REKODIFIKAČNÍ NOVINKY

Transkript

1 PRAHA BRNO OSTRAVA BRATISLAVA Česko-slovenská advokátní kancelář s mezinárodním dosahem REKODIFIKAČNÍ NOVINKY ČERVENEC 2012 OBSAH VYBRANÉ ZMĚNY PRÁVNÍ ÚPRAVY ZASTOUPENÍ V RÁMCI NOVÉHO OBČANSKÉHO U 2 NĚKOLIK SLOV O NOVÉM ZÁKONU O MEZINÁRODNÍM 4 OBCHODNÍ PODÍL A JEHO POJETÍ PODLE STÁVAJÍCÍ A NOVÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY 6 KONTAKTY Největší právnická firma v České republice Klienty nejlépe hodnocená právnická kancelář v České republice Právnická firma roku v České republice (2012) 1. místo v počtu realizovaných fúzí a akvizic v České republice a východní Evropě (2011) 1. místo mezi domácími právnickými firmami (2011)

2 VYBRANÉ ZMĚNY PRÁVNÍ ÚPRAVY ZASTOUPENÍ V RÁMCI NOVÉHO OBČANSKÉHO U Jednou z nejběžnějších právních agend, které se vyskytují v každodenním životě, je situace, kdy jedna strana jedná při určitém právním úkonu za jinou stranu jejím jménem jako její zástupce. Sepsání plné moci pro takové zastupování patří bezesporu k těm lehčím úkolům právní praxe, které by měl dobře zvládat i začínající právník. Otázkou je, jakých změn taková základní a běžná právní agenda dozná po účinnosti nového občanského zákoníku, tedy po Koncepce úpravy zastoupení Nový občanský zákoník (tedy zák. č. 89/2012 Sb., dále též NOZ ) v oblasti zastoupení přináší řadu drobnějších změn, obecná pravidla, která dříve chyběla a byla dovozována jen judikatorně, a dále formulační upřesnění, nikoliv však změnu podstaty tohoto institutu. 2 Nový občanský zákoník upravuje zastoupení primárně v Hlavě III, 436 až 488. Prvních pět paragrafů obsahuje pravidla aplikující se na zastoupení obecně, ať už vzniká ze zákona nebo smluvně. Následuje úprava zastoupení, kdy zástupce jedná za zastoupeného na základě udělené plné moci, přičemž tento typ zastoupení je nově nazýván zastoupením smluvním (oproti současnému zastoupení na základě plné moci). Změna názvosloví zde nepochybně lépe vyjadřuje způsob vzniku zastoupení. Zastoupení v tomto případě totiž vzniká smluvně, tj. dohodou mezi zmocněncem a zmocnitelem, plná moc je pak tradičně interpretována jen jako průkaz o existenci této dohody, kterým se zastoupený prokazuje vůči osobám, s nimiž jedná. Mezi instituty smluvního zastoupení je řazena i prokura (aktuálně upravená v obchodním zákoníku), což odpovídá dosavadnímu teoretickému pojímání prokury jako zvláštního typu plné moci. Úprava prokury převážně vychází ze stávajících pravidel v obchodním zákoníku, opět s několika drobnými doplněními. NOZ například nově výslovně zmiňuje možnost udělit prokuru pro některou pobočku obchodního závodu nebo pro některý z několika obchodních závodů. Pobočku nebo závod je nutno v prokuře označit a prokurista je povinen tento údaj také uvést u svého podpisu. Prokura udělená několika zástupcům opravňuje každého z prokuristů jednat samostatně, opak musí být výslovně určen při udělení prokury. Nově je zakotven i standard péče při jednání prokuristy, ten jedná s péčí řádného hospodáře. Výslovně je upravena také nepřenositelnost prokury. Úpravu zastoupení v novém občanském zákoníku uzavírá speciální úprava zákonného zastoupení a opatrovnictví. Z novinek u opatrovnictví lze zmínit výslov- nou úpravu opatrovnictví právnické osoby, jehož přípustnost byla dosud sporná a v praxi nevyužívaná. Konkrétní případy zákonného zastoupení jsou pak upraveny v navazujících ustanoveních nového občanského zákoníku, jedná se například o případy zastupování nezletilých osob nebo osob, které nemohou samostatně právně jednat z důvodu duševní poruchy, či zastupování právnických osob zaměstnanci nebo jinými osobami pověřenými činností při provozu obchodního závodu atd. 3 Obecná pravidla pro zastoupení Nový občanský zákoník obsahuje v obecných ustanoveních vztahujících se k zastoupení některá pravidla, která jsou ve stávajícím občanském zákoníku upravena jen pro zastoupení smluvní. Aplikaci těchto pravidel na jiné typy zastoupení bylo tak nutno dovozovat judikaturou, což v některých případech přinášelo nežádoucí právní nejistotu. Tato změna je tedy pozitivem nové právní úpravy. Jedním z takových nových obecných pravidel je úprava překročení zástupčího oprávnění nebo jednání za jiného bez zmocnění. Tato otázka byla dosud upravena jen ve vztahu k zastoupení smluvnímu. Dle NOZ, překročí-li zástupce zástupčí oprávnění, zavazuje právní jednání 1 V našem článku se budeme primárně věnovat otázkám zastupování smluvního vznikajícího na základě dohody mezi zástupcem a zastoupeným. 2 Podstatnou změnou v této oblasti bezesporu je nové pojetí statutárního orgánu jako zákonného zástupce obchodní korporace. V rozsahu, v jakém nebude mít speciální pravidla zákon o obchodních korporacích, se pak pro statutární orgán dle našeho názoru mohou uplatnit i některá níže diskutovaná pravidla platná pro zastoupení obecně (tedy nikoliv speciální pravidla pro zástupce jednajícího dle plné moci). Této otázce se však budeme věnovat v samostatném článku v některém z příštích čísel Rekodifikačních novinek. 3 Posledním dvěma jmenovaným případům zákonného zastoupení se opět budeme věnovat podrobněji v rámci samostatného příspěvku. Nový občanský zákoník 2

3 zastoupeného, pokud překročení schválí bez zbytečného odkladu. To platí i v případě, kdy za jiného právně jedná osoba, která k tomu není vůbec oprávněna. Pokud ten, za něhož bylo jednáno, překročení neschválí, je osoba, která právně jednala za jiného, z úkonu zavázána sama. Osoba, vůči níž tento samozvaný zástupce jedná, má právo požadovat, aby zástupce splnil, co bylo ujednáno, nebo nahradil škodu (za předpokladu, že tato osoba byla sama v dobré víře). U smluvního zastoupení v případě překročení plné moci nový občanský zákoník nicméně (shodně se stávající právní úpravou) vyžaduje, aby zastoupený aktivně oznámil osobě, s níž zástupce jedná, že s úkonem nesouhlasí, jinak platí, že úkon schválil. Zde je tedy vyžadována vyšší míra obezřetnosti a aktivity zastoupeného. Změna v právní úpravě zastoupení nastává i pro případ plurality zmocněnců. Problematika více zástupců je v současné právní úpravě obsažena pouze ve vztahu ke smluvnímu zastoupení a občanský zákoník stanoví, že není-li v plné moci udělené několika zmocněncům určeno jinak, musí jednat všichni společně. Naproti tomu dle NOZ se, v případě, že zastoupený má pro tutéž záležitost více zástupců, má za to, že každý z nich může jednat samostatně. Spojení má se za to uvádí, že jde o vyvratitelnou právní domněnku. Tato domněnka se neuplatní, pokud v textu plné moci bude upravena povinnost společného jednání více zástupců. Změny doznala i pravidla o konfliktu zájmů mezi zástupcem a zastoupeným. Podle dosavadní právní úpravy konflikt zájmů mezi zástupcem a zastoupeným absolutně vylučoval jednání zástupce. Nově nebude existence konfliktu zájmů právně relevantní u smluvního zastoupení, pokud zastoupený o konfliktu věděl nebo musel vědět. NOZ také nově stanoví vyvratitelnou právní domněnku existence konfliktu zájmů v případě, že zástupce jedná i za třetí osobu, s níž je úkon na základě zmocnění uzavírán, nebo pokud jedná ve vlastní záležitosti. Nový občanský zákoník dále rozšiřuje oprávnění zastoupeného stanovit si dalšího zástupce (tzv. substituce) nejen pro případy, kdy je to zákonem stanoveno nebo ujednáno se zastoupeným, ale nově i