Jaroslav Rudiš. pro vas. Hlásím se do služby. Ze světa železnice Pivečko chlazené, vlakem dovezené. 7 / 2014 / ročník 5 / zdarma

Transkript

1 7 / 2014 / ročník 5 / zdarma pro vas reklamní magazín českých drah Ze světa železnice Pivečko chlazené, vlakem dovezené Jaroslav Rudiš Hlásím se do služby

2 14 DNÍ NEOMEZENÉHO CESTOVÁNÍ VLAKEM PO CELÉ ČR Jízdenka na léto S extra výhodnou jízdenkou je jen na vás, kam a kdy se o prázdninách vydáte a kolik kilometrů vlakem ČD ujedete. pro držitele In Karty nebo studentské karty ISIC cena 990 Kč pro ostatní cestující cena 1190 Kč V předprodeji od , platí 14 dní v kuse od do Vždy o něco lepší cesta

3 editorial 1 Vážení čtenáři, milí spolucestující, prázdniny začaly a složení cestujících ve vlacích se touto dobou obvykle mění. Manažerské obleky a kravaty či kostýmky se pomalu vytrácejí, kabelky a kufříky se začínají proměňovat v batůžky i větší batohy napěchované turistickým vybavením. Všichni z měst směřují k lesům, řekám a kempům, zkrátka turistická sezona je v plném proudu. Letos navíc na železnici slavíme výročí 175 let od příjezdu prvního vlaku na naše území. Proto si nostalgických jízd historických vlaků v čele s parními lokomotivami užijete o to více. V tomto případě platí staré známé heslo: I cesta může být cílem. Tím se řídí i spisovatel Jaroslav Rudiš, který jezdí vlakem často a rád, už jen proto, že v něm odposlouchává zajímavé dialogy a transformuje je do svých povídek a románů. Až tedy někdy pojedete v kupé s tímto nenápadným pánem s nápadnými brýlemi, nechte ho naslouchat a třeba někdy v některém jeho románu objevíte i sami sebe! Šťastnou cestu vlakem přeje Petra Kubíčková, zástupkyně šéfredaktora série foto z kupé TOMÁŠ KŘIVKA Až... Až přečteš si můj vzkaz, až dojdeš na konec světa, možná pochopíš snáz, proč nás nemohla zachránit jediná věta. PŘEDPLATNÉ 19 Kč za číslo ČD pro vás reklamní magazín Českých drah / / cdprovas@cd.cz Monitorovaný tištěný náklad ABC ČR ks / VYDAVATEL České dráhy, a.s. / DATUM A MÍSTO VYDÁNÍ 2. července 2014, Praha REDAKCE ČD pro vás, Generální ředitelství ČD, nábřeží L. Svobody 1222, Praha 1 / ISSN / ŠÉFREDAKTOR Zdeněk Ston REDAKČNÍ RADA Michal Štěpán (předseda), Radek Dvořák, Jiří Ješeta, Zdeněk Ston, Petra Kubíčková, Michal Málek, Tomáš Cach, Milan Matoušek INZERCE A PŘedplatné info@cdprovas.cz / GRAFIKA/sazba/zlom SEVENART s.r.o. / tisk MORAVIAPRESS a.s. Pokyny pro autory: V případě nároku na honorář je nutné, aby autoři redakci uvedli jméno, příjmení, bankovní spojení, rodné číslo a adresu. V opačném případě nemůže být honorář vyplacen.

4 2 obsah TITULNÍ FOTO: ABELSONAGENCY 7 35 Nepřehlédněte Soutěžit vás baví. Minulý měsíc jste na našich stránkách vyplnili kolem soutěžních formulářů! I v červenci můžete získat hodnotné ceny. Vyluštěte třeba křížovku ze strany 43 a vyhrajte licenci on-line doplňkového studia angličtiny pro všechny jazykové úrovně. Ve hře jsou tři licence Tea-learningu v hodnotě Kč! 11 23

5 Příští číslo vyjde obsah rozhovor Jaroslav Rudiš Autora, tvořícího jak v Česku, tak v Německu, proslavila především komiksová postava nádražáka Aloise Nebela. Inspiraci Rudiš sbírá v hospůdkách nebo také saunách či přímo ve vlaku. Proto se i váš rozhovor z kupé může stát základem pro jeho další román. retro Z dob předmobilových 11 Než přišly na řadu telefony mobilní, byly ty pevně zabudované s velkým sluchátkem a kulatým ciferníkem jediným prostředkem ke zkontaktování našich blízkých. A také si s nimi vyhrály vaše ratolesti, jak je patrné ze zaslaných fotografií kultura Tipy a recenze Přinášíme vám kulturní tipy a recenze vybraných knižních, filmových, hudebních i televizních novinek, které pro vás připravil novinář a publicista Jan Kábrt. 23 V Plzni a jejím okolí na vás čeká během července bohatý program. Můžete například podpořit českou golfistku Kláru Spilkovou na turnaji Pilsen Golf Masters ze série Ladies European Tour v nedaleké Dýšině nebo si vyjeďte za romantikou Bezdružickou lokálkou. 35 cestování po ČR Plzeňský kraj cestopis Volání bájné Kolchidy Skupinka mladých nadšenců absolvovala dobrodružnou výpravu do daleké Gruzie. Pokořila nejvyšší hory, vyzkoušela místní lázně a poznala gruzínskou pohostinnost, které tu mají na rozdávání. Hlavnímu městu Tbilisi se dokonce přezdívá Paříž východu. 43 zábava aby vám cesta rychleji uběhla Křížovka se soutěží, zvířátka z depa pro nejmenší a rubrika blogerky Pindulíny, která se s vámi humornou formou podělí o osobní zážitky z cest vlakem. 49 ze světa železnice Pivečko chlazené, vlakem dovezené Bílé chladicí vozy s vlastním agregátem a logem některého z velkých pivovarů bylo možno na českých kolejích spatřit ještě v průběhu 70. let minulého století. Dnes patří pohlednice nebo modely pivních vozů mezi jedny z nejoblíbenějších sběratelských artefaktů. 54 ČD průvodce Ochutnejte léto ve vlaku Nová osvěžující sezonní nabídka v jídelních a bistrovozech ČD vám v horkém létě jistě přijde k chuti. Vybírat můžete z polévky, masitých pokrmů či salátu a nechybí ani sladký dezert. Vše je připraveno s pečlivostí podle receptur osvědčených šéfkuchařů a za příznivé ceny.

