Emil Vlasák. Studie pod lupou. XIIIIIIIIY 9-+-tr R+-+LzPk tr l K0 xiiiiiiiiy

Transkript

1 Emil Vlasák Studie pod lupou 9-+-tr R+-+LzPk0 9+-vL-+-zP-0 9+-tr l K0 SNZZ BRNO 1995

2 O autorovi 'Studie pod lupou' Ing. Emil Vlasák se narodil v Ústí n.l. v r Po vystudování kybernetiky na Elektrotechnické fakultě ČVUT pracuje ve výpočetní technice. Je ženatý, má dvě děti. Šachová činnost a zasahuje prakticky do všech odvětví královské hry. Mnoho let nastupoval v České národní lize za A družstvo Spartaku Ústí n.l., jako trenér mládeže zde vychoval řadu nových hráčů. Výraznějších úspěchů dosáhl v korespondenční hře, kde v nejvyšších soutěžích družstev několikrát vyhrál svou šachovnici a v roce 1991 získal s družstvem Spartaku dokonce federální přebornický titul. Od roku 1971 publikoval kolem 50 studií, více než polovina byla vyznamenána. Průřez jeho studiové tvorby, doplněný zasvěcenými komentáři, máte ostatně před sebou. V Albu českých šachových skladeb se ve studiích umístil na druhém místě hned za Mário Matoušem. Rozhodoval několik studiových soutěží, např. Československý šach Po smrti L.Kopáče v roce 1983 převzal jeho úlohovou hlídku v Průboji, dnes Severočeský deník. V posledních letech spojil svého koníčka se zaměstnáním a stal se uznaným odborníkem v oblasti šachových programů. Řídí počítačovou rubriku v Československém šachu. Je autorem šachových databázových systémů CBTree a CBStar a českých lokalizací populárního programu Fritz. Karel Husák, Praha, srpen 1995 Poděkování autora Je mou milou povinností poděkovat všem, kteří se nějak podíleli na 'Studii pod lupou'. Jmenovitě: Ing.Zdenku Závodnému, Brno, který dal podnět ke vzniku brožury a postaral se o její výrobu a distribuci. Michalu Hlinkovi, Košice, bez kterého by řada studií vůbec nevznikla. Karlu Husákovi, Praha, za četné společné analýzy a úvodní životopisný odstavec. Ing.Danouši Pletánkovi, Ústí n.l., za posouzení rukopisu. Daně Trousilové, Walnut Creek, za typografickou konzultaci. Svým počítačům, Ústí n.l. a Rumburk, které za mne odvedly velkou část práce. A konečně mé ženě Janě za uvolnění na akci 'Studie pod lupou'. Všem svým přátelům a spoluautorům věnuji následující skladbu s pěti vzájemnými zugzwangy (VZ) v miniaturní pozici:, originál k+0 9+N l+-+KzP P zP0 1.Jd6! 1.h7+? Kh8 2.Jd6 Se4+ 1..Sd5 hrozilo 2.h7+ a Jf7 2.h7+ Kh8 3.Kh6! VZ č.1 3..Sa2 4.Je4!! 4.Jf5? Sb1 5.Je7 Sc2=, např. 6.Jg6+ Sxg6. Dále se hra větví: A. 4..Sb3 5.Jg5 Sd5! 6.h3!! VZ č.2 6..Sc4 7.Jf3! Sd3 8.Je5 Sxh7 9.Jg6+ Kg8 10.h4 VZ č.3 B. 4..Sb1 5.Jg5 Sg6! 6.h3!! VZ č.4 6..Se8 7.Jf3! Sg6 8.Je5 Se8 8..Sxh7 vede do A 9.h4 VZ č.5. Emil Vlasák, Ústí n.l., srpen 1995

