THE COSMOGONIC WATER MYTH OF GENEZIS AND ITS

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "THE COSMOGONIC WATER MYTH OF GENEZIS AND ITS"

Transkript

1 Technická univerzita v Liberci Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická Katedra: Katedra filosofie Studijní program: Učitelství pro 2. stupeň základní školy Studijní program: (kombinace) Český jazyk Občanská výchova KOSMOGONICKÝ VODNÍ MÝTUS GENEZE A JEHO ZDROJE V PŘEDNÍ ASII THE COSMOGONIC WATER MYTH OF GENEZIS AND ITS RESOURCES IN FOREPART OF ASIA DER KOSMOGONISCHE MYTHUS DER GENESIS UND SEINE QUELLEN IM VORDERASIEN Diplomová práce: 2010 FP Katedra filosofie Autor: Alţběta Matoušová Podpis: Adresa: Nová Pasířská , Jablonec nad Nisou Vedoucí práce: Doc. PhDr. Milan Exner, Ph.D. Počet stran slov obrázků tabulek pramenů příloh V Liberci dne:

2 2

3 3

4 Prohlášení Byla jsem seznámena s tím, ţe na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, zejména 60 školní dílo. Beru na vědomí, ţe Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv uţitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL. Uţiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu vyuţití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne poţadovat úhradu nákladů, které vynaloţila na vytvoření díla, aţ do jejich skutečné výše. Diplomovou práci jsem vypracovala samostatně s pouţitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím diplomové práce a konzultantem. V Liberci dne: Alţběta Matoušová 4

5 Poděkování: Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu práce Doc. PhDr. Milanu Exnerovi, Ph.D. za cenné odborné rady a čas, který mi při konzultacích věnoval. 5

6 KOSMOGONICKÝ VODNÍ MÝTUS GENEZE A JEHO ZDROJE V PŘEDNÍ ASII Anotace Diplomová práce se zaměřuje na problematiku kosmogonického vodního mýtu Geneze a jeho zdrojů v oblasti Přední Asie. Práce si klade za cíl upozornit na podobnost kosmogonických vodních mýtů z této oblasti a nabídnout moţná vysvětlení. Pozornost je zaměřena na kulturu starověké mezopotamské a egyptské civilizace, které bezprostředně sousedily s Izraelci, národem Bible. Obsahem jednotlivých kapitol je geografické vymezení a historie Izraelců, Egypťanů a Mezopotamců. Pozornost je soustředěna na jejich pojetí vody, ať uţ pro zemědělský ţivot či v náboţenském smýšlení. V ústřední roli jsou mýty kosmogonické z Ugaritu, Mezopotámie a Egypta a jejich porovnání s kosmogonickým mýtem Geneze. Diplomová práce nenabízí konečnou interpretaci, jelikoţ výzkum neustále podléhá novým poznatkům, ať uţ z oblasti archeologie nebo psychologie. KLÍČOVÁ SLOVA Bible, Genezis, archeologie, mýtus, kosmogonie, náboţenství, kultura, Egypt, Mezopotámie, Ugarit, Izrael, voda 6

7 THE COSMOGONIC WATER MYTH OF GENESIS AND ITS RESOURCES IN FOREPART OF ASIA Summary The works tries to draw the attention to the similarity of cosmogenic water myths in this area and to offer possible explatations. The concentration follows both medieval culture of Mesopotamia and the civilizations of the ancient Egypt. These ones were in immediate contacts with Israelis, it means the nation of the Bible. The content of each chapters are the geography limitations and the history of the nations of Israel, Egypt and Mesopotamia. The attention is concentrated on their conception of water both in agricultural and religious life and opinions. There are cosmogenic myths from the Ugarit, Mesopotamia and Egypt first of all with the comparison with Genesis cosmogenic myth. My dissertation does not offer the final interpretation because the research is under the continuous changes in archeological and psychological spheras. KEY WORDS Bible, Genesis. archeology, myth, cosmogeny, religious, culture, Egypt, Mesopotamia, Ugarit, Israel, water 7

8 DER KOSMOGONISCHE MYTHUS DER GENESIS UND SEINE QUELLEN IM VORDERASIEN Zusammenfassung Diese Diplomarbeit beschäftigt auf die Problematik des kosmogonisches Wassermythus der Genesis und seine Quellen im Vorderasien. Die Arbeit hat sich zum Ziel auf die Ähnlichkeit der kosmogonischen Wassermythe aus diesem Gebiet gesetzt und die mögliche Erklärungen anbieten. Die Aufmerksamkeit ist auf die Kultur der alten mesopotamischen und ägyptischen Zivilisation gezielt, die unmittelbar mit Israelis, die Nation der Bible benachbart sind. Der Inhalt einzelner Kapitel die geografische Begrenzung und die Geschichte der Israelis, des Ägypter und die Leute aus Mesopotamien. Die Aufmerksamkeit konzentriert sich auf ihre Auffassung des Wassers für das agrarische Leben oder für die religiöse Gesinnung. In der Zentralrolle stehen die kosmogonische Mythe aus Ugarit, Mesopotamien und Egypt und ihre Vergleichung mit dem kosmogonischen Mythus der Genesis. Die Diplomarbeit bietet nicht die letzte Interpretation, weil die Forschung immerfort die neue Erkenntnissen unterliegt, gleich ob des Gebietes der Archäologie oder der Psychologie. DIE SCHLÜSSELWÖRTER Die Bibel, die Genesis, die Archäologie, der Mythus, die Kosmogonie, die Religion, die Kultur, das Ägypten, Mesopotamien, Ugarit, Israel, das Wasser 8

9 BIBLE STARÝ ZÁKON Tóra Proroci Spisy NOVÝ ZÁKON OBTÍŢE S DATACÍ BIBLE Datování náboţenské Datování vědecké VÝCHODISKA PŘI ZKOUMÁNÍ PŮVODU KOSMOGONICKÉHO MÝTU GENEZE Bible versus archeologie Kulturní kontakty Psychologické hledisko GENEZIS Obsah knihy Genezis Příběh o stvoření světa ZEMĚ IZRAELCŮ GEOGRAFICKÉ VYMEZENÍ HISTORIE IZRAELCŮ Izraelská příslušnost a dějiny První písemné památky z oblasti Syropalestiny Doba patriarchů, kontakt Izraelců s Egyptem a exodus Doba soudců ( př. n. l.) Doba královská ( př. n. l.) Doba rozděleného království, exil v Asýrii a Babylónii ( př. n. l.) Perské období ( př. n. l.) Helénistické období ( př. n. l.) Římské období (37 př. n. l 324 n. l.) ÚLOHA VODY V SYROPALESTINĚ OTÁZKY PO PŮVODU IZRAELCŮ UGARITSKÉ NÁBOŢENSKÉ TEXTY Mytologické smýšlení o vodě El a Hospodin MEZOPOTÁMIE GEOGRAFICKÉ VYMEZENÍ HISTORICKÝ PŘEHLED Mezikulturní styk ÚLOHA VODY V MEZOPOTÁMII MYTOLOGICKÉ SMÝŠLENÍ O VODĚ MEZOPOTAMSKÉ KOSMOGONICKÉ VODNÍ MÝTY Enuma eliš Další kosmogonické vodní mýty EGYPT GEOGRAFICKÉ VYMEZENÍ HISTORICKÝ PŘEHLED ÚLOHA VODY V EGYPTĚ MYTOLOGICKÉ SMÝŠLENÍ O VODĚ Rituální obřady Záplavy Voda a říše zemřelých EGYPTSKÉ KOSMOGONICKÉ VODNÍ MÝTY Héliopolská kosmogonie Hermopolská kosmogonie Memfidská kosmogonie Thébská kosmogonie

10 SEZNAM POUŢITÝCH ZKRATEK A SYMBOLŮ BIBLICKÉ KNIHY Gn Genezis Ex Exodus Př Přísloví Jb Jób 2 Kr Druhá Královská 2 Pa Druhá Paralipomenon (2. Letopisů) UGARITSKÉ NÁBOŢENSKÉ TEXTY KTU klínopisné tabulky z Ugaritu [ ] označení odlomeného nebo nečitelného textu 10

11 Úvod: Voda se mi vţdy jevila jako velmi záhadný ţivel. Na vodu je vázána celá naše existence. Lidské tělo je samo o sobě tvořeno z převáţné části z vody. Voda se pojí s celou řadou mytologických představ a rituálů. Je jí přisuzována zázračná a léčivá moc. Pouţívá se k věštbám, očistě. Setkáváme se s ní v mnohých legendách a pohádkách. Při pohledu do rozvlněné mořské hladiny se nás můţe zmocnit pocit strachu z její hloubky a zdánlivé nekonečnosti. V moři se navíc k tomu skrývají nejroztodivnější tvorové. Jak vodu asi pojímal člověk ze starověkých civilizací? Vodě byla přisuzována úloha základní a moţná právě proto se stala prvkem kosmogonických mýtů. Diplomová práce je pokusem o porovnání kosmogonického vodního mýtu Geneze s mýty významných a blízkých civilizací Egypta a Mezopotámie. Obě země mají delší historickou tradici, a proto se zaměříme na moţnost, zda první kapitola Geneze byla ovlivněna jiţ existujícím věroučným systémem. Práce je rozčleněna do čtyř hlavních kapitol. V první se zaměříme na Bibli a její interpretaci ve světle archeologie. Ve středu naší pozornosti bude stát kniha Genezis a příběh o stvoření světa. Ve druhé kapitole se budeme věnovat národu Bible, Izraelcům. Zajímat nás bude jejich původ, historie a jejich kontakt s Egyptem a Mezopotámií. Pokusíme se interpretovat vodní kosmogonické mýty obyvatel těchto významných civilizací ve vztahu k Genezis. O víře původních obyvatel Kanaánu čerpáme informace z písemných památek ze starověkého města Ugarit. V třetí kapitole se seznámíme s Mezopotámií. Všímat si budeme její historie, zvláště styku s Izraelci. V popředí našeho zájmu stojí kosmogonické vodní mýty Mezopotámie, zejména mýtus Enuma eliš. Ve čtvrté kapitole upřeme pozornost na oblast Egypta. Zajímat nás bude opět jeho historie a kosmogonické vodní mýty v souvztaţnosti k biblické knize Genezis. Vycházím povětšinou z českých popřípadě anglických překladů, a proto nepřihlíţím k etymologické analýze slov. 11

12 BIBLE Bible. Kniha knih. Písmo svaté. Mnoho výrazů existuje pro knihu, která je kulturním dědictvím předávaným uţ po mnoho generací. Stala se důleţitým spisem nejen pro křesťanskou a ţidovskou víru. V Bibli jsou obsaţeny legendy, zákony, poezie, filozofie, historie a proroctví. Bibli rozdělujeme na Starý a Nový zákon Starý zákon Starý zákon 1 byl napsán téměř celý v hebrejštině. Několik oddílů je psáno v aramejštině a řečtině. Kanonický zákon se skládá z třiceti devíti knih, které se původně dělily podle předmětu, autora nebo podle standardní délky pergamenu nebo papyrového svitku. Existují i nekanonické spisy, které nejsou uznávány všemi, tzv. apokryfní spisy. Ţidovská Bible je ústředním posvátným textem pro judaismus. Stala se první částí křesťanského kánonu a na její etické učení odkazuje i islám. Obvykle bývá Starý zákon rozdělen do tří částí Tóry, Proroků a Spisů Tóra Tóra je známá téţ pod názvem Pět knih Mojţíšových nebo Pentateuch. Obsahuje knihy Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri a Deuteronomium. Knihy se soustřeďují na příběh izraelského lidu. Genesis začíná stvořením světa, líčí potopu a příběhy patriarchů. Exodus vypráví o pobytu Izraelců v Egyptě a seznamuje s příběhem Mojţíše, který je vyvádí z egyptského otroctví. Leviticus pojednává o kultovních záleţitostech kmene Levi. Numeri se soustřeďuje na osud izraelských kmenů na poušti. V Deuteronomiu se opakují zásady Desatera a další předpisy a nařízení. 1 Hebrejsky Tanach. 12

13 Proroci Druhý oddíl Proroci popisuje činnost a výroky osobností, které byli pokládány za Bohem vyvolené k tomu, aby hovořili jménem Boha k lidu. Prorocké knihy bývají rozdělovány na velké proroky, pozdní proroky a malé proroky. Velcí proroci 2 vyprávějí příběh izraelského lidu od překročení řeky Jordán, dobytí Kenaánu aţ po vzestup a pád izraelských království a jejich poráţku a exil u Asyřanů a Babylóňanů. Pozdní a zadní proroci obsahují proroctví a sociální učení Bohem inspirovaných jedinců Spisy Třetí část Spisy jsou tvořeny díly s různorodým obsahem. Nalezneme v nich například kázání, modlitby, ţalmy, přísloví, milostnou poezii a historizující vyprávění Nový zákon Nový zákon je soubor 27 knih, které tvoří druhou část křesťanské Bible. Jejich obsahem je působení a kázání Jeţíše z Nazaratu. Uvádí nás do počátků křesťanství jakoţto víry v Jeţíše Krista Obtíže s datací Bible Přesné období sepsání Bible není zcela jednoznačné. Biblický kánon se zřejmě skládá z textů rozdílného stáří a zaměření. V Bibli docházelo i k různým úpravám, a tak nacházíme rozličné verze textů. Náplň kánonu se odlišuje i podle různorodých náboţenských skupin, které mohou uznávat pouze některé texty Bible. Mezi nejvýznamnější kánony patří Septuaginta 3 a Vulgata 4. Primárním zdrojem k interpretaci stvořitelského činu Hospodina je nám kniha Genezis. Vydejme tedy po stopách jejího sepsání. Není to kniha osamocená, neboť je součástí celku Pěti knih Mojţíšových, a proto bude nezbytné sledovat dobu vzniku celé 2 Jozue, Soudců, 1. a 2. Samuelova a 1. a 2. Královská. 3 Řecký překlad hebrejské bible z 3. stol. př. n. l. Obsahuje i nekanonické (deuterokanonické knihy). Vznikl v egyptské Alexandrii, která byla v helénistické době centrem řecké kultury. 4 Latinský překlad hebrejské Bible. Vznikl na přelomu 4. a 5. století. 13

14 Tóry. Její existence je prodchnuta mnohými záhadami. Existuje celá řada teorií, které se snaţí určit autorství a dobu vzniku Tóry. Zmiňme si alespoň některé z nich. Za kritérium při určování doby vzniku a doby sepsání Bible bývají v obecné rovině pouţívána dvě hlediska. Při prvním je za berné povaţováno datování, které uvádí Bible. V tomto případě by se jednalo o názor náboţenský. Na druhou stranu se vyskytují názory, ţe je nutné pouţít i jiných srovnávacích metod, jako je např. archeologie. Zde se dostáváme k vysvětlení vědeckému. V obou uvedených větvích se názory dále různí podle odlišných teorií mnohých badatelů Datování náboženské Podle náboţenského vysvětlení byl autorem Tóry Mojţíš, který měl napsat knihy asi v rozmezí let 1280 aţ 1250 př. n. l. po exodu z Egypta a příchodu k zaslíbené zemi. Podle tradičního judaismu a fundamentalistického křesťanství byl text nadiktován Mojţíšovi Bohem na hoře Sinaj, písmeno za písmenem. Někteří věřící si myslí, ţe Mojţíš byl Bohem spíše inspirován. Další tvrdí, ţe Mojţíš byl jediným autorem, ale psal pod stejnou inspirací jako autoři jiných významných děl. Podle jiných napsal Mojţíš základ Tóry, kterou později doplnili či upravili další nám neznámí autoři. 5 Jedním ze zastánců náboţenského vysvětlení je P. J. Wiseman. 6 Ze svých výzkumů vyvozuje čtyři teze. 1) Původní materiálem pro knihu Genezis byly hliněné tabulky. 2) Tyto podklady byly zřejmě napsány samotnými patriarchy. 3) Mojţíš sestavil a vydal z těchto textů knihu. 4) Mojţíš v souladu se zvyklostí doby zanechal v textu informace, odkud čerpal. 5 Viz. Who wrote the Bible. : (Part 1). In The straight dope. [online]. [s.l.] : [s.n.], January 7, 2002 [cit ]. Dostupné z WWW: <http://www.straightdope.com/columns/read/1985/who-wrote-the-bible-part-1>. 6 WISEMAN, P. J. Vznik knihy Genesis: první kniha Bible očima archeologa. Havířov: Jami, S

15 Datování vědecké Následují snahy o vědecké vysvětlení doby sepsání Tóry. Při interpretaci Bible se objevují různé nesrovnalosti, coţ vede badatele k tomu, aby začali zveřejňovat pochyby, ţe autorem byl sám Mojţíš 7. Vědecký rozbor vyústil ve tři druhy teorií. U níţe uvedených teorií dochází k jejich prolínání. 1) Teorie dokumentů hovoří o tom, ţe Tóra je sloţena z několika samostatných literárních pramenů. Tuto teorii formuloval J. Wellhausen. 8 Vznik Tóry prý proběhl tak, ţe dějiny byly napsány Jahvistou v Judském království. Nezávisle na něm psal v Izraelském království dějiny Elohista. Později byl napsán deuterokanonický zákoník, který redaktor připojil k celku JE. Během exilu pak napsali kněţí kodex, který připojili k JED. J. Wellhausen rozeznával čtyři časově oddělené literární předlohy. Později jeho teorie byla dále doplňována, pozměňována nebo zpochybňována. (Obr. 2) 2) Teorie zlomků (R. Albertz, E. Blum, R. Rendtorff) přichází s názorem, ţe Tóra sestává z velkého mnoţství na sobě nezávislých zlomků krátkých příběhů. 3) Teorie doplňků (M. Rose, N. Whybray) vychází z toho, ţe Tóru tvoří jeden základní spis, který je doplňován různými menšími celky. Ohledně doby redakce Tóry nejsou biblisté také zajedno. Někteří odborníci jsou přesvědčeni, ţe k zásadním úpravám a kompletacím textů Tóry došlo aţ v 7. století př. n. l. se vznikem centralizace kultu a sjednocením místních tradic. N. Silberman a I. Finkelstein 9 na podkladě archeologických nálezů chtějí dokázat, ţe Pentateuch byl napsán aţ počátkem 7. století př. n. l. jako součást náboţenských reforem krále Joziáše. 7 Čteme li například pozorně knihu Genesis. Jsou zde zcela odlišné rodokmeny Adamových potomků (Gn 4,17 26 a Gn 5, 1 28) a dva spojené a znovu uspořádané příběhy o potopě (Gn 6,5 9,17). 8 Viz. WELLHAUSEN, Julius. Prologomena to the History of Israel. Kessinger publishing. ISBN Viz. FINKELSTEIN, Israel - SILBERMAN, Neil Asher. Objevování Bible: Svatá Písma Izraele ve světle moderní archeologie. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, ISBN

16 Texty měly vzniknout s cílem posílit národní a náboţenské uvědomění v době rozmachu Judského království 10. Vznik textů Tóry bývá biblisty často zařazován do období babylonského zajetí Ţidů 586 aţ 538 př. n. l. či krátce po něm. Z výše zmíněných vědeckých teorií vyplývá, ţe přesné určení moţných autorů, nebo dokonce přímých pramenů Bible by bylo téměř nemoţné, a proto jsou výzkumy spíše jakýmsi odhadem. Přesná datace vzniku Bible je také těţko vymezitelná. Nezbývá neţ se smířit se skutečností, ţe Bible je souhrnem významných starých textů, které jsou sice sporné z hlediska historické přesnosti, ale přesto nám umoţňují alespoň pohled do smýšlení starověkých Izraelců. Bohuţel je dnes uţ těţko přesně zjistitelné jak, kým a kdy byla napsána pasáţ o stvoření světa v Genezis. Při pátrání po původu tohoto textu mohou být nápomocné různé zdroje informací Východiska při zkoumání původu kosmogonického mýtu Geneze Kultury nesou na svých bedrech mytologické představy, které jim poskytují moţný pohled na interpretaci světa. Snaha vysvětlovat si svět okolo sebe je stará jako lidstvo samo. Uţ malé děti kladou mezi prvními otázky po původu věcí, které je obklopují. V povaze člověka je zakotvena zvědavost objevovat věci nové a snaha vysvětlovat si je. Touha překračovat známé hranice budí strach. Pokud si věci dovedeme zdůvodnit, přestáváme se jich postupně bát. Nezáleţí na tom, do jaké míry jsou naše výklady pravdivé, nýbrţ více na tom, zda jim věříme. Pokud je výklad shodný i s ostatními členy společnosti, důvěra sílí. Nauka o vzniku světa se nazývá kosmogonie 11. Kosmogonické mýty se mohou objevovat samostatně, častěji se setkáme s tím, ţe v mytologiích nalezneme pouhé útrţky o předpokládaném obrazu světa. Pro člověka současné moderní společnosti se mohou mytologické představy světa jevit jako iracionální. Pokud se však budeme snaţit proniknout hlouběji do jejich podstaty, zjistíme, ţe mají téţ svojí logiku. 10 Například při zkoumání rodokmenů si můţeme uvědomit, ţe představují mapu starověkého Předního východu z pohledu Izraelského a Judského království v 8. a 7. století. 11 Kosmos - pořádek, vesmír a gignomai - rodím se. 16

17 Není náš pohled na svět také určitým způsobem ovlivněn, ačkoliv pod nálepkou vědeckého poznání? Nejsme nakonec i my sami oběťmi vlastních smyšlených představ světa, ke kterým nás od útlého věku společnost směřovala? Netvoříme si i my sami pro okolní svět své logické odůvodnění? Při porovnání mytologií rozdílných kultur si můţeme povšimnout, ţe mytologické představy jsou si v některých bodech podobné. Naše otázky povedou směrem, co můţe být příčinou podobnosti mezi verši biblické knihy Genezis, které popisují před vznikem světa stav, kdy existovala tma a voda a podobnými kosmogonickými mýty v oblasti Předního východu. Nyní si nastiňme, jaké se nám nabízejí moţnosti při snaze vysvětlit si podobnost kosmogonických veršů Geneze a písemností Předního východu. Za primární zdroj informací nám bude slouţit ekumenický překlad Bible a zpracovaná mytologie z Mezopotámie, Ugaritu a Egypta Bible versus archeologie Informace o kontaktu Izraelců s jinými národy jsou vepsány přímo do Bible. Doplňující informace nám poskytuje archeologie. Archeologie můţe v pátrání po stopách Bible v mnohém napomoci, avšak musíme dávat pozor na chybné interpretace. Interpretačních chyb se mohou dopouštět i odborníci a znalci, proto je potřeba s výkladem archeologických objevů nakládat obezřetně. Důleţité je opírat se nejen o Bibli, jakoţto hlavní pramen, ale téţ o různá mimobiblická svědectví. Doplňující informace nám mohou poskytovat historické záznamy z okolních zemí. Biblická archeologie ukazuje, ţe ne všechny dějinné informace v Bibli jsou zřejmě pravdivé. Bible ovšem dřívější znalost Syropalestiny nejen zprostředkovala, nýbrţ i různě poznamenala a deformovala ( ) Biblický pohled na minulost Syropalestiny je značně neúplný a někde i nemálo zkreslený. Dějiny i kultura této země byly totiţ v biblickém pohledu ztotoţněny téměř beze zbytku s dějinami a kulturou Izraele HELLER, Jan. Starověká náboţenství: Náboţenské systémy starého Egypta, Mezopotámie a Kenaanu. Praha: Kalich, S

18 Můţeme se domnívat, ţe větší roli neţ historická data zřejmě hraje v Bibli smysl náboţenský. Za příklad mohou poslouţit čísla v Bibli, která se zdají mnohdy být pouze symbolická Kulturní kontakty Geograficky viděno je Palestina průchodní zemí, průchozí oblastí, která vykazuje stopy všech staroorientálních kultur. 14 Z tohoto důvodu je důleţité se zabývat při zkoumání textu v Genesis i moţnými kulturními kontakty skupiny Izraelců s ostatními národy. Omezujeme se pouze na území Předního východu, jelikoţ tato oblast byla s Izraelci v bezprostředním kontaktu. Za pozornost však jistě stojí podobnost kosmogonických představ z teritoria Předního východu i s národy vzdálenějších kultur. Orientovat se budeme na významná mocenská centra, jako byla Mezopotámie a Egypt. Styk probíhal i s menšími národnostmi, které si zvolily palestinskou oblast jako vhodnou k dobývání či obývání. Důleţité je také neopomenout náboţenství původních obyvatel Kenaánců, a to jak se k němu Izraelci vymezovali. Kulturní kontakt mohl probíhat pomocí 1) obchodní činnosti 2) dobyvačné činnosti (kolonizace, válka) 3) kočování. Při kontaktu civilizací mohlo docházet k různým postojům vůči novým ideologiím. Jedním mohlo být kritické vymezování k odlišnému. Druhým postojem mohlo být plné ztotoţnění se s cizími mytogickými představami. Další moţností je synkreze představ, kdy by docházelo k přejímání některých prvků mytologie a začleňování do vlastních představ pojetí světa. 13 H. Bardke uvádí číselné údaje o dvanácti kmenech Izraele, který vyšel z Egypta. Počty lidí jsou příliš vysoké, neţ aby působily věrohodně ( muţů bez dětí). (Ex 12,37) Zástup lidí o tomto počtu by byl zřejmě natolik viditelný, ţe by si ho všimly posádky pohraničních pevností v jihovýchodní oblasti Delty a zanechaly by po něm záznam. Smysl nespočívá v počtu vyvedených lidí, ale spíše se číslo jeví jako symbol významu boţího řízení. (BARDKE, Hans. Příběhy ze starověké Palestiny: tradice, archeologie, dějiny. S. 18) 14 BARDTKE, Hans. Příběhy ze starověké Palestiny: Tradice, archeologie, dějiny. 2. vyd. Praha: Vyšehrad, ISBN S

19 Psychologické hledisko Nabízí se taktéţ otázka, zda naše lidské uvaţování není limitováno určitou strukturou myšlení, která by poskytovala podobný vzorec pro výklad fenoménů. Za zamyšlení stojí, jaký vliv měly dojmy, které Izraelci měli z vjemů z okolní krajiny, která tvořila prostor pro jejich lidské bytí. Voda člověka obklopuje v podobě řek, jezer a moří. Voda je všudypřítomný hrozivý, ale i ţivotně důleţitý ţivel. Lze tedy předpokládat, ţe k vodě si Izraelci vytvářeli specifický vztah Genezis Obsah knihy Genezis Genezis, je první Mojţíšovou knihou. Podle tematiky bychom ji mohli rozdělit na dvě části. Kapitoly 1 11 začínají stvořením světa a člověka. Následuje příběh o potopě světa aţ po stavbu Babylónské věţe. Kapitoly líčí příběhy praotců Izraele od Abramova vyjití z Cháranu aţ po vstup Jákobova rodu do Egypta Příběh o stvoření světa První kapitola předkládá příběh o stvoření světa, jenţ sahá do dávných dob. Můţeme souhlasit s náboţenským tvrzením, ţe příběh byl vnuknut samotným Bohem izraelskému lidu. Naskýtá se téţ varianta, ţe Izraelci byli ovlivněni jiţ existující tradicí a převzali některé myšlenky z původní kenaánské mytologie či mýtů jiných národů, se kterými se setkali. Zaráţející je i blízkost této archaické představy světa k současnému vědeckému pojetí evoluce. První varianta stvořitelského mýtu Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boţí. (Gn 1,1-1,2) 19

