Metodická příručka pro výuku mediální výchovy

Transkript

1 Metodická příručka pro výuku mediální výchovy Projekt Regionálního centra mediální výchovy je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

2 Metodická příručka pro výuku mediální výchovy OBSAH ÚVOD 3 MODUL I Fungování a vliv médií ve společnosti 10 MODUL II Kritické čtení a vnímání mediálního sdělení 27 MODUL III Vztah mezi mediálním sdělením a realitou 42 MODUL IV Stavba mediálního sdělení 55 MODUL V Vnímání autora mediálního sdělení, odhad jeho záměru 74 MODUL VI Základní postupy spojené s tvorbou mediálního sdělení, mediální technologie 91 MODUL VII Práce v realizačním týmu na tvorbě média 100 MODUL VIII Mediální výuka a mezipředmětové vztahy 111 MODUL IX PR školy 125 ZÁVĚR 148 1

3 2 EVROPSKÁ UNIE

4 NÁZEV PROJEKTU: Regionální centrum mediální výchovy Metodická příručka pro výuku mediální výchovy 1. Úvod Tato příručka je vytvořena v souladu s cíli, které má naplňovat vzdělávání v rámci projektu, jehož smyslem je zlepšit kvalitu počátečního vzdělávání v kraji Vysočina. Metodická příručka vychází ze zkušeností všech zainteresovaných subjektů, které se podílely na kurzech vzdělávání v této oblasti. Reflektuje především zkušenosti a poznatky získané během realizace projektu (resp. vzdělávacích modulů pro pedagogy). Příručku obdrží všichni účastníci kurzu jako podpůrný a metodický materiál k výuce mediální výchovy. Po ukončení projektu bude příručka umístěna na speciální webové stránky projektu V souvislosti s projektem je vytvořeno regionální centrum mediální výchovy. V rámci projektu byli vzděláváni pedagogové základních škol v oblasti mediální výchovy, práce s médii a reklamy. Výuka probíhala v devíti vzdělávacích modulech, úspěšní účastníci kurzu obdrželi certifikát, který prokazuje dostatečné odborné znalosti a kompetence pro výuku mediální výchovy. Díky uskutečnění projektu vznikne ve vybraných základních a středních školách kraje Vysočina vzdělávací blok mediální výchova. Bude vyučován s dotací 2 hod měsíčně, a to v 8. ročníku na základních školách a jako tematický vzdělávací blok v rámci předmětu základy společenských věd (ZSV) na středních školách Předmět bude zahrnovat celkem pět vzdělávacích modulů. Metodická příručka nabízí učitelům náměty a aktivity pro výuku mediální výchovy, žákům by pak měla prostřednictvím učitelů přinést kritičtější pohled na média a na obsahy, které masové sdělovací prostředky vytvářejí, na reklamu, kterou zprostředkovávají. V jednotlivých částech této metodické příručky naleznete návod, jak postupovat při tvorbě jednotlivých obsahových částí. K tomuto návodu je připojeno i DVD s praktickými ukázkami, případně s řešením týkající se problematiky mezilidské komunikace a vyjednávání. 3

5 2. Cíle projektu Cílem projektu bylo zvýšit mediální a počítačovou gramotnost žáků škol v kraji Vysočina. Mediální gramotnost zahrnuje jednak osvojení si některých základních poznatků o fungování a společenské roli současných médií, jednak získání dovedností podporujících sebevědomé, aktivní a nezávislé zapojení jednotlivce do mediální komunikace. V rámci projektu byly vytvořeny vzdělávací moduly pro tematický vzdělávací blok mediální výchova. Po absolvování vzdělávacích bloků mediální výchovy získají žáci dostatečné kompetence a znalosti z této oblasti, tak aby mohli posoudit relevantnost informací, které získávají z médií, zároveň se zdokonalí v sebeprezentaci a ve zpracování informací. Pochopí základy vztahu médií a reklamy. Žáci získají motivaci o dění kolem sebe ve svém okolí, škole, v obci i ve světě. Dovednosti získané z tohoto vzdělávacího bloku budou moci využít i v ostatních předmětech. Projekt také kladl důraz na využívání ICT technologií - nenásilným způsobem podporuje zájem žáků o tyto technologie. Tyto aktivity přispějí ke zvýšení mediální gramotnosti, která byla v minulých letech na školách zanedbávaná a také ke zvýšení počítačové a technologické gramotnosti. Cílem projektu bylo také zvýšení dostupnosti, kvality a atraktivity nabídky dalšího vzdělávání pro pedagogy škol z kraje Vysočina a v neposlední řadě také vytvoření konzultačního střediska pro pedagogy v kraji Vysočina, kterým bude poskytována metodická podpora při výuce vzdělávacích bloků mediální výchovy. 3. Mediální výchova Život v demokratické společnosti vyžaduje stále větší rozvoj dovedností, jako je vyhledávání, získávání, zpracovávání, vyhodnocování a využívání informací, které přicházejí z médií - především z tisku, rozhlasu a televize i takzvaných nových médií, tedy zejména internetu včetně sociálních sítí. Jedním z důkazů, že mediální gramotnost se stále výrazněji prosazuje jako jedna ze základních kompetencí, jimiž by měl být vybaven člověk žijící v otevřené společnosti, je skutečnost, že vzdělávací soustavy různých zemí mediální výchovu již řadu let zavádí. Téma mediální výchovy a jejího významu je zdůrazňováno i v České republice. Její problematika je zapracovávána do Rámcových a školních vzdělávacích programů. Mediální výchova by se tak měla stát nedílnou součástí vzdělávacího procesu na školách. Učitelé, ani ostatní pracovníci ve školství však na tuto problematiku nejsou nijak systematicky připravováni, ani neprocházejí žádným povinným kurzem mediální výchovy. Vzhledem k tomu, že toto téma je v českém 4

