Zvyšování kvality výuky technických oborů

Transkript

1 Zvyšování kvality výuky technických oborů Klíčová aktivita V.2 Inovace a zkvalitnění výuky směřující k rozvoji odborných kompetencí žáků středních škol Téma V.2.5 Karosářské Know how (Vědět jak) Kapitola 32 Metody a možnosti běžných oprav Ing. Vladimír Polehňa

2 Obsah OBSAH... 2 ANOTACE VÝUKOVÉHO MATERIÁLU METODY A MOŽNOSTI BĚŽNÝCH OPRAV ROZDĚLENÍ BĚŽNÝCH OPRAV: KLASICKÉ ZPŮSOBY OPRAV: VÝMĚNNÝ ZPŮSOB OPRAVY KAROSERIÍ ZKŘÍŽENÍM A PRŮHYBY PRACOVNÍ LIST METODY A MOŽNOSTI OPRAV DOPORUČENÁ LITERATURA POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE... 12

3 Anotace výukového materiálu Výukový materiál Karosářské Know How je určen žákům prvních až třetích ročníků všech klempířských i karosářských oborů, případně i žákům nástavbového studia obdobného zaměření. Je vhodný k samostudiu i jako podpora pedagogických pracovníků při jejich přípravě na vyučovací hodinu. Rozsah učiva je v souladu s ŠVP s ohledem na požadavky vyplývající ze společných jednotných zadání uvedených oborů. Novému učivu vždy předchází návaznost na předcházející témata, následuje vysvětlení pojmů a principů i obrazové přílohy zvyšující vnímatelnost studovaného tématu. Ke každé kapitole je vypracován pracovní list sloužící k procvičení a upevnění učiva. V tomto souboru témat budete mít možnost získat informace o metodách a možnostech oprav karoserií a rozdělení oprav vozidel. Žáci získají orientaci v typech oprav a seznámí se s nástroji a přípravky potřebnými pro opravy karoserii. 3

4 1 Metody a možnosti běžných oprav 1.1 Rozdělení běžných oprav: Klasická oprava Oprava poškozeného dílu patřičnou technologií a vhodným vybavením. Zvažuje se vždy hospodárnost a ekonomičnost Patří sem - individuální, skupinoví a proudové způsoby oprav Oprava výměnným způsobem (agregátový způsob) Výměna poškozeného dílu za nový. Volí se, když je poškození velkého rozsahu a výměna je ekonomičtější než oprava. Při opravách se jednotlivé metody kombinují a prolínají. 1.2 Klasické způsoby oprav: Patří sem převážně mechanická poškození, vzniklé praskliny materiálů, promáčkliny, případně zdeformované části karosérií. Díly podléhající častým poškozením jsou spojovány s kostrou převážně šrouby umožňujícími snadnější demontáž a montáž. Podstatné je zde dodržet původní tvar vyměňovaných nebo opravených součástí. Velkým předpokladem je dobré zvládnutí klempířských karosářských prací a činností. Základní používané práce při opravách jsou: 1) Měření a orýsování 2) Tváření plechu ( ohýbání, rovnání, tažení, stahování, roztahování, stříhání,..) 3) Svařování Měření a orýsování: Prvním předpokladem je správné odměření požadovaných rozměrů. K tomuto potřebujeme správná měčidla. Nejpoužívanější jsou : a) Ocelová měřítka - měření délek b) Posuvná měřítka - měření délek c) Mikrometr d) Rýsovací jehly e) Úhelníky - pro svislé a vodorovné čáry s úhlem 90 f) Úhloměry - pro odměřování ostatních úhlů g) Rýsovací kružítko h) Důlčík Tváření plechu: Znalosti tváření bývají využity skoro u každé karosářské opravy. Patří sem všechny způsoby kterými můžeme upravovat, měnit, rovnat nebo i oddělovat materiál.

