Širopasí blanokřídlí (Hymenoptera, Symphyta) české části Krkonoš

Transkript

1 BENEŠ K. 2013: Širopasí blanokřídlí (Hymenoptera, Symphyta) české části Krkonoš. Opera Corcontica 50: Širopasí blanokřídlí (Hymenoptera, Symphyta) české části Krkonoš Symphyta (Hymenoptera) of the Czech part of the Krkonoše Mts KAREL BENEŠ Kreuzmannova 14, Plzeň, CZ, Abstrakt V materiálu jedinců bylo zjištěno 281 druhů širopasých blanokřídlých (Xyelidae 1, Pamphiliidae 18, Argidae 10, Cimbicidae 6, Diprionidae 8, Tenthredinidae 230, Siricidae 4, Cephidae 4), z toho 240 druhů přímo na území Krkonošského národního parku a 86 z nich (32,5 %) v subalpínském a alpínském stupni nad horní hranicí lesa. Eudominatními druhy jsou Dolerus aeneus (25,5 %), Tenthredopsis nassata (13,7 %) a Cephalcia arvensis (10,2 %). Z arktoalpínských druhů je nejhojnější Pristiphora trochanterica (5,2 %). Novými druhy pro faunu České republiky jsou Xyela obscura, Dolerus truncatus, Heterarthrus fruticicolum, Pachynematus smithae, Pristiphora alpestris, Pristiphora concolor, Pristiphora lativentris, Pristiphora trochanterica a Tenthredo nigripleuris. Významně jsou zastoupeny druhy vázané na dřeviny, zejmé na rody Salix (43 druhů), Picea (26), Betula a Alnus (17) a rovněž na Pinus mugo (10). Jsou diskutovány biogeografické poměry a vliv anemo-orografických systémů na rozšíření a diverzitu této skupiny v Krkonoších. Klíčová slova: pilatky, rozšíření, živné rostliny, anemo-orografické systémy, arktoalpínské druhy Abstract Based on 3,760 specimens of Symphyta, we recorded 281 species in the study area (Xyelidae 1, Pamphiliidae 18, Argidae 10, Cimbicidae 6, Diprionidae 8, Tenthredinidae 230, Siricidae 4, Cephidae 4) and 240 of these were recorded within the actual borders of the Krkonoše (Giant Mts) National Park with 86 of these (32.5 %) found in the subalpine and alpine zones above the upper tree line. Three species are classified as eudominant Dolerus aeneus (25.5 %), Tenthredopsis nassata (13.7 %) and Cephalcia arvensis (10.2 %). Among the arctic-alpine species, Pristiphora trochanterica was dominant (5.2 %). Xyela obscura, Dolerus truncatus, Heterarthrus fruticicolum, Pachynematus smithae, Pristiphora alpestris, Pristiphora concolor, Pristiphora lativentris, Pristiphora trochanterica and Tenthredo nigripleuris are recorded from the Czech Republic for the first time. Species associated with arborescent plants represent a significant portion of the total sample: Salix (43 spp.), Picea (26), Betula and Alnus (17) and Pinus mugo (10). Biogeographical conditions and influence of the anemo-orographic systems are discussed. Keywords: sawflies, distribution, host plants, anemo-orographic systems, arctic-alpine species Úvod Širopasí blanokřídlí (Symphyta), kteří tvoří vývojově nejstarší podřád druhově velmi početného a hospodářsky významného řádu blanokřídlých (Hymenoptera), jsou dle současného stavu znalostí zastoupeni ve fauně České republiky více než 680 druhy (BENEŠ druhů; PÁDR 1990a, b, 1993; MACEK 2009, 2012). Některé skupiny mají směrem k severu mnohem bohatší druhové spektrum (např. podčeleď Nematinae či rod Trichiosoma) a dosahují nejvyšší druhové pestrosti v pásmu severského jehličnatého lesa a tundry. Vzhledem k obdobným klimatickým podmínkám, jež panují v montánním a subalpínském stupni hor střední a jižní Evropy, lze i zde předpokládat podobné druhové složení společenstev širopasých blanokřídlých a výskyt mnoha glaciálních reliktů. Jejich výskytu v těchto oblastech však bylo dosud věnováno poměrně málo pozornosti. BENSON (1954, 1955, 1961) uvedl prvé soubornější údaje především ze švýcarských Alp. SCHEDL (1976) v ekologicky pojaté práci obsáhle zpracoval faunu širopasých blanokřídlých subalpínského

2 36 OPERA CORCONTICA 50 / 2013 a alpínského stupně Ötztalerských Alp a stejný autor (SCHEDL 2012) přináší seznam Symphyt okolí Innsbrucku (Tyrolsko). CHEVIN (1977) zpracoval seznam druhů francouzských Alp a MASSUTTI & COVASSI (1978) se zabývali druhy zjištěnými v severoitalských Alpách. Značná část druhů vyskytujících se v severských či horských polohách má cirkumpolární rozšíření a je uvedena v přehledu holarktických druhů (BENSON 1962) a v katalogu severoamerických blanokřídlých (SMITH 1979). Údaje o výskytu boreomontánních a arktoalpínských druhů z území bývalého Československa jsou dosud značně kusé. Několik druhů uvedl BENEŠ (1962, 1975, 1981). Řadu nových nálezů publikovali PÁDR (1990a, b, 1993) a MACEK (2006, 2008, 2009, 2012). Nálezy ze slovenských hor přinášejí ROLLER (1999), ROLLER et al. (2006) či ROLLER & HARIS (2008). V poslední době MACEK (2009) publikoval výsledky průzkumu širopasých Jizerských hor a Frýdlandska ( m n. m.) a mezi celkem 270 zjištěnými druhy prokázal řadu jak teplomilných, tak i boreomontánních druhů. Dosavadní znalosti fauny blanokřídlého hmyzu Krkonoš jsou velmi útržkovité a výskytu arktoalpínských druhů blanokřídlých (s výjimkou čmeláků a mravenců) nebyla dosud věnována žádná pozornost. Jediné údaje z této oblasti uvádějí GREGOR & BAŤA ( ), kteří však druhy vyskytující se mimo území tehdejšího protektorátu zmiňují pouze okrajově, bez bližšího udání lokality. Z Krkonoš uvádějí celkem 19 druhů, u kterých však doklady v depozitáři Entomologického oddělení Národního muzea v Praze nebo Muzea východních Čech v Hradci Králové většinou chybí. Tyto údaje jsou z větší části založeny na sběrech, které později publikoval OBEN- BERGER (1952) v rámci celkového přehledu fauny Krkonoš a který jmenovitě uvádí 15 druhů, včetně chybně interpretovaných druhů (viz dále) a forem, považovaných dnes za samostatné druhy. BENEŠ (1968b) zpracoval nálezy hálek rodů Phyllocolpa, Pontania a Euura, převážně na základě revize sbírky prof. Ing. E. Baudyše (Brno). LIŠKA et al. (2007) uvádějí z Medvědína čtyři druhy rodu Cephalcia. Materiál a metodika Vegetační poměry Krkonoš Území Krkonoš bylo exploatováno člověkem již od středověku. Původní smíšené porosty v montánním stupni s významným zastoupením buku, klenu a jedle byly nahraženy převážně smrkovými monokulturami. Od počátku 20. stol. pak dochází k devastaci řady lokalit v důsledku zvýšeného turistického ruchu a eutrofizace vodotečí, v padesátých letech k tomu přistupuje i rudný průzkum, který se taktéž velmi nepříznivě dotkl některých lokalit (např. Obří důl). V 70. až 90. letech se projevila imisní zátěž s nepříznivým dopadem na zdravotní stav lesa a s tím spojené kalamity kůrovce a obaleče modřínového. Dalšími nepříznivými vlivy v druhé polovině 20. stol. byly útlum pastvy a pravidelného sečení subalpínských luk. Krkonoše svou nadmořskou výškou patří mezi středohory v nejvyšších partiích nad m n. m. je již vyvinut alpínský stupeň, který však zaujímá pouhých 0,7 % jejich rozlohy. Vzhledem k velkému rozpětí vertikálního členění ( m n. m.) se se stoupající nadmořskou výškou výrazně mění jejich vegetační kryt vytvářející tak charakteristické vegetační stupně. Nejníže položené části národního parku přibližně do 800 m n. m. náleží do submontánního stupně, který je nejvíce ovlivněn lidskou činností. Montánní stupeň s horní hranici totožnou s horní hranicí souvislého lesa přibližně v m n. m. je v současnosti tvořen převážně monotónními smrkovými monokulturami s dosti chudou, převážně acidofilní vegetací. Subalpínský stupeň nad horní hranicí lesa tvoří hřebenové, původně převážně kosodřevinou porostlé pláně, které byly v místech vhodných k pastvě již dávno v minulosti přeměněny na pastviny, takže většinu krkonošských hřebenů v nadmořské výšce m n. m. dnes tvoří holá travnatá společenstva, jen řídce porostlá klečí, jeřábem a vtroušeným smrkem. Kary, které často sestupují hluboko pod hranici m n. m. až do montánního stupně, jsou charakteristické výskytem velkého počtu druhů rostlin a tudíž i na ně vázaných druhů fytofágního hmyzu. Alpínský stupeň s kamenitými holemi, nezapojeným rostlinným krytem a polygonálními půdami je omezen pouze na nejvyšší vrcholy a několik nejvýše položených vrcholových partií nad m n. m. Vertikální zonace vegetace v závětrných partiích karů je silně ovlivněna fungováním anemo-orografických systémů (dále AOS, viz JENÍK 1961). V důsledku dlouhodobé činnosti AOS závětrné turbulentní svahy karového charakteru s lavinovými drahami zabraňují zastínění zápojem dřevin. V karech se prvky subalpínské vegetace, sestupující místy až do m n. m., mísí s prvky montánního až kolinního stupně, které tu ve většině případů dosahují nečekaného výškového

3 BENEŠ: ŠIROPASÍ BLANOKŘÍDLÍ (HYMENOPTERA, SYMPHYTA) KRKONOŠ 37 stanovišti, vznikají známé krkonošské zahrádky, nápadné svým mimořádným bohatstvím rostlinných druhů. Tak např. jen z Úpské jámy je uváděno 220 druhů vyšších rostlin, které zde rostou ve společenstvech, jež se jinde nevyskytují. To má za následek i vysoký počet zde žijících fytofágních druhů včetně Symphyt. Tak např. v Labské rokli jich bylo v období od 16. V. do 26. VII. zjištěno 60 druhů, v Labském dole pod Schustlerovou zahrádkou (15. VI. 20. VII.) 57 druhů a ve Velké Kotelní jámě během jednoho měsíce (6. VI. 8. VII.) 50 druhů (BENEŠ nepublikováno). Zahrnutím funkce anemo-orografických systémů se i důvody rozšíření bezobratlých živočichů v Krkonoších stávají mnohem snáze pochopitelnými, zejména když se na otázky vývoje fauny tohoto pohoří díváme z geomorfologického a paleoklimatologického hlediska (LOŽEK 1973). Sběr materiálu Obr. 1. Pilatka Tenthredo (Tenthredella) ignobilis z lokality Na Homoli. Foto Jan Vaněk. Fig. 1. Sawfly Tenthredo (Tenthredella) ignobilis from the locality Na Homoli. maxima svého rozšíření (JENÍK 1961, ŠOUREK 1969). To odráží velké bohatství druhů různé provenience, které se díky specifickému mikroklimatu a zvláštním ekologickým podmínkám karů vyskytuje na malé ploše a to zdánlivě v rozporu s jakoukoli zonací vegetačních stupňů, tak jak jsou pro horské systémy všeobecně uváděny. JENÍK (l. c.) uvádí např. z Labské jámy v jednom společenstvu typicky subalpínské druhy, jako jsou Pinus mugo a Salix lapponum společně s teplomilnými Corylus avellana a Ulmus scabra. Do výšky m zde vystupují i Populus tremula a Tilia platyphyllos. Raritní je i autochtonní výskyt celé řady subalpínských druhů na Rýchorách společně s běžnými druhy Gagea lutea a Leucojum vernum a to navíc v blízkosti zemědělských kultur obilovin (ječmen, oves, do roku 1946 údajně i pšenice). Výskyt sciofyt v otevřených, většinou slunných společenstvech alpínských květnatých luk mimo zástin listnatého lesa je kromě důvodů uvedených prof. Jeníkem umožněn pravděpodobně také vyšší a zejména stálou vlhkostí vzduchu. Soužitím druhů s rozdílnými ekologickými nároky, které se za normálních podmínek nevyskytují společně na jednom Ve snaze podat co nejúplnější obraz fauny širopasých blanokřídlých byly zrevidovány krkonošské sběry tří muzeí. Dokladový materiál ve sbírkách Krkonošského muzea ve Vrchlabí (KMV) a Muzea východních Čech v Hradci Králové (KMHK) je velmi kusý a omezuje se na několik náhodně sebraných exemplářů, převážně z nižších poloh. Několik druhů, pocházejících zejména ze sběrů prof. J. Obenbergera v období první republiky se nachází ve sbírkách Národního muzea v Praze (NMPC). Před vlastní revizí bylo nutno prohlédnout lokalitní štítky celé Gregorovy sbírky Symphyt v NMPC, což byla práce značně zdlouhavá a nepříliš efektivní. Rovněž byly zrevidovány hálky rodů Euura, Phylocolpa a Pontania (BENEŠ 1968b) v herbáři prof. E. Baudyše, nyní deponované pravděpodobně v Moravském zemském muzeu v Brně. Následující seznam druhů vznikl nejprve na základě vlastních sběrů autora v posledních čtyřiceti letech a výrazně byl rozšířen díky rozsáhlému materiálu z Malaiseho pastí (MT), instalovaných Dr. Janem Vaňkem (Správa KRNAP) v letech převážně v subalpínském a roku 2010 i v submontánním stupni. Sběry autora (individuální sběr smýkání) pocházejí zejména z krátkých návštěv Krkonoš, jedné společné s Mr. L. H. Woollatem v květnu 1970 a dále pak převážně z osmdesátých let minulého století. Ve větším rozsahu bylo sbíráno pouze v červenci a srpnu 1980, kdy byla vegetace a tudíž i výskyt na ni

