Bakalářská práce. Invalidita a invalidní důchod

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo sociálního zabezpečení Katedra pracovního práva a sociálního zabezpečení Bakalářská práce Invalidita a invalidní důchod (The Invalidity and the Ivalidity Pension) Petra Lanková 2010

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Invalidita a invalidní důchod zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. 3

3 OBSAH 1. Úvod Historie důchodového zabezpečení Charakteristika důchodového systému ČR Invalidita Pojem invalidita Charakteristika invalidity Částečná invalidita Plná invalidita Změny od Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav Invalidní důchod Částečný invalidní důchod Plný invalidní důchod Výpočet invalidních důchodů Základní pojmy Výše částečného invalidního důchodu: Výše plného invalidního důchodu: Změny od Práce posudkového lékaře ČSSZ Charakteristika lékařské posudkové služby Prameny pro posuzování zdravotního stavu Postup řízení LPS Změny od Činnost OSSZ v oblasti invalidních důchodů Pracovní podmínky osob se zdravotním postižením Závěr Prameny a použitá literatura: Příloha č. 1: Příklad výpočtu invalidního důchodu III. stupně. Příloha č. 2: Jednotlivé agendy tzv. nepojistných systémů sociálního zabezpečení 4

4 1. Úvod Téma bakalářské práce je věnováno invaliditě a invalidnímu důchodu, jako dávce v případě uznání invalidity, která slouží k zabezpečení základních životních potřeb pojištěnce, který se stane následkem určité sociální události invalidním. V úvodu práce se pokusím stručně charakterizovat historický vývoj sociálního zabezpečení a systém sociální zabezpečení, který funguje v současné době v České republice. Hlavní část práce je zaměřena na samotnou invaliditu a pojmy s ní spojené. S ohledem na právní úpravu od se tato kapitola bude věnovat jak invaliditě částečné a plné, tak invaliditě I.-III. stupně. Práce je především zaměřena na nové právní úpravy v této oblasti. Další část je věnována invalidnímu důchodu, podmínkám přiznání invalidního důchodu (tzv. důchodové schéma) a způsobu výpočtu jednotlivých druhů invalidních důchodů (důchodová formule). V oblasti invalidity nelze opomenout proces posuzování zdravotního stavu, neboť s pojmem invalidita úzce souvisí. Nedílnou součásti je i činnosti Okresní správy sociálního zabezpečení jako orgánu, který připravuje podklady pro vydání rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu. Další nedílnou součástí invalidity je možnost uplatnění osob se zdravotním postižením na trhu práce a jejich postavení. Pozornost v této části se zaměří především na zvýhodnění těchto osob na trhu práce a benefity poskytované zaměstnavatelům, kteří tyto osoby zaměstnávají. Závěr práce bude zaměřen na shrnutí změn platných od v oblasti invalidity a invalidních důchodů a jejich stručné zhodnocení. 5

5 2. Historie důchodového zabezpečení V období kmenového společenství se péče a zabezpečení starých nebo nemocných obyvatel odehrávala pouze v rámci rodiny v užším či širším slova smyslu. Hlavní funkce tohoto zabezpečení nespočívala jako dnes v hmotném zabezpečení, ale spočívala v ponechání těchto obyvatel v rámci celku či rodiny. Ve středověku se začínaly utvářet různé svépomocné podpůrné spolky, které měly za úkol pomáhat starým či nemocným členům a jejich rodinám. Tyto spolky vznikaly nejdříve v hornických profesích, kde bylo riziko úrazu či úmrtí největší. První záznamy o takovýchto spolcích můžeme datovat do 15.století. K první zákonné úpravě důchodového pojištění jako takového došlo teprve za vlády Marie Terezie. Úprava důchodového pojištění souvisela především s rozsáhlou reformou státního aparátu a nutností zabezpečit státní úředníky pro případ stáří a pracovní neschopnosti. V letech 1771 a 1781 došlo k vydání penzijních normál, které lze považovat za základ sociálního zaopatření u nás. Další právní reforma v oblasti důchodového pojištění u nás proběhla teprve v roce 1907, kdy byl schválen zákon č. 1/1907 ř.z. o penzijním pojištění zřízenců ve službách soukromých a některých zřízenců ve službách veřejných. Tento zákon navazoval na tzv. Bismarckovu reformu z roku V období po První světové válce bylo nutné zabezpečit válečné veterány, kteří utrpěli ve válce vážné úrazy. Tento problém vyřešil zákon č. 119/1919 Sb. z. a n., o organizaci péče o válečné poškozence. V roce došlo také k úpravě penzijního pojištění soukromých zaměstnanců a železničních zaměstnanců. Nejvýznamnější zákonem z období po První světové válce byl bezpochyby zákon č. 221/1924 z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří. Tento zákon měl význam především pro dělníky. Sociální zabezpečení státních zaměstnanců bylo upraveno v zákoně 221/1925 z. a n., o nemocenském pojištění státních zaměstnanců, jehož úprava poskytovala státním zaměstnancům lepší postavení než dělníkům. Další úprava důchodového zabezpečení proběhla v roce 1929, kdy došlo k zavedení státní starobní podpory zákonem č. 43/1929 Sb. z. a n.. Ve stejném roce došlo i k úpravě penzijního pojištění soukromých zaměstnanců. 6

