek do restauračních zařízení nebo zvýhodňování tohoto dodavatele ze strany obchodních řetězců. Vlastní sektorové šetření Úřad realizoval ve dvou fázích. V první fázi oslovil dodavatele nealkoholických nápojů za účelem stanovení jejich tržních podílů a ověření postavení v oblasti velkoobchodního prodeje nealkoholických nápojů na území ČR v období let 2013 až první poloviny 2016 a také nalezení možných protisoutěžních problémů, pokud dodavatelé takové na trhu vnímají. V druhé fázi se Úřad obrátil na největší odběratele nealkoholických nápojů (obchodní řetězce) za účelem zjištění nejen zastoupení jednotlivých dodavatelů a druhů nealkoholických nápojů v obchodních řetězcích, ale i smluvních podmínek sjednaných mezi dodavateli a odběrateli nealkoholických nápojů, včetně rabatů a jejich výše, formy či četnosti. Úřad oslovené odběratele rovněž vyzval k vyjádření se k podmínkám existujícím na trhu nealkoholických nápojů či ke sdělení možných praktik omezujících fungování hospodářské soutěže. I když výsledky sektorového šetření potvrdily významné postavení největšího dodavatele nealkoholických nápojů, resp. silné tržní podíly v rámci úžeji vymezených relevantních trhů, nebyly objektivizovány další okolnosti, které by mohly naznačovat narušení hospodářské soutěže ve smyslu zákona. Za zásadní pokládá Úřad vyjádření většiny oslovených subjektů, která potvrzovala existenci fungující hospodářské soutěže a silného konkurenčního prostředí na trhu nealkoholických nápojů. Úřad tedy dospěl k závěru, že není třeba na trhu nealkoholických nápojů či jeho segmentech navrhovat opatření či doporučení vedoucí ke zlepšení soutěžních podmínek. Nelze však vyloučit, že tomu tak bude i v budoucnosti, a to s ohledem např. na možné podstatné změny soutěžních podmínek v důsledku dalších strukturálních změn na trhu nealkoholických nápojů v rámci ČR. Z podnětu Zemědělského výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR jsou v rámci Podvýboru pro potravinářství, veterinární činnost a živočišnou výrobu pořádány pravidelné kulaté stoly k diskusi nad problematikou dodavatelsko-odběratelských vztahů, resp. zákona o významné tržní síle. 47

7 Nekalé obchodní praktiky = dvojí kvalita Mezi nekalé obchodní praktiky je v EU řazen pojem, který český spotřebitel zná jako dvojí kvalitu. Je to z toho důvodu, že český zákon na ochranu spotřebitele odráží požadavky evropské směrnice o nekalých obchodních praktikách tak, jak jsou namířeny vůči spotřebiteli. Do této směrnice bude jako zakázaná nekalá obchodní praktika včleněna i problematika dvojí kvality s tím, že za nekalou obchodní praktiku bude považován jakýkoli prodej výrobku, který je totožný se stejným produktem uváděným na trh v několika jiných členských státech, přičemž tyto výrobky mají výrazně odlišné složení nebo vlastnosti. Co nás čeká v roce 2019? Předpis, který stanoví obsah transmastných kyselin (TFA) v potravinách Evropská komise v roce 2015 vydala Zprávu Komise Evropskému parlamentu a Radě o přítomnosti tuků obsahujících transmastné kyseliny v potravinách a celkově ve stravě obyvatel Unie. Dne 17. listopadu 2017 Evropská komise spustila veřejnou konzultaci, která by měla podpořit přijetí opatření, která Brusel plánoval v roce 2018 navrhnout k omezení obsahu průmyslových TFA v potravinách. V říjnu 2018 Komise spustila veřejnou konzultaci (v bruselštině to znamená připomínkové řízení) ke stanovení zákonného limitu pro průmyslově vyráběné tuky s obsahem transmastných kyselin v potravinách (dotkne se i pekařiny), a to v rámci nařízení (ES) č. 1925/2006 o přidávání vitaminů a minerálních látek a některých dalších látek do potravin, v němž bude nastaven limit pro obsah TFA, který nebude moci přesáhnout 2 g na 100 g tuku (vyňaty budou potraviny přirozeně obsahující TFA). Přechodné období bude 2 roky je nutné tedy počítat s tím, že limit začne platit cca na jaře roku Zpráva Evropské komise o dobrovolně uváděných výživových údajích Evropská komise nestihla vydat podle čl. 35 odst. 5 nařízení (EU) č. 1169/2011 do 13. prosince 2017 zprávu o využívání dalších způsobů vyjadřování a uvádění výživových údajů na potravinách. Očekávalo se, že Komise tento nedostatek napraví v roce 2018, ale pravděpodobně k ničemu takovému nedojde. Zpráva bude tedy reagovat mimo jiné na systémy značení dobrovolných výživových údajů, ať formou semaforů či jiného zjednodušeného barevně laděného značení, které v uplynulých letech zaváděly některé členské státy (naposledy např. Francie v podobě systému Nutri-score). Některé nadnárodní společnosti vyzvaly Evropskou komisi k zavedení semaforového označování výživových údajů - měl by to být jednotný systém značení, nikoli značení, které se v různých variantách objevuje v různých státech EU a pro spotřebitele tak může být matoucí a zavádějící. Navrhují značení pomocí barevného schématu, a to na porci, které však stanoveny jednotně nikde nejsou. Určité obrysy návrhu takového schématu byly představeny ke konci roku Nová pravidla pro označování alkoholických nápojů V současné době jsou alkoholické nápoje s obsahem alkoholu vyšším než 1,2 % objemových vyňaty z povinnosti uvádět složení a výživové údaje (v ČR je již léta zavedena zákonem o potravinách