4 38 OPERA CORCONTICA 50 / 2013 vázaných druhů ve srovnání s jinými roky dosti opožděn. Podmínky byly většinou takové, že nebylo možno smýkat (mokro) a proto většina materiálu byla sbírána ručně. Systematicky bylo sbíráno také v květnu a červnu 1982, červnu 1984 a v květnu 2008 a 2009, kdy byla zjištěna celá řada druhů časného jara, zejména z podčeledí Nematinae a Blennocampinae. Dokladový materiál z individuálních sběrů je uložen na sucho vypreparovaný v muzejních krabicích, materiál z Malaiseho pastí pak v epruvetách s ethanolovým fixačním roztokem. Pokud není uvedeno jinak, materiály z Malaiseho pastí vše lgt. Dr. Jan Vaněk, ostatní lgt. a det. autor. Dokladový materiál bude předán do sbírek Krkonošského muzea ve Vrchlabí a Národního muzea v Praze. Přehled lokalit Ruční sběr a smýkání (SW) Benecko ( m n. m.); Černý potok (1 200 m); Dvoračky ( m); Harrachov, Mumlavský důl ( m); Harrachov, Rýžoviště ( m); Horní Albeřice ( m); Horní Mísečky (1 050 m); Janova cesta mezi Studenou a Ručičkami ( m); Kotel, jižní svah (1 200 m); Kotelní jámy ( m); Krkonoš (1 400 m); Křížlice (600 m); Labská louka ( m); Modrý důl ( m); Obří důl, Na dolech (950 m); Pančavská louka ( m); Pec pod Sněžkou ( m); Ručičky (900 m); Růžohorky (1 000 m); Rýchory ( m); Rýchory, Rýchorská květnice ( m); Studenov, pod kasárny ( m); Špindlerův Mlýn ( m); Úpská jáma ( m); Vítkovice ( m); Vosecká louka ( m); Zadní Plech, jižní svah, paseka (1 100 m); Žalý (1 000 m). Malaiseho pasti (MT) a žluté misky (YPT) Liščí hora MT (50 42' 04,4" N, 15 40' 35,8" E) Rozvolněná (mezernatá) smrčina s vtroušenou klečí (Pinus mugo) na horní hranici lesa, JZ od Dvorské boudy na rozsoše Liščí hory (1 320 m n. m.). Bylinné patro tvoří především porosty smilky tuhé (Nardus stricta). 2. U bufetu MT (50 42' 32,5" N, 15 40' 25,1" E) Porosty kleče s vtroušeným zakrslým smrkem ztepilým (Picea abies) na V svahu Zadní Planiny, severně od Chalupy na Rozcestí (1 370 m n. m.). 3. Medvědín MT (50 44' 41,8" N, 15 33' 59,0" E) Rozvolněná (mezernatá) smrčina s vtroušenou klečí na horní hranici lesa, SZ od Šmídovy vyhlídky poblíž cesty na JZ svazích Krkonoše (1 300 m n. m.). 4. Luční hora MT (50 43' 23,8" N, 15 40' 53,0" E) Nesouvislé porosty kleče s vtroušeným zakrslým smrkem, m n. m.; nacházejí se na JZ okraji luční pláně jižně od Luční hory, která je porostlá především smilkou tuhou (Nardus stricta) a vřesem obecným (Calluna vulgaris). 5. Pančavská louka MT (50 45' 50,7" N, 15 32' 19,6" E) Vrchoviště s rašelinnými jezírky obklopenými porosty borovice kleče v rozsáhlé terénní depresi severně od Vrbatovy boudy (1 300 m n. m.). Okolo jezírek bohaté porosty rašeliníku (Sphagnum sp.), suchopýru pochvatého (Eriophorum vaginatum) a ostřic (Carex sp.). 6. Labská louka MT (50 46' 15,8" N, 15 32' 19,0" E) Rašeliniště s menšími rašelinnými jezírky, navazující prostorově i charakterem na Pančavskou louku, ležící západně od Labské boudy (1 350 m n. m.) Labský důl MT (50 45' 48" N, 15 33,05" E) Niva na dně Labského dolu pod Schustlerovou zahrádkou s převažující metlicí trsnatou (Deschampsia cespitosa) v silně mezernatém smrkovém porostu (1 040 m n. m.). 8. Dvorský potok MT (50 45' 54" N, 15 34' 41" E) Nad horskou bystřinou v sevřeném údolí s převládajícími porosty metlice trsnaté a papratkou horskou (Athyrium distentifolium) v m n. m.

5 BENEŠ: ŠIROPASÍ BLANOKŘÍDLÍ (HYMENOPTERA, SYMPHYTA) KRKONOŠ Bílé Labe MT (50 44' 19" N, 15 40' 38" E) Subalpínské smilkové trávníky s jednotlivými keři kleče a smrky v údolí Bílého Labe cca 700 m pod Luční boudou (1 250 m n. m.). 10. Labská bouda MT (50 46' 19" N, 15 32' 43" E) Převažující porosty metlice trsnaté s vtroušenou smilkou tuhou a klečí na levém břehu Labe cca 150 m severně od Labské boudy (1 300 m n. m.) Úpská jáma MT (50 44' 7,31" N, 15 43' 31,83" E) V proluce mezi keři kleče, v rozsáhlém porostu doplněném smrky a jeřáby (Sorbus aucuparia) v bylinném patře s borůvkou (Vaccinium myrtillus), m n. m. 12. Bílé Labe MT Viz výše. 13. Labská bouda MT Viz výše. 14. Obří důl YPT (50 43' 36" N, 15 43' 40" E) Horské smilkové trávníky s hojnou metličkou křivolakou (Avenella flexuosa) a vlhké louky se sítinou (Juncus effusus). V místech štěrkových náplavů divočícího toku Úpy nezapojená vegetace s hojnou třtinou chloupkatou (Calamagrostis villosa) a náprstníkem velkokvětým (Digitalis grandiflora), 950 m n. m. 15. Úpa MT (50 44' 13,39" N, 15 42' 54,31" E) Na horním toku Úpy nad hranou Obřího dolu v proluce mezi keři rozsáhlého porostu kleče s vtroušeným smrkem, bylinné patro tvořené porostem metlice trsnaté (1 407 m n. m.) Velká Kotelní jáma MT (50 44' 56,71" N, 15 32' 18,22" E) Proluka mezi keři kleče v rozsáhlém porostu doplněném bukem lesním (Fagus sylvatica), který zde tvoří horní hranici lesa, se smrky a jeřáby na svažujícím se dně karu. V bylinném patře s převažující metlicí trsnatou a borůvkou (1 122 m n. m.) Na Homoli MT (50 37' 56,59" N, 15 28' 53,75" E) K jihu obrácená teplá mezofilní louka s výskytem vstavače osmahlého (Orchis usulata), obklopená lesním porostem, tvořeným hlavně dubem letním (Quercus robur), doplněným lípou srdčitou (Tilia cordata), lískou (Corylus avellana), habrem obecným (Carpinus betulus), bukem lesním a dalšími druhy (480 m n. m.). Výsledky přehled zjištěných druhů Systematické třídění je uspořádáno dle TAEGER et al. (2010), nomenklatura a rozšíření jsou uvedeny dle poslední verze elektronického katalogu (ECatSym) širopasých blanokřídlých (TAEGER & BLANK 2011). Údaje o živných rostlinách larev jsou, pokud není uvedeno jinak, převzaty z TAEGER et al Názvosloví živných rostlin je uvedeno dle díla Květena České republiky 1 8 (Kol ). U každého druhu jsou uvedeny lokality sběru (Lokality s umístěnými Malaiseho pastmi jsou v závorce označeny číslem odkazujícím na bližší údaje v přehledu lokalit; u více odběrů na jedné lokalitě není lokalita znovu vypisována.), nadmořská výška v m n. m., počet jedinců dle pohlaví, způsob sběru (Pokud způsob není uveden, jednalo se o individuální sběr.), datum sběru (měsíc uveden římskými číslicemi) a případné poznámky k okolnostem či způsobu sběru. Dále je uvedena živná rostlina (Živná r.) a celkové geografické rozšíření, případně další údaje uvedené v komentáři či poznámce. Druhy označené * jsou nové pro faunu České republiky. V následujícím přehledu druhů jsou použity tyto zkratky: auctt. auctorum; coll. sbírka; DEI Deutsches Entomologisches Institut; det. určil; ecl., em. vylíhl se; ex kokon z kokonu; ex larva z larvy; ex ovo z vajíčka; KMV Krkonošské muzeum Vrchlabí; KMHK Muzeum Východních Čech v Hradci Králové; lgt. sbíral; NMPC Národní muzeum Praha; VÚLHM Výzkumnný ústav lesního hospodářství a myslivosti, Jíloviště-Strnady; MT Malaiseho past; sine data bez dalších dat; SW smyky; VŠZ Vysoká škola zemědělská; YPT žluté misky.

6 40 OPERA CORCONTICA 50 / 2013 Xyelidae * Xyela obscura (Strobl 1895) Luční hora m: 1, SW, VII. 2005, lgt. M. Barták; Úpa (15): 5, MT, 5. VI. 14. VI Živná r.: Pinus mugo. Rozšíření: Evropa. Subalpínský druh známý z Alp, Tater a hor střední a jižní Evropy. Z Čech dosud nebyl uváděn, nejblíže zjištěn na bavorské straně Šumavy (Lusen BLANK 2002) a na Slovensku (Vysoké Tatry a Štrbské pleso BENEŠ 1975). Komentář: BENSON (1961) jej ve Švýcarských Alpách nacházel na sněhu ve výšce až m. Údaje z Altaje, Japonska a Sev. Ameriky se vztahují na samostatné druhy (BLANK 2002). Pamphiliidae Cephalciinae Acantholyda (Acantholyda) erythrocephala (Linné 1758) Rýchory, Kutná m: 1, SW kleče, 12. V Živná r.: Pinus spp. Rozšíření: Palearktická oblast (Evropa, západní Sibiř, Bajkalská oblast), zavlečen do Severní Ameriky. Údaje z Japonska se vztahují na blízce příbuzný druh A. nipponica. Komentář: BENSON (1961) tento druh uvádí z Alp až do m a SCHEDL (1976) na Pinus cembra od do m. Acantholyda (Acantholyda) flaviceps (Retzius 1783) Navorská louka m: 1, em. IV ex larva, coll. 14. VIII na kleči; Zlaté návrší, Krkonoš m: 1, em. 20. IV ex larva coll. 15. VIII. 1979; 2, 31. III. a 16. V ex ovo coll. 9. VII (v chovech vykladly vajíček na Pinus sylvestris a P. contorta), 2 nalezeni V v lahvi plesniví; Výrovka m: 31. VIII. 1972, larvy na kleči; Obří hřeben m: 5. VIII. 1972, larvy na kleči; Černá hora m: 31. VII. 1972, parasitovaná larva na kleči; Růženčina zahrádka m: 1, SW kleče, 29. V Živná r.: Pinus spp. (P. mugo, P. sylvestris, P. sibirica). Rozšíření: Palearktická oblast střední a severní Evropa, Itálie, Rumunsko, Ukrajina, Rusko. GNINENKO & KONIČEV (2011) popsali gradaci tohoto druhu v západní Sibiři (Tomská oblast). Komentář: V chovech se vylíhla většinou melanická imaga, často se zcela černou a dlouze, poněkud vlnitě ochlupenou hlavou, nápadně se lišící od nížinných populací. BENSON (1961) tento druh ze švýcarských Alp uvádí od do m. Acantholyda (Itycorsia) posticalis pinivora Enslin 1918 Kotel m: 1, 14. VI. 1966; Velký Šišák 1400 m: 2, VI. 1966, vše lgt. Vl. Martinek, coll. VÚLHM; Zlaté návrší, Krkonoš 1410 m: 2, 9. VII. 1980, na kleči (v chovech vykladly 3 vajíčka); 1, 25. VII. 1980; Liščí hora (1): 1 1, MT, 26. V. 27. VI. 2005; U bufetu (2): 1, MT, 22. VI. 26. VII. 2005; Medvědín (3): 1, MT, 26. V. 24. VI. 2005; 1 1, MT, 24. VI. 27. VII. 2005; Luční hora (4): 3 2, MT, VI. 2005; Pančavská louka (5):, MT, VI. 2005; Labská louka (6): 1, MT, 24. VI. 27. VII. 2005; Bílé Labe (9,12): 2, MT, 15. VI. 4. VII. 2006; 1, MT, 31. V. 4. VI. 2007; 1, MT, VI. 2007; Labská bouda (10,13): 1, MT, 19. VI. 7. VII. 2006; 1, MT, 31. V. 15. VI. 2007; Obří důl (14): 1, YPT, 5. VI. 10. VII. 2007; Úpa (15): 1, MT, VI. 2007; Velká Kotelní jáma (16): 2 1, MT, VI. 2008; 1, 26. VI. 8. VII Živná r.: Pinus spp. (VIITASAARI 2002). V Evropě zejména P. sylvestris, P. mugo, v Číně na P. tabulaeformis a P. densiflora. Patří mezi nejvážnější škůdce borovic v eurosibiřské oblasti (KOEHLER 1964, KOLOMIJEC 1967). Rozšíření: Západopalearktická oblast Evropa. Na Sibiři, v sev. Číně, Koreji a Japonsku zastoupena samostatnými poddruhy (SHINOHARA 2000). Cephalcia abietis (Linné 1758) Benecko 950 m: 19. VI. 1982, larvy II. IV. instaru v hnízdech na mladých smrcích; Žalý 950 m: 1, 28. VI. 1980, lgt. M. Beneš; Pec pod Sněžkou: 2, VIII. 1990, lgt., det. et coll. E. Jansen; Rýchory m: 3, 12. VI. 1982, četní samci poletující nebo sedící na podrostu v lese za polojasného dne po nočním dešti, druhý den po leteckém postřiku proti obaleči modřínovému; Medvědín (3): 1, MT, 26. V. 24. VI. 2005; Labský důl (7): 12, MT, VI. 2006; 1, MT, VII. 2006; 1, MT, VII. 2006; Dvorský potok (8): 4, MT, 15. VI. 7. VII. 2006; Bílé Labe (9): 1, MT, 15. VI. 4. VII Živná r.: Picea spp. (v Evropě P. abies, P. obovata, v Číně P. koraiensis Nakai). Rozšíření: Paleark-