6 V období po Druhé světové válce došlo k převzetí zákonů, které upravovaly oblast sociálního zabezpečení za První republiky. Situace byla složitá, neboť došlo k zabavení fondů sociálního pojištění okupanty a hospodářství prožívalo krizi spojenou s válkou. V roce 1948 byl přijat zákon č. 99/1948 Sb., o národním pojištění, který byl na svou dobu velice pokrokový a moderní. Došlo poprvé k rozšíření důchodového zabezpečení na osoby, které hospodařily samostatně. Po roce 1948 došlo k převzetí socialistických ideologií a princip sociálního pojištění byl postupně nahrazován principem sociálního zabezpečení. Od roku 1948 došlo k první reformě sociálního zabezpečení v roce 1956 a následně v roce 1964 k druhé reformě sociálního zabezpečení. Obě tyto reformy měly za následek rozšíření okruhu osob, které byly zabezpečeny pro případ stáří, invalidity, ale i ztráty živitele. Vzhledem k tomuto opatření došlo k výraznému nárůstu výdajů ze státního rozpočtu a zhoršení ekonomického vývoje. V 80. letech byl přijat zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, který do jisté míry upravoval i důchodové zabezpečení. Velice malá část tohoto zákona platí i v současné době. Po roce 1989 bylo třeba zreformovat doposud velice finančně náročný systém sociálního zabezpečení, který se jevil jako nedynamický a neschopný přizpůsobit se novým podmínkám. Hlavní myšlenou reformy byl přechod ze systému sociálního zabezpečení na systém sociálního pojištění. Reforma probíhala ve třech etapách. 1. etapa etapa etapa 1998 dosud V první etapě šlo hlavně o vytvoření záchranné sociální sítě, která měla zaručit minimální mzdu a životní minimum, jako první způsob záchrany od těžké životní situace a hranice chudoby. V druhé etapě došlo k zavedení plateb pojistného mimo daňový systém. 1 Významný byl hlavně rok 1995, kdy byly přijaty zákony č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění a 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. Ve třetí etapě, od roku 1998, došlo k řadě novel, které upravují oblast sociálního zabezpečení. Jedná se především o drobné úpravy, jako např. prodlužování 1 Tröstr, P. a kolektiv. Právo sociálního zabezpečení. 2. vyd. Praha: Nakladatelství C.H.Beck, 2002 ISBN s. 32 7

7 důchodového věku, rozšiřování či zužování okruhu dávek státní sociální podpory. Všechny tyto novely jsou pouze kosmetickými úpravami dosud fungujícího sociálního zabezpečení, nikoli však novelami zásadními, které by systém sociálního zabezpečení změnily od základu. Aby mohl být systém sociálního zabezpečení nadále finančně udržitelný, je nutné přistoupit k zásadní reformě. Kosmetické úpravy pouze mírně oddalují blížící se kolaps sociálního zabezpečení, které je velice finančně náročné. 8

8 3. Charakteristika důchodového systému ČR Důchodový systém je upraven především zákonem č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění v platném znění. Tento zákon prošel řadou novel, ale nejvýznamnější změna za poslední roky je způsobena účinností zákona č. 306/2008 Sb. Nejedná se bohužel ale o tak zásadní změnu, aby změnila celý systém důchodového pojištění. Důchodový systém v České republice je založen na dvou pilířích. První z nich je povinné základní důchodové pojištění, dávkově definované, průběžně financované a je státem kontrolované. Lze ho také definovat jako sociálně solidární systém, kdy pracující skupina obyvatel přispívá na stárnoucí obyvatelstvo. Druhý pilíř tvoří dobrovolné penzijní připojištění se státním příspěvkem. V poslední době získává tento pilíř na významu. Důchodový systém je také velice flexibilní, neboť je schopen reagovat na rostoucí inflaci a je zpravidla jednou ročně upravena výše jak základní výměry důchodů, tak i procentní výměry důchodů prostřednictvím přepočítacích koeficientů. Jedná se o tzv. valorizaci důchodu upravenou zákonem. Z důchodového systému jsou vypláceny následující dávky: starobní důchody, invalidní důchody, vdovské a vdovecké důchody a v neposlední řadě sirotčí důchody. V oblasti důchodového pojištění je příslušným orgánem, který přizná, vypočítá a vyplácí příslušný důchod, Česká správa sociálního zabezpečení a její územní organizační složky Okresní správy sociálního zabezpečení, popřípadě městské či pražská. Výše důchodu je závislá na dvou složkách. První z nich je základní výměra důchodu, která není závislá na délce doby pojištění ani příjmů. Je stanovena pevně pro všechny druhy důchodů a její výše může být upravena pouze zákonem. Druhou ze složek tvoří procentní výměra, která již podléhá výši příjmů a délce pojištění. Současný důchodový systém se potýká s několika problémy, z nichž hlavní problém tvoří příjmy do důchodového systému. V době Rakouska-Uherska, kdy vznikal důchodový systém pro státní zaměstnance, se důchodového věku nedožila většina obyvatel. Díky malému počtu důchodců nedocházelo k finančnímu zatížení aktivně pracující skupiny obyvatel, která odváděla část svých příjmů právě na důchodový účet. V současné době je důchodový účet oddělený a vedený samostatně. V 21. století je situace v oblasti struktury obyvatel opačná, neboť procento aktivně pracujících a 9

9 přispívajících do státního rozpočtu se snižuje a současně se zvyšuje procento obyvatel v důchodovém věku, kteří se dožívají stále více let i díky pokrokům medicíny, zlepšení způsobu životosprávy a hlavně také díky celkovému způsobu života. Lidé o své zdraví pečují více než v předchozích letech, všímají si více složení jídla, nebezpečných látek v okolí člověka také ubývá. V dobách socialismu byly používány např. azbestové materiály zcela běžně, vodovodní trubky obohacovaly vodu škodlivými kovy, zemědělská sila byla ošetřována nebezpečnými nátěry a množství hnojiv v zemědělství bylo daleko vyšší. To vše je v dnešní době hlídané nějakou normou Průměrný věk obyvatelstva v České republice se v roce 2008 pohyboval okolo 40,5 let. 2 Další údaj, který je nutné zmínit, je složení obyvatelstva, které stále více stárne. Z celkového počtu obyvatel tvoří obyvatel starších šedesáti let, což je téměř 22% obyvatel. 3 Výdaje v oblasti důchodového pojištění dosáhly k výše 304 miliard 871 milionů Kč a příjmy činily 311 miliard 796 milionů Kč. 4 Přestože je z uvedených údajů zřejmé,že příjmy převyšují výdaje, každý rok lze očekávat změnu, kdy výdaje převýší příjmy. Zvláště v době krize, kdy pracovních míst ubylo a došlo k obrovskému zatížení státního rozpočtu v oblasti sociálních výdajů. Lidé předdůchodové věku často řešili svoji pracovní situaci předčasným odchodem do důchodu i za značně nevýhodných podmínek, kdy jim byl starobní důchod trvale krácen. Snaha zvýšit příjmy v oblasti důchodového systému má za následek zvyšování věkové hranice odchodu do důchodu a zvyšování potřebné doby pojištění. Pro určité profese však musí existovat výjimky, neboť v případě hornických profesí je nemožné, aby fyziologie lidského těla vydržela v tak pozdním věku pracovní nasazení v dole a ztížené pracovní podmínky. 2 [online] dostupné z: aktualizováno [online] dostupné z: - Počet obyvatel podle pohlaví a jednotek věku I01 vyd aktualizováno Výroční zpráva 2008, ČSSZ 10