5 Převážně zde využíváme silových působení tahem, tlakem nebo ohybem, případně kombinace těchto působení. Potřebné nářadí a nástroje. a) Kladiva a. Ocelová jednostranná - rovná, oblouková, vydutá hlava dle potřeby - váha cca 0,6 až 1 kg b. Ocelová oboustranná - využití k rovnání, napínání, a hlazení plechu, k roztahování nebo přesazování, atd. - váha cca 0,25; 0,36;0,5;0,7;0,8 kg - hlavy mohou být rovné, vypouklé, vyduté, kulaté nebo čtyřhranné c. Pryžová - na vyklepávání, ohýbání, prohlubování d. Dřevěná e. Plastová f. Hliníková b) Ocelové příložníky - k ohýbání plechu položeného na hlavici c) Obrubníky - ohýbání plechu do obloukových tvarů - pracujeme dřevěnými kladivy d) Ocelové pěsti - hmotnosti od 1 až 30kg - při vyklepávání a hlazení karoserií nebo výroba dílů karoserií. e) Ocelové kovadliny - k rovnání, vyklepávání plechu a jiným operacím f) Podkládací nářadí - přidržují se ze spodních strana z vnější strany se údery kladiv rovnají nebo srovnávají výčnělky nebo opačně prohlubně rovnající se z rubové strany plechu. Lžíce - vyrovnávání karosérie v nedostupných a málo přístupných místech Příložníky a pěsti (babky) - podkládání pod materiál g) Ocelové rohatiny - pro ohýbání plechu pomocí úderů kladiv. - upevňují se do svěráku, otvorů kovadlin nebo dřevěných špalků. h) Nůžky na plech - ruční, elektrické.. i) Sekáče, důlčíky, průbojníky - k odsekávání, dělení, přesekávání materiálů j) Kleště - přidržování, ohýbání, stahování plechů, drátů, a. Ohýbací b. Štípací c. Ploché materiálu - Tvar čelistí určuje i druh použití 5

6 d. Utahovací e. Posuvné sika kleště f. Děrovací kleště g. Nýtovací kleště h. Osazovací kleště i. Speciální k) Svěrky - sevření plechu a materiálů v potřebné pozici a. Ruční svěrky šroubovací b. Karosářské samosvorné svěrky - na vytahování c. Speciální svěrky d. Jednoruční svěrky Svařování Spojování dvou materiálů přivařováním vkládaných dílců, při opravách záplat, trhlin atd Využíváme svařování v ochranných atmosférách a to elektrickým obloukem, odporovým svařováním, svařování plamenem acetylenem, svařování MIG/MAG. Přivařování záplat Materiál se při něm napíná různými směry díky tepelnému ovlivňování materiálu. Napěťové namáhání můžeme omezit i vhodným způsobem a postupem svařování. Postupy: Správná příprava materiálu (zastřižení do oblouků, zkosení spojovaných hran,..) Mezera mezi svařovanými plechy ( 1 2 mm) Svařování provádíme stejnoměrně na jednu i druhou stranu, případně střídavým způsobem (napřeskáčku). Následné vyrovnání a vyžíhání materiálu na odstranění pnutí. Okolí svaru se ohřeje a následně se svar vyklepe ocelovým kladivem. Postupné ochlazování svaru Obdélníkové a čtvercové záplaty se v rozích před svařováním zaoblují. Plechy do tloušťky 3 mm se svařují jen z jedné strany Svařování trhlin Je-li zapotřebí svařit trhlinu, je třeba začít svařovat od konce trhliny k okraji plechu. Začínáme svařovat 5-10 mm od konce trhliny a postupujeme směrem k okraji plechu. Zamezíme tak vzniku velkého pnutí v okolí svarů. Svařování pozinkovaných dílů Používáme obloukového svařování v ochranné atmosféře MAG/MIG a odporového svařování.