7 BENEŠ: ŠIROPASÍ BLANOKŘÍDLÍ (HYMENOPTERA, SYMPHYTA) KRKONOŠ 41 tická oblast Evropa, Sibiř, severní Čína. Poznámka: Každoročně monitorována, občas dochází k lokálnímu přemnožení (MARTINEK 1980), v Krkonoších naposledy v roce 2006 (BLAŽEK 2006). Cephalcia alashanica (Gussakovskij 1935) Čertova hora 950 m: 1, 24. V. 1982, feromonový lapák; Čertova Pláň u Ručiček m: 6, 24. V. 1982; Rozcestí pod Zadním Plechem m: 3, 29. V. 1982, feromonový lapák; Pec pod Sněžkou: 2, 5. VIII. 1990, lgt. det. et coll. E. Jansen; Rýchory, Rýchorská květnice 900 m: 1, 19. VI. 1982; Studenov 900 m: 1, 13. V Živná r.: Picea spp. (P. abies, P. koraiensis). Rozšíření: Palearktická oblast střední a severní Evropa, na východ do severovýchodní Číny. Poznámka: Larvy hromadně ve velkých předivových vacích (XIAO et al. 1992). Komentář: Druh byl popsán v roce 1935 z Mongolska, v Evropě poprvé zjištěn v r (BENEŠ 1976) a vzhledem k rozdílům od typové serie popsán jako C. alashanica subsp. europaea. Jedinci ze severní Evropy však vykazují přechodné znaky. Cephalcia alpina (Klug 1808) Pec pod Sněžkou 800 m: 2, VII. 1927, lgt. J. Obenberger, coll. NMPC; Harrachov 750 m: 1 1, 29. V. 1982; Ručičky 950 m: 1, 30. V. 1982; Rozcestí pod Zadním Plechem m, 3, 29. V. 1982, feromonový lapák; Lysá hora, jižní svah m: 1, 30. V. 1982; Nad Richtrovkami m: 1, SW, 10. VI. 1984; Kozelský potok 850 m: 2, 30. V. 2008, melanická forma bez zřetelného bílého pásu na tykadlech; Liščí hora (1): 15, MT, 26. V. 27. VI. 2005; U bufetu (2): 1, MT, 26. V. 27. VI. 2005; Medvědín (3): 1 2, MT, 26. V. 24. VI. 2005; Labský důl (7): 1, MT, VI Živná r.: Picea spp. Rozšíření: Palearktická oblast Severní Eurasie, Itálie, Čína. Poznámka: Přemnožení pozorováno v Polsku a Orlických horách (MARTINEK 1992). Komentář: Dvě zkoumané samice z východní Sibiře (Bajkalská oblast, lgt. Veržuckij) vychované z larev na P. obovata se liší od evropských populací mnohem tmavším zbarvením velkou okrouhlou čelní jamkou, hrubší skulpturou a menší velikostí. Není vyloučeno, že se na základě rozsáhlejšího materiálu ukáže, že se jedná o samostatný poddruh. Cephalcia arvensis Panzer 1803 Harrachov, Mumlava 800 m: 2, 5. VIII. 1990; Benecko 800 m: 3, VII. 1980; Richtrovy Boudy m: 1, 22. VII. 1972; Pec pod Sněžkou 800 m: 1, 10. VI. 1984; 6, VIII. 1990, lgt. det. et coll. E. Jansen; Rýchory m: 2, VI. 1984; Vlčí hřbet 950 m: 1, 31. V. 2008; Liščí hora (1): 1 76, MT, 26. V. 27. VI. 2005; 1, MT, 27. VI. 26. VII. 2005; U bufetu (2): 1 49, MT, 26. V. 22. VI. 2005; 1 36, MT, 22. VI. 26. VII. 2005; Medvědín (3): 41, MT, 24. VI. 27. VII. 2005; Luční hora (4): 1, MT, VI. 2005; Pančavská louka (5): 2 83, MT, 26. V. 24. VI. 2005; 93, MT, 24. VI. 27. VII. 2005; Labská louka (6): 1, MT, 24. VI. 27. VII. 2005; Labský důl (7): 6, MT, VI. 2006; 2, VI. 2006; 1 2, 28. VI. 7. VII. 2006; Dvorský potok (8): 2 16, MT, 15. VI. 7. VII. 2006; Bílé Labe (9): 5, MT, 15. VI. 4. VII. 2006; 1, MT, VI. 2007; Labská rokle (13): 1, MT, V. 2007; Obří důl (14): 1 9, YPT, 5. VI. 10. VII Živná r.: Picea abies, P. obovata, P. koraiensis, P. jezoensis. Rozšíření: Palearktická oblast celá Evropa, Sibiř, Ussuri, Sachalin. Poznámka: K přemnožení dochází zřídka. MARTINEK (1991) uvádí gradaci tohoto druhu z východních Čech. Cephalcia erythrogaster (Hartig 1837) Malý Šišák: 1, 6. VI. 1968, lgt. et coll. VÚLMH; Harrachov 750 m: 1, 29. V. 1982; 1, 24. V. 1986; Růžohorky m: 2, ecl. IV ex larvae 9. VII Živná r.: Picea abies. Rozšíření: Střední a jižní Evropa, jižní Skandinávie Švédsko, Finsko; lokálně od nížin do montánního stupně. XIAO (2000) tento druh uvádí z Číny na P. koraiensis. Cephalcia intermedia Hellén 1948 Liščí hora (1) m: 1 2, MT, 26. V. 22. VI. 2005; Medvědín (3): 1, MT, 24. VI. 27. VII. 2005; Pančavská louka (5): 1 1, MT, VI. 2005; Bílé Labe (9): 1, MT, 15. VI. 4. VII Živná r.: Picea spp. Rozšíření: Evropa. Komentář: Není vyloučeno, že se jedná pouze o melanickou formu C. arvensis (SHINOHARA 1985), i když zde jsou i drobné morfologické rozdíly. Dle některých stávajících klíčů vede určování k C. lariciphila (Wachtl 1898); ta se ale liší řadou zřetelných morfologických znaků a vyvíjí se na modřínu.

8 42 OPERA CORCONTICA 50 / 2013 Pamphiliinae Pamphilius aurantiacus (Giraud 1857) Vítkovice 700 m: VIII. 1979, larvy ve stočených listech na Acer pseudoplatanus. Živná r.: Acer pseudoplatanus. Rozšíření: Střední a jižní Evropa. Poznámka: Zjištěn i na Šumavě: Kubova Huť m. Pamphilius balteatus (Fallén 1808) Kotelní jámy, 1, VI. 1927, lgt. J. Obenberger, NMPC (GREGOR & BAŤA 1940, OBENBERGER 1952); Horní Albeřice 800 m: 1, 17. VII. 1972, larva na Rosa sp.; Rýchory 900 m: 1, 12. VI Živná r.: Rosa spp. (v horách zejména R. pendulina). Rozšíření: Palearktická oblast na jih do Itálie, na východ až na Kamčatku, Sachalin a Japonsko. SCHEDL (1976) jej uvádí v Alpách až do m. Pamphilius fumipennis (Curtis 1831) Velká Kotelní jáma, 1, MT, VI Živná r.: Alnus incana, Corylus avelanna. Rozšíření: Evropa. Pamphilius gyllenhali (Dahlbom 1835) Harrachov, cesta na Dvoračky m: 14. VIII. 1968, 3 larvy ve svinutých listech na Salix caprea; Benecko m: 28. VI. 1980, 2 larvy na S. caprea; 1, 21. VII na Epilobium; Pec pod Sněžkou, Chaloupky, Milíře 950 m: 30. VII. 2. VIII. 1972, 2 larvy na S. caprea. Živná r.: Salix caprea a ostatní širokolisté druhy vrb. Rozšíření: Evropa, na východ k Uralu. Pamphilius histrio Latreille 1812 Benecko 800 m: VII. 1979, 2 larvy v rourkovitě svinutých listech na Populus tremula; 1, 21. VII Živná r.: Populus tremula. Rozšíření: Palearktická oblast Evropa, Kazachstán, Korea, Japonsko. Pamphilius hortorum (Klug 1808) Kotelní jámy, 1, VI. 1927, lgt. J. Obenberger, coll. NMPC (OBENBERGER 1952); Velká Úpa 770 m: 1, 28. VII. 1988; Benecko 800 m: 1, 28. VII. 1980; Horní Štěpanice 730 m: 1, 1. VIII. 1980, lgt. M. Beneš, vykladla 25 vajíček na Rubus idaeus, larvy se vylíhly VIII. 1980; Vrchlabí: 1, 1. VII. 1980, lgt. P. Miles; Růžohorky 900 m: 1, VII. 1972, na R. idaeus; Obří důl (14): l, YPT, 5. VI. 10. VII Živná r.: Rubus idaeus. Rozšíření: Palearktická oblast Evropa, Sibiř, Sachalin, Korea, Japonsko, jižní Kurily. Pamphilius pallipes (Zetterstedt 1838) Benecko 750 m: 28. VI. 1980, 2 larvy na Betula sp.; Horní Maršov 700 m: 1, SW na Betula, 12. VI. 1982; Horní Albeřice 800 m: 17. VII. 1972, 1 larva na Betula; Rýchory 900 m: 17. VII. 1972, larvy na Betula. Živná r.: Betula spp., Alnus spp. Rozšíření: Palearktická oblast Evropa, v Alpách až do m (SCHEDL 1976), Sibiř včetně Altaje až na Magadan, Kamčatku, Sachalin. Pamphilius sylvaticus (Linné 1758) Harrachov 750 m: 14. VIII. 1968, larvy na Sorbus aucuparia; 1, 29. V. 1982; Rýžoviště 900 m: 1, 30. V. 1982; Žlebský potok m: 29. V. 1982, larvy na Sorbus sp.; Benecko 900 m: 1 1, 1. VII. 1980; Benecko 900 m: 1, 16. VII. 1980, vykladla 20 vajíček; Benecko, Nad Pohledničkou 730 m: 1. VIII. 1980, larvy na mladých jeřábech v podrostu smrkového lesa; Kněžice 650 m: 1, 26. VI. 1980, na Rosa sp.; Bílé Labe, 8. VIII. 1972, larvy na S. aucuparia; Richtrovy Boudy, Jelení louky: 22. VII. 1972, larvy hojně na S. aucuparia; Horní Lysečiny: 17. VII. 1972, larvy na S. aucuparia. Živná r.: dřevité Rosaceae s. l., zejména Sorbus aucuparia, ale i na rodech Prunus, Crataegus, Pyrus a Amelanchier (VIKBERG 2002). V Krkonoších pozorován pouze na Sorbus aucuparia. Údaje o zástupcích jiných čeledí než Rosaceae nutno považovat za neprůkazné. Rozšíření: Západopalearktická oblast celá Evropa, Kavkaz, Turecko, Ural. Údaje ze Zabajkalí (VERŽUCKIJ 1966) nelze bezvýhradně přijmout, neboť jsou založeny pouze na výskytu larev na Padus racemosa a jiných rodech čeledi Rosaceae. Pamphilius vafer (Linné 1767) Vítkovice, Hotel Praha 625 m: VII. 1980, larvy na Alnus incana; Špindlerův Mlýn 700 m: 4. VIII. 1980, 2 larvy v rourkovitě stočených listech A. incana; Pec pod Sněžkou, Jelení louky m: 5 5, ecl. V. 1973, ex larvae coll. 9. VIII. 1972, na Alnus incana; Pec pod Sněžkou, Chaloupky 850 m: 11. VIII. 1972, larvy, rourky většinou obráceny na svrchní stranu listu; Pec pod Sněžkou, Chaloupky 750 m: 1, 17. VI. 1984; 4 1, 19. VI. 1982, na listech A. incana. Živná r.: Alnus spp., v Krkonoších A. incana. Rozšíření: Palearktická oblast Evropa, na východ až k Bajkalu.