6 prostředí poměrně nové, nelze očekávat, že by žáci získávali důležité znalosti a dovednosti z této oblasti v rodinném prostředí. V dané situaci je proto důležité, aby problematika mediální výchovy byla rozvíjena ve školách, a to učiteli, kteří budou na tato aktuální témata dostatečně připraveni. Mediální výchova je nejčastěji chápána jako proces, jehož cílem je rozvíjení mediální gramotnosti. 3.1 Hlavní cíle a principy mediální výchovy Hlavním cílem mediální výchovy jak pro základní, tak středoškolské vzdělávání by mělo být rozvinutí mediální gramotnosti do takové úrovně, aby využívání médií byla činnost, kterou má jedinec co nejvíc pod vlastní kontrolou a již si dokáže řídit tak, aby mohl mediální nabídky co nejvíce využít. Podstatné je proto, aby žáci pochopili tyto základní principy: sociální prostředí, v němž se pohybujeme, je neustále zaplňováno mediálními produkty, které se podílejí na formování našich představ o světě (například tím, že zamlžují hranici mezi realitou a fantazií) - jsou tedy aktivním faktorem konstruování společensky akceptované reality, v níž se pohybujeme; zprávy nejsou věrným odrazem skutečných událostí, nýbrž konstrukcí, kterou vytvářejí média a novináři, kteří jsou sami předmětem řady vlivů a omezení; na trhu existuje obrovská nabídka výrobků, jež se mezi sebou liší jen velmi málo, a tak je úlohou reklamy vytvářet iluzi, že rozdíly mezi výrobky jsou velké a že výrobky mohou řešit naše problémy - pomáhat nám v naplňování života v duchu hodnot, které považujeme za významné; mediální organizace jsou ekonomické podniky, které obchodují s předpokládanou pozorností svých příjemců a mají rostoucí vliv ve společnosti a vzájemně se ovlivňují; podstatným trendem ve vývoji mediálních institucí je směřování ke koncentraci vlastnictví a kulturní i ekonomické globalizaci. Zároveň však zejména v souvislosti s technologickým pokrokem, hlavně digitalizací, se rychle rozšiřuje možnost i individuálně vstupovat do mediálního prostoru. každý z nás patří do několika publik, která jsou určena sociodemografickými charakteristikami i zájmy a psychologickými vlastnostmi jednotlivých členů, některá publika mají společenské kořeny, jiná jsou iniciována médii; ve skupinách příjemců se formují sdílené představy o tom, jak mají jednotlivé mediální produkty vypadat, a tyto představy pomáhají mediální produkty interpretovat a dodávat jim smysl; významy, které mediální produkty nabízejí, si příjemci směňují za hodnoty, jež mají podle jejich představ společenskou platnost; 5

7 média ovlivňují společnost, jíž jsou součástí, i jedince nejrůznějším způsobem (od krátkodobých účinků po dlouhodobé, od pozitivních po negativní apod.), ale nikdy ne izolovaně; média představují významné sekundární, zprostředkované poznání (formují představy o světě, očekávání spojená s projevy jednotlivců i institucí), které stále více konkuruje poznání primárnímu a které významným způsobem pracuje se stereotypy. 4. Vzdělávaní pedagogů Projekt bude realizován v průběhu osmnácti měsíců v devíti vzdělávacích modulech. Po kompletním absolvování těchto kurzů budou účastníci vybaveni všemi potřebnými kompetencemi pro výuku mediální výchovy. Vzdělávání pedagogů v oblasti práce s médii a mediální výchovy bylo zahájeno v únoru Výuka probíhá ve speciálně vybavené učebně, vedena je odbornými lektory. Po kompletním absolvování těchto modulů budou účastníci vybaveni všemi potřebnými kompetenci pro výuku mediální výchovy (absolvování všech vzdělávacích modulů bylo vhodné pro zájemce ze škol, kde chtějí mediální výuku mít jako samostatný předmět ve svém vzdělávacím programu). Vzdělávací moduly na sebe sice navazují, je však možné absolvovat pouze jejich část a získat tak dílčí náměty pro výuku tohoto předmětu (vhodné především pro zájemce ze škol, kde mediální výuka zůstane průřezovým tématem). Vzdělávání je zaměřeno i na praktickou aplikaci nabitých znalostí k tomuto slouží speciálně vybavené učebny. Proškolené osoby získají certifikát, který je dokladem úspěšného absolvování kurzu. 5. Vzdělávací moduly mediální výchovy Vzdělávací moduly pro mediální výchovu vycházejí z rámcového vzdělávacího programu a z inovací školního vzdělávacího programu. MODUL I - Fungování a vliv médií ve společnosti - Organizace a postavení médií ve společnosti - Pojmy nezávislost a cenzura - Faktory ovlivňující činnost médií - Vliv médií na postoje a chování jedince - Role médií ve standardní době a ve zlomových okamžicích 6