6 4 novinky Psali jsme Nové mobilní telefony usnadní práci vlakovým četám (č. 11/2014) Rychlejší, chytřejší, praktičtější takové jsou nové mobilní telefony, které v minulých týdnech převzaly vlakové čety na dálkových spojích ČD. Kromě on-line přístupu k aktuálním údajům o provozu získali průvodčí a vlakvedoucí užitečný komunikační nástroj s mnoha funkcemi. Kontroloři vozby nejsou nepřátelé, ale strojvůdcovští pedagogové (č. 11/2014) Kontroloři vozby mají u strojvedoucích občas pověst lidí, kteří jim přišli znepříjemňovat práci. Jejich pracovní náplní je sice kontrolovat, zda strojvedoucí dodržují předpisy a předepsané postupy, ale současně jim chtějí pomáhat, motivovat je a hledat řešení vzniklých problémů. Vlaková datová linka aneb WTB v našich podmínkách (č. 12/2014) S masivnějším zavedením vratných souprav do vozidlového parku ČD se objevil nový pojem Wire Train Bus (WTB). Jde o systém, díky němuž spolu vozidla v soupravě komunikují a strojvedoucí může vlak vést nejen z lokomotivy, ale i z řídicího vozu. Jaké jsou zkušenosti s jeho bezmála tříletým využitím v praxi? Zahájení provozu Linka U28 Děčín Rumburk přes Sebnitz obnovena Po 25 letech od pádu železné opony se 5. července 2014 znovu otevře železniční přechod mezi stanicemi Dolní Poustevna a Sebnitz. Na tuto chvíli čekali dlouhé roky hlavně obyvatelé Šluknovského výběžku, kterým přinese obnovené spojení především časovou úsporu při cestování do Děčína. Například občanům Dolní Poustevny se cestování zkrátí o polovinu. Na nové lince U28, která povede z Děčína přes Dolní Žleb, Bad Schandau, Sebnitz, Dolní Poustevnu a Mikulášovice do Rumburka, pojede denně osm párů vlaků. Linka projíždí celou oblastí Českosaského Švýcarska a ponese název Dráha národního parku/nationalparkbahn. O víkendu 5. a 6. července bude u příležitosti oslav zahájení provozu na této lince probíhat promoakce a cestující budou přepraveni za symbolické jízdné. V ČR se budou tyto zpáteční jízdenky v rámci Promo Sebnitz prodávat (za výrazně zvýhodněné jízdné 10 Kč) ve vlaku a ve stanicích Děčín hl. n., Rumburk a Šluknov. Tipy na výlety v okolí tratě, která vede krásnou oblastí Českosaského Švýcarska, najdete na Asistenční servis První víkend v červenci promojízda za 10 Kč Vlakušky na pražském hlavním nádraží Plzeňský šéfdispečer vytváří svět dřevěných figurek (č. 12/2014) Když v zaměstnání musíte neustále používat mozek, ve volném čase se nejlépe odreagujete rukama. Radek Brand, který řídí plzeňský regionální dispečink osobní dopravy, se zabývá výrobou dřevěných, tzv. skašovských hraček, čímž pokračuje v rodinné tradici. Čtrnáctideník Železničář si můžete předplatit za 300 Kč/rok na balikova@gr.cd.cz. Sezonní spoje Výluka z Prahy do Baru Upozorňujeme všechny cestující, kteří už mají zakoupené jízdní doklady nebo je plánují nakoupit, že z důvodu poškození tratí v Srbsku a Černé Hoře po květnových povodních probíhá na této trase výluka. České dráhy pro své zákazníky, kteří plánují cestu přímým vozem Praha Bar, zajistily pohodlnou náhradní autobusovou dopravu. Díky tomu si můžete i nadále kupovat jízdenky a rezervace pro cestu do/z Baru. Aktuální informace o náhradní přepravě, způsobu odbavení a obnovení provozu získáte na adrese /cernahora. S dotazy k již zakoupeným dokladům se můžete obrátit telefonicky na dispečink rezervací a 882 nebo na bar@cd.cz. Máte rezervaci a nemůžete najít své místo k sezení? Chcete se ujistit, že nastupujete do správného vlaku? Nebo potřebujete pomoci s objemným zavazadlem? U většiny odjíždějících spojů EC a IC je pro vás nyní k dispozici na pražském hlavním nádraží nová informační a asistenční služba. Jde celkem o 36 spojů každý den, u kterých vás přivítá usměvavý stevard nebo stevardka (známá jako vlakuška) a poskytne vám důležité informace přímo u vlaku.

7 novinky 5 Komfort na cestách Více klimatizovaných vozů Od léta postupně ČD nasazují nově na rychlíky z Prahy přes Plzeň do Chebu vozy obdobné kvality, na kterou jsou cestující zvyklí ze spojů EuroCity a InterCity. Modernizované klimatizované a navíc bezbariérové vozy doplní také přibližně polovinu spojů na linkách Bohumín Ostrava Přerov Brno a Brno Havlíčkův Brod Praha. Komfortní klimatizované soupravy již České dráhy vypravují také na rychlících Praha Plzeň Domažlice Mnichov nebo Praha Tábor České Budějovice Linec. Železničář Fenomén (nejen) posledního desetiletí: řídicí vozy Žádný jiný typ vozidla u nás nezaznamenal v posledním desetiletí tak ohromný rozmach jako řídicí vozy. Přestože se užívají u zahraničních železnic již od 30. let minulého století a značného rozšíření se dočkaly s nasazením moderních trakcí po druhé světové válce, v Československu dlouho na růžích ustláno neměly. Na první pravidelně nasazené řídicí vozy jsme čekali až do druhé poloviny devadesátých let. V posledních letech ovšem dochází k jejich masovému rozšíření. Více o jejich historii a využitelnosti čtěte na stranách 6 a 7 čtrnáctideníku Železničář č. 12. Užijte si parní léto Česká železnice letos oslavuje 175 let od příjezdu prvního vlaku na naše území. Toto výročí se promítne do plánu letních jízd historických vlaků a vyvrcholí 27. září velkým Dnem železnice v Břeclavi. Těšit se můžete na bohatý kulturní program, řadu historických i moderních exponátů a určitě nebude chybět ani překvapení. Komu se nechce čekat do září, může začít už nyní návštěvou ČD Muzea v Lužné u Rakovníka, kde najde kolem třicítky parních lokomotiv a nově také salonní vůz Tomáše Garrigua Masaryka. V sobotu 26. července se uskuteční jízda parním vlakem z Lužné u Rakovníka do Zbečna. V čele pojede parní lokomotiva Všudybylka Můžete vystoupit nejen ve Zbečně, kde lze navštívit památku lidové architektury Hamousův statek, ale také na Křivoklátě a prohlédnout si hrad, nebo třeba v Roztokách u Křivoklátu a vykoupat se v řece Berounce. Jízdné se bude vybírat přímo ve vlaku (cena z Lužné u R. do Zbečna 80 Kč). Jízdní řád a více informací na stránkách AKČNÍ OSVĚŽENÍ Z PONTU Pohodlný obchod na trase to jsou prodejny PONT Market, s nimiž se můžete setkat na většině vlakových nádraží v České republice. Každý měsíc vám na tomto místě přinášíme extra tip. V červenci si do PONTů zajděte na pořádné osvěžení pro světlého Velkopopovického Kozla za skvělých 13 Kč. Pokud nemáte v oblibě skleněné lahve, je tu pro vás i varianta v plechu za 17 Kč. Užijte si léto naplno!