9 BENEŠ: ŠIROPASÍ BLANOKŘÍDLÍ (HYMENOPTERA, SYMPHYTA) KRKONOŠ 43 Argidae Arge ciliaris (Linné 1767) Lysá hora m: 1, 30. V. 1982; Mrklov 700 m: 1, 6. VIII. 1980; Pec pod Sněžkou: 2, VII. 1927, lgt. J. Obenberger, coll. NMPC; Dvoračky 900 m: 1, 1. VI. 2008; Na Homoli (17): 1, MT, 25. V. 10. VI Živná r.: Filipendula ulmaria, F. vulgaris. Rozšíření: Palearktická oblast Evropa, Zakavkazí, střední Asie (Džungarská rezervace), Sibiř až Ussuri, Kamčatka, Mongolsko, sev. Čína. Arge cyanocrocea (Forster 1771) Na Homoli (17): 1, MT, 25. V. 10. VI Živná r.: Rubus spp., Sanguisorba officinalis Rozšíření: Západopalearktická oblast Evropa, Kavkaz, Malá Asie. Arge dimidiata (Fallén 1808) Kozelský hřbet 950 m: 1, 28. VI. 2008; Bílé Labe (12): 1, MT, V. 2007; Velká Kotelní jáma (16): 1, MT, VI Živná r.: Betula spp. Rozšíření: Palearktická oblast celá Evropa, Kavkaz, Sibiř, Mongolsko, Přímořsko. Arge enodis (Linné 1767) Vítkovice 600 m: 1, 24. VII. 1980, na Chaerophyllum hirsutum, lgt. M. Beneš. Živná r.: Salix spp. (hladkolisté druhy, např. S. alba, fragilis, purpurea, babylonica). Rozšíření: Palearktická oblast střední a jižní Evropa, Turecko, Zakavkazí, Írán, střední Asie, Sibiř, Dálný Východ, Korea, Japonsko. Arge fuscipes fuscipes (Fallén 1808) Kněžice 700 m: 1, 1. VII. 1980, na Betula; Rýchory, Rýchorská květnice: 1, 12. VI Živná r.: Salix spp., Betula spp. Rozšíření: Holarktický druh, jehož středoevropský poddruh je rozšířen v teplejších oblastech střední a západní Evropy, v severní Evropě a Alpách je zastoupen poddruhem A. clavicornis expansa (Klug) BENSON V Severní Americe rozšířený transkontinentálně od New Foundlandu na Aljašku, na jih zasahuje až do Nového Mexika a Kalifornie. Arge gracilicornis (Klug 1814) Harrachov 750 m: 3, 29. V. 1982; Rýžoviště 900 m: 1, 30. V. 1982; Vítkovice, 600 m: 1, 24. VI. 1980, na Chaerophyllum hirsutum, lgt. M. Beneš; Kněžice 700 m: 1, 1. VII. 1980, na Rubus idaeus; Horní Maršov 700 m: 2 1, VI. 1982; Rýchory m: 3 2, SW na R. idaeus, VI Živná r.: R. idaeus; LORENZ & KRAUS 1957 uvádí i Rosa spp. Rozšíření: Palearktická oblast celá Evropa, Kavkaz, Zakavkazí, Malá Asie, Sibiř, Čína, Korea, Kamčatka, Sachalin, Japonsko. Arge nigripes (Retzius 1783) Rokytnice nad Jizerou: 1, VII. 1951, lgt. Racek, coll. NMPC; Kněžice 700 m: 14. VIII. 1980, larvy I. instaru líhnoucí se z vajíček v zoubcích listů Rosa cf. canina; Benecko, Jindrova skála 800 m: larvy III. IV. instaru na R. canina, končily žír VIII. 1980; Bílé Labe (7): 1, MT, V. 2007, subsp. alpina (Konow 1884); Vosecká louka m: 1, SW, 12. V. 2009; Studenov: 1, SW, 13. V. 2009; Labský důl (7): 1, MT, VI. 2006; 1, MT, VI. 2006; Bílé Labe (12): 1, MT, VI. 2007; Úpa (15): 1, MT, VI Živná r.: Rosa spp., Fragaria spp. Rozšíření: Palearktická oblast Evropa, Turecko, Zakavkazí, Kazachstán, Sibiř, Mongolsko, Korea, Dálný Východ, Sachalin, Japonsko. Druh s širokou amplitudou, v Alpách až do m (SCHEDL 1976). Arge ochropus (Gmelin 1790) Pec pod Sněžkou: 1,VII. 1927, lgt. J. Obenberger, coll. NMPC. Živná r.: Rosa spp. Poznámka: Často škodí na kulturních formách nejen žírem koloniálních larev, ale i poškozením prýtů při ovipozici. Rozšíření: Palearktická oblast celá Evropa, Kavkaz, Kréta, Kypr, Turecko, Izrael, Syrie, Egypt, sev. Írán, Turkmenie, celá Sibiř, Džungarský hřbet, Bajkal (ŽELOCHOV- CEV 1976a). Zavlečen do Severní Ameriky (Ontario). Arge pagana (Panzer 1797) Velká Úpa 770 m: 1, 28. VII Živná r.: Rosa spp. Rozšíření: Palearktická oblast severní Afrika, Evropa až Japonsko a Orientální oblast Indie. Arge ustulata (Linné 1758) Harrachov: 3, 29. VII. 1990, lgt. det. et coll. E. Jansen; Benecko 800 m: 1, 14. VII. 1980, lgt. M. Beneš; Horní Maršov 700 m: 1, 19. VI. 1982, na Salix caprea; Labská bouda (13): 1 1, MT, 31. V. 15. VI. 2007; Na Homoli (17): 1, MT, 25. V. 10. VI. 2010; v NMPC doklady z Trutnova, Železného Brodu a Martinic. Živná r.: Salix spp., Betula spp., Crataegus spp. Rozšíření: Palearktická oblast celá Evropa, Zakavkazí, Sibiř až na Kamčatku, sev. Mongolsko, Korea, Sachalin, Japonsko, na sever až do Murmanska, na jih do Kirgizie (ERMOLENKO 1972).

10 44 OPERA CORCONTICA 50 / 2013 Cimbicidae Abiinae Abia fasciata (Linné 1758) 1, sine data, coll. KMHK. Živná r.: Caprifoliaceae, zejména Lonicera spp. Rozšíření: Palearktická oblast celá Evropa od Španělska na sever do tundry na poloostrově Kola, přes Sibiř a Amurskou nížinu až na Sachalin, do Číny, Korei a Japonska. Cimbicinae Cimbex luteus (Linné 1758) Harrachov 800 m: 1, SW na Salix caprea, 28. VI Živná r.: Salicaceae (Salix spp., Populus spp). Rozšíření: Palearktická oblast celá Evropa, na jih do Albánie, Taň-Šan, Sibiř až na Sachalin, Korea, Čína. Trichiosoma latreillii Leach 1817 Kotelní jámy (GREGOR & BAŤA 1940, OBENBERGER 1952). Doklad v NMPC chybí. Kokon náležející pravděpodobně tomuto druhu na S. caprea u Mumlavské boudy. Živná r.: Salix spp., zejména hladkolisté. Rozšíření: Palearktická oblast celá Evropa, na jih až k Oděse, Sibiř až na Kamčatku, severní Mongolsko, Čína (VERŽUCKIJ 1973). Trichiosoma sorbi Hartig 1840 Harrachov: 1, 29. VII. 1990, lgt., det. et coll. E. Jansen; Benecko 800 m: 1, 15. VII. 1980, na Acer pseudoplatanus; Horní Albeřice: IX. 1976, 4 larvy na Sorbus aucuparia, lgt. P. Pecina. Živná r.: S. aucuparia. Rozšíření: Palearktická oblast celá Evropa kromě jihu, na sever až do Laponska, západní Sibiř. V Alpách tento druh SCHEDL (1976) uvádí až do m. Trichiosoma tibiale Stephens 1835 Velká Kotelní jáma m: 1, 28. VI. 1986, na Sorbus sp. Živná r.: Crataegus spp., Sorbus aucuparia; z Finska uváděna na Salix sp. Rozšíření: Palearktická oblast celá Evropa, střední Sibiř, Japonsko. Trichiosoma vitellinae (Linné 1760) Černý potok m: 1, 28. VI. 1986, několik jedinců poletovalo kolem asi 4 m vysokého klenu a občas na něj usedali. Živná r.: Betula spp., Salix caprea, Alnus spp. Rozšíření: Palearktická oblast celá Evropa, na sever do Skandinávie, Sibiř, Kazachstán, Mongolsko, Korea. Diprionidae Diprion similis (Hartig 1836) U bufetu (2): 1 larva, MT, 23. VIII. 4. X. 2005; Úpská hrana: 1, SW, 7. VII. 2011, lgt. J. Vaněk. Živná r.: Pinus spp. Rozšíření: Palearktická oblast Evropa, západní Sibiř, Čína. Zavlečen do USA a Kanady. Gilpinia abieticola (Dalla Torre 1894) Benecko, cesta na Rovinky 850 m: 1, 5. VII. 1980, na Senecio hercynicus; Labský důl: 1, 28. VI. 7. VII. 2006; Vosecká louka m: 1, SW, 12. V Živná r.: Picea spp., náhodně i na Pinus spp. Rozšíření: Palearktická oblast střední a severní Evropa, Sibiř, Bajkal, Japonsko. Gilpinia frutetorum (Fabricius 1793) Luční bouda m: 1, 17. VI. 1924, lgt. J. Obenberger, coll. NMPC; Vosecká louka m: 1, 12. V. 2009; Liščí hora (1): 1, MT, 26. V. 22. VI. 2005; 1, MT, 22. VI. 26. VII. 2005; U bufetu (2): 2, MT, 26. V. 22. VI. 2005; 8 1, MT, 22. VI. 26. VII. 2005; Medvědín (3): 1 2, MT, 24. VI. 27. VII. 2005; Luční hora (4): 6 7, MT, VI. 2005; Pančavská louka (5): 1, MT, VI. 2005; 3 5, MT, 24. VI. 27. VII. 2005; 3, MT, 26. VIII. 6. X. 2005; Labská louka (6): 1, MT, VI. 2005; 1, MT, 24. VI. 27. VII. 2005; Labská bouda (13): 1, MT, V. 2007; 1 3, MT, 31. V. 15. VI. 2007; 1, MT, VI. 2007; Úpská jáma (11): 1 1, MT, VI. 2007; 1, MT, VI. 2007; Velká Kotelní jáma (16): 1 4, MT, VI. 2008; 2, MT, 26. VI. 8. VII. 2008; 1, MT, VIII. 2008; Luční hora, 1, SW, VII. 2005, lgt. M. Barták. Živná r.: Pinus spp., zejméma P. sylvestris. SCHEDL (1976) tento druh udává z P. cembra, MASSUTI & COVASSI (1978) z P. nigra. Poznámka: V Krkonoších na P. mugo; všechny nálezy jsou z poloh na a nad horní hranicí lesa. Rozšíření: Palearktická oblast Evropa, na jih do Malé Asie, východní Sibiř. Zavlečen do Severní Ameriky. V Alpách ho SCHEDL (1976) uvádí až do m. Gilpinia hercyniae (Hartig 1837) Studenov: 1, SW, 13. V. 2009; Labská louka (6): 1, MT, VI Živná r.: Picea spp. Rozšíření: Palearktická oblast. Poznámka: V r poprvé zjištěn v Kanadě, kde je nyní vážným kalamitním škůdcem a rozmnožuje se převážně partenogeneticky.