10 4. Invalidita 4.1. Pojem invalidita Pojem invalidita můžeme definovat jako ztrátu nebo snížení pracovní schopnosti, která může být způsobena z důvodu závažného onemocnění jako například leukémií, rakovinou nebo následkem vážného úrazu ( amputace končetiny). V první řadě má postižený nárok na pracovní neschopnost a zabezpečení z dávek nemocenského pojištění. Teprve po vyčerpání zákonem stanovené lhůty pro výplatu dávek z nemocenského pojištění (podpůrčí doba) a v případě, kdy není v blízké budoucnosti vidina na uzdravení či zlepšení zdravotního stavu, je třeba situaci postiženého řešit dlouhodobě a zajistit tak jeho životní potřeby. Dávky nemocenského pojištění jsou nahrazeny výplatou dávek z důchodového pojištění v podobě invalidního důchodu. K získání invalidního důchodu je třeba splnit zákonem stanovené podmínky. Kořeny slova invalidita bychom mohli nalézt v latině a to ve slově invalidus. Jeho význam je slabý či nemocný. Lze tedy říci, že slovo invalidní označuje člověka slabého, nezdravého, nemocného, fyzicky neschopného. Dříve bylo slovo invalidita či invalida spojováno především s válečnými veterány, kteří byli v důsledku bojů zraněni a nebyli schopni se sami o sebe postarat a uživit. S pojmem invalidita se můžeme setkat v mnoha různých oblastech, jakou jsou například oblast medicíny, oblast ekonomická, v oblasti sociologické či v právní oblasti. Všechny tyto oblasti jsou spojeny především jednou věcí a tou je dlouhodobě zdravotně nepříznivý stav jedince, který ho negativně ovlivňuje. Z medicínského pohledu se na pojem invalidita díváme jako na onemocnění, ať už trvá dlouhodobě či trvale. Bývají zde zahrnuty také otázky léčení, rekonvalescence a další začlenění postiženého či nemocného jedince do normálního života. Z pohledu ekonomického můžeme o invaliditě hovořit jako o poklesu výdělečné schopnosti a hodnotíme tento pokles mírou životní úrovně před ztrátou této schopnosti a po ní. Je zřejmé, že se ztrátou výdělečné schopnosti dochází k nutnému snížení životní úrovně, přestože se stát snaží různými způsoby životní úroveň takovýchto osob udržet alespoň na přijatelné a důstojné úrovni. 11

11 V pohledu sociologického se na invaliditu můžeme zaměřit jako na společenskou změnu, která může mít mnoho podob. Může se jednat o pohled okolí na postižené obecně, o závislost na cizí pomoci, o znemožnění dosavadního způsobu života, postižený může trpět depresí a dalšími psychickými poruchami atd. Z právního pohledu lze invaliditu zkoumat z různých aspektů podle toho, jak jsou podmínky pro uznání invalidity upraveny různými zeměmi nebo v různých historických epochách, anebo jak jsou upraveny soudobým zákonodárstvím. 5 Právní úprava invalidity je založena na třech základních modelech, kterými jsou koncepce invalidity fyzické, profesionální a všeobecné. Fyzická koncepce se zaměřuje především na zdravotní postižení a jeho rozsah. Naopak profesionální koncepce upřednostňuje změnu v profesním životě a ztrátu povolání. Koncepce všeobecná je založena na vztahu mezi změnou zdravotního stavu a uplatněním postiženého občana na trhu práce. Při zapojování postiženého občana zpět do pracovního procesu přichází v úvahu i rekvalifikace na jiný druh výdělečné činnosti, než vykonával před zhoršením zdravotního stavu. V České republice je využívána koncepce invalidity všeobecné. Invaliditu můžeme také dělit podle období, kdy vznikla. Jedná se o invaliditu z mládí či invaliditu v produkčním věku. Další způsob dělení je založen na zkoumání vzniku invalidity. Může se jednat o invaliditu vzniklou z obecných příčin, jakými jsou choroba či nepracovní úraz, a o invaliditu vzniklou následkem pracovního úrazu či nemoci z povolání. Dosud k invaliditě vzniklé v důsledku pracovního úrazu či nemoci z povolání bylo a je přistupováno stejně jako k jiným způsobům vzniku invalidity. Jedinou výhodou pro postiženého v tomto případě je, že není zapotřebí splnit podmínku nároku potřebné doby pojištění. Zabezpečení životní úrovně při invaliditě vzniklé následkem pracovního úrazu je řešeno částečně z důchodového pojištění a částečně prostřednictvím pracovně právních předpisů. S účinností zákona č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění by mělo dojít ke změně způsobu pojištění organizací pro případ úrazu či nemoci z povolání. V současné době jsou organizace pojištěny u veřejných pojišťoven, ale s účinností zákona o úrazovém pojištění by mělo dojít k přesunu plateb pojišťovnám na stát, který by také vyplácel případná plnění poškozeným subjektům. 5 Tröstr, P. a kolektiv. Právo sociálního zabezpečení. 2. vyd. Praha: Nakladatelství C.H.Beck, 2002 ISBN s

12 4.2. Charakteristika invalidity Vzhledem k mnoha možnostem vzniku invalidity, druhům úrazů a onemocnění, míře poklesu pracovního potenciálů a životní úrovně nelze invaliditu charakterizovat jedinou všeobecnou definicí, která by zahrnovala všechny tyto možnosti. Invaliditu lze charakterizovat jako souvislost mezi dlouhodobou změnou zdravotního stavu a změnou pracovního uplatnění v důsledku špatného zdravotního stavu. Invalidita se vyznačuje tím, že má dlouhodobé trvání. Zpravidla nedochází k rychlé změně zdravotního stavu. Pojem invalidita je spojován nejen se změnou zdravotního stavu, ale i s jeho délkou, která musí být delší než jeden rok, aby mohlo být hovořeno o invaliditě. Pokud se jedná o změnu zdravotního stavu do jednoho roku, hovoříme o pracovní neschopnosti, která je zabezpečena nikoli z dávek důchodového pojištění, ale z dávek nemocenské pojištění Částečná invalidita Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištěních charakterizoval částečnou invaliditu v 44 jako pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti nejméně o 33% v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce. O částečnou invaliditu se jedná i v případě, kdy občanovi dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav značně ztěžuje obecné životní podmínky. Za taková postižení lze považovat například omezení schopnosti chůze po amputaci, umělé vyústění trávícího nebo močového traktu na povrchu těla, úplné ochrnutí jedné končetiny, oboustranná úplná nebo praktická hluchota. Výčet všech zdravotních postižení, která značně ztěžují obecné životní podmínky, byl součástí přílohy č. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb., o posuzování invalidity. Tato vyhláška stanovovala mimo jiné procentní vymezení snížení soustavné výděleční činnosti u jednotlivých onemocnění pro potřebu posouzení zdravotního stavu. V případě, že onemocnění nebylo taxativně zařazeno do výčtu onemocnění uvedených ve vyhlášce, bylo třeba posoudit zdravotní stav podle postižení, které je nejvíce srovnatelné svými následky. Zda je pojištěnec částečně invalidní, či nikoli mohou posoudit pouze lékaři lékařské posudkové služby ČSSZ. V případě částečné invalidity byl pojištěnec zabezpečen z dávek důchodového pojištění pouze částečně a stát předpokládal i vlastní příjmy postiženého, které mu pomohou 13

13 zlepšit jeho životní situaci. Nejedná se jenom o zlepšení finanční situace, ale postižený by se měl pokusit začlenit zpět do společnosti Plná invalidita Plná invalidita byla zákonem o důchodovém pojištění v 39 charakterizována jako pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66% v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nebo schopnost soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek. Soustavnou výdělečnou činností se rozumí jakákoliv činnost, která byla stálým zdrojem příjmů, a to i v případě, že tato činnost nezakládala účast na důchodovém pojištění. Výjimku ze soustavné výdělečné činnosti tvořila činnost v rámci pracovní rehabilitace vykonávaná nejdéle po dobu jednoho roku Změny od S účinností zákona č. 306/2008 Sb., dochází ke významným změnám v posuzování nároků na důchody odvozené od dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a také ve způsobu stanovení výše těchto důchodů. Dochází k novému vymezení pojmu invalidita. Do konce roku 2009 byla invalidita rozdělena na dva stupně, a to částečnou a plnou invaliditu. Od se dvoustupňový systém mění na třístupňový s invaliditou prvního až třetího stupně. Jestliže pracovní schopnost jedince poklesla nejméně o 35%, avšak nejvíce o 49%, jedná se o invaliditu prvního stupně. Jestliže pracovní schopnost jedince poklesla nejméně o 50%, avšak nejvíce o 69%, jedná se o invaliditu druhého stupně. Jestliže pracovní schopnost jedince poklesla nejméně o 70%, jedná se o invaliditu třetího stupně. Již z výše uvedeného procentního vymezení jednotlivých stupňů poklesu pracovní schopnosti je zřejmé, že došlo ke zpřísnění. Do pro částečnou invaliditu stačilo získat pouze potřebných 33% poklesu pracovní schopnosti, od je potřeba pro získání prvního stupně invalidity již 35%. Nejen že došlo ke zpřísnění stanovených procentních sazeb při určování stupně invalidity, ale došlo i ke změně vyhlášky č. 284/1995 Sb. Vyhláška 284/1995 Sb. byla nahrazena novou vyhláškou č.359/2009, která je oproti předchozí vyhlášce přísnější při 14