8 6 novinky z redakce Červnové soutěže Soutěžili jste s minulým číslem ČD pro vás? Přesvědčte se, zda jste odpovídali správně. Soutěž o knihu Nížiny Autorka v loňském roce oslavila: B) šedesáté narozeniny Soutěž o předplatné časopisu Turista Nejmohutnější zřícenina hradu v Čechách: C) Rabí Soutěž o model 1216 Taurus Jednotek ČD railjet České dráhy pořídily: 7 Soutěž o knihu 333 výletů po rozhlednách Součet nadmořských výšek rozhleden: 724 m n. m. Soutěž o knihu Kuchařka pro dceru Tajenka zní: Kdo splete první knoflík, ten už se pořádně nezapne. Soutěž s Elfíkem o vstupenky do Království železnic Nový vlak se jmenuje: ČD railjet Soutěž pro chytré hlavy 1 A, 2 B, 3 A, 4 A, 5 C Jména všech výherců najdete již nyní na Ocenění TOURMAP 2014 Již po jedenácté se v květnu konal mezinárodní festival map a průvodců TOURMAP. Do letošního ročníku bylo přihlášeno celkem 384 turistických map a 197 turistických průvodců z celého světa. Bohatá mezinárodní účast byla opět rozšířena o celou řadu exotických zemí (Vietnam, Laos, Kambodža, Filipíny, USA, Čína a mnoho dalších). O to větší máme radost, že v kategorii turistických průvodců druhé místo získaly CYKLOKNIHY s.r.o. s průvodcem 333 výletů po rozhlednách Čech, Moravy a Slezska. A právě v loňském roce se díky spolupráci s časopisem ČD pro vás poprvé v knize objevila u každé rozhledny informace o nejbližší železniční stanici. V ČD pro vás představujeme každý měsíc dvě rozhledny z aktuálního kraje a pokaždé můžete vyhrát tři výtisky. Soutěžte i tento měsíc na straně 29 a na stránkách anketa články, které vás nejvíce zaujaly Výsledky ankety o nejúspěšnější článek z minulého čísla ČD pro vás: 128 % hlasů Cestopis Čtrnáct dní stopem po Evropě (Matouš Vinš) 221 % hlasů Cestování po ČR Jihomoravský kraj 316 % hlasů ČD průvodce ČD railjet pošta Z dopisů od čtenářů Dobrý den do redakce, před nedávnem jsem se stala vaší pravidelnou čtenářkou, protože mi mamka váš časopis nosí z práce. Ne že bych si jen tak z plezíru dopisovala s redakcemi oblíbených časopisů, ale jedna z rubrik mě natolik zaujala, že se s vámi o svůj poznatek chtě nechtě musím podělit. Jde o rubriku Pindulína bloguje to je naprostá bomba a já se nemůžu dočkat dalšího zážitku z jízdy slečny Pindulíny! O různých individuích vyskytujících se ve vlaku bych za dobu svého dojíždění mohla sama vyprávět, ale nebylo by to ani z poloviny tak vtipné jako její příhody. Gratuluji a hlasitě tleskám slečně pisatelce a vám děkuji za kvalitní časopis plný zajímavých informací a tipů srozumitelně podaných i pro železničářského laika. Jen tak dál! Prokletý Poník Vážená redakce, velmi ráda a často cestuji vlakem s Českými drahami. Proto vítám akce Lidlu, který občas nabízí možnost získat jízdenky za 199 Kč. Loni jsem v této akci vyhrála celoroční In Kartu s aplikací IN 100. Mám z ní velkou radost a velmi často ji využívám. K dnešku mám za sebou 155 jízd. Všechny si zapisuji a ke konci platnosti karty sečtu i projeté kilometry. Hlídám si, když vychází magazín ČD pro vás. Je mi milým a hlavně praktickým rádcem pro cíle mých cest. Proto bych do něj velmi ráda přispěla článkem o mém cestování. Nejvíce navštěvuji technické památky, historická města, architekturu a přírodu. Republiku mám proježděnou, do železniční mapy si vyznačuji projeté tratě. Co jich ještě zbývá! Prosím vás o radu, jak rozsáhlý může příspěvek být, případně i foto. Bude to oslava Českých drah, protože moje zkušenosti s nimi jsou výborné! Srdečně zdraví cestovatelka Jitka Sedláková z Pardubic Vážená paní Sedláková, jsme velmi potěšeni vaším kladným hodnocením a věříme, že nám zachováte přízeň i nadále. Co se týče pravidelných rubrik, spolupracujeme především s osvědčenými redaktory a například v případě cestopisů, kde dáváme šanci i méně známým autorům, máme rezervován prostor na příštích asi dvacet čísel takový je zájem. Přesto budeme rádi, pokud se zapojíte do našich pravidelných soutěží, například pošlete příspěvky do rubriky Retro. Redakce ČD pro vás

9 rozhovor JAROSLAV RUDIŠ TEXT: PETRA KUBÍČKOVÁ, FOTO: ABELSONAGENCY a martin harák Za vším hledej Nebela Chtěl být strojvedoucím, ale nevyšlo to. Svou vášeň k železnici ovšem silně promítl do komiksu Alois Nebel, který byl zfilmován a stal se populárním i za našimi hranicemi. Často se nechává inspirovat klasickou literaturou, o čemž svědčí také jeho nejnovější projekt Kafka Band.