3 Jak se člověk stane skladatelem studií? Ve čtrnácti jsem začínal se šachovou hrou v kroužku Ing. P. Breindla, který měl zálibu v řešitelských soutěžích. Bohužel, postupující normalizace ho donutila z Ústí n.l. odejít. Moje pozdější patnáctiletá trenérská praxe ukázala, že řešitelské soutěže ani jiné formy propagace k výchově skladatele nestačí. Studiářem se asi člověk musí tak trochu narodit. 1. Jak jsme oklamali řešitele i sebe Ke skladbě jsem se tedy dostal víceméně samostatně. Nejbližší známí autoři bydleli sto kilometrů daleko a byli o několik generací starší. 'Obecenstvem', kterému jsem první práce předváděl, byli proto výhradně silní hráči. Aby pozice takového ostříleného praktika zaujala, musí pro něj představovat řešitelský oříšek a překvapit ho něčím zajímavým, s čím se v praxi nesetkal. Léta běžela. Navázal jsem kontakty s jinými skladateli, prostudoval tisíce cizích prací i četné teoretické stati. Přesto prvotní izolace zanechala své stopy. Dodnes pozoruji, že můj studiový vkus i měřítko hodnot se místy liší od obecně přijatých zásad. Originální nápad cením nade vše a při komponování nikdy ani na okamžik nezapomínám na řešitele. Rád ho trochu potrápím, ale vždy v rámci pravidel. Později jsem se přesvědčil, že většina našich předních studiářů má průpravu ze silných praktických soutěží a tyto kontakty udržují. Někteří pražští šachisté se dokonce zdaleka vyhýbají Mário Matoušovi, protože jim okamžitě předhodí k řešení něco ze své bohaté tvorby. Ztráta kontaktu s hráči znamená často i ztrátu kontaktu s realitou. Zažil jsem případy, kdy takový autor doslova uměle upravuje řešení, jak se mu to hodí z hlediska estetiky nebo duálů. Zapomíná, že praktik může najít v jeho pozici úplně něco jiného. Námět k následující studii mi poskytl Jan Pletánek, silný ústecký hráč taktického ražení. Dávno jsem zjistil, že nebyl moc původní; ostatně práce ani nezískala žádné vyznamenání. Přesto mne léta hřála příjemná vzpomínka, jak se mi tenkrát podařilo ideu zamaskovat. Celá plejáda 'profesionálních' řešitelů Šachového umění ji totiž označila za neřešitelnou. Jak uvidíme dál, mýlili se hned dvojnásobně. J.Pletánek, Šachové umění 6/ zp zP sn vL-+-+Kvl N+k+-0 č.1.1 Po 1.Sxc5 cxb6! 2.Sxb6 Se1! 3.S~ Sa5! 4.Sf2 Sd2! 5.Jb2 Se1 6.Sb6 Sf2! se totiž černý zachraňuje. Princip studie spočíval ve vyčkávacím 2.Sd4!! Se1 2..Sh2 3.Sf2 Sf4 4.Jc3 a 5.Je4, 2..Sh4(d6) 3.Je3+, 2..Ke1 3.Je3! 3.Sxb6! s přesunem tempa. Zbytek je snadný 3..Sd2 4.Sf2! s dále už nám známým 5.Jc3 a 6.Je4. Naposledy se ovšem 'smál' počítač, který se do hry vložil po 15 letech. Bílému stačí k výhře i 2.Sxb6 Se1! 3.Sd4! Sa5! a teď je možné vytempovat černého rafinovaným postupem 4.Je3+! Ke1! 