11 BENEŠ: ŠIROPASÍ BLANOKŘÍDLÍ (HYMENOPTERA, SYMPHYTA) KRKONOŠ 45 Gilpinia polytoma (Hartig 1834) Zadní Plech m: 1, SW na starém smrku, 29. V. 1982; Ručičky 920 m: V. 1982, z feromonového lapáku; Herlíkovice, lesní cesta 725 m: 16. VII. 1971; Pec pod Sněžkou, pod Amorem 850 m: 1, 17. VI. 1982; Studenov 750 m: 2, SW v podrostu lesa, 13. V. 2009; Liščí hora (1): 1, MT, 27. VI. 26. VII. 2005; Bílé Labe (9, 12): 1, MT, 15. VI. 4. VII. 2006; 1, MT, 31. V. 7. VI Živná r.: Picea abies, P. obovata aj. Rozšíření: Palearktická oblast celá Evropa, Pakistán, Sibiř až k Tichému oceánu, Japonsko. Poznámka: Při gradacích působí holožíry. V severní Evropě a na Sibiři pouze jedna generace ročně, na východní Sibiři se vyvíjí na P. obovata. Komentář: Údaje z východní Sibiře a Dálného Východu se možná vztahují i na dříve nerozlišený druh G. hercyniae (Htg.), který je na Sibiři hojnější. Gilpinia socia (Klug 1812) Krkonoše (GREGOR & BAŤA 1940). Nerevidováno, doklad v NMPC chybí (jen 1 Fürstenberg, Konow). Není jasné, jedná-li se o lokalitu v Krkonoších. Živná r.: Pinus spp. (P. sylvestris, P. mugo) aj. Rozšíření: Palearktická oblast Evropa, Sibiř (Krasnojarský kraj). Gilpinia variegata (Hartig 1834) U bufetu (2): 1, MT, 26. V. 22. VI Živná r.: Pinus spp. (P. sylvestris, Pinus mugo). Rozšíření: Palearktická oblast Evropa, Sibiř. Gilpinia virens (Klug 1812) Labská bouda (10): 1, MT, 19. VI. 7. VII. 2006; Velká Kotelní jáma (16): 1, MT, 26. VI. 8. VII Živná r.: Pinus sylvestris. Rozšíření: Palearktická oblast celá Evropa, severní Afrika, Kazachstán, Sibiř až na Kamčatku, Čína. Neodiprion sertifer (Geoffroy 1785) Krkonoše: 2 ecl. 2. XI a 9. I. 1964, ex larva, 25. X. 1963, coll. NMPC; Krkonoš m: 2 2, 29. VII. 3. VIII. 1980, ex kokon, VII. 1980, lgt. M. Beneš; Rozcestí: 15. VII. 1972, larvy II. a III. instaru; Liščí hora (1): 1, MT, 26. VII. 23. VIII. 2005; Medvědín (3): 2, MT, 27. VII. 28. VIII. 2005; Pančavská louka (5): 2, MT, 27. VII. 26. VIII. 2005; 2 3, MT, 26. VIII. 6. X. 2005; Labská louka (6): 1, MT, 24. VI. 27. VII Poznámka: Druh hojně se vyskytující v celém hřebenovém pásmu Krkonoš na kleči. Živná r.: Pinus spp. Rozšíření: Palaearktická oblast Evropa, Turecko, Kazachstán, Sibiř, Bajkal, Korea, Japonsko. Komentář: Zavlečen do Severní Ameriky, kde značně škodí. V areálu rozšíření téměř na všech druzích borovic, v Krkonoších na P. mugo. Občas dochází k přemnožení (MARTINEK 1972; PSCHORN-WALCHER 1970, 1991). V lesnické literatuře je v Krkonoších zaznamenáno několik gradací spojených s holožírem a odumřením větších ploch (LOKVENC 1966, ŠATNÝ 1966). SCHEDL (1976) jej uvádí z Alp na P. cembra a P. nigra do m. Tenthredinidae Allantinae Allantus (Allantus) viennensis (Schrank 1781) Na Homoli (17): 1, MT, VII. 2010; 2, MT, 8. IX. 22. X Živná r.: Rosa spp. Rozšíření: Palearktická oblast Evropa, Kavkaz, Střední Asie. Do USA pravděpodobně zavlečen, poprvé zde zjištěn v r Allantus (Emphytus) basalis (Klug 1818) Na Homoli (17): 2 2, MT, VII Živná r.: Rosa spp. Poznámka: VERŽUCKIJ (1966) jej uvádí jako škůdce bříz v bajkalské oblasti. Rozšíření: Holarktický druh Evropa, Sibiř, Dálný Východ, Mongolsko, Čína, Japonsko, USA. Allantus (Emphytus) didymus (Klug 1818) Na Homoli (17): 3, MT, VII Živná r.: Rosa spp. Rozšíření: Palearktická oblast střední a jižní Evropa, Kavkaz, Malá Asie, Kazachstán, Ťan-šan. Allantus (Emphytus) rufocinctus (Retzius 1783) Na Homoli (17): 1, MT, 25. V. 10. VI Živná r.: Rosa spp., Rubus spp. Rozšíření: Palearktická oblast Evropa, Mongolsko. Allantus (Emphytus) truncatus (Klug 1818) Labský důl (7): 1, MT, VI. 2006; Na Homoli (17): 1, MT, 25. V. 10. VI Živná r.: Rosaceae, zejména Sanguisorba officinalis, ale i rody Potentilla, Rosa, Fragaria, Filipendula. Rozšíření: Palearktická oblast Evropa, Kavkaz, Mongolsko, Kamčatka.

12 46 OPERA CORCONTICA 50 / 2013 Ametastegia (Ametastegia) equiseti (Fallén 1808) Pec pod Sněžkou, údolí Zeleného potoka 900 m: 1, 19. VI. 1982; Úpská hrana m: 1, SW, 7. VII. 2011, lgt. J. Vaněk; Liščí hora (1): 1, MT, 22. VI. 26. VII. 2005; Labský důl (7): 1 2, MT, VI. 2006; 1, MT, VI. 2006; Dvorský potok (8): 1, MT, 15. VI. 7. VII. 2006; Bílé Labe (9): 1, MT, 15. VI. 4. VII. 2006; Labská bouda (10, 13): 7, MT, 19. VI. 7. VII. 2006; 1, MT, 31. V. 15. VI. 2007; Bílé Labe (15): 1, MT, 15. VI. 4. VII. 2006; Velká Kotelní jáma (16): 1, MT, VI. 2008; Na Homoli (17): 1, MT, VII Živná r.: Polyfág na Polygonaceae a bylinách různých čeledí. Rozšíření: Holarktický druh celá Evropa vč. Středozemí, Turecko, Sibiř, Severní Amerika Ametastegia (Ametastegia) glabrata (Fallén 1808) Labská bouda (10): 1, MT, 19. VI. 7. VII Živná r.: Polygonaceae (Rumex spp., Polygonum spp.). Rozšíření: Původně palearktický, nyní kosmopolitní druh. Ametastegia (Protemphytus) carpini (Hartig 1837) Harrachov, Rýžoviště: 1, 19. V. 2009; Na Homoli (17): 1, MT, VII Živná r.: Geranium spp. Rozšíření: Palearktická oblast Evropa, Malá Asie, Kamčatka. Ametastegia (Protemphytus) pallipes (Spinola 1808) Na Homoli (17): 1, MT, VII. 2010; 1, MT, 8. IX. 22. X Živná r.: Polyfág na bylinách (zejména Viola spp.). Rozšíření: Holarktický, široce rozšířený druh (od Středozemí po Island). Poznámka: Vyskytuje se ve dvou až třech generacích ročně. Ametastegia (Protemphytus) tenera (Fallén 1808) Pec pod Sněžkou, údolí Zeleného potoka 800 m: 1, 17. VI. 1984; Rýžoviště 800 m: 1, 24. V. 1986; Pančavská louka (5): 1, MT, 26. VIII. 6. X. 2005; Studenov 750 m: 1, 13. V. 2009; Úpská jáma (11): 1, MT, VI. 2007; Na Homoli (17): 1, MT, VII Živná r.: Rumex spp. Rozšíření: Holarktický druh Evropa vč. Středozemí, Turecko, Zakavkazí, Arménie, Střední Asie, východní Sibiř, Severní Amerika. Athalia circularis (Klug 1815) Benecko 800 m: 1, 14. VII. 1980; Pec pod Sněžkou, za Prokopem 800 m: 2, VI. 1984; Labská bouda (10): 1, MT, 19. VI. 7. VII. 2006; 1, MT, VI. 2007; Labská rokle (13): 1, MT, V. 2007; Úpa (15): 1, MT, VII. 2007; Na Homoli (17): 5 4, MT, 25. V. 10. VI. 2010; 2 1, MT, VII Živná r.: Polyfág na bylinách, např. Veronica spp., Glechoma hederacea, Plantago spp., Ajuga spp. Rozšíření: Palearktická oblast celá Evropa, severní Afrika, Kavkaz, Malá Asie, hory Střední Asie, Sibiř, Pamír, Altaj, Indie (západní Himálaj), Mongolsko, Čína, Japonsko. Athalia cordata Serville 1823 Horní Maršov 700 m: 1, 12. VI. 1982; Studenov 700 m: 2 1, 13. V. 2009; Labská bouda (13): 1, MT, 31. V. 15. VI. 2007; Na Homoli (17): 1 2, MT, 25. V. 10. VI Živná r.: Polyfág na bylinách, např. Veronica spp., Ajuga spp., Plantago spp. Rozšíření: Západopalearktická oblast celá Evropa vč. Středozemí, severní Afrika (BENSON 1968), Krym, Kavkaz, Malá Asie, Střední Asie. Athalia liberta (Klug 1815) Na Homoli (17): 1, MT, 25. V. 10. VI Živná r.: Brassicaceae (rody Alliaria, Cardamine, Sinapis, Sisymbrium). Rozšíření: Palearktická oblast (Evropa, Kavkaz, Malá Asie, Dálný Východ, Japonsko). Athalia rosae (Linné 1758); Obr. 2. Harrachov: 1, 1. VIII. 1990, lgt., det. et coll. E. Jansen; Richtrovy Boudy m: 1, SW na Sorbus aucuparia, 10. VI. 1984; Úpská jáma (11): 1, MT, VI. 2007; Bílé Labe (12): 1, MT, VI Živná r.: Brassicaceae častý škůdce kulturních odrůd (Brassica, Raphanus, Sinapis). Rozšíření: Palearktická oblast Evropa, severní Afrika, Malá Asie (Izrael, Írán), jihozápadní Sibiř. Poznámka: Ve východní části palearktické a v orientální oblasti zastoupena ssp. ruficornis Jakowlew 1888 Sachalin, Himálaj, Mongolsko, severozápadní Čína (ŽELOCHOVCEV 1988). Dle tohoto autora chybí ve Střední Asii. SCHEDL (1976) druh z Alp uvádí od m do m, z firnových a sněhových polí až do výše m.

13 BENEŠ: ŠIROPASÍ BLANOKŘÍDLÍ (HYMENOPTERA, SYMPHYTA) KRKONOŠ 47 Empria immersa (Klug 1818) Rýchory m: 1, SW, 12. VI Živná r.: Salix spp. Rozšíření: Západopalearktická oblast Evropa. Empria liturata (Gmelin 1790) Lysá hora m: 2, SW na Salix sp., 30. V. 1982; Obří důl 900 m: 2, 22. V. 1970, lgt., det. et coll. L. H. Woollatt; Vosecká louka 1 200, 2, 12. V. 2009; Studenov 700 m: 1, 13. V. 2009; U bufetu (2): 1, MT, 26. V ; Bílé Labe (12): 1, MT, V. 2007; Labská bouda (13): 4, MT, V. 2007; 1 2, MT, 31. V. 15. VI. 2007; Na Homoli (17): 1, MT, 25. V. 10. VI Živná r.: Geum spp., Filipendula spp., Fragaria spp. Rozšíření: Palearktická oblast Evropa, Japonsko (PROUS 2012). Empria longicornis (Thomson 1871) Harrachov 750 m: 1, 29. V. 1982; m: 1, 24. V. 1986; Labský důl (7): 1, MT, VI. 2006; 1, MT, VI Živná r.: Rubus idaeus. Rozšíření: Palearktická oblast submontánní a montánní Evropa. Poznámka: Údaje ze Sibiře a Mongolska (ŽELOCHOVCEV 1988) jsou pravděpodobně mylné (PROUS 2012). Empria pallimacula (Serville 1823) Labský důl (7): 2, MT, VI. 2006; Kozelský potok 900 m: 1, 30. V Živná r.: Filipendula ulmaria. Rozšíření: Palearktická oblast Evropa, Sibiř až do Zabajkalí. Empria pumila (Konow 1896) Velká Kotelní jáma (16): 1 1, MT, VI Živná r.: Filipendula ulmaria. Rozšíření: Západopalearktická oblast Evropa, západní Sibiř. Empria tridens (Konow 1896) Harrachov 750 m: 1, 29. V. 1982; Pec pod Sněžkou, za Prokopem 800 m: 1, 10. VI. 1984; Labský důl (7): 1, MT, VI Živná r.: Rubus spp., Geum spp. (MACEK 2009). Rozšíření: Palearktická oblast Evropa, Sibiř, Mongolsko, Dálný Východ, Japonsko. Eopsis beaumonti Benson 1959 Harrachov, Rýžoviště m: 1 2, SW na nízké vegetaci, 30. V. 1982; 3 3, V. 1986, poletovali hojně kolem Bistorta major a Rumex alpinus, oviposice na Bistorta major; Harrachovy kameny, cesta od Jestřábích bud m: 1 3, 25. VII. 1980, poletovali kolem Rumex alpinus; Hančův pomník m: 1, 9. VII. 1980, na nízké vegetaci pod klečí; Obří důl, Na Dolech 950 m: 1, SW, 13. VI. 1982; 1, 16. VI. 1984; Rýchory, Rýchorská květnice 980 m: 1, SW na louce, 12. VI. 1982; Luční hora (4): 1, MT, VI. 2005; 1, MT, 31. V. 7. VI. 2007; Labská bouda (10): 1 1, MT, 19. VI. 7. VII. 2006; 4, MT, 31. V. 15. VI. 2007; Úpská jáma (11): 1, MT, VI. 2007; Labská rokle (13): 1, MT V Další lokality (larvy): Pec pod Sněžkou, Zelený potok 800 m; Dvoračky, cesta na Kotel m; Labská bouda m; Výrovka m; Kaplička, sedlo mezi Luční a Studniční horou m; Obří bouda m; Thámovy Boudy m; Kolínská bouda m; Pardubické Boudy m; Vebrovy Boudy m; Černá hora m. Polsko (larvy): Sněžné jámy, horní okraj karu m; Slonecznik m. Živná r.: Bistorta major larva vyžírá dřeň stonků směrem vzhůru; v jednom stonku často více larev různých instarů, starší níže, mladší výše (BENEŠ 2012). Rozšíření: Západopalearktická oblast hory střední Evropy, Moskevská oblast. Komentář: BENSON (1959) popsal tento druh na základě 3 1 ze Švýcarského Jury (Vaud, Les Pleiades m: coll. VI. 1959). LACOURT (1977) jej uvádí z francouzského Jury (Lamoura m: 1, VI. 1974), BENEŠ (1984) z Čech a TAEGER (1986) z Německa (Harz). ROLLER & HARIS (2008) jej uvádějí z vysokých Tater (Javorina, Velká Javorová dolina), MACEK (2009) z Jizerských hor (PR Malá Strana). BENEŠ (2012) popsal bionomii a u pilatek jedinečnou morfologickou adaptaci larev k endofágnímu životu, které mají poslední pár spirakul na supraanální plošce. Poznámka: V Krkonoších byl zjištěn prakticky na všech příhodných biotopech, na nichž bylo sbíráno v době předpokládaného výskytu. Vždy to byly louky s porosty Bistorta major od 750 m (Harrachov, Pec pod Sněžkou) až do alpínského stupně (Luční hora, m). Z nálezů v Krkonoších vyplývá, že ekologická amplituda druhu je mnohem širší, než se původně předpokládalo a vyskytuje se zde pravděpodobně na všech biotopech s porosty Bistorta major. Eriocampa ovata (Linné 1760) Pec pod Sněžkou, Chaloupky 900 m: 2, SW na Alnus, VII Živná r.: Alnus spp. Rozšíření: Západopalearktická oblast celá Evropa, Kav-