10 8 rozhovor Nemáte někdy pocit, že většina lidí zná spíš Aloise Nebela než Jaroslava Rudiše? Dokonce i na titulní straně ČD pro vás se objevil mnohem dříve než vy. Jsem si celkem jistý a je to tak úplně v pořádku. Jak říká Jaromír 99, výtvarník a spoluautor Aloise Nebela, komiksoví hrdinové v sobě mívají takovou sílu, že drtí všechny a všechno. Vyhrávají a přežívají. Ale Superman to zrovna není. Možná právě že je. V té své jesenické samotě je to vlastně taky takový hrdina. Padá na hubu, vstává a rve se s dějinami. Film se promítal i v zahraničí. Jak tam vnímají osobnost Aloise Nebela? Zrovna teď jsem se vrátil ze Švýcarska, kde běžel film v doprovodném programu literárního festivalu v Solothurnu. A i tam Nebel strhl velkou pozornost, hlavně směrem na Jeseníky a na vlaky. I z Německa k nám jezdí fanoušci do Horní Lipové a hledají Bílý Potok i Nebela. A to mě těší snad ještě víc, než že mě to živí, že dnešní mladí tráví čas čtením, že přečtou Aloise Nebela a jedou do Jeseníků nebo že přečtou můj román Nebe pod Berlínem a jedou do Berlína. Těší mě, že moje knihy vyzývají k nějaké aktivitě. Spisovatel to má přesně naopak? Nejdřív musí místo poznat a pak o něm teprve může psát? Mě vždy zajímá historie konkrétního města či místa. Vystudoval jsem dějepis a dost to do těch mých knížek prosakuje. Nakonec i Nebel vypráví příběhy z minulého století. A třeba román a film Grandhotel jsou hodně o Liberci, nemohlo by se to odehrávat někde jinde než v tomhle melancholickém deštivém městě. Tu náladu dobře znám, sám jsem tam pár let v tom věčném čekání na déšť a v dešti žil, ale o historii města jsem si musel ledacos přečíst. A ještě také o meteorologii. Jak jste došel k tomuto tématu? Hlavní postava románu Fleischman, který nedokáže Liberec opustit, je inspirována jedním mým konkrétním kamarádem. On měří a zachycuje každý den počasí, což mi přišlo fascinující. Navíc jsem potom zjistil, že to dělá hodně lidí. Tak vzniká většina vašich literárních postav? Že si je půjčujete ze svého okolí? Jo. Jsem přesvědčen, že nejlepší příběhy a dialogy jsou ty, které se odehrály i ve skutečnosti. A některé jsou opravdu tak šílené, že když je potom čtete, tak vám přijdou neuvěřitelné. Třeba v mém románu Konec punku v Helsinkách je postava, která vykládá dějiny světa přes hospodský stolní fotbálek. Hitlera nechává hrát s Ježíšem proti Stalinovi a potom zase obráceně. To mi zase vyprávěl jiný můj kamarád, že takového člověka potkal. Co ale inspirace jinými autory? Například styl vypravěčství v románu Grandhotel připomíná Bohumila Hrabala. Myslel jste na něj, když jste to psal? Chodím rád do sauny. Dokonce jsem napsal několik povídek, které se tam odehrávají. Tak na něj já myslím pořád. To je velký mistr. Hrabal, Hašek, Kundera nebo Kafka jsou autoři, ke kterým se pořád vracím. Mám rád jejich smutek, ironii, smysl pro absurditu. Musíte se k nim vracet, pokud odtud pocházíte. Inspirují mě. I v Německu, když řeknete Kafka nebo Praha, tak to má obrovskou magii a vždy si pod tím místní dokážou něco představit. Zrovna loni jsem si znovu přečetl Švejka, protože jsem psal doslov k německému vydání, a to je prostě geniální kniha, ke které je potřeba se vracet, stejně jako k tomu Kafkovi. Přijel jste z Německa do Prahy, abyste vystoupil v Divadle Archa s kapelou Kafka Band. Můžete nám přiblížit, o co se jedná?

