FARNÍ MÌSÍÈNÍK. Zpravodaj Øímskokatolické farnosti sv. Václava Brumov - Bylnice Sv. Štìpán Sidonie 18. sv. Emilián 25. sv.

Transkript

1 FARNÍ MÌSÍÈNÍK Zpravodaj Øímskokatolické farnosti Václava Brumov - Bylnice Sv. Štìpán Sidonie nedìle Èíslo: 8, 9 Roèník: 12 Volného èasu tøeba vhodnì vyu ít k uvolnìní ducha a k posílení duševního a tìlesného zdraví. tomu slou í rozmanité záliby a zájmy, cestování do jiných zemí, které èlovìka vnitønì zušlech uje, ale i lidi vzájemným poznáním obohacuje. Gaudium et spes (61) Ka dý den je Tvùj den Práce - volný èas, klid, rekreace. Musím správnì odpoèívat. Pøestávka mi dává radost. Nemám-li ve svém ivotì èas pro Tebe, èas, abych Tì miloval, èas pro lidi, pak byl všechen spìch - nadarmo. Všechen èas je Tvùj èas. Kalendáø nedìle 16. nedìle P. Maria Karmelská Brigita bl. Èeslav a Hyacint Kristina Na celý èas prázdnin - a u budete pracovat nebo odpoèívat - Vám ehná ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého otec Miroslav Strana Gorazd nedìle Petr 31. Ignác 1. Maria 2. Eusebius nedìle 6. Promìnìní Chryzolog Pánì z Loyoly Kajetán Emilián Jakub St. Alfons z Liguori Dominik èervence srpna 2007 Nedìle Pondìlí Úterý Støeda Ètvrtek Pátek Sobota Jan Qualbert Makrina Jáchym a Anna z Vercelli Terezie Benedikta od Køí e Jindøich Eliáš a druhové Lydie bl. Hroznata Vavøinec z Brindisi Nazarius a Celsus Jan Maria Vianney 10 Vavøinec 11. Klára

2 Dùvìrnì s Je íšem Je íš mu odpovìdìl:,tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mì neznáš?' (Jan 14, 9). Ta slova nejsou napomenutím, dokonce ani nevyjadøují pøekvapení; Je íš jimi povzbuzuje Filipa, aby se Mu více pøiblí il. Osoba, kterou známe nejménì dùvìrnì, je Je íš. Pøed Letnicemi znali uèedníci Je íše jako Toho, kdo jim dal moc vítìzit nad démony a pùsobit probuzení (viz Lukáš 10,18-20). Byli Mu velice blízko, ale opravdová blízkost mìla teprve pøijít: Nazval jsem vás pøáteli (Jan 15,15). Právì pøátelství je velice vzácné. Znamená to ztoto nit se s nìkým v jeho myšlení, být mu blízký srdcem i duchem. Naše ivotní zkušenost nám má pomoci vejít do tak blízkého vztahu s Je íšem. Pøijímáme Jeho po ehnání, èteme Jeho Slovo, ale známe Je íše doopravdy? Je íš øekl: Prospìje vám, abych odešel (Jan 16,7). Opustil je, aby je k sobì pøivedl ještì blí. Je íš má radost, kdy Jeho uèedník vynakládá svùj èas, aby Ho poznal ještì dùvìrnìji. Písmo ukazuje, e nést ovoce mù eme pouze tehdy, máme-li dùvìrné obecenství s Je íšem Kristem (viz Jan 15,1-4). Je-li mezi námi a Je íšem dùvìrný vztah, nejsme nikdy osamìlí, nechybí nám porozumìní ani soucit. Mù eme mu vylévat svoje srdce, ani by nás pokládal za pøecitlivìlé ubo áky. Køes an, který má s Je íšem dùvìrný vztah, nestrhává pozornost na sebe. Jeho ivot je viditelným dùkazem Je íšovy vlády. Necháme-li Je íše, aby bezezbytku naplnil ka dou oblast našeho ivota, dovede nás k pevné a pokojné rovnováze, jakou dává tìm, kdo ijí v Jeho blízkosti. Z knihy: To nejlepší pro Jeho slávu (O. Chambers) cvièení asketického ivota, jiného pohrdat veškerou tìlesností a dalšího si pøipravuje k muèednictví. V ka dém pùsobí sice jinak, ale sám v sobì je v dycky jeden a tý, jak je psáno: Projevy Ducha jsou dány ka dému k tomu, aby mohl být u iteèný. Pøistupuje k nám tiše a mírnì, cítíme jeho sladkost a vùni; jeho jho je velmi lehké. Jeho pøíchod pøedcházejí záblesky paprskù svìtla a poznání. Pøichází skuteènì jako pravý ochránce; pøichází pøece zachránit a uzdravit, pouèit a napomenout, povzbudit a potìšit, dát duši svìtlo, nejprve duši toho, kdo jej pøijímá, a pakjeho pùsobením i duši jiných. Kdy byl nìkdo døíve ve tmì a náhle spatøí slunce, má rázem oèi plné svìtla a jasnì vidí, co døíve nevidìl; podobnì je na tom ten, komu se z milosti Bo í dostalo daru Ducha svatého; duše se mu naplní svìtlem, a povznesen nad lidské mo nosti vidí, co døíve neznal. Z»Katechezí«svatého Cyrila Jeruzalémského, biskupa Naše nedùvìra v Boha My nejradìji všechno dopøedu naplánujeme a organizujeme, abychom byli pány situace a aby nás nic nezaskoèilo. Ale Bùh nám rád bere naše jistoty, aby nauèil odevzdanosti, aby On byl naší jedinou jistotou. S pobavením maøí naše plány, abychom pochopili, e On je pánem našich ivotù a e sám se do detailù o všechno postará. Jo Croissant ivá voda Ducha svatého Voda, kterou mu já dám, stane se v nìm pramenem vody tryskající do ivota vìèného.' Nový druh vody, která je ivá a tryská. Tryská na ty, kdo jsou toho hodni. Proè však vyjádøil milost Ducha pøirovnáním k vodì? To proto, e na vodì všechno zále í, e z ní ijí rostliny i ivoèichové, e jako déšt' sestupuje z nebe, e prší stále stejnì a stále stejná, a pøece má rozmanité úèinky: jinak pùsobí na palmu a jinak na révu; a ve všem je vším. Je to stále stejná voda a neexistuje ádná jiná; déšt' se pøece sám nemìní a nepadá poka dé jiný. Pøece však tím, e se pøizpùsobuje slo ení pøijímajícího prostøedí, pùsobí všude právì to, co je potøebné a nále ité. A stejnì je tomu také u Ducha svatého. Aèkoli je jeden, stále stejný a nedìlitelný, pøidìluje ka dému milost, jak sám chce. Ajako na vyschlém stromì, kdy dostane vodu, vyrazí výhonky, tak i høíšná duše, obdaøená v pokání darem Ducha svatého, pøináší ovoce spravedlnosti. Je to v dycky jeden a tý Duch svatý, pøece však na Bo í pokyn a v Kristo - vì jménu pùsobí nejrùznìjší mocné èiny. Tak u jednoho èlovìka u ívá daru øeèi k moudrým výrokùm, u jiného osvìcuje mysl darem prorockým; jednomu udìluje moc zahánìt zlé duchy, jinému dává umìní vykládat Písmo. U jednoho posiluje mírnost, jiného uèí všemu stran milosrdenství; jednoho uè; se postit a snášet Já jsem Hospodin, tvùj Bùh, který stvoøil nebe i zemi. Pamatuj, e máš být mým spolupracovníkem na stvoøení. Tím, e jsem ti dal ivot, dal jsem ti svobodu, zodpovìdnost a omezené zdroje zemì. Chraò ivot ve všech jeho podobách, zejména ivot bezbranný. Peèuj o vzduch, vodu, zemi, rostliny a zvíøata jako o své bratry a sestry. Strana 2

3 Kalendáø nedìle 13 Jan 14. Maxmilián 15. Berchmans M. Kolbe nedìle Bernard Pius X. Nanebevzetí Panny Marie P. Maria Královna Štìpán Uherský 17. Rù ena z Limy 24. Bartolomìj 21. nedìle Jana Augustýn 30. Fiakr 31. Monika nedìle 3. Øehoø 4. Rù ena 5. Veliký z Viterba Umuèení Køtitele Viktorin 12. srpna záøí 2007 Nedìle Pondìlí Úterý Støeda Ètvrtek Pátek Sobota 6. Magnus 7. Myron 18. Helena 25. Ludvík Rajmund 1. Jiljí Melichar Grodecký 8. Narození P. Marie nedìle 10. bl. Karel Spinola Emil Jméno P. Marie Z farních matrik - èerven 2007 Pokøtìni byli: Vilém Holba Sezdáni byli: MUDr. Lenka Kortová (Brumov) a Pavel Výlet (Svatoboøice - Mistøín) Lenka Strnková a Robert Srna (Otrokovice) Monika Ordeltová (Brumov) a Rostislav Tichý (Drnovice) Pohøbeni byli: Kristýna Šenkeøíková (1931) Vojtìch Maniš (1978) Viera Kostková (1937) Informace * Pìšky na Hostýn pùjdeme srpna 2007 *Celostátní setkání mláde e v Táboøe - Klokotech se koná srpna Více na www. tabor.2007.signali.cz * YMCAMan elská setkání * léto 2007 Kromìøí Hranice Další informace: K èlánku pana Koneèného V Mìstském zpravodaji è. 6 mì kromì jiných u iteèných zpráv o dìní v našem mìstì zaujal èlánek, který napsal pan Koneèný z