7 Při svařování pozinkovaných plechů se vylučují jedovaté oxidy zinku a je třeba zajistit odvětrávání. Pro správné svařování je třeba nastavit: Zvýšení svařovacího proudu Upravit patřičně posuv drátu Svařovací hubice se drží cca 12 mm nad svarem a v kolmé poloze nebo max 10 odkloněnu. Použít měkký drát pro svařování. 1.3 Výměnný způsob O tom, zda je vhodné provést výměnu dílu, rozhoduje správný odhad pracovníka, který zvažuje cenu nového dílu vůči nákladům na opravu poškozeného dílu a všech prací kolem. Dnes je již ve většině případů levnější provedení výměny než oprava poškozené části. Následně je však třeba řešit technologická řešení výměn vzhledem k novějším technologickým způsobům spojování. Dnes je vše již řešeno převážně svarovými bodovými spoji, těsněním, lepením a jsou velmi špatně rozebratelné. Při nutném řezání je důležité znát dobře konstrukci, aby se při nesprávném dělicím řezu nenarušila statika či pevnost konstrukce karoserie nebo dílu. Při svařování je zase nutno brát ohled na možnost tepelného ovlivnění svařovaného místa a také jeho povrchových ochran. Je důležité dodržet počet bodových svarů od výroby i u nově vyměněného dílu. Lépe je raději převýšit počet svarů, nežli počet ubrat (bezpečnostní i pevnostní hlediska). Je vhodné zajistit si podkladové materiály od výrobce, týkající se správných technologických způsobů, jak postupovat při výměně patřičného dílu. Nové díly je třeba před montáží povrchově ošetřit a to v prvé řadě z vnitřní strany. Používáme antikorozními nátěry, ochrannými nátěry, tlumící protikorozní nátěry případně barevné nástřiky. 1.4 Opravy karoserií zkřížením a průhyby Tyto deformace vznikají převážně při haváriích a dopravních nehodách. Deformované části je třeba řádně přeměřit, zkontrolovat jejich funkčnost a návaznost na okolní díly. K měření se používá: Šablon Měřicích kontrolních přípravků Rovnacích stolic s měřicími systémy O některých kontrolních přípravků, jen zjistíme odklonění od původních rozměrů a tvarů, ale nezjistíme přesnou číselnou odchylku. Tady je třeba následně použít měřicích systémů a tyto porovnat s rozměry danými výrobcem vozidla. 7

8 1.4.1 Rozdělení šablon a přípravků na: a) Universální Možno použít na různé druhy a typy karoserií Druhy: Šablony na měření zkřížení Teleskopické měřítka Universální kontrolní stoly Měřicí laserové systémy spíše jako přídavné měřicí zařízení k rovnacím stolicím b) Speciální Určeny pro jeden druh nebo typ karoserie Např: Šablony dveřového nebo okenního otvoru Přípravky pro kontrolu polohy předního rámu vozu a karoserie Přípravek pro kontrolu příčného rámu karoserie Kontrolní stoly (dle typů vozů) Nástroje a nářadí: a) Hydraulické rozpínáky Rovnání dveřních a okenních prostorů, čelních a zadních okenních rámů hydraulickým válcem a pístem s vyměnitelnými hlavicemi. Rámů zavazadlových vík a rámů kapot, prahů dveří, atd.. b) Hydraulické vyrovnávače(dozéry) c) Spotery Rovnání částí karoserií promáčklých dovnitř Vytahování promáčklin pomocí háčků, ok nebo svorek d) Rovnací stolice rovnání rámů a podvozkových částí i samonosných karoserií,.. Skládají se z: pracovní stolice, tažného rovnacího zařízení, měřicích systémů

9 9

10 2 Pracovní list Metody a možnosti oprav Vypiš rozdělení běžných oprav 1). 2) Jaké jsou základní práce používané při opravách? Vyjmenuj nástroje a nářadí používané při deformacích a zkříženích karoserií Pojmenuj a popiš princip práce zobrazeného nástroje 1).. 2).. 3) Popiš využití hydraulického rozpínáku při karosářských pracích...

11 3 Doporučená literatura 1. Ing. Král Květoslav KLEMPÍŘSKÁ TECHNOLOGIE II. Učební text, SOŠ automobilní a SOU automobilní Ústí nad Orlicí, 2001/ Dr. Jiří Švagr Ing. Jan Vojtík TECHNOLOGIE RUČNÍHO ZPRACOVÁNÍ KOVŮ, Praha 1985, SNTL 3. Doc. Ing. Josef Pošta, CSc. a kol. OPRAVÁRENSTVÍ A DIAGNOSTIKA I, Praha 2000, Informatorium. ISBN

12 4 Použitá literatura a zdroje 1. Ing. Král Květoslav KLEMPÍŘSKÁ TECHNOLOGIE II. Učební text, SOŠ automobilní a SOU automobilní Ústí nad Orlicí, 2001/ Dr. Jiří Švagr Ing. Jan Vojtík TECHNOLOGIE RUČNÍHO ZPRACOVÁNÍ KOVŮ, Praha 1985, SNTL