11 rozhovor 9 Kafka Band je kapela, která se zrodila jako soundtrack ke komiksu Jaromíra 99 a amerického autora Davida Mairowitze. Ti dva vytvořili velmi atmosférickou a působivou adaptaci Kafkova nedokončeného románu Zámek. K tomu potom vznikla výstava v Literárním domě v německém Stuttgartu a my jsme byli pozvaní jako hudební doprovod. Původně jsme měli zahrát tři písničky ve třech na vernisáži výstavy, ale nakonec je nás sedm, vyšla nám deska a máme poměrně hodně nabídek na koncerty v Německu. No a 3. června to bylo 90 let od úmrtí Franze Kafky, takže jsme hráli i v Praze. Bylo vyprodáno, což jsme nečekali. Chcete říct, že vy jako spisovatel teď jezdíte ještě turné s hudební kapelou? Kde na to berete čas? Já to tak nechávám plynout. Chvilku jsem spisovatel, píšu knížky, a pak se rodí i jiné věci. Samozřejmě žiju hlavně z psaní, ale míchám ke knížkám divadlo, komiks, rozhlas, film, jinak by to ani nešlo. Čas si na hraní s kapelou najdu, protože mě to baví vizitka Jaroslav Rudiš (42) Narodil se 8. června 1972 v Turnově, vyrostl v Lomnici nad Popelkou, kde má stále trvalé bydliště. Vystudoval německý jazyk a historii. Je autorem románů Nebe pod Berlínem, Grandhotel, Potichu, Konec punku v Helsinkách a Národní třída. S Jaromírem 99 vytvořil komiks z železničního prostředí Alois Nebel, podle něhož natočil režisér Tomáš Luňák úspěšný film. Žije, tvoří a pracuje střídavě v Německu a v České republice. Píše česky i německy filmové i divadelní scénáře, jednou za měsíc účinkuje v pražském Divadle Archa v literárním kabaretu s názvem EKG. Trojice tvůrců Aloise Nebela (Tomáš Luňák, Jaroslav Rudiš, Jaromír 99) se sešla před premiérou filmu na jesenickém nádraží (2011). a všechny kolem taky. A jsem strašně rád, že moje práce je zároveň i mým koníčkem. Takže vás neživí jen psaní knížek? Ne. Nejvíc mě asi stále živí úspěch Aloise Nebela. Hlavně díky němu se zaměřila pozornost čtenářů i na další moje knížky, stejně tak mě oslovují jiní tvůrci se zájmem o spolupráci. I Kafka Band vznikl na základě zkušenosti s Aloisem Nebelem, protože to v Německu velmi dobře zarezonovalo. Kdy se u vás začal projevovat skutečný zájem o literaturu? Asi na gymplu v Turnově, tam jsem měl kliku na skvělého češtináře a přečetl jsem třeba už tenkrát Proměnu od Franze Kafky, ale taky Hrabala, Škvoreckého, Kunderu. I dnes se snažím hodně číst, i německou literaturu a středoevropskou vůbec. Zajímají mě příběhy, které se zde žily, žijí, a když potom cestujete po střední Evropě, tak zjišťujete, že ty příběhy jsou si velmi podobné a tak nějak pořád stejné dokola, jen mají občas trochu odlišnou barvu. A o těch já píšu. Třeba zrovna Lojza Nebel jeho příběh je celkem obyčejný, a přesto dokázal zaujmout strašnou spoustu lidí. Když si vzpomenu, jak se rodil v tom moři piva v hospodě U vystřelenýho oka v Praze na Žižkově... Nikdy by mě to nenapadlo. Čili je to váš oblíbený hrdina z těch, které jste vytvořil? Jo. Možná je to i tím, že má něco z mého dědy. A taky ze mě. Ano, chtěl jste také pracovat na dráze. To mi sice nevyšlo, ale dodnes je železnice mým velkým koníčkem. Dokázal byste si představit, že byste dnes pracoval jako Alois Nebel a vypravoval celý den vlaky? Přece jen je z vás spíše světoběžník Já bych to někdy moc rád zažil a zkusil, vážně. Ale je pravda, že na jednom místě už bych asi nevydržel, jedině že bych tam měl prostor i na psaní, což by dneska asi nešlo. Vlakem ale samozřejmě jezdím hodně. Ve vlaku čtu, píšu, pracuju i odpočívám. Komiksoví hrdinové už v sobě takovou sílu mívají, že drtí všechny a vyhrávají. A když nečtete, nepíšete ani nepracujete (pokud tedy vůbec), co děláte? Chodím s kamarády na pivo do hospody, do kina na filmy. A taky do sauny. To jsem se naučil. Tam se člověk tak jako zastaví, zrelaxuje se. Ale chodím tam i kvůli tomu, že se tam vyprávějí skvělé příběhy. Dokonce jsem napsal několik povídek, které se odehrávají v sauně. Nikdy nevíte, s kým se tam potkáte. Stejně jako ve vlaku taky není předem jasné, kdo si k vám zrovna přisedne do kupé a jaký příběh vytáhne. Váš poslední román nese název Národní třída. Odlišuje se nějak od těch předchozích? Je to asi můj první román, kde se nejezdí vlakem nebo tramvají, ta se tam jen mihne.

12 10 rozhovor A taky jsem hledal nový typ literárního hrdiny. V románech Potichu nebo Grandhotel se objevují celkem sympatičtí ztroskotanci. A pak tam jsou ty silné osudové holky, co ty ztracence zachraňují. Tady jsem chtěl zachytit někoho, kdo bude fakt vostrej, na první pohled nesympatický. Ale chtěl jsem i rozehrát trochu hru se čtenářem, že i někdo, kdo se rve, může být nakonec i trochu dobrý, protože nic přece není černobílé. Inspiroval mě jeden můj kamarád, který je dost poučen o životě a poučil i mě. A taky mě naučil dělat kliky. No a tohohle kamaráda jsem tak trošku promítnul i do hlavní postavy knihy Vandama. Když vám vyjde kniha, sledujete kritiky a recenze? Ale jo, sleduju, občas se rozčílím, občas si řeknu, jo, trochu pravda, občas si řeknu, on to ani nedočetl, občas si řeknu, to je zajímavý postřeh. Nejvíce mě ale zajímá, jak se o těch mých knížkách píše venku, v Německu, v Polsku, ve Francii. Ten odstup je zajímavý. A co ohlasy v Německu? Tam byly třeba na Aloise Nebela úplně nejlepší. A ještě ve Francii. Teď myslím film, ale i na moje knihy pohlížejí pozitivněji. Jednak vycházejí s určitým časovým odstupem a kromě toho je tam ten odstup kulturní, což je pro mě hodně důležité jak vnímají moji literaturu zvenku. Čtete i ostatní současné české autory, tedy vaši pomyslnou konkurenci? Určitě ano. Mám třeba strašně rád Emila Hakla, od kterého jsem přečetl úplně všechno. A ten vám zrovna letos vyfoukl cenu Magnesia Litera za nejlepší prózu. Tak já to ale vůbec neberu. Já jsem zase získal cenu v Německu a k ní ještě peníze a pobyt na ostrově Usedom, kde bych chtěl začít psát novou knihu. Jak moc při tvorbě svých románů myslíte na čtenáře, kteří je budou číst? Píšu hlavně pro sebe a tak, jak umím. Na čtenáře myslím hlavně v tom smyslu, že se je snažím překvapovat. Takže si dávám hodně práce se strukturou příběhu, tou až scenáristickou skládankou. A vím, že třeba u mé pražské knížky Potichu to může možná někoho na začátku až odradit, že hned čtenář nedokáže pochopit, o kom ten příběh vlastně je, ale pak se snad začne všechno rychle spojovat, což je právě ten moment, který by měl čtenáře upoutat. Inspiroval mě jeden můj kamarád, který je dost poučen o životě a poučil i mě. A taky mě naučil dělat kliky. Napsal jste i tři povídky pro časopis ČD pro vás. Bylo to hodně svazující z hlediska omezeného času a prostoru? Vůbec ne, to mě baví, jsem rád, že někdo dává prostor literatuře. V současné době píšu pravidelně každý měsíc fejetony do Mladé fronty Dnes, spíš to jsou takové malé povídky. Beru to jako zpestření a taky cvičení, pořád si něco zapisuju, nějaké situace, dialogy. A navíc jsem jednu dobu pracoval jako novinář. V Berlíně jste přednášel na univerzitě. Šlo o tvůrčí psaní? Ano, psal jsem se studenty povídky inspirované Berlínem a reálným životem. Posílal jsem je do hospod odposlouchávat zajímavé dialogy. Na rovinu jsem jim řekl: Běžte a přineste příběh z vaší oblíbené hospody nebo baru. Takže jste je vlastně učil svou metodu tvoření. Přesně tak. A je to bavilo. Byli mezi nimi hodně talentovaní jedinci. Dokonce jsem si jistý, že minimálně tři z nich budou spisovatelé. Nebo dobří scenáristé. V Německu ale působíte i jinak než jen na univerzitě. Když jsme se na začátku bavili o tom, co mě vlastně živí, tak samozřejmě i to, že moje knihy vycházejí v Německu. Mám kliku, že umím německy, takže tam mívám čtení, za které dostávám honorář. V tom má Německo oproti Česku výhodu bohaté země, která podporuje svou kulturu a ne jenom hokejisty. Třeba Praha je krásné město. Každý v Německu vám řekne, že už v Praze byl nebo se tam touží jet podívat. Vybaví si Kafku, Haška. Ale Praha je dnes spíš jen takové muzeum. Za současným moderním uměním se jezdí naopak do Berlína, Lipska nebo do Vídně. Z tohoto pohledu je ta naše krásná Praha vlastně trochu mrtvé provinční město. Tady si totiž vůbec neuvědomujeme, jak je podpora současné živé kultury obrovská a přitom vcelku levná reklama pro celou zemi, a to je trochu škoda.