tehdy, vyžaduje-li to nutná potřeba. Zástupce odpovídá za řádný výběr osoby substituta (dalšího zástupce). Změny u smluvního zastoupení Z novinek ve smluvním zastoupení je pak vhodné výslovně zmínit například liberalizaci možnosti sjednat neodvolatelnost plné moci. Dle aktuální právní úpravy platí, že zmocnitel je oprávněn plnou moc kdykoliv a bez výjimky odvolat. NOZ připouští, aby zmocněnec a zmocnitel sjednali určité důvody pro odvolání plné moci, přičemž v takovém případě bude možno plnou moc odvolat jen z těchto důvodů, respektive výjimečně i mimo sjednané důvody, a to má-li zmocnitel pro odvolání zmocnění zvlášť závažný důvod. NOZ dále rovněž nově stanoví, že kdo vlastní vinou vyvolá u třetí osoby domněnku, že zmocnil někoho jiného k právnímu jednání, nemůže se dovolat nedostatku zmocnění, byla-li třetí osoba v dobré víře a mohla-li rozumně předpokládat, že zmocnění bylo uděleno. Co se týče formálních požadavků na plnou moc, tzv. generální plná moc (plná moc, která se netýká jen určitého právního úkonu) bude stále vyžadovat písemnou formu a nově je v NOZ obecně stanoveno, že forma vyžadovaná zákonem pro úkon, pro který je plná moc udělena, musí být naplněna i při udělení plné moci. Toto je dosud stanoveno výslovně jen pro písemnost právního úkonu, judikatura Nejvyššího soudu však toto pravidlo již dříve rozšířila například i na nutnost ověřeného podpisu na plné moci pro úkony, pro něž je vyžadován úředně ověřený podpis (např. smlouva o převodu obchodního podílu). 4 Jana Buršíková, Advokátka 4 Rozh. NS sp. zn. 29 Odo 894/2006, ze dne Nový občanský zákoník 3

4 NĚKOLIK SLOV O NOVÉM ZÁKONU O MEZINÁRODNÍM Když se řekne rekodifikace soukromého práva, běžný občan si zřejmě představí hlavně nový občanský zákoník. Někteří budou vědět, že vedle něj byl přijat i zákon o obchodních korporacích, ale většinou jen odborná veřejnost ví, že součástí rekodifikačního balíku je i nový zákon o mezinárodním právu soukromém ( NZMPS ). Jakkoliv se tento zákon co do významu pro každodenní právní transakce nedá s novým občanským zákoníkem srovnávat, neznamená to, že by měl být právnickou veřejností přehlížen. Předkládaný článek přibližuje jeho hlavní rysy a rozdíly oproti dosavadní úpravě obsažené v zákoně č. 97/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů ( ZMPS ). NZMPS byl přijat pod č. 91/2012 Sb. Oproti dosavadnímu ZMPS přináší mnohem podrobnější úpravu soukromoprávních a procesních vztahů s mezinárodním prvkem (NZMPS má 125, ZMPS 70). NZMPS nejenom zavádí terminologii nového občanského zákoníku, ale především upravuje otázky v ZMPS vůbec neupravené, které musela dříve (často nejednoznačně) dovozovat doktrína. NZMPS tak obsahuje např. specifickou úpravu práva rozhodného pro statusové otázky právnické osoby (dosud platilo obecné pravidlo 3 ZMPS nerozlišující mezi fyzickou a právnickou osobou), 1 upravuje kolizní pravidla i pro svěřenský fond (trust), včetně uznávání zahraničních trustů na území ČR. 2 Na rozdíl od předchozí úpravy stanoví NZMPS i pravidla pro určení soudní příslušnosti a rozhodného práva i u registrovaného partnerství s mezinárodním prvkem. NZMPS také obsahuje úpravu úpadkového práva s mezinárodním prvkem, která je pro praxi relevantní zejména ve vztahu k úpadku s mimounijním prvkem (tj. v oblasti neupravené nařízením EU č. 1346/2000), a ze zákona o rozhodčím řízení byla do NZMPS přenesena také úprava některých otázek rozhodčího řízení s mezinárodním prvkem a uznávání cizích rozhodčích nálezů. Zcela nově NZMPS přináší podrobnou úpravu některých otázek, při jejichž řešení museli dosud soudci a advokáti sahat po učebnicích mezinárodního práva soukromého, protože v ZMPS