14 48 OPERA CORCONTICA 50 / 2013 kaz, Malá Asie. Zavlečena (pravděpodobně) do Severní Ameriky (SMITH 1979). Monostegia abdominalis (Fabricius 1798) Harrachov, Sklářská chalupa 690 m: 1, 23. V Živná r.: Lysimachia vulgaris. Rozšíření: Palearktická oblast Evropa, Krym (Kavkaz), Malá Asie, Sibiř až na východ, Čína. Zavlečena (pravděpodobně) do Severní Ameriky. Taxonus agrorum (Fallén 1808) Harrachov 750 m: 1, 29. V. 1982, SW na Rubus idaeus; Kněžice 700 m: 1, 1. VII. 1980; Obří důl 950 m: 1, 16. VI. 1984; Pec pod Sněžkou 800 m: 3 3, 17. VI. 1984, na Rubus idaeus; Studenov 700 m: 1, 13. V. 2009; Rýžoviště 800 m: 1 1, SW, 19. V. 2009; Dvorský potok (8): 4, MT, 15. VI. 7. VII. 2006; Obří důl (14): 6 6, YPT, 5. VI. 10. VII. 2007; Velká Kotelní jáma (16): 1 1, MT, VI Živná r.: Rubus spp., zejména R. idaeus. Rozšíření: Palearktická oblast Evropa, Turecko (BENSON 1968) až západní Sibiř, Bajkalská oblast (VERŽUCKIJ 1966), Přímoří. Taxonus alboscutellatus Niezabitowski 1899 Labský důl (7): 1 1, MT, VI Živná r.: Filipendula ulmaria (MACEK 2009). Rozšíření: Západopalearktická oblast hory střední a východní Evropy (Německo, Česká republika, Slovensko, Ukrajina). Z ČR (Jizerské a Orlické hory, Jeseníky) jej poprvé uvedl a bionomii a larvu popsal MACEK (2008). Blennocampinae Ardis pallipes (Serville 1823) Pec pod Sněžkou, pod Amorem 850 m: 1, 17. VI. 1984, na Rosa sp.; Rýchory, Rýchorská květnice m: 1, 10. VI. 1982; larvy hojně na výhoncích růží v VII (Benecko, Kněžice, Horní Štěpanice m). Živná r.: Rosa spp. Poznámka: Larvy vyžírají dřeň mladých prýtů od vrcholového pupenu směrem dolů. Často škodí na okrasných kultivarech. Rozšíření: Holarktická oblast celá Evropa, v Alpách do m (SCHEDL 1976), na sever do Karelie, Kavkaz, Malá Asie, Sibiř, hory střední Asie, Mongolsko, Japonsko, v Severní Americe dalece rozšířen od Maine do Severního Mexika a Kalifornie, na sever až do North West Territory (SMITH 1979). Blennocampa phyllocolpa Viitasaari & Vikberg 1985 Benecko, Kněžice m: VII. 1980, larvy hojně v rourkovitě stočených listech na Rosa sp.; Horní Štěpanice 730 m: 1. VIII. 1980, dospělé larvy; Horní Maršov 700 m: 12. VI. 1982, larvy na Rosa; Na Homoli (17): 1, MT, 25. V. 10. VI Živná r.: Rosa spp. Poznámka: Častý škůdce kultivovaných růží. Larvy v typicky stočených listech tvořících hálky. Rozšíření: Palearktická oblast celá Evropa, na sever do Karelie, Krym, Sibiř až na Kamčatku a Sachalin, Čína. Cladardis elongatula (Klug 1817) Horní Maršov, cesta na Rýchory 700 m: 12. VI. 1982, larvy na Rosa sp., řídce na jediném keři. Živná r.: Rosa spp. Častý škůdce divokých i kulturních odrůd růží. Poznámka: Larvy vyžírají dřeň prýtů od postranních pupenů směrem vzhůru, často dvě až tři na jednom prýtu. Rozšíření: Palearktická oblast celá Evropa, Malá Asiie, Mongolsko. Zavlečena do USA. Claremontia alternipes (Klug 1816) Richtrovy Boudy m: 1, 10. VI. 1984; Obří důl, Dolní Úpský vodopád m: 1, 13. VI. 1982, na Veratrum album ssp. lobelianum; Pec pod Sněžkou, za Prokopem 800 m: 1 1, 10. VI Živná r.: Rubus idaeus. Rozšíření: Palearktická oblast Evropa, Mongolsko. Claremontia brevicornis (Brischke 1883) Lysá hora m: 2 10, 30. V. 1982; Obří důl (14): 1, YPT, 5. VI. 10. VII Živná r.: Rosaceae (Fragaria spp., Potentilla spp., Sanguisorba spp.). Rozšíření: Palearktická oblast Evropa od Karelie na Kavkaz, Sibiř k Bajkalu (VERŽUCKIJ 1966), Mongolsko. Claremontia tenuicornis (Klug 1816) Rýchory m: 1, 12. VI Živná r.: Filipendula spp. Rozšíření: Palearktická oblast střední a severní Evropa, Kavkaz, Malá Asie, Sibiř, Čína, na východ do Přímoří. Eutomostethus ephippium (Panzer 1798) Harrachov 750 m: 1, 30. V. 1982; Pec pod Sněžkou 800 m: 2, VI. 1984; Na Homoli (17): 1, MT, 25. V. 10. VI Živná r.: polyfág na Poaceae.

15 BENEŠ: ŠIROPASÍ BLANOKŘÍDLÍ (HYMENOPTERA, SYMPHYTA) KRKONOŠ 49 Rozšíření: Holarktická oblast celá Evropa, severní Afrika, Kavkaz, Malá Asie, Sibiř až do Přímoří, Himálaj, Severní Amerika (možná zavlečen). Eutomostethus luteiventris (Klug 1816) Pec pod Sněžkou, pod Amorem 850 m: 1, 17. VI. 1984; Rýchory m: 2, SW na louce, 12. VI. 1982; Labský důl (7): 1, MT, VI. 2006; Dvorský potok (8): 1, MT, 15. VI. 7. VII. 2006; Obří důl (14): 1, YPT, 5. VI. 10. VII Živná r.: Juncus spp. Poznámka: Larvy až do předposledního instaru vyžírají dřeň listů, v posledním instaru jsou exofágní. Rozšíření: Holarktická oblast Evropa, od Zakavkazí do severní Karelie, Sibiř, Severní Amerika. Eutomostethus punctatus (Konow 1887) Velká Kotelní jáma (16): 1, MT, VI Živná r.: Carex spp. Rozšíření: Palearktická oblast Evropa, Sibiř, Dálný Východ, Mongolsko, severní Čína. Monophadnoides ruficruris (Brullé 1832) Na Homoli (17): 1, MT, 25. V. 10. VI Živná r.: Rubus idaeus. Rozšíření: Západopalearktická oblast Evropa, Kavkaz. Monophadnus monticola (Hartig 1837) Dvoračky m: 2, 31. V. 1. VI. 2008; Studenov 700 m: 1, 13. V Živná r.: Helleborus spp., Ranunculus spp. Rozšíření: Západopalearktická oblast celá Evropa. Monophadnus pallescens (Gmelin 1790) Harrachov 750 m: 1, 29. V. 1982; Obří důl 900 m: 1, 22. V. 1970, lgt., det. et coll. L. H. Woollatt; Mumlava: 1, 12. V. 2006; Studenov 700 m: 1, 13. V. 2009; Kozelský potok: 2, 26. VI Živná r.: Ranunculus spp. Rozšíření: Holarktická oblast celá Evropa, Zakavkazí, Střední Asie (Alma-Ata), Sibiř, Ťan-šan, na východ do Přímoří (ŽELOCHOVCEV 1988), USA (východní část a Britská Kolumbie; není vyloučeno zavlečení). Phymatocera aterrima (Klug 1816) Pec pod Sněžkou, u Šourkovy chalupy 850 m: 1, 10. VI. 1984, na Acer sp.; Rýchory, Rýchorská květnice m: 4 l, 12. VI. 1982, na Polygonatum verticilatum a Veratrum album ssp. lobelianum; Labský důl (7): 2, MT, VI. 2006; 1, MT, VI. 2006; Velká Kotelní jáma (16): 1, MT, VI Živná r.: Polygonatum spp., Convallaria majalis. Poznámka: Častý zahradní škůdce. Rozšíření: Palearktická oblast Evropa, Krym, Kavkaz, Ťan-šan, Čína. Rhadinoceraea (Veratra) nodicornis Konow 1886 Kotelní jámy m: 3, 30. V na Veratrum album ssp. lobelianum; Úpská jáma, Sněhový potok, Sněhový žlab m: 1 1, zalezlé v paždí listů Veratrum a. ssp. l.; Bílé Labe 1300 m: 8. VIII. 1972, požerky larev na Veratrum a. ssp. l.; Modrý důl m: jižní svah Studniční hory m: 15. VII. 1972, larvy a požerky na Veratrum a. ssp. l.; m: 4. VIII. 1972, 2 larvy; m: 1. VIII. 1972; Obří důl, u Dixova kříže m: 18. VII. 1972, larvy I. a II. instaru; Liščí hora (1): 2, MT, 26. V. 22. VI. 2005; Luční hora (4): 1, MT, VI. 2007; Labská rokle (13): 1 9, MT, V. 2007; Labská bouda (10, 13): 3, MT, 19. VI. 7. VII. 2006; 1 3, MT, 31. V. 15. VI. 2007; Velká Kotelní jáma (16): 1 1, MT, VI Živná r.: Veratrum spp. Rozšíření: Palearktická oblast Evropa, Moskevská oblast, Sibiř až k Bajkalu (VERŽUCKIJ 1966). Uváděna i z Číny. V Maďarsku na Veratrum nigrum. Stethomostus fuliginosus (Schrank 1781) Dvoračky m: 1, 30. V Živná r.: Ranunculus spp. Rozšíření: Holarktická oblast celá Evropa, Kavkaz, Malá Asie, Sibiř, Japonsko, Severní Amerika. Tomostethus nigritus (Fabricius 1804) Velká Kotelní jáma m: 1, 28. VI Živná r.: Fraxinus excelsior. Rozšíření: Palearktická oblast Evropa, severní Afrika, Kavkaz, Malá Asie, Sachalin. Heterarthrinae Caliroa annulipes (Klug 1816) Obří důl (14): 1, YPT, 5. VI. 10. VII. 2007; Velká Kotelní jáma (16): 1, MT, VI. 2008; Pec pod Sněžkou, Chaloupky, Zelený potok 850 m: 1 larva skeletující list S. caprea x aurita. Blíže neurčeno. Podle hostitele by se mohlo jednat buď o C. annulipes nebo C. varipes (Klug 1816). Živná r.: Polyfág na dřevinách (Betula spp., Salix spp., Crataegus spp., Fagus aj.). Rozšíření: Holarktická oblast Evropa, Malá Asie, Kamčatka, Severní Amerika.