Bylnice. Jeho èlánek mì zaujal proto, e se v nìm sice na nìco ptá, co je zøejmé ji i z názvu jeho èlánku, toti - cituji: Komu vlastnì platíme opravu?, ale jinak je mu velmi jasné komu, proto e, jak z dalšího jeho èlánku vyplývá, je to pøece platba na nìjaké další, blí e neurèené vzdušné zámky pro církev. Samozøejmì, e s nìèím takovým pan Koneèný nemù e Strana 3 souhlasit a té nesouhlasí. A proè by mìl souhlasit, kdy není, jak uvádí, ani vìøící. Mnì z tohoto èlánku zùstalo jen velmi smutno. To proto, e si myslím, e finanèní prostøedky, které byly získány na nutnou opravu místního kostela, co je historicky velmi vzácná památka ze 13. století, nebyly ani v nejmenším zneu ity pro jiné úèely. Jistì o tom existuje i pøesná evidence. Pøedevším si však myslím, e si pan Koneèný, døíve ne takový èlánek napsal, mìl všechno poøádnì ovìøit, proto e køivé svìdectví je jednak nezákonné, ale hlavnì je to velmi zákeøná a nedùstojná vìc, která vnáší hoøkost do všech naøèených. Jen si to, pane Koneèný, pøedstavte, kdyby Vás nìkdo veøejnì naøkl, e jste nìco tøeba zpronevìøil. Jak by Vám bylo? A ještì jedna poznámka k èlánku pana Koneèného: Jestli e jste byl pøesvìdèený, e vyhlašované sbírky nejsou na správnou vìc, nikdo Vás k ádnému daru nenutil. Však závìr Vašeho èlánku u mluví za vše. Ptáte se: Tak komu tu opravu vlastnì platíme? To ví snad jen ten nahoøe a pøitom hned v úvodu svého èlánku uvádíte, pane Koneèný, e jste nevìøící. Jaroslav Liška Poznámka redakce Farního mìsíèníku Bereme-li vá nì evangelium, budeme vyprošovat dar víry všem, kteøí to potøebují. Hradní tóny - XII. roèník Letošní hudební festival køes anské písnì mìl motto Jako jsem já miloval vás, tak se vy milujte navzájem a to podle celostátního setkání mláde e Tábor-Klokoty. Ajaký byl tento festival? Jedním slovem - nádherný! Podaøily se dvì vìci: 1. Po nìkolika letech zvaní koneènì potvrdila úèast profesionální hudební skupina Jiný rytmus brit-rock ze Znojma a tak po festivalu následoval koncert. 2. Koneènì jsme mìli - my domácí - zastoupení i v kategorii dìtí Dokonèení na str. 4

4 Dokonèení ze str. 3 Ale postupnì. Je tomu mìsíc snad dva, kdy v naší farnosti zaèala díky dvojici studentek Jitky Sopkové a Jany Petrùjové fungovat Malá scholka - Sluníèka. Scházejí se v sobotu odpoledne v chudobinci a to nejen aby zpívali, ale hrají i hry a povídají si. Do budoucna plánují i spoleèné výlety, aby poznali Brumov- Bylnici a okolí. Na soutì si pøipravili jen 2 písnì, ale jednu z nich jako vlastní tvorbu vedoucí Jitky. Výkon sice odpovídal délce trvání scholky, ale tajemství vítìzù spoèívá v tom, e se dostavili na start. I jejich poèet pová livì klesl, nebo ze sedmi nejmladších nakonec vystupovaly jen ètyøi, proto e jejich øady oslabila nemoc. O to víc se však všechny sna ily a daly do toho všechno: své nadání, svou zodpovìdnost i svou radost ze zpìvu a chu zpívat. Dokonce si pøipravily stejné trièko na vystoupení - a to opravdu samy- na bílé trièko nakreslily sluníèko. Byly to naše sluníèka. V kategorii dìtí se zúèastnilo tedy celkem 8 farností se svými scholièkami: Lideèko, Francova Lhota, Slavièín, Støelná, Nedašov, Nový Hrozenkov, Kromìøí a Brumov-Bylnice. Vystoupení byla ú asná svým velkým poètem úèastníkù, výbìrem písní a vyrovnaná svým projevem. Ètyøèlenná odborná porota, do které zasedli o. Miroslav Sleldzinski, paní Zdislava Ïulíková - varhanice, paní uèitelka Mgr. Helenka Bánovská a pan uèitel Mgr. Zdenìk Kozubík, mìla hodnì tì ký úkol jak urèit vítìze. V kategorii mláde e se zúèastnili ADORARE ze Študlova, hudební skupina MIRAKLE MAKER, která mìla své 1. veøejné vystoupení na Dni matek , schola z Lideèka a naše schola z Brumova-Bylnice. Celou soutì komentovala a jednotlivé scholièky uvádìla paní uèitelka Ing. Marie Macháèová. Hrad se rozeznìl duchovními písnìmi a rozkvetl mládím, pestrostí úborù a mno stvím farností. A kdo si odnesl pomyslnou palmu vítìzství a skuteèný pohár? Vyhlášením výsledkù odborná porota povìøila vhodnì Zdenka Kozubíka, nebo byl vtipný a velmi pohotový. V kategorii dìtí vyhrála Nedašovská schola, v kategorii mláde e pak nepøekonatelníadorare ze Študlova. Sympatie a cenu divákù - velký dort - pak získala Scholièka z Lideèka. Všichni úèastníci obdr eli diplom a záøivì luté trièko se znakem Valašské nadace s brumovským hradem. Opadlo napìtí, ceny byly rozdány a všichni jsme se mohli potìšit výkonem profesionálù. A e to umí! Kdo se nemohl zúèastnit, má mo nost je slyšet na Katolické charismatické konferenci v Brnì, ve dnech a také na Celostátním setkání mláde e Tábor-Klokoty. Nechtìlo se nám rozcházet a nakonec nás rozhánìl déš, ale ani tomu se to nepodaøilo, nìkteøí vytrvalci zùstali. A tak jen èas ukonèil koncert. Kdo zùstal do konce, déš nedéš, byl svìdkem nádherné barevné duhy a ne jedné ale dvou nad sebou, které se rozklenuly nad hradem. Sám Bùh ukázal znamení svého po ehnání této akci. Velké podìkování patøí organizátorùm, kteøí získali finanèní podporu z krajského fondu kultury, zajistili skákací hrad, pøipravili výzdobu, obèerstvení pro úèinkující i pro návštìvníky a zajiš ovali bezchybný prùbìh soutì ního festivalu. Díky jim a jejich nezištné obìtavosti jsme mohli smysluplnì pro ít krásnou sobotu na hradì! Co øíci na závìr? Ji teï se tìšíme na další, a to XIII. roèník v roce 2008! Ing. Eva Petrùjová 15 let LL - LIKVIDACE LEPRY Bez Bo ího po ehnání marné lidské namáhání JAK TO BYLO PØED PATNÁCTI LETY? V jedné Mariánské skupinì jednomu èlenu zpùsobilo vnuknutí vùli pomáhat malomocným, a to rychle. Bylo to v bøeznu v roce O tom, jak to uskuteènit, se vùbec nevìdìlo. V dy jsme byli vlivem komunismu v informativním vìzení odtr eni zcela od svìta. Ale v tom intensivním úsilí, jak na to, kde všude se ptát a hledat, stále nás nìco vedlo tak, e jsme obdr eli velmi rychle informace a získali kontakty. A z malého poèáteèního díla vyrostlo hnutí, které vy ebralo a poslalo za posledních 15 let malomocným a nyní i tuberkulózním u pomoc za 132 miliónù Kè. A k 15letému výroèí LL - jakoby vyvrcholením naší èinnosti - jakoby symbolicky v rámci 1. Èesko-indickému nemocnièního komplexu v Bhilajpahari, který LL vybudovala vlastním nákladem, byla v pøedveèer jubilea slavnostnì otevøena nemocnice Josefa pro malomocné a TBC i pro jiné chudé nemocné oblasti státu Jarkhand,.Au se tam vesele léèí. Ne náhodou máme na obálce našeho listu MISIONÁØ MALOMOCNÝCH - Spoleèenství pomocníkù misijních Strana 4 leproserií. Jsou nás toti desetitisíce, kteøí to volání o pomoc ze zemí tzv. Tøetího svìta - z Asie, Afriky, Ji ní Ameriky, Madagaskaru, Filipín atd., kde malomocní ijí - uslyšeli a okam itì zareagovali. Èlenové výboru LL jsme jen vyu ili dùvìry v nás a darù našich dárcù a historické pøíle itosti: KONEÈNÌ JE LEPRA VYLÉÈITELNÁ! V 80. letech 20. století se objevilo heslo, díky objevu lékù, které bacila lepry doká í v tìle malomocného zcela zlikvidovat. Stalo se tak teprve za 100 let po objevení pùvodce lepry norským lékaøem Armauerem Hansenem. Malomocných bylo ještì koncem minulého století registrováno na celém svìtì cca 12 a pùl miliónu, tedy víc jak u nás obyvatel. Hrùza dìsila a nemoc nièila