20 1. den I řekl Bůh: Buď světlo oddělení světla od tmy, pojmenování věcí (světlo - den, tma - noc). 2. den I řekl Bůh: Buď klenba uprostřed vod oddělení vody od vod. Oblohou odděleny vody jedny vody pod klenbou, druhé nad klenbou (klenba nazvána nebem). 3. den I řekl Bůh: Nahromaďte se vody pod nebem na jedno místo a ukaţ se souš! Vody pod nebem se nahromadily (nazvány mořem) a ukázala se souš (nazvána zemí). Země se zazelenala zelení bylinami, které se rozmnoţují semeny a ovocným stromovým, které ponese plody se semeny. 4. den I řekl Bůh: Buďte světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci! Budou na znamení časů, dnů a let. Ta světla ať jsou na nebeské klenbě, aby svítila nad zemí. větší světlo má vládnout ve dne, menší světlo má vládnout v noci. Bůh je umístil na nebeskou klenbu, aby svítila nad zemí, aby oddělovala světlo od tmy. 5. den I řekl Bůh: Hemţete se vody ţivočišnou havětí a létavci létejte nad zemí pod nebeskou klenbou! Bůh stvořil veliké netvory a rozmanité druhy všelijakých hbitých ţivočichů, jimiţ se hemţily vody. Stvořil i rozmanité druhy všelijakých okřídlených létavců. A Bůh jim poţehnal: Ploďte se a mnoţte se a naplňte vody v mořích. Létavci nechť se rozmnoţí na zemi. 6. den I řekl Bůh: Vydej země rozmanité druhy ţivočichů, dobytek, plazy a rozmanité druhy zemské zvěře!. A stalo se tak. Bůh učinil rozmanité druhy zemské zvěře i rozmanité druhy dobytka a zeměplazů. Stvoření člověka. Lidé mají panovat nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad kaţdým plazem. Bůh dává člověku bylinu nesoucí semena a strom, na němţ rostou plody se semeny. 20

21 Vedle výše uvedené kosmogonie (Gn 1,1-2,3) nacházíme i odlišnou variantu stvoření. (Gn 2,3 25) Druhá varianta stvořitelského mýtu Toto je rodopis nebe a země, jak byly stvořeny. V den, kdy Hospodin Bůh učinil zemi a nebe, nebylo na zemi ještě ţádné polní křovisko ani nevzcházela ţádná polní bylina, neboť Hospodin Bůh nezavlaţoval zemi deštěm, a nebylo člověka, který by zemi obdělával. Jen záplava vystupovala ze země a napájela celý zemský povrch. I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech ţivota. Tak se stal člověk ţivým tvorem. (Gn 2,4 2,7) Přichází okamţik, kdy se začíná probouzet k ţivotu i ostatní příroda. A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil. Hospodin Bůh dal vyrůst ze země všemu stromoví ţádoucímu na pohled, s plody dobrými k jídlu, uprostřed zahrady pak stromu ţivota a stromu poznání dobrého a zlého. Z Edenu vychází řeka, aby napájela zahradu. Odtud dál se rozděluje ve čtyři hlavní toky. Jméno prvního je Píšon; ten obtéká celou zemi Chavílu, v níţ je zlato, a zlato té země je skvělé; je tam také vonná pryskyřice a kámen karneol. Jméno druhé řeky je Gíchón; ta obtéká celou zemi Kúš. Jméno třetí řeky je Chidekel ta teče východně od Asýrie. Čtvrtá řeka je Eufrat. (Gn 2, - 2,15) Z textu vyplývá, ţe voda byla pro člověka velmi významná pro zemědělství. Vyskytuje se zde představa, ţe před stvořením světa existovala záplava, která obklopovala celý zemský povrch. I ráj si zřejmě Izraelci nedokázali představit bez vody. Ráj slouţí jako vodní zdroj zemských řek. Bůh byl chápan jako stvořitel celé země a Izraelci se stali vyvoleným národem. Pod Boţí ochranou budou všude na zemi. Problém stvoření z ničeho pro rabínské učence ještě neexistoval. Přísně vzato chápali moudrost a s ní ztotoţněnou Tóru jako stvořitelský nástroj boţí, který existoval jiţ před stvořením. 15 M. Eliade 16 uvádí, ţe redakce prvních kapitol je daleko mladší neţ mnoha jiných textů Pentateuchu. Obsah je prý ale ještě archaičtější neţ sága o Abrahámovi. 15 SCHUBERT, Kurt. Ţidovské náboţenství v proměnách věků. Praha: Vyšehrad, ISBN S

22 Stvořitelský mýtus ve Starém zákonu S kosmogonií, ve které je obsaţena vodní podstata, se setkáváme nejen v knize Genezis, ale i v dalších textech Starého zákona. Zmínky o ní nacházíme zejména v knize Ţalmů a Jóbovi. V Genezi se vyskytují informace pouze kusé, proto nám tyto texty mohou napomoci k lepšímu dokreslení, jak Izraelci pojímali svět v souvislosti s vodními prostory. Zmínky o tvořitelském činu Hospodina, které se objevují v knize Ţalmů, jsou více podrobné neţ v Genezis. Zemi jsi zaloţil na pilířích, aby se nehnula navěky a navţdy. Propastnou tůň jsi přikryl jako šatem. Nad horami stály vody; pohrozils a na útěk se daly, rozutekly se před tvým hromovým hlasem. Kdyţ vystoupila horstva, klesly do údolí, do míst, která jsi jim určil. Mez, kterou jsi stanovil, uţ nepřekročí, nepřikryjí znovu zemi. (Ţ 10, 5-9) Ve výše uvedeném textu se objevuje mytologická představa, ţe země je drţena pilíři. Voda byla všudypřítomným ţivlem. Existovala ve formě vodstva, které bylo nahoře nad a dole pod nebeskou klenbou. Podobné představy nacházíme v mezopotamském i egyptském náboţenství. V ţalmu v kontrastu vůči těmto náboţenstvím dominuje myšlenka, ţe Bůh má nad vodami moc. Svedl je na místo a určil hranice tak, aby vody nebyly ohroţujícím ţivlem. V egyptském a mezopotamském náboţenství se setkáváme s představou, ţe vody nad nebeskou klenbou jsou stále zuřícím nebezpečím. Na jejich moţné protrţení poukazují 16 ELIADE, Mircea. Dějiny náboţenského myšlení. 3., opr. vyd. I, Od doby kamenné po eleusinská mystéria. Praha: OIKOYMENH, s. ISBN S

23 deště, snášející se z nebe. I u Izraelců se shledáváme s představou, ţe vody, zvláště moře, jsou neúprosným ţivlem. Bůh je stráţcem vod a dbá, aby lid nebyl vodstvem ohroţován. Kdo sevřel moře vraty, kdyţ se valilo z lůna země, kdyţ jsem mu určil za oděv mračno a za plénku temný mrak. (Jb 38, 8 9) 23

24 ZEMĚ IZRAELCŮ 1.6. Geografické vymezení Jako Syropalestinu označujeme oblast od horního toku Eufratu po Sinajský poloostrov a od Středozemního moře po Arabskou poušť. Je to ovšem území zeměpisně a hospodářsky značně rozmanité, v minulosti politicky nejednotné, rozdrobené v mnoţství městských státečků (...) 17 Syropalestina byla odedávna mostem mezi velmocemi v Asii a Africe, tedy i územím, kde se střetávaly různé národy a tradice. Sýrie označuje jen severní část Syropalestiny. Jméno jí dali Asyřané. Jiţní část, zvaná Palestina, sahá aţ po prameny Jordánu. Jméno jí dali Pelištejci, kteří se zde objevili kolem r př. n. l. Střední část se nazývá Fénicie Historie Izraelců Historický přehled dějin Izraelců je důleţitý, abychom zjistili, s jakými národnostmi a státy byli obyvatelé v kontaktu. Budeme zde hovořit spíše o stručném nástinu dějin Kanaánu. Zajímat nás bude obzvláště styk s Egyptem a Mezopotámií. Jelikoţ nám přesná doba sepsání Bible není známa a je předmětem odborných vědeckých sporů, můţeme časový rámec knihy Genesis pouze zhruba vymezit. Ačkoli byly biblické zprávy sepsány mnohem později asi mezi 10. a 5. stoletím odkazují některé příběhy do dávné minulosti. 18 Je nutné se tedy zabývat dějinami jako celkem, který nás seznamuje se vztahy Izraelců k ostatním národům. Celkové pojetí dějin i časová chronologie je biblisty zpracována a vnímána odlišně. Budeme se soustředit na dva významné mezníky v historii Izraelců, které by nám mohly pomoci při otázkách po moţném ovlivnění kosmogonického mýtu Geneze mytologií Předního východu. Prvním je pobyt Izraelců v Egyptě. Druhým je doba exilu v Babylonské říši a Asýrii. Zmiňované situace mohly nabízet dlouhodobou zkušenost Izraelců s kulturou Egypta 17 BIČ, Miloš. Ze světa starého zákona.1. vyd. Praha: Kalich, S SCHUBERT, Kurt. Dějiny Ţidů. Praha: Svoboda, ISBN S

25 a Mezopotámie. Při dataci budeme pouţívat chronologický systém M. Pojara. 19 Doplňovat jej budeme informacemi z Bible a jiných historiografických knih Izraelská příslušnost a dějiny Nositelem judaismu jsou Ţidé. Bible označuje svůj lid také pod pojmem Izrael. Izraelci a Ţidé se tehdy od svého móabského, ammónského, edomského a fénického okolí příliš nelišili jazykem ani způsobem ţivota, jejich společenství bylo vymezeno uctíváním Hospodina, a tím ohraničeno proti společenstvím ctitelům Kamóšových či Baalových. 20 Bible na první pohled poskytuje mnoho historických informací. Při jejích výkladu však musíme brát ohled na to, ţe jejím primárním účelem je upevňovat izraelský lid ve víře v Boha. Historický materiál nebyl tradován jen jako vzpomínka na minulost, nýbrţ jako stále ţivý, pro přítomnost i budoucnost závaţný a závazný doklad boţí péče o vyvolený lid. 21 Při výkladu dějin je tedy nezbytné vycházet i z jiných historických pramenů hovořících o Syropalestině První písemné památky z oblasti Syropalestiny J. Heller 22 datuje první písemné památky o Syropalestině do střední bronzové doby 23. Jedná se o egyptské klatbové texty a především zprávy ze dvou významných městských archivů, a to z Mari 24 a z Alalachu 25. Syrské státy mají styky s Mezopotámií i s Egyptem, dále pak s Anatolií, Kyprem a egejskou oblastí. Z období egyptské Nové říše, období vlády Amenhotepa III. a IV. se dochovaly tzv. el-amárnské dopisy 26. Jde o korespondenci mezi faraóny a jejich vazaly. Dopisy jsou důleţitým pramenem o palestinských poměrech v 15. a 14. století př. n. l. 19 Základy asijských náboţenství. 1. vyd. I. díl, Judaismus, islám, hinduismus, dţinismus, buddhismus, sikhismus, pársismus. Praha: Univerzita Karlova, ISBN S SEGERT, Stanislav. Starověké dějiny Ţidů. Praha: Nakladatelství Svoboda, ISBN S SEGERT, Stanislav. Starověké dějiny Ţidů. Praha: Nakladatelství Svoboda, ISBN S HELLER, Jan. Starověká náboţenství: Náboţenské systémy starého Egypta, Mezopotámie a Kenaanu. Vyd. 2. Praha: Kalich, S Datace př. n. l. 24 Datace 18. století př. n. l. 25 Datace konec 18. a polovina 17. stol, v jiné vrstvě pak z 15. století. 26 Dopisy byly nalezeny r v sutinách Tell-El-amárny. 25

26 Jedním z pramenů, který připomíná vítězství nad národem zvaným Izrael, je Merneptahova vítězná stéla z roku 1270 př. n. l. Našly se také jiné rozptýlené nápisy v oblastech, které s izraelským územím bezprostředně sousedily. 27 Nečetné nálezy klínových tabulek s akkadskými literárními i jinými texty dosvědčují kulturní působení Babylonie, jeţ byla sice geograficky vzdálenější neţ Egypt, avšak semitským obyvatelům Palestiny jazykem a kulturou bliţší Doba patriarchů, kontakt Izraelců s Egyptem a exodus M. Pojar 29 uvádí, ţe předky Ţidů byly polokočovné hebrejské kmeny, které ve starověku v letech př. n. l. obývaly rozsáhlé oblasti mezi Kenaánem a Mezopotámií, kde se rozkládaly amoritská a babylónská říše. Podle tradice Abram vedl svůj rod z města Uru směrem na západ přes Babylon a Mari do Cháranu, leţícím v Mezopotámii. Z Cháránu vedl Abram svůj lid přes Karchemiš a Damašek do Kenaánu. Jiţ 3000 př. n. l. se v oblasti Kenaánu objevily semitské kmeny. Kolem roku 2200 př. n. l. sem pronikali ze severu Amorejci, kteří měli centrum své říše v Mari. Kolem roku 1700 př. n. l. se pod pohořím Libanonu usadili Féničané. Ve střední době bronzové, počínaje 18. stoletím př. n. l. byla Palestina pod vlivem Egypta. Egypťané si tu budovali předsunuté pozice proti nájezdům kočovníků. Od konce 16. století př. n. l. se Egypťanům díky pravidelně pořádaným výpravám podařilo ovládnout palestinské pobřeţí i velkou část vnitrozemí. Achmose I. vyhání Hyksósy 30 kolem roku 1580 př. n. l. z Egypta a upevňuje svou nadvládu i nad Syropalestinou. Amenhotep I. pronikl patrně aţ k hornímu Eufratu. 31 Podívejme se, co se píše o kontaktu s Egyptem v Bibli. V Genezi se vypráví o styku praotce Abrama s faraónem v Egyptě. (Gn 12) Hospodin řekl Abramovi, aby 27 Srov. SEGERT, Stanislav. Starověké dějiny Ţidů. Praha: Nakladatelství Svoboda, ISBN S Srov. FINKELSTEIN, Israel - SILBERMAN, Neil Asher. Objevování Bible: Svatá Písma Izraele ve světle moderní archeologie. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, ISBN S SEGERT, Stanislav. Starověké dějiny Ţidů. Praha: Nakladatelství Svoboda, ISBN S Základy asijských náboţenství. 1. vyd. I. díl, Judaismus, islám, hinduismus, dţinismus, buddhismus, sikhismus, pársismus. Praha: Univerzita Karlova, ISBN S I. Finkelstein a N. A. Silberman poukazují na to, ţe nápisy a pečetě se jmény hyksóských panovníků jsou v zápodosemmitském, tedy v kenaanském jazyce. Hyksósové by podle jejich teorie mohli být Kenaanci, kteří imigrovali do Egypta.(Viz. FINKELSTEIN, Israel - SILBERMAN, Neil Asher. Objevování Bible: Svatá Písma Izraele ve světle moderní archeologie. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, ISBN S. 60.) 31 Viz. BIČ, Miloš. Ze světa starého zákona I. 1. vyd. Praha: Kalich, S

27 vyšel z Cháranu do Kanaanu. V zemi byl ale hlad, tak hledali spásu v Egyptě. Odtud se ale zase vrátili i s nabytým bohatstvím. (Gn 13) Dlouhodobější kontakt s Egyptem nastává, kdyţ Jákob přikázal svým synům, aby šli do Egypta nakoupit zrní. (Gn 42) Izrael odchází se svým potomstvem v počtu sedmdesáti osob. Hospodin přislíbí, ţe tam z Izraele učiní veliký národ. Zaručuje se mu také, ţe je časem z Egypta vyvede. (Gn 46) Faraon Izraelce, pastýře ovcí a chovatele stád, nechá usadit v kraji Gošen. (Gn 47) Oblast Delty mohla slouţit jako útočiště před suchem a hladomorem. Delta poskytovala vhodnější klimatické podmínky a hlavně nebyla jako Kenaán závislá na dešťových sráţkách. Můţeme se domnívat, ţe Egypt byl Izraelci vnímán jako zemědělsky úspěšnější kraj, do kterého se v případě nouze vydávají. S. Segert 32 vyvozuje z egyptských písemných záznamů i z vyobrazení na stěnách hrobek za patrné, ţe se kočovní Semité, kteří přicházeli z východu přes Sinajský poloostrov, se směli s dovolením egyptských úřadů usazovat ve stepní krajině na východ od nilské Delty. Bible dále vypráví, ţe v Egyptě se k Izraelcům časem nechovají přívětivě a zotročí si je. Dochází k hromadnému exodu Izraelců z Egypta, který je veden Mojţíšem. Příběh je obsaţen v biblických knihách Exodus, Leviticus, Numeri i Deuteronomium. Deuteronomium udává poslední Mojţíšova nařízení před vstupem do zaslíbené země. Kniha Jozue pak spravuje o dobytí země. Podle biblické chronologie trval pobyt Izraelců v Egyptě 430 let. (Ex 12, 40) Podle některých historiků a archeologů se exodus nedá pokládat za historicky pravdivý. I. Finkelstein a N. A. Silberman 33 uvádějí, ţe se nenašly záznamy o odchodu velké skupiny Izraelců v období 13. stol. př. n. l. Egypt byl v té době na vrcholu své moci, hranice byly kontrolovány a vedly se pečlivé záznamy. Nenašly se ani nálezy v Deltě, které by svědčily o jednotném cizím etniku. Existují však archeologické vykopávky, které dokazují velké mnoţství přistěhovalých dělníků z mnoha míst. 32 SEGERT, Stanislav. Starověké dějiny Ţidů. Praha: Nakladatelství Svoboda, ISBN S FINKELSTEIN, Israel - SILBERMAN, Neil Asher. Objevování Bible: Svatá Písma Izraele ve světle moderní archeologie. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, ISBN S

28 Archeologická data ze Sinajského poloostrova poskytují důkazy o pastevecké činnosti např. ve 3. tisíciletím př. n. l. nebo v helénistickém a byzantském období. Z doby předpokládaného exodu ve 13. st. př. n. l důkazy o pastevecké činnosti neexistují. Docházejí k teorii, ţe příběh vyuţívá politických reálií a zeměpisných a demografických detailů ze 7. století př. n. l. Závěr, ţe exodus nastal v době, kterou stanovuje Bible, hodnotí za pochybnou, jelikoţ se nenašly archeologické důkazy. Souhlasím s R. Rendtorffem 34, který tvrdí, ţe se musíme spokojit s tím, ţe budeme v příbězích otců vidět dochovanou vzpomínku na dávnou nomádskou minulost Izraele, kterou jiţ nelze podrobit rekonstrukci Doba soudců ( př. n. l.) Doba soudců je podle Bible období mezi obsazením Palestiny a vytvořením Izraelského království. Podle biblické tradice byli Izraelci rozděleni na 12 kmenů a postupně si podrobili kenanejské městské státy. Čelili útokům jiných semitských národů od severu a východu Doba královská ( př. n. l.) Doba královská označuje dobu, kdy se vytvořily podmínky pro vznik státu. Prvním králem se stal Saul, který vládl přibliţně př. n. l. Mezi další významné krále je řazen David a Šalamoun Doba rozděleného království, exil v Asýrii a Babylónii ( př. n. l.) Po Šalamounově smrti severní izraelské kmeny utvořily vlastní Izraelské království. Jeruzalém zůstal hlavním městem Judského království. Izraelské království dobyli Asyřané r. 721 př. n. l. a říše zanikla. I. Finkelstein a N. A. Silberman 36 se domnívají, ţe Izrael byl zničen a Judsko zůstalo zachováno proto, ţe v ambiciózních plánech asyrské říše byl Izrael se svým 34 RENDTORFF, Rolf. Hebrejská bible a dějiny: Úvod do starozákonní literatury. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, ISBN S Např. Aramejců, Moábců, Amonejců a Edomců. 36 FINKELSTEIN, Israel - SILBERMAN, Neil Asher. Objevování Bible: Svatá Písma Izraele ve světle moderní archeologie. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, ISBN S

29 přírodním bohatstvím a přičinlivým obyvatelstvem mnohem lákavějším cílem neţ chudé a nepřístupné Judsko. Obyvatelé byli zčásti odvlečeni do otroctví v Asýrii. Judsko zůstalo pod jejím vlivem. V této době se začínají prosazovat pohanské náboţenské praktiky. Král Jehóachaz se podrobil asyrskému panovníkovi Tiglatpilesarovi III. Následkem toho podrobený král uctíval asyrská boţstva a napodoboval formy asyrského kultu i v jeruzalémském chrámu. (2 Kr 16) S. Segert 37 přináší jiné vysvětlení, ţe kananejské zvyklosti byly zřejmě napodobovány v jeruzalémském chrámu, neboť starozákonní obětní předpisy jsou ve srovnání s fénickými velmi podobné. Rovněţ některé ţalmy ukazují na kananejské vzory. Proti uctívání jiných kultů se stavěli proroci. Celé skupiny obyvatelstva byly vysidlovány do jiných oblastí. Ţidé ze zničeného Severního království izraelského jsou vystěhováni do Asýrie. (2 Kr 18) Do Kanaánu se přistěhovali obyvatele z jiných míst říše, například z Babylonu. (2 Kr 17,24) Nejednalo se však o úplné vystěhování původního izraelského obyvatelstva. Tiglat-pileser III. pravděpodobně vysídlil hlavně neposlušné venkovany z galilejských hor a obyvatelstvo z hlavních center, například z Megida. Sargon II. zase vysídlil především samařskou aristokracii a pravděpodobně také vojáky, kterých bylo potřeba v Asýrii. 38 V r. 597 př. n. l. obsadil Jeruzalém babylonský panovník Nabúkadnesar a došlo k deportaci Izraelců, při níţ byl odvlečen i judský král Jójakím. Babylonie byla úrodnější oblastí, kde se pravděpodobně Izraelcům dařilo. Babylóňané usazovali pohromadě, a tak si zřejmě mohli Izraelci utvářet ţivot svého společenství a navazovat na tradice. Díky tomuto úsilí proroků a pevné soudrţnosti zajatců se staré tradice Hospodinova náboţenství udrţely v babylonském vyhnanství lépe neţ ve vlasti, kde ţilo obyvatelstvo podrobené Babyloňanům a promíšené přistěhovalci od severu kolonisty dosazenými Asyřany, od jihu Idumejci SEGERT, Stanislav. Starověké dějiny Ţidů. Praha: Nakladatelství Svoboda, ISBN S FINKELSTEIN, Israel - SILBERMAN, Neil Asher. Objevování Bible: Svatá Písma Izraele ve světle moderní archeologie. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, ISBN S SEGERT, Stanislav. Starověké dějiny Ţidů. Praha: Nakladatelství Svoboda, ISBN S

30 S. Segert 40 je přívrţencem teorie, ţe Pentateuch mohl vzniknout v Babylonii a nikoli v Judsku. V Palestině podléhaly záznamy kvůli srozumitelnosti lehčím úpravám kvůli srozumitelnosti pro čtenáře Perské období ( př. n. l.) Jak jsme jiţ zmiňovali, město Jeruzalém v Judském království dobyl Nabukadnesar roku 597 př. n. l. Roku 586 př. n. l. zničil pak Jeruzalém nadobro. Došlo k dalšímu exilu Ţidů do Babylonu, který trval aţ do r. 539 př. n. l. V tomto roce panovník perské říše Kýros dobyl Babylón a umoţnil Ţidům návrat do vlasti. (2 Pa 36, 23) Helénistické období ( př. n. l.) Alexandr Makedonský r. 333 př. n. l. porazil Peršany a o rok později ovládl Jeruzalém Římské období (37 př. n. l 324 n. l.) Z moci Říma panoval od r př. n. l král Herodes. Z historického přehledu vyplývá, ţe Izraelci se v určitých obdobích setkávali s Egypťany, Asyřany a obyvateli Mezopotámie i jinými kulturami Přední Asie Úloha vody v Syropalestině V Syropalestině je problematická situace s vodou. Řeky mají málo vody. Vedle tří hlavních toků Orontu na severu, Leontu uprostřed a Jordánu na jihu teče z hor do Středozemního moře jen několik nevelkých říček, jejichţ průtok během roku kolísá. Zemědělství se tudíţ stává závislým na dešti. Déšť přichází jen v zimě. Léto je ve znamení sucha Tamtéţ. S Viz. HELLER, Jan. Starověká náboţenství: Náboţenské systémy starého Egypta, Mezopotámie a Kenaanu. Vyd. 2. Praha: Kalich, S

31 Biblický slovník 42 nám poskytuje informace o významu vody pro izraelský lid. Nad vodou má moc Bůh. Můţe vodu zadrţet, pokud lid není poslušný smlouvě. Pokud Izrael zachovává boţí zákon, otevírá Bůh nebesa a dává déšť v příhodnou dobu. Vodstva mohou mít funkci hrozby. Bezboţný svět můţe být zatopen. Voda má také funkci očistnou. V ţidovském náboţenství existují očistná omývání. Byla předepisována kaţdému, kdo se dotknul mrtvoly, kdo přišel do styku s malomocným a ve všech případech sexuálního znečištění. Tělesná očišťování symbolizují vnitřní očistu srdce, která je nezbytná ve styku člověka s Bohem. Voda se pro člověka stala natolik důleţitým prvkem, ţe ji obsáhl i do kosmogonických mýtů. Zmínky o vodě v souvislosti se stvořením světa nalézáme v první kapitole knihy Genesis Otázky po původu Izraelců O tom, kdo byli původně Izraelci, se vedou spekulace. Biblická historie hovoří o Abramovi, který na příkaz Boha odchází z města Charánu do Egypta. (Gn 12) Předtím se dozvídáme, ţe Abramova rodina opustila město Ur, které leţelo zřejmě v jiţní Mezopotámii. (Gn 11, 31 32) Kanaánská země Izraelcům byla zaslíbena Bohem. Rozhlédni se z místa, na němţ jsi, pohlédni na sever i na jih, na východ i na západ, neboť celou tu zemi, kterou vidíš, dám tobě a tvému potomstvu navěky. (Gn 13, 14 15) Praotci v této zemi ţijí, ale ještě se v ní plně neusazují. V případě, kdy se v zemi objevil hlad, odcestovali na příkaz Jákoba do Egypta. (Gn 43) Faraon nechává potomky Jákoba usadit v kraji Gošen. (Gn 45) Nakonec začnou být utlačováni, a tak se pod vedením Mojţíše ubírají zpět do Kanaánu. Archeologové však přicházejí s odlišným pojetím původu Izraelců. W. G. Dever 43 rozděluje modely rekonstrukce dobytí západní Palestiny na: 42 DUFOUR, Xavier - Léon [editor] et. al. Slovník biblické teologie. Vyd. 2. Praha: Academia, ISBN S Viz. DEVER, W. G. Kdo byli první Izraelci a odkud přišli? Praha: Volvox globator, ISBN S

32 1) model dobývání (W. F. Albright, G. E. Wright) 2) model pokojné infiltrace (A. Alt, M. Noth) 3) model rolnické vzpoury (G. Mendenhall). První dva výše uvedené modely se W. G. Dever na základě archeologických důkazů snaţí vyvrátit. Model rolnické vzpoury hodnotí jako prospěšný. W. G. Dever 44 přichází s teorií, ţe v době ţelezné I. 45 existovala skupina tzv. proto-izraelců. Proto-Izraelci měly být různorodé skupiny lidí. Řadí mezi ně např. městské ztroskotance, uprchlíky a místní kočovné pastevce. Vychází z faktu, ţe na vítězné stéle faraona Merenptaha (Obr. 3), kde se nachází zatím nejstarší nalezená zmínka o Izraeli mimo Starý zákon, je Izrael označován za etnikum. Společné pojítko dle něj mělo spočívat ne v biologickém původu, ale spíše ve společné ideologii. Deverova hypotéza 46 staví svůj základ na myšlence, ţe raný Izrael představoval sociální hnutí rolníků, kteří touţili po pozemkové reformě. Proto se prý Starým zákonem line myšlenka sociálního ideálu. W. G. Dever 47 odmítá hodnověrnost příběhů v knihách Exodus, Numeri a Jozue aţ po knihy královské. Říká, ţe archeologické výzkumy neobjevily plošné dobývání Zajordánska ani útěk do Egypta. Můţe jít ale o mlhavé vzpomínky na skutečné události. Ti, kdo se začali nazývat Izraelci a byli tak nazýváni soudobými Egypťany, byli ve většině případů místními Kanaánci 48. Ţádné dobytí se nekonalo, nebylo zapotřebí. 49 Názor, ţe Izraelci byli původními obyvateli Kanaánu, zastává i I. Finkelstein a N. A. Silberman. Výkopy starých izraelských vesnic a zkoumání jejich keramiky, domů a obilných sil nám pomáhají rekonstruovat jejich všední ţivot a kulturní styky. Archeologie překvapivě odhaluje, ţe lidé, kteří v těchto vesnicích ţili, byli původními obyvateli Kenaanu a ţe národností příslušnost, jeţ by se dala označit jako izraelská, se 44 Tamtéţ. S Cca př. n. l. 46 DEVER, W. G. Kdo byli první Izraelci a odkud přišli? Praha: Volvox globator, ISBN S Tamtéţ. S W. G. Dever poukazuje na dlouhodobou návaznost dřívější kanaánské a pozdější izraelské keramiky z doby ţelezné I. (Viz. Tamtéţ. S ) 49 Tamtéţ. S