16 50 OPERA CORCONTICA 50 / 2013 Fenella nigrita Westwood 1839 Luční hora m: 1, SW, VII. 2005, lgt. Barták. Živná r.: Agrimonia eupatoria, Potentilla reptans. Rozšíření: Holarktická oblast Evropa, Sibiř, Ťan- -šan, Mongolsko, Severní Amerika. Fenusa (Fenusa) pumila Leach 1817 Vítkovice, nad hotelem Skála 750 m: 25. VII. 1980, 3 larvy v minách na Betula sp.; Obří důl, u boudy v Obřím dole: 6, 10. VIII. 1972, poletovaly kolem břízy, na níž i staré miny s larvami; Růžohorky m: 5. VIII. 1972, miny s larvami; Na Homoli (17): 2, MT, VII Živná r.: Betula spp. LIS- TON (1995) uvádí i Alnus viridis. Rozšíření: Holarktická oblast celá Evropa, v Alpách do m (SCHEDL 1976), Kavkaz, přes střední Asii, Ťan-šan a Mongolsko, Čína, až na Kamčatku, Severní Amerika, ŽELOCHOVCEV (1988). Poznámka: V USA a Kanadě významný škůdce bříz. *Heterarthrus fruticicolum Ermolenko 1960 Studenov 900 m: 1, 13. V Živná r.: Alnus spp. (A. alnobetula). Rozšíření: Ukrajina. Horský druh, známý dosud jen z montánního stupně Karpat (Goverla aj.). Metallus lanceolatus (Thomson 1870) Na Homoli (17): 1, MT, VII Živná r.: Geum spp. Rozšíření: Západopalearktická oblast Evropa, severní Kavkaz. Scolioneura betuleti (Klug 1816) Horní Albeřice: 1, 17. VII. 1973; Rýchory m: 1, SW, 12. VI. 1982; Žalý 850 m: 1, SW na Sorbus aucuparia, 6. VIII. 1980; Labský důl (7): 1, MT, VII Živná r.: Betula spp. LISTON (1995) uvádí i Alnus viridis. Rozšíření: Palearktická oblast Evropa, Sibiř, na východ na Altaj, k Bajkalu a do Mongolska (ŽELOCHOVCEV 1988). Zavlečena do Kanady. Nematinae Amauronematus (Amauronematus) stenogaster Foerster 1854 Mumlava 800 m: 1, 29. V. 1982, na jehnědách S. aurita; Obří důl, Na Dolech 950 m: 1, SW na S. cf. caprea, 16. VI Živná rostlina: Salix spp., hladkolisté druhy (S. repens, S. fragilis). Poznámka: SCHEDL (1976) jej vychoval z larev na S. hastata a S. helvetica. Rozšíření: Holarktická oblast střední a severní Evropa, Kavkaz, východní Sibiř, USA, Kanada, Aljaška. V Alpách jej SCHEDL (1976) uvádí až do m. Anoplonyx apicalis (Brischke 1883) Horní Maršov 700 m: 1, SW na Larix decidua na okraji lesa, 19. VI Živná r.: Larix spp. Rozšíření: Palearktická oblast střední a severní Evropa, Sibiř až Bajkalská oblast. Poznámka: Bionomii a ekologii popsal VERŽUCKIJ (1966). Cladius (Cladius) pectinicornis (Geoffroy 1785) Pec pod Sněžkou: 1, VII. 1927, lgt. J. Obenberger, coll. NMPC; Na Homoli (17): 1 14, MT, 25. V. 10. VI. 2010; 12, MT, VII Živná r.: rody Rosa spp., Fragaria spp., Potentilla palustris, Filipendula spp. Rozšíření: Holarktická oblast Evropa, celá Sibiř, Kamčatka, Japonsko, Severní Amerika. Cladius (Priophorus) brullei (Dahlbom 1835) Labský důl (7): 1, MT, VI Živná r.: Rubus spp. Rozšíření: Druh s kosmopolitním rozšířením. Cladius (Priophorus) compressicornis (Fabricius 1804) Pec pod Sněžkou: 1, VII. 1927, lgt. J. Obenberger, coll. NMPC; Labská bouda (10): 1, MT, 19. VI. 7. VII. 2006; 1, MT, VI. 2007; Velká Kotelní jáma (16): 2, MT, VI. 2008; Na Homoli (17): 2, MT, VII Živná r.: Sorbus, Crataegus, Prunus, Salix, Betula. Rozšíření: Holarktická oblast celá Evropa, na sever až do Laponska (Utsjoki HELLÉN 1960), Zakavkazí, Sibiř, Čína, Japonsko, celá Severní Amerika, na jih do Colorada a Virginie. Craesus alniastri (Scharfenberg 1805) Špindlerův Mlýn, u cesty na Labskou boudu 700 m: 1, na Alnus incana, 4. VII. 1980, lgt. M. Beneš. Živná r.: Alnus spp. Rozšíření: Západopalearktická oblast celá Evropa, Korsika, Sardinie, severní Afrika, Batumi, Turecko, na sever až střední Finsko). Komentář: Do Severní Ameriky (Montreal, Washington D. C.) pravděpodobně zavlečen, neboť odsud znám

17 BENEŠ: ŠIROPASÍ BLANOKŘÍDLÍ (HYMENOPTERA, SYMPHYTA) KRKONOŠ 51 pouze jeden nález z východního pobřeží (SMITH 1979) a jeden ze západního pobřeží (SMITH, osobní sdělení). Údaje z Malé Asie (BENSON 1968) nutno zrevidovat, nejedná-li se o C. persicus Beneš Craesus latipes (Villaret 1832) Benecko, paseka nad KDC 920 m: 7. IX. 1980, 2 housenice posledního instaru na Betula pendula. Živná r.: Betula spp., Alnus viridis. Rozšíření: Palearktická oblast celá Evropa od Skotska a Finska až do Itálie, Kavkaz, Sibiř, Bajkalská oblast. Dineura testaceipes (Klug 1816) Vlčí hřbet 900 m: 1, 31. V Živná r.: Sorbus aucuparia. Rozšíření: Palearktická oblast Evropa až Zabajkalí. Euura (Euura) amerinae (Linné 1758) Harrachov: 31. VIII. 1951, hálky ex coll. E. Baudyš, Brno, K. Beneš rev. Živná r.: Salix pentandra. Rozšíření: Západopalearktická oblast Evropa, na sever až severní Finsko. Euura (Euura) lapponica Kopelke 1996 Polsko, Velký rybník: VIII. 1932, hálky na Salix lapponum: lgt. Bayer, coll. E. Baudyš, Brno, K. Beneš rev. Živná r.: Salix lapponum. Rozšíření: Severní Evropa (Finsko, Norsko). BENEŠ (1968b) jej uvedl jako E. venusta. Euura (Euura) purpureae Kopelke 1996 Špindlerův Mlýn 700 m: 25. VII. 1919, hálky na listových řapících S. purpurea x silesiaca, coll. E. Baudyš. BENEŠ (1968b) jej uvedl pod názvem E. testaceipes Zadd. Živná r.: Salix purpurea. Rozšíření: Evropa. Euura (Euura) testaceipes (Brischke 1883) Špindlerův Mlýn 700 m: 25. VII. 1919, hálky na listových řapících Salix fragilis, coll. E. Baudyš, Brno, K. Beneš rev. Živná r.: S. fragilis, S. alba. Rozšíření: Celá Evropa, na sever do Finska (Helsinki), na jih do Arménie (ŽELOCHOVCEV 1988). Euura (Euura) venusta (Brischke 1883) Dívčí lávky: 27. IX. 1959, hálky na Salix caprea. Živná r.: Salix spp. (širokolisté druhy) S. caprea, S. silesiaca, S. aurita. Rozšíření: Evropa, na sever do severního Finska a Karelie. Euura (Gemmura) lappo Malaise 1920 Pančavská louka m: 17. VIII. 1960, hálky na S. lapponum, lgt. K. Beneš; Polední kameny: hálky na S. lapponum; Krkonoše, hálky na S. lapponum var. tomentosum, coll. E. Baudyš, Brno, určeny jako E. saliceti, K. Beneš rev. Živná r.: Salix lapponum. Rozšíření: Severní Evropa (Finsko, Švédsko, Norsko), Krkonoše. Euura (Gemmura) mucronata (Hartig 1837) Lysá hora m: 1, SW na Salix silesiaca, 30. V. 1982; Pec pod Sněžkou 800 m: 2, 10. VI. 1982, na S. caprea; Špindlerův Mlýn 700 m: 25. IX. 1959, hálky S. caprea a S. aurita. Živná r.: Salix caprea, S. aurita. Rozšíření: Holarktická oblast (BENSON 1961, 1962, SMITH 1979), od Murmanska na Kamčatku a Přímoří, Severní Amerika (Manitoba, Aljaška). V Alpách až do m (SCHEDL 1976). Hoplocampa crataegi (Klug 1816) Rýchory m: 1, 12. VI Živná r.: Crataegus spp. Rozšíření: Západopalearktická oblast Evropa, Kavkaz, Turecko. Nematinus acuminatus (Thomson 1871) Labský důl (7): 1, MT, Živná r.: Betula spp., Corylus avellana. Rozšíření: Palearktická oblast Evropa, Sibiř, Kavkaz, střední Asie. Nematinus luteus (Panzer 1803) Pec pod Sněžkou: 1, VII. 1927, lgt. J. Obenberger, coll. NMPC. Živná r.: Alnus spp. Rozšíření: Západopalearktická oblast Evropa, Kavkaz. Nematus (Nematus) lucidus (Panzer 1801) Na Homoli (17): 1, MT, 25. V. 10. VI. 2010; 2, VII Živná r.: Crataegus spp., Prunus spinosa. Rozšíření: Palearktická oblast Evropa, Kavkaz, Japonsko. Nematus (Nematus) vicinus Serville 1823 Benecko, u Jindrovy skály 800 m: VIII. 1980, 1 larva na Rumex alpinus; Na Homoli (17): 1, MT, 25. V. 10. VI Živná r.: rody Rumex obtusifolius (viz BENSON 1958), Populus, Salix, Betula. Rozšíření: Holarktická oblast Evropa, Sibiř, bajkalská oblast (VERŽUCKIJ 1966), Kamčatka, Japonsko, severozápadní Kanada (BENSON 1962).