samotném odpověď nenalezli. Platí to o výkladu tzv. kvalifikačního problému ( 20 NZMPS), předběžných otázkách ( 22), nutně použitelných (imperativních) normách ( 3 a 25 NZMPS) či podpůrném použití jiného rozhodného práva, než toho zákonem primárně určeného ( 24 NZMPS). Mnohem podrobnější a návodnější je i úprava zjišťování a používání zahraničního práva ( 23), což je oblast, která dosud činila v soudní praxi často problémy. NZMPS má také odlišnou a oproti dosavadnímu ZMPS uživatelsky přívětivější strukturu. Opouští se dosavadní úprava kolizních norem a procesních norem ve dvou oddělených částech a normy určující soudní příslušnost se tematicky slučují s normami kolizními. Soudce či praktikující právník tak po vyhledání příslušné věcné oblasti (např. dědického práva) nalezne na jednom místě úpravu určení jak soudní pravomoci, tak rozhodného práva. NZMPS v neposlední řadě modernizuje i některé hraniční určovatele (např. nahrazení zastaralého kritéria státní příslušnosti obvyklým pobytem, což je určovatel, který mnohem lépe reflektuje vysokou mobilitu dnešní doby zákonodárce tak bohužel neučinil důsledně všude tam, kde by to bylo možné a vhodné) a snaží se reflektovat i zájem na zachování platnosti právních jednání a jejich účinků a tím respektovat vůli jednajících. Jakkoliv NZMPS přináší mnoho užitečných ustanovení, v některých důležitých oblastech je jeho reálný význam minimalizován tím, že zde existuje přímo použitelná úprava práva EU, která má samozřejmě v rámci své působnosti přednost a NZMPS se tak neuplatní. Je tomu tak např. v oblasti určení soudní pravomoci pro občanské a obchodní věci, kde se až 1 Srov. 30 NZMPS, který upravuje rozhodné právo nejen pro otázku právní osobnosti a vnitřních poměrů právnické osoby, ale i otázku, kdo za právnickou osobu jako její orgán jedná. 2 Srov. 73 NZMPS. Zákon o mezinárodním právu soukromém 4

5 na výjimky (např. případy, kdy žalovaný má bydliště mimo EU a není dána výlučná příslušnost či jurisdikční dohoda ve prospěch soudu členského státu EU) uplatní nařízení Brusel I (č. 44/2001), které upravuje i problematiku uznávání a výkonu rozhodnutí z jiných zemí EU (uznávání a výkon rozhodnutí ze zemí mimo EU se však bude řídit NZMPS, neexistuje-li ve vztahu k dané zemi mezinárodní smlouva tuto otázku řešící). Pro určení rozhodného práva pro smluvní a mimosmluvní závazky se pak místo NZMPS použije nařízení Řím I (č. 593/2008), respektive nařízení Řím II (č. 864/2007). I některé další oblasti již jsou či v budoucnu brzy budou upraveny na úrovni EU, 3 což prostor pro uplatnění NZMPS zmenšuje. I tak však stále zůstávají věcné oblasti, kde se NZMPS použije (úprava na úrovni EU buď chybí, anebo není pro ČR závazná) a jeho přínos se tak neomezuje jen na úpravu obecných otázek mezinárodního práva soukromého. Z toho plyne, že chce-li být právnická veřejnost na rekodifikaci plně připravena, musí svou pozornost věnovat i tomuto zákonu. Petr Bříza, Advokát 3 V červnu letošního roku byla např. schválena jednotná úprava kolizních a jurisdikčních otázek dědictví, již účinnou je úprava otázek výživného, otázek rodičovské zodpovědnosti apod. Zákon o mezinárodním právu soukromém 5