33 vytvořila aţ postupně. 50 První Izraelci se měli objevit kolem roku 1200 př. n. l. a jednalo se o pastevce a zemědělce, kteří se usidlovali v horách. Velká část prvních Izraelců měli být kočovní pastevci, jelikoţ srovnatelné naleziště byly nalezeny také na Sinaji, v Jordánsku a v jiných oblastech Středního východu. Zhroucení politického systému ve 12. století př. n. l. mělo znamenat také zánik ekonomického systému a pastevci z vrchoviny a okraje pouště se tudíţ museli začít přizpůsobovat podmínkám a začít pěstovat vlastní obilí. 51 Pokud bychom souhlasili s teorií W. G. Devera, pocházeli by Izraelci z různých etnik a jejich společenství by tedy mohlo tvořit směsici různorodých mytologických výkladů světa. Izraelci měli příleţitost se setkat s původní kenaánskou mytologií, ať uţ připustíme, ţe byli původními obyvateli Kenaánu či nomády. Vůči jiným vírám se však Bible kriticky vymezuje a varuje před uctíváním cizích model. Izraelci jsou za nevíru v Hospodina trestáni. Kdo by obětoval bohům a ne samotnému Hospodinu, propadne klatbě. (Ex 22, 19) Ugaritské náboženské texty Velmi cenným nálezem významným pro zkoumání starověkého blízkovýchodního náboţenství jsou hliněné tabulky nalezené v Ugaritu 52. Nalezené klínopisné tabulky pochází z konečné fáze existence města zhruba z let př. n. l. Tabulky byly napsány ve více jazycích, coţ odpovídá kosmopolitní situaci Ugaritu, dříve významného přístavního města. Ugaritština patřila do široké skupiny semitských jazyků, dnes je to jiţ mrtvý jazyk. O. Stehlík 53 poukazuje, ţe ugaritština je svou morfologií, slovníkem, gramatikou a literární strukturou velmi podobná biblické hebrejštině. Především podobná je pak poetickým oddílům Bible. Přímý vztah není ale moţno prokázat. 50 FINKELSTEIN, Israel - SILBERMAN, Neil Asher. Objevování Bible: Svatá Písma Izraele ve světle moderní archeologie. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, ISBN S Viz.Tamtéţ. S Město Ugarit leţelo při Středozemním moři asi deset kilometrů severně od dnešního syrského města Latakia. 53 STEHLÍK, Ondřej. Ugaritské náboţenské texty. Jihlava: Vyšehrad, ISBN S

34 Na blízkost ugaritštiny s hebrejštinou poukazuje také W. G. Dever. Lingvisté i filologové vědí uţ dvě staletí, ţe hebrejština, ať uţ biblická, nebo ze stále se rozrůstající sbírky archeologicky získaných nápisů, je kanaánským dialektem (...). Někteří biblisté také dokazovali, ţe část nejstarší biblické literatury, napsaná archaickou hebrejštinou především poezie v Pentateuchu a některé Ţalmy má velice blízko kanaánské poezii a mytologii, jak ji známe ze stovek textů ze století př. n. l. nalezených v Ugaritu na syrském pobřeţí. I u základních literárních forem Starého zákona jsme tedy svědky zaráţející kulturní kontinuity. 54 Ugarit byl v době bronzové hlavním komunikačním a obchodním uzlem mezi středomořskými ostrovy a oblastí Sýrie. Kontaktu s blízkými zeměmi nasvědčuje mnoţství jmen různého původu na akkadsky a ugaritsky psaných tabulkách, zejména pak semitského 55. Pozemní obchod zahrnoval všechna významnější centra Sýrie, především Emar a Karchemiš, sahal aţ do Babylonu. Námořní obchod se odehrával s pobřeţními syropalestinskými městy, nejčastěji je zmiňován Byblos, dále je zmíněn Sidon, Týr i Ašdod a Aškalon. Velmi rozvinuté styky Ugarit udrţoval, pokud to bylo politicky moţné, s Egyptem, kde se obchodovalo zejména s obilím, které směřovalo dále do syrského a chetitského vnitrozemí. Styky udrţoval Ugarit s jihoanatolskými přístavy, Kyprem, ve kterém se těţila měď a Krétou, odkud se dováţelo především luxusní zboţí Mytologické smýšlení o vodě Náboţenská situace byla pravděpodobně ovlivňována jinými náboţenskými systémy, jelikoţ situace v Ugaritu byla kosmopolitní. V Ugaritu byly nalezeny kromě ugaritských náboţenských textů rovněţ náboţenské texty churijské a akkadské DEVER, W. G. Kdo byli první Izraelci a odkud přišli? Praha: Volvox globator, ISBN S Doposud se podařilo identifikovat více jak 2400 osobních jmen. Z těchto jmen bylo 50 % původu semitského, 23 % churijského, 10 % anatolského, méně neţ jedno procento árijského a rovněţ méně neţ jedno procento egyptského původu. (Viz. STEHLÍK, Ondřej. Ugaritské náboţenské texty. Jihlava: Vyšehrad, ISBN S ) 56 Viz. STEHLÍK, Ondřej. Ugaritské náboţenské texty. Jihlava: Vyšehrad, ISBN S Viz. Tamtéţ. S

35 Ráz mezopotamského ţivota i náboţenských představ určuje především příroda, poměrně chudá ve srovnání jak s přirozeně úrodným Egyptem, tak i bohatou, byť uměle zavlaţovanou Mezopotámií. Vyznačuje ji výrazný protiklad mezi dobou sucha, naším létem, kdy vegetace hyne, a mezi dobou dešťů, naší zimou, kdy déšť probudí v celé zemi nový ţivot a s ním nastává i čas hojnosti a blaha. Proto podstatu tamního náboţenství charakterizuje především snaha znovu přivolat pomocí magicky pojatého kultu plodivé a ţivotodárné síly přírody, především pak déšť. 58 V ugaritských textech proto hrají významnou roli bohové, kteří mají moc nad deštěm a přírodou. Nejrozsáhlejším nalezeným ugaritským textem je Baalovský 59 cyklus. Byl napsán pisatelem Ilimilkem, obětníkem Niqmadua, krále Ugaritu. V cyklu se dozvídáme o usilování Baala o nadvládu. Texty obsahují líčení boje s chaosem, kosmogonii, budování mikrokosmu a zápas se smrtí. V čele kenaanského panteonu stojí bůh El. Sídlí u pramene řek, uprostřed vodních hlubin obou pramoří. [Pak] zajisté[] obrátil tvář k[ E]lovi (při) zřídlu ř[ek,] [uprostřed soutoku dvou propastných tůní.] (KTU 1.2.iii, 4) Pot[om] [zajisté obrátila t]vář [k Elovi] (při) zdroji ře[k], [(při) stře]du [prame]ne [(dvou) oceá]nů. (KTU 1.3.v, 4 7) O. Stehlík 60 povaţuje boha Ela za ručitele chaosu, jelikoţ sídlí v místě, kde se stýkají dvě hlubiny 61 a vytékají řeky 62. El střeţí chaos, aby nepřekročil stanovené meze. Sám pak dlí u styku obou na boţské hoře Šad u horizontu obyvatelného světa. Z hory pak vytéká čtvero stálých řek. 58 Viz. ČERNÁ, Zlata et al. Duchovní prameny ţivota: stvoření světa ve starých mýtech a náboţenstvích. Vyd. 2., rozš. Praha: Vyšehrad, ISBN S Původně je Baal obecné jméno, jehoţ významem je vlastník, pán a manţel. Baal se stalo trvalým označením boha bouře a deště Hadada. 60 STEHLÍK, Ondřej. Ugaritské náboţenské texty. Jihlava: Vyšehrad, ISBN S Výraz thm] tm překládá O. Stehlík také jako duál dvou moří, vodstev či potop. (Viz. Tamtéţ. S. 112.) 62 Někdy dvě řeky, častěji čtyři. 35

36 Ústředním bodem, pupkem světa je světová hora, z níţ vytékají dva proudy, obtékající zemi v podobě velikého ostrova. Duál obě pramoře ( ) můţe také označovat vody nad oblohou a pod zemí. El tedy přebývá ve středu kosmu. 63 Podobně jako u Genezis se shledáváme v Ugaritských textech s propastnou tůní. (Gn 1,1) Propastné tůně se tu vyskytují hned dvě. V Genezis si můţeme ale povšimnout, ţe dochází k oddělení vod pod klenbou a nad klenbou. ( Gn 1,7) Bylo by tedy moţné, ţe izraelská mytologie předpokládala také tůně dvě, pouze nejsou v prvotních verších Genezis uvedeny? Představa, ţe jsou vody nad klenbou i pod ní je obsaţena i v mytologii mezopotamské a egyptské. K analýze by jistě bylo zajímavé podrobit Ugaritské náboţenské texty v komparaci s jinými biblickými texty, neboť v nich můţeme všimnout určitých podobností. Za příklad uvádíme verše z knihy Jób a Přísloví. Přišel jsi aţ ke zřídlu moře, procházel ses po dně propastné tůně? Byly ti odkryty brány smrti, brány šeré smrti jsi spatřil? (Jb 38, 16 17) Hospodin moudrostí zaloţil zemi, nebesa upevnil rozumností, propastné tůně se jeho věděním rozpoltily a mraky vydaly krůpěje rosy. (Př 3, 19 20) V Baalovském cyklu hraje ústřední roli bůh Baal. V Ugaritu fungoval primárně jako bůh bouře a deště. Byl zobrazován jako hromobijce. O. Stehlík 64 upozorňuje, ţe svým charakterem byl Baal značně vzdálený klasickým mladým vegetačním bohům semitského panteonu. Je obětí i bojovníkem, umírající i z mrtvých vstávající je budovatelem i obráncem proti chaosu a smrti. Baalův vztah k plodnosti je v Ugaritu 63 HELLER, Jan. Starověká náboţenství: Náboţenské systémy starého Egypta, Mezopotámie a Kenaanu. Praha: Kalich, S STEHLÍK, Ondřej. Ugaritské náboţenské texty. Jihlava: Vyšehrad, ISBN S

37 odvozen aţ druhotně od ţivotodárného působení deště, který přichází v přívalech provázených blesky a hromobitím. A počátek doby deště svého Baal určí, doby hojnosti vláhy v přívalech a vydání hlasu svého z oblaků, vyslání k zemi blesků. (KTU 1.4.v, 6 9) Podle obvyklého rodokmenu bohů je Baal syn Elův. V ugaritských textech je však nazýván také synem Dagana. Tento obrat poukazuje na to, ţe Baal je dědicem Daganovy funkce jako dárce deště a všeoplodnitele přírody. 65 Podobně jako v Genezi se objevuje zmínka o propastné tůni. Vzdychání by mělo naplňovat prostor mezi nebem a zemí a vyplňovat prostor mezi nimi. Slovo stromu a šepot kamene, vzdychání nebes se zemí, propastné tůně s hvězdami. (KTU 1.3.iii 23-25) V mýtu o Baalovi a Mótovi se nachází motiv přemoţení hada Litana. S motivem boje proti různorodým tvorům obývajícím vody nalézáme i v mezopotamské a egyptské mytologii. V Genezis se s bojem s tvory nesetkáváme. V jiné části Bible ale naráţíme na boj s Livjatánem. (Ţ 104) Ač jsi rozdrtil Litana hada vinutého, skoncoval (s) hadem svinutým, tyranem, který (má) sedm hlav, (aţ) ţne a klátí se nebe. Zajisté na kousky roztrhám tě já. (KTU 1.5.i 1-8) 65 Viz. HELLER, Jan. Starověká náboţenství: Náboţenské systémy starého Egypta, Mezopotámie a Kenaanu. Praha: Kalich, S

38 Tu je veliké a širé moře: hemţí se v něm nespočetných ţivočichů maličkých i velkých, plují po něm lodě. Vytvořil jsi livjátana, aby v něm dováděl. (Ţ 104, 25 26) El a Hospodin Mezi vykladači Bible se nacházejí badatelé, kteří upozorňují na podobnost boha Ela 66 a Hospodina. O. Stehlík 67 uvádí, ţe bůh El byl ve Starém zákoně asociován a identifikován s Hospodinem. Teorii dokládá výskytem teomorfních osobních jmen 68 boha Ela a také tím, ţe Hospodin přejal i mnoho vlastností, které bývaly spojovány s Elem. Mezi ně řadí moudrost, milostivost, shovívavost. S prohlubující se monoteizací se takto identifikovaný Bůh stal rovněţ stvořitelem světa. Tato vlastnost nebyla s Elem spojována. Také K. Schubert 69 poukazuje, ţe dříve protoizraelské západosemitské kmeny uctívaly kanaanského boha Ela. V předexilní době neplatil Jahve ještě za jediného a univerzálního Boha vůbec. 66 Zmínky o Elovi z roku 2500 př. n. l. byly nalezeny v Mezopotámii. Jde tedy o boha, který patřil do prasemitského panteonu. 67 STEHLÍK, Ondřej. Ugaritské náboţenské texty. Jihlava: Vyšehrad, ISBN S Jako bůh Ilib má charakter všezploditele. V jednom ze seznamů je uváděn dokonce před Elem jako praboţstvo, z něhoţ se zrodilo všecko jsoucno. Ve jménu Elqone ars je El nazýván jen jako stvořitel země. Tomu je třeba zřejmě rozumět tak, ţe El způsobil, aby s pravodstva vystoupila země, jehoţ modelem jsou mezopotamské zikkuraty a jehoţ mytickou obdobou je sídelní hra bohů, boţské prapohoří. (Viz. HELLER, Jan. Starověká náboţenství: Náboţenské systémy starého Egypta, Mezopotámie a Kenaanu. Vyd. 2. Praha: Kalich, S ) 69 SCHUBERT, Kurt. Ţidovské náboţenství v proměnách věků. Praha: Vyšehrad, ISBN S

39 MEZOPOTÁMIE Geografické vymezení Mezopotámie zaujímala přibliţně území, kde leţí v současné době Irák. Řecký název Mesopotamia 70 je odvozen od její polohy mezi řekami Eufratem a Tigridem. Eufrat teče jiţněji, Tigris severněji. Vzhledem k rozsáhlým nánosům při ústí se odborníci domnívají, ţe Eufrat a Tigris se ve starověku vlévaly do moře samostatně a ţe nynější podoba řečiště je aţ z pozdějších dob. O přesném tvaru starověkého řečiště obou řek i průběhu mořského pobřeţí se dosud vede spor. Víme jen, ţe řečiště obou řek nebyla stálá a řeky si v ploché krajině několikrát prorazily nová koryta. 71 Na jihozápadě je poušť, z které pozvolna přecházeli k úrodnější půdě semitští nomádi. Na východě a severu ohraničuje Mezopotámii pohoří Zagros a Arménská vysočina. Severní hory se staly neklidnou hranicí, jelikoţ z nich pronikaly do Mezopotámie cizí národy 72. Mezopotámii bychom mohli pomyslně rozdělit na sever, střed a jih. Na jihu se rozvíjela během 3. tisíciletí př. n. l. sumerská kultura. Střed Mezopotámie se nazýval Akkad. Později se střediskem této oblasti stal Babylón. Severně od Akkadu leţí Asýrie. Její hlavní středisko ve starší době bylo město Ašur. Severozápadní část Mezopotámie byla osídlena Amorejci a Churrijci. Významným městem zde bylo Mari a říše Mitani Historický přehled Zatímco Semité tvořili pravděpodobně podstatnou část původního obyvatelstva Mezopotámie, Sumerové na jih Mezopotámie pronikli v pozdějším období, asi kolem roku 3500 př. n. l. a předali původnímu obyvatelstvu svou řeč i kulturu. Třetí tisíciletí př. n. l. je ve znamení rozkvětu sumerských městských států na jihu. Hospodářský rozkvět souvisí s rozvojem zavodňování. Okolo roku 2300 př. n. l. Sargon Akkadský 70 Český předklad Meziříčí. 71 HELLER, Jan. Starověká náboţenství: Náboţenské systémy starého Egypta, Mezopotámie a Kenaanu. Vyd. 2. Praha: Kalich, S Ve 22. století př. n. l. přišli přes Zagros Gutejci, ve 20. století př. n. l. Elamci a Subarejci, v 16. století př. n. l. Kasité a ve 12. století př. n. l. znovu Elamci. V 6. století přišli Peršané, kteří způsobili konec novobabylónské říše. Z Arménské vysočiny v 16. století př. n. l. vpadli Chetité. Churrijci v 16. století př. n. l. zaloţili stát Mitani s hlavním městem Mari. Vystřídali je Asyřané a v roce 331 př. n. l. pronikl Alexandr Veliký. 39

40 spojil městské státy do první semitské světové říše, která sahala od Středozemního moře aţ po Elam a byla ovládána z Akkadu. Říše se zhruba po dvou stoletích rozpadá. Po odchodu Gutejců v posledním století 3. tisíciletí př. n. l. došlo k vzestupu království, které zaloţili vládci jihomezopotámského města Uru. Jako hrozivá síla se objevují ze západu Amorité. Hovořili jazykem, který byl příbuzný akkadštině. Z tohoto jazyka se později zrodí jednak ugaritština, hebrejština a jí příbuzné jazyky. Z jihovýchodu podnikají nepřátelské výpady Elamité, kteří přispěli zřejmě k zániku urského království. Okolo roku 1800 př. n. l. se vlády ujímá král starobabylonské říše Chammurapi. Dokončil hospodářské i kulturní sjednocení země a ustanovil nové zákony. V roce 1592 př. n. l. je dobyt Babylón Chetity a během 16. století př. n. l. do Babylónie z horských oblastí pohoří Zagros z východu pronikají Kassité. Koncem 2. tisíciletí př. n. l. se středisko politického a kulturního ţivota přesouvá na sever do Asýrie. Dochází k politickému rozdělení na Asýrii a Babylonii. Za vlády Tiglatpilesara III. probíhaly mezi lety př. n. l. válečné výpravy k pobřeţí Středozemního moře, do Izraele, Pelišteje a Zajordánska. Významnými vládci Asýrie byli Sargonovci, kteří jí vládli mezi léty př. n. l. O jejich válečných výpravách se dozvídáme z písemností z Egypta i Bible. V roce 587 př. n. l. za vlády Nabukadnezara II. proběhlo druhé dobytí Jeruzaléma a došlo po dvou letech obléhání k potlačení Sidkijášovy vzpoury. Proběhla deportace obyvatelstva do Babylónie. Poslední deportace Ţidů do Babylónie se uskutečnila v r. 582 př. n. l. V roce 539 př. n. l. do Mezopotámie vniká Kýros Veliký z perské dynastie Achaimenovců. Kýros dává aramejštině přednost jako dorozumívajícímu jazyku před starou perštinou. V roce 330 př. n. l. se zmocnil země Alexandr Veliký a tím Přední východ přechází do sféry helénistické kultury. Jeho nástupci Seleukovci si v Mezopotámii udrţí nadvládu, kterou od nich po dvou stoletích později přebírají Parhové Mezikulturní styk Mezopotámie byla ve styku ať kulturním, politickém či válečném se státy a kulturami, které leţely v jejím okolí. Obyvatelé potřebovali získávat suroviny, kterých se jim v Mezopotámii nedostávalo. Mezopotámie postrádala kámen, stavební dřevo, drahokamy, vzácné kovy, vonná dřeva, rostliny a koření. Počátkem 2. tisíciletí př. n. l. a 40

41 v průběhu několika dalších staletí vznikaly v Kappadokii kolonie asyrských obchodníků. Jsou poměrně dobře známé prostřednictvím archivů, jeţ archeologové nacházeli na lokalitě zvané Káneš. Přeprava zboţí se uskutečňovala pozemními, říčními nebo námořními cestami. Nejčastěji se zboţí přepravovalo pozemními cestami prostřednictvím karavan. Z Elamu se dováţelo dřevo a kámen, z Libanonu dřevo. Zlato se dováţelo z Egypta a měď ze Sinajského poloostrova. Výměnou za zboţí Babylónie nabízela především obilí, olej a vlnu. 73 Vidíme, ţe Mezopotámie měla s okolím bohaté styky. Svůj originální systém písma předala i Elamitům a obyvatelům Mari a Ebly. M. Eliade 74 se domnívá, ţe Mezopotámie přijímala dávnější myšlenky. Odráţet se mohou jiţ v prvních písemných dokladech, jejichţ původ sahá aţ do 3. tisíciletí př. n. l. Řadu sumerských i akkadských textů nacházíme v různých úpravách. Některé z rozdílů jsou vysvětlovány tím, ţe původně ústní znění existovalo uţ v době před zapsáním. Na různých místech bylo tradováno jinak a později i zapsáno s odchylkami. Další rozdíly vznikaly při překladu textů ze sumerštiny do akkadštiny. Často byly texty spíše parafrázovány a jejich tvar spoluovlivňovaly potřeby situace, v níţ překladatel ţil a pracoval Úloha vody v Mezopotámii Zavlaţování bylo pro zemi velice důleţitým prostředkem k zabezpečování vhodných ţivotních podmínek. Země trpěla nedostatkem sráţek a pršelo zejména v zimním období. Města byla budována nedaleko vodního toku či řeky. Sbíraly se nejen povrchové vody, ale hledali se i spodní vody. Uvnitř měst, paláců nebo chrámů ale i jednotlivých domů se nacházely skutečné studny vyzděné cihlami. Někdy byly vyuţívány chodby vykopané vodoměrně pod povrchem země. Touto 73 O obchodu a úvěru (Viz. KLÍMA, Josef. Společnost a kultura starověké Mezopotámie. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, S ) 74 Viz. ELIADE, Mircea. Dějiny náboţenského myšlení. 3., opr. vyd. I, Od doby kamenné po eleusinská mystéria. Praha: OIKOYMENH, ISBN S Viz. HELLER, Jan. Starověká náboţenství: Náboţenské systémy starého Egypta, Mezopotámie a Kenaanu. Vyd. 2. Praha: Kalich, S

42 kanalizací dlouhou desítky kilometrů i více se přiváděla prosakující spodní voda. 76 J. Bottero 77 usuzuje, ţe důleţitý úkol stavění kanalizace ovlivnil chování obyvatel. Nezbytné se stalo plánování a zejména silné centrální řízení, z čehoţ se moţná zrodila i tradice země v budování měst. Podle J. Hellera 78 v Mezopotámii nebyl díky zavlaţovacím zařízením tak výrazný rozdíl mezi obdobím růstu a obdobím klidu jako například v Palestině, kde je vegetačním obdobím doba dešťů a v Egyptě, kde je čas vegetace závislý na stoupání a klesání nilské hladiny. Nejdůleţitějšími řekami v Mezopotámii jsou Eufrat a Tigris. Letecké snímky prozrazují, ţe docházelo k časté změně řečiště. Při větším tání sněhu nebo při lijavcích nánosy kamenů vytlačovaly vodu z koryta. Mnohé město tímto způsobem zaniklo kvůli nedostatku vody. 79 Další nebezpečí spočívalo v prosolení půdy. Voda babylonských řek je totiţ slaná a slaná je i spodní voda. Nedostatek drenáţního systému a silný vodní výpar v extrémních klimatických podmínkách zavinily, ţe sůl se sráţela v krystalky, a ty pokrývaly slabou vrstvou povrch celé krajiny. 80 Prosolování vedlo k znehodnocení půdy, která pak nešla obdělat. Na prosolování půdy moţná naráţí druhá tabulka Starobabylónské verze mýtu o Atrachasísovi. Zbavte lidstvo obţivy; ať rostlin je nedostatek, aby měli hlad! Nechť Adad zadrţí déšť a dole nevystoupí z hlubin záplava! Viz. GLASSNER, Jean-Jacques. Mezopotámie: 34. století př. n. l. aţ 539 př. n. l. Vyd. 1. Praha: NLN, ISBN S BOTTÉRO, Jean. Nejstarší náboţenství: Mezopotámie. Český Těšín: tisk Těšínská tiskárna, ISBN S HELLER, Jan. Starověká náboţenství: Náboţenské systémy starého Egypta, Mezopotámie a Kenaanu. Vyd. 2. Praha: Kalich, S Viz. BIČ, Miloš. Při řekách babylónských: Dějiny a kultura starověkých říší Předního Orientu. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, ISBN X. S Tamtéţ. S Mýty staré Mezopotámie: Sumerská, akkadská a chetitská literatura na klínopisných tabulkách. 1. vyd. Praha: Odeon, S

43 J. J. Bottéro rekonstruoval pojetí světa u Mezopotamců následovným způsobem. Vesmír povaţovali za obrovský dutý sféroid, jehoţ nejvyšší, zářící část tvořila to nahoře nebo nebesa a jeho dolní, symetrická a temná část tvořila to dole nebo podsvětí. Vesmír byl uprostřed rozdělen jakýmsi ústředním ostrovem, zemí, pod níţ se nacházelo Apsú, vrstva podzemní sladké vody; země byla obklopena kolem dokola slanými vodami moře. V nejzazším východním a západním bodu celé této soustavy se zřejmě tyčily vysoké hory, jeţ podpíraly nebeskou klenbu, a dále se tu nacházely dva otvory, které umoţňovaly volný přechod z prostoru nahoře do prostoru dole a naopak (...) Před západním otvorem se nacházel vodní prostor nazývaný podsvětní řeka. 82 (Obr. 5) Mytologické smýšlení o vodě Voda byla pro obyvatele Mezopotámie posvátnou látkou, a to nejen kvůli svému zásadnímu významu pro hospodářství v pouštním podnebí. Byla nezbytná v magii, k očišťování, k přenosu zaříkání i k věštebným účelům. Příkladem rituálu spojeného s vodou je obřad prováděný při svátku vyznání hříchů. 83 Je stvořena figurka otce, která má odnést po vodě hřích dotyčného. Hříchy jsou tímto způsobem odneseny mrtvým do podsvětí a můţe se otevřít šťastná, očištěná budoucnost. Ó Šamaši, můj hřích i hřích mé rodiny, vše, co ty víš i co já nevím, ať přejde Hubur/podsvětní řeku/ s figurkou mého otce! 84 Na ploditelskou moc vody poukazuje sumerská tencóna 85 nazvaná Strom a rákos. Nebesa An a země Ki jsou od sebe odděleným manţelským párem. An oplodňuje zemi spermatickou tekutinou deště, obtěţkává ji rostlinstvem, nejprve stromy a rákosem BOTTÉRO, Jean. Nejstarší náboţenství: Mezopotámie. Český Těšín: tisk Těšínská tiskárna, ISBN S HELLER, Jan. Starověká náboţenství: Náboţenské systémy starého Egypta, Mezopotámie a Kenaanu. Vyd. 2. Praha: Kalich, S Tamtéţ. S Básnická forma. 86 Viz. BOTTÉRO, Jean. Nejstarší náboţenství: Mezopotámie. Český Těšín: tisk Těšínská tiskárna, ISBN S

44 V mýtu o Sestupu Innany do podsvětí je voda spojována s ţivotem. Bůh Enki vysílá dva posly do podsvětí, aby oţivili Innanu a ona se pak mohla vrátit z říše mrtvých zpět na zem. Jeden z vás Inanně chléb ţivota dá, druhý ji pokropí vodou ţivou a Inanna zajisté povstane. 87 Voda je spojována nejen s ţivotem, ale i říší zemřelých. N. Cohn 88 hovoří o tom, ţe obyvatelé Mezopotámie si nebyli schopni tak jako Egypťané představit dokonalý posmrtný svět. Neexistovala pro ně vize posmrtného světa bez chaosu. Obraz říše mrtvých nám přibliţuje epos o Gilgamešovi. Svět mrtvých se nalézá pod Apsú. Světlo ţivota nahrazuje tma, pohyb je nahrazen tichem. Do domu, kam vstupuje se, leč odtud se nevychází, na cestu, z níţ návratu není, do domu, kde všichni, kdo vejdou, světla jsou zbaveni, kde prach nuznou je jim stravou a hlína pokrmem. 89 V akkadské verzi eposu o Gilgamešovi převozník Uršanabim Gilgameše převáţí přes vody smrti. Moţná právě tady se setkáváme s pomyslnou vodní hranicí, která odděluje svět ţivých a zemřelých. V eposu o Gilgamešovi se seznamujeme s další moţnou podobou vody, a to ve formě ţivotu nebezpečných potop. Způsob, jak je báje vyprávěna, ukazuje, ţe ohroţení vodou se v ní stalo modelem ohroţení ţivota vůbec (archetypicky) a bytostnou, náboţenskou výpovědí o tom, jak se mezopotamský člověk cítil vydán všanc zvůli náladových bohů. Naproti tomu chce biblické vyprávění na téţe látce naopak ukázat, jak důsledně spravedlivý je svrchovaný Hospodin. Jemu se také - narozdíl od 87 Mýty staré Mezopotámie. Sumerská, akkadská a chetitská literatura na klínopisných tabulkách. Praha: Odeon S COHN, Norman. Cosmos, Chaos and the World to Come. New Haven and London: Yale University Press, ISBN S Epos o Gilgamešovi. Praha: Lidové noviny, ISBN X. S