18 52 OPERA CORCONTICA 50 / 2013 Nematus (Pteronidea) capito (Konow 1903) Bílé Labe (9): 1, MT, V. 2006, det. A. Liston; 1, MT, 15. VI. 4. VII Živná r.: Salix spp. Rozšíření: Palearktická oblast Evropa, Čína. Nematus (Pteronidea) flavescens Stephens 1835 Pec pod Sněžkou, cesta na Růžohorky 950 m: 1, 19. VI. 1982, na Sorbus aucuparia. Živná r.: Carex spp. Rozšíření: Evropa. ŽELOCHOVCEV (1988) jej uvádí z Kamčatky. Nematus (Pteronidea) myosotidis (Fabricius 1804) Medvědín (3): 1, MT, 24. VI. 27. VII. 2005; Pančavská louka (5): 1, MT, 27. VII. 26. VIII Živná r.: Fabaceae (rody Trifolium, Vicia, Lathyrus, Onobrychis). Rozšíření: Palearktická oblast Evropa, Malá Asie, západní Sibiř, Ťan-šan. Nematus (Pteronidea) oligospilus Foerster 1854 Pec pod Sněžkou, Amor 850 m: 1, 26. VII. 1972, z kokonu na Salix fragilis. Živná r.: Salix spp., Populus spp. Rozšíření: Holarktická oblast. Zavlečený do jižní Afriky, Argentiny, Austrálie a na Nový Zéland. Nematus (Pteronidea) papillosus (Retzius 1783) Na Homoli (17): 1, MT, 25. V. 10. VI Živná r.: Salix spp., Populus spp. Rozšíření: Palearktická oblast Evropa, Sibiř, Japonsko. Nematus (Pteronidea) pavidus Serville 1823 Pec pod Sněžkou: 1, 4. VIII. 1990, lgt., det. et coll. E. Jansen; Benecko, Tobogan 900 m: 7. IX. 1980, dvě kolonie larev I. a II. instaru na Salix caprea. Živná r.: Salix spp., Populus spp. Rozšíření: Celá Evropa. Nematus (Pteronidea) poecilonotus Zaddach 1876 Labská bouda (13): 1, MT, 31. V. 15. VI. 2007; Na Homoli (17): 1 5, MT, 25. V. 10. VI. 2010; 5, MT, VII Živná r.: Betula spp. Rozšíření: Holarktická oblast. Nematus (Pteronidea) viridis Stephens 1835 Labský důl (7): 1, MT, VI Živná r.: Alnus spp., Betula spp. Rozšíření: Palearktická oblast střední a severní Evropa, Kazachstán, východní Sibiř. Nematus (Pteronidea) viridissimus Möller 1882 Labská bouda (13): 1, MT, 31. V. 15. VI. 2007; Studenov 900 m: 1, 13. V Živná r.: Alnus spp. Rozšíření: Střední a severní Evropa, Kavkaz. Pachynematus (Pachynematus) clitellatus (Serville 1823) Nový Svět: 1, 4. VII. 1923, lgt. S. Novicky et Oglobin, coll. NMPC; Dvoračky m: 1, 25. VII. 1980; Mumlavská louka m: 2, 27. VI. 2008; Studenov 750 m: 1, 13. V. 2009; Bílé Labe (9): 1, MT, 15. VI. VII. 2006; Úpa (15): 1, MT, VI. 2007; 5, VI. 2007; 2, VI. 2007; Velká Kotelní jáma (16): 4, MT, 26. VI. 8. VII Živná r.: Carex, Poaceae. Rozšíření: Holarktická oblast. Cirkumboreální druh se širokým rozšířením Evropa, Sibiř, Sachalin, Čína, Japonsko, Severní Amerika od Quebeku na sever na Aljašku, na jih do Jižní Dakoty. Pachynematus (Pachynematus) fallax (Serville 1823) Liščí hora (1): 1, MT, 26. V. 21. VI. 2005; 1, MT, 22. VI. 26. VII. 2005; Labský důl (7): 2, MT, VI. 2006; 3, MT, 28. VI. 7. VII. 2006; 4, MT, VII. 2006; Úpská jáma (11): 1, MT, 28. VI. 12. VII. 2007; Bílé Labe (12): 1, MT, V. 2007; 1, MT, 28. VI. 12. VII. 2007; Labská bouda (13): 5, MT, 31. V. 15. VI. 2007; Úpa (15): 1, MT, VI. 2007; 2, MT, VI. 2007; Velká Kotelní jáma (16): 2, MT, VI. 2008; 2, MT, 26. VI. 8. VII. 2008; Na Homoli (17): 1, MT, VII. 2010; 1, 25. V. 10. VI Živná r.: Poaceae. Rozšíření: Palearktická oblast Evropa, Ťan-šan. Pachynematus (Pachynematus) lichtwardti Konow 1903 Zadní Plech m: 1 2, 29. V. 1982, z feromonového lapáku; Studenov 750 m: 1, 13. V. 2009; Labský důl (7): 2, MT, VII. 2006; Bílé Labe (9, 12): 1, MT, 15. VI. 4. VII. 2006; 1, MT, 25. V. 2007; 1, MT, VI. 2007; Labská bouda (13): 2, MT, V. 2007; 2, MT, 31. V. 15. VI. 2007; Úpa (15): 2, MT, VI

19 BENEŠ: ŠIROPASÍ BLANOKŘÍDLÍ (HYMENOPTERA, SYMPHYTA) KRKONOŠ 53 Živná r.: Poaceae (Calamagrostis). Rozšíření: Evropa (Bulharsko až Karelie). Komentář: GREOR & BAŤA (1942: 332) uvádí P. kubesi: Böhmen, Krkonoše, Kubes. Doklad v NMPC chybí. Páter Kubes posílal své sběry Konowovi. V DEI Berlin syntypus (č ,, 12. VI. 2000, Altvater) z Pradědu. Pachynematus (Pachynematus) moerens (Förster 1854) Bílé Labe (12): 1, MT, 31. V. 4. VI Živná r.: Poaceae. Rozšíření: Holarktická oblast Evropa, USA, Kanada. Pachynematus (Pachynematus) obductus (Hartig 1837) Pančavská louka (5): 2, MT, 27. VII. 26. VIII. 2005; Labský důl (7): 1, MT, VIII. 2006; Bílé Labe (9): 1, MT, 15. VI. 4. VII Živná r.: Poaceae, Carex spp. Rozšíření: Holarktická oblast celá Evropa, Kavkaz, Malá Asie, Ťan-šan, Kamčatka, Sachalin, Severní Amerika. * Pachynematus (Pachynematus) smithae Ross 1945 Mumlavská louka m: 2, 27. VI. 2008; Medvědín (3): 1, MT, VI Bionomie neznámá. Rozšíření: Holarktická oblast severní Skandinávie, Skotsko, Švýcarsko, Severní Amerika. Pachynematus (Pachynematus) vagus (Fabricius 1781) Medvědín (3): l, MT, 24. VI. 27. VII. 2005; Labský důl (7): 1, MT, VI. 2006; 1, MT, VI. 2006; 1, MT, 28. VI. 7. VII. 2006; Labská bouda (13): 1, MT, V. 2007; 2, MT, ; Studenov, 1, 13. V Živná r.: Carex spp., Eriophorum spp. Rozšíření: Holarktická oblast celá Evropa, Kavkaz, Malá Asie, Ťan-šan, Kamčatka, Mongolsko, Severní Amerika. Pachynematus (Epicenematus) montanus (Zaddach 1883) Obří důl, Na Dolech 950 m: 1, 16. VI. 1984; Liščí hora (1): 1, MT, 26. V. 22. VI. 2005; U bufetu (2): 3 1, MT, 26. V. 22. VI. 2005; Medvědín (3): 1, MT, 24. VI. 27. VII. 2005; Labský důl (7): 11, MT, VI. 2006; Labská bouda (10): 1, MT, Živná r.: Picea abies. Rozšíření: Západopalearktická oblast střední a severní Evropa, Britské ostrovy. Pachynematus (Epicenematus) pallescens (Hartig 1837) Labský důl (7): 2, MT, VII Živná r.: Picea abies. Rozšíření: Střední a severní Evropa. Pachynematus (Epicenematus) styx Benson 1958 Liščí hora (1): 1, MT, 26. V. 22. VI. 2005; Medvědín (3): 1, MT, 24. VI. 27. VII. 2005; Labský důl (7): 1, MT, VI Živná r.: Picea abies. Rozšíření: Střední a severní Evropa. Pachynematus (Polynematus) annulatus (Gimmerthal 1834) Rýchory, Rýchorská květnice 980 m: 1, 12. VI. 1982; pod Dvoračkami 950 m: 1, 29. V. 2008; Bílé Labe: 1, 15. VI. 4. VII. 2006; Labská bouda (10): 1, MT, 19. VI. 7. VII Živná r.: Rumex spp. Rozšíření: Holarktická oblast celá Evropa, Zakavkazí, Sibiř, Kanada (Churchill), Aljaška, Island. Pachynematus (Polynematus) gehrsi Konow 1903 Pec pod Sněžkou: 3 1, VII. 1927, lgt. J. Obenberger, coll. NMPC; Rýchory, Rýchorská květnice 980 m: 2 2, 12. VI Živná r.: Bistorta major, Polygonum spp. Rozšíření: Západopalearktická oblast Alpy, Sudety, Kavkaz m (MUCHE 1968). Pachynematus (Polynematus) parvilabris (Thomson 1863) Úpská hrana, u Obří boudy m: 1, SW, 18. VII. 1972, smyk na smilce mezi klečí (BENEŠ 1981). Živná r.: Polygonaceae (Bistorta major). Rozšíření: Holarktická oblast severní Evropa, ČR, Skotsko, Grónsko, Kanada. Phyllocolpa erythropyga (Förster 1854) Rýchory m: 12. VI. 1982, hálky na Salix aurita. Živná r.: Salix aurita. Rozšíření: Evropa. Phyllocolpa leucapsis (Tischbein 1846) Harrachov 700 m: 1, SW na Salix silesiaca, 30. V. 1982; Mumlava 800 m: 1, 29. V. 1982; Lysá hora m: 1, SW na S. silesiaca, 30. V Živná r.: Salix spp. Rozšíření: Západopalearktická oblast celá Evropa.

20 54 OPERA CORCONTICA 50 / 2013 Phyllocolpa leucosticta (Hartig 1837) Bílé Labe, Labský důl, Kotel: hálky na S. silesiaca, coll. E. Baudyš, K. Beneš rev.; Benecko, Labská soutěska, Vítkovice, Rýchory m: hálky na S. silesiaca a S. aurita (viz BENEŠ 1968a). Živná r.: Salix spp., např. S. caprea. Rozšíření: Evropa. Pikonema insigne (Hartig 1840) Benecko 950 m: VIII. 1980, 4 larvy na mladých smrcích; Dvorský potok (8): 1, MT, 15. VI. 7. VII Živná r.: Picea abies. Rozšíření: Palearktická oblast střední a severní Evropa až východní Sibiř (KAJMUK 1988). Pikonema scutellatum (Hartig 1837) Rýžoviště 800 m: 3, SW na Picea, 30. V. 1982; Harrachov 750 m: 2, 24. V. 1986; Nad Richtrovkami m: 1, SW na Picea, 10. VI. 1984; Modrý důl m: 1, 20. VI. 1982, feromonový lapák; Pec pod Sněžkou, za Prokopem 800 m: 1 1, 10. VI. 1984; pod Dvoračkami 950 m: 1, 1. VI. 2008; Liščí hora (1): 3 8, MT, 26. V. 22. VI. 2005; 2 1, MT, 22. VI. 26. VII. 2005; Medvědín (3): 1, MT, 24. VI. 27. VII. 2005; Labský důl (7): 1 2, MT, VI. 2006; Bílé Labe (9): 2, MT, 15. VI. 4. VII. 2006; Labská bouda (13): 1, MT, 31. V. 15. VI Živná r.: Picea abies, P. obovata. Rozšíření: Palearktická oblast střední a severní Evropa, východní Sibiř (VERŽUCKIJ 1966). Zavlečen na Britské ostrovy. Platycampus luridiventris (Fallén 1808) Kněžice 700 m: 1, 1. VII na Alnus glutinosa, v srpnu hojné typické požerky larev. Živná r.: Alnus spp., Betula spp., Corylus spp. Rozšíření: Palearktická oblast Evropa (na sever až Ob, Pisavaara [HELLÉN 1960]), Čína (Sečuan). V Alpách (SCHEDL 1976) až do m. Pontania (Pontania) bridgmanii (Cameron 1883) Lysá hora m: 3, SW na Salix silesiaca, 30. V. 1982; Dívčí lávky: hálky na S. caprea, lgt. Podpěra; Kotel: hálky na S. silesiaca, vše coll. E. Baudyš, Brno, K. Beneš rev.; Benecko 800 m; Bílé Labe: Jelení louky 980 m; Horní Albeřice; Labský důl, u vodopádu; Lysečiny; Rýchory m; Modrý důl m; Mumlava; Vysoké Kolo m; Obří důl u Bludného potoka; Růžohorky 900 m: hálky na S. caprea, S. aurita, S. silesiaca a jejich křížencích. Polsko: Velký rybník, hálky na S. silesiaca, coll. E. Baudyš, K. Beneš rev. Živná r.: Salix spp. (širokolisté). Rozšíření: Palearktická oblast celá Evropa, Sibiř. Pontania (Pontania) lapponicola Kopelke 1994 Pančavská louka (5): 2, MT, 24. VI. 27. VII. 2005; Kotel: 9. VIII. 1920, hálky na S. lapponum a S. lapponum var. daphneola, lgt. Klika; Labská louka: hálky na Salix lapponum a S. lapponum var. daphneola, lgt. Velenovský, vše coll. Baudyš, Brno BENEŠ 1968b jako P. dolichura (Thomson 1871); Pančavská louka, u vodopádu při cestě na Labskou boudu m: coll. J. Chmelař, VŠZ Brno; Pančavská louka m: 17. VIII. 1980, 3 hálky na S. lapponum; Polsko: Velký rybník, cesta nad Malým a Velkým Stavem, hálky, coll. E. Baudyš, Brno, K. Beneš rev. Živná r.: Salix lapponum. Rozšíření: Severní a střední Evropa ČR, Polsko, Velká Británie, Norsko. Pontania (Pontania) proxima (Serville 1823) Špindlerův Mlýn: 25. VII. 1919, hálky na Salix fragilis, coll. E. Baudyš, Brno, K. Beneš rev. Živná r.: Salix alba, S. fragilis. Rozšíření: Palearktická oblast celá Evropa, Kavkaz, Ťan-šan, Sibiř, Dálný Východ. Zavlečena do USA, Kanady, Australie a na Nový Zéland. Komentář: Hálky na S. fragilis a S. alba v submontánním stupni, všude hojně ve dvou generacích. Pontania (Pontania) virilis Zirngiebl 1955 Špindlerův Mlýn, hálky na S. purpurea a S. purpurea x S. silesiaca, coll. E. Baudyš. BENEŠ (1968b) jej z Krkonoš uvedl jako P. dolichura (Thomson 1871). Živná r.: Salix purpurea. Rozšíření: Evropa. Pontania (Eupontania) acutifoliae daphnoides Zinovjev 1993 Horní Albeřice 800 m: hálky na S. daphnoides, lgt. P. Pecina, BENEŠ (1968b) jako P. viminalis. Živná r.: S. daphnoides. Rozšíření: Evropa Německo, Rakousko, Česká republika, Itálie, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Rusko, TAEGER & BLANK (2011).