14 stanovování procentního poklesu výdělečné činnosti a také ke zpřísnění procentních sazeb u jednotlivých druhů onemocnění. Příkladem toho může být obezita II.stupně, která dle vyhlášky č. 284/1995 Sb. byla hodnocena mezi 30-50%, kdežto nová vyhláška č. 359/2009 Sb. hodnotí obezitu II.stupně pouze 20-30%. Jedinec, který byl hodnocen podle staré vyhlášky, mohl získat alespoň částečnou invaliditu a za splnění státem stanovených podmínek mohl očekávat finanční zajištění v podobě částečného invalidního důchodu, se změnou vyhlášky nezíská ani invaliditu I.stupně. Veliké zpřísnění lze zaznamenat také v oblasti týkající se onemocnění pohybového aparátu. Problémem může být i změna plné invalidity (od invalidity třetího stupně) v případě nařízené kontrolní lékařské prohlídky na invaliditu nižšího stupně, neboť pro jedince se zdravotním postižením je velice obtížné zapojit se zpět do pracovního procesu, aby nedošlo k výraznému snížení životní úrovně. Nejhůře mohou být touto změnou zasaženi pojištěnci předdůchodového věku, kteří budou na trhu práce znevýhodněni jak zdravotním postižením, tak i svým pokročilým věkem. Zpřísnění v oblasti invalidity se zcela vyhne lidem, kteří mají již přiznaný plný invalidní důchod bez nařízené kontrolní lékařské prohlídky (KLP). Je tedy zřejmé, že člověk, který získal plnou invaliditu před rokem 2010 bez nařízené KLP, bude pobírat invalidní důchod III stupně ve stejné výši jako invalidní důchod plný. Na druhé straně člověk, který se stane invalidním se stejným onemocněním po roce 2010, bude uznám invalidním pouze v rozsahu II. stupně invalidity. Systém není v této situaci podle mého názoru příliš spravedlivý. Systém se také určitým způsobem snaží chránit osoby s již přiznanou plnou invaliditou a následným vyplácením plného invalidního důchodu před nepříznivým dopadem spojeným se snížením stupně invalidity a přehodnocení výše vypláceného invalidního důchodu na druhý či první stupeň. Osobám, u kterých dojde ke snížení plného invalidního důchodu v důsledku KLP po roce 2009, bude doposud stanovená výše invalidního důchodu vyplácena ve stejné výši ještě po následujících 12 měsíců od změny stupně invalidity. po Tuto problematiku upravuje přechodné ustanovení zákona č. 155/1995Sb. v čl. II odst

15 Podstatou změny z dvoustupňového systému invalidity na třístupňový systém byla snaha o spravedlivější rozdělení invalidních důchodů podle jednotlivých stupňů poklesu pracovní schopnosti a také ušetření finančních nákladů. Dvoustupňový systém se jevil jako nedostačující. Pojištěnec, který trpěl ztrátou soustavné výdělečné činnosti v rozsahu 35%, pobíral stejné finanční zabezpečení jako klient se ztrátou v rozsahu 65%. Rozsah poklesu soustavné výdělečné činnosti u částečné invalidity byl obrovský. Nově nastolený systém od by měl plně uspokojit přístup ke klientům s využitím nejnovějších poznatků v medicíně. V současné době se medicína vyvíjí závratným tempem a nemoci, které v letech 1995 byly diagnostikovány jako nevyléčitelné, je možné třeba i vyléčit či zmírnit příznaky a následky těchto nemocí. Z tohoto důvodu bylo nutné přistoupit k aktualizaci nejen vyhlášky o posuzování zdravotního stavu, ale i celého důchodového systému. Od byl také zaveden nový pojem pokles pracovní schopnosti, který nahrazuje dosud používaný pojem pokles soustavné výdělečné činnosti. Nový pojem pokles pracovní schopnosti hodnotí pokles pracovní schopnosti v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. V případě, že má pojištěnec více zdravotních postižení, stává se rozhodujícím postižením pro určení invalidity to, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti. Ostatní zdravotní postižení mohou být zohledněna a míra poklesu pracovní schopnosti může být zvýšena až o 10%. Vyhláška zohledňuje nejen navýšení procentních bodů, ale i jejich snížení. Rozhodujícím pro navyšování či snižování procentních bodů je existence více příčin dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti, schopnost rekvalifikace a v neposlední řadě i příznivá stabilizace zdravotního stavu nebo adaptace pojištěnce na své zdravotní postižení. 16

16 5. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav Tento pojem byl do konce roku 2009 spojován především s dvěmi událostmi, kterými jsou: a) skutečnost nepříznivého zdravotního stavu, který má stálý charakter a nelze očekávat jeho zásadní změny b) časové vymezení jako dlouhodobý stav, což v právním vymezení znamená dobu trvání nejméně jeden rok Zdravotní stav musí být prokázán na základě lékařských vyšetření a v případě invalidity posouzením lékaře posudkové služby ČSSZ, který vykonává činnost pro potřeby OSSZ, podle místní příslušnosti. Od dostává pojem dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav nový význam. Za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se pro účely zákona považuje zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti pojištěnce významné pro jeho pracovní schopnost, pokud tento zdravotní stav trvá déle než 1 rok nebo podle poznatků lékařské vědy lze předpokládat, že bude trvat déle než jeden rok. 6 Uznání dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je rozhodující pro vznik případné invalidity. Samotné uznání dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu totiž nezakládá nárok na uznání invalidity 1-3 stupně a následný nárok na výplatu invalidního důchodu. Pro stanovení stupně invalidity slouží příloha vyhlášky č. 359/2009 Sb. s taxativním vymezením nemocí s přesně stanovenou hranící míry poklesu pracovní schopnosti. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pro účely důchodového pojištění jsou oprávněni zjišťovat a potvrdit v prvním stupni rozhodování pouze lékaři ČSSZ, oprávněni posuzovat pro účely OSSZ dle místní příslušnosti, a v druhém stupni rozhodování lékaři lékařské posudkové služby ústředí ČSSZ 6 Zákon č. 155/1995 Sb., zákon o důchodovém pojištění, ve znění účinném od , 26 17

17 6. Invalidní důchod Invalidní důchod je jedním ze systémů sociální pomoci státu, kterou poskytuje pojištěnci v případě sociální události spojené s dlouhodobou nepříznivou změnou zdravotního stavu. Pojištěnci musí být na základě lékařského posudku přiznána invalidita, od které se odvíjí druh invalidního důchodu. Jedná se o dávku důchodového pojištění, podmíněnou poklesem schopnosti soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nebo podmíněnou skutečností, že schopnost soustavné výdělečné činnosti je z důvodu zdravotního postižení možná jen za zcela mimořádných podmínek Částečný invalidní důchod Podmínkou pro nárok na částečný invalidní důchod byla především uznaná částečná invalidita lékařem posudkové služby ČSSZ. Další podmínky byly stanoveny v 43 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění před Pojištěnec musel získat potřebnou dobu pojištění, která byla stanovena v 40 téhož zákona. Pro splnění povinnosti potřebné doby pojištění platily stejné podmínky jako u plného invalidního důchodu. Potřebná doba byla odstupňována věkem, čímž bylo zamezeno věkové diskriminaci. do 20 let méně než jeden rok od 20 let do 22 let jeden rok od 22 let do 24 let dva roky od 24 let do 26 let tři roky od 26 let do 28 let čtyři roky nad 28 let pět roků pojištění Potřebná doba pojištění se dále zjišťovala před vznikem invalidity u pojištěnců do 28 let. U pojištěnců nad 28 let se doba pojištění zjišťovala v posledních deseti letech před vznikem invalidity. Potřebná doba pojištění se již nezjišťovala v případě, že pojištěnec měl již v bezprostřední době před vznikem částečné invalidity přiznaný plný invalidní důchod. 7 Černá,J.-Trinnerová,D.-Vacík,A. Právo sociálního zabezpečení.1.vyd. Dobrá Voda: Nakladatelství Čeněk Aleš, 2002 ISBN str

18 Jako náhradní dobu pojištění bylo možné započítat tzv. náhradní doby pojištění, za které pojištěnec neodevzdával žádné platby do státní poklady, ale plnil jinou pro stát důležitou úlohu. Náhradní doby pojištění mohou být například: - doby studia na střední či vysoké škole (příprava na budoucí povolání) - doby vedené v evidenci úřadu práce - doby v civilní vojenské službě - doby péče o dítě do čtyř let věku - doby péče o osobu, která vyžaduje osobní péči a je jí tato péče přiznána Doba při studiu na střední či vysoké škole se započítávala pouze v rozsahu 6 let po dosažení věku 18 let. Další omezení existovala i u doby vedené v evidenci úřadu práce, která se započítávala v maximální výši 3 let. Pokud pojištěnec nesplňoval potřebnou dobu pojištění, ale byla mu přiznána částečná invalidita následkem pracovního úrazu, měl též nárok na výplatu částečného invalidního důchodu. Potřebná doba pojištění se již nezjišťovala Plný invalidní důchod Podmínky nároku na plný invalidní důchod byly vymezeny 38 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění do Hlavním předpokladem pro nárok na plný invalidní důchod bylo uznání plné invalidity a splnění dalších zákonem stanovených podmínek. Těmi byla potřebná doba pojištění, pokud nebyla splněna podmínka na nárok pro starobní důchod, či dosažení důchodového věku, nebo plná invalidita následkem pracovního úrazu či nemoci z povolání. Potřebná doba pojištění byla stejná jako u nároků na částečný invalidní důchod. Tedy závislá na věku pojištěnce. do 20 let méně než jeden rok od 20 let do 22 let jeden rok od 22 let do 24 let dva roky od 24 let do 26 let tři roky od 26 let do 28 let čtyři roky nad 28 let pět roků pojištění 19

19 Zvláštní druh invalidity tvořila tzv. invalidita z mládí, pro jejíž uznání nebylo, stejně jako u invalidity následkem pracovního úrazu, třeba splňovat podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod. Existovaly zde ale další podmínky, kterými byl trvalý pobyt na území České republiky a vznik plné invalidity před dosažením věku 18ti let Výpočet invalidních důchodů Výpočet invalidních důchodů se odvíjí od tzv. dávkové formule, která je vymezena jako konkrétní postup při stanovení základu, z něhož se vyměřuje výše důchodové dávky a samostatné vyměření této dávky za aplikace exaktně matematických pravidel. 8 Dávkovou formuli lze charakterizovat jako univerzální, dvousložkovou a dynamickou. Za univerzální lze považovat postup při výpočtu jednotlivých důchodů, neboť výpočet může být ovlivněn pouze dobou pojištění a výpočtovým základem. Dávkovou formuli lze charakterizovat jako dvousložkovou z důvodu skladby důchodů. Jejich výše je závislá na základní výměře a procentní výměře. A za dynamickou je považována dávková formule z důvodu neustálého zákonného upravování některých hodnot pro výpočet důchodu. Jedná se především o reakci na míru inflace. Důchodová formule je tvořena dvěma částmi, kterými jsou základní výměra a procentní výměra. Základní výměra je dána pevnou částkou a je stejná pro všechny pojištěnce. K její úpravě dochází zpravidla jednou ročně zákonnou vyhláškou. Procentní výměra je odvozována stejně jako u procentní výměry starobních důchodů. Je závislá na míře odvodů do státního rozpočtu prostřednictvím důchodového pojištění a na délce doby pojištění. Projevuje se zde tzv. zásada zásluhovosti. Pokud hovoříme o dávkové formuli, je třeba se zmínit i o následujících pojmech, které jsou neodmyslitelnou součástí výpočtu důchodů. Těmito pojmy jsou vyměřovací základ, roční vyměřovací základ, osobní vyměřovací základ, výpočtový základ, koeficient nárůstu všeobecného vyměřovacího základu, dopočtené doby, rozhodné období, redukční hranice. Pro názornější vysvětlení celého postupu, který vede ke složitému výpočtu důchodu, uvádím v příloze č. 1 příklad. 8 Tröstr, P. a kolektiv. Právo sociálního zabezpečení. 2. vyd. Praha: Nakladatelství C.H.Beck, 2002 ISBN str

20 Základní pojmy Vyměřovací základ je charakterizován jako úhrn příjmů zúčtovaných zaměstnavatelem zaměstnanci, kterému vzniká z pozice zaměstnance účast na nemocenském pojištění. V případě osob samostatně výdělečné činných záleží vyměřovací základ na jejich příjmech a výdajích, nesmí však být nižší než 50% čistých příjmů. Záleží pouze na volbě OSVČ, zda si vyměřovací základ navýší. Součet všech vyměřovacích základů za jednotlivé měsíce tvoří roční vyměřovací základ, který je nutno vynásobit ročním koeficientem nárůstu všeobecného vyměřovacího základu. Tento postup je reakcí na ekonomický vývoj a slouží k udržení a zachování reálné hodnoty odvedených plateb do státního rozpočtu. Koeficient nárůstu všeobecného vyměřovacího základu je podíl všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který o dva roky předchází roku přiznání důchodu, vynásobený přepočítacím koeficientem a všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, za který se vypočítává roční vyměřovací základ. 9 Koeficient nárůstu všeobecného vyměřovacího nesmí být nižší než 1. Osobní vyměřovací základ je stanoven jako měsíční průměr z již upravených ročních vyměřovacích základů, zjištěných za rozhodné období. 10 Z tohoto výpočtu je již možné odvozovat výši důchodu za určitých omezení. Tato omezení jsou nastavena z důvodu solidarity. Rozhodné období lze charakterizovat jako určité časové období, ve kterém se zjišťují vyměřovací základy za jednotlivé roky a vyloučené doby. Délka rozhodného období činí 30 kalendářních roků bezprostředně předcházejících roku přiznání důchodu. Avšak k dobám před rokem 1986 se přihlíží jen ve výjimečných případech. V roce 2016 by již nemělo docházet k započítávání vyměřovacích základů před rokem 1986, neboť od roku 2016 do roku 1986 činí rozhodné období přesně 30 kalendářních roků. Dalším pojmem, ze kterého je již možno přímo odvodit výši důchodu, je výpočtový základ. Výpočtový základ je shodný s osobním vyměřovacím základem pouze v případě, že není překročena první redukční hranice Kč měsíčně.v případě, že dojde k překročení této redukční hranice, dochází ke krácení částky o 70%. Další 9 Zákon 155/1995 Sb., zákon o důchodovém pojištění ve znění účinném do Gregorová Z.-Galvas M. Sociální zabezpečení. 2. aktualizované a doplněné vyd. Nakladatelství Doplněk Brno, ISBN (Masarykova Univerzita Brno), ISBN (Doplněk Brno) str