45 mezopotamských bohů potopa nevymkla z rukou a zachráněný Noe neunikl zhoubě rafinovanou intrikou jako Utnapištim, nýbrţ jakoţto model spravedlivého a symbol vyvolení. 90 Povodeň přeţil pouze jediný člověk. V sumerské verzi Ziusudra a v akkadské Utanapištim. Byli obdařeni nesmrtelností. Ziusudra byl přepraven do země Dilmun a Utanapištim k ústí řek. J. Heller 91 řadí mýty o potopách do aitiologických mýtů 92. M. Eliade 93 hovoří o tom, ţe mýty o potopě jakoby vytváří kosmický rytmus. Svět, který stárne, a je obydlen špatnými lidmi, mizí ve vodách. Po čase se vynoří z vodního chaosu nový svět. Hlavním důvodem potop bývá zchátralost světa a lidské hříchy. V mezopotamském panteonu bylo více bohů, kteří měli nad vodou moc. Innana kontroluje bouři a zadrţí déšť, pokud chce. Jako bůh bouře je uctíván také Ninurta. Nanšé, dcera Enkiho, je bohyní sladké vody, kanálů a zarybněné vody Mezopotamské kosmogonické vodní mýty Kosmogonické příběhy předkládají různé varianty původu vesmíru. Způsob podání mýtů se liší podle historického období, prostředí i podle úrovně kulturního a náboţenského vývoje. Tak tomu bylo i v Mezopotámii. Můţeme si povšimnout, ţe některé mýty jsou si velmi podobné, ale mění se v nich hlavní protagonisté. Příčinou tohoto jevu bylo přizpůsobení mýtu kultu a z toho vyplývající potřeba vyzdvihnout do popředí jiná boţstva. Pro mezopotamské a egyptské náboţenství je typické, ţe je dávána přednost kumulaci poznatků před jejich substitucí. V celém starém Předním Orientě s jedinou výjimkou Izraele splývá kosmogonie s teogonií; o zrození bohů a vzniku světa vypráví tentýţ příběh. 94 Z toho můţeme usuzovat, ţe náboţenství Izraelců je specifické a vymyká se jiným vírám z oblasti Předního východu svým monoteistickým zaměřením. 90 HELLER, Jan. Starověká náboţenství: Náboţenské systémy starého Egypta, Mezopotámie a Kenaanu. Vyd. 2. Praha: Kalich, S Tamtéţ. S Mýty vysvětlující přírodní jevy. 93 ELIADE, Mircea. Dějiny náboţenského myšlení. 3., opr. vyd. I, Od doby kamenné po eleusinská mystéria. Praha: OIKOYMENH, ISBN S HELLER, Jan. Starověká náboţenství: Náboţenské systémy starého Egypta, Mezopotámie a Kenaanu. Vyd. 2. Praha: Kalich, S

46 Kosmogonické mýty se většinou nevyskytují samostatně, ale bývají včleněny jako součást skladeb, ať uţ do zaklínání, modliteb či proseb. Podle náznaků v textech se religionisté mohou pokoušet rekonstruovat představy obyvatel Mezopotámie o stvoření světa. J. Heller 95 soudí, ţe ve většině mezopotamských kosmogonií se vyskytuje myšlenka, ţe stvoření zavádí řád, který umoţňuje ţivot. Tento řád je souhrnem všech me 96. Výraz me je označením souhrnu stvořitelských sil, jeţ prostupují všechny sloţky vesmíru a všechna stvoření. Je souhrnem veškerých jejich projevů a podob. J. J. Glassner 97 spatřuje výsadu sumerského polyteismu v tom, ţe kaţdé boţstvo zaujímá území, ve kterém má vymezeny své funkce. Bohové a bohyně panteonu jsou hypostazemi stvořitelské síly rozptýlené ve vesmíru. Kaţdé město se stává jakýmsi mikrokosmem, v němţ vládnoucí boţstvo organizovalo panteon podle sociálního vzoru. Skutečný počátek světa byl ztotoţňován se skutkem, který proměnil pralátku, a jehoţ vykonavatel byl povaţován za boţstvo. Postup sledoval tři vzory: první odpovídal technické představě, v níţ mělo důleţité místo stavitelství a modelace; druhý se vztahoval k plození, pohlavnímu rozmnoţování, kdy svět vděčil za svou existenci plodivé síle bohů; třetí se dovolával učení o tvořivé síle boţího slova. 98 Bůh stvořitel je nejmocnější a vládne nad světem lidí i bohů. Při čtení kosmogonických mezopotámských mýtů nás můţe zarazit podobnost některých představ s biblickými texty. Na tuto skutečnost badatelé poukazovali a tento objev vedl aţ k radikální myšlence panbabylonismu, která pokládala mytologii Starého zákona za plagiát starobabylónských textů. Celý spor získal německé označení Babel Bibel 99. S takto radikální myšlenkou se však neztotoţňovali všichni a názor byl mnohými badateli vyvracen. Panbabylonismus zastává i J. J. Bóttéro. Izrael tedy převzal (za jakých okolností, o tom nevíme pochopitelně nic) představu, obraz, mýtus vysvětlující původ světa, který sám neznal (v Bibli o něm není dříve ani nikde jinde 95 Tamtéţ. S S me nakládala jen některá boţstva. Takovým bohem byl zejména An, bůh nebes a Enlil, král bohů sumerského panteonu. Později i Marduk, nejvyšší vládce Babylónu, či Aššur, nejvyšší asyrský bůh. 97 GLASSNER, Jean-Jacques. Mezopotámie. Vyd. 1. Praha: NLN, ISBN S Tamtéţ. S Babylón Bible 46

47 sebemenší zmínka) a který přijal a přizpůsobil svému vlastnímu náboţenskému přesvědčení. 100 Podle J. Bóttera 101 podobnost v motivech není prý dána jen přejímáním a výpůjčkou, ale i semitskou mentalitou. Upozorňuje, ţe během šestého století pobývala určitá vrstva Izraelitů v Mezopotámii. Došlo by tak ke kontaktu, při kterém by mohly být přejímány mytologické prvky. Argumentace proti panbabylonismu mohou vycházet z oblasti psychologie. K uţívání shodných základních motivů můţe docházet i nezávisle na sobě. Nemusí být nutně způsobeno převzetím při kulturním kontaktu. Podobné mýty se můţou objevit nezávisle na místě a čase. Starý zákon se odlišuje také svým monoteistickým zaměřením. Starý Zákon ve svém celku představuje mocný protest proti náboţenským soustavám starého Předního Orientu. Zná jediného Boha, který ţárlivě střeţí svou nesrovnatelnost a nedá se srovnat se zástupy bohů všelijak spjatých s přírodním děním a závislých na člověku a jeho sluţbách Enuma eliš Staré texty většinou neměly zvláštní názvy. Bylo zvykem citovat první slova textu neboli incipit. Enuma eliš znamená v překladu Kdyţ nahoře. Enuma eliš patří mezi jednu z nejznámějších babylonských literárních skladeb. Je zapsána na sedmi hliněných tabulkách. První fragmenty byly objeveny A. H. Layardem, H. Rassamem a G. Smithem okolo zříceniny velké Ašurbanipalovy knihovny v Ninive v rozmezí let Další fragmenty, které jsou součástí asyrské verze mýtu, byly nalezeny v Ašuru. Asyrská verze byla pozměněna tím, ţe bůh Marduk v ní byl nahrazen bohem Ašurem. Mezi lety byla nalezena novobabylonská verze v Kiši a její další část v Uruku BOTTÉRO, Jean. Nejstarší náboţenství: Mezopotámie. Český Těšín: tisk Těšínská tiskárna, ISBN S Tamtéţ. S BIČ, Miloš. Ze světa starého zákona I. 1. vyd. Praha: Kalich, S Viz. HEIDEL, Alexander. The Babylonian Genesis: the story of creation. University of Chicago Press, S

48 J. Heller 104 připouští, ţe zachované texty jsou sice pozdní, ale původní znění je jistě staré a sahá patrně svými kořeny aţ do doby první babylónské dynastie. Báseň se recitovala kaţdoročně o novoročních slavnostech, které ospravedlňovaly vůdčí postavení Marduka, původně městského boha Babylónu. V Babylonu byl mýtus recitován v chrámu čtvrtého dne k oslavě svátku Nového roku 105. Odchod boha do akitu znamená, ţe vše prochází krizí, soudem, obnovou. Je obnoven a očištěn celý svět (...) V očích účastníků novoroční slavnosti Marduk znovu podstoupil svůj boj s Tiamatou, zvítězil a jeho vítězstvím začíná nový šťastný věk. 106 M. Eliade 107 upřesňuje, ţe některé epizody akítu se objevují i v Egyptě, u Chetitů, v Ugaritu, v Íránu i u mandejců. Staré končí a kosmogonie se opakuje. V posledních dnech roku můţe být navozován symbolický rituální chaos například formou uhášením ohňů či určováním osudu na příštích dvanáct měsíců. Slavnost měla i význam politický, jelikoţ se jí zdůrazňovalo Mardukovo kralování nad světem, coţ symbolizovalo i panování krále Babylónie nad podmaněnými zeměmi. 108 Mýtus měl dokázat, ţe Marduk, který byl před druhou čtvrtinou 2. tisíciletí prakticky neznámý, si právem zaslouţil, aby se stal prvním mezi bohy. Měl se stát vládcem a pánem nad bohy, světem a lidmi, a tím vystřídat boha Enlila, jenţ zaujímal předtím zřejmě nejvyšší postavení. 109 Děj Enuma eliš Nyní jiţ přejdeme k ději Enuma eliš. Podle této skladby existovali na počátku boţstva Apsú 110 a Tiámat. Apsú, bůh sladkých vod symbolizoval muţský princip. Tiámat, bohyně slaných vod oceánu, zosobňovala princip ţenský. 104 HELLER, Jan. Starověká náboţenství: Náboţenské systémy starého Egypta, Mezopotámie a Kenaanu. Vyd. 2. Praha: Kalich, S Sumersky se svátek nazývá zagmuk a akkadsky akítu. 106 HELLER, Jan. Starověká náboţenství: Náboţenské systémy starého Egypta, Mezopotámie a Kenaanu. Vyd. 2. Praha: Kalich, S ELIADE, Mircea. Dějiny náboţenského myšlení. 3., opr. vyd. I, Od doby kamenné po eleusinská mystéria. Praha: OIKOYMENH, ISBN S Viz. HELLER, Jan. Starověká náboţenství: Náboţenské systémy starého Egypta, Mezopotámie a Kenaanu. Vyd. 2. Praha: Kalich, S Viz. BOTTÉRO, Jean. Nejstarší náboţenství: Mezopotámie. Český Těšín: tisk Těšínská tiskárna, ISBN S Absú představuje v sumersko-akkadské mytologii podzemní sladkovodní oceán, jehoţ vládcem byl bůh moudrosti Ea. Apsú se chápalo jednak jako přírodní jev v abstraktním smyslu a jednak jako zosobněná entita. 48

49 Vody Tiámat, Apsú a jejich syna Mummu se smísily do jediné a vytvořily neidentifikovatelnou hmotu, v které byly obsaţeny všechny elementy, ze kterých následně vznikl svět. 111 Jev, kdy se vody mísily dohromady, mohl být spjat se zkušeností lidí. Pozorováním přírodních úkazů se lidé setkávali se splýváním sladké a slané vody, kdyţ sledovali dešťové kapky spadající do mořské hladiny, popř. vlévání řek do moře. V Mezopotámii bylo obvyklé prosolování půdy, kdy vzlínala ze země voda slaná. Kdyţ nahoře nebesa nebyla pojmenována, dole země jménem nebyla zvána, 112 tu prastarý Apsú, jejich zploditel, a ţivotodárná Tiámat, rodička veškerenstva, své vody smísili dohromady. 113 Nevynořily se pastviny, rákosové houští nebylo vidět. Kdyţ ţádný bůh se ještě neobjevil, jménem nebyl nazván, osud ţádnému nebyl určen, tu z jejich lůna bohové byli stvořeni. Lachmu a Lachamu se objevili a jménem byli nazváni. Dříve neţ vyrostli a staly se silnými, Anšar a Kišar byli stvořeni, mocnější neţ oni. 114 Z míšení sladkých a slaných vod se rodí další boţské páry. Druhým párem jsou Lachmu a Lachamu. Třetím párem byli Anšar a Kišar, jejichţ jména znamenají v sumerštině vše nahoře a vše dole. Prvotní ţivly jsou mocné, nebezpečné a nepředvídatelné. 111 Viz. HEIDEL, Alexander. The Babylonian Genesis: the story of creation. University of Chicago Press, S Podobně jako v Genezis hraje roli pojmenování součástí světa. Nebytí je vymezováno v kontrastu se stavem existence věcí. (Srov. Gn 2,3 25) 113 Podobně v Genezis je popisován stav, kdy Bůh jiţ stvořil nebe a zemi a existovala zde záplava, která vystupovala ze země a napájela celý zemský povrch. (Gn 2,6) V textu Genezis se však pohlavní rozlišení vodní hmoty na muţský a ţenský princip nerozlišuje. Zajímavé je, ţe se setkáváme s motivem záplavy. Záplavové zemědělství bylo vyuţíváno spíše v Mezopotámii. Kenaánci byli při zemědělství odkázáni na déšť. 114 Mýty staré Mezopotámie. Sumerská, akkadská a chetitská literatura na klínopisných tabulkách, Praha: Odeon S

50 Anšar a Kišar zplodili Ana 115. Podle mezopotamské mytologie je jeho sídlem vrchol nebeské klenby. Tam se k němu utíkají bohové za potopy. 116 Prvním a nejvýznamnější synem Ana byl Nudimmud neboli Enlil 117, velmi důleţitý bůh staré sumerské doby. Jméno boha Enlila v Enuma eliš není jiţ zmiňováno, neboť v pozdějších dobách jeho pozici přebírá bůh Marduk. 118 Mladší bohové rušili Tiámatu, čímţ rozbouřili její nitro. Apsú se proto rozhoduje po konverzaci se svým rádcem Mummu 119 o tom, ţe navrhnou Tiámat, aby zničila rušné bohy. Tiámat zahubit své potomky odmítá. Bohové se dozvídají o spikleneckých plánech proti nim, a tak Ea 120 zosnoval plán. Vyřkl zaklínání, které nechal spočinout ve vodách. 121 Apsú podlehl síle slova a propadl spánku. Ea Apsú zabíjí a zřizuje nad ním své sídlo, kde se usídlí i se svou ţenou Damkinou. V Apsú pak společně zplodí Marduka. Tiámat je rozhněvána ze smrti svého muţe a její vody jsou rozbouřené. Někteří bozi vedení Kinguem jí upozorňují na to, ţe má svého muţe pomstít. Tiamat nakonec souhlasí a stvoří jedenáct hrůzných monster. Do čela postaví Kingua, kterého učiní svým muţem a obdaří ho tabulkou osudů. Do boje proti Tiámat se chce pustit Marduk. 122 Jeho cena za úspěšný boj je vysoká. Za odměnu by chtěl získat autoritu nad 115 An je typem boha odpočívajícího, lidem vzdáleného, jeho rysy jsou v mytologických příbězích nezřetelně vykresleny. I kdyţ je uznáván jako hlava panteonu, skutečnou vládu předává jinému mladému aktivnímu bohu. Tím byl v sumerské době Enlil, v babylónské Marduk a v asyrské Aššur. (Viz. HELLER, Jan. Starověká náboţenství: Náboţenské systémy starého Egypta, Mezopotámie a Kenaanu. Vyd. 2. Praha: Kalich, S. 133)Jako bůh nebes se stává i zdrojem deště. (Viz. Glassner, Jean-Jacques. Mezopotámie:34. století př. n. l. aţ 539 př. n. l. Vyd. 1. Praha: NLN, ISBN S. 174) 116 HELLER, Jan. Starověká náboţenství: Náboţenské systémy starého Egypta, Mezopotámie a Kenaanu. Vyd. 2. Praha: Kalich, S Enlil je také pánem shromáţdění bohů a určovatelem osudu, protoţe je vlastníkem tabulek osudu. 118 Viz. HELLER, Jan. Starověká náboţenství: Náboţenské systémy starého Egypta, Mezopotámie a Kenaanu. Vyd. 2. Praha: Kalich, S Mummu vystupuje jako rádce Apsúa. Heller jej přirovnává k hlasu a inteligenci. (HELLER, Jan. Starověká náboţenství: Náboţenské systémy starého Egypta, Mezopotámie a Kenaanu. Vyd. 2. Praha: Kalich, S. 208) 120 Ea (akkadsky)/ Enki (sumersky) je bůh moudrosti a zaklínání, vládce praoceánu Abzu. Ve vodách Abzu jsou pod Enkiho vládou mnozí niţší bozi a démoni jako Abgal či Lahmu. Hlavním střediskem Enkiho kultu je město Eridu. K lidem je Enki přívětivý. Jeho pomoc má podobu rady, zaklínání, kouzla či lsti. Násilí neuţívá. (HELLER, Jan. Starověká náboţenství: Náboţenské systémy starého Egypta, Mezopotámie a Kenaanu. Vyd. 2. Praha: Kalich, S. 135) 121 Mezopotamci propojili vodu s rozumem či moudrostí. Věci vznikají ve chvíli Enkiho (nebo Mardukova) tvůrčího aktu na základě výroku nebo slova vyřčeného za účelem oţivení nečinné prvotní hmoty.(leick, Gwendolyn. Mezopotámie: počátky měst. 1. vyd v českém jazyce. Praha: BB art, ISBN S. 44) 122 Nejstarší doklad jeho jména pochází z pol. 3. tis. př. n. l. K rozkvětu jeho kultu dochází v období I. dynastie z Babylonu, kdyţ se za vlády Chammurapiho Babylon stal centrem sjednocené starobabylonské říše. 50

51 všemi bohy. Marduk v divokém zápase nakonec Tiámat přemůţe. Následuje kosmogonický akt. J. J. Glassner 123 interpretuje rozdělení obou polovin těla mrtvé bohyně Tiámat na symetrické poloviny, které leţí proti sobě, jako nastolení kosmického řádu. Spočinul pán, na Tiámatinu mrtvolu hledí, ten kus masa rozdělit chce a stvořit věci nádherné. 124 Roztrhl ji vedví jako tresku, z jedné půle sklenul nebesa. Vyznačil hranice a rozmístil stráţce. Těm pak přikázal, aby nedali vytéci vodám. 125 Prošel nebesy, oblohu si prohlédl i zaloţil tam protějšek k Apsú 126, Nudimmudovu sídlu. 127 V Apsú zbuduje Marduk velký chrám Ešarra, vytvořil na obloze sídla pro důleţité bohy a zorganizoval kalendář uspořádání vesmíru. Poloţil hlavu její a na ní horu navršil. Pramen otevřel a vytryskl proud. Otevřel v jejích očích Eufrat a Tigris. Chřípě jí ucpal, ponechav je co zásobárnu vody. Navršil na jejích ňadrech strmá pohoří a prorazil mocná zřídla, aby spojila se v hojný tok. Skroutil její chvost a svázal v silné pouto, 123 GLASSNER, Jean-Jacques. Mezopotámie. Vyd. 1. Praha: NLN, ISBN S V Enuma eliš je svět stvořen z těla bohyně Tiámat, která byla násilím přemoţena. Svět tudíţ vzniká z boţské podstaty. V Genezis je tvoření naplněním výroku Hospodina. Jeho slova mají takovou moc, ţe dokáţou formovat vznikající svět. 125 V Bibli se stává stráţcem vod sám Hospodin, který má nad nimi moc. (Jb 38; 8 9) 126 Vody jsou i nad nebeskou klenbou. Ve vesmíru se odráţí, co je na zemi. Nudimmud/Enlil má své sídlo i na nebi. Enlil byl podle J. Hellera zřejmě původně bohem přírodních sil, které se projevují ve větru a bouři. Bouří projevuje Enlil (podobně jako Ninurta) svůj hněv proti nepřátelským zemím, ale i proti domácím městům. K lidem je Enlil často zlý. Je odpovědný za rozpoutání potopy v Eposu o Gilgamešovi. (Viz. HELLER, Jan. Starověká náboţenství: Náboţenské systémy starého Egypta, Mezopotámie a Kenaanu. Vyd. 2. Praha: Kalich, S. 134) 127 Mýty staré Mezopotámie: Sumerská, akkadská a chetitská literatura na klínopisných tabulkách. 1. vyd. Praha: Odeon, S

52 aby upevněno bylo celé Apsú pod nohama jeho. Pak poloţil její stehno, podpíralo nebesa. Druhou její půli rozloţil a zemi zpevnil. 128 K závěru skladby je bůh Marduk veleben a ověnčen padesáti tituly. M. Eliade 129 pokládá Enuma eliš za spíše ponurou kosmogonii. Aby mohl být oslaven mladý hrdina Marduk, jsou bohové prvotního období, především Tiámat, obtíţeni démonickými rysy. Tvořivý proces je brzy vydán v nebezpečí přáním boha Apsú vyhladit mladé bohy, čímţ by byla tvorba světa brzy zastavena. Kdyţ Ea zaujme místo Apsú a zaloţí si v něm boţské sídlo, dává původní vodní mase jakési první uspořádání. Ve svém celku se tedy svět jeví jako výsledek spojení chaotické a démonické podstaty a téţ boţské tvořivosti na straně druhé. Na jedné straně je nebeská klenba utvořena z těla Tiámaty, ale na druhé straně se hvězdy se stávají obrazy bohů. První bohové tvoří jeden celek s původní pralátkou (...) Theogonie si libuje v líčení protikladných párů, představitelů jednotlivých generací, které vţdy tvoří incestní dvojici. Tyto první páry postrádají určitých výraznějších rysů jenom proto, aby bylo zřejmější, ţe to byly dvojice špatné. 130 J. J. Bóttero 131 za důleţitý motiv skladby Enuma eliš povaţuje vzývání boha Marduka. První síly moře a sladkovodního oceánu jsou hrubé a primitivní, z nich se rodí první, ještě ne příliš dokonalá boţstva, jako Lachmu a Lachamu, po nichţ teprve přicházejí nadpřirozené bytosti, které jsou plně si vědomé své povahy jako je Anu a jeho syn Ea. Marduk si zaslouţil vedoucí místo ve světě, jelikoţ přemohl bohyni Tiamat a z jejich pozůstatků uspořádal a stvořil svět. 128 Mýty staré Mezopotámie: Sumerská, akkadská a chetitská literatura na klínopisných tabulkách. 1. vyd. Praha: Odeon, S ELIADE, Mircea. Dějiny náboţenského myšlení. 3., opr. vyd. I, Od doby kamenné po eleusinská mystéria. Praha: OIKOYMENH, ISBN S GLASSNER, Jean-Jacques. Mezopotámie. Vyd. 1. Praha: NLN, ISBN S BOTTÉRO, Jean. Nejstarší náboţenství: Mezopotámie. Český Těšín: tisk Těšínská tiskárna, ISBN S

53 Enuma eliš v porovnání s kosmogonickým mýtem Geneze Jak vypadal stav před tvořitelským aktem Hospodina, není v Genezis explicitně řečeno. Dozvídáme se pouze, ţe země byla pustá a prázdná. Podle Genezis na počátku existovala propastná tůň a nad ní se vznášel duch Boţí. (Gn 1,1 2,3) Oproti tomu v (Gn 2,3-2,5) stav před stvořením popsán máme. Bytí je vymezeno neexistencí jevů.(gn 2,4 2,7) Podobný literární styl se vyskytuje i v mezopotámských skladbách. Opět se tu setkáváme s přítomností záplavy, která napájí celý zemský povrch. V Enuma eliš stav před stvořením zobrazen máme. Existovaly tu dva boţské principy vodnaté podstaty, a to maskulinní princip Apsú, znázorňující sladké vody a feminní princip Tiámat, zosobňující slané vody. Jejich vody se mísily dohromady a jejich spojením byl umoţněn zrod bohů a bohyň. Apsú měl zřejmě moc ploditelskou. Tiámat je označována za rodičku. Vody tu existovaly uţ před tvořitelským činem Marduka. Marduk se přemoţením bohyně Tiámat stává pánem nad vodami. Závany větru, déšť, chlad, závoje mlhy mnoţství jejích slin svěřil sobě samému, vloţil do ruky své. 132 Na zemi umoţňuje téci Eufratu a Tigridu. Zřizuje také zásobárnu vody. Ze slin Tiámaty vytvořil sníh a led. Všemu dává řád. Podle přesvědčení starých Mezopotamců byl svět, jednou stvořený a uvedený v řád, stále znovu ohroţován vpádem sil chaosu, kterým je třeba čelit. 133 Hospodin uţ vody netvoří, pouze s nimi pracuje. Svými výroky způsobuje, ţe jsou dříve existující vody odděleny pod klenbu a nad klenbu. Odděluje vodstvo, aby vznikla souš. Naplňuje vody ţivotem. (Gn 1,6 1,22) Bůh tedy tvoří uţ z existující vodní substance. V Genezis je tvořivý čin započat Hospodinem, kdyţ stvořil nebe a zemi boţským výrokem. V Enuma eliš byli třetím boţským párem Anšar, bůh okruhu nebes, a Kišar, 132 Mýty staré Mezopotámie: Sumerská, akkadská a chetitská literatura na klínopisných tabulkách. 1. vyd. Praha: Odeon, S HELLER, Jan. Starověká náboţenství: Náboţenské systémy starého Egypta, Mezopotámie a Kenaanu. Vyd. 2. Praha: Kalich, S

54 bohyně okruhu země. Úloha bohů před nimi Lachmu a Lachamu není zmiňována. Z toho by vyplývalo, ţe nebe a země byly podobně jako u Genezis stvořeny jako jedno z prvního. V Genezis země ani nebe nejsou personifikovány jako boţstva. V Enuma eliš jsou nebe a země boţstva. Anšar a Kišar byli stvořeni z lůna bohů Tiámat a Apsú. Vznikli spojením muţského a ţenského principu. Enuma eliš má k biblickému stvoření světa blízko v stvoření nebeské klenby. V obou případech byla vytvořena oddělením prvotních vod. Marduk z jedné části Tiámaty vytváří zemi a z druhé poloviny nebeskou klenbu. Upevňuje vzpěru a určí stráţe, kteří hlídají, aby nebeské vody nevytekly. V Genesi Bůh vytvoří klenbu uprostřed vod, čímţ oddělí vody pod zemí a nad zemí. Zdá se, ţe se objevuje stejná myšlenka, ţe se mísily vody země a voda z mraků. V Genezi náleţí tvorba výlučně do rukou jediného Boha. Není napsáno z jaké látky Hospodin zem a nebe stvořil. Svět vznikl vůlí a silou Boha a ze vzduchoprázdného ničeho došlo k stvoření vesmíru. Pozdější ţidé a křesťané mluví o stvoření z ničeho 134. Roli nehraje materiální podstata, ale moc slova Boha. Zajímavostí je, ţe je v textu uţito obecného pojmu Bůh a nikoliv boţího jména Jahve čili Hospodin. Ve výkladu Starého zákona 135 je pouţití obecného jména vysvětlováno tím, ţe by mohlo dojít k strhnutí zvěsti na úroveň pohanských mýtů, které bohy, tvůrce světa pojmenovávají. A. Heidel 136 se zmiňuje, ţe Babylóňané si nedokázali představit svět, kde se původně nenacházelo nic. Předpokládali existenci materiální a také spirituální či boţské esence. Mezopotamci uznávali existenci jakési pralátky, která předcházela stvoření. 137 V Enuma eliš je tvůrcem Marduk. Předtím, neţ se na scéně objevil Marduk, uţ zde existovala země Kišar a nebe Anšar. Přesto Marduk vytváří opět nebe a zemi ze zdolané bohyně Tiámat. Tuto prastarou, chaotickou mořskou vodu přetváří svým stvořitelským činem. Sklenul nebesa, jejichţ hranice budou hlídat stráţci, aby nedošlo k nebezpečí protrţení vody. 134 Ve víře chápeme, ţe Boţím slovem byly zaloţeny světy, takţe to, na co hledíme, nevzniklo z viditelného. (Ţd 11,3) 135 Starozákonní překladatelská komise. Výklady ke Starému zákonu. 1. samostatné vyd. Díl 1, Genesis. Exodus. Leviticus. Numeri. Deuteronomium. Praha: Evangelické nakladatelství, ISBN S HEIDEL, Alexander. The Babylonian Genesis: the story of creation. University of Chicago Press, S GLASSNER, Jean-Jacques. Mezopotámie. Vyd. 1. Praha: NLN, ISBN S