povinnost uvádět na takových alkoholických nápojích složení). V roce 2017 vydala Evropská komise k této problematice zprávu, z níž vyplynulo, že by i na alkoholických nápojích měly být tyto informace uváděny (alkoholické nápoje mají často nejen zajímavé složení, ale i zajímavou energetickou hodnotu nebo obsah cukru). Zároveň Komise vyzvala dotčené sektory, aby do roka představily svoje plány na to, jak vyjdou těmto požadavkům vstříc. Návrh sektoru výrobců vína, piva a tvrdého alkoholu na to, aby výživové údaje byly značeny (pouze) dobrovolně a pomocí QR kódů či aplikace v mobilním telefonu, se však nesetkaly s pochopením ani Evropské komise, ani Evropského parlamentu (upřímně a ani jiných sektorových výrobních sdružení). Lze tedy očekávat, že Evropská komise přistoupí k regulaci v této oblasti z vlastní iniciativy. 48

8 Nové recyklační cíle Možná nejdůležitější bod, kterému by měl věnovat pozornost každý provozovatel potravinářského podniku, který balí potraviny (tedy zkrátka každý), se týká balíčku odpadové (a obalové) legislativy, kterému se nově odborně říká balíček oběhového hospodářství (zkráceně CEP ). Evropská komise (a všechny členské státy) přijala na jaře 2018 nový ambiciózní balíček týkající se oběhového hospodářství, který má evropským podnikům a spotřebitelům pomoci v přechodu k silnějšímu hospodářství s výraznějším oběhovým prvkem, které bude zdroje využívat udržitelnějším způsobem. Navržená opatření mají přispět k doplnění chybějící části do životního cyklu výrobků výrobky se budou více recyklovat a opětovně využívat, což prospěje životnímu prostředí i ekonomice. Všechny suroviny, výrobky a odpady budou podle předložených plánů v maximální míře zhodnoceny a využity, čímž se podpoří úspory energie a sníží emise skleníkových plynů. Schválená opatření se týkají celého životního cyklu výrobků od výroby a spotřeby až po nakládání s odpady a trh s druhotnými surovinami. Tento přechod bude finančně podporován z evropských strukturálních a investičních fondů (ESIF), které disponují 5,5 miliardy eur na nakládání s odpady. Kromě toho bude poskytnuta podpora ve výši 650 milionů eur z programu Horizont 2020 (což je program EU pro financování výzkumu a inovací) a také investic do oběhového hospodářství na vnitrostátní úrovni. V praxi to však znamená zásadní změnu v recyklačních cílech a tudíž diskusi nad podobou nového zákona o odpadech a novelou zákona o obalech (v roce 2019). Připravovaná legislativa se dotkne všech subjektů, při jejichž činnosti vzniká odpad nebo které uvádějí na trh obaly. Do roku 2025 by se mělo recyklovat alespoň 55 % komunálního odpadu (z domácností a podniků). Cíl se postupně zvýší na 60 % do roku 2030 a 65 % do roku Téměř 65 % obalových materiálů bude muset být recyklováno do roku 2025 a 70 % do roku Samostatné cíle jsou stanoveny pro konkrétní obalové materiály, jako jsou papír a lepenka, plasty, sklo, kov a dřevo. Návrhy rovněž omezují podíl skládkovaného komunálního odpadu na maximálně 10 % do roku 2035 a členské státy by měly usilovat o snížení potravinového odpadu o 30 % do roku 2025 a o 50 % do roku Tyto hotové cíle se však, bohužel, některým nelíbili natolik, že rozpoutali další diskusi o cílech recyklace pro plasty. Produkce plastového odpadu roste exponenciálně a jen v Evropské unii se ročně vyprodukuje téměř 26 mil. tun plastu. V celosvětovém měřítku se udává, že v letech 1950 až 2015 jich bylo vyrobeno 8,3 mld. tun a vzniklo tak 6,3 mld. tun odpadu. V Evropské unii se vytřídí méně než 30 % plastu, zbývající množství skončí buď na skládkách (31 %) nebo v zařízeních na energetické využití odpadů, kde se odpady alespoň energeticky využijí (39 %). Problémem je, že z uvedeného množství vytříděných plastů se pouze nepatrná část opět materiálově využije (cca 10 %). Nízká míra recyklace nejčastěji souvisí s cenou recyklátu a jeho kvalitou. Proto na začátku roku představila Evropská komise Strategii pro plasty - do roku 2030 mají být všechny používané plasty buď opětovně použitelné, nebo recyklovatelné. Recyklace rovněž přispěje ke snížení emisí skleníkových plynů a sníží závislost zemí EU na importu fosilních paliv. Dalším úkolem je snížit únik plastů a mikroplastů do životního prostředí. Na jaře navíc Komise publikovala návrh směrnice o omezení dopadu některých plastových výrobků na životní prostředí (zkráceně se jí říká SUP single-use plastics, protože její ambicí je omezit používání plastových výrobků na jedno použití). Navíc se Evropská komise rozhodla, že očistí světová moře od plastového odpadu. Členské státy by podle tohoto návrhu, pokud projde (a on projde, protože má jak na Komisi, tak v Evropském parlamentu obrovskou podporu), měly přijmout nezbytná opatření, aby se do roku 2025 začalo s prováděním tříděného sběru plastových výrobků na jedno použití, a to v objemu, který se rovná 90 % těchto plastových výrobků na jedno použití uvedených na trh v daném roce podle hmotnosti. K dosažení tohoto cíle mohou zavést např. zálohové systémy nebo stanovit cíle pro tříděný sběr pro příslušné systémy rozšířené odpovědnosti výrobce. Takže v roce 2019 nás bude čekat spousta práce s CEPem a SUPem! Mgr. Markéta Chýlková Potravinářská komora ČR 49