6 OBCHODNÍ PODÍL A JEHO POJETÍ PODLE STÁVAJÍCÍ A NOVÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY Stávající právní úprava Právní úprava obchodního podílu se v současné době soustřeďuje zejména do zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů ( Obchodní zákoník ), který mimo jiné upravuje právní vztahy související se vznikem, existencí a zánikem obchodních společností. Základní definici obchodního podílu nalezneme v ustanovení 61 odst. 1 Obchodního zákoníku, který stanoví, že Podíl představuje účast společníka ve společnosti a z ní plynoucí práva a povinnosti. Každý společník může mít pouze jeden podíl ve společnosti, ledaže jde o akciovou společnost. Podíl ve společnosti nemůže být představován cenným papírem, ledaže jde o akciovou společnost. S ohledem na to, že podle platného českého práva existuje vícero forem obchodních společností, liší se více či méně úprava obchodního podílu a práv s ním souvisejících u jednotlivých forem obchodních společností. Těmito obchodními společnostmi jsou ve smyslu ustanovení 56 odst. 1 Obchodního zákoníku veřejná obchodní společnost, komanditní společnost, společnost s ručením omezeným, akciová společnost, evropská společnost a evropské hospodářské zájmové sdružení. Charakter obchodního podílu pak záleží především v tom, zda se jedná o osobní či kapitálovou obchodní společnost. Z uvedené definice obchodního podílu lze vyvodit, že jeho legální obsah má dvě rozdílné stránky. V prvé řadě jde o tzv. kvalitativní stránku obchodního podílu, která je tvořena nedělitelným celkem práv a povinností vztahujícím se k obchodnímu podílu. Jejich výčet je obsažen jak v zákonné úpravě, tak v textech korporátních dokumentů (např. společenské smlouvě či zakladatelské listině). V této souvislosti je dobré uvést, že pokud nestanoví zákon jinak, není možné jednotlivá práva a povinnosti od ostatních vydělovat (např. nelze převést právo hlasovací, nicméně lze převést pohledávku za společností z titulu nároku na výplatu zisku poté, co o něm rozhodla valná hromada). Druhou obsahovou část obchodního podílu pak představuje tzv. kvantitativní stránka. Ta vyjadřuje velikost obchodního podílu a rozsah účasti na obchodní společnosti. Pro vymezení obchodního podílu jako předmětu právních vztahů je potřebné nahlédnout také do zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů ( Občanský zákoník ), a to zejména do jeho ustanovení 118 odst. 1, podle něhož mohou být předmětem občanskoprávních vztahů věci, a pokud to jejich povaha připouští, práva nebo jiné majetkové hodnoty. Podle současné judikatury a doktríny je obchodní podíl považován za tzv. jinou majetkovou hodnotu, a nikoliv za věc nebo právo ve smyslu uvedeného ustanovení Občanského zákoníku. Právní úprava od Po bude úprava obchodních společností, a tím také problematika obchodního podílu, soustředěna do zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) ( Zákon o obchodních kor- poracích ), společně s obecnou úpravou obsaženou v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ( Nový občanský zákoník ). Již z názvu prve uvedeného zákona je patrné, že zákonodárce používá nový právní pojem, kterým je obchodní korporace. Zatímco současný Obchodní zákoník hovoří o obchodních společnostech a družstvech, Zákon o obchodních korporacích používá pro tyto dvě kategorie souhrnný název obchodní korporace, jejichž definici, stejně jako výčet jednotlivých forem, nalezneme v úvodním 1 Zákona o obchodních korporacích. Obchodními korporacemi tedy jsou obchodní společnosti a družstva, přičemž podle nové právní úpravy se výčet obchodních společností, které lze založit, nebude lišit od současné právní úpravy (tedy veřejná obchodní společnost a komanditní společnost jako osobní společnosti, společnost s ručením omezeným a akciová společnost jako kapitálové společnosti a dále evropská společnost a evropské hospodářské zájmové sdružení). Zákon o obchodních korporacích definuje ve svém 31 podíl identicky jako současná úprava, a to tak, že Podíl představuje účast společníka v obchodní korporaci a práva a povinnosti z této účasti plynoucí, tedy jako souhrn kvalitativní a kvantitativní stránky. Ustanovení 32 mimo jiné dále zakotvuje, že každý společník může mít pouze jeden podíl v téže obchodní korporaci, což neplatí pro účast v kapitálové společnost, (tj. pro akciovou společnost nebo společnost s ručením omezeným) a podíl komanditisty (srov. rozdíl oproti Zákon o obchodních korporacích 6