55 Vody Tiámat jsou neustále hrozbou, která na sebe stále poukazuje v podobě dešťů. Její vody by se mohly protrhnout a opět zatopit zemi. Na nebesích zakládá Marduk protějšek k Apsú. V mezopotamském náboţenství se vyskytovala představa, ţe co existuje na zemi, má svůj stejný protějšek i v nebi. Apsú, původně personifikovaná sladká spodní voda, byla zřejmě uţ zbavena svých ohroţujících sil. Bůh Enki Apsú přemohl a zabil. Apsú tu však stále zůstává, i kdyţ uţ jen jako místo, které se stává sídlem Boha Ea a Damkiny, kde zplodili boha Marduka. Enki se tak stává vládcem nad niţšími bohy a démony, třeba Abgalem či Lahmu. 138 Marduk, který se zrodil v Apsú, nese rysy spojené s vodou. Nakupil mračna plná vody. Závany větru, déšť, chlad, závoje mlhy mnoţství jejích slin svěřil sobě samému, vloţil do ruky své. 139 V Gn 1,1 není výslovně jmenováno moře, ač se dál mluví o vodách. Starým Orientálcům a také Izraelcům se moře jevilo jako ţivel protiboţský, nepřátelský, jako Vodstvo, které se vzpírá proti Bohu a ohroţuje jeho lid. 140 Původní stav světa před stvořitelským činem působí nevlídně, neuceleně a nerozlišeně. V Genezi uţ existuje tma a propastná tůň, ale aţ Hospodin přináší světlo a řád. Jakmile se objevuje toto světlo, můţe pomyslně vzniknout i určitý prostor, který by byl vhodný v budoucnu pro existenci nejen člověka, ale i zvířat a rostlin. (Gn 1,1 1,3) Poloha propastné tůně není přesně vymezena. Mohli bychom si evokovat kosmos jako rozsáhlý prostor vodní plochy, který je zahalen pouze tmou. Berossus 141 píše také o čase, ve kterém bylo všechno voda a tma. Vodu následně identifikuje se ţenou, kterou nazývá Omorka a Babylóňané thamte. A. Heidel Viz. HELLER, Jan. Starověká náboţenství: Náboţenské systémy starého Egypta, Mezopotámie a Kenaanu. Vyd. 2. Praha: Kalich, S Mýty staré Mezopotámie: Sumerská, akkadská a chetitská literatura na klínopisných tabulkách. 1. vyd. Praha: Odeon, S Starozákonní překladatelská komise. Výklady ke Starému zákonu. 1. samostatné vyd. Díl 1, Genesis. Exodus. Leviticus. Numeri. Deuteronomium. Praha: Evangelické nakladatelství, ISBN S Narodil se asi 345 př. n. l. a byl knězem Marduka. Byl autorem řeckého spisu Babyloniaka. Dílo je dnes ztraceno, ale zachovaly se jeho výtahy a parafráze u několika řeckých spisovatelů. 55

56 ztotoţňuje thamte u Berossuse s Tiámat. Tiámat si proto představuje také obklopenou tmou, ačkoliv se o tomto stavu Enuma eliš nezmiňuje. A. Heidel 143 do spojitosti dává také termíny Tiámat z Enuma eliš a tehom z Bible. Tehom ve Starém zákoně identifikuje hloubku, nekonečnost moře, oceánu či jiné rozlehlé vodní plochy. V Genezis označuje termín velkou rozlohu vod, ze kterých se oddělila druhého dne nebeská klenba, a ze které se objevila třetího dne suchá zem. (Gn 1,2 1,13) V úvahu musíme brát, ţe Tiámat zastupuje pouze jediný princip ze dvou. Na druhou stranu se v Ţalmech setkáváme s představou, ţe tůně byly moţná dvě. Propastná tůně na tůni volá v hukotu peřejí tvých všechny tvé příboje, tvá vlnobití se přese mne valí. (Ţ 42,8) Nepoznáme však, jestli se jedná a pohlavně odlišené vodní podstaty jako u Enuma eliš. Popisu v Genezis by se více podobala představa rozlehlé vodní sumerské bohyně Nammu 144. Nammu je pokládána za hermafroditní. Byla nadpřirozenou bytostí, místem i hmotou zároveň předpokládané vodnaté, mořské podstaty. M. Eliade 145 se zmiňuje o tom, ţe téma prvotních vod, jeţ představují zároveň kosmickou a boţskou celistvost, je ve starověkých kosmogoniích běţné. Vodní masa je identifikována s původní matkou, která zrodila nebe Ana a zemi Ki, které ztělesňují muţský a ţenský princip. Tento pár se spojil v posvátném sňatku a z jejich spojení se narodil bůh ovzduší Enlil. Dalším společným tématem v Enuma eliš a Biblí je boj. Ve skladbě Enuma eliš bojuje Marduk s Tiamat. Ve Starém zákoně nacházíme boj mezi stvořitelem a různými nepřátelskými elementy. Nebezpečná vodstva jsou přemoţena, aby byl nastolen stav, kdy voda nebude pánem, nýbrţ sluhou pro zemědělskou činnost. Enuma eliš spojuje vodstvo s různými vodními ţivly a příšerami. Tiámat stvořila jedenáct nestvůr, aby pomstila svého muţe boha Absú. 142 HEIDEL, Alexander. The Babylonian Genesis: the story of creation. University of Chicago Press, S Tamtéţ. S Nammu náleţela do eridského panteonu a v akkadských textech se vyskytuje jen zřídka. 145 ELIADE, Mircea. Dějiny náboţenského myšlení. 3., opr. vyd. I, Od doby kamenné po eleusinská mystéria. Praha: OIKOYMENH, ISBN S

57 A. Heidel 146 soudí, ţe Tiamat je drak nebo hadí stvůra. Svědectví o tom se čerpá z Enuma eliš a z příběhu Vraţda Labbua. Za analogii se dá pokládat řecký Kronos, který spolkl téměř všechny své děti. Tiámat také chce spolknout boha Marduka. Tiámat a Apsú byly boţské principy spojené a současně existující, jako tělo a duše. V nich byly pak obsaţeny další elementy, ze kterých vznikl svět a celý boţský pantheon. O pohybu jako tvořivém potenciálu hovoří při výkladu Enuma eliš N. Cohn. 147 První bohové, kteří byli stvořeni, obývaly beztvarou nicotu. Pravodstva Apsú a Tiamat reprezentují nehybnost, stáří, chtějí jen být v klidu. Mladí bozi oproti nim symbolizují nový princip, a to pohyb a aktivitu. Marduk je vitálním mladým bohem, který dává vše do pohybu a zajišťuje ho. Tiámat a Apsú jsou zabiti kvůli své nečinnosti, pokud by zůstali neaktivní, nic by se nikdy nestalo. Marduk znázorňuje také kreativitu. Vytváří podmínky pro harmonický a trvalý světový pořádek. Svět ale není stále bezpečný, neboť vody Tiámaty jsou stále obsaţeny za nebeskou klenbou jako neustálá hrozba. Enuma eliš je i modlitbou, aby záplavy nad klenbou byly udrţeny i po další rok. Bozi jsou nevyzpytatelné bytosti, a proto je nutno opakovaně podporovat jejich přízeň. Na moţnost, ţe skladba mohla slouţit jako zaříkávadlo proti nadcházejícím záplavám v Babylonii, kdy stoupal Tigris a Eufrat, poukazuje i A. Heidel. 148 V Genezis by podobný tvořivý pohyb mohl být zastoupen Boţím duchem, který se vznáší nad vodami. Boţí duch můţe poskytovat určitou naději a závdavek lepší budoucnosti. Objevuje se tu jako příslib změny, pohybu mezi vodami a temnotou. Vznášení boţího ducha by mohlo naznačovat moţnost určitého pohybu, vzruchu, který pohne s nehybností původních vod. Z počátečního tvoření, kdy nebylo vše ještě dokonalé, by se pomocí prvotního rozvlnění vod dostal tvořivý akt do nové dimenze. Pokud Enuma eliš budeme pojímat podobně jako A. Heidel 149 za přírodní mýtus, symbolizoval by období změn sezón zimy a jara. Vodní chaos by připomínal vydatné zimní deště, zvedání řek a záplavy. Část mýtu, kdy jsou stvořeny nebe a země, by 146 HEIDEL, Alexander. The Babylonian Genesis: the story of creation. University of Chicago Press, S COHN, Norman. Cosmos, Chaos and the World to Come. New Haven and London: Yale University Press, ISBN S HEIDEL, Alexander. The Babylonian Genesis: the story of creation. University of Chicago Press, S Tamtéţ. S

58 reprezentoval jaro, kdy začíná mizet voda. Tehdy by se objevil Marduk, bůh jarního slunce a umoţnil by opět ţivot a nastolil pořádek Další kosmogonické vodní mýty Skladba Enuma eliš je jen jednou z mnohých kosmogonických představ. Předtím i potom vznikaly další mýty, které řešily podobné otázky. Nebudeme proto vyčerpávajícím způsobem uvádět veškeré mezopotámské mýty o stvoření světa. Pro názornou ukázku zvolíme pouze několik významných mýtu, které se dochovaly. Jeden z nich byl objevený Hormuzdem Rassamem v ruinách města Sipparu 150. Je datován do novobabylónské doby. Zřejmě je z 6. století př. n. l. Důraz je kladen na negativní stav věcí před stvořením. V mýtu se opět objevuje nesmírná rozloha mořské vody, jeţ se podobá svou podstatou starobylé vodní bohyni Nammu. Marduk stvoří v této vodě zemi, aby bylo moţné vybudovat základy měst. Mýtus byl napsán pravděpodobně v městě Eridu. G. Leick 151 popisuje ekosystém města Eridu. Město disponovalo vlastním ekosystémem, neboť stálo na vršku uvnitř prolákliny asi šest metrů pod povrchem okolní krajiny, coţ umoţňovalo hromadění podzemních vod. I dnes se toto baţinaté místo můţe během měsíců, v nichţ hladina spodní vody sahá nejvýše, proměnit v jezero. V jiţní části Mezopotámii se nacházely mokřiny. I v dnešní době si obyvatelé mokřin v jiţním Iráku staví chatrče na rákosových ostrůvcích obklopených vodou. Z tohoto prvotního, poněkud křehkého základu vznikají města a jejich chrámy. Od tohoto okamţiku se boţstva mohou usídlit na zemi a přebývat v postavených městech. G. Leick 152 se domnívá, ţe moţná právě proto, ţe sladké vody tvořily ve vyprahlých jiţních oblastech zřetelný projev vodního ţivlu, se Eridu stalo střediskem uctívání boha sladkých vod Absú. 150 Dnešní Abu Habba. 151 LEICK, Gwendolyn. Mezopotámie: počátky měst. 1. vyd. v českém jazyce. Praha: BB art, ISBN S Tamtéţ. S

59 Všechny kraje byly ještě mořem a proudy mořské vyvěraly ze zřídla. Pak bylo stvořeno Eridu, zbudována Esagila, Esagila, jiţ Lugaldukuga v Apsú zaloţil.(...) Marduk pak upletl rákosovou rohoţ na hladině vod. Uhnětl bláto a vysypal je na ni. Potom stvořil lidstvo, aby bohové spočinuli v příbytku drahém srdcím svým.(...) stvořil Tigris a Eufrat a usadil jejich toky. 153 Následující mýty jsou spojeny se závlahovým zemědělstvím, které bylo důleţitým zdrojem mezopotamské obţivy. Sumerská skladba Zpěv o motyce je hymnickou oslavou zemědělství na uměle zavlaţovaných polích. Na jejím počátku je uvedena tzv. nippurská verze stvoření člověka. Bůh Enlil, jako stvořitel světa, odděluje od sebe nebe a zemi motykou. Zhotovenou motyku daroval Sumerům. Jiný velmi krátký mýtus, který je pouze zmiňován v některých akkadských modlitbách doprovázejících zaklínání od první poloviny 2. tisíciletí, připomíná, ţe země byla stvořena řekou, jeţ byla v této zemi povaţována za nadpřirozenou a boţskou. Bůh říčního toku Íd/ Naru 154 byl velmi dobře znám a byl předmětem uctívání. 155 Skladba Enki a Ninmach 156 je dalším ze stvořitelských mýtů. Báseň se vrací do doby, kdy museli bozi ještě pracovat. Na počátku bozi vytvářely kanály, stejně jako lidé. Po jejich hádce při hloubení kanálů v Charalu se svatá rodička Nammu snaţí přimět svého syna Enkiho a svou dceru Ninmach, aby vyrobili hliněného tvora, který by pracoval za bohy 157. Z mýtu můţeme usuzovat, ţe Absú skrývající na dně hlínu, mělo 153 HEIDEL, Alexander. The Babylonian Genesis: the story of creation. University of Chicago Press, S Akkadsky. 155 BOTTÉRO, Jean. Nejstarší náboţenství: Mezopotámie. Český Těšín: tisk Těšínská tiskárna, ISBN S Skladba vznikla pravděpodobně aţ ve starobabylonské době (18. století př. n. l). Při rekonstrukci tohoto textu je vyuţívána kromě původních sumerských opisů i několika fragmentů dvojjazyčné sumersko-babylonské verze z Aššurbanipalovy knihovny v Ninive.(Viz. Mýty staré Mezopotámie: Sumerská, akkadská a chetitská literatura na klínopisných tabulkách. 1. vyd. Praha: Odeon, S. 334) 157 Příběh vysvětluje humorně různá tělesná i duševní postiţení, které stvořili Ninmach a Enki při modelování lidí z hlíny Apsú. 59

60 plodivý potenciál. Obyvatelé Mezopotámie mohli ze sladkých vod získávat úrodnou půdu. V mýtu Enki a Ninchursag je hledáno řešení, jak by se mohla dostat do Dilmunu, který Enki zaloţil, sladká voda. Z úst, jeţ vodu ze země vysávají, ať vodu sladkou ti ze země přinesou, nechť z tvého napajedla velkého voda vytéká! Město tvé ať vodu hojnosti pije, nechť vodu hojnosti z něho pije, ať studny vody hořké ve vodu sladkou se změní. Nechť brázdy na polích nadbytek zrna ti dají. 158 Bůh Enki přeměňuje zemi na oplývající ţivotem. Enki moudrý před Nintu, země matkou, svým muţským údem hráze kanálů plnil, svým muţským údem rákosy svlaţoval, svým muţským údem rákosy do listoví oblékal. 159 Voda je asociována se spermatickou ţivotodárnou tekutinou. Díky zalévání rostlin vodou sklízeli Mezopotámci plody. Spermatická tekutina způsobovala plodnost ţen a dar nového ţivota. Význam obou tekutin je propojen kdyţ Ninchursag ze sémě Enkiho vytváří rostliny, keře a stromy. V mýtu je opět zdůrazňována důleţitost kanálů pro zemědělství. Bůh Enki je oslavován, protoţe má nad vodou moc. N. Cohn 160 upozorňuje, ţe bohové mohli sesílat vydatný déšť, ale starost o kanály a jejich správné fungování leţela na bedrech krále. Král se tak stává garantem cyklů úrody, které zaručují, ţe plodiny dozrají ve správný čas. 158 Mýty staré Mezopotámie: Sumerská, akkadská a chetitská literatura na klínopisných tabulkách. 1. vyd. Praha: Odeon, S Mýty staré Mezopotámie: Sumerská, akkadská a chetitská literatura na klínopisných tabulkách. 1. vyd. Praha: Odeon, S COHN, Norman. Cosmos, Chaos and the World to Come. New Haven and London: Yale University Press, ISBN S

61 Se zemědělstvím souvisejí také mýty, které upozorňují na změny v podmínkách pro pěstování rostlin. Situace s vodou nebyla vţdy příznivá, a proto se snaţili Mezopotámci vţdy zajistit znovuobnovení úrodnosti přírody. Navození řádu je podmíněno předchozím vítězným bojem s negativními ţivly. Ty jsou přemoţeny vítězným bohem. N. Cohn 161 hovoří o tzv. bojovných mýtech, které mají nastolit ve světě opět pořádek. Obyvatelé Mezopotámie věděli mnoho o tom, ţe se svět zmítal, zmítá a bude zmítat v silách chaosu. Jedním z bojovných mýtů je příběh o tom, jak uspořádaný svět byl ohroţován velkou vodní stvůrou, drakem Labbuem, který obýval Abzu a byl obdařen destruktivní silou těchto chaotických vod. Jednou za čas způsobila tato příšera poničení země, smrt lidí a zvířat. Bůh bouře nakonec draka zabíjí a je za to odměněn nadvládou nad bohy. Další je o démonu Asakkovi. Ten přichází na zem na mracích nebo se severním větrem a způsobuje nemoci a písečné bouře. Ninurta ho zdolá tím, ţe na něj pošle povodeň. Povodeň způsobí, ţe je zatopena i země. Ninurta proto postaví velkou horu ze skal, která bude působit jako nádrţ. Záplavu svede do Tigridu a tím zřizuje i zavodňování, nový způsob péče o úrodu. Můţeme si povšimnout, ţe chaos je ve výše uvedených mýtech spojován s vodou. Z vody se vynořuje nebezpečný drak Labbu a Asakk můţe přijít na mracích. Mraky navozují představu dešťů. 161 Tamtéţ. S

62 EGYPT Geografické vymezení Egypt se skládal ze dvou původně samostatných říší, a to Horního Egypta na jihu země a Dolního Egypta na severu země. Hranice mezi nimi procházela jiţně od dnešní Káhiry. Horní Egypt zabíral téměř celé údolí Nilu od kataraktů na jiţních hranicích, za nimiţ leţela Nubie aţ téměř k nilské Deltě. Dolní Egypt se kryl s nilskou Deltou a s malou částí nilského údolí před vstupem řeky do Delty. Tato protikladnost v rámci přírodních podmínek země se odráţí v mytologickém dualismu. 162 Objevuje se snaha uspořádat vše párově. V Horním Egyptě se nacházelo 22 krajů, v Dolním Egyptě 20 krajů. Kaţdý kraj měl hlavní město, které slouţilo jako hospodářské i náboţenské středisko kraje. Sami Egypťané svou zemi nazývali obrazně Černá země 163. Kaţdoročně byla Nilem zaplavovaná a zúrodňována a její bahno slouţilo jako výborné hnojivo. Označení Černá poukazuje na barvu úrodné prsti. Oproti tomu Červená země 164 je metaforou neúrodné a sluncem rozpálené pouště. Hranice Egypta tvoří na severu Středozemní moře, na jihu nilské katarakty a na západě a východě poušť. Egypt byl proto v období Staré i Střední říše poměrně uzavřeným a teprve vládcové Nové říše mají intenzivnější kontakt s cizinou. 162 LURKER, Manfred. Lexikon bohů a symbolů starých Egypťanů: průvodce mystickým a magickým světem Egypta. Vyd. 1. V Praze: Kniţní klub, ISBN S Egyptsky Takemet. 164 Egyptsky Dešret. 62

63 1.17. Historický přehled 1. Předdynastická doba 5./4. tisicíletí 2. Archaická doba asi 3000 až Stará říše asi 2650 až První přechodná doba asi 2189 až Střední říše asi 2040 až Druhá přechodná doba asi 1658 až Nová říše asi 1552 až Třetí přechodná doba k Pozdní době 1070 až Pozdní doba 663 až Řecká nadvláda 332 až 30 př. n. l Tab. 1 (ZDROJ: EBERHARD, Otto. Ägypten. Der Weg des Pharaonenreiches. 4.Auf. Stuttgart: Kohlhammer Verlag, 1966.) Pro lepší přehlednost uvádím přehled historických období starého Egypta v tabulce. Egypťané navazovali styky i se sousedními zeměmi. Za své bezprostřední sousedy povaţovali tři hlavní regiony, a to Libyi, Asii (resp. Syropalestinu) a Núbii. Nejdůleţitější pro nás je vymezit kontakt se Syropalestinou. Budeme se zaměřovat proto nejvíce na tuto oblast. Asie byla pokládána za oblast cizí, čili nepřátelskou, ale představovala důleţitou tranzitní oblast. Ve Střední říši rapidně vzrostl počet asijských přistěhovalců. Oblast Dolního Egypta se postupně dostávala pod nadvládu semitského obyvatelstva. Tito noví obyvatelé Egypta jsou označováni jako Hyksósové. Doba jejich panování je konvenčně označována za 15. dynastii. Faraon Ahmos I. sjednotil zemi pod egyptskou vládu a zaloţil 18. dynastii. Definitivně vyhání Hyksósy a proniká aţ do Sýrie. Vládci Thutmose I. a Thutmose III. se při svých vojenských taţeních dostali aţ ke břehům Eufratu. Rozšíření území směrem na severovýchod mělo za následek příliv semitského obyvatelstva do Delty a údolí Nilu, a to zvláště otroků a zajatců. Vojenskou výpravu na syropalestinské území podnikl také Šešonk I. asi v roce 926. př. n. l. a další egyptští vládcové v 9. a 8. stol. př. n. l. Vláda XXVI. dynastie byla přerušena dvěma asyrskými vpády, a to Asarhadonem a v r. 663 př. n. l. Assurbanipalem, který se dostal aţ na jih do Théb. Vpád Peršanů do Egypta za Kambýsa kolem roku 525 př. n. l. měl za následek také příliv semitského obyvatelstva 63

64 ze Syropalestiny. Ve všech obdobích se Egypťané snaţili získat pod svoji kontrolu především oblast Sinaje, aby zamezili pronikání Asiatů do Delty. Důleţitou a dobře sledovanou spojnici s Palestinou představovala tzv. Horova cesta. Roku 332 př. n. l. dobyl Egypt Alexandr Veliký. Od roku 305 do roku 30 př. n. l. vládli v Egyptě Ptolemaiovci. V roce 30 př. n. l. se Egypta zmocnili Římané. 165 Z výše uvedeného historického přehledu vyplývá, ţe Egypťané byli v kontaktu se semitským obyvatelstvem a s obyvateli Kanaánu, zejména v období Nové říše. Mohli se tedy setkat s Izraelci a jejich kulturou a naopak Izraelci mohli znát Egypťany a jejich kulturu Úloha vody v Egyptě Pro Egypt měla a stále má ţivotně důleţitý význam řeka Nil. J. Janák 166 se zmiňuje o tom, ţe dříve se Nil v Deltě větvil do několika ramen a k ustálení toku do dvou ramen došlo aţ na konci 9. století n. l. V průběhu historie se řeka členila od pěti do sedmi silnějších ramen, která postupně měnila svůj tvar a sílu průtoku. Mohlo se stát, ţe i úplně vymizela. Díky tomuto rozdělení Nilu zde proto nikdy nebyla výška a síla záplavy tak mohutná jako v Horním Egyptě, ale dařilo se ji rozvádět pomocí kanálů. Voda zde ale mohla způsobit i nepříjemné potíţe, coţ dokládá i starověký název pro Deltu, Mokřadla 167. Severní část Delty byla také zaplavována vodami ze Středozemního moře, jeţ zde vytvářely i slaná jezera. Nil ovlivnil také určování světových stran. Egypťané je pojímali podle pohybu řeky. Na Nilu se objevovaly i přirozené překáţky, které vytvářeli peřeje, tzv. katarakty, které způsobovaly obtíţe při splouvání řeky. Největší význam byl přisuzován prvnímu kataraktu v Asuánu (...) představoval nejen reálnou, nýbrţ také symbolickou bránu do Egypta, místo, kde se pod vládou beraního boha Chnuma nacházely prameny Nilu a kde v podzemních jeskyních sídlil bůh záplavy Hapi Viz. JANÁK, Jiří. Staroegyptské náboţenství I. Bohové na zemi a v nebesích. Praha: Oikoymenh, ISBN S Tamtéţ. S Egyptsky Mehet. 168 JANÁK, Jiří. Staroegyptské náboţenství I. Bohové na zemi a v nebesích. Praha: Oikoymenh, ISBN S

65 Já jsem ten, jenţ vytvořil sama sebe; jsem velké pravodstvo, jeţ vzniklo na počátku, podle jehoţ vůle stoupá Nil (...) Zřídla [záplavy] jsou ve skalních dutinách pode mnou a mně přísluší otvírati pramen (...) Já dám kvůli tobě vystoupiti Nilu, takţe v celé zemi nebude po léta odříkání a ochablosti. 169 Povodně byly způsobovány také tajícím sněhem z Etiopské vysočiny a dešti v subtropické Africe. Voda začala ustupovat asi aţ od poloviny září do konce října, kdy po sobě zanechala zvlhčenou půdou prohnojenou vrstvou naplaveného bahna (...) Nejniţších hodnot dosahovala hladina Nilu v měsících sklizně, tedy od dubna do června Mytologické smýšlení o vodě Rituální obřady Pro obyvatele Egypta měla voda důleţitý význam, zejména při rituálních obřadech. Ve vodě posvátného jezera se konalo rituální mytí, kněţí i zemřelí touţili očistit se v něm. Větší chrámy měly posvátná jezera, ve kterých se kaţdé ráno jako symbol počátku světa mělo opakovat stvoření. 171 Voda měla očisťující účinky. Při pravidelné bohosluţbě v chrámu kněz vykrápěl svatyni vodou a poté ji vykouřil kadidlem. Pokropením vodou a vykouřením kadidlem se symbolicky očišťovaly i mumie Záplavy Záplavy byly důleţité pro dobrou úrodu a byly oslavovány písněmi a obětními obřady jako návrat boha Hapiho. Podle R. A. Davidové 173 byl bůh Hapi personifikací 169 LEXA, František. Náboţenská literatura staroegyptská. 2. přehl. vyd. Díl 2. Praha: Herrmann & synové, S JANÁK, Jiří. Staroegyptské náboţenství I. Bohové na zemi a v nebesích. Praha: Oikoymenh, ISBN S LURKER, Manfred. Lexikon bohů a symbolů starých Egypťanů: průvodce mystickým a magickým světem Egypta. Vyd. 1. V Praze: Kniţní klub, ISBN S Viz. HELLER, Jan. Starověká náboţenství: Náboţenské systémy starého Egypta, Mezopotámie a Kenaanu. Vyd. 2. Praha: Kalich, S

66 záplavy a nikoli Nilu. Za příznivou záplavu uctívali nejen Hapiho, ale také boha vegetace a zrození Usira. Společně s řekou Nil bylo spjato vícero bohů. Bůh Chnum 174 byl pánem kataraktů, dárce zúrodňující nilské záplavy a také stvořitel člověka. V Elefantině byl povaţován za stráţce Nilu, jenţ přináší záplavu. Bůh Sobek 175 měl podobu krokodýla a jeho důleţitým úkolem bylo stráţit jak vody Nilu, tak oázu Fajjúm a její jezero. Sobek se těšil úctě zvláště v oblasti fajjumských jezer. Úcta k Sobkovi a jeho ztotoţňování s jinými boţstvy 176, je doloţena i pro jiné egyptské kraje. S motivem záplavy se setkáváme v Achnatonově hymnu na boha Atona. Z hymnu se dozvídáme, jaký význam mělo pro Egypťany zavlaţování z Nilu. Domnívám se, ţe z úryvku zřetelně vyplývá, ţe Egypťané byli seznámeni se skutečností, ţe v jiných zemích jsou obyvatelé závislí na dešťových sráţkách. V podsvětí jsi vytvořil záplavu, kterou podle své vůle vypouštíš, abys nasytil poddané (...) Všechny vzdálené cizí země jsi oţivil, neboť jsi umístil záplavu i na nebesa (déšť).. Můţe k nim sestoupit a stvořit mořské vlny na horách a zavlaţit pole jejich měst. 177 V souvislosti se záplavami se častokrát setkáme s motivem prapahorku. Prapahorek mohl lidem symbolizovat pevninu, která se vynořovala ze zaplavených zón. Je spojován i s okamţikem stvoření, kdy se z vody poprvé vynořuje pevnina. Z výše uvedeného úryvku se dozvídáme, ţe záplavy pravděpodobně měly větší význam, neţ déšť. Pro překonání období sucha a zajištění úrodnosti byly záplavy rozhodující. Zvláštností, se kterou se v egyptském náboţenství setkáváme, je 173 DAVID, A. Rosalie. Náboţenství a magie starověkého Egypta. 1. vyd. v českém jazyce. Praha: BB/art, ISBN S Chnum má také funkci stvořitele. Má podobu berana, který ztělesňuje v mnoha náboţenstvích plodnost. 175 Jeho kult podporovali především králové XII. dynastie (Střední říše), kteří prý Snofre vybudovali zavodňovací zařízení fajjumské oblasti, a tak umoţnili její zúrodnění a zemědělské vyuţití pro celé egyptské dějiny.(viz. Viz. HELLER, Jan. Starověká náboţenství: Náboţenské systémy starého Egypta, Mezopotámie a Kenaanu. Vyd. 2. Praha: Kalich, S ) 176 Fajjumský Sobek byl ztotoţňován s bohem Re. 177 BAINES, John et al. Náboţenství ve starověkém Egyptě: bohové, mýty a náboţenská praxe. 1. vyd. Neratovice: Verbum, ISBN S Hymnus na boha Atona podle L. H. Lesca ovlivnil pozdější biblickou literaturu (např. Ţalm 104). 66

67 zpodobnění nebes a země. Země je personifikována muţským bohem Gebem a nebesa bohyní Nut. J. Janák 178 vysvětluje tento jev tím, ţe větší plodivá síla přicházela právě z Nilu, neţli z dešťové vody Voda a říše zemřelých O představě posmrtné říše se zachovalo mnoho informací z Textů pyramid a z Textů rakví. V náboţenských představách spojených s říší mrtvých se často setkáváme s vodou. Voda je podle egyptských představ pro člověka potřebná k jeho pobytu v říši zemřelých. 179 V posmrtné říši je člověk nucen vykonávat práci na vzdělávání polí, zavodňování břehů, převáţení písku z východního břehu na západní. 180 Vidíme, ţe činnosti, které Egypťané vykonávali běţně v denním ţivotě, se odráţejí i v představách o ţivotě posmrtném. Říší mrtvých protéká řeka 181. J. Heller 182 připomíná starou představu, ţe Nil vytéká z podsvětí. Usira. 183 Neboť dobře se mi dařilo na zemi u Rea a nyní šťastně přistávám ku břehu u V Textech pyramid a rakví se setkáváme s představou, ţe bohové vycházejí na východě, putují v lodích po nebi a na západě zapadají a putují podzemní říší, duatem, odkud na východě opět vycházejí. Duat si představovali Egypťané jako říši tmy v hloubi země. Jako příklad si uveďme modlitbu k bohu Atumovi. Vysvoboď mne z rukou tohoto boha, jenţ odnímá duše, pohlcuje nečisté, ţiví se hnilobou, sídlí ve tmách, jest soudruhem temnoty, jehoţ bojí se stiţení mdlobou! JANÁK, Jiří. Staroegyptské náboţenství I. Bohové na zemi a v nebesích. Praha: Oikoymenh, ISBN S Viz. LEXA, František. Náboţenská literatura staroegyptská. 2. přehl. vyd. Díl 2. Praha: Herrmann & synové, S Viz. Tamtéţ. S Objevuje se i zvyk pohřbívání lodí u pyramidových komplexů. 182 HELLER, Jan. Starověká náboţenství: Náboţenské systémy starého Egypta, Mezopotámie a Kenaanu. Vyd. 2. Praha: Kalich, S LEXA, František. Náboţenská literatura staroegyptská. 2. přehl. vyd. Díl 2. Praha: Herrmann & synové, S

68 Z dochovaných zobrazení vyplývá, ţe se Reova nebeská bárka pohybovala buď plavbou po proudu, nebo byla vlečena na lanech bytostmi kráčejícími po obou březích řeky. Mezi nimi se nacházela různá boţstva či podsvětní démoni, šakali a kobry, nebo dokonce duše zesnulých. 185 (Obr. 7) V podsvětních knihách je duat vylíčen jako temná a nevlídná jeskyně. V jejím středu teče řeka a po té se plaví noční bárka s bohem Re a jeho druţinou. Podsvětí je vyobrazeno jako nebezpečné místo plné démonů, nástrah a překáţek. Podsvětí tak v egyptském pojetí zastupovalo krajinu plnou nástrah a zkoušek, které bylo jak územím smrti, tak místem vzkříšení. 186 Za místo, kde přebývala boţstva a blaţení zesnulí, byl povaţován horizont. Tam se měl nacházet vstup do podsvětí i nebes. Toto oblast však byla obyčejnému světu nepřístupná. Horizont byl také sídlem slunečního boha Re. Ó Re, jenţ sídlíš ve svém vejci, jenţ svítíš ve svém slunečním kotouči a vycházíš ze svého horizontu, jenţ plaveš po své obloze, jenţ nemáš sobě rovného mezi bohy, jenţ vezeš se po sloupech Šovových, jenţ probouzíš vítr ohnivým dechem svých úst, jenţ osvětluješ obě země svou září! 187 V nejspodnějších hlubinách duatu, kam se bárka se slunečním bohem dopraví zhruba v polovině noci, se nachází hranice mezi počátečním chaosem a stvořeným světem, mezi bytím a původním nebytím. Představy spojené s tímto nebezpečím jsou zastoupeny různými ohroţujícími momenty jako je boj s hadem Apopem, smrtí slunečního boha či posmrtným soudem Tamtéţ. S JANÁK, Jiří. Staroegyptské náboţenství I. Bohové na zemi a v nebesích. Praha: Oikoymenh, ISBN S. 24. Srov. LEXA, František. Náboţenská literatura staroegyptská. 2. přehl. vyd. Díl 2. Praha: Herrmann & synové, S JANÁK, Jiří. Staroegyptské náboţenství I. Bohové na zemi a v nebesích. Praha: Oikoymenh, ISBN S LEXA, František. Náboţenská literatura staroegyptská. 2. přehl. vyd. Díl 2. Praha: Herrmann & synové, S Viz. JANÁK, Jiří. Staroegyptské náboţenství I. Bohové na zemi a v nebesích. Praha: Oikoymenh, ISBN S

69 V říkadlu k zahnání draka Rereka v podzemí se podobně jako v mezopotámském náboţenství a Bibli setkáváme s drakem, který sídlí v pravodstvu. Zpátky, zhyň přemoţený draku! Pospěš si a ponoř se do hlubin pravodstva, na místo, jeţ určil ti tvůj otec, kde budeš rozsekán! Egyptské kosmogonické vodní mýty V Egyptě koexistovalo více kosmogonických mýtů, ve kterých hráli roli různí bohové. Počátek stvoření byl proto kladen do více náboţenských středisek. L. Lexa 190 upozorňuje, ţe při studiu egyptských textů se setkáváme s texty oficiálními, ale i lidovými. Proto je obtíţné rozlišit, jaká panovala všeobecná představa. Nezbývá mi bohuţel, neţ s tímto názorem souhlasit. Setkáváme se s celou řadou verzí odlišných kosmogonií a těţko uţ je moţné přijít na to, jaký názor byl lidmi nejvíce přijímaný. Nejznámější egyptské kosmogonie jsou héliopolská, memfidská a hermopolská. Vycházejí z tradic tří starověkých měst. Pravděpodobně se rozvinuly uţ v průběhu Staré říše. Kosmogonie, která klade do centra stvoření Amona, pochází aţ z období Nové říše. Pokud jde o bohy stvořitele, kaţdé důleţité město dávalo přednost tomu svému. Dynastické změny byly nejednou provázeny změnou hlavního města. Takové události nutily theology nového hlavního města, aby sloučili několik kosmogonických tradic a zároveň ztotoţnili hlavní místní boţstvo se stvořitelem světa. 191 Podle R. A. Davidové 192 mýty o stvoření odráţejí egyptskou představu, ţe svět není tvořen fyzickými sloţkami, ale je sloţen z jednotlivých boţstev. Boţstva mají určitou povahu a vůli. Se stvořením světa souvisí bohyně Maat, která je zosobněním pravdy, spravedlnosti a řádu. Maat 193 je ţivotodárný princip, bez něhoţ by se vše vrátilo do chaosu. Předpokládalo se, ţe Maat tu byla vţdy od okamţiku, kdyţ byl stvořen svět. 189 LEXA, František. Náboţenská literatura staroegyptská. 2. přehl. vyd. Díl 2. Praha: Herrmann & synové, S Tamtéţ. S ELIADE, Mircea. Dějiny náboţenského myšlení. 3., opr. vyd. I, Od doby kamenné po eleusinská mystéria. Praha: OIKOYMENH, ISBN S DAVID, A. R. Náboţenství a magie starověkého Egypta. 1. vyd. Praha: BB/art, ISBN S Maat byla asociována se slunečním bohem, někdy byla označována za jeho dceru. Doprovázela ho při cestě v nebeské bárce. 69

70 Maat vchází do světa skrze krále, který stejně jako bozi jí a pije Maat. Kosmický řád je dobrý a je třeba ho udrţet, změny povaţovali Egypťané za vpád chaosu, zla a nicoty. 194 Kosmogonie se ve skutečnosti znovu odehrává kaţdé ráno, kdyţ sluneční bůh zaţene hada Apopa, aniţ by se mu ale podařilo jej zcela zničit. 195 R. A. Davidová 196 povaţuje za ústřední rys staroegyptské víry koexistenci stáze a změny. Svět je na jednu stranu dokonalý a úplný a na druhou je dynamický a opakující se. Mezi tyto změny řadí kaţdoroční záplavu Nilu, kaţdodenní východ a západ slunce, lidské zrození a smrt. Nyní se zaměříme na představu praoceánu. Objevuje se ve většině staroegyptských kosmogonií. Pravodstvo existovalo před stvořením světa a nepřestalo existovat ani po jeho vzniku. Nadále obklopovalo a částečně prostupovalo stvořený svět, například jako záplava nebo déšť. 197 Praoceán nu zastupoval nebytí, resp. (ještě) nestvořené, a nevztahovala se na něj uspořádanost a řád maat, který by měl vládnout stvořenému světu. 198 Ačkoli se pro egyptské pojetí pravodstva pouţívá řeckého výrazu chaos, nemusíme ho chápat jen negativně. J. Janák 199 upozorňuje na to, ţe v něm přebýval nejen nepřítel řádu, Apop, ale povstává z něj i osoba stvořitele, jemuţ byla v této souvislosti také připisována podoba hada. Praoceán nu vyplňoval podle egyptských představ prostor vně stvořeného světa, který naopak představoval jakousi bublinu v nekonečných hlubinách boha Nuna. Jeho vody omývaly hranice stvořeného světa a v některých kritických místech (např. v největších hlubinách podsvětí) se téměř stírala hranice mezi bytím a nebytím. Tato 194 Viz. HELLER, Jan. Starověká náboţenství: Náboţenské systémy starého Egypta, Mezopotámie a Kenaanu. Vyd. 2. Praha: Kalich, S. 83. Viz. COHN, Norman. Cosmos,Chaos and the World to Come. New Haven and London: Yale University Press, ISBN S ELIADE, Mircea. Dějiny náboţenského myšlení. 3., opr. vyd. I, Od doby kamenné po eleusinská mystéria. Praha: OIKOYMENH, ISBN S DAVID, A. R. Náboţenství a magie starověkého Egypta. 1. vyd. Praha: BB/art, ISBN S Viz. JANÁK, Jiří. Staroegyptské náboţenství I. Bohové na zemi a v nebesích. Praha: Oikoymenh, ISBN S Tamtéţ. S Tamtéţ. S

71 kritická místa však kromě nebezpečí zániku přinášela také moţnost obnovy a vzkříšení. 200 S praoceánem bylo spojováno chrámové jezírko a ohradní zeď, která oddělovala posvátný chrámový okrsek od okolí. Nun podobně odděluje uspořádaný svět od oblasti bez řádu Héliopolská kosmogonie Héliopolská 202 verze stvořitelského příběhu patří patrně k těm nejznámějším. Několik verzí héliopolského příběhu o stvoření lze rekonstruovat z náznaků nalezených v textech z různých období. O stvořitelském bohu Héliopole najdeme roztroušené poznámky v Textech pyramid a Textech rakví. Problém můţe činit to, ţe se jednotlivé varianty mýtů od sebe odlišují. Héliopolis byla střediskem boha slunečního kultu. Uctíván byl převáţně bůh Atum a Re, kteří spolu uţ v období Staré říše splývali. Atum byl jak bohem stvoření a slunce, tak bohem úplnosti a zániku. Re naproti tomu představoval přímou personifikaci slunce a jeho moci. Héliopolská teologie přiřazovala k Atumovi i další čtyři boţské dvojice, a to Šova a Tefnut, Geba a Nut, Usira a Eset, Sutecha a Nebhet. Z tohoto spojení vznikla známá onská devítice 203. Před stvořením existoval praoceán, který je zastoupen bohem Nunem. Tato obrovská masa vod nikdy existovat nepřestala a v myslích Egypťanů tkvěla myšlenka, ţe by Nun mohl prorazit oblohu a zatopit zemi. Na takovou zkázu se upozorňuje v zaříkadle č z Faulknerova vydání Textů rakví z roku Pahorky stanou se městy a města budou pahorky a dům zničí dům. Aţ tento soumrak bohů nastane, přeţijí pouze bohové Atum a Usire v podobě hadů, neznámy lidstvu a nespatřeni ostatními bohy Tamtéţ. S Viz. JANÁK, Jiří. Staroegyptské náboţenství I. Bohové na zemi a v nebesích. Praha: Oikoymenh, ISBN S Egyptsky Iunu, v Bibli doloţeno ve formě On. 203 V rámci místních kultů se objevují i jiné varianty devatera. Setkáváme se i s devatery, které čítají větší či menší počet bohů neţ je devět. (Viz. JANÁK, Jiří. Staroegyptské náboţenství I. Bohové na zemi a v nebesích. Praha: Oikoymenh, ISBN S. 97) 71

72 Z vodní masy vod měl pak vyvstat prvotní ostrov pevné země ve formě pahorku benben. Na tomto ostrůvku se objevil bůh Atum či podle některých verzí byl sám prapahorkem, který se vynořil z vod. Existuje i verze, ţe se v hadí podobě nacházel jiţ ve vodách praoceánu. 205 Podle J. Hellera 206 byli Egypťané přesvědčeni, ţe některá zvířata jako brouci nebo ţáby vznikají v bahně samosplozením. To můţe připomínat i zrod bohů z prachaosu. Atum pak zplodil prvotní pár Šova a Tefnut. Veškeré stvoření vzešlo v ţivot poté, co jsem vznikl já... nebyla obloha, nebyla země... já sám jsem stvořil kaţdou bytost... má pěst stala se mou druţkou...souloţil jsem se svou dlaní...vychrstl jsem Šova...vyplivl jsem Tefnuta...Poté Šov a Tefnut zplodili Geba a Nut...Geb a Nut zplodili Usira...Suteha, Eset a Nebthet...nakonec zplodili národ této země. 207 O pravodstvu Nu se hovoří v jednom z mytologických příběhů, podle nějţ se Šov a Tefnut ztratili ve vodách pravodstva Nu a Atum osaměl. Vyslal tedy své oko do temných hlubin, aby zmizelé bohy nalezl a přivedl nazpět. Oko splnilo úkol, ale při návratu zjistilo, ţe je na čele oko nové. J. Janák 208 tento příběh povaţuje za etiologický příběh střídání noci a dne. Ztracení mocí Šua a Tefnuty a následný odchod boţského oka do vod praoceánu zde zastupuje příchod první noci, v níţ si Atum vytváří nové oko, aby nevládla úplná temnota jako před stvořením. 209 R. A. Davidová 210 zmiňuje další verzi stvoření, kde se Re-Atum vynořil z rozlehlého prvotního oceánu, vzal na sebe podobu volavky a usedl na skálu, kde 204 Viz.HART, George. Egyptské mýty. Vyd. 2. V Praze: Levné knihy KMa, ISBN S Viz. JANÁK, Jiří. Staroegyptské náboţenství I. Bohové na zemi a v nebesích. Praha: Oikoymenh, ISBN S HELLER, Jan. Starověká náboţenství: Náboţenské systémy starého Egypta, Mezopotámie a Kenaanu. Vyd. 2. Praha: Kalich, S Bremner-Rhindův papyrus. Viz. HART, George. Egyptské mýty. Vyd. 2. V Praze: Levné knihy KMa, ISBN S JANÁK, Jiří. Staroegyptské náboţenství I. Bohové na zemi a v nebesích. Praha: Oikoymenh, ISBN S Tamtéţ. S DAVID, A. Rosalie. Náboţenství a magie starověkého Egypta. 1. vyd. v českém jazyce. Praha : BB/art, ISBN S

73 otevřel zobák a vydal výkřik, čímţ prolomil mlčení nebytí. Výkřik byl součástí stvoření a určil co kde má a nemá být. V Knize mrtvých se nalézá představa Atuma jako prvního i posledního boha. Popisuje se stav kosmu na konci věků, kdy se vše vrátí do stadia nerozlišenosti v pravodstvu. 211 Přestoţe mohl být bůh Nun pokládán za otce Atuma nebo Rea a nacházel se zřejmě vně stvořeného světa, nebyl zařazován do devatera. Představa stvořeného světa vypadala následovně. Šov vzpírá tělo bohyně oblohy Nut, jeţ se klene nad svým manţelem, bohem země, Gebem. Za tělem Nut je pak Nun a nebytí. V héliopolské kosmogonii se shledáváme s představou, ţe před stvořením existovala voda. Bůh ve vodách uţ přebýval (např. v podobě hada). Mýty jsou v mnohých bodech odlišné. Stvoření proběhlo různými způsoby. Ve výše uvedených textech se setkáváme s tím, ţe začal svět tvořit ze své vlastní podstaty, z tělních tekutin. Za důleţité poselství tohoto mýtu bych pokládala myšlenku, ţe svět je stvořen bohem a nese v sobě boţskou esenci. K stvoření byly pouţity kapalné substance, coţ moţná souvisí s tím, ţe bůh vzešel z vody a voda je nezbytná pro ţivot, čili i pro stvoření. Podobně jako v Genezi a mezopotamském náboţenstvím se shledáváme s negativním vymezováním. Mluví se o neexistenci oblohy a země. Ve verzi stvoření, kde se setkáváme s volavkou, bychom mohli spatřovat důraz na moc zvuku. V Genezis stvoření začíná také prolomením ticha, důraz je ale kladen na tvořivou moc slov Hospodina. (Gn 1, 3 1,29) Hermopolská kosmogonie Hermopolis 212 bylo hlavní město 14. hornoegyptského kraje, který byl označován jako Zaječí kraj. Hermopolské mýty představovaly několik verzí stvoření. Bozi chmunského panteonu měli mimo Chmun malý význam PRITCHARD, J. B. Ancient near eastern text: relating to the Old Testament. 3rd edition. Princeton : Princeton University Press, S Egyptsky Chemenu (Chmunev), řecky Hermopolis Magna, dnešní Ešmúnen. 213 Viz. HELLER, Jan. Starověká náboţenství: Náboţenské systémy starého Egypta, Mezopotámie a Kenaanu. Vyd. 2. Praha: Kalich, S

74 Počátek světa je představován prvotním oceánem. V této prvotní látce jsou obsaţeny čtyři entity, které zosobňují původní síly kosmu. Ty jsou personifikovány tzv. Osmerem, čtyřmi 214 páry bohů a bohyň. Bohové měli podobu ţab a bohyně podobu hadů, čímţ byli díky ikonografii spojeni s vodstvem. 215 Prvotní látka, z které vznikl svět, je charakteristická vodnatostí, nehybností, bezmezností. Je temná a neuspořádaná. BOHOVÉ BOHYNĚ POJEM NUN NAUNET PRVOTNÍ VODY HEH HAUHET SÍLA ZÁPLAV KEK KAUKET TMA AMON AMAUNET SKRYTÝ DYNAMISMUS 216 Tab. 2 (ZDROJ: HART, George. Egyptské mýty. Vyd. 2. V Praze: Levné knihy KMa, ISBN S. 20.) G. Hart 217 popisuje moment stvoření jako přervání vyváţeného pnutí. Látky spolu začaly reagovat výbušně. Výbuch energie způsobil vymrštění prvotního pahorku. Místo, kde se vynořil první pahorek, bylo označeno jako Ostrov plamenů, jelikoţ se na něm zrodil sluneční bůh Atum. Na Ostrově plamenů se mělo objevit vejce. Podle některých představ se zformovalo z pralátky, podle jiné verze ho snesl velký kejhal, prabůh v podobě husy či bůh Thovt v podobě ibisa. 218 Setkat se můţeme i s motivem lotosu, který vykvetl na hladině pravodstva. Z jeho otevřeného květu vyšlo slunce 219. Podle theologických představ hermopolského kultu se setkáváme s různými variantami mýtu. Dominantní jsou především se tři mytologické obrazy. Jednalo se o 214 Počet bohů není náhodný. Ve čtveřici byla spatřována vyváţená celistvost v čísle osm pak stupňovaná celistvost. (Viz. HART, George. Egyptské mýty. Vyd. 2. V Praze: Levné knihy KMa, ISBN S. 20. ). 215 Viz. JANÁK, Jiří. Staroegyptské náboţenství I. Bohové na zemi a v nebesích. Praha: Oikoymenh, ISBN S R. A. Davidová ztotoţňuje Amona a Amaunet se vzduchem. (Viz. DAVID, A. Rosalie. Náboţenství a magie starověkého Egypta. 1. vyd. v českém jazyce. Praha: BB/art, ISBN S. 98) 217 HART, George. Egyptské mýty. Vyd. 2. V Praze: Levné knihy KMa, ISBN S Viz. JANÁK, Jiří. Staroegyptské náboţenství I. Bohové na zemi a v nebesích. Praha: Oikoymenh, ISBN S S tímto mýtem se setkáváme i v héliopolské kosmologii. 74

75 motiv ostrůvku vystupujícího z vod, vejce jako prazákladu stvoření a boha Thovta v roli stvořitele. 220 Nejpozději v Ptolemaiovské době bylo osmero spojováno také s hadem Kematefem. Šlo o prapůvodní podobu boha stvořitele, v níţ ţil jako had v nehybných vodách praoceánu. Podobná představa byla jiţ mnohem dříve doloţena i v theologii héliopolské, podle níţ prabůh Atum přebýval v pravodstvu nu v podobě hada. 221 I v hermopolské verzi kosmogonického mýtu se setkáváme s představou pravodstva. Prvotní bozi jsou v něm jiţ obsaţeni. Bozi zřejmě vyjadřují vlastnosti této vodní plochy, jako je tma, síla záplav, prvotní vody, skrytý dynamismus. Tyto boţské pralátky vytvářily podmínky, které způsobily vzruch. Pohyb se projevoval vynořením různorodých prvků či vynořením boha stvořitele. Kniha Genezis uvádí také prastav zastoupený vodní tůní. Podobně se v Genezis objevuje tma. Pohyb by mohl být v Genezis zosobněn Boţím duchem. Ke stvoření ale nedošlo pohybem, ale díky Boţím slovům. V Genezis také není personifikován původní stav boţstvy. Voda tvoří jeden celek a neskládá se z více prvků. (Gn 1,1 1,3) Memfidská kosmogonie Nejvýznamnějším bohem Memfidy byl Ptah 222. Tvořitelská činnost Ptaha je popsána na tzv. Šabakově kámeni 223. Na desce se uvádí, ţe jde o dílo starší, přepsané, které nechal zaznamenat král Šabaka, aby nepodlehlo zkáze. Bůh Ptah vystupuje jako jediný stvořitel a prazáklad všeho. Ostatní boţstva jsou s ním ztotoţňována, nebo z něho povstala. Ptah je všemocným vládcem bohů, lidí zvířat i plazů. I Atumovo devatero povstalo z jeho ţil a prstů. 224 Přikláním se k názoru, ţe ostatní bozi jsou funkční součástí Ptahova těla. Devatero bohů je metaforou ústní dutiny, která byla schopna vyslovit poţadavek tvoření. Aţ na 220 Viz. JANÁK, Jiří. Staroegyptské náboţenství I. Bohové na zemi a v nebesích. Praha: Oikoymenh, ISBN S Viz. JANÁK, Jiří. Staroegyptské náboţenství I. Bohové na zemi a v nebesích. Praha: Oikoymenh, ISBN S V době Nové říše se setkáváme se synkretickým propojením tří hlavních státních bohů v trojici Amon-Re-Ptah. 223 Britské muzeum č Pochází z období vlády krále Šabaky z 25 dynastie, asi 720 př. n. l. 224 Viz. LEXA, František. Náboţenská literatura staroegyptská. 2. přehl. vyd. Díl 2. Praha: Herrmann & synové, S

76 základě spojení všech boţských sil v jedno fungující tělo došlo k tomu, ţe z myšlenky srdce a rozkazu jazyka došlo k stvoření. Ptah existoval dokonce i před stvořením světa jako Ptah-Nun, otec Atuma a Ptah- Nunet, matka, jeţ zrodila Atuma. Vidíme, ţe zde se opět původní vodní masy skládají ze dvou principů, muţského a ţenského. Vody podle mýtu byly podobně jako v Genezis i v Enuma eliš před stvořením světa. Podobně jako v Bibli (Gn 1,3 1,29) se setkáváme s myšlenkou, ţe důleţitá pro stvoření světa je myšlenka, která je vyřknuta osobou boha tvořitele. Ptah i Hospodin v sobě obsahují tvořivou sílu. Rozdíl bychom nacházeli v tom, ţe Hospodin obsahuje jedinečnou moc sám o sobě, kdeţto bůh Ptah má tuto moc díky spojení sil mnoha bohů Thébská kosmogonie Thébský 225 panteon je podstatně mladší neţ všechny předcházející. J. Heller 226 klade kořeny vesetské náboţenské tradice do dvou nedalekých měst se starší minulostí, Permoncevu a Gebtu. Permoncev byl střediskem boha války Monceva, který byl později přijat do vesetského panteonu, později byl však zastíněn bohem Amonem. Také L. H. Lesko 227 uvádí, ţe vlastností boha Monceva byly převedeny na nového státního boha Amona. Amon je nejvýznamnější bůh Nové říše. Amon byl rozštěpen do několika postav. Jednou z nich byl Amon-Kematef, prastvořitel, který uţ skončil své dílo a nyní odpočívá v podobě hada v malém chrámu v Medinet Habu západně od Vesetu. Tam je uloţen v hrobě zároveň s chmunskou osmicí. Zároveň s Re a Ptahem tvořili v Nové říši boţskou trojici či aţ i jediné boţstvo, které je dárcem ţivota a hybatelem všeho. Vzduch a vítr byly ve starověku obrazem čirého pohybu. 228 Mýtů, ve kterých se hovoří o Amonovi, je více. S Amonem se setkáváme také v hermopolském mýtu o stvoření světa, kde je jedním z bohů osmera. 225 Řecky Théby, egyptsky Veset. 226 HELLER, Jan. Starověká náboţenství: Náboţenské systémy starého Egypta, Mezopotámie a Kenaanu. Vyd. 2. Praha: Kalich, S BAINES, John et al. Náboţenství ve starověkém Egyptě: bohové, mýty a náboţenská praxe. 1. vyd. Neratovice: Verbum, ISBN S Viz. HELLER, Jan. Starověká náboţenství: Náboţenské systémy starého Egypta, Mezopotámie a Kenaanu. Vyd. 2. Praha: Kalich, S

77 V thébské teologii bůh Amon existoval ještě před vznikem prvotního pahorku. Atmosféra této tajemné události je, aniţ se uvádějí podrobnosti, evokována představou, jak se jeho tekutina spojuje v jedno s jeho tělem a vytváří vejce kosmu. Jakmile vyvstane, utváří Amon prvotní látku - elementy ogdoady, jíţ je sám součástí. S verzí kosmogonického mýtu se setkáváme v Chonsuovské kosmogonii 229. Byla snahou vysvětlit spojení Théb s hermopolským Osmerem a s Ptahem, memfidským stvořitelem. 230 Slova pronesená Amon-Reem, králem bohů, vznešeným, vládcem všech bohů, velkým bohem, pánem nebes, země a podsvětí, vodstva i hor, vznešeným projevem Kematefa, otcem semene, matkou vejce, tím, jenţ zplodil vše ţivé, skrytým ba, které stvořilo bohy, tím, který ze svého semena stvořil zemi, otcem praotců z Osmera, jeţ dlí v pohřební komoře v nekropoli v Dţeme, který stvořil ono místo v Nunovi, přetékající semeno prapočátku Záznam byl nalezen v jedné z menších místností za svatyní Chonsuova thébského chrámu v Karnaku. 230 Viz. BAINES, John et al. Náboţenství ve starověkém Egyptě: bohové, mýty a náboţenská praxe. 1. vyd. Neratovice: Verbum, ISBN S Viz. BAINES, John et al. Náboţenství ve starověkém Egyptě: bohové, mýty a náboţenská praxe. 1. vyd. Neratovice: Verbum, ISBN S

78 ZÁVĚR Historie nám nabízí neustálé otázky a stále málo odpovědí. Mnoho tajemství minulosti zůstává ještě skrytých. Co nalezeno bylo nelze odkrýt do nejmenších detailů. Často nezabráníme subjektivním výkladům, i kdyţ se jedná o minulost nedávnou. Bibli byl v minulosti věnován neustálý zájem a navzdory svému stáří je pořád aktuální. Lidé se potýkají s podobnými problémy a Bible zůstává pro některé rádcem v ţivotě, a dokonce i nositelem ţivotního smyslu. Archeologie vidí v Bibli neocenitelný historický záznam, i kdyţ zřejmě také podléhal izraelské ideologii. Dozvěděli jsme se, ţe v mytologiích Předního východu sehrávala voda důleţitou úlohu. V oblastech, které jsme zmiňovali, se motiv vody vyskytuje poměrně často. Voda byla předmětem uctívání. Byla vyzdvihována pro své blahodárné účinky. Lidé starověkých civilizací byli na vodu ţivotně odkázáni. Voda jim byla dobrým sluhou, ale zlým pánem. Bouřky, rozbouřené moře a povodně byly pro starověké obyvatelstvo nebezpečným soupeřem. V Egyptě, Mezopotámii a Ugaritu byla zlovůle přičítána boţským bytostem. Podle Bible má moc nad vodami Hospodin a chrání před nimi svůj lid. V izraelských, ugaritských, mezopotamských a egyptských vodních kosmogoniích jsme nacházeli mnohé podobné motivy. Objevuje se představa rozlehlých vodních prostor před stvořením světa. Setkáváme se s myšlenkou rozdělení nebeské klenby a oddělením vod. Pravodstva jsou sídlem nebezpečných vodních stvoření. Stvořitelský akt má za následek nastolení řádu a ovládnutí vodního ţivlu alespoň na krátký čas. Z porovnání Genezis s mýty z Ugaritu, Mezopotámie a Egypta vyplývá příbuznost. Na druhou stranu se Genezis v některých bodech s kosmogoniemi Předního východu odlišuje. Roli hraje zejména monoteistické zaměření Bible. Nesetkáváme se jiţ se zboţšťováním přírodních jevů. Vše je v rukou jediného Boha. Dnes uţ jen stěţí zjistíme, do jaké míry byli Izraelci ovlivněni mytologií národů Předního východu. Diplomová práce je snahou poukázat, ţe v uvedených mytologiích se nachází podobné motivy a historie poukazuje na styk Izraelců s Mezopotámií, Egyptem a původním Kanaánským náboţenstvím. Do tematiky je předloţen jen zběţný úvod. K podrobení analýze by zajisté bylo přínosné zahrnout větší mnoţství mytologických textů a provést jazykové rozbory původních textů. 78

79 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY IZRAEL, BIBLE BARDTKE, Hans. Příběhy ze starověké Palestiny: Tradice, archeologie, dějiny. 2.vyd. Praha: Vyšehrad, s. ISBN Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona: Český ekumenický překlad. 8. vyd. Praha: Česká biblická společnost, s. ISBN BIČ, Miloš. Při řekách babylónských: Dějiny a kultura starověkých říší Předního Orientu. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, s. ISBN X. BIČ, Miloš. Ze světa starého zákona I. 1.vyd. Praha: Kalich, s. DEVER, W. G. Kdo byli první Izraelci a odkud přišli? Praha: Volvox globator, s. ISBN DUFOUR, Xavier - Léon [editor] et. al. Slovník biblické teologie. Vyd. 2. Praha: Academia, s. ISBN FINKELSTEIN, Israel - SILBERMAN, Neil Asher. Objevování Bible: Svatá Písma Izraele ve světle moderní archeologie. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, s. ISBN RENDTORFF, Rolf. Hebrejská bible a dějiny: Úvod do starozákonní literatury. 1.vyd. Praha: Vyšehrad, s. ISBN ROGERSON, John. Svět Bible: kulturní atlas. 1. vyd. Praha : Kniţní klub, s. ISBN SCHUBERT, Kurt. Dějiny Ţidů. Praha: Svoboda, s. ISBN SCHUBERT, Kurt. Ţidovské náboţenství v proměnách věků. Praha: Vyšehrad, s. ISBN SEGERT, Stanislav. Starověké dějiny Ţidů. Praha: Nakladatelství Svoboda, s. ISBN

80 Starozákonní překladatelská komise. Výklady ke Starému zákonu.1. samostatné vyd. Díl 1, Genesis. Exodus. Leviticus. Numeri. Deuteronomium. Praha: Evangelické nakladatelství, s. ISBN STEHLÍK, Ondřej. Ugaritské náboţenské texty. Jihlava: Vyšehrad, s. ISBN WELLHAUSEN, Julius. Prologomena to the History of Israel. Kessinger publishing. ISBN s. Základy asijských náboţenství. 1.vyd. I. díl, Judaismus, islám, hinduismus, dţinismus, buddhismus, sikhismus, pársismus. Praha: Univerzita Karlova, s. ISBN MEZOPOTÁMIE BOTTÉRO, Jean. Nejstarší náboţenství: Mezopotámie. Český Těšín: tisk Těšínská tiskárna, ISBN Epos o Gilgamešovi. Praha: Lidové noviny, s. ISBN X. GLASSNER, Jean-Jacques. Mezopotámie: 34.století př. n. l. aţ 539 př. n. l. Vyd. 1. Praha: NLN, s. ISBN HEIDEL, Alexander. The Babylonian Genesis: the story of creation. University of Chicago Press, s. KLÍMA, Josef. Společnost a kultura starověké Mezopotámie. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, LEICK, Gwendolyn. Mezopotámie: počátky měst. 1. vyd. v českém jazyce. Praha: BB art, s. ISBN Mýty staré Mezopotámie: Sumerská, akkadská a chetitská literatura na klínopisných tabulkách. 1. vyd. Praha: Odeon, s. 80

81 EGYPT BAINES, John et al. Náboţenství ve starověkém Egyptě: bohové, mýty a náboţenská praxe. 1. vyd. Neratovice: Verbum, s. ISBN DAVID, A. Rosalie. Náboţenství a magie starověkého Egypta. 1. vyd. v českém jazyce. Praha: BB/art, s. ISBN EBERHARD, Otto. Ägypten. Der Weg des Pharaonenreiches. 4. vyd. Stuttgart: Kohlhammer Verlag, HART, George. Egyptské mýty. Vyd. 2. V Praze: Levné knihy KMa, s. ISBN JANÁK, Jiří. Staroegyptské náboţenství I. Bohové na zemi a v nebesích. Praha: Oikoymenh, s. ISBN LEXA, František. Náboţenská literatura staroegyptská. 2. přehl. vyd. Díl 2. Praha: Herrmann & synové, s. LEXA, František. Náboţenská literatura staroegyptská. 2. přehl. vyd. Díl 1. Praha: Herrmann & synové, s. LURKER, Manfred. Lexikon bohů a symbolů starých Egypťanů: průvodce mystickým a magickým světem Egypta. Vyd. 1. V Praze: Kniţní klub, s. ISBN PRITCHARD, J. B. Ancient near eastern text: relating to the Old Testament. 3rd edition. Princeton : Princeton University Press, s. DALŠÍ POUŢITÁ LITERATURA ČERNÁ, Zlata et al. Duchovní prameny ţivota: stvoření světa ve starých mýtech a náboţenstvích. Vyd. 2., rozš. Praha: Vyšehrad, s. ISBN COHN, Norman. Cosmos, Chaos and the World to Come. New Haven and London: Yale University Press, s. ISBN

82 ELIADE, Mircea. Dějiny náboţenského myšlení. 3., opr. vyd. I, Od doby kamenné po eleusinská mystéria. Praha: OIKOYMENH, s. ISBN ELIADE, Mircea. Mýty, sny a mystéria. Vyd. 1. Praha: Oikoymenh, s. Oikúmené. ISBN HELLER, Jan. Starověká náboţenství: Náboţenské systémy starého Egypta, Mezopotámie a Kenaanu. Vyd. 2. Praha: Kalich, s. PROSECKÝ, Jiří et al. Encyklopedie starověkého Předního východu. 1. vyd. Praha: Libri, s. ISBN

83 SEZNAM PŘÍLOH 1. Obr. 1 Mapa oblasti starověké Babylónie, Asýrie, Sýrie a Izraele. Rozdíl mezi úrodnou půdou a pouští 2. Obr. 2. Wellhausenova teorie 3. Obr. 3. Merneptahova vítězná stéla 4. Obr. 4 Pojetí světa v Mezopotámii 5. Obr. 5 Mapa světa podle babylonských představ 6. Obr. 6 Egyptská bohyně nebe Nut je oddělena bohem vzduchu Šovem od svého manţela boha země Geba 7. Obr. 7 Bůh pouště, moře a bouřek Sutech zabíjí hada Apopa. Bárka je taţena podsvětím šakaly a kobrami 83

84 OBRAZOVÉ PŘÍLOHY: Obr. 1 Mapa oblasti starověké Babylónie, Asýrie, Sýrie a Izraele. Rozdíl mezi úrodnou půdou a pouští (ZDROJ: ROGERSON, John. Svět Bible: kulturní atlas. 1. vyd. Praha: Kniţní klub, ISBN S. 24.) 84

85 Obr. 2 Wellhausenova teorie (ZDROJ:http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/8/89/WellhausensTheory.png/800 px-wellhausenstheory.png) Obr. 3 Merneptahova vítězná stéla (ZDROJ: 85

86 Obr. 4 Pojetí světa v Mezopotámii (ZDROJ: BOTTÉRO, Jean. Nejstarší náboženství: Mezopotámie. Český Těšín: tisk Těšínská tiskárna, ISBN S. 100.) Obr. 5 Mapa světa podle babylonských představ (ZDROJ: KLÍMA, Josef. Společnost a kultura starověké Mezopotámie. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1962.) 86

87 Obr. 6 Egyptská bohyně nebe Nut je oddělena bohem vzduchu Šovem od svého manţela boha země Geba (ZDROJ:http://t0.gstatic.com/images?q=tbn:VFc0ARDzqYrYLM:http://www.civilization.ca/cmc/e xhibitions/civil/egypt/images/reli28b.jpg&t=1) Obr. 7 Bůh pouště, moře a bouřek Sutech zabíjí hada Apopa. Bárka je taţena podsvětím šakaly a kobrami (ZDROJ: 87

Staroorientální státy Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje.

Staroorientální státy Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje. Staroorientální státy Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje. leden 2011 Mgr.Jitka Cihelníková STAROVĚK - vznik nejstarších států podmíněn určitou

Více

Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu

Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu ZELENÁ DO BUDOUCNOSTI Operační program: OP vzdělávání pro konkurenceschopnost Výzva: 1.4 Zlepšení podmínek pro vzdělávání na základních školách Klíčová aktivita:

Více

GYMNÁZIUM TÝN NAD VLTAVOU

GYMNÁZIUM TÝN NAD VLTAVOU GYMNÁZIUM TÝN NAD VLTAVOU Autor: Mgr. Lukáš Boček Datum: 30.9.2012 Ročník: kvinta Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Vzdělávací obor: Český jazyk a literatura Tematický okruh: Literární komunikace

Více

1.STAROVĚKÁ LITERATURA. A)Nejstarší písemné památky

1.STAROVĚKÁ LITERATURA. A)Nejstarší písemné památky 1.STAROVĚKÁ LITERATURA A)Nejstarší písemné památky LITERATURA PŘEDNÍHO VÝCHODU ve 4. tisíciletí př. Kr. (před Kristem) se v Mezopotámii objevuje písmo a s ním i psaná literatura (v povodí velkých řek Eufratu,

Více

Střední odborná škola a Střední odborné učiliště Česká Lípa28. října 2707, příspěvková organizace www.skolalipa.cz

Střední odborná škola a Střední odborné učiliště Česká Lípa28. října 2707, příspěvková organizace www.skolalipa.cz Číslo projektu Číslo materiálu Název školy Dostupné z: Autor Tematická oblast -Sada 39 Téma Typ materiálu CZ.1.07/1.5.00/34.0880 VY_32_INOVACE_761_Bible_pwp Střední odborná škola a Střední odborné učiliště

Více

4. tisíciletí př. Kr. (př. n. l. ) 1. tisíciletí př. Kr. (př. n. l.)

4. tisíciletí př. Kr. (př. n. l. ) 1. tisíciletí př. Kr. (př. n. l.) 4. tisíciletí př. Kr. (př. n. l. ) 1. tisíciletí př. Kr. (př. n. l.) UDÁLOSTI FAKTA rozpad kmenové a rodové společnosti vývoj od měst ke státům roste role jednotlivce panovníka původní osídlení v úrodných

Více

Starověká mimoevropská literatura

Starověká mimoevropská literatura Starověká mimoevropská literatura Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.1094 Číslo a název šablony klíčové aktivity: Identifikátor: Škola: Předmět: Tematická oblast: Název: I/2 Inovace a zkvalitnění výuky

Více

Digitální učební materiál

Digitální učební materiál Digitální učební materiál Evidenční číslo materiálu: 432 Autor: Silvie Lidmilová Datum: 26.3.2012 Ročník: 7. Vzdělávací oblast: Člověk a příroda Vzdělávací obor: Zeměpis Tematický okruh: Regiony světa

Více

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř.17. listopadu 49

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř.17. listopadu 49 Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř.17. listopadu 49 Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu Výuka moderně Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0205 Šablona: III/2 Dějepis Sada:

Více

Křesťanství. Dan Hammer 397876

Křesťanství. Dan Hammer 397876 Křesťanství Dan Hammer 397876 Andrea Kristinová 397719 Martina Veselá 386134 Základní údaje křesťanství je nejrozšířenější náboženský směr, v současnosti 1 200 milionů vyznavačů slovo křesťanství pochází

Více

Starověk. Věda: Matematika šedesátková soustava, rozvoj geometrie, násobilka, mocniny Kalendář podle záplav, aby věděli, kdy přijdou

Starověk. Věda: Matematika šedesátková soustava, rozvoj geometrie, násobilka, mocniny Kalendář podle záplav, aby věděli, kdy přijdou Starověk vznik starověkých říší: Přední východ, Dálný východ (Indie, Čína), Egejská oblast 1) Staroorientální říše v Asii (od 3500 let př.n.l.) 2) Klasické říše u středozemního moře (od 1000 let př.n.l.)

Více

Bible. Charlie Brackett

Bible. Charlie Brackett Bible Charlie Brackett BIBLE a. Bible 1. Jedinečná kniha a. Bible je nejúžasnější knihou celé historie. b. Nesčetné roky úsilí a péče vedly ke vzniku přesných opisů, uchování původního textu a kontrole

Více

III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT. Chv_III/2_04_02. Úvod do studia předmětu

III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT. Chv_III/2_04_02. Úvod do studia předmětu Obchodní akademie a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Písek Pracovní list DUMu v rámci projektu Evropské peníze pro Obchodní akademii Písek", reg. č. CZ.1.07/1.5.00/34.0301 Číslo a název

Více

Babylónské mýty a eposy Právo a soudnictví Babylónské hospodářství Zemědělství Domácí zvířata Řemesla Organizace hospodářství: stát, chrámy a

Babylónské mýty a eposy Právo a soudnictví Babylónské hospodářství Zemědělství Domácí zvířata Řemesla Organizace hospodářství: stát, chrámy a Obsah Předmluva Dějiny Babylónie Předehra Starobabylónské období ( před n. l.) Isin a Larsa Ešnunna a Elam Mari a Jamchad Asýrie Babylón na počátku vzestupu Babylón za Chammu-rabiho Chammu-rabiho nástupci

Více

(Člověk a společnost) Učební plán předmětu. Průřezová témata

(Člověk a společnost) Učební plán předmětu. Průřezová témata Dějepis (Člověk a společnost) Učební plán předmětu Ročník 6 Dotace 2 Povinnost povinný (skupina) Dotace skupiny Vzdělávací předmět jako celek pokrývá následující PT: ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVA: - Vztah člověka

Více

Mgr. Jakub Němec VY_32_INOVACE_D1r0202

Mgr. Jakub Němec VY_32_INOVACE_D1r0202 Mezopotámie Mgr. Jakub Němec VY_32_INOVACE_D1r0202 Okolo 5. tisíciletí př. n. l. se usazují v okolí řek Eufrat a Tigris indoevropské a semitohamitské kmeny. Na tomto území (oblast od pobřeží Středozemního

Více

Judaista spíše odborník na judaismus, obor judaistika. Nutno odlišit Izrael jako biblický a historický Boží lid od novodobého státu Izrael.

Judaista spíše odborník na judaismus, obor judaistika. Nutno odlišit Izrael jako biblický a historický Boží lid od novodobého státu Izrael. Judaismus Důležité výrazy k judaismu Podle biblického vyprávění 12 kmenů izraelského lidu, kmen Juda (s částí kmene Lévi) přežil babylonské zajetí a reprezentuje Izrael; judaismus od kmene Judovců, české

Více

Základní principy křesťanství

Základní principy křesťanství STUDIJNÍ PRACOVNÍ SEŠIT PRO UČITELE A STUDENTY Základní principy křesťanství ZÁKLADNÍ BIBLICKÉ NAUKY (I) autor ROBERT HARKRIDER MLUVÍ, KDE MLUVÍ BIBLE A MLČÍ, KDE MLČÍ BIBLE TÉMA BIBLE OBECNÉ INFORMACE

Více

Mateřská škola a Základní škola při dětské léčebně, Křetín 12

Mateřská škola a Základní škola při dětské léčebně, Křetín 12 Mateřská škola a Základní škola při dětské léčebně, Křetín 12 Autor: Mgr. Miroslav Páteček Vytvořeno: září 2012 Člověk a společnost Klíčová slova: První středověké státy, Franská říše, Byzantská říše,

Více

1 ÚVOD DO UČIVA DĚJEPISU

1 ÚVOD DO UČIVA DĚJEPISU 1 ÚVOD DO UČIVA DĚJEPISU Promysli a vypiš k čemu všemu je člověku dobrá znalost historie Pokus se co nejlépe určit tyto historické prameny. Kam patří? PROČ SE UČÍME DĚJEPIS historie je věda, která zkoumá

Více

ONDŘEJ ŠMERDA. Vývoj. latinkového (typografického) písma SŠOGD LYSÁ NAD L ABEM

ONDŘEJ ŠMERDA. Vývoj. latinkového (typografického) písma SŠOGD LYSÁ NAD L ABEM v ONDŘEJ ŠMERDA aaa eee Vývoj latinkového (typografického) i SŠOGD písma LYSÁ NAD L ABEM 2014 Copyright Ondřej Šmerda, 2014 ÚVOD Tato učebnice si klade za cíl popsat vznik a vývoj typografického a tedy

Více

Komentář k pracovnímu listu

Komentář k pracovnímu listu Komentář k pracovnímu listu Název: Islám Cíle aneb K čemu by práce s tímto pracovním listem měla vést: Cílem PL je procvičit a upevnit si znalosti o islámu, zároveň jej zasadit do souvislostí s ostatními

Více

Judaismus. M gr. A L E N A B E N D O V Á, 2 0 1 2 VY_32_INOVACE_BEN28

Judaismus. M gr. A L E N A B E N D O V Á, 2 0 1 2 VY_32_INOVACE_BEN28 Judaismus M gr. A L E N A B E N D O V Á, 2 0 1 2 Judaismus patří ke světově rozšířeným monoteistickým náboženstvím důraz na posvátný biblický text, zejména Tóru opírá především o náboženské právo a dodržování

Více

Bible z řeckého výrazu /τὰ βιβλíα -ta biblia/ neboli knihy,svitky. Papýrusové svitky se vyráběly ve starověkém fénickém městě. zvaném Byblos,které se

Bible z řeckého výrazu /τὰ βιβλíα -ta biblia/ neboli knihy,svitky. Papýrusové svitky se vyráběly ve starověkém fénickém městě. zvaném Byblos,které se BIBLE Bible z řeckého výrazu /τὰ βιβλíα -ta biblia/ neboli knihy,svitky. Papýrusové svitky se vyráběly ve starověkém fénickém městě. zvaném Byblos,které se na tuto výrobu specializovalo. Další označení

Více

ZŠ A MŠ HORKA NAD MORAVOU PROJEKT ABSOLVENT SEMINÁRNÍ PRÁCE AUTOR: DAVID VÝKRUTA. GARANT: PhDr. JANA SKÁCELÍKOVÁ OBLAST: HISTORIE TÉMA: MAYOVÉ

ZŠ A MŠ HORKA NAD MORAVOU PROJEKT ABSOLVENT SEMINÁRNÍ PRÁCE AUTOR: DAVID VÝKRUTA. GARANT: PhDr. JANA SKÁCELÍKOVÁ OBLAST: HISTORIE TÉMA: MAYOVÉ ZŠ A MŠ HORKA NAD MORAVOU PROJEKT ABSOLVENT SEMINÁRNÍ PRÁCE AUTOR: DAVID VÝKRUTA GARANT: PhDr. JANA SKÁCELÍKOVÁ OBLAST: HISTORIE TÉMA: MAYOVÉ V HORCE NAD MORAVOU ČERVEN Osnova: Úvod - anotace - problémové

Více

Podještědské gymnázium Liberec Kořeny evropské kultury. Biblická mytologie. Starozákonní příběhy Stvoření člověka

Podještědské gymnázium Liberec Kořeny evropské kultury. Biblická mytologie. Starozákonní příběhy Stvoření člověka Podještědské gymnázium Liberec Kořeny evropské kultury Biblická mytologie Starozákonní příběhy Stvoření člověka Co už víme o Bibli testík 1) Ve kterém století (př. n. l.) byly pravděpodobně zaznamenány

Více

Petr Chalupa. DYNAMIKA SMLOUVY VDEUTERONOMISTICKÉM ZPRACOVÁNÍ DĚJIN Historické pozadí, projevy a další působení

Petr Chalupa. DYNAMIKA SMLOUVY VDEUTERONOMISTICKÉM ZPRACOVÁNÍ DĚJIN Historické pozadí, projevy a další působení Univerzita Palackého v Olomouci Cyrilometodějská teologická fakulta Petr Chalupa DYNAMIKA SMLOUVY VDEUTERONOMISTICKÉM ZPRACOVÁNÍ DĚJIN Historické pozadí, projevy a další působení Olomouc 2008 Oponenti:

Více

CZ.1.07/1.5.00/34.0301

CZ.1.07/1.5.00/34.0301 Obchodní akademie a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Písek Pracovní list DUMu v rámci projektu Evropské peníze pro Obchodní akademii Písek", reg. č. CZ.1.07/1.5.00/34.0301 Číslo a název

Více

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz S t r u č n á h i s t o r i e s t á t ů Izrael MILOŠ POJAR Nakladatelství Libri, Praha 2004 Kniha vychází za podpory firmy Anopress, a. s., která

Více

Mgr. Stanislav Zlámal 12. 11. 2013. sedmý

Mgr. Stanislav Zlámal 12. 11. 2013. sedmý Jméno Mgr. Stanislav Zlámal Datum 12. 11. 2013 Ročník sedmý Vzdělávací oblast Člověk a příroda Vzdělávací obor Zeměpis Tematický okruh Afrika Téma klíčová slova Východní Afrika doplňovačka s atlasem Anotace

Více

Kultura obecné vymezení a dělení. Autor: Mgr. Václav Štěpař Vytvořeno: září 2012

Kultura obecné vymezení a dělení. Autor: Mgr. Václav Štěpař Vytvořeno: září 2012 Kultura obecné vymezení a dělení Autor: Mgr. Václav Štěpař Vytvořeno: září 2012 Křesťanství Autor: Mgr. Václav Štěpař Vytvořeno: listopad 2012 ANOTACE Kód DUMu: VY_6_INOVACE_3.ZSV.6 Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0851

Více

Já jsem dveře (J 10:7, 9)

Já jsem dveře (J 10:7, 9) Já jsem dveře (J 10:7, 9) - pomodlit se za kázání ÚČEL KÁZÁNÍ: Ukázat, že Ježíš Kristus je Jahve a jako takový má veškerou moc na nebi i na zemi. HOMILETICKÁ MYŠLENKA: Ježíš Kristus je Jahve (Hospodin),

Více

Škola: Gymnázium, Brno, Slovanské náměstí 7 III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Inovace výuky na GSN prostřednictvím ICT

Škola: Gymnázium, Brno, Slovanské náměstí 7 III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Inovace výuky na GSN prostřednictvím ICT Škola: Gymnázium, Brno, Slovanské náměstí 7 Šablona: Název projektu: Číslo projektu: Autor: Tematická oblast: Název DUMu: Kód: III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Inovace výuky na GSN

Více

Počátky křesťanství, Betlém

Počátky křesťanství, Betlém Název školy Gymnázium, Šternberk, Horní nám. 5 Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0218 Šablona III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Označení materiálu VY_32_INOVACE_Kot19 Vypracoval(a),

Více

Asýrie. Autor: Mgr. Přemysl Dvorský, Ph.D. Datum tvorby: září 2012. Ročník: šestý. Vzdělávací oblast: dějepis

Asýrie. Autor: Mgr. Přemysl Dvorský, Ph.D. Datum tvorby: září 2012. Ročník: šestý. Vzdělávací oblast: dějepis Asýrie Autor: Mgr. Přemysl Dvorský, Ph.D. Datum tvorby: září 2012 Ročník: šestý Vzdělávací oblast: dějepis Anotace: Digitální učební materiál seznamuje žáky s dějinami umění starověké Mezopotámie z období

Více

Davidova (Betlémská) hvězda

Davidova (Betlémská) hvězda Davidova (Betlémská) hvězda P.A.Semi, 2014-02-12 Seskupení planet do Davidovy hvězdy se čas od času stává... Uvádíme zde nejvýraznější výskyty v antickém období, s centrem na Zemi nebo na Slunci, řazené

Více

Historické souvislosti sociální práce a sociální politiky 2010/2011. Část 1 Úvod, počátky lidské společnosti. Pravěk, starověké civilizace

Historické souvislosti sociální práce a sociální politiky 2010/2011. Část 1 Úvod, počátky lidské společnosti. Pravěk, starověké civilizace Historické souvislosti sociální práce a sociální politiky 2010/2011 Část 1 Úvod, počátky lidské společnosti. Pravěk, starověké civilizace Historia magistra vitae Několik otázek na úvod sociální práce,

Více

Mezopotámie. Ninive Ašur Babylon Uruk Ur

Mezopotámie. Ninive Ašur Babylon Uruk Ur Mezopotámie Mezopotámie Ninive Ašur Babylon Uruk Ur Historie Mezopotámie První říší v Mezopotámii (území mezi řekami Eufrat a Tigris) byl Sumer (kolem roku 3200př.n.l.). Nebyl to jednotný stát, existovalo

Více

Základní škola Ruda nad Moravou. Označení šablony (bez čísla materiálu): EU-OPVK-ICT-D

Základní škola Ruda nad Moravou. Označení šablony (bez čísla materiálu): EU-OPVK-ICT-D Označení šablony (bez čísla materiálu): EU-OPVK-ICT-D Číslo materiálu Datum Třída Téma hodiny Ověřený materiál - název Téma, charakteristika Autor Ověřil 41 25.4.2012 VI.A Řecké umění Řecké umění 42 2.5.2012

Více

6.KŘÍŽOVÁ VÝPRAVA. Anotace : příčiny, průběh a výsledky

6.KŘÍŽOVÁ VÝPRAVA. Anotace : příčiny, průběh a výsledky 6.KŘÍŽOVÁ VÝPRAVA Anotace : příčiny, průběh a výsledky Dětský diagnostický ústav, středisko výchovné péče, základní škola, mateřská škola a školní jídelna Liberec 6.-9. ročník, 7.června 2013 Autorem materiálu

Více

Škola: Střední škola obchodní, České Budějovice, Husova 9. Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

Škola: Střední škola obchodní, České Budějovice, Husova 9. Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Škola: Střední škola obchodní, České Budějovice, Husova 9 Projekt MŠMT ČR: EU PENÍZE ŠKOLÁM Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0536 Název projektu školy: Výuka s ICT na SŠ obchodní České Budějovice Šablona

Více

Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu

Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu Pořadové číslo projektu: CZ.1.0/1.4.00/21.1279 Šablona: III/2 Sada: JJ XIX.08 Ověřeno ve výuce Třída: VI. Datum: 14.2.011 Starověký Egypt Test Vzdělávací oblast:

Více

Gymnázium a Střední odborná škola, Rokycany, Mládežníků 1115

Gymnázium a Střední odborná škola, Rokycany, Mládežníků 1115 Gymnázium a Střední odborná škola, Rokycany, Mládežníků 1115 Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0410 Číslo šablony: V-2 Název materiálu: Ročník: Identifikace materiálu: Jméno autora: Předmět: Tématický

Více

Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu

Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu ZELENÁ DO BUDOUCNOSTI Operační program: OP vzdělávání pro konkurenceschopnost Výzva: 1.4 Zlepšení podmínek pro vzdělávání na základních školách Klíčová aktivita:

Více

KULTURA A UMĚNÍ STAROVĚKÉHO EGYPTA A MEZOPOTÁMIE

KULTURA A UMĚNÍ STAROVĚKÉHO EGYPTA A MEZOPOTÁMIE KULTURA A UMĚNÍ STAROVĚKÉHO EGYPTA A MEZOPOTÁMIE Masarykova ZŠ a MŠ Velká Bystřice projekt č. CZ.1.07/1.4.00/21.1920 Název projektu: Učení pro život Č. DUMu: VY_32_INOVACE_15_20 Tématický celek: Umění

Více

ÚVOD DO PROBLEMATIKY STAROVĚKU

ÚVOD DO PROBLEMATIKY STAROVĚKU STAROVĚK ÚVOD DO PROBLEMATIKY STAROVĚKU nejstarší civilizační centra: Mezopotámie (Eufrat, Tigris) Egypt (Nil) vznikají města, písmo společnost se sociálně diferencuje; řídící, donucovací, kontrolní a

Více

při Církvi bratrské Kladno

při Církvi bratrské Kladno při Církvi bratrské Kladno Rozšířit nabídku a dostupnost sociálně právních sluţeb pro sociálně znevýhodněné občany města Kladna a přilehlého okolí. Péče o celého člověka, o jeho duševní, duchovní a materiální

Více

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/ Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 Určeno pro Sekce Předmět Téma / kapitola Zpracoval (tým 1) 7. ročník základní

Více

POČÁTKY ŘECKÉ KULTURY,

POČÁTKY ŘECKÉ KULTURY, POČÁTKY ŘECKÉ KULTURY, pracovní list Mgr. Michaela Holubová Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Michaela Holubová. POČÁTKY ŘECKÉ KULTURY, pracovní list První evropské státy

Více

GYMNÁZIUM TÝN NAD VLTAVOU

GYMNÁZIUM TÝN NAD VLTAVOU GYMNÁZIUM TÝN NAD VLTAVOU Autor: Mgr. Lukáš Boček Datum: 5.10.2012 Ročník: kvinta Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Vzdělávací obor: Český jazyk a literatura Tematický okruh: Literární komunikace

Více

Otázka: Filozofie vznik, význam, disciplíny, základní přístupy. Předmět: Základy společenských věd. Přidal(a): Pedrino

Otázka: Filozofie vznik, význam, disciplíny, základní přístupy. Předmět: Základy společenských věd. Přidal(a): Pedrino Otázka: Filozofie vznik, význam, disciplíny, základní přístupy Předmět: Základy společenských věd Přidal(a): Pedrino FILOSOFIE - filein = láska, sofie = moudrost => láska k moudrosti - způsob myšlení -

Více

Obsah. Tiráž" 4. Příběhy starého Izraele" 5 IZRAEL" 6

Obsah. Tiráž 4. Příběhy starého Izraele 5 IZRAEL 6 Obsah Tiráž" 4 Příběhy starého Izraele" 5 IZRAEL" 6 První příběh O TOM, JAK VZNIKL PODLE IZRAELCŮ SVĚT A VŠECHNY JEHO DIVY A KTERAK PRVNÍ LIDÉ DOSTALI DAREM RÁJ A JAK HO POZBYLI" 9 Druhý příběh V NĚMŽ

Více

ARCHAICKÉ A KLASICKÉ ŘECKO,

ARCHAICKÉ A KLASICKÉ ŘECKO, ARCHAICKÉ A KLASICKÉ ŘECKO, pracovní list Mgr. Michaela Holubová Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Michaela Holubová. 1 ARCHAICKÉ A KLASICKÉ ŘECKO, pracovní list Po zániku

Více

Název: Přínos starověkých Egypťanů dnešku Autor: Předmět, téma: Třída: Datum vytvoření: Projekt: Popis:

Název: Přínos starověkých Egypťanů dnešku Autor: Předmět, téma: Třída: Datum vytvoření: Projekt: Popis: Název: Přínos starověkých Egypťanů dnešku Autor: Karla Dokoupilová Předmět, téma: Dějepis, Nejstarší civilizace - Egypt Třída: šestá Datum vytvoření: 2. ledna 2012 Základní škola a Mateřská škola Bohuňovice

Více

Metodický list. Zařazení materiálu:

Metodický list. Zařazení materiálu: Sportovní 300, 789 63 Ruda nad Moravou Zařazení materiálu: Metodický list Šablona: Inovace a zkvalitnění výuky směřující k rozvoji čtenářské a informační gramotnosti (I/2) Sada: 1 Číslo: EU-OPVK-ČIG-2ST-03

Více

Název projektu: Multimédia na Ukrajinské

Název projektu: Multimédia na Ukrajinské Základní škola, Ostrava Poruba, Ukrajinská 1533, příspěvková organizace Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Multimédia na Ukrajinské číslo projektu: CZ1.07/1.4.00/21.3759

Více

září 2013 Světová a česká literatura od starověku po 18. století 4. ročník gymnázia (vyšší stupeň)

září 2013 Světová a česká literatura od starověku po 18. století 4. ročník gymnázia (vyšší stupeň) Název vzdělávacího materiálu: Číslo vzdělávacího materiálu: Autor vzdělávací materiálu: Období, ve kterém byl vzdělávací materiál vytvořen: Vzdělávací oblast: Vzdělávací obor: Vzdělávací předmět: Tematická

Více

Bible. 1. schůzka. - Hledání v Bibli podle názvu, kapitoly a verše o

Bible. 1. schůzka. - Hledání v Bibli podle názvu, kapitoly a verše o Bible Disciplína devítiboje o Bibli vás uvede do poznávání úžasného Pána Boha, Jeho slov a zajímavých příběhů božího lidu. Také vám dá základní poznání této knihy a jejích částí. A jako vítaný bonus vám

Více

Počátky starověké literatury

Počátky starověké literatury Počátky starověké literatury Písmo V pravěku pouze nástěnné malby či ozdobné předměty Ve starověku potom rozvoj písma a s ním související počátky literatury Obrázková písma: vztahují se k vizuální podobě

Více

Dějepis 1. Historie a historiografie 2. Prehistorické období dějin lidstva 3. Starověké východní civilizace 4. Starověké Řecko a Řím

Dějepis 1. Historie a historiografie 2. Prehistorické období dějin lidstva 3. Starověké východní civilizace 4. Starověké Řecko a Řím Dějepis 1. Historie a historiografie Pojmy, význam a úloha historie Pomocné vědy historické Periodizace dějin Světová historiografie Česká historiografie 2. Prehistorické období dějin lidstva Archeologie

Více

2.STŘEDOVĚKÁ LITERATURA

2.STŘEDOVĚKÁ LITERATURA 2.STŘEDOVĚKÁ LITERATURA C)Počátky našeho písemnictví 1)Písemnictví staroslověnské (pol. 9.století Velká Morava) C) POČÁTKY NAŠEHO PÍSEMNICTVÍ (polovina 9.století- počátek 15.století) 1)Písemnictví staroslověnské

Více

vzdělávací oblast vyučovací předmět ročník zodpovídá ČLOVĚK A PŘÍRODA ZEMĚPIS 7. KUDLÁČEK VMS - II

vzdělávací oblast vyučovací předmět ročník zodpovídá ČLOVĚK A PŘÍRODA ZEMĚPIS 7. KUDLÁČEK VMS - II Výstupy žáka ZŠ Chrudim, U Stadionu Učivo obsah Mezipředmětové vztahy Metody + formy práce, projekty, pomůcky a učební materiály ad. Poznámky Vyhledá americký kontinent a určí jeho geografickou polohu

Více

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 ZŠ Určeno pro Sekce Předmět Téma / kapitola Zpracoval (tým 3) Borovského Ţáky

Více

VÝUKOVÝ MATERIÁL. Varnsdorf, IČO: 18383874 www.vosassvdf.cz, tel. +420412372632. 32 - Využití ICT při hodinách občanské nauky

VÝUKOVÝ MATERIÁL. Varnsdorf, IČO: 18383874 www.vosassvdf.cz, tel. +420412372632. 32 - Využití ICT při hodinách občanské nauky VÝUKOVÝ MATERIÁL Identifikační údaje školy Vyšší odborná škola a Střední škola, Varnsdorf, příspěvková organizace Bratislavská 2166, 407 47 Varnsdorf, IČO: 18383874 www.vosassvdf.cz, tel. +420412372632

Více

Podještědské gymnázium Liberec Kořeny evropské kultury. Biblická mytologie. Starozákonní příběhy Mojžíš I.

Podještědské gymnázium Liberec Kořeny evropské kultury. Biblická mytologie. Starozákonní příběhy Mojžíš I. Podještědské gymnázium Liberec Kořeny evropské kultury Biblická mytologie Starozákonní příběhy Mojžíš I. Kniha Genesis - opakování Jaké pojmy spjaté s nejstaršími biblickými příběhy jsou ukryty na následujících

Více

Křesťanství 2 VY_32_INOVACE_BEN33

Křesťanství 2 VY_32_INOVACE_BEN33 Křesťanství 2 M g r. A L E N A B E N D O V Á, 2 0 1 2 Podoby náboženství 1. Katolicismus - nejrozšířenější skupinou v křesťanství. V nejširším smyslu slova sem patří všechny církve, které si nárokují všeobecnost,

Více

Literatura starověku a antiky - test. VY_32_INOVACE_CJL1.1.05a PhDr. Olga Šimandlová září 2013. Jazyk a jazyková komunikace

Literatura starověku a antiky - test. VY_32_INOVACE_CJL1.1.05a PhDr. Olga Šimandlová září 2013. Jazyk a jazyková komunikace Název vzdělávacího materiálu: Číslo vzdělávacího materiálu: Autor vzdělávací materiálu: Období, ve kterém byl vzdělávací materiál vytvořen: Vzdělávací oblast: Vzdělávací obor: Vzdělávací předmět: Tematická

Více

Ø VÝZNAM ANTIKY. h h h

Ø VÝZNAM ANTIKY. h h h POČÁTEK EVROPSKÉ FILOSOFIE (ŘECKO) Ø VÝZNAM ANTIKY UMĚNÍ (EGYPT X ŘECKO) MYŠLENÍ (FILOSOFIE X MÝTUS) POLITIKA (VZNIK ČLOVĚKA) UMĚNÍ PŘEDANTICKÉ UMĚNÍ ŘÍDÍ JEJ NEZMĚNITELNÝ KÁNON (NEZAJÍMÁ SE O SKUTEČNOST

Více

NESNESITELNÁ RYCHLOST SPASENÍ - LK 23,32-43

NESNESITELNÁ RYCHLOST SPASENÍ - LK 23,32-43 LABEM BIBLICKÉ SPOLEČENSTVÍ KŘESŤANŮ ÚSTÍ NAD NESNESITELNÁ RYCHLOST SPASENÍ - LK 23,32-43 Spasní na poslední chvíli 32 Spolu s ním byli vedeni na smrt ještě dva zločinci. 33 Když přišli na místo, které

Více

I. Nûco tady nesedí. Dûjiny tzv. civilizace datujeme řádově nejpozději někam do

I. Nûco tady nesedí. Dûjiny tzv. civilizace datujeme řádově nejpozději někam do I. Nûco tady nesedí Dûjiny tzv. civilizace datujeme řádově nejpozději někam do doby kolem 4 000 let př. n. l. Za úsvit civilizace se obecně považuje období, kdy skončila tzv. neolitická revoluce, což bylo

Více

S t r u č n á h i s t o r i e s t á t ů. Panama J O S E F O P A T R N Ý. N a k l a d a t e l s t v í L i b r i, P r a h a 2 0 0 4

S t r u č n á h i s t o r i e s t á t ů. Panama J O S E F O P A T R N Ý. N a k l a d a t e l s t v í L i b r i, P r a h a 2 0 0 4 S t r u č n á h i s t o r i e s t á t ů Panama J O S E F O P A T R N Ý N a k l a d a t e l s t v í L i b r i, P r a h a 2 0 0 4 Prof. PhDr. Josef Opatrný, CSc., 2004 Libri, 2004 ISBN 80-7277-216-3 Obsah

Více

PhDr. Andrea Kousalová Světov ětov náboženství stv

PhDr. Andrea Kousalová Světov ětov náboženství stv Člověk a společnost 1. www.isspolygr.cz Vytvořil: PhDr. Andrea Kousalová Strana: 1 Škola Ročník Název projektu Číslo projektu Číslo a název šablony Autor Tematická oblast Název DUM Pořadové číslo DUM 1

Více

Israel Finkelstein Neil Asher Silberman Objevování Bible

Israel Finkelstein Neil Asher Silberman Objevování Bible Israel Finkelstein Neil Asher Silberman Objevování Bible Israel Finkelstein Neil Asher Silberman Objevování Bible Svatá Písma Izraele ve světle moderní archeologie VYŠEHRAD Na přebalu: Asyrský reliéf znázorňující

Více

(Člověk a společnost) Učební plán předmětu. Průřezová témata

(Člověk a společnost) Učební plán předmětu. Průřezová témata Dějepis (Člověk a společnost) Učební plán předmětu Ročník 7 Dotace 2 Povinnost povinný (skupina) Dotace skupiny Vzdělávací předmět jako celek pokrývá následující PT: ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVA: - Vztah člověka

Více

Vzdělávací oblast: Člověk a jeho svět Předmět: DĚJEPIS Ročník: 7.

Vzdělávací oblast: Člověk a jeho svět Předmět: DĚJEPIS Ročník: 7. Vzdělávací oblast: Člověk a jeho svět Předmět: DĚJEPIS Ročník: 7. Výstupy dle RVP Školní výstupy Učivo Žák: - popíše osídlení Evropy po rozpadu západořímské říše - charakterizuje první státní útvary na

Více

Rodina v Bibli I. Téma Rodina v Bibli

Rodina v Bibli I. Téma Rodina v Bibli Rodina v Bibli I. Dnešní téma by mělo být aktuální pro většinu přítomných. Téma Rodina v Bibli/ne manželství, ale rodina/. Většina z nás žijeme uprostřed rodiny ať už v roli rodičů, dětí, dědečků či babiček.

Více

CO O NĚM ŘÍKAJÍ ZE STARÉHO ZÁKONA

CO O NĚM ŘÍKAJÍ ZE STARÉHO ZÁKONA úvodní stránka strana - 1 - CO O NĚM ŘÍKAJÍ ZE STARÉHO ZÁKONA NĚKTERÁ PROROCTVÍ A NĚKTERÉ OBRAZY se zdůrazněním toho: kým je co pro nás vykonal a co z toho pro nás vyplývá použit... ekumenický a kralický

Více

2.STŘEDOVĚKÁ LITERATURA

2.STŘEDOVĚKÁ LITERATURA 2.STŘEDOVĚKÁ LITERATURA C)Počátky našeho písemnictví 4)Vznik česky psané literatury (přelom 13. a 14. století) C) POČÁTKY NAŠEHO PÍSEMNICTVÍ (polovina 9.století- počátek 15.století) 1)Písemnictví staroslověnské

Více

ABSOLVENTSKÁ PRÁCE. Základní škola a Mateřská škola Kladno, Norská 2633. Název práce: Historický román. Jméno: Jana Opatrná. Třída: 9.

ABSOLVENTSKÁ PRÁCE. Základní škola a Mateřská škola Kladno, Norská 2633. Název práce: Historický román. Jméno: Jana Opatrná. Třída: 9. Základní škola a Mateřská škola Kladno, Norská 2633 ABSOLVENTSKÁ PRÁCE Název práce: Historický román Jméno: Jana Opatrná Třída: 9. C Datum odevzdání: (Vyplníte po dokončení práce, termín odevzdání je do

Více

Kain a Ábel (Gn 4,1-16)

Kain a Ábel (Gn 4,1-16) Kain a Ábel (Gn 4,1-16) 4:1 I poznal člověk svou ženu Evu a ta otěhotněla a porodila Kaina. Tu řekla: "Získala jsem muže, a tím Hospodina." 2 Dále porodila jeho bratra Ábela. Ábel se stal pastýřem ovcí,

Více

DIGITÁLNÍ UČEBNÍ MATERIÁL

DIGITÁLNÍ UČEBNÍ MATERIÁL DIGITÁLNÍ UČEBNÍ MATERIÁL Pořadové číslo DUM 288 Jméno autora Mgr. DANA ČANDOVÁ Datum, ve kterém byl DUM vytvořen 31. 3. 2012 Ročník, pro který je DUM určen Vzdělávací oblast (klíčová slova) Metodický

Více

NEJSTARŠÍ OSÍDLENÍ NAŠÍ VLASTI

NEJSTARŠÍ OSÍDLENÍ NAŠÍ VLASTI VY_32_INOVACE_02_Nejstarší osídlení naší vlasti NEJSTARŠÍ OSÍDLENÍ NAŠÍ VLASTI Použité zdroje : PhDr. Harna Josef, CSc. a kolektiv: Vlastivěda Obrazy ze starších českých dějin, Alter 1996 http://pravek.boiohaemum.cz/index.php

Více

PŘEHLED DĚJIN HUDBY. Autor: Mgr. Zuzana Zifčáková. Datum (období) tvorby: březen 2013. Ročník: osmý. Vzdělávací oblast: Hudební výchova na 2.

PŘEHLED DĚJIN HUDBY. Autor: Mgr. Zuzana Zifčáková. Datum (období) tvorby: březen 2013. Ročník: osmý. Vzdělávací oblast: Hudební výchova na 2. PŘEHLED DĚJIN HUDBY Autor: Mgr. Zuzana Zifčáková Datum (období) tvorby: březen 2013 Ročník: osmý Vzdělávací oblast: Hudební výchova na 2.stupni ZŠ Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem

Více

Základní škola Sedmikráska, o.p.s. Bezručova 293, 756 61 Rožnov pod Radhoštěm POČÁTKY ŘÍMA

Základní škola Sedmikráska, o.p.s. Bezručova 293, 756 61 Rožnov pod Radhoštěm POČÁTKY ŘÍMA Základní škola Sedmikráska, o.p.s. Bezručova 293, 756 61 Rožnov pod Radhoštěm POČÁTKY ŘÍMA Autor: Mgr. Jana Valchářová Vytvořeno: červen 2013 Název: VY_32_INOVACE_DE_07 Starověk_15 6. ročník Projekt Sedmikráska

Více

ŠABAT. Anotace : významný židovský svátek. Dětský diagnostický ústav, středisko výchovné péče, základní škola, mateřská škola a školní jídelna Liberec

ŠABAT. Anotace : významný židovský svátek. Dětský diagnostický ústav, středisko výchovné péče, základní škola, mateřská škola a školní jídelna Liberec ŠABAT Anotace : významný židovský svátek Dětský diagnostický ústav, středisko výchovné péče, základní škola, mateřská škola a školní jídelna Liberec 6.-9. ročník, 20.října 2012 Autorem materiálu a všech

Více

Multikulturní ošetřovatelství 2

Multikulturní ošetřovatelství 2 Multikulturní ošetřovatelství 2 Studijní opora Mgr. Kateřina Mařanová Liberec 2014 Cíle předmětu Předmět navazuje na znalosti studentů získané v rámci předmětu Multikulturní ošetřovatelství 1. Cílem předmětu

Více

v02.00 Zatmění Slunce Jiří Šála AK Kladno 2009

v02.00 Zatmění Slunce Jiří Šála AK Kladno 2009 v02.00 Zatmění Slunce Jiří Šála AK Kladno 2009 Trocha historie Nejstarší záznamy o pozorování tohoto jevu pochází z čínských kronik 22.10. 2137 př.n.l. Analogické odkazy lze najít ve starověké Mezopotámii

Více

Zánik lidských kultur, přírodních národů multikulturní svět

Zánik lidských kultur, přírodních národů multikulturní svět Inovace a zkvalitnění výuky v oblasti přírodních věd Člověk a příroda 8.ročník červenec 2012 Zánik lidských kultur, přírodních národů Anotace: Kód: VY_52_INOVACE_ Čap-Z 8.,9.33 Vzdělávací oblast: Autor:

Více

Moravské gymnázium Brno s.r.o. Kateřina Proroková

Moravské gymnázium Brno s.r.o. Kateřina Proroková Číslo projektu Název školy Autor Tematická oblast Téma CZ.1.07/1.5.00/34.0743 Moravské gymnázium Brno s.r.o. Kateřina Proroková Základy společenských věd Křesťanství Ročník 2. Datum tvorby 17.9.2012 Anotace

Více

Vypracovala: Ing. Darina Holomková ASIE REKORDY A OBYVATELSTVO

Vypracovala: Ing. Darina Holomková ASIE REKORDY A OBYVATELSTVO Vypracovala: Ing. Darina Holomková ASIE REKORDY A OBYVATELSTVO ASIE největší světadíl rozloha: 44,5 mil. km² ASIE - obecně Nejvyšší hora světa: Mount Everest - 8 850 m (Nepál, Čína, Himaláje) ASIE - obecně

Více

září 2013 Světová a česká literatura od starověku po 18. století 4. ročník gymnázia (vyšší stupeň)

září 2013 Světová a česká literatura od starověku po 18. století 4. ročník gymnázia (vyšší stupeň) Název vzdělávacího materiálu: Číslo vzdělávacího materiálu: Autor vzdělávací materiálu: Období, ve kterém byl vzdělávací materiál vytvořen: Vzdělávací oblast: Vzdělávací obor: Vzdělávací předmět: Tematická

Více

ISLÁM. Lucie Ložinská 9.A 2011/2012

ISLÁM. Lucie Ložinská 9.A 2011/2012 ISLÁM Lucie Ložinská 9.A 2011/2012 Islám je monoteistické abrahámovské náboženství založené na učení proroka Muhammada, náboženského a politického vůdce působícího v 7. století. Slovo islám znamená podrobení

Více

Ukázka zpracování učebních osnov vybraných předmětů. Škola Jaroslava Ježka základní škola pro zrakově postižené

Ukázka zpracování učebních osnov vybraných předmětů. Škola Jaroslava Ježka základní škola pro zrakově postižené Ukázka zpracování učebních osnov vybraných předmětů Škola Jaroslava Ježka základní škola pro zrakově postižené Škola má deset ročníků, 1.stupeň tvoří 1. až 6., 2.stupeň 7. až 10.ročník. V charakteristice

Více

EU peníze středním školám digitální učební materiál

EU peníze středním školám digitální učební materiál EU peníze středním školám digitální učební materiál Číslo projektu: Číslo a název šablony klíčové aktivity: Tematická oblast, název DUMu: Autor: CZ.1.07/1.5.00/34.0515 III/2 Inovace a zkvalitnění výuky

Více

II. HLEDÁNÍ ROZUMNÉ VÍRY - 5. Je rozumné věřit, že Bible je Boží Slovo? DŮKAZY, ŽE BIBLE JE BOŽÍ SLOVO

II. HLEDÁNÍ ROZUMNÉ VÍRY - 5. Je rozumné věřit, že Bible je Boží Slovo? DŮKAZY, ŽE BIBLE JE BOŽÍ SLOVO II. HLEDÁNÍ ROZUMNÉ VÍRY - 5. Je rozumné věřit, že Bible je Boží Slovo? DŮKAZY, ŽE BIBLE JE BOŽÍ SLOVO Bible, jakožto následek je důkazem, který svědčí o tom, zda je její příčinou Bůh nebo pouhý člověk.

Více

12. Křesťanství... 106 12.1 Místo křesťanství v současném světě... 106 12.2 Křesťanství na pozadí jiných náboženství... 107 12.

12. Křesťanství... 106 12.1 Místo křesťanství v současném světě... 106 12.2 Křesťanství na pozadí jiných náboženství... 107 12. Obsah 1. Úvod.... 11 1.1 Situace oboru... 11 1.2 Místo této práce v oborové souvislosti... 12 1.3 Vztah k dosavadní literatuře... 13 1.4 Jaké cíle si klade tato práce?... 14 1.5 Poznámkový aparát a práce

Více

Kdy byl stvořen Měsíc? Záleží na tom?

Kdy byl stvořen Měsíc? Záleží na tom? Kdy byl stvořen Měsíc? Záleží na tom? Stvořitelův kalendář je založen na Měsíci a Slunci, jak uvádí Písmo. S tím jak narůstají důkazy pro pravý kalendář, narůstají i pošetilé argumenty proti němu. Kdy

Více

ASÝRIE. a) STAROASYRSKÁ ŘÍŠE 2. tisíciletí př. n. l. b) NOVOASYRSKÁ ŘÍŠE 1. tisíciletí př. n. l. < město Aššur

ASÝRIE. a) STAROASYRSKÁ ŘÍŠE 2. tisíciletí př. n. l. b) NOVOASYRSKÁ ŘÍŠE 1. tisíciletí př. n. l. < město Aššur ASÝRIE < město Aššur a) STAROASYRSKÁ ŘÍŠE 2. tisíciletí př. n. l. b) NOVOASYRSKÁ ŘÍŠE 1. tisíciletí př. n. l. zakladatelem Sargon II. Rekonstrukce brány do Sargonova paláce v Chorsábádu Vchod do paláce

Více

Světová náboženství. Masarykova ZŠ a MŠ Velká Bystřice projekt č. CZ.1.07/1.4.00/21.1920 Název projektu: Učení pro život

Světová náboženství. Masarykova ZŠ a MŠ Velká Bystřice projekt č. CZ.1.07/1.4.00/21.1920 Název projektu: Učení pro život Světová náboženství Masarykova ZŠ a MŠ Velká Bystřice projekt č. CZ.1.07/1.4.00/21.1920 Název projektu: Učení pro život Č. DUMu: VY_32_INOVACE_15_12 Tématický celek: Umění a kultura Autor: Mgr. J. Hyklová

Více

TAJEMSTVÍ STARÉ KNIHY

TAJEMSTVÍ STARÉ KNIHY TAJEMSTVÍ STARÉ KNIHY Jméno: Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku. Žalm 119,105 BIBLE BOŽÍ DOPIS Víte, že : Bible se v Guinnesově knize rekordů objevuje celkem třikrát Bible byl vůbec

Více