13 retro TELEFONY, TELEFONOVÁNÍ, TELEFONNÍ AUTOMATY TEXT: MARTIN NAVRÁTIL Z dob předmobilových Schválně se, vážení cestující, rozhlédněte kolem sebe. Zhruba každému třetímu jedinci vedou drátky do uší. Někomu z empétrojek nebo tabletu, ostatním z mobilního telefonu, který už dnes zdaleka neslouží jenom k telefonování a nikdo se nad tím ani nepozastaví. A příští generace se možná bude divit, k čemu ty srandovní drátky V 60. letech jsem pracovala ve vojenské nemocnici v Karlových Varech jako zdravotní sestra. Víkendové služby byly dlouhé a telefon je občas zpestřil. Telefonovali jsme rádi, stejně jako dnešní mladí lidé. Božena Henčová

14 12 retro působ přenosu hovorů Z drátem a hlavně bezdrátově zaznamenal doslova vysokorychlostní rozvoj. Ještě že ona vývojová akcelerace zapadla hezky do období konce socialismu, který do poslední chvíle statečně bránil invazi technologických novinek z imperialistického Západu a jistě by si pokládal otázku, jak proti prostředkům svobodného šíření informací zakročit. V té době už za mořem potichu a nenápadně testovali pokusný školní internet. Ten na počátku šikovně využil právě telefonních linek, dnes se naopak písíčka naučila přenos hovorů. Věděli jste, že oblíbené telefonování po internetu dalo češtině nové sloveso skajpovat? Velká mobilní revoluce Až se bude psát rok 2006, zpívala skupina Katapult. Jak nepředstavitelně daleko! A najednou tu rok 2006 byl a s ním v plném proudu i velká mobilizace. Když jsem připravoval toto téma, dlouho jsem vnitřně zápasil s otázkou, zda vůbec mám vzpomínat na začátky mobilních telefonů. Dnes, když se sotva školce odrostlí špunti dovedou hecovat, co umí a neumí ten jejich smartfoun, může být trochu zbytečné porovnávat parametry a ladnost jeho dědečků. Od těch v podobě menšího kufříku se sluchátkem (odborně mikrotelefonem) ještě připojeným kroucenou šňůrou, který prvním manažerům nosil řidič, až po první těžké kompakty kdysi zvučných firem, které za ona dvě desetiletí buď výrobu opustily, nebo se vytratilo jejich jméno díky nějaké fúzi. Ale možná ještě nejeden starší mobil máte schovaný doma. Třeba takovou legendární nokii třicettřidesítku. Najděte ho a můžete mu poděkovat, co pro vás dobrého vykonal. A za odměnu mu na chvíli zkuste vrátit šém v podobě SIM karty. Stolní i mobilní: zóna sběratelů První telefonický hovor uskutečnil Alexander Graham Bell v roce Toho roku se začala psát historie nejen moderní drátové komunikace, ale také přístrojů, do nichž se mluví, jejichž sluchátko se přikládá k uchu a u většiny typů dominuje charakteristický otočný číselník. Takové telefony se staly předmětem sběratelství a ty obzvlášť hezké typy našly své místo jako dekorativní předměty v domácnosti. V socialistickém Československu byla jejich výhradním výrobcem Tesla ve východoslovenském Stropkově. Netřeba připomínat, Nevinná hra Desetiměsíční Milánek, můj bratr a dnes šéfkonstruktér mezinárodní firmy, si hraje s telefonem na snímku pořízeném v srpnu Bílý telefon s kulatým číselníkem a kroucenou šňůrou je ale jen dětská hračka! Skutečnou telefonní linku si rodiče do našeho bytu v Podbořanech nechali zavést až dlouho poté, v první polovině 70. let, a to ještě jen proto, že naše jihočeská babička onemocněla. V celém domě byly jen dvě linky, a tak jsem běžně běhával po partajích se vzkazem: Pojďte, máte u nás telefon! Volají vás z... A když jednou mladý soused čekal na vzkaz z porodnice, který ne a nepřicházel, nakonec inkriminovanou noc prospal u nás v bytě na gauči u aparátu. Roman Kozák že na zavedení telefonu existovaly pořadníky ideální prostředí pro úplatky a poskytování protislužeb. Není divu, že se mnohde zachovaly díky své spolehlivosti a jednoduchosti i přístroje pamatující málem císaře pána. Opravdovým královstvím starých telefonů, ústředen, často ještě manuálních, a jiných dalších udělátek se stala železnice. Selektor, drážní telefon, kterým se dalo automaticky a zadarmo dovolat odkudkoli kamkoli, včetně zahraničí, toť docela vychytávka, jak dokládají vaše zaslané fotografie. Telefonie v khaki barvách S jedovatou ironií a jen malou špetkou nostalgie ve vzpomínce na socialistické lampasáky ještě musím zavzpomínat na oblast vojenství. Telefonie v zeleném provedení

15 retro 13 à la Varšavská smlouva, to byl ve srovnání s pokrokem civilní elektroniky opravdový skanzen třetí světové války křížený s pokusnou laboratoří doktora Moriartyho. S chutí prozradím určitě zásadní vojenské tajemství, že i když v 80. letech statečně i u nás sem tam nastupovala moderní elektronika, přenos hovorů pro válečné potřeby zůstal na bedrech zelené dvojlinky (odvíjené samozřejmě z bubnu na zádech), hovor zajišťovala plechová bedna o rozměrech mikrovlnné trouby (taktéž s popruhy pro nošení na zádech). Vrcholem lidové armády se stal přenos zhruba šesti nebo osmi hovorů vzduchem zároveň prostřednictvím principu tzv. nosné telefonie, k čemuž bylo potřeba několika skříní posetých knoflíky, točítky a čudlíky, které byly od podlahy až po strop napěchovány do sovětského nákladního auta ZIL. Vše pro zmatení západoněmeckých a jiných zlých soudruhů popsáno azbukou. Omluvou složitého systému made in USSR budiž samozřejmě některé specifické vojenské požadavky, například odolnost proti neu tronovému výbuchu, hrubému zacházení a jistá, pro zelené prostředí nezbytná, blbuvzdornost Motorola DynaTAC 8000x 1998 Nokia 5110 Na velikosti (ne)záleží 1999 Ericsson T28 Haló, tady nádraží! Haló, tady vrátnice! Začátek nezapomenutelného dialogu dvou lehce retardovaných pracovníků z filmu Marečku, podejte mi pero! jistě znáte. Jeho autor se mohl inspirovat prvním zdokumentovaným použitím telefonního přístroje na území Čech. Stalo se tak v roce 1881 a první telefonický hovor u nás se odehrál mezi správní budovou hnědo uhelného dolu Richarda Hartmanna a dva kilometry vzdáleným nádražím v Duchcově. Železnice, kde telefon dodnes tvoří základ dorozumívání, nezůstala pozadu. První drážní telefonní spojení bylo zřízeno hned o rok později (1882), a to společností Rakouské místní dráhy na lokálce z Čáslavi do dnešní Třemošnice. Výhody oproti rozšířenému telegrafu byly nasnadě: jednodušší obsluha méně kvalifikovanými silami. Nástěnný drážní telefon vzor 1909, s jakým Vlasta Burian kouzlil v Přednostovi stanice, přetrval na železnici desetiletí. Pokud tento a jiné drážní modely všech epoch chcete spatřit naživo, zajděte někdy do muzea sdělovací a zabezpečovací techniky v Hradci Králové. Veřejný telefonní automat Když ne krásný, určitě zajímavý a perfektně do městské i venkovské zástavby zapadající. Původně dřevěný, později umakartový model budky s prosklenými stěnami dožíval někde do let. I jeho vylehčení nástupci, kteří začínali s plexisklovými mušlemi a pokračovali přes kovově-plastové typy s otevřeným či polootevřeným spodkem, 2007 Apple iphone I 2013 Samsung Galaxy Note III Oficiálně první mobilní telefon Motorola DynaTAC 8000x měl na výšku bezmála 25 cm a vážil zhruba 2 kg. Směr vývoje byl tedy vcelku jasně dán miniaturizovat. Ovšem s příchodem první generace iphonu od vizionářské firmy Apple a s následnou, dodnes neutuchající mánií chytrých telefonů s velkými displeji v HD rozlišení se trend ve velikosti mobilních telefonů začíná opět obracet. rychle mizejí. Semílá je doba či přesněji technický pokrok. Nepamatuji se, že bych naši chuděrku veřejný telefonní automat na mé autobusové zastávce v posledních letech kdy viděl používat k něčemu jinému než k úkrytu před deštěm. První telefonní budka se v Praze objevila poprvé v roce Největší rozmach veřejné telefonní automaty, jak se jim říká odborně, zažily mezi lety 1993 až 2002, od té doby jejich počet klesá. Není divu, když dnes skoro každý vlastní mobilní telefon. Operátor O2 dle svých stránek provozuje stále 13 tisíc automatů. (V dobách největší slávy jich fungovalo 32 tisíc.) Podle nařízení Českého telekomunikačního úřadu musí být jedno zařízení v každé obci pod pět tisíc obyvatel, další automaty mohou být provozovány na vlastní podnikatelské riziko, příjmy tvoří většinou pronájem reklamní plochy. Máme daleko k Anglii, kde dodnes patří telefonní budky k jednomu ze symbolů země, s nimiž se touží vyfotit každý turista. Ale i ty starší české byly hezké, přestože často s porouchaným aparátem, zničené vandaly, žeroucí mince a pak mlčící. Jenže na ulici za ně neexistovala náhrada. Naštěstí se je podařilo zvěčnit v řadě filmů a fotografií. Nebudou nám jednou veřejné telefonní automaty chybět?

16 Služba v Letohradě Dcera Jana sloužila v roce 1984 jako tranzitér přípravář v železniční stanici Letohrad, kde se už používalo modernější telefonní spojení při soupisu železničních vozů. Jaroslav Kosek Zbiroh 1997 Mladá, krásná, právě hovořící s přítelem. To byly časy... Ivana Ryndová Magnet pro děti V časech, kdy se nic nevědělo o utrženém sluchátku, se na klasický telefon muselo dlouho čekat. Největší problém bylo telefonování do světa. Čekat a čekat, bylo nejčastější odpovědí tehdejší telefonní společnosti. Dále do hovoru vstupovala spojovatelka s dotazem: Mluvíte? Mluvíte? Už tehdy byl klasický telefon silným magnetem pro děti. Dnes už mladá paní Andrejka ze Vsetína se nad černobílou fotografií směje. Miroslava Fojtů

17 První telefon Tento svůj první telefon dostala sestra mého přítele Ilona o Vánocích v roce Marcela Platzková Volání na lepší časy Telefonní aparát byl ještě v roce 1989 luxus. My ho měli! Na sobě mám svetr z tehdejší Jugoslávie, který jsem si pořídila z peněz z chmelové brigády. To byla, panečku, doba. A že bych volala na lepší časy? Bylo mi tehdy sedmnáct let. P. Kroupová V telefonní ústředně Moje maminka pracovala kolem roku 1965 v telefonní ústředně na poště v Uherském Ostrohu. Na fotce je ta hnědovlasá v pozadí. Miroslava Příhodová šance Staňte se spolutvůrci našeho časopisu! Na této dvoustraně najdete i v následujících číslech vždy několik retro fotografií s příběhem (a datem vzniku před rokem 2000) vztahujících se k uveřejněnému tématu a vybraných z vámi zaslaných příspěvků. Fotografie, doplněné několikařádkovým popisem (datum a okolnosti pořízení zejména místo, zobrazení aktéři atd.), můžete zasílat elektronicky (naskenované) na adresu cdprovas@cd.cz, případně poštou na adresu redakce (viz str. 64). Na obálku nebo do předmětu u uveďte heslo RETRO. Fotografie vám budou vráceny pouze na vyžádání. Každý námi vybraný snímek bude honorován částkou 600 Kč. Pro nejbližší čísla magazínu vyhlašujeme následující témata: č. 8/2014: LETNÍ TÁBORY uzávěrka zaslání 15. července č. 9/2014: CESTY DO ZAHRANIČÍ NEJEN NA DOVOLENOU uzávěrka zaslání 13. srpna

18

19 Tipy a recenze připravuje Jan Kábrt, novinář a publicista. kultura kino filmy na doma divadlo výstavy koncerty knihy cd Kulturní tipy a recenze ČD TIP BĚŽ, CHLAPČE, BĚŽ V polsko-německé koprodukci vznikl mimořádný snímek o devítiletém Srulikovi, kterému se uprostřed války v roce 1942 podaří útěk z varšavského ghetta. Z lesních úkrytů ho však brzy vyžene zima a hlad, a tak mu nezbývá než se vrátit mezi lidi a předstírat, že je sirotkem z katolické rodiny. Ne všichni jsou ale ochotni vsadit vlastní život, aby mu pomohli NĚMECKO, POLSKO, FRANCIE, 112 MIN. / REŽIE PEPE DANQUART / HRAJÍ KAMIL TKACZ, ANDRZEJ TKACZ, JEANETTE HAIN, RAINER BOCK, SEBASTIAN HÜLK I V KINECH OD 3. ČERVENCE

20 18 kultura Kino MIKULÁŠOVY PATÁLIE NA PRÁZDNINÁCH Před pěti lety se režisérovi Laurentu Tirardovi povedl úctyhodný kousek v takřka dokonalém provedení převedl dětské hrdiny Goscinnyho Mikulášových patálií na filmové plátno. Pokud poetiku svého vyprávění zachová i v pokračování, v němž malý Mikuláš, jeho rodiče a babička vyrážejí o prázdninách k moři, máme tu skvělý film pro celou rodinu. FRANCIE, 95 MIN. / REŽIE LAURENT TIRARD / HRAJÍ VALÉRIE LEMERCIER, KAD MERAD, FRANCIS PERRIN, DANIEL PRÉVOST, FRANÇOIS DAMIENS I V KINECH OD 10. ČERVENCE DÍRA U HANUŠOVIC Na málokterou českou novinku se čeká s větším napětím než na režijní debut Miroslava Krobota, legendárního řidiče z Účastníků zájezdu či spoluautora seriálu Čtvrtá hvězda. Se svojí černou komedií se vydává do životem unavené vsi, kde snad jen učitelka němčiny Maruna, toho času hospodská, doufá, že se alespoň časem vdá. Jedna událost však všechno změní ČR, 102 MIN. / REŽIE MIROSLAV KROBOT / HRAJÍ TATIANA VILHELMOVÁ, LENKA KROBOTOVÁ, JOHANNA TESAŘOVÁ, IVAN TROJAN, JAROSLAV PLESL, SIMONA BABČÁKOVÁ, HYNEK ČERMÁK V KINECH OD 24. ČERVENCE Filmy na doma PHILOMENA Nevtíravě dojemný příběh o setkání dvou odlišných světů reprezentovaných propuštěným novinářem Martinem a sedmdesátiletou irskou dámou, kterou s velkou nonšalancí zahrála Judi Dench. Její Philomena se chystá pátrat po synovi, kterého jí ve třech letech odebrali a poslali do Ameriky, on tuší, že tato cesta by mohla být jeho životní reportáží. VB, USA, FRANCIE, 98 MIN. / REŽIE STEPHEN FREARS / HRAJÍ JUDI DENCH, STEVE COOGAN, MARE WINNINGHAM, SOPHIE KENNEDY CLARK, SIMONE LAHBIB ONA Originální, svým způsobem geniální romance z blízké budoucnosti. Theodore, ač se sám živí psaním dojemných osobních dopisů, hledá útěchu pro svoje zlomené srdce v novém operačním systému, který prý představuje plnohodnotnou bytost. Provází jím umělá inteligence Samantha, a protože je zábavná i citlivá, Theodore se brzy zamiluje. USA, 126 MIN. / REŽIE SPIKE JONZE / HRAJÍ JOAQUIN PHOENIX, SCARLETT JOHANSSON, AMY ADAMS, ROONEY MARA, OLIVIA WILDE Divadlo SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ Na Letních shakespearovských slavnostech nechybí ani loňská novinka Sen noci svatojánské, hraje se v Praze, Brně i Ostravě. Slavná komedie, v níž jednotlivé postavy podléhají kouzlu magické letní noci a uprostřed lesa rozehrávají velký spletenec mezilidských vztahů, má hvězdné obsazení: hlavní role dostali David Prachař a Vanda Hybnerová. PRAHA, BRNO, OSTRAVA / TERMÍNY NA / REŽIE SKUTR / DÁLE HRAJÍ CZONGOR KASSAI, HANA VAGNEROVÁ, JOSEF POLÁŠEK, MARTIN PÍSAŘÍK TOUHA JMÉNEM EINODIS Letní scéna renomovaného pražského Divadla Ungelt, která se i letos nachází v malebné části Hradčan pod Loretou na Novém Světě, zve na původní komorní muzikál napsaný pro Martu Kubišovou a Anetu Langerovou. Jeho příběh se inspiroval osudy baronky Sidonie Nádherné, poslední majitelky zámku Vrchotovy Janovice, přiblíží ale i pohnuté historické okamžiky naší země. PRAHA, NOVÝ SVĚT / TERMÍNY NA / REŽIE PAVEL ONDRECH / DÁLE HRAJÍ ONDŘEJ NOVÁK, MILAN HEIN, IGOR OROZOVIČ