7 stávající právní úpravě, která ve svém 61 odst. 1 zakotvuje nemožnost vlastnictví více obchodních podílů, ledaže jde o akciovou společnost). Nově pak nesmí být podíl společníka v obchodní korporaci představován cenným papírem nebo zaknihovaným cenným papírem, ledaže se jedná o kapitálovou společnost nebo stanoví-li tak jiný právní předpis (zde je opět rozdíl oproti stávající právní úpravě, kdy pouze u akciové společnosti může být podíl představován cenným papírem. Do budoucna je tato možnost, ač v omezené míře, zakotvena také pro společnost s ručením omezeným). Obchodní podíl jako jiná majetková hodnota Jak bylo uvedeno již výše, obchodní podíl je ve smyslu ustanovení 118 odst. 1 Občanského zákoníku považován za jinou majetkovou hodnotu. K tomuto závěru lze v zásadě dojít metodou vylučovací. V prvé řadě nelze obchodní podíl pro účely ustanovení 118 Občanského zákoníku považovat za věc. Ačkoliv Občanský zákoník nikde neuvádí přesnou definici věci movité a jeho ustanovení 119 odst. 1 pouze rozlišuje věci na movitosti a nemovitosti (pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem), občanskoprávní teorie i praxe vymezují věc v právním smyslu jako ovladatelné hmotné předměty (res corporales) či jako ovladatelné přírodní síly (energie vodní, parní, sluneční, elektrická, jaderná), které obojí slouží potřebám lidí (mají užitnou hodnotu). Uvedené podmínky musí být v každém případě splněny současně. Obchodní podíl nelze ve smyslu 118 Občanského zákoníku považovat ani za právo, jelikož z definice 61 odst. 1 Obchodního zákoníku je zřejmé, že obchodní podíl představuje účast společníka ve společnosti a z ní plynoucí nejenom práva, ale také povinnosti. S ohledem na výše uvedené je tedy potřeba na obchodní podíl nahlížet jako na jinou majetkovou hodnotu, což potvrdil také Nejvyšší soud ČR ( Nejvyšší soud ČR ). Ten ve svém rozhodnutí ze dne sp. zn. 22 Cdo 700/2004 dovodil, že S obchodním podílem je spjata majetková hodnota, která je ve smyslu 118 odst. 1 ObčZ jinou majetkovou hodnotou (majetkem) a jako taková může být předmětem občanskoprávních vztahů. Ačkoliv přijmeme závěr, že obchodní podíl není možné považovat za věc, musela se v minulosti právní praxe v určitých případech uchýlit k analogickému užití některých konkrétních právních institutů, vztahujících se na věci movité, také na obchodní podíl. Bylo to tak například u řešení otázky, zda je možné, aby byl obchodní podíl vydržen v souladu s ustanovením 134 Občanského zákoníku. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne , sp. zn. 29 Odo 1216/2005, dovodil, že vydržení obchodního podílu je podle platné právní úpravy, za analogického použití úpravy vydržení věcí movitých, možné. Nejvyšší soud ČR opřel své rozhodnutí nejenom o podobnost povahy akcií (které lze vydržet jako věc movitou) a obchodního podílu, ale také o teleologický výklad úpravy držby a vydržení a použití zásad, na kterých spočívá Obchodní zákoník, zejména za použití zásady právní jistoty. Za situace, kdy o možnosti vydržet akcii (jako věc movitou) nelze podle platné právní úpravy mít - přesto, že i akcie představuje souhrn práv a povinností akcionáře, tak jako obchodní podíl představuje souhrn práv a povinností společníka společnosti s ručením omezeným - žádné pochybnosti, by byl závěr, že obchodní podíl vydržet nelze, zcela nelogický. Obchodní podíl jako věc Oproti tomu Nový občanský zákoník bude bez dalšího obchodní podíl za věc považovat. Ustanovení 489 Nového občanského zákoníku stanoví, že věcí v právním smyslu je vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí. Do budoucna tedy odpadnou časté polemiky nad tím, zda se v konkrétním případě na obchodní podíl použijí analogicky ustanovení o věcech movitých či nikoliv. Jan Pavelka, Advokát Veronika Filipová, Právní asistentka Zákon o obchodních korporacích 7

8 PRAHA BRNO OSTRAVA BRATISLAVA Česko-slovenská advokátní kancelář s mezinárodním dosahem REKODIFIKAČNÍ NOVINKY ČERVENEC 2012 Advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners se sídlem v Praze a s pobočkami v Brně, Ostravě a Bratislavě je s týmem více než 140 právníků, z toho 21 partnerů, několika desítek studentů právnických fakult a více než 300 spolupracovníků, včetně 100 zaměstnanců spolupracující inkasní agentury Cash Collectors, největší česko-slovenskou právnickou firmou. Kancelář v současné době poskytuje služby zhruba 700 klientům, z toho více než 30 společnostem patřícím do Czech TOP 100 a cca 80 společnostem patřícím do Fortune 500. Advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners je podle výsledků oficiální soutěže Právnická firma roku v posledních třech letech nejúspěšnější českou advokátní kanceláří, a to jak podle počtu titulů, tak podle počtu nominací. Kancelář také získala prestižní ocenění Who s Who Legal Award, je vyhodnocena jako nejlepší advokátní kancelář roku 2011 v České republice a v celkovém hodnocení publikace Practical Law Company za všechny hodnocené právní obory získala 1. místo mezi domácími advokátními kancelářemi. Kancelář dále získala ocenění ILO Client Choice Awards 2010 udělované mezinárodní ratingovou agenturou International Law Office (ILO), čímž se stala klienty nejlépe hodnocenou právnickou firmou v České republice. Právníci kanceláře jsou pravidelně uváděni mezi vedoucími či doporučovanými specialisty renomovanými mezinárodními ratingovými publikacemi jako jsou PLC Cross-border, European Legal 500, Chambers Global Guide, European Legal Experts, Global Law Experts a IFLR 1000; tyto publikace uvádějí kancelář jako jednu z nejlepších právních firem pro transakce realizované v České republice v oblasti fúzí a akvizic, obchodního práva a práva obchodních společností, bankovního a finančního práva, práva kapitálových trhů, insolvence a restrukturalizace, stavebního práva, práva nemovitostí, pracovního práva a řešení sporů. Advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners má nejkomplexnější mezinárodní podporu dostupnou pro české a slovenské advokátní kanceláře. Týn 1049/ Praha 1 Česká republika Tel.: Fax: Hilleho 1843/ Brno Česká republika Tel.: Fax: Zámecká Ostrava Česká republika Tel.: Fax: Apollo Business Center II, blok H Mlynské Nivy Bratislava Slovenská republika Tel.: Fax: Za vydání Rekodifikačních novinek odpovídají: Jan Topinka, partner (jan.topinka@havelholasek.cz), Dušan Sedláček, partner (dusan.sedlacek@havelholasek.cz) a Jana Buršíková, advokátka a professional support lawyer (jana.bursikova@havelholasek.cz) Účelem tohoto dokumentu a informací v něm obsažených je informovat obecně o vybraných významných legislativních změnách, nikoliv podat jejich vyčerpávající právní rozbor. Přestože přípravě tohoto dokumentu byla věnována maximální pozornost a péče, advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners doporučuje si před přijetím jakýchkoliv rozhodnutí na základě informací v tomto dokumentu vyžádat detailnější právní konzultaci Havel, Holásek & Partners s.r.o. Všechna práva vyhrazena.