masivnì rodiny, které tak byly vyhoštìné ze spoleènosti jako psanci, nikdo se jich nesmìl dotknout, nikdo se s nimi ne enil, nikdo jim nedal zamìstnání, nikdo jim nepodal vodu, ebrota a bída za nepøedstavitelných bolestí, vleklého tìlesného rozkladu a po zoufalý beznadìjný konec - vyhoštìnci i po smrti. A náhle nadìje po mnohatisíciletém utrpení lidstva! Objev! Jako kdy padly léky z nebe na naši zem. Adostaly se ty léky do tìch správných rukou - toti do leproserií, kde u pøed mnoha desítkami let se sna ili malomocným obìtavì pomoci øádové sestry èi bratøi. A kde tato místa byla jakoby pøipravena pro léèení a vyléèení nyní ji bývalé nevyléèitelné choroby. Metlu lidstva smést z povrchu zemského! I naše LL má na tom podíl. Nelze odhadnout mno ství nemocných lidí, kterým naše LL vedle ostatních podobných spolkù západního svìta pomohla dodávkami lékù zachránit ivot, ale náš podíl na tomto Bo ím díle je jistì mnoho desetitisícových zástupù uzdravených. Dnes je malomocných roènì v dy novì objevených pøípadù asi 600 a 700 tisíc. Tedy jedno veliké vítìzství Dobra v tom dnešním hrùzyplném svìtì! Ale boj s leprou (k tomu se pøidala i exploze tuberkulózy) pokraèuje a k cíli, to je nutnosti dostat lepru pod kontrolu. Dokonèení na str. 5

5 Dokonèení ze str. 4 Psát jakési dìjiny LL je zbyteèné, proto e to byl boj se sebou samými, velký sebezápor všech, kteøí s maximem svých sil pomáhají Dobru. Pán o vás všech ví, kteøí jste pomohli modlitbami, obìtavou pomocí, penì ními dary, ba i tøeba jen malými. A my vám, našim bratøím a sestrám, na tomto nebeském díle pøi pøíle itosti výroèí zalo ení LL ze srdce dìkujeme, byli jste a doufáme, e jste i nadále našimi pomocníky misijních leproserií. K Slávì Bo í! Jiøí Holý, pøedseda LL Tajemství ivota. Kdo byl døíve? S ivotem na naší planetì se setkáváme naprosto všude. V hlubinách moøí, na pouštích, kde zdánlivì není vidìt, na horách a dokonce i v zalednìných oblastech Arktidy a Antarktidy. Vyskytuje se v pøekvapující mnohotvárnosti, dokonalosti, ve vzájemné harmonii, a se to vymyká naší pøedstavivosti. Kdy pohlédneme na svìt, který nás obklopuje, na všechnu tu ú asnou rozmanitost, krásu a jedineènost ivota, kdy se zamyslíme nad zákonitostmi a sounále itostmi všech vìcí, pøijde nám na mysl otázka: Odkud se to všechno vzalo? Kde to má svùj poèátek a kam to všechno spìje? Je ivot jen náhoda? Mnoho lidí na tuto otázku odpovídá: to vše uèinila matka pøíroda, ona je moudrá stavitelka. Ateisté tvrdí, e ivot povstal z ne ivé hmoty, sám ze sebe - a u nìjakou náhodou èi zákonitì. Zaèal se vyvíjet a rozšiøovat po celé zemi bìhem dlouhých milionù let a do dnešní doby. Nìkteøí lidé se rozhlí ejí po naší Zemi a tvrdí, e ke svému vzniku nepotøebovala ádného Stvoøitele. Odùvodòují to tím, e Boha nikdo nikdy nevidìl, a proto neexistuje. Boha opravdu nelze vidìt. Bible nám øíká: On jediný je nesmrtelný a pøebývá v nepøístupném svìtle; jeho nikdo z lidí nevidì! a nemù e uvidìt (1Tim 6, 16). I kdy Boha nemù eme vidìt, všude lze spatøit stopy jeho pùsobení, jeho moudrosti a dokonalosti. Z pozorování pøírody lze jednoznaènì odvodit, e nemohla vzniknout sama od sebe, e za ní stojí pro nás nepochopitelná, neviditelná, vysoce inteligentní Bytost. Mnoho vìdcù to dosvìdèuje. Nìmecký chemik Justus von Liebig øekl: Jen ten pozná moudrost a velikost Stvoøitele, kdo se sna í vyèíst jeho myšlenky z obrovské knihy, kterou nazýváme ivá pøíroda.je nepochopitelné, e pøesto lidé nevidí nebo nechtìjí vidìt stopy Stvoøitele a vìøí v èirou náhodu. Pøitom jenom Bùh nás ve svém Slovì - Bibli, s jistotou informuje o pùvodu stvoøení, o jeho zákonitostech a významu, jeho cílech a smyslu. Bude-li èlovìk èíst Bibli a bedlivì pozorovat pøírodu, mù e dojít k zásadnímu poznání, e Bùh existuje. Najednou mu spadnou z oèí brýle mámení a on se na svìt zaène dívat úplnì jinak. Strana 5 Celá ivá pøíroda, která nás obklopuje, je plná zázrakù, dokonalých struktur, pøedivných instinktù a projevù ivota. Zkuste se nad nìkterými zamyslet... V ivých organizmech je informace obsa ena v genech. Je to nedosti itelné mistrovské dílo miniaturizace. Srovnáme-li to s naší technickou dovedností, je mezi nimi astronomická propast. Celé vìdìní lidstva, shrnuté v knihách (uvádí se odhad 17 3 kolem 10 bitù), by se vešlo do 0,01 mm genetického materiálu. Moderní navigaèní systém a ptáci. Zde si mù eme vzít za pøíklad moøského ptáka, zvaného pluvialis dominica. Tento pozoruhodný pták, který hnízdí na Aljašce, pøezimuje na Havaji, vzdálené km pøes širý oceán. Udivující je, e za pár týdnù, po odletu rodièù, odlétají za nimi mláïata bez jakéhokoliv prùvodce. Kde vzali ptáci navigaèní systém? Moderní fotografie a lidské oko. Vestavìný citlivý exposimetr - okam ité automatické zaostøení - širokoúhlá èoèka - okam itá, skuteènosti odpovídající barevná reprodukce. To jsou nìkteré z vlastností lidského oka. Kdo vymyslel a sestavil oko? Mechanická pumpa a lidské srdce. Jaký stroj se mù e srovnávat s lidským srdcem, které vykoná dennì èerpacích rázù, a které má pøedpoklady pokraèovat v tomto výkonu po dobu 70-ti let bez sebemenšího zastavení, údr by nebo opravy? Kdo zkonstruoval srdce? Poèítací stroje a Tvùj mozek. Tvùj mozek je vysoce komplikovaný a impozantní orgán. Má v sobì ukryto více nervových spojù, ne všechny telefonní linky celého svìta. Elektrické signály ze ivých bunìk citlivých na teplotu, pùl milionu bunìk citlivých na tlak, tøi nebo ètyøi miliony bunìk citlivých na bolest, souèasnì signály z oèí, uší, nosu, z oblastí reagujících na chu a èich, vedou pøímo do mozku. Jako udivující pøíklad miniaturní aparatury tøídí a ukládá mozek všechny záznamy tìchto impulsù a souèasnì zpracovává jejich informace. Kdo sestavil tento fantastický poèítaè? Tyto skuteènosti, které èlovìk objevil svìdèí: - o nevýslovné vìdecké úrovni - a výsledcích èinnosti velmi vysoké inteligence. Jeliko ale odpovídají tomu, co pøíroda u po tisíciletí pou ívá, musí být pøírodní fenomén (èlovìk) také výsledkem vysoké inteligentní úrovnì. Elektronické poèítací stroje byly napø. vymyšleny lidským poèítaèem - mozkem. Ale kdo vymyslel mozek? Mozek musel být také vymyšlen a naplánován pro svoje specielní úkoly, jinak by pochod myšlenek byl jen shodou okolností, a proto nespolehlivý. Slova jako dùvod, pùsobení, logika by byla bezvýznamná. Z tìchto dùvodù muselo existovat nìco pøed lidskou schopností myslet a tato schopnost mù e být pouze Bo í. Ale jaké podstaty je vlastnì Bùh? Inteligentní? Podívejme se na uspoøádání pøírody. Mocný? Miliony galaxií ve vesmíru. Zosobnìný? Toto je mo no zodpovìdìt, pakli e On nás vyrozumí. Vyrozumìl nás ale Bùh nìkdy? Ano, v Je íši Kristu, jeho ivot je popsán v Bibli. V tomto ivotì, který by se mohl shodovat s lidským, a který je souèasnì zjevnì Bo ím, nám vyjevil, e pravou Bo í tváøí je láska. Pravá láska má dva charakteristické rysy. První je, e láska v dycky pøeje milovanému to nejlepší. Druhý, e láska se vyznaèuje v dycky tím, e dává. Bible vyjadøuje toto následovnì: Nebo tak Bùh miloval svìt, e Syna svého jednorozeného dál, aby ka dý, kdo vìøí v nìho nezahynul, ale mìl ivot vìèný (Jan 3, 16).