5.Se5(f6)!. Ve hře je několik vidliček, případná hrozba Sc3 a úlohová varianta 5..Sd2 6.Sg3 mat. To neviděl vůbec nikdo! Takový je občas, přes všechny snahy, úděl studiáře. 2. Zisk nebo ztráta tempa Pěšcová koncovka 2.1 není vůbec snadná, jak by se na první pohled mohlo zdát. Bílý král může zaútočit dvěma směry, ale soupeřův monarcha je vždy na místě právě včas. Z řady variant vybírám nejzajímavější: 1.Kc4 a6! (Jinak vyhraje poměrně snadno 2.b5) 2.Kd4 Kd2 3.Ke5 Kc3 4.Ke6 Kb3 5.Kd7 Kxa3 6.Kxc7 Kxb4 7.Kxc6 a5. 1.Ka4 Kd2 2.Ka5 Kc3 3.Ka6 Kb3. Nepomáhají pěšcové průlomy ani jejich kombinace s pochodem krále: 1.a4 a6 1.b5 cxb5 2.Kb4 (2.c6 a5!) c6 3.Ka5 Kd2 4.Ka6 Kc3 5.Kb7 b4 6.axb4 Kxb4 7.Kxc6 a5. 1.Ka4 Kd2 2.b5 Kc3! [1]

4 Šachové umění 1974, 3.pzm 9zp-zp p zP zP zPK mk-+-0 č.2.1 Nebudu dál napínat, jediným správným postupem je efektní návrat 1.Kc4 a6 2.Kb3!!. Bílý tak opravdu tempo neztratil, ale získalpěšec a6 je totiž rychlým objektem útoku. V době složení studie jsem zbytek považoval za technickou záležitost, ale není tomu tak. Prof. Fořt a Dr.Pospíšil ukázali, že po 2..Kd2 3.Ka4 Kc3 4.Ka5 musí černý zkusit 4..Kb2! s nadějí na 5.a4? Kb3!. Závěr je pak bezduálový 5.Kxa6! Kxa3 6.b5 cxb5 7.Kxb5 Kb3 8.c6!, zatímco po 4..Kb3 by šlo i 5.a4. Šachové umění 1981, 3.pzm kvL zp-zP P sn0 9+p+p+-tR zp-+0 9sNN+-+-+K0 č Zvláštní tahy do rohu šachovnice Nezvyklý námět č.3.1 si vyžádal značné konstrukční ústupky, ale existence této vysoce originální studie ani po letech nelituji. Po 1.Vg1 1.Jd2 b2 fxg1d+ 2.Kxg1 nastává černému problém s protihrou. Řada řešitelů se orientovala na likvidaci střelce 2..Jxf5?, čímž zůstali zcela mimo. Takové věci jako 3.Jxb3 Jxg7 4.h7! je prostě třeba vidět! Nepomáhá ani 2..Jf3+ 3.Kf2 d2 4.Ke2. V každém případě je proto nutno zkusit hezký trik 2..d2! 3.Jxd2 Jf3+! kvL zp-zP P+-0 9+p+-+n sN sN-+-+-mK-0 č.3.2 po 3..Jf3+ Tato pozice je klíčovým místem celé studie. Je dobře otestovat 4.Jxf3 b2 5.Jg5+, ale po Ke7! 6.h7 bxa1d+ 7.Kg2 Db2+ 8.Kf3 De5 bílý nic nemá. Začíná být tedy jasné, že po anihilaci materiálu vznikne koncovka střelce proti jezdci. Král by měl směřovat k obraně f5, tedy 4.Kf2(g2) Jxd2 5.Jxb3 Jxb3 6.Kf3. Tady ale následuje Jc5! 7.Kf4 Jd7! se snahou pendlovat jezdcem přes d7-e5, případně g4. Bílý ještě zkusí 8.Kg4 Je5+ 9.Kh4! (s myšlenkou 9..Jd7? 10.Kh5 Je5 11.Sh8! Jd7 12.h7 Jf8 13.Kh6), ale 9..Jf3+! 10.Kh5 Jg5 dává černému definitivní pevnost. Stačí jen suše opakovat tahy Jg5-h7. K cíli vedou zcela nečekané rohové tahy 4.Kh1!! Jxd2 5.Jxb3 Jxb3 6.Sh8!!. Zbytek je už poměrně snadný 6..Jd4 7.h7 Jxf5 8.Sxf6! nebo 6..Kg8 7.Sxf6 Jc5 8.Kg2 Je4 9.Se5 Kh7 10.Sf4 Jf6 11.Kf3 Jg8 12.Ke4. Zbývá ještě vysvětlení rohového ústupu krále. Na každém jiném poli by totiž král dostal nějaký tempový šach. Třeba po 4.Kg2 černého zachraňuje 6..Jd4 7.h7 Jxf5 8.Sxf6 Jh4+! 9.Kh3 Jg6 10.Sb2 Jh8!. Závěrečná situace byla inspirována mou partií [2]

