ELEMENTÁRNÍ FILOSOFIE MODERNÍHO RŮŽOVÉHO KŘÍŽE

Transkript

1 ELEMENTÁRNÍ FILOSOFIE MODERNÍHO RŮŽOVÉHO KŘÍŽE JAN VAN RIJCKENBORGH

2 Elementární filosofie moderního Růžového Kříže 1

3 2

4 ELEMENTÁRNÍ FILOSOFIE MODERNÍHO RŮŽOVÉHO KŘÍŽE Jan van Rijckenborgh Rozekruis Pers Haarlem Nizozemsko 3

5 První holandské vydání vyšlo v roce 1950 s titulem: Elementaire wijsbegeerte van het moderne rozenkruis Toto 2. české opravené vydání bylo přeloženo z pátého německého vydání z roku 2000 Mezinárodní škola Zlatého Růžového Kříže Lectorium Rosicrucianum Hlavní sídlo Bakenessergracht Haarlem Nizozemsko Centrum Praha Křesomyslova 8, Praha 4 tel./fax: +420 (2) rosicrucianum@volny.cz ISBN Copyright 2001 Rozekruis Pers, Haarlem, Nizozemsko 4

6 OBSAH Předmluva... 7 I Tři schopnosti, které je nutno probudit II Kristova hierarchie neboli duchovní škola III Magie IV Zasvěcení V Co se zasvěcuje? VI Involuce evoluce VII Kolo zrození a smrti VIII Mikrokosmická reinkarnace IX Složení Země a dialektického životního pole X Trojí, devateré a dvanácteré složení člověka XI Sedmiramenný svícen a chrám člověka XII Proces regenerace a záchrany světa

7 XIII Nové světové Bratrstvo a nebezpečí, která je ohrožují XIV Spiritismus (I) XV Spiritismus (II) XVI Spiritismus (III) XVII Hypnóza magnetismus vkládání rukou XVIII Životní postoj a vegetariánství XIX Životní postoj a nikotin, alkohol a jiná narkotika XX Kosmická dvojjedinost (I) XXI Kosmická dvojjedinost (II) XXII Náš vztah ke státu a politice XXIII Náš vztah k esoterickému životnímu poli XXIV Modlitba XXV Bible XXVI Zlatý Růžový Kříž O autorovi Výklad pojmů

8 PŘEDMLUVA K VYDÁNÍ Z ROKU 1950 Tato kniha je určena těm, kteří poháněni vzpomínkou na původní božský život hledají orientaci v univerzální filosofii Růžového Kříže. Obsah je zpracováním řady přednášek z let , které na sebe souvisle navazovaly. Kéž tato kniha najde cestu k mnoha hledajícím a pomůže, kde je to možné. Jan van Rijckenborgh 7

9 PŘEDMLUVA Když roku 1950 vyšlo první vydání díla Elementární filosofie moderního Růžového Kříže, Jan van Rijckenborgh v něm napsal, že Bratrstvo Zlatého Růžového Kříže položilo základy praktického, gnostického učení transfigurace pro 20. a 21. století již před 25 lety. Hovoříme k vám jménem Bratrstva Zlatého Růžového Kříže a radíme vám, abyste jeho filosofické, univerzální gnostické signatuře věnovali pozornost. Kniha, kterou vám nyní předkládáme, popisuje první krok na této cestě, totiž fázi orientace, seznámení se s univerzální filosofií. Autor zkoumá a vysvětluje hodnoty pozemské přírody, a oproti nim staví vlastnosti původní, božské přírody. Své zkoumání zakládá na tkaní soma psychikon (svatebního šatu duše), o němž hovořili již klasičtí rosikruciáni ve svých manifestech z let Tím rozvíjí jasný a aktuální pohled na cestu, existující od počátků lidstva. Je to cesta, na níž vyrůstá nesmrtelná duše, která musí sloužit jako prostředník mezi člověkem a duchem. Všeobsáhlý, gnostický plán vývoje celého lidstva nabývá na obrysech. A nyní, půl století po vydání prvního výtisku, se prokazuje, že slova autora neztratila nic na své síle. Reforma života, jejímž je představitelem, se mezitím stala pro mnohé lidi živou skutečností. 8

10 To, co bylo v jeho době ještě do určité míry skryté, je nyní dosažitelné pro každého. Elementární filosofie moderního Růžového Kříže obsahuje bohatství informací pro ty, kdo hledají pravou cestu a odmítají přitom všechna překrucování, zatemňování a každý podvod. Jan van Rijckenborgh zkoumá a popisuje, jaké síly se skrývají za jógou, negativním okultismem a astrologií, tedy za pojmy, které nyní vyúsťují v celou škálu specializací jako je channelling, pendlování apod. Před půl stoletím se o těchto věcech ještě mnoho nemluvilo. Slovo paranormální bylo sotva komu známé a takzvané nadpřirozené jevy se zařazovaly například pod spiritismus, hypnózu a magnetismus. Aby zřetelně ukázal rozdíl mezi cestou, kterou se člověk ubírá nyní, a mezi tou, kterou by se měl ubírat, líčí autor zcela jasně účinky nikotinu, alkoholu a prostředků rozšiřujících nebo omamujících vědomí. Kromě toho vysvětluje, proč moderní rosikrucián neusiluje o žádné politické postavení. Objasnění stanoviska moderního Růžového Kříže k pádu lidského rodu, vztahu mezi mužem a ženou, modlitbě a Bibli představuje poklad nepostradatelných informací. Konkrétní náhledy autora nejen zjasňují myšlení, ale také očišťují filosofické poznání od čistě spekulativních úvah. Gnostická cesta je cestou činu. Na Elementární filosofii moderního Růžového Kříže je možné pohlížet jako na první ze tří fází plánu. Prvním krokem je průzkum nových možností. V druhé fázi je v jasných obrysech naznačen cíl a ve třetí je ukázána praktická cesta, kterou je možno tento cíl dosáhnout. Rozekruis Pers

11 10

12 I TŘI SCHOPNOSTI, KTERÉ JE NUTNO PROBUDIT Čtenář, který bere tuto knihu do ruky, aby se seznámil s filosofií moderního Růžového Kříže, se nemůže spokojit jen s povrchními znalostmi. Musí si být vědom, že začíná těžké studium, které vyžaduje jeho pozornost a důkladné zamyšlení. Filosofie Růžového Kříže nepřináší úvahy o životě, ale dotýká se samotného žákova života; je velmi osobní a studující bude mít při čtení stále dojem, že se duchovní škola obrací bezprostředně na něho. Tato pojednávací metoda má přirozeně také svou méně příjemnou stránku, neboť může případně vyvolat rozmrzelost nebo hněv. Nepopíratelná přednost této metody nás však vede k tomu, abychom jí dali přednost před jinými a obvyklejšími metodami. Čtenář totiž musí být zneklidněn; látka ho musí silně zaměstnat a dotknout se ho a jako meč zkřížit zejména jeho intelektuální zájmy. Kdo se seznamuje s pravou literaturou Růžového Kříže, musí pochopit, že pracovníkům duchovní školy nejde o to, aby demonstrovali literární vlohy nebo teoretické znalosti a tím podporovali pozemské a materiální zájmy, ale že pracují ve službách duchovní školy, a to i tehdy, když je tato práce zcela protichůdná jejich soukromým a materiálním zájmům, jak se to často stává. Autor se na vás obrací ze svého pole služby, aby v souladu se svým stavem bytí podal svědectví ve jménu velkého vznešeného Bratrstva světla, které slouží lidstvu. Toto Bratrstvo je známo pod 11

13 mnoha jmény, jako např. duchovní škola hierofantů, škola mystérií Kristových hierofantů, vnitřní církev, Řád Melchisedeka, Řád Růže a Kříže, a mnoha jinými. Žák, který se seznámí s touto knihou, ji musí dle našeho mínění zažít tak, jako by se toto Bratrstvo v následujících kapitolách obracelo přímo na něho. Při tomto kontaktu ustupuje autorova osobnost nebo organizační aparát školy Lectorium Rosicrucianum zcela do pozadí. Z toho je bezprostředně vidět, že toto Bratrstvo, o němž chceme podat svědectví, se nikomu nenabízí jako sdružení, organizace nebo církevní instituce. Mluvíme o škole, a při studiu této knihy se do určité míry nacházíte ve dvoraně takové školy. Pojem škola je zde ovšem nutno chápat exkluzívně. V této škole se člověk nevzdělává podle nějaké intelektuální metody, neposiluje se zde biologické vědomí mozku, nezkouší se, ani se nerozdávají diplomy. Tato škola Růžového Kříže apeluje na tři schopnosti, které spočívají v tajemném mikrokosmickém systému člověka jako v mrtvolném spánku. Škola se pokouší tyto tři schopnosti navzdory všem překážkám probudit a přimět je k činnosti. Jakmile se tedy v žákovi něco z těchto tří schopností projeví, vznikne mezi ním a školou žádoucí poměr. Žák potom vše, co mu škola předkládá a s čím jej spojuje, zažívá, vidí a poznává z první ruky. Jestliže se vytvoří tento základní vztah, pak žák zcela vědomě poznává užitek a nutnost toho, co mu škola radí. Takto jsme objasnili, že škola nepodporuje žádnou populární víru, nýbrž jasné, pozitivní vědění; nikoliv vědění ve smyslu sbírky věcného materiálu, dogmat, frází, pouček, hypotéz atd., které tu nakonec člověka nechávají stát s prázdnýma rukama, nýbrž vědění ve smyslu pochopení, prohlédnutí, jako vnitřní, neodolatelné a absolutní vlastnictví. Když se vztah mezi školou Růžového Kříže a zaujatým studentem vyvíjí na tomto základě, pak nelze mluvit o autoritě nebo stupidní 12

14 poslušnosti, ale o vnitřním poznání, o vědomém následování stezky, kterou jsme si sami v sobě ověřili. V žákově životě se tedy musí projevit tři dřímající schopnosti: schopnost nové vůle, schopnost nové moudrosti, schopnost nové působnosti. Člověk má vůli, ta je však na jedné straně bezuzdná, na druhé straně experimentální nebo spekulativní. Výsledek volní činnosti není nikdy předem jistý, a i kdyby tomu tak někdy bylo, jsou přehlíženy případné vedlejší jevy nebo následky vyvolaného odporu. Proto je člověk už jenom díky svému volnímu životu obklopen starostmi a strachem. Lidská vůle tedy nikdy není osvobozující a mimoto je svázána s krví, to znamená, že je zcela závislá na možnostech a silách, které jsou v krvi přítomny. Člověk disponuje také určitou moudrostí, kterou je zde třeba chápat jako intelektuální schopnost, jako rozumovou kapacitu mozku. Žák pozná, že i u této schopnosti je plně závislý na vnějších, tedy viditelných trojrozměrných předmětech. Ne nadarmo praví Bible: Moudrost lidí je pošetilostí u Boha. Člověk, který žije ze smyslů, nemůže nikdy dosáhnout absolutního poznání. To, co se nazývá moudrostí, je určitá forma uvažování, osvojeného na základě smyslového vnímání, ovlivněného a pokaženého výchovou a stavem krve. Člověk vyvíjí také určitou působnost. Není však její výsledek neobyčejně smutný? Je něčím víc, než úsilím o chléb a hry? Působnost člověka je zcela ve znamení existenčního boje, k tomu přistupuje trochu rozptýlení a něco duchovní romantiky, jak u koho. Trojnost vůle, moudrosti a působnosti, tak jak se vyvíjí z pozemské přirozenosti, je kromě toho vázána na planoucí přírodní pud, který se označuje jako žádostivost. Tatáž trojice, vázaná na 13

15 žádostivost, je rovněž zodpovědná za vývoj biologického vědomí, vědomí já. Charakteristickou vlastností tohoto vědomí je sebepotvrzování. Sebepotvrzování a žádostivost jsou krajně spekulativní a náladové. Jsou-li lidé určitými zkušenostmi zklamáni, přebíhají od jednoho předmětu k druhému a v tísni tančí své přírodní tance s hypotézami a zdánlivými postavami. Skoro každý náboženský pud se dá odvodit ze zkušenosti sebepotvrzování a žádostivosti. Kdyby žák dokázal tento stav jasně rozpoznat, musel by pocítit nutnost zásadního obratu. Musel by si svůj nynější stav zošklivit a v důsledku toho se pokusit svou žádostivost a svoje sebepotvrzování neutralizovat. Zde může být položena otázka, jak by se pak takový proces neutralizace musel vyvíjet. Žák pak již nesmí chtít svůj starý život, musí se vzdát své nashromážděné zdánlivé moudrosti a vymanit se z dramatické hry žádostivosti a sebepotvrzování. Někteří lidé dokáží s lehkostí učinit zásadní obrat tam, kde se jedná o značně narušenou skutečnost náboženství, umění a vědy. Jsou s to rozpoznat spekulativnost náboženských hypotéz, neosvobozující povahu toho, čemu se říká umění, a stejně tak beznaděj a satanismus vědy. Avšak zásadně se osvobodit od svých rozličných přírodních instinktů je nekonečně těžší, protože člověk pochází z přírody a je tedy přírodní. Přírodní instinkty nás mohou poutat k starému životu mnohem více než náboženství, umění a věda. Zde žák nesmí klamat sám sebe. Tu a tam dokáže mocně zaútočit na překážky, které jsou mimo něj, zatímco by bylo mnohem užitečnější bojovat proti všemu, co ho ohrožuje v něm samém. Na to musí žák Růžového Kříže denně pamatovat. Je tu například společenská ctižádost. Zde žák možná bude ochoten přiložit svou duchovní sekeru. Dále existuje hrozný blud já. 14

16 Z nízkých ambicí a bludu já povstává žárlivost, jedna z nejhroznějších metel lidstva. Závist, žárlivost je zuřivost, jak praví žalmista, a Píseň písní mluví o neuhasitelném ohni. Žárlivost je posedlost; vyvolává vražednou, nesmiřitelnou nenávist. Proto autor Šalomounových přísloví říká, že člověk s tímto přírodním instinktem nedostává ani haléř výkupného. Žádný, ani ten sebevětší dar ho neuspokojí, ba ani kdyby mu Bůh podal ruku k nanebevstoupení. Přeje si jen a jedině záhubu své oběti, plamen žárlivosti musí jeho oběť sežehnout. A výsledek potom nazývá právem. Zásadní obrat musí proto také hluboce zasáhnout do všech lidských přírodních instinktů. Žák musí začít boj se sebou samým, boj na život a na smrt. Zásadní obrat je základnou pro probuzení tří nových schopností, které má na mysli duchovní škola. Za prvé je to nová vůle, která je zažehnuta v Bohu; za druhé nová moudrost, která osvětluje Boží plán; za třetí nová působnost, která napomáhá k tomu, aby byl Boží plán uskutečněn. Tyto tři procesy, které duchovní škola od počátku uskutečňuje ve spolupráci s žákem, jsou klíčem ke vzniku nového člověka, k procesu znovuzrození, z něhož vychází celá moderní filosofie Růžového Kříže. Úspěch těchto tří procesů závisí na uvedeném zásadním obratu a kromě toho ještě na tom, zda ve vědomí žáka existuje vzpomínka na původní duchovní vlastnictví člověka. Takové vlastnictví může být ve svém projevu nebo působení znesvěceno, zkarikováno nebo dokonce může být nebezpečné, přesto ale v člověku vzbuzuje nepotlačitelnou touhu prozkoumávat skryté stránky věcí. V důsledku této pravzpomínky chce člověk pochopit všechna proč, k čemu a s čím, a tak se v něm 15

17 vyvíjí dynamická schopnost, která později, když člověk rozpozná cestu, prolamuje nesčetné zábrany. Duchovní škola v žákovi rozvíjí novou vůli duchovním zákonem, novou moudrost filosofií duchovního zákona, novou působnost uplatňováním duchovního zákona. Duchovní zákon je božská idea, která tvoří základ světa a lidstva. Filosofie duchovního zákona přenáší tuto božskou ideu na žáka a objasňuje ji jeho rozumu. Tak žák poznává, jak bezmezně je vzdálený od původní Otčiny; začíná chápat lidský úpadek a je mu dáno jasně vidět cestu zpět. Uplatňování duchovního zákona je uskutečňování božské ideje, tvrdá, neúprosná cesta zpět, rozlomení pozemské přirozenosti a jejích pudů a vyvíjení nového člověka. Duchovní zákon můžeme také označit jako Boha, od něhož jsme odtrženi, filosofii duchovního zákona jako Krista, který v nekonečné lásce vychází z Otce, aby nás zachránil, který se pro naši spásu sklání k padlému člověku a dává se uvěznit v látce, a uplatňování duchovního zákona jako Svatého Ducha, který celý proces znovuzrození provádí a uskutečňuje. Pravá duchovní škola se vždy pozná podle toho, že při této trojí proceduře nikdy nevyjednává. Pro čtenáře, který vezme všechny tyto věci na vědomí, má tato kniha naučný charakter. Kdyby však chtěl někdo případně později vstoupit jako žák do duchovní školy, musí si být jasně vědom toho, že škola vyžaduje očistný, regenerativní vzestup, proces. Jinak by to nebyla duchovní škola. Škola mystérií Růžového Kříže se chce spojit se všemi zájemci, uzavřít s nimi svazek na naprosto svobodně demokratické základně. To, co škola od svých žáků očekává, sama naplňuje jako životní stav a od žáka nepožaduje nic, co by nemohl dokázat! 16

18 Duchovní škola je dílnou, v níž se rodí činy. V důsledku těchto činů se prostřednictvím tří sil, které ze školy vycházejí, v žákovi probouzejí ony tři dřímající schopnosti. Vzájemným působením mezi těmito třemi svatými silami a žákem chce žák to, co chce duchovní škola, ví to, co ví duchovní škola, a činí to, co činí duchovní škola, v nezlomné sebekázni a dobrovolné poslušnosti. Kdo takto poznává mystéria Růžového Kříže a vnitřně je zažívá, je proniknut velkým nadšením; září nezdolnou energií a nejhlubší radostí. S velikou pokorou se postaví před nepoznatelný oheň duchovního zákona. Se vztyčenou hlavou stojí před odhalujícím světlem univerzální lásky, protože se ho dotýká filosofie duchovního zákona. A jako s rozpaženýma rukama očekává svatý křest v živé vodě božské regenerace, když si uplatňování duchovního zákona žádá veškeré jeho pozornosti a oddanosti. 17

19 II KRISTOVA HIERARCHIE NEBOLI DUCHOVNÍ ŠKOLA Je třeba se podívat na duchovní školu blíže a tuto zdánlivě abstraktní hodnotu načrtnout v konkrétních rysech. V duchovní škole se projevují a rozvíjejí tři síly, připisované ve všech světových náboženstvích Velké božské bytosti. Božská vůle se spojuje s pojmem Otec, božská moudrost s pojmem Syn, božská působnost s pojmem Svatý Duch. V duchovní škole se tedy spojujeme s Bohem a z Něho vycházejícími třemi silami. V duchovní škole se přibližujeme Otci, který se s námi setkává ve svém Synovi a svým Svatým Duchem nás pobízí na stezku regenerace. V duchovní škole se žák bezprostředně setkává se Svatým Duchem, Utěšitelem, který vydává svědectví o Kristu. V duchovní škole žák zažívá setkání se skutečným Kristem, to znamená bez historického a předpojatého dogmatického rámce. V duchovní škole žák poznává Otcovské srdce, které se odhaluje svému ztracenému a opět nalezenému Dítěti. Nejedná se zde o mystické halucinace, o nezodpovědné velebení duchovní školy, ale o jasné vědění a nezbytnost myšlení, což, jak doufáme, prokážeme v dalším textu. Aby žák mohl pochopit důvody našeho stanoviska, odpovídající rozumu, musí být připraven nezávisle myslet, to znamená netradičně a bez autorit. 18

20 Tvrdíme, že všechny staleté spekulace o Bohu, Kristu a Svatém Duchu mohou být v duchovní škole a jejím prostřednictvím absolutně ukončeny. Skrze duchovní školu a v ní může pojem Boha a poznání jsoucnosti Boha dostat pevný, vědecký základ. Co se v náboženských kruzích všeobecně ví o Bohu, Kristu, Svatém Duchu a ostatních silách, o nichž nám podává zprávu Bible? Sice se o nich velmi devótně mluví, nepochybuje se o nich, teolog se domnívá, že je zcela specificky zná, ale všechno je to do značné míry spekulace, spekulativní víra, založená na autoritě Bible nebo církve. V podstatě se neví nic! Co ví a zakouší nábožensky založený člověk o svém Bohu a božských silách? Když se osobní zkušenosti víry uvedou do správného poměru, nezůstane skoro nic než experiment, emoce a neplodné hovory. Dědičnost, která se projevuje v povaze krve, a nepřetržité oživování kolektivního myšlenkového obrazu jsou hlubšími příčinami náboženského života mas. Zvyky a poklidná, případně harmonická minulost, mystický domov a mystické založení nás svádějí k tomu, abychom tento povrchní a spekulativní život udržovali bez jakékoliv změny dál; jsme-li však poctiví, musíme poznat, že tu nakonec stojíme s prázdnýma rukama. Jsme přesvědčeni, že s pomocí duchovní školy je také možno skoncovat s polovičatým ateismem a všeobecným bezvěreckým postojem nesčetných lidí. Minulost církve a církevní praxe, chování kněží a jiných duchovních, stejně jako počínání miliónů takzvaných věřících odcizily bezpočet lidí skutečnému náboženství natolik, že se v některých oblastech z krve těch pochopitelně odvrácených zrodila bezvěrecká generace. Odmítavý postoj těchto lidí má ovšem stejně tak velkou, nebo spíše stejně tak malou hodnotu, jako kladný postoj takzvaných věřících. 19

21 Jsme toho názoru, že se všeobecně ve světě již nedá mluvit o náboženství ve vyšším, osvobozujícím smyslu. Cestu ke skutečně duchovnímu povznesení světa a lidstva musí proto razit totálně nová náboženská orientace, nové duchovní smýšlení. Jak nová a všeobsáhlá musí být tato náboženská orientace, může skutečně hledající člověk pochopit teprve tehdy, studuje-li Univerzální učení, které zprostředkovává duchovní škola. V duchovní škole zažije a uvědomí si působení a přítomnost tří všudypřítomných Božích sil. Vidí, jak škola usiluje o lidi a svět; a s její pomocí se spojuje s těmito třemi silami tak, že může na základě osobní zkušenosti a osobního vidění a vědění podávat svědectví o Bohu zde, o Bohu v sobě, o Bohu ve světě. Nepotřebuje k tomu žádnou autoritu v podobě textu nebo církve, a tuto vnitřní osobní zkušenost nemůže předat nebo vnutit svým dětem. Student mystérií Růžového Kříže poznává, že si naprosto nečiníme nárok předávat a šířit absolutní pojem Boha. Vydáváme pouze svědectví o Bohu zjeveném v těle, to znamená o Božích silách, o božském doteku, který můžeme poznávat a zakoušet. Logos se vždy projevuje svým Stvořením a svým tvorstvem. A když nyní odhalíte, jak se On projevuje skrze své Stvoření a tvorstvo, pak zároveň poznáte božský záchranný proces tak, jak se nám tento také sám chce projevit. Takový projev nemůže být nikdy omezený nebo dogmatický. Nelze jej definovat v žádné knize a nikdy jej nemůže vyjádřit žádné slovo. Proto člověk, který vstupuje na stezku mystérií, zůstává navždy žákem; jeho poznání zůstává vždy pozadu za projeveným plánem Stvoření. Pokud se žák upne na znalosti a není dost otevřený vůči tomuto projevenému plánu Stvoření, ustrne v intelektualismu. Přibližovat se moudrosti, která je u Boha, znamená věčně kráčet dál, od horizontu k horizontu. Na tomto filosofickém principu chce Růžový Kříž vykonávat službu lidstvu. 20

22 Tak od počátku věků existuje božská hierarchie, která se projevuje v člověku a skrze něj. V této božsko-lidské hierarchii působí trojí projev Boha, o němž jsme již mluvili. Tato hierarchie se skládá z entit, které buď kdysi v šeré minulosti lidstva odolaly velkému pokušení, jež bylo příčinou pádu člověka, nebo od té doby opět vystoupily vzhůru ke svému původnímu určení. Tato hierarchie je nám tedy velmi blízká. Tvoří Živé Tělo Pána. Za celé eóny se vyvinula ve velmi mocný organismus, který stále nabývá na síle, neboť se v průběhu času k tomuto vznešenému Tělu připojují další živé části. Protože tato hierarchie žije v souladu s božskou podstatou a božským plánem, neustále ji ovlivňují a prozařují tři velké kosmické a nadkosmické božské síly. Proto lze říci, a žák to zažívá jako hlubokou pravdu: Skrze tuto hierarchii se Bůh dal poznat lidstvu. Tomu, kdo zkoumá tyto věci, bude dále zřejmé, že hierarchie, právě proto, že pochází z lidské životní vlny, je pokrevně silně spojena se všemi, kteří bloudí v této pozemské přírodě, a že tedy i božské síly, které hierarchii používají, skrze ni rovněž udržují pokrevní spojení s celým lidstvem. Kristovo úsilí, jakožto působnost Logosu, nelze proto historicky omezit na epochu dvou tisíc let. Je to dotek věčnosti. V Ježíši Kristu spatřujeme nový impuls Kristovy síly, nové zjevení Krista s pomocí hierarchie. Manifestace Ježíše zároveň obrací pozornost k markantnímu, jedinečnému procesu spásy, neboť v Ježíši se božská síla nejtěsněji přibližuje lidské krevní síle. Ježíš byl jedním z nás! Proto může chápající žák říci: V Ježíši Kristu se i Kristus stal jedním z nás. Od té doby se božská hierarchie může plným právem zvát Kristovou hierarchií. Tato Kristova hierarchie neboli duchovní škola je tedy velkým a živým organismem, skládajícím se z mnoha údů. Ačkoli všechny tyto údy mají vysoce vyvinutou individualitu, přece jsou du- 21

23 chem a úsilím naprosto jednotné. Tato duchovní škola či Kristova hierarchie proniká všemi oblastmi hmoty i ducha, je živá a přítomná. Pojmenovali jsme ji Bůh zjevený v těle ; je vším ve všem. Žádný člověk ji nemůže opomenout; nutně tvoří stezku, jedinou školu, jedinou možnost skutečné spásy. Můžeme to nyní takto formulovat, aniž bychom tím v zájemci vyvolali zdání úzkoprsosti a sektářství. Tato formulace má za cíl, aby jej Kristovo univerzální úsilí zasáhlo bez jakýchkoli oklik přímo v srdci. Duchovní škola se od Ježíšova zjevení zcela logicky nazývá podle kříže našeho Pána a povzbuzuje žáka, aby v srdci tohoto kříže připevnil rudou růži dosažení. Žák tedy nepotřebuje trvat na historickém zjevení a ptát se, jak to asi bylo. Nemá zapotřebí studovat s lupou v ruce staré texty a může se s naprostým klidem distancovat od věčných teologických a filosofických sporů. Duchovní rozkol v tomto světě ať studují jiní a vzrušují se nad otázkou, kdo má pravdu a kdo ne. Student mystérií nemusí strávit dogmatická pojednání ani získávat na univerzitách teologické hodnosti, aby měl právo mluvit. Živá, hierarchická Kristova bytost s mnoha tisíci údy, Neviditelná církev, která vyzařuje svou slávu a světlo do všech oblastí látky a Ducha, se zjevuje lidstvu tady a teď. Působení této Bytosti nikdo neunikne, neboť duchovní škola prostřednictvím svrchovaně inteligentního, složitého systému nepřímo ovlivňuje všechny lidi. Kromě toho existuje možnost spojit se přímo s hierarchií Bratrstva, je-li totiž v žáku přítomna pravzpomínka, to jest něco ze vzpomínky na bývalou a ztracenou lidskou vznešenost, a ochota k zásadní změně. Prokáže-li se tato ochota ve věrném, vytrvalém a činorodém životě, jde žák cestou, která vede ke spojení s duchovní školou. Toto spojení znamená: být přijat do Kristovy hierarchie, stát se živým údem Kristovy církve. 22

24 Je možné, ne-li pravděpodobné, že to, co bylo právě řečeno, bude čtenáři znít poněkud cize. Avšak to vše bylo ve všech dobách známo, i když často zastřeně nebo zkomoleně; a někdy to také bylo vyjádřeno velmi jasnou řečí, které přesto nebylo porozuměno. Všechna náboženství světa svědčí o hierarchii, o božském těle, které se projevuje v lidech a skrze ně. Všechna náboženství znala a také pojmenovávala bytosti, které k tomuto Živému tělu náležely a na základě toho působily a usilovaly v dokonalé svatosti a síle. Všechna náboženství znala svůj panteon osvobozených. To často vedlo k přetvářce a krajně povážlivým poměrům. Pomysleme na římský katolicismus s jeho středověkým kultem svatých a církevní praxí, kdy čistě exoterní svévolí a z důvodů církevní politiky byly některé entity prohlašovány za příslušníky Kristovy hierarchie, zatímco jiné, které by případně mohly tento nárok spíše uplatňovat, nebyly do panteonu vpuštěny. Tak byl pozemskou zvůlí a z církevních zájmů vytvářen a rozšiřován panteon. Imitací Kristovy hierarchie vznikla církevní hierarchie. V této souvislosti se zmiňme rovněž o bráhmanismu, tibetském buddhismu a islámu, které svým panteonem svatých propadly témuž formalismu. Reformace, jako přirozená reakce na římskokatolický úpadek, vyhlásila panteonu svatých a jejich nešťastným následovníkům právem válku a tím odmítla římskokatolickou církevní hierarchii. Kristova hierarchie je ve své podstatě absolutně bezejmenná, protože živé údy Kristova těla jsou v něm zajedno. Kdyby někdo potkal jednoho nebo více členů Kristovy hierarchie, mohl by pouze tušit, že má co činit s tou nebo onou entitou. Nikdo z nich se však neoznačí jinak, než jako služebník Kristův, jako služebník duchovní školy. Tím se vyloučí nebezpečí, že nechápavé parazitující masy vytvoří panteon svatých. 23

25 Doufáme, že jsme vám tímto vysvětlením značně přiblížili trojí Boží podstatu, která v duchovní škole a skrze ni působí ke spáse lidstva, aniž bychom se přitom opírali o autority nebo dějiny, a sice jako reálnou hodnotu, které se bezprostředně a konkrétně můžete v dnešku chopit. Když nyní, čtenáři, k vašemu užitku sáhneme po Bibli, ukáže se, že jsme neřekli nic, co by dokonale nesouhlasilo s Písmem svatým. Jak řečeno, citujeme Bibli jen k vašemu užitku. Co jsme vysvětlili, je pravdou nejen proto, že to stojí v Bibli; bylo by to pravdou, i kdyby to tam nestálo. Žák se musí povznést nad mocný vliv litery a všech ostatních vnějších autorit. Pak se v něm pravda osvobodí a on bude vždy poznávat pravdu jako pravdu. Poukazujeme mezi jiným na 1. list Korintským 12;12 a Efezským 5;30, kde se hovoří o údech jeho těla, dále na různé výroky ve filosofickém Janově evangeliu: Přijdeme a budeme u Něho přebývati. Zůstávejte ve mně, jako i já ve vás zůstávám. Vše, co je mé, je i vaše. Jsem v nich zjeven. Dal jsem jim vznešenost, kterou Ty jsi dal mně, aby jedno byli, jako i my jedno jsme; já v nich a Ty ve mně. Chci, aby kde já jsem, i oni byli u mne. Kristus se zde neodvolává na pozemského člověka nebo na organizaci, která se na Zemi nazývá církví, ale na ty, kteří jsou v Něm od Země osvobozeni, kteří jsou v Bibli souhrnně označováni také jako eklézie, to jest duchovní škola. Od té chvíle, co jsme započali s naší prací, poháněni zásadní změnou a duchovním naléháním vzpomínky, jsme se postavili pod duchovní zákon, filosofii duchovního zákona a uplatnění duchovního zákona. Tím jsme se vyladili na Kristovou hierarchii, na duchovní školu, abychom se tak zdola, pomocí magie a zasvěcení, k ní vzepjali vzhůru; s hlubokou vděčností můžeme proto sdělit, že 24

26 od 20. srpna 1953 je spojení s magnetickým řetězcem Univerzálního Bratrstva skutečností. Naše mladé gnostické Bratrstvo bylo přijato za člena hierarchie.* * Viz též Jan van Rijckenborgh: Gnose v aktuálním zjevení, III. díl, kap.vi a IV. díl, kap. I. Rozekruis Pers, Haarlem,

27 III MAGIE* Budeme-li slovo magie hledat v konverzačním lexikonu, budeme odkázáni na výraz kouzelnictví. Podle tam podaného vysvětlení magie znamená imaginární umění, které se domnívá, že dokáže tajnými prostředky uskutečňovat nadpřirozené věci. Dále čteme: Zpravidla lze předpokládat, že se magie vyskytovala u národů s velmi nízkou kulturou. Kromě toho se tam vysvětluje, že Řekové a Babyloňané připisovali magii určitý filosofický základ; že zejména novoplatonici viděli v magii prostředek k cestě vzhůru. To vše je korunováno úvahou končící tím, že to vše jsou sice zajímavé jevy z dávné minulosti, avšak naše osvícené doby jsou nad takové dětinskosti povzneseny. Vše, co učení autoři lexikonu k tomuto tématu ještě dál podotýkají, je tak nevědomé a neučené, že knihu odložíme. To nás nemusí udivovat, neboť chceme-li vědět o magii něco skutečného, něco podstatného, nemůže nás o tom naše knihovna nijak poučit. Musíme se pak pohroužit do Univerzálního učení. To není * Abychom byli správně chápáni a vyhnuli se zbytečným nedorozuměním, důrazně poukazujeme na to, že tam, kde se v této kapitole vyskytuje označení bílá magie v protikladu k černé, šedé apod., není tím míněna tzv. bílá magie dialektiky, která je plně spjata s okultismem, nýbrž výhradně gnostická magie, tedy práce, která je vykonávána ve službě a síle Kristovy hierarchie ku prospěchu velkého díla, osvobozujícího lidstvo. 26

28 kniha, nýbrž druhý aspekt božské působnosti; je to filosofie duchovního zákona, světlo, které nám vysvětluje plán Otce. O této univerzální filosofii existují zajisté velmi vážné a dobré knihy, ale skutečné pochopení, prohlédnutí, obsáhnutí a poznání může povstat jen z pravzpomínky a ze zásadní změny. Magie ve své podstatě není ničím jiným, než rekonstrukcí a uplatněním původní moci. Tím míníme to, že kdysi člověk, ve srovnání s dnešním člověkem, disponoval obrovskými a podivuhodnými silami a schopnostmi. Člověk byl skutečně dítětem Božím. Vlastnil nadevše nádherné schopnosti ve stadiu dokonalosti neboli svobodného vývoje. Člověk byl v principu ve svobodném rozvoji dokonalý, jako je náš Otec na nebesích dokonalý. Ve srovnání s tímto bývalým člověkem je dnešní člověk karikaturou, pokřiveným zrcadlovým odrazem ztraceného světelného stavu. Mimochodem podotýkáme, že ideu svobodné evoluce, automatického spirálového vývoje dnešního lidstva, musíme zamítnout jako falešnou a zavádějící na scestí. O tom však později. Ti však, kdo mají podíl na Kristově hierarchii, buď zůstali ve svém původním světelném stavu bytí, nebo do něho byli po různých vývojových stadiích opět přijati. Tyto entity vlastní své dřívější světelné schopnosti a světelné síly na různých stupních vývoje. Jsou živým svědectvím, že se Bůh projevuje svým Stvořením a svým tvorstvem. Jestliže pak tyto entity porovnáme z hlediska vůle, moudrosti a působnosti s průměrným dnešním člověkem, je rozdíl skutečně neuvěřitelný. Ve skutečnosti tento svobodný nebo znovuosvobozený člověk vlastní své naprosto přirozené schopnosti a síly, zatímco člověk ve svém dnešním stavu je nepřirozený. Cesta zpět, to znamená postupné znovuzrození ve skutečné Boží přírodě se všemi s tím spojenými důsledky, je gnostickým vývojem, označovaným jako ars magica, jako magické umění, nebo jako reconstructio, jako královské umění. 27