6 Tonièka Tonièka je lípa. Veliká lípa, která roste na bøehu øeky, a kdy kvete, má vonnou korunu plnou bzuèících vèel. Tuhle lípu mìla moc ráda moje babièka, povídala paní A. C., kdy jsme šli údolím k øece. Byla to mlynáøka a milovala tenhle kraj, kde její pøedci ili a mlynaøili u dvì stì let. Jednou se mìla pøistavovat èást mlýna, stavitel rozhodl, e lípa musí pryè. Ale babièka si postavila hlavu. Ne a ne! Nenechá lípu porazit! Všichni babièce tvrdili, e se nedá nic dìlat, lípa musí ustoupit, jestli se má mlýn pøestavìt, a mlýn se pøestavìt musí. Ale babièka si prosadila, e se lípa pøesadí a hotovo. A vybrala místo. Její bratr, mùj prastrýc, byl slavný pra ský zahradník. Kdy se o tom doslechl, vysmál se sestøe, kdo prý kdy slyšel, aby se tak velká lípa pøesazovala. Podle všech biologických zákonù to nemù e pøeèkat. Jen e babièka øekla ne, a kdy babièka øekla ne, tak nebylo o èem hovoøit. Stárek s mládkem a práškem museli lípu vykopat a babièka ji nechala dopravit do veliké jámy na nové místo, které jí vybrala. Dìdeèek, mlynáø, se s babièkou nepøel, øekl si asi, e to je marné, a se sama pøesvìdèí, e lípa zahyne, jinak by mu to mohla vyèítat celý ivot. Babièka chodila lípu zalévat. Malièká babièka vlekla tì ké konve k velikému stromu, vlekla je ka dý den, tuhle práci nikomu nesvìøila. Dìdeèek nad ní kroutil hlavou. Bratr se jí smál. Lidé z vesnice se babièce posmívali. Lípa svìsila listy, trochu pro loutla, všem bylo jasné, e je s ní konec, jen babièka nosila další a další konve. Dìdeèek vìdìl, e babièka je ta nejumanutìjší enièka široko daleko, a tak ji jen mlèky s dýmkou v ústech pozoroval, jak znovu a znovu putuje k lípì. Moje maminka vzpomínala, e byla tehdy malé dìvèátko a babièce, tedy své matce, se nesmála, naopak brala také vodu do konývky a chodila s babièkou zalévat. Jen je nech, a se smìjí, øíkávala babièka a holèièka s ní cupala k lípì. Dny míjely a lípa byla mrtvá. Sousedé kroutili hlavami a jejich dìti se smály malé mamince a nechápaly, proè se namáhá. Nech je.a se smìjí, opakovala v dycky babièka. Umím si je docela dobøe pøedstavit, drobounkou babièku a moji malou maminku, jak chodí k lípì, babièka vleèe velkou konev, maminka konývku. A pak jednoho dne babièka ukázala mamince zelený lístek. Lísteèek na dolní vìtvi lípy se vzpamatoval. Od toho dne se lípa zaèala probouzet. Zachránila se. Zachránily ji. Paní A. C. ukázala do údolí, teï u bylo vidìt na jeho konec, k øece, na louce tam stála košatá lípa. Mlýn za války vyhoøel, stavební materiál z nìj si lidé z okolí rozebrali, nezbyla po nìm ani zeï. Jen ta lípa stojí dál. Pøe ila matku i babièku, jistì pøe ije i mì. Bude tu stát mo ná ještì za sto let, bude stejnì krásná jako teï, mo ná ještì krásnìjší. V dycky ve chvílích, kdy se mi zdálo, e tìm, které mám ráda, není pomoci, jsem si vybavila tenhle pohled do údolí. Lípu Tonièku. Od té doby, co ji babièka zachránila, jí nikdo neøekl jinak, pøekøtili ji babièèiným jménem. A pak prý je nesmyslné sna it se zachránit to, o èem se tvrdí, e se to zachránit nedá. Ka dý si to myslel: venkované, kteøí pøeci mìli své zkušenosti se stromy, myslel si to zkušený zahradník z Prahy, a své enì nevìøil ani dìdeèek. Všechno vypadalo tak marnì, ale babièka s malou holèièkou se nevzdávaly. Jen je nech, a se smìjí, opakovala tehdy babièka a maminka mi tuhle vìtu èasto pøipomnìla. Pøíbìh s lípou Tonièkou se stal jedním z tìch, které se v rodinách èasto vyprávìjí, a babièèino úsloví se mnou šlo ivotem. Víte, ona nebyla nijak vzdìlaná, mìla venkovskou pìtitøídku a o biologii nic nevìdìla. Ale pøece v ní bylo nìco z postav ze starých bájí, øekla bych. Vìdìla, e nemù e opustit starou lípu, a neopustila ji. Jsou takové eny. Na nich stojí všechno, co v tomhle pomíjivém svìtì vytrvává, na nich stojí to, co nám dává sílu pokraèovat v ivotì a vìøit, e nadìje a láska mají smysl. Jen se na tu Tonièku podívejte. Není to nejkrásnìjší strom na svìtì? PaníA. C. se zastavila a pozvedla hlavu k rozkvetlé korunì. Mezi stromem a enou se zatøpytil úsmìv. Z knihy Andìlské vteøiny, Eduard Martin Dìti píší Bohu Milý Bo e, kdybych já byl Bohem, mì by to tak dobøe nešlo. DR SE! Filip Milý Bo e, pošli letos Milana Novotného na jiný tábor. Petr V nábo enství jsme se uèili, co dìláš. Ale kdo to dìlá, kdy si na dovolené? Janka Eucharistie znovu objevená (dokonèení) Pøed oltáøem se objevily stíny lidí v šedých barvách s pozdvi enýma rukama. Maria øekla: To jsou blahoslavené duše v oèistci, které èekají na vaše modlitby, aby se naplnilo jejich oèištìní. Nepøestávejte se za nì modlit. Ony se modlí za vás, ale nemohou se modlit za sebe. Modlete se, aby mohly být s Bohem a tìšit se vìènì v jeho pøítomnosti. Maria dodala: Vidíš, e jsem celý èas zde. Lidé mì hledají na místech, kde jsem se zjevila. To je dobré pro milosti, které tam obdr í. Ale bìhem ádného zjevení, na ádném jiném místì nejsem více pøítomná ne pøi mši svaté. Zde mì v dy najdeš - u paty oltáøe, kde se slaví Eucharistie. U paty svatostánku setrvávám s andìly, proto e v dy setrvávám u Je íše. (...) Pomysli, e jsou lidé, kteøí jsou v tomto okam iku Strana 6 roztr ití a baví se. S lítostí musím øíct, e jsou lidé, kteøí stojí se zalo enýma rukama, jako by Pán byl nìkdo, kdo je jim rovný. Øekni všem lidem, e èlovìk není nikdy více èlovìkem, ne kdy padá pøed Bohem na kolena. Celebrant vyslovil slova promìòování. I kdy byl èlovìkem normálního vzrùstu, náhle zaèal rùst a naplnil se nadpøirozeným svìtlem, které nabývalo zvláštní síly kolem jeho Dokonèení na str. 7

7 Dokonèení ze str. 6 tváøe. Proto jsem nemohla vidìt jeho rysy. Kdy pozvedl Hostii, mìl na rukou znaky, které záøily svìtlem. Byl to Je íš! Hostie zaèala rùst a stala se velkou. Byla na ní tváø Je íše, který se díval na svùj lid. Chtìla jsem sklonit hlavu, ale Maria mi øekla: Nedívej se dolù. Zahleï se na nìho a opakuj slova z Fatimy: - Pane, vìøím, klaním se Ti. Doufám v Tebe a miluji Tì. Prosím Tì o odpuštìní za ty, kteøí nevìøí a neklanìjí se Ti, nedoufají v Tebe a nemilují Tì. Øekni mu, jak velice ho miluješ a klanìj se Králi králù. Zdálo se mi, jako bych byla jedinou osobou, na kterou se dívá z veliké Hostie, ale porozumìla jsem, e se s tak bezmeznou láskou dívá na ka dou osobu. Kdy celebrant polo il Hostii na oltáø, nabyl opìt normálních rozmìrù. Kdy vyslovil slova promìòování vína, spatøila jsem Je íše ukøi ovaného: mohla jsem nazírat na jeho tváø, zranìná ramena a rozdrásané tìlo. Na pravé stranì hrudi mìl ránu, ze které vytékala krev a nìco jako voda, ale bylo to nìco záøícího. Vypadalo to jako paprsky svìtla, které smìøovaly k vìøícím. Matka Bo í mi øekla: To je zázrak zázrakù. Pán není spoután ani èasem, ani prostorem. V okam iku promìòování je celé spoleèenství u paty køí e na Kalvárii ve chvíli ukøi ování. Kdy jsme se mìli modlit Otèe náš, promluvil ke mnì Je íš poprvé: Poèkej, chci, aby ses modlila z nejhlubšího nitra, z jakého vùbec mù eš volat. Pøipomeò si osoby, které tì v ivotì nejvíce zranily a zpùsobily ti nejvìtší køivdu, abys je mohla obejmout a øíct jim:»ve jménu Je íše Krista vám odpouštím a pøeji vám pokoj. Ve jménu Je íše Krista prosím, abyste mi odpustili a pøáli pokoj.