5 s varnsdorfským hráčem Vladykou. Vzpomínám, že ještě nějaký čas po jejím skončení seděl nad koncovkou a znovu a znovu udiveně prováděl klíčový tah Sh8. Syntéza s rohovým tahem krále je však výhradně výsledkem umělého komponování. A.Mikeska, Československý šach 1985, pzm 9-zp P+-mk P+p L mK sn č.3.3 A.Mikeska z Brna mi svého času posílal příspěvky do problémové rubriky v Průboji. Nakrátko byl obrovským šachovým nadšencem, brzy se však, bohužel, zase odmlčel. K úplnému pochopení společné studie musíme hodně analýzovat. Už třeba jen fakt, že bílý je vůbec ohrožen, není zcela evidentní. Důležité je, že černý může vždy získat nepříjemného pěšce c4 a přitom udržet kontrolu nad polem d4. Kritická je zejména varianta 1.Sh5? Kd4 2.Ke1!? Jd3+! 2..Kxc4?! 3.Kd2 Jd3 4.Ke3 Jc5 5.Se8 3.Kd2 Je5 4.c5!? Kxc5 5.Ke3 Kd5! - pole f7 je na okamžik kryto, proto se dostane k Jc4 a Kd4. Ostatní pokusy o krytí slabin jsou už zcela bezzubé: 1.Sg2 Kd4 2.Sf1 e3+ 3.Ke1 e2, 1.Sg4(h5) Kd4 2.Se6(f7) Jd3+ 3.Kf1(e2) Je5 nebo 2.Sf5(g6) Jd3+ 3.Ke2(f1) Jc5!(e5). Výsledkem podobných úvah je pak bonbónek, spočívající po 1.c5! Jd3+! 2.Ke3 Jxc5 2..exf3 3.cxb6 f2 4.b7 v 'rohovém' tahu 3.Sh1!!. Bílý nesmí povolit jezdci rozehrání, jak ukazuje třeba pokus 3.Sh5? Jb7! 4.Sg6 Jd6 se známým Jc4. Kromě toho jde o správnou 'synchronizaci' střelce s černým králem v hlavní variantě řešení 3..Kf5 4.Sg2 Ke5 5.Sh1! Kd5 6.Sg2 Kc4 7.Sf1+. [3] Pozice je stále ještě zajímavá. Černý může zkusit 7..Kb4 8.Se2 Ja4!?, ale po 9.Sf1 Jc3 10.Kd4 Kb3 11.Sc4+ Kc2 12.Ke3 nijak nepokročí. Poziční., K.Husák Československý šach vL zpr+-0 9zp-+-+l+-0 9p+-mK-tR-+0 9mk č.3.4, bez Pa3 černý vyhraje Na celé studii je snad nejzajímavější úvodník. Nestačí 1.Sxe7? Vxe7 2.Vxf3 Kb2 nebo 1.Vxf3? Vxf3 2.Sxe7 Kb1, proto se musí přiblížit král. Ale jak? Po 1.Kc1? stačí obyčejné 1..Vxf8, nepomáhá ani zajímavá možnost 1.Kc3?! Sd1!! 2.Vxf7 (2.Vd2 Vf3+ 3.Kc4 Vxf8) 2..Kb1 3.Vf1 a1d+ 4.Kd3 Ka2. Nezbývá proto než paradoxní 1.Kc2!! s ideou 1..Se4+ 2.Kc1 Vxf2 3.Sg7+ Vf6 4.Sh8!! a poziční remíza. Nestačí 2..Vh7 3.Vh2 Vf7 4.Vf2. Analyticky velmi zajímavá je druhá, poněkud nezvyklá část výzvy. Bez Pa3 černý pokračuje 2..Sf5!! s možnostmi: 3.Sh6 e5 3.Vxf5 Vxf5 4.Sg7+ e5 5.Sh8 Vf1+ 6.Kc2 Ve1 7.Sg7 Ve4 8.Sh8 Vc4+ a konečně 3.Sxe7 Vxe7 4.Vxf5 Vc7+ 5.Kd2 Kb2 6.Vb5+ Ka3!. Právě poslední tah analýzy objasňuje nepatrný rozdíl v obou pozicích, který však stojí bílého půl bodu. 4. Nezvyklý dvojí úder Jistý dorostenec značné praktické síly se mne před lety vážně zeptal, proč konečně někdo neudělá pořádek v Šachovém umění. Po chvíli vysvětlování vyplynulo, že otočené kameny na diagramech považuje za chyby sazeče, pravděpodobně permanentně přiopilého. Takový postoj šachové veřejnosti k exo žánru je typický; jeden přední studiový teoretik ho