8 MODUL II - Kritické čtení a vnímání mediálního sdělení - Rozdíl mezi seriózním a bulvárním zpravodajstvím - Cíle a pravidla mediálního sdělení - Informativní sdělení a podprahová manipulace - Základní principy fungování zábavy a reklamy rozbor vysílacího schématu televizních stanic MODUL III - Vztah mezi mediálním sdělením a realitou - Typy mediálního sdělení - Funkce mediálního sdělení - Vnímání mediálního sdělení - Rozlišení společensky významných hodnot textu od programového mediálního zjednodušení reality MODUL IV - Stavba mediálního sdělení - Zpravodajské hodnoty a postupy - Profesní standardy, sbližování obsahů - Konstrukce zpráv, stereotypy, (společenské vztahy, mezilidské vztahy, očekávané sociální role), pozitivní principy, pravidelnost ve zprávách - Zásady uspořádání mediálních sdělení, motivace výběru a řazení zpráv MODUL V - Vnímání autora mediálního sdělení, odhad jeho záměru - Autor a publikum v mediální době - Publikum a očekávání spojená se zprávami - Výrazové prostředky spojené s očekávaným publikem MODUL VI - Základní postupy spojené s tvorbou mediálního sdělení, mediální technologie - Prostředky a postupy vhodné pro tvorbu konkrétního média - Uplatnění věcně správných prostředků a postupů - Použití správné technologie MODUL VII - Práce v realizačním týmu na tvorbě média - Tvorba médií jako činnost s vysoce rozvinutou dělbou práce - Týmová práce při tvorbě média - Pracovní postupy (cíl, harmonogram, odpovědnost, pravidelnost mediální produkce, při tvorbě školního média 7

9 MODUL VIII - Mediální výuka a mezipředmětové vztahy - Vhodnost zapojení mediální výuky do výuky jiných předmětů MODUL IX - PR školy - Průprava pro práci s médii - Komunikace během krizové situace - Úspěch při interview - Komunikace s médii, pravidla pro psaní tiskových zpráv, organizace tiskových konferencí - Měkké dovednosti jak úspěšně komunikovat nejen s médii 6. Struktura jednotlivých modulů Charakteristika modulu Základ úspěchu Teoretická část Nevýhody a rizika Očekávání od studentů Příklad dobré praxe / modelové situace / případová studie Praktické poznatky z kurzu klíčová zjištění Literatura a zdroje 7. Doporučená literatura Burton, G. - Jirák, J.: Úvod do studia médií. Barrister & Principál, Brno DeFleur, M. L. - Ballová-Rokeachová, S.: Teorie masové komunikace. Karolinum, Praha Green, G. H. - Cotter, C.: Přestaňte být manipulováni. Pragma, Praha Hvízďala, K. Moc a nemoc médií. Máj, Praha: JIRÁK, J.; KÖPPLOVÁ, B. Média a společnost. Portál, Praha Kunczik, M.: Základy masové komunikace. Karolinum, Praha Machová, S.: Argumentování. Informatorium. McQuail, D.: Úvod do teorie masové komunikace. Portál, Praha McLuhan, M.: Jak rozumět médiím. Odeon, Praha O Brienová, P.: Asertivita. Pracovní sešit. Management Press, Praha Reifová, I. a kol. Slovník mediální komunikace. Portál, Praha: Roth, J. Mediální výchova v Čechách. Tutor, Praha:

10 Švandová, B. a kol.: Argumentace a umění komunikovat. PedF MU Brno, Vybíral, Z.: Psychologie lidské komunikace. Praha, Trampota, T.: Zpravodajství, Portál, s. r. o., Praha: Kolektiv autorů: Žurnalistika v informační společnosti: digitalizace a internetizace žurnalistiky, Karolinum, Praha 2009 Meyrowitz, J.: Všude a nikde. Vliv elektronických médií na sociální chování, Karolinum, Praha: Russ-Mohl, S. - Bakičová, H.: Žurnalistika. Komplexní průvodce praktickou žurnalistikou, Grada, Praha: Burns, L. S.: Žurnalistika. Praktická příručka pro novináře. Portál, s. r. o., Praha Postman, N.: Ubavit se k smrti. Mladá fronta. Praha:

11 MODUL I - Fungování a vliv médií ve společnosti Lektor: Mgr. Eva Fruhwirtová y Charakteristika modulu Média nelze oddělit od společnosti a naopak. Svět, ve kterém žijeme, nazýváme mediální, protože média jsou součástí našeho života. Mediální instituce a produkty mají svá pravidla, kterými se řídí a podle kterých fungují. Pochopení fungování médií a jejich zákonitostí vede ke kritickému přijímání a k selekci mediálních sdělení. Média totiž odrážejí realitu, není to reálný svět. Do vysílání a na stránky novin a webových prohlížečů se dostanou ty zprávy a informace, které tzv. gatekeeper 1 umožní zveřejnit. Jsou tedy záležitostí výběru, který je ovlivněný lidským faktorem. Přesto, že se mediální sdělení snaží být objektivní, vstupuje do procesu tvorby několik faktorů, které ovlivňují výslednou podobu sdělení. Média nejsou záležitostí moderní doby, ale mají hlubokou historii sahající až do starověku. V různých historických etapách fungovala média jiným způsobem. Záleželo na technologiích a na společenských poměrech. Podoba novin v průběhu dějin prošla značnými změnami. Týkaly se nejen formy, ale také způsobu prodeje. Na přelomu 19. a 20. století došlo ke komercionalizaci médií a do hry vstoupili inzerenti. Došlo také ke změně obsahu, který se začal orientovat na čtenáře zákazníky. Noviny se musely začít chovat stejně jako jiný komerční produkt, tedy musely stát tolik, aby se pokryly náklady a zůstala část zisku. Vlna komercionalizace však v 19. století české prostředí minula. V souvislosti s utvářením novodobého národa plnila média osvětovou funkci, ne zábavní a komerční. Vznikem Československa se část médií oprostila od politického vlivu a začaly vznikat nové časopisy a specializovaná periodika. Po roce 1948 se mění společenská situace a média jsou využívána jako nástroj sovětské a komunistické propagandy. Po sametové revoluci dochází k uvolnění a demokratizaci médií. Vlastníkem už není stát, ale soukromé subjekty. Mediální průmysl se tak stává samostatným odvětvím a nabízí možnosti zahraničních investic. Ty se projevují i na současném mediální mapě České republiky. y Základ úspěchu 1. Domluvte pro studenty návštěvu místní redakce. Ideální je návštěva dvou redakcí odlišných médií, například noviny a rádio. Pokud je ve vašem okolí tiskárna, navštivte ji se studenty také. 2. Domluvte pro studenty setkání s tiskovým mluvčím (například radnice). Doporučené téma: Jak spolupracuje tiskový mluvčí s médii a naopak. Můžete připravit setkání tiskového mluvčího a redaktora. Nabídnete tak studentům pohled z obou stran. 1 Gatekeeper rozhoduje o tom, co jaké téma a v jaké úpravě bude v médiích publiku nabídnuto. 10

12 3. Nechte studenty debatovat a) Rozdělte studenty na dvě skupiny: I. obhajuje evropský model (systém duálního vysílání, kdy vedle sebe působí veřejnoprávní a soukromá média) II. obhajuje americký model (vysílatelé pouze soukromé instituce) Každá skupina má na hledání důvodů pro a na hledání argumentů 15 minut. Poté má každá skupina 6 minut na prezentaci. Po skončení má každá skupina právo položit 3 otázky a žádat odpověď. Porota: vylosujte před začátkem tři studenty, kteří budou společně s vámi hodnotit výsledek. b) Rozdělte studenty na dvě skupiny: I. obhajuje tezi, že internet nemá negativní vliv na děti a mládež II. obhajuje tezi, že internet má negativní vliv na děti a mládež Princip debaty je stejný jako u bodu A. 4. Připravte pro studenty hru s názvem Přenos informací. Cílem této hry je vyzkoušet si, jak se při přenosu mohou informace zkreslovat či pozměňovat. Popis hry - Přenos informací: Délka hry: 1,5 hodiny Prostředí: budova, kombinace budovy a venkovního prostředí Příprava, pomůcky: y výroba moderního artefaktu (je potřeba připravit předem) y zajistit stejný materiál, ze kterého je vyroben moderní artefakt y trasa pro hru (sluchová překážka, vizuální překážka) Příběh hry: V muzeu moderního umění je vzácný moderní artefakt, který se stal cílem zlodějů. Protože artefakt nelze ukrást, zloději se rozhodli o jeho padělání. Mají ale ztížené podmínky, které jim brání v úplné komunikaci. Aby artefakt mohli padělat, musí tyto komunikační překážky překonat. Cíl hry: Dvě skupinky studentů, kteří představují zloděje, se snaží přenést co nejdůkladněji informace o podobě moderního artefaktu a vytvořit co nejpřesnější kopii. Záleží na jednotlivých skupinkách, jak se rozmístí po stanovištích. V průběhu hry svá stanoviště nesmí měnit. 11

13 Trasa hry: Skupina studentů zlodějů si nejdříve musí rozmyslet strategii a rozdělit se na jednotlivá stanoviště. Informátoři jsou jediní, kteří mají přístup k modernímu artefaktu (jelikož je moderní, může vypadat všelijak jedná se o předem připravenou koláž, montáž, plastiku za pomoci papíru, špejlí, míčku, šišek atd.) 1. Stanoviště: V uzavřené místnosti se nachází moderní artefakt, ke kterému mají přístup pouze informátoři. 2. Stanoviště: Vedlejší místnost, tak, aby nebyl artefakt vidět. Zde se nachází první audio překážka. Informátoři a přenašeči na sebe vidí, ale neslyší se (mezi nimi je okno). Jediný způsob komunikace je pomocí tužky a papíru. Každý má k dispozici pouze jednu A4, tedy na jedné straně okna je jedna A4 a na druhé straně je druhá A4. A4 nesmí opustit toto místo. Přenašeči z tohoto stanoviště přebíhají k další překážce, která je vizuální. 3. Stanoviště: Mezi dvěma stromy natažená deka tak, aby lidé stojící mezi dekou se neviděli. Způsob předání informací je pouze verbální. Z tohoto stanoviště je informace předána do dílny padělatelů. 4. Stanoviště: Dílna stůl, kde je k dispozici vše, z čeho je vyrobeno moderní dílo. Na základě informací zde padělatelé vytvářejí původní podobu artefaktu. Vyhodnocení: Padělaná díla se postaví vedle sebe a všichni obodují. Zvítězí to, které je nejvíce podobné. Následuje diskuse o průběhu hry. 5. Zapojte aktivně studenty do bližšího seznámení s redakčním managementem a se současnými novinářskými osobnostmi. a) Zadejte studentům referát - prezentaci na osobnost novináře. Cílem je představit ho spolužákům a popsat jeho novinářskou kariéru. Zdeněk Šámal Erik Tabery Lucie Výborná Jan Šmíd Martin Komárek Petr Šabata Václav Moravec Jaroslav Kmenta b) Zadejte studentům úkol, aby s pomocí internetu vyhledali šéfredaktory deníků, týdeníků a vybraných rádií, televizí a internetových zpravodajských webů. 12

14 6. Napiš si svůj vlastní článek. Studenti si mohou sami napsat vlastní článek, který může být zveřejněn. (Deník: Čtenář reportér, Novinky Napište vlastní článek: 7. Pusťte studentům video ukázku ze zahájení vysílání Československé televize v roce 1953 a ukázku ze zahájení vysílání televize Nova v roce Diskutujte o rozdílech: a) Forma b) Obsah c) Technologie y Teoretická část 1. Masová média a mediální komunikace Komunikace je součástí lidského života. V každém momentě něco vyjadřuji komunikuji. Komunikaci rozdělujeme následovně: 1. Intrapersonální vnitřní: mluvím sám se sebou 2. Interpersonální - dialog: komunikace se účastní dva lidé a navzájem reagují 3. Skupinová komunikace: např. v rodině, v práci, v restauraci, účastní se jí skupina lidí 4. Institucionální komunikace: např. na úřadech, nepočítá s jedinci, ale se skupinami 5. Veřejná komunikace a) v užším významu (vysokoškolská přednáška) b) masová mediální komunikace Mediální komunikaci zajišťují masová média. V tomto typu komunikace není zdrojem jednotlivec, ale mediální instituce. Příjemcem také není jednotlivec, ale veřejnost, publikum. Mediální komunikace je tedy neosobní, protože média přesně neznají své čtenáře a diváky. Ti jsou chápáni jako pasivní příjemci s minimální možností se zapojit do komunikace. Obsah mediální komunikace je předáván ve standardizované podobě, na kterou jsou příjemci zvyklí. Proto má zpravodajství, publicistika, různé typy televizních a rozhlasových pořadů ustálenou formu. A na základě toho umíme rozpoznat zprávu od komentáře, reklamu od seriálu a reportáž od interview. Proces mediální komunikace vyjádřil Harold Laswell tímto vzorcem: Někdo říká něco někomu nějakým kanálem a s nějakým účinkem. Na základě tohoto vzorce se rozdělují také studia médií: studium zdrojů (mediální organizace), studium obsahů, studium kanálů technologií, studium publika a studium účinků médií. 13

15 Noviny, rozhlas, televize internet, časopisy jsou média, která sleduje a čte velké množství lidí, kteří jsou anonymní, neorganizovaní a rozptýleni věkově, geograficky a také sociálně. Proto tato média nazýváme masová. Podle toho, že jejich uživatelé jsou právě masy. Masová média jsou společenské instituce, které uspokojují potřeby společnosti i jednotlivců. Média mají tyto funkce: 1. Informování média poskytují informace o událostech a o dění kolem nás. Přinášejí informace o aktuálním rozdělení moci a usnadňují přizpůsobení se inovacím a pokroku. 2. Socializace média vysvětlují a komentují to, co se kolem nás děje. Nastolují obecně přijímané hodnoty. 3. Kontinuita média podporují kulturně převládající vzorce chování. 4. Zábava média jsou zdrojem zábavy, uvolnění a prostředkem trávení volného času. 5. Získávání média získávají společnost pro významné cíle (politická, ekologická sféra apod.) S nástupem digitalizace a nových technologií došlo k rozdělení médií na tzv. stará a nová média. Termínem nová média označujeme ta, která fungují na základě digitálním číselném zpracování dat. Masově se začala šířit od konce 70. let 20. století, kdy se začal používat osobní počítač. Od 90. let nastupuje internet a jeho masivní šíření společností. Stává se každodenní součástí života a životního stylu. Nová média daleko více aktivizují své uživatelé a stávají se prostředkem zábavy. Neslouží primárně k získávání informací, ale ke společnému sdílení dat, fotografií, stahování hudby a filmů. Vedle u a on-line komunikace (chatování) jsou v současné době na internetu populární sociální sítě (nejznámější je Facebook). Sociální síť je prostor na internetu, kde si uživatelé zakládají vlastní profily, sdílejí fotografie, informace a komunikují s ostatními uživateli. Vytvářejí si tak vlastní virtuální komunitu, která často kopíruje reálnou komunitu přátel a kolegů. 2. Průlet dějinami médií Ve starověku se lidé setkávali v divadlech a na gladiátorských zápasech. Zde se vyjadřovali k politickým událostem. J. G. Caesar jako první zřídil vydávání denních zpráv, kde byly informace o hlavních politických událostech, událostech v císařské rodině, o hrách, divadlech. Předchůdcem plakátů byly tzv. dipinti. V 1. století se na bílé stěny psaly černou barvou politická hesla, upoutávky na divadlo, dokonce doporučení na dobré hostince a také tyto stěny nabízely prostor pro vyjádření k soukromým setkáním seznámení. Milníkem v dějinách médií byl vynález knihtisku a vydání Gutenbergovy bible v roce K šíření informací v 15. a 16. století soužily letáky. Leták s největší působností bylo Lutherovo 95 tezí proti odpustkům. Jednalo se o první práci s médii, kterou můžeme nazvat jako masovou. 14

16 K periodickému tisku vedly dva směry: 1. Korespondence: zpravodajské dopisování o zámořských objevech, válečných událostech. 2. Letáky a zpravodajské listy: vydávali je tiskaři a obsahovaly zprávy o politických a církevních událostech, ale také obsahovaly zprávy zábavného charakteru. Počátky periodického tisku jsou v 17. století. Ve Francii a v Nizozemí začaly vycházet nepravidelné týdeníky a v 18. století v Anglii deníky. Rozvoj masových médií souvisí s průmyslovou revolucí a s přechodem od tradiční společnosti k moderní. Tradiční společnost byla charakterizována pevnou vazbou k rodnému místu a rodině, vědomím sociálního statutu a silným postavením církve. Růstem měst a vznikem velkých továren se z venkovských přistěhovalců stávali dělníci, kteří se museli nově zorientovat v novém prostředí. Zvyšování gramotnosti a rozvoj obchodu vedl k zájmu o komunikační prostředky a rozvoj novin. S nástupem 19. století se média stávají významným ekonomickým odvětvím. Vznikl fenomén volného času, kdy dělníci po práci nemuseli pracovat na polích a hledali jiné formy zábavy. Zaváděním školní docházky se zvyšovala gramotnost. A volební právo pro širší okruh lidí zvětšovalo voličskou obec a tím i zájem politiků o jejich oslovení. Vedle novin pro střední a vyšší vrstvy, které si mohly dovolit koupit noviny, které byly poměrně drahé, vznikaly i levnější listy určené pro masové publikum. Myšlenka na deník, který by stál 1 cent a zasahoval nižší vrstvy, se zrodila v hlavě amerického tiskařského dělníka Benjamina Daye. Obsah deníku nabízel jednoduché, zábavné čtení, domácí zpravodajství a články z jiných novin. Protože zisk z každého vydání musel pokrýt výrobní náklady, byl tento list závislý na přímém prodeji. Ve Francii a v USA se noviny díky zvýšení počtů výtisků, pouličního prodeje a inzerce stávají dostupnější pro širokou veřejnost. Konec 19. století je charakteristický komercionalizací médií. Ve Velké Británií je s tímto procesem spojován vydavatel Alfred Harmsworthe, známý jako lord Northcliff. Do dějin médií tak vstoupil pojem northcliffovská revoluce. Noviny pod jeho vedením ztratily osvětovou funkci, byla oslabena jejich politická funkce a staly se byznysem, který měl vydělávat peníze. Redakční část novin se stala upoutávkou na inzertní část. Lord Northcliff zavedl ověřování nákladů a inzerentům účtoval ceny reklamy podle počtu čtenářů. Větší počet inzerentů s sebou nesl větší příjem, a to umožnilo deník prodávat levněji. Čtenáře také přitáhl bulvárním obsahem deníku. Ve svém listu odpovídá na otázky: Co jí královna? Umí ryby mluvit? Může pes spáchat sebevraždu? Důraz byl kladen na zprávy o zločinech, zveřejňoval rozhovory se zločinci a policisty. Jeho motto bylo: Dejte mi jednu vraždu denně. Rozvoj masového tisku byl znakem celého 19. století. V USA a ve Velké Británii se pro něj vžil název penny press, v německy mluvících zemí Groschenpresse a v českých zemích šestákový tisk. Název je odvozen právě od nízké ceny, za kterou se prodával. Později se v českém prostředí tento typ tisku začal nazývat jako bulvární. Původ slova je spjat s pařížským modelem novin, které byly prodávány na širokých pařížských ulicích. 15

17 Stále větší pronikání bulvárních prvků do novin a zvláště do časopisů můžeme v českém prostředí sledovat v první třetině 20. století. Po převzetí státní moci komunisty v roce 1948 se dostává pod kontrolu veškerý tisk, rozhlas a později i televize. Redakcím a vydavatelstvím byl stanoven příděl papíru, byly zrušeny kulturní časopisy a samozřejmostí bylo, že novinář musel být členem komunistické strany. Vývoj a zánik cenzurních opatření: y Úprava tiskového zákonu: vydávání novin a časopisů se nesmělo stát předmětem soukromého podnikání. y Vzniká Hlavní správa tiskového dohledu (HSTD). Ústava 9. května (1948) slibovala svobodu projevu a v paragrafu 21 tvrdila: Svoboda tisku se zaručuje. Není proto v zásadě dovoleno podrobovat tisk předběžné censuře. Vznikem HSTD tedy protiústavně vzniká cenzurní úřad. Od té doby pracovala česká a slovenská média v podmínkách předběžné cenzury, kdy všechny materiály určené k publikaci musela schválit Hlavní správa tiskového dohledu. y Zákon o periodickém tisku a ostatních hromadných informačních prostředcích: ukotvil vznik cenzurního úřadu Ústřední publikační správa (určitý pokrok: na šéfredaktorovi jsou konečná rozhodnutí poté, co byl pracovníkem Ústřední publikační správy upozorněn na závadnost textu). y Federální shromáždění novelizovalo zákon z roku 1966: vypuštěny paragrafy o cenzuře, bránění soukromým subjektům vydávat tisk. y Tlak veřejnosti na zrušení vysílacího monopolu. Proto byl přijat zákon, který umožňoval získat licenci na vysílání právnickým i soukromým subjektům. V tomto roce byly také zastaveny státní dotace na vysílání. Od této doby se k financování používá reklama. y Do soukromých rukou přešlo 80 % státního majetku, do vlastnictví médií se angažovali zahraniční investoři 3. Nová média a současné technologie Nová média nebo také digitální média jsou založena na numerickém zpracování dat. Patří sem počítač, telefon, různé přehrávače, internet, sociální sítě apod. Nová média souvisejí s moderními formami komunikace. Vedle u mohou uživatelé vzájemně komunikovat pomocí Skypu (program na telefonování přes internet), ICQ (chatovací program) nebo přes online sociální sítě (Facebooku, Twitter apod.) Kyberkultura je pojem popisující současnou kulturu spojenou s využíváním informačních a komunikačních technologií, je to zároveň pojem pro označení historické a aktuální reflexe nových médií. 16

18 Internet U zrodu internetu stálo americké ministerstvo obrany. První pokusná síť spojila v roce 1969 počítače na čtyřech univerzitách na západě USA: tři v Kalifornii, jednu v Utahu. Síti se začalo říkat Arpanet. Do České republiky se internet dostává počátkem 90. let. Nejprve k němu měli přístup pouze akademičtí pracovníci. Od roku 1993 se na internetu začaly objevovat komerční organizace. Nejposkytovanější službou internetu je služba www (world wide web), která umožňuje přenos webových stránek. URL (Unique Resource Locator = jednoznačné určení zdroje): Jedná se o synonymum pro internetovou adresu. Je to způsob, jak jednoznačně zapsat umístění souboru na internetu. HTTP (Hypertext Transfer Protocol): Je internetový protokol, který umožňuje spojení mezi webovým prohlížečem a webovým serverem. HTML (HyperText Markup Language): Je internetový jazyk. HTML dokumenty (WWW stránky), jsou textové soubory, které kromě vlastního textu obsahují formátovací značky, které mohou textu přiřadit různý význam. V období Webu1.0 byla přítomnost v online prostoru spíše čtením knihy, než sdílením konverzace. Předpokládalo se, že se členové online skupin skoro nikdy nepotkají. Ve společnosti i v oblasti technologií však došlo ke změně. Virtuální prostory se staly zcela běžnou součástí našich životů. Proto vzniká termín virtuální komunita. Tento termín byl poprvé použit internetovým průkopníkem Howardem Rheingoldem (1993) Virtuální komunity definoval jako sociální agregáty, které se objevují, když dostatek lidí provozuje dost dlouhé veřejné diskuze, s dostatkem lidského citu, aby formovaly sítě personálních vztahů v kyberprostoru. Lidé v online komunitě si podle něj vyměňují poklony, ale také se hádají, začleňují se do intelektuálního diskurzu, obchodují, vyměňují si znalosti, sdílí emocionální podporu, plánují, drbou, zamilovávají se, nachází přátele a zase je ztrácí, hrají hry i flirtují. Oblast WEB 1.0 WEB 2.0 Funkcionalita Informace jsou uspořádány do hypertextových stránek. Ovládání pomocí odkazů způsobuje fragmentaci zobrazování informací a menší přehlednost. Kromě informací je poskytována aplikační funkcionalita. Například: webmail, diskuse, blog, nástěnka, fotogalerie, videoshoty. Ovládání umožňuje zobrazit informace na jednom místě bez fragmentace. Obsah webu Obsah webu je vytvářen vlastníkem. Na utváření obsahu se podílejí návštěvníci. Vlastník krom vytváření obsahu je v roli moderátora. Dochází k decentralizaci autorit. 17

19 Oblast WEB 1.0 WEB 2.0 Interakce Obsah webu je vytvářen vlastníkem. Na utváření obsahu se podílejí návštěvníci. Vlastník krom vytváření obsahu je v roli moderátora. Dochází k decentralizaci autorit. Aktualizace obsahu Obsah aktualizuje a tvoří vlastník. Tvůrců obsahu může být velké množství. Obsah je kromě vlastníka tvořen návštěvníky. Sociální zařazení návštěvníka Návštěvník je pasivním čtenářem informací. Návštěvník vytváří s ostatními rozsáhlou komunitu. Na stejném místě se setkávají návštěvníci podobných zájmů, mohou aktivně komunikovat. Zdroj: Sociální média se stala součástí života. Jsou to blogy, diskuze, různá fóra, chaty a sociální sítě. Blog: Slovo blog vzniklo spojením anglického web log, což v češtině znamená webový zápisník, a zkrácením slova weblog. Jedná se o internetovou aplikaci webovou stránku, kterou si spravuje a plní ji svými komentáři a příspěvky jeden člověk blogger. Chat (online komunikace): Jedná se o komunikaci jednoho i více účastníků v reálném čase přes internet. Sociální sítě: Jsou online sociální prostory, kde se uživatelé setkávají, komunikují spolu a sdílejí navzájem informace fotografie i videa. Případová studie Annenberg Digital Future Project Univerzita Jižní Kalifornie, 2008: největší výzkum života Američanů online. Výsledky: 15% všech uživatelů internetu označilo, že se považuje za členy komunity. Polovina respondentů se přihlásila k tomu, že prožívají online komunity stejně jako ty reálné. Sociální světy jsou totiž dnes propojené většina lidí z online komunit se potkává i face to face. Výzkum ukazuje, že to, co se děje v naší společnosti není kvantitativní změna, ale kvalitativní posun s tím, jak více lidí používá internet, je internet používán jako sofistikovaný nástroj komunikace, který umožňuje a posiluje formování komunit. Mnozí tyto komunity považují za nepostradatelné. Stávají se místy, kam patříme, místy zdrojů informací, emoční podpory, bez které se lidé neobejdou. Chatování před nákupem, návštěvou lékaře nebo rodičovskou schůzkou se pro nás stává naprostou samozřejmostí. Online komunity nejsou virtuální. Lidé, které potkáváme online, nejsou virtuální. Jsou to reálné komunity plné reálných 18

20 lidí, což je důvod, proč se většina z nich setkává i tváří v tvář Organizace médií redakční management Mediální instituce fungují velmi podobně jako jiné firmy. Kromě redakce zde existují další oddělení, která se podílí na fungování. Jedná se o technické oddělení, distribuci, inzertní oddělení. Na mediální instituce jsou napojeny další subjekty: právní, PR, asistenti, koordinátoři. Redakce vykonává novinářskou práci. Ve velkých mediálních organizacích se těší velké autonomii (pokud je zaručena nezávislost, redakce je důvěryhodná, může zastupovat zájmy publika. Opačný případ: redakce se stává nástrojem komerčního vlivu, vliv může uplatňovat vlastník, politické strany, zadavatel reklamy). Původně se staral šéfredaktor pouze o publicistiku a zpravodajství, komentoval dění. V současnosti je více manažerem, který komunikuje s redakcí a vydavatelstvím, spojuje žurnalistiku a ekonomiku. Pozice současných šéfredaktorů je obtížná. Musí hájit autonomii redakce a zároveň se starat o prodej a zisky. Mediální produkt se totiž musí prodat na dvou trzích, u publika a u zadavatelů reklamy. Média se snaží oddělit redakční a inzertní část. Často se však stává, že dochází ke spolupráci mezi těmito odděleními. Redakční práci zastávají redaktoři novináři, kteří mají rozdělené kompetence. Šéfredaktor řídí celou redakci a zodpovídá za obsah média a kontroluje podřízené redaktory. Editor zodpovídá za jednotlivá vydání (novin, televizního zpravodajství, internetového deníku). Koordinuje práci redaktorů a vybírá témata k zveřejnění. Fotograf má na starosti fotografování snímků k jednotlivým příspěvkům. Redaktor je pracovník média a připravuje jednotlivé příspěvky. Ve společnosti je stále vedena diskuse o zařazení novináře jako profese. Sami novináři se považují za specifickou profesi, stejně jako lékaři, právníci. Nehovoří však už o povinnostech, kterými by se měli zavázat, o normách, podle kterých by se hodnotila kvalita jejich práce. Novináři se často blíží individualistům, umělcům, kteří mají své zvláštnosti a manýry a potřebu prezentovat sám sebe. Deníky mají obvykle pět klasických tematických oblastí. 1. Zprávy a politika 2. Ekonomika 3. Kultura 4. Sport 4. Regionální zpravodajství Větší listy tyto rubriky dále člení, například zpravodajství na domácí a zahraniční. 2 Kozinets, Robert V Netnography: Doing Ethnographic Research Online. London: SAGE. 19