«jestli e ta osoba zasluhuje pokoj, obdr í ho. Jestli e se pro nìho nedoká e otevøít, vrátí se do tvého srdce. Ale nechci, abys obdr ela nebo nabízela pokoj, jestli e nejsi schopna odpustit a zakusit nejdøíve pokoj ve svém srdci. Mysli na to, co dìláš. Jestli e mù eš odpustit, ale nedoká eš zapomenout, kladeš pøeká ky Bo ímu odpuštìní. Øíkáš: - Odpouštím jen tak, jak jsem schopná odpouštìt, nic víc. Nadešel okam ik svatého pøijímání. Kdy arcibiskup pøijal svaté pøijímání, Matka Bo í mi øekla: Opakuj za mnou: - Pane, po ehnej knì ím, oèisti je, miluj je, peèuj o nì, pomáhej jim svou jsem ebrákem lásky. Kdy mìl celebrant udìlit po ehnání, Matka Bo í mi øekla: Dej pozor, dìláš jakési divné znamení místo znamení køí e. Pamatuj, e toto po ehnání mù e být tím posledním, které dostáváš z knì ských rukou. Kdy vyjdeš z kostela, nevíš, jestli budeš mít ještì pøíle itost obdr et po ehnání od jiného knìze. Tyto posvìcené ruce udìlují po ehnání ve jménu Nejsvìtìjší Trojice. Dìlej proto znamení køí e s úctou, jako by to mìlo být poslední ve tvém ivotì. Je íš mì prosil, abych s ním po mši svaté nìkolik minut zùstala. Nevycházej spìšnì, kdy mše svatá skonèí. Zùstaò na chvíli v mé spoleènosti, raduj se z ní a dopøej mi, abych se mohl radovat z tvé spoleènosti. Zeptala jsem se ho: Jak dlouho zùstáváš s námi po svatém pøijímání? Odpovìdìl mi: Tak dlouho, dokud ty chceš zùstat se mnou. Budeš-li ke mnì promlouvat celý den, budeš se na mì obracet pøi plnìní svých povinností, budu ti naslouchat. Já jsem s tebou v dy, to jen ty mì opouštíš. Vycházíš po mši ven a myslíš, e povinnost skonèila. Nemyslíš na to, e bych chtìl sdílet tvùj rodinný ivot alespoò v den Pánì. (...) Vím vše, ètu nejskrytìjší tajemství lidských srdcí a úmyslù. Ale raduji se, kdy mluvíš se mnou o svém ivotì, kdy mi dovoluješ, abych se ho úèastnil jako èlen rodiny nebo jako nejbli ší pøítel. Kolik milostí èlovìk ztrácí, e mi nedopøává místo ve svém ivotì! Je íš mi øekl: Mìli byste v ctnostech pøevyšovat andìly a archandìly, proto e oni nemají to potìšení pøijímat mì jako pokrm. Oni mají jen kapky milosti, a vy máte celý oceán. Jindy mi Je íš øekl s bolestí, e lidé se s ním setkávají jen ze zvyku. Tato rutina zpùsobuje, e nìkteøí jsou zcela lhostejní a vla ní, e nemají Je íši co øíct. Øekl mi, e je i mnoho posvìcených osob, které ztratily své nadšení pro to, být zamilovány do svého Pána, a chápou své poslání jako zamìstnání. Mluvil také o lidech, kteøí ho pøijímají zcela bez ovoce. Pøijímají ka dý den. Tráví nìkolik hodin na modlitbách, ale v jejich ivotì se neuskuteèòuje ádná promìna. Dary, jaké pøijímáme v Eucharistii, by mìly pøinášet ovoce obrácení, rùstu v ctnostech a ve skutcích milosrdenství. Z Mi³ujcie siê 4/2006 pøelo il -lšláskou. Lidé zaèali vycházet z lavic a pøistupovat ke svatému pøijímání. Pán mi øekl: Poèkej chvíli, chci, abys nìco spatøila. Vnitøní impulz obrátil moji pozornost k jedné osobì, která se pøede mší svatou zpovídala. Kdy knìz polo il svatou Hostii na její jazyk, tuto osobu zachvátilo svìtlo, které postupnì zaplavilo celou její postavu. Pán øekl: Hle, jak se raduji, kdy objímám duši, která pøichází s èistým srdcem, aby mì pøijala. Je íšùv hlas byl hlasem š astné osoby. Kdy jsem šla pøijmout svaté pøijímání, øekl mi: Poslední veèeøe byla okam ikem nejvìtší blízkosti se mnou. V té hodinì jsem ustanovil nìco, co by v lidských oèích mohlo být pokládáno za nejvìtší omyl: stal jsem se vìznìm lásky, kdy jsem ustanovil Eucharistii. Chtìl jsem zùstat s vámi a do konce svìta, proto e moje láska nemohla snést, abyste byli sirotci, vy, které miluji více ne vlastní ivot. Kdy jsem se vrátila na místo, Pán mi øekl: Poslouchej! Za chvíli jsem uslyšela modlitbu eny pøede mnou, která právì pøijala svaté pøijímání. Je íš øekl smutným hlasem: Slyšela jsi její modlitbu? Ani jednou neøekla, e mì miluje. Ani jednou mi nepodìkovala za dar, který jsem jí dal, kdy jsem tak poní il své bo ství, abych ji pøitáhl k sobì. Ani jednou neøekla: - Dìkuji Ti, Pane! Byla to jen samá litanie proseb. A tak to dìlají skoro všichni, kteøí mì pøijímají. Z lásky jsem umøel a vstal z mrtvých. Z lásky èekám na ka dého z vás, z lásky s vámi zùstávám. (...) Ale vy si neuvìdomujete, e potøebuji vaši lásku. V této pro duši tak vznešené chvíli Strana 7

8 Sv. Brigity, øeholnice Narodila se ve Finstadu u Uppsaly ve Švédsku. Pocházela z rodiny spøíznìné se švédským královským rodem. U ve tøinácti letech byla provdána; mìla osm dìtí, mezi nimi i budoucí Kateøinu Švédskou. Stala se františkánskou terciáøkou a po smrti man ela ila asketickým ivotem. Dala podnìt k zalo ení øádu, který nese její jméno. Ve svých spisech vyprávìla o svých mystických zá itcích a vidìních; cisterciáci v klášteøe Alvastra je pøekládali ze švédštiny do latiny a Tomáš ze Štítného poøídil z nich výbìr v èeském pøekladu ( ). V roce 1349 odešla do Øíma, kde se setkala (1368) s císaøem Karlem IV. a pape em Urbanem V.; sna ila se pøemluvit pape e, aby se pøestìhoval z Avignonu do Øíma. Zemøela v Øímì a její tìlo bylo pøevezeno do švédské Vadsteny a tam pohøbeno. Za svatou byla prohlášena v roce Ze Zjevení svaté Brigity Pozdvi ení mysli ke Kristu Spasiteli Buï veleben mùj Pane Je íši Krista Tys pøedpovìdìl svou smrt a pøi poslední veèeøi jsi podivuhodnì promìnil chléb ve své drahocenné tìlo a dal jsi ho z lásky apoštolùm na památku svého svatého umuèení; a tím, e jsi jim svýma drahýma rukama umyl nohy, dal jsi jim pøíklad pokory a ukázal svou velikou poní enost... Buï veleben, mùj Pane Je íši Kriste Ty jsi svou drahocennou krví a nejsvìtìjší smrtí vykoupil duše a milosrdnì je pøivedl z vyhnanství zpìt k vìènému ivotu. Buï veleben, mùj Pane Je íši Kriste: Tys dopustil, aby ti byl pro naši spásu kopím probodnut bok a srdce, a proudem jsi vylil ze svého boku drahocennou krev a vodu, abys nás vykoupil... Jásot a vìèná chvála tobì, Pane Je íši Kriste: Tys poslal Ducha svatého do srdcí svých uèedníkù a roznítil v nich nesmírnou bo skou lásku. Buï veleben, chválen a oslavován navìky, mùj Pane Je íši Kriste Ty ve svém nebeském království sedíš na trùnì ve slávì svého bo ství a iješ pøitom jako èlovìk se všemi nejsvìtìjšími údy, které jsi pøijal z tìla Panny Marie; a tak pøijdeš v soudný den, abys soudil duše všech ivých i mrtvých. Nebo ty iješ a kraluješ s Otcem a Duchem svatým na vìky vìkù.amen Sv. Maxmiliána Marie Kolbeho, knìze a muèedníka Narodil se v mìsteèku Zdunska Wola v Polsku. Jmenoval se Rajmund, jméno Maxmilián pøijal pøi vstupu do noviciátu minoritù. Na knìze byl vysvìcen v Øímì (1918) a po dosa ení doktorátu filozofie a teologie se vrátil do Polska (1919). Zorganizoval apoštolské sdru ení "Armáda neposkvrnìné Panny", zalo il centrum tiskového apoštolátu Niepokalanow (západnì od Varšavy), pùsobil jako misionáø v Japonsku ( ) a po návratu do Polska jako pøedstavený kláštera v Niepokalanowì ( ). V roce 1939 byl zatèen, po krátkém propuštìní na svobodu znovu uvìznìn (1941) a dopraven do koncentraèního tábora; tam nabídl svùj ivot za k smrti Strana 8 odsouzeného spoluvìznì a po 21denním muèení hladem byl v Osvìtimi usmrcen fenolovou injekcí. Za svatého byl prohlášen v roce Ze ivota M. Kolbeho 11. srpna 1920 otec Maxmilián zahájil léèbu v klimatické nemocnici v tatranském mìsteèku Zakopané. Mìl koneènì více èasu, a tak ho vyu íval k vyøizování korespodence. Psal spolubratrùm z øímských studií dost èasto si dopisoval s Krakovem... V Zakopaném si otec Maxmilián našel pole pùsobnosti. Bylo tam sanatorium pro studenty, zvané Bratrská pomoc, nacházející se poblí nemocnice, jen kousek výše. Sanatorium nemìlo svého knìze a mimoto primáø Dr. E. Brzezinski, nevìøící èlovìk, velmi nerad vidìl návštìvy knì í. Povoloval je jenom vyjímeènì. Ostatnì studenti, naka eni nábo enskou lhostejností, neprojevovali kdovíjakou chu pøijímat slu by knìze. Otec Maxmilián pronikal do studentského prostøedí pozvolna a opatrnì, bylo to toti prostøedí nesourodé a spíše nepøívìtivì pohlí ející na víru, a vùèi knì ím nìkdy a nepøátelské. Byli tam zástupci všech vyznání: katolíci, protestanti, idé i pravoslavní. Otec Maxmilián se sna il oslovit všechny, pøièem zvláštní protekci mìli ti, kteøí byli nejvíce vzdáleni Bohu a církvi. Kdy psal svému pøíteli Jeronýmovi, svou poèáteèní pùsobnost v tomto prostøedí charakterizoval takto: Nic neorganizuji, jenom se modlím a druhé vybízím k modlitbì; kromì toho trochu pùsobí rozhovor. Bezprostøední kontakt s otcem Maxmiliánem ve studentech prolamoval pøedsudky vùèi duchovenstvu a vyvolával zájem o nábo enské otázky. Po delší dobì otec radostnì informoval svého bratra: Teï mì zvou oni (tj. vybrané skupina pacientù, vysokoškoláci) a moc naléhají, abych jim vysvìtloval otázky víry. Pøipravil jsem jim sérii apologetických besed, do kterých se mohl zapojit ka dý se svým názorem Zaèal jsem existencí Boha a skonèili jsme Kristovým bo stvím. Kupovali se dokonce Nový zákon, Veèery u Lemana a Apologetiku. - Nìkdy to byly nádherné zá itky pøi tìch besedách, ale nemám èas je popisovat.... Otcova námaha zaèala pøinášet plody. Psal pøátelùm o obráceních a promìnách duší, o køtu, návratu ke svátostem, o obnoveném zájmu o církevní dìní. Pro svou èinnost se stal postavou, kterou vedení sanatoria nerado vidìlo. Uprostøed krás horské pøírody, su ován vlastním utrpením a pro itky spojenými s utrpením jiných lidí, v otci Maxmiliánovi zrály dvì nesmírnì dùle ité duchovní vlastnosti: sebeovládání a pokoj... V posledních dnech èervence 1941 odpoledne, bìhem prací na poli, utekl vìzeò. Zbìh se nenašel.. Lagerführer Fritzch ze msty za útìk jednoho vìznì vybral deset vìzòù na smrt hladem. Komandant tábora v doprovodu rapportführera Palitzsche a nìkolika esesákù procházel mezi øadami vìzòù 14. bloku, ukazoval, kdo má vystoupit z øady, esesman ho odvedl k levému køídlu bloku 14, a tam vybrané hlídal jiný esesák. Volba padla na ètyøicetiletého Františka Gajowniczka, bývalého poddùstojníka Polské armády. Pøi pøed- stavì údìsné smrti hladem a vzpomínce na man elku a dva syny nahlas zoufale zaúpìl. Uslyšel ho otec Maxmilián. Vystoupil z øady, postavil se pøed Dokonèení na str. 9

9 Dokonèení ze str. 8 Lagerführera Fritzsche a po ádal ho, aby mu dovolil jít do bunkru - hladomorny místo Františka Gajowniczka, který má enu a dìti.. Vystoupit z øady znamenalo velkou odvahu. Podle pøedpisu mìl být na místì popraven. Kupodivu to ádný esesman neudìlal. Komandant se otce Maxmiliána zeptal, kdo je. Katolický knìz, znìla odpovìï. To, co následovalo, bylo zase zcela neobvyklé. Fritzsch, pro nìho lidský ivot vìznì nemìl ádnou hodnotu a jindy by nejpravdìpodobnìji poslal na smrt oba, naøídil Františku Gajowniczkovi, aby se vrátil do øady. Otec Maxmilián se ocitl mezi odsouzenými... František Gajowniczek pod portrétem o. Maxmiliána Po apelu odsouzené odvedli do bloku 13(11), nazývaného blok smrti. Otec Maxmilián uzavíral prùvod a podpíral vìznì, který nedovedl jít samostatnì. Následky èinu minoritského øeholníka popsal vìzeò Ing. Jiøí Bielecki: Èin otce Maxmiliána nás omámil Nepøe enu to, srovnám-li ho se silnou explozí svìtla v tì ké, èerné táborové noci V Osvìtimi jsme poci ovali degradaci èlovìka, desítky tisíc lidí pro ívaly krizi vlastního lidství... A najednou otøes. Mezi námi je nìkdo, kdo do této duchovní noci vysoko pozvedá korouhev lásky. Nìkdo neznámý jako my všichni, umuèený a zbavený jména a spoleèenské pozice, který jde na hroznou smrt pro cizího èlovìka..byl to otøes plný optimismu, posilující a obrozující... Ve svých srdcích jsme vzdávali hold èlovìku, který mnohým z nás vrátil pocit lidství a dokázal existenci dobra, bratrství a vìrnosti pøijatým mravním principùm. Leon Dyczewski, OFMConv: Svatý Maxmilián Maria Kolbe nedìle Váš pokoj na nìm spoèine. 1. ètení Iz 66, 10-14a 2. ètení Gal 6, Evangelium Lk 10, Pán ustanovil ještì jiných dvaasedmdesát uèedníkù, poslal je pøed sebou po dvou do všech mìst a míst, kam chtìl sám pøijít, a øekl jim: eò je sice hojná, ale dìlníkù málo. Proste proto Pána nì, aby poslal dìlníky na svou eò. Jdìte! Posílám vás jako ovce mezi vlky. Nenoste mìšec, ani mošnu, ani opánky. S nikým se cestou nepozdravujte. Kdy nìkde vejdete do domu, napøed øeknìte: Pokoj tomuto domu! Bude-li tam èlovìk hodný pokoje, spoèine na nìm váš pokoj, jinak se vrátí k vám. V tom domì zùstaòte a jezte a pijte, co vám dají, proto e dìlník má právo na svou mzdu. Nepøecházejte z domu do domu! Kdy pøijdete do nìkterého mìsta a pøijmou vás tam, jezte co vám pøedlo í, uzdravujte tamìjší nemocné a øíkejte jim: Pøiblí ilo se k vám Bo í království! Kdy pøijdete do nìkterého mìsta a nepøijmou vás, vyjdìte do jeho ulic a øeknìte: I ten prach, který se nám ve vašem mìstì pøichytil na nohou, vám tu støásáme. To si však pamatujte: Pøiblí ilo se Bo í království! Øíkám vám: Sodomì bude v onen den lehèeji ne takovému mìstu. Dvaasedmdesát uèedníkù se vrátilo a s radostí øekli: Pane, dokonce i zlí duchové se nám podrobují ve tvém jménu! Odpovìdìl jim: Vidìl jsem satana padnout jako blesk z nebe. Dal jsem vám moc šlapat na hady, štíry a pøemáhat všechnu nepøítelovu sílu a vùbec nic vám nebude moci uškodit. Ale radujte se ani ne tak z toho, e se vám podrobují duchové, spíše se radujte z toho, e vaše jména jsou zapsána v nebi. Ozvìna slova: Veleknìz, Je íš Kristus, vyvolil si nìkteré za své uèedníky a poslal je do celého svìta, aby jejich prostøednictvím a prostøednictvím jejich nástupcù ustaviènì plnil úlohu Uèitele, Knìze a Pastýøe. Dìkujme Bohu za tyto mu e, kteøí se pøijetím svátosti knì ství stali podobnými nejvyššímu a vìènému knìzi, Je íši Kristu. Dìkujme za to, e nám hlásají Bo í slovo, e pøíkladem svého ivota nám pomáhají budovat církev, e jejich ruce pøinášejí pøi ka dé mši svaté na oltáøi nekrvavým zpùsobem obì Krista, e jejich prostøednictvím nám Pán odpouští høíchy, e udìlují svátosti a posilují nás. Prosme za nová knì ská povolání, aby se evangelium dostalo ke všem národùm a všichni lidé aby se sdru ili v Kristu v jeden Bo í lid. Prosme, a nám Pán dá pomocníky, proto e èím víc slábneme, tím víc je potøebujeme. Strana nedìle Kdo je mùj bli ní? 1. ètení Dt 30, ètení Kol 1, Evangelium Lk 10, Jeden znalec Zákona povstal, aby pøivedl Je íše do úzkých, a zeptal se ho: Mistøe, co mám dìlat, abych dostal vìèný ivot? Je íš mu odpovìdìl: Co je psáno v Zákonì? Jak tam èteš? On odpovìdìl: Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou i celou svou myslí,a bli ního jako sám sebe. Øekl mu: Správnì jsi odpovìdìl. To dìlej a budeš ít. Ale on se chtìl ospravedlnit a proto se Je íše zeptal: A kdo je mùj bli ní? Je íš se ujal slova a øekl: Jede èlovìk sestupoval z Jeruzaléma do Jericha a octl se mezi lupièi. Ti ho o všechno obrali, zbili, nechali napolo mrtvého a odešli. Náhodou šel tou cestou nìjaký knìz; vidìl ho, ale vyhnul se mu. Stejnì i jeden levita pøišel k tomu místu; vidìl ho, ale vyhnul se mu. Také jeden Samaritán pøišel na své cestì k nìmu, vidìl ho a bylo mu ho líto. Pøistoupil k nìmu, nalil mu do ran oleje a vína, obvázal je, vysadil ho na svého soumara, dopravil do hostince a staral se o nìho. Druhého dne vytáhl dva denáry a dal je hostinskému se slovy. Starej se Dokonèení na str. 10

10 Dokonèení ze str. 9 o nìho a co vynalo íš navíc, já to doplatím, a se budu vracet. Co myslíš, kdo z tìch tøí se zachoval jako bli ní k tomu, který octl mezi lupièi? On odpovìdìl: Ten, kdo mu prokázal milosrdenství. A Je íš mu øekl: Jdi a stejnì jednej i ty! Ozvìna slova: Samaritán mìl nejmenší dùvod pomoci idovskému èlovìku. Knìz i Levita byli zaneprázdnìni tolika jinými vìcmi. Samaritán s èlovìkem soucítil. Bylo mu ho líto. Pochopil, e tento èin, tato cesta, je pro nìj dùle itìjší. I my jsme vìtšinou zaneprázdnìni tolika svými vlastními starostmi a problémy, které nám znemo òují vidìt bolest kolem sebe. Prosme Boha, aby nám pomohl mít soucit s bli ními. Soucit zmìní naše priority. Nepromeškejme èas, kdy mù eme slou it. Slovo Bo í v liturgii: nedìle 1. ètení Gn 18,1-10a 2. ètení Kol 1, Evangelium LK 10, ètení Gn 18, ètení Kol 2, Evangelium Lk 11, nedìle 1. ètení Kaz 1,2; 2, ètení Kol 3, Evangelium Lk 12, Promìnìní Pánì 1. ètení Dan 7, ètení 2 Petr 1, Evangelium Lk 9, 28b nedìle I vy buïte pøipraveni. 1. ètení Mdr 18, ètení id 11, Evangelium Lk 12, Je íš øekl svým uèedníkùm: Neboj se, malé stádce! Váš Otec rozhodl, e vám dá království. Prodejte svùj majetek a rozdejte na almu nu. Opatøte si mìšce, které nezpuchøejí, poklad v nebi, kterého neubývá, kam se k nìmu zlodìj nedostane a kde ho mol neroze ere. V dy kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce. Mìjte bedra pøepásaná a vaše lampy a hoøí, abyste se podobali lidem, kteøí èekají na svého pána, a se vrátí ze svatby, aby hned otevøeli, kdy pøijde a zatluèe. Blahoslavení slu ebníci, které pán pøi svém pøíchodu najde, jak bdí. Amen, pravím vám: Pøepáše se, pozve je ke stolu, bude chodit od jednoho k druhému a obsluhovat je.akdy pøijde po pùlnoci nebo pøi rozednìní a nalezne je tak, jsou blahoslavení. Uva te tohle: Kdyby hospodáø vìdìl, v kterou hodinu pøijde zlodìj, nenechal by ho prokopat se do domu. I vy buïte pøipraveni, nebo Syn èlovìka pøijde v hodinu, kdy se nenadìjete. Petr se ho zeptal: Pane, øíkáš toto podobenství jenom nám, nebo všem? Pán øekl: Kdo je tedy tak vìrný a rozvá ný správce, kterého pán ustanoví nad svým slu ebnictvem, aby jim dával vèas pøídìl jídla? Blaze tomu slu ebníku, kterého pán pøi svém pøíchodu najde, e to dìlá! Opravdu, øíkám vám: Ustanoví ho nad celým svým majetkem. Kdyby si však onen slu ebník pomyslil: Mùj pán hned tak nepøijde, a zaèal tlouci èeledíny a dìveèky, jíst, pít a opíjet se, pøijde pán toho slu ebníka v den, kdy to neèeká, a v hodinu, kterou netuší, ztrestá ho a odsoudí ho ke stejnému údìlu s nevìøícími. Slu ebník, který zná vùli svého pána, a pøece nic podle jeho vùle nepøipraví a nezaøídí, dostane mnoho ran. Ten však, kdo ji nezná, a udìlá to, co zasluhuje bití, dostane jich ménì. Kdo mnoho dostal, od toho se mnoho oèekává, a komu se mnoho svìøilo, od toho se bude víc ádat. Ozvìna slova: Pán Je íš pøijde podruhé. Kdy to pøesnì bude, není jisté, ale jisté je, e pøijde. Pøijde na konci vìkù a obnoví ráj na zemi. Vìta: Pøijde v hodinu, kdy se nenadìjete, zní trochu strašidelnì, ale kdo u Je íše pøijal, ten se pøece bát nemusí. Je íš u teï pøichází k tìm, kdo ho pøijímají a svou pøítomností a svou silou buduje nebe na zemi. To mù eme zjiš ovat v neèekaných okam icích svého ivota. Je ovšem umìní tyto okam iky postøehnout a správnì je ocenit. Lidské Strana 10 oèi jsou neuvìøitelnì krátkozraké. Vidí jen zemi, a to zemi bez svìtla. Proto se modlíme k Duchu svatému, aby nám otevøel oèi. Nebe není tak daleko a beznadìjnì vysoko, jak si mù eme myslet, ale docela na dosah ruky. Jsme vyzýváni, abychom této pravdì uvìøili teï, okam itì. Nebe se nevzdaluje, ale je stále pøicházející, aby obnovilo celou zemi Slavnost Nanebevzetí Panny Marie Uèinil mi veliké vìci ten, který je mocný: poní ené povýšil. 1. ètení Zj 11, 19a; 12, a. 10ab 2. ètení 1 Kor 15, 20-27a Evangelium Lk 1, V tìch dnech se Maria vydala na cestu a spìchala do jednoho judského mìsta v horách. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Al bìtu. Jakmile Al bìta uslyšela Mariin pozdrav, dítì se radostnì pohnulo v jejím lùnì. Al bìta byla naplnìna Duchem svatým a zvolala mocným hlasem: Po ehnaná jsi mezi enami a po ehnaný plod ivota tvého! Jak jsem si zaslou ila, e matka mého Pána pøišla ke mnì? V dy jakmile zaznìl tvùj pozdrav v mých uších, dítì se ivì a radostnì pohnulo v mém lùnì. Blahoslavená, která jsi uvìøila, e se splní to, co ti bylo øeèeno od Pána! Maria øekla: Velebí má duše Hospodina a mùj duch jásá v Bohu mém spasiteli, nebo shlédl na svou nepatrnou slu ebnici. Od této chvíle mì budou blahoslavit všechna pokolení, e mi uèinil veliké vìci ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté a jeho milosrdenství trvá od pokolení do pokolení k tìm, kdo se ho bojí. Mocnì zasáhl svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšnì. Mocné sesadil z trùnu a poní ené povýšil, hladové nasytil dobrými vìcmi a bohaté propustil s prázdnou. Ujal se svého slu ebníka Izraele, pamatoval na své milosrdenství, jak slíbil našim pøedkùm, Abrahámovi a jeho Dokonèení na str. 11

11 Dokonèení ze str. 10 potomkùm navìky. Maria zùstala u Al bìty asi tøi mìsíce a pak se vrátila domù. Ozvìna slova: Tìlo Panny Marie, které bylo vzato do nebe, je tìlo jako naše. Vstupuje s Marií do onoho svìta, k Bohu. Je íš, který se stal skrze Marii èlovìkem, slavnì pøijal její tìlo k sobì. Matko a Paní naše, ty nám ukazuješ cestu ke svatosti, vedeš naše kroky a stojíš pøi nás, abychom nikdy nesešli z cesty. Tak jako vládneš nahoøe v nebi nad zástupy andìlù, kteøí tì oslavují jako svou Knì nu, nad šiky svatých, kteøí se tìší patøením na Tvou záøící krásu, tak panuj nad celým lidským rodem. Panuj nad naším rozumem, abychom hledali jen pravdu; nad naší vùlí, abychom konali jen dobro; nad naším srdcem, abychom milovali jedinì a pouze to, co ty sama miluješ. Vyslyš laskavì zbo né vzdechy tìch, kteøí vìdí, e Tvoje øíše je øíše milosrdenství, ve které je ka dá prosba vyslyšena, ka dá bolest utišena, ka dé neštìstí zmírnìno, ka dá nemoc uzdravena. Vypros nám milost, aby ka dý, kdo Tì nyní oslavuje, mohl jednou v nebi patøit na Tvého Syna, který s Otcem a Duchem svatým ije a vládne na vìky vìkù. Slovo Bo í v liturgii: nedìle 1. ètení Jer 38, ètení id 12,1-4 Evangelium Lk 12, nedìle 1. ètení Iz 66, ètení id 12, Evangelium Lk 13, nedìle 1. ètení Sir 3, ètení id 12, a Evangelium Lk 14, Narození Panny Marie 1. ètení Mich 5,1-4a Evangelium Mt 1, Úmysly Apoštolátu modlitby - èervenec Aby Pán chránil všechny námoøníky Aby se stala církev Severní Afriky pùsobivou svìdkyní Bo í lásky Aby se mladí lidé rozhodovali pro své budoucí povolání nejen s ohledem na vlastní prospìch, ale nechali se pøi své volbì vést Duchem Svatým. Úmysly mší svatých na mìsíc èervenec - srpen 9. Po 7.30 za + rodièe Doròákovy a Bìlejovy, za ivou a duše v oèistci 10. Út za + Aloise Hrnèiøíka, + rodièe, + sestru, o ochranu a pomoc Bo í pro ivou 11. St 7.30 za ivou a + Hoøákovu a Fojtíkovu a za duše v oèistci 12. Èt na podìkování Pánu Bohu za do ití 70 let a dar zdraví pro celou 13. Pá za + Jana Pospíšila, rodièe z obou stran a duše v oèistci 14. So 7.30 za + rodièe Strnadovy, 2 syny a dceru, za + Františka Stuchlíka a syna 15. Ne 7.30 za + sestru, bratra, za duše v oèistci a ivou 9.00 za + rodièe Valèíkovy, + dcery, duše v oèistci a ivou za farníky 16. Po 7.30 za + rodièe Naòákovy, + dceru, zetì, duše v oèistci a Bo í po ehnání a pomoc P. Marie pro ivou 17. Út za + Josefa Mikulaje, + rodièe a sourozence a o pomoc a Bo í ochranu pro ivou 18. St 7.30 za + rodièe Macháèovy, 2 syny, + vnuka, zetì Stanislava, + rodièe Ondrouškovy, + syna s man elkou a duše v oèistci 19. Èt za + Miroslava Mackù, ivou a + Mackù a duše v oèistci 20. Pá za + Kristýnu a Františka Švachovy, dvoje + rodièe, sourozence a duše v oèistci 21. So 7.30 za + Aloise Strnku a Bo í po ehnání pro ivou 22. Ne 7.30 za + rodièe Breznických, + bratra Milana a za zdraví pro ivou 9.00 za + Miroslava Bartošku, rodièe Bartoškovy a Chromáèkovy, za duše v oèistci s prosbou o ochranu Bo í pro ivou za farníky 23. Po 7.30 dantis 24. Út za + Josefa Vaška, jeho otce, dvoje + rodièe a sourozence, Bo enu Florešovou, ivou a duše v oèistci 25. St 7.30 za + Josefa Mìchuru, rodièe, bratra a ivou 26. Èt za + rodièe Josefa a Kristýnu Šabršulovy, syna Josefa, rodièe Staòkovy, 3 syny, rodièe Vyoralovy a syna a man ele Ptáèkovy 27. Pá za + Marii Valèíkovu, Josefa Mišu a zetì Františka a za ivou 28. So 7.30 za + rodièe Baøinkovy, syna Františka 1. výroèí, zetì Ladislava a za ivou 29. Ne 7.30 za + Josefa a Annu Poláškovy, + dceru Janu a po ehnání pro ivou 9.00 za + rodièe Mackù a Macháèovy, + sestru Marii, + P. Karla Divoše a za duše v oèistci 30. Po 7.30 dantis 31. Út za + Vladimíra Malacha, dvoje + rodièe, za duše v oèistci a Bo í ochranu pro ivou 1. St 7.30 za + man ela Jarolíma Šánka, + bratra,dvoje + rodièe a ochranu Bo í pro ivou 2. Èt za + Annu a Jana Šenkeøíkovy, ochranu a pomoc Bo í pro ivou 3. Pá 7.30 za ivé a + èleny bratrstva ivého rù ence za nemocné 4. So 7.30 za + Marie Mìš ánkovou, + man ela a po ehnání pro ivou 5. Ne 7.30 za + Jaroslava Zvoníèka, bratra Matìje, za + rodièe Zvoníèkovy a Baøinkovy, za dar zdraví a Bo í po ehnání pro ivou a za duše v oèistci 9.00 za + Kantnerovu, + man ela, vnuèku a ivou 6. Po 7.30 na podìkování za pøijaté dary za týrané a nenarozené dìti a za trpící a nemocné 7. Út za + Václava Bøezáèka, + otce, duše v oèistce a Bo í po ehnání pro celou 8. St 7.30 za + Miroslava Vaculèíka, dvoje rodièe, po ehnání pro ivou a za duše v oèistci 9. Èt za + rodièe Doròákovy, + 3 dcery, zetì, prarodièe Smolíkovy a Doròákovy 10. Pá za + Mariána Vaòka, + Libuši Zimáèkovu, + Vaòkovu, za duše v oèistci 11. So 7.30 za + Václava Jelínka, dvì + man elky a jejich + dìti 12. Ne 7.30 za + Petra Kománka, + rodièe z obou stran a Bo í po ehnání pro celou 9.00 za + Stanislava Fojtíka, za rodièe Mìš ánkovy, a za duše v oèistci Strana 11

12 Úmysly Apoštolátu modlitby - srpen Aby Pán posiloval ty, kdo procházejí duchovní krizí a daroval jim své osvobozující svìtlo. Aby církev v Èínì stále více duchovnì srùstala a navenek mohla svìdèit o svém spojení s Petrovým nástupcem. Aby Bùh ehnal tìm, kteøí èas prázdnin a dovolené pro ívají ve slu bì druhým. Úmysly mší svatých na mìsíc srpen - záøí 13. Po za + rodièe Charvátovy, syna Josefa, za sestru Jaroslavu Vaòkovou s man elem, s prosbou o pomoc a ochranu pro ivou 14. Út za + rodièe Bli òákovy a Surých a za ivou 15. St 7.30 za + rodièe Kolínkovy, Baèovy, za ochranu Bo í pro ivou a za duše v oèistci za + Jaroslava Kostku, + vnuka Miroslava, vnuèku Ivanku, + rodièe Kotkovy a Divošovy 16. Èt za + Aloisii a Jaroslava Deklevovy a za duše v oèistci 17. Pá za + rodièe Høibovy a Chuchmovy, za ochranu a dar zdraví pro ivou a za duše v oèistci 18. So 7.30 za + rodièe Šimoníkovy, + syna Josefa, za duše v oèistci a Bo í po ehnání pro ivou 19. Ne 7.30 za + Josefa Hoøáka a dar zdraví a pomoc Bo í pro ivou 9.00 za + rodièe Strnadovy, 3 + dìti a snachu 20. Po 7.30 dantis 21. Út 7.30 za + Jana Kolínka, + Papicovu, + Františku Sívkovu a 2 bratry 22. St za + syna Františka Kolínka, otce Františka, jeho + rodièe, + Josefa Kolínka,Josefa Tománka, za duše v oèistci a za ivou 23. Èt za + syna Ladislava Stratila, Františku a Antonína Loucké, ochranu Bo í pro celou 24. Pá za + rodièe z obou stran a Bo í po ehnání pro ivou 25. So 7.30 za + Františka Šenkeøíka a za duše v oèistci 26. Ne 7.30 za + Václava Ïulíka, rodièe z obou stran a Janáèovu 9.00 za + Oldøicha Koneèného, + rodièe a pøíbuzné a za ochranu a pomoc pro ivou 27. Po 7.30 podìkování za do ití 70 let ivota, + rodièe z obou stran a za ivou 28. Út za + man ela, dvoje + rodièe a sourozence, za dar zdraví a Bo í po ehnání pro ivou 29. St 7.30 za + Zdeòku a Miroslava Dostálovy, rodièe a sourozence 30. Èt za + Bo enu a Aloise Lysákovy, + syna a dvoje zemøelé rodièe 31. Pá za + Františka Macka, syna a rodièe z obou stran 1. So 7.30 za + Josefa Kostku, rodièe Kostkovy, Fojtíkovy, syna Jo inka a za ivou 2. Ne 7.30 za + man elku, bratra Vojtìcha, dvoje + rodièe a Bo í Po ehnání pro ivou 9.00 za + rodièe Lysákovy, syna Vincence a + snachu 3. Po za + Karla Lysáèka, + Josefa Lysáka, rodièe Fojtíkovy a za ivou 4. Út za + Bohumila Vilímka, za duše v oèistci a Bo í po ehnání pro ivou 5. St za + Matochovu, Novákovu, za duše v oèistci a po ehnání pro ivou 6. Èt za + Josefa Strnada, + rodièe Strnadovy, + syna, zetì, vnuka, za + rodièe Bùbelovy, 4 dìti, za ivou a zemøelou a za duše v oèistci 7. Pá 7.30 za ivé a + èleny ivého rù ence za nemocné 8. So 7.30 za + rodièe Stanislava a Ludmilu Hrnèiøíkovy, za ivou a za duše v oèistci Plesejte Hospodinu všechny zemì, slu te Hospodinu s radostí, vstupte pøed nìho s jásotem! Uznejte, e Hospodin je Bùh: on nás uèinil, my mu nále íme, jsme jeho lid a stádce jeho pastvy. Vstupte do jeho bran s díkem, do jeho nádvoøí s chvalozpìvem, slavte ho, ehnejte jeho jménu! Nebo Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství je vìèné, po všechna pokolení trvá jeho vìrnost. alm Ne 7.30 za + Jaroslava Rokytu, za duše v oèistci a po ehnání pro ivou 9.00 za + Ladislava Staníka, rodièe Staníkovy, Kostkovy, Františka Fojtíka Vlastu a Karla Kostkovy, za duše v oèistci a ivou Farní mìsíèník vydává øímskokatolická farnost v Brumovì - Bylnici, PSÈ , tel: Neprodejné. Náklad 700 výtiskù. Uzávìrka do 23. ka dého mìsíce. Za redakci M.Figarová. Tisk: BOSTER TRADE, s.r.o. Slavièín, tel./fax: Strana 12