6 dokonce přirovnal k homosexualitě. Proč se vůbec exo provozuje? Pomozme si srovnáním s matematikou. Většina hezkých, elegantně jednoduchých a užitečných pouček je už prostě objevena. Někteří vědečtí adepti se proto uchylují do vlastních světů univerzálních algeber a jiných objektů, které je možno srovnat s exo kameny, exo šachovnicemi nebo exo pravidly. Zde jsou sice matematik i skladatel původní, ale prakticky nikdo jim nerozumí a obvykle ani rozumět nechce. Druhá cesta k originalitě vede obecně přes témata, která svou složitostí předky zatím odrazovala. Pro studiáře to znamená zvyšování složitosti skladeb a námětů a jejich syntézu do náročných celků. Některé kompozice na hranici lidských možností stojí autory stovky nebo tisíce hodin. Bohužel, i takové kousky jsou pro řadového řešitele stále hůře stravitelné. Vyčerpanost námětů však ve studii zdaleka ještě nedosáhla kritického stádia. Dobrý skladatel by měl proto uvážit, zda nestojí za to věnovat určitý čas jejich vyhledávání i za cenu omezení nadprodukce 'technických' skladeb., M.Hlinka Bentův jubilejní C 1989, 3.cena 9-+-+R+-+0 9sN-tr k+-+-zp R+K+L r sn-+-+0 č.4.1 V roce 1988 jsme spotřebovali s přítelem Hlinkou neuvěřitelné množství času na zpracování obtížného tématu, které se nakonec nepodařilo. Přesto tato činnost přinesla jako příjemný vedlejší efekt jedno z nejoriginálnějších schémat naší skladatelské kariéry. Závěrečná pozice s bizardním dvojím úderem (L.Salai jr. ho nazval sevřením) se mi objevila na šachovnici víceméně náhodou, i když s předchozím marným úsilím přirozeně souvisela. Objevy a náměty si zásadně píšeme, proto mne Michalův telefon překvapil. Už to signalizovalo něco zvláštního a tušení nás nezklamalo. Základ jeho vstupní hry byl velmi nosný a nemohl jsem klidně usnout, dokud jsem neprovedl závěrečné úpravy. Za dva dny bylo vše hotovo. V poněkud nepřehledné situaci č.4.1 potřebuje bílý uhrát převahu dvou figur. Protože k ničemu nevede 1.Vxe4 Jxe4 2.Jb5 Vc5 3.Kxe4 Kxc5, je třeba hrát rovnou 1.Jb5!. Černý má několik horších možností, například 1...Vxe8 2.Jxc7+, 1..Vh7 2. Vxd2 Vxe8 3.Sxe8 nebo 1..Vcc4 2.Vxd2 Vf4+ 3.Kg6! Kxb5 4.Se2. Nejlepší šancí je proto jistě 1..Vce7, aby na 2.Vxd2! spustil protihru věží 2..V4e5+ 3.Kxf6 V5e6+ 4.Kf5! Ve5+ 5.Kf4 Ve4+ 6.Kg5!! V4e5+ 7.Kh4 Ve4+ 8.Kh3 Ve3+ 9.Kh2. Šachování skončilo, špatné bylo vždy Vxe8 pro vložku Jc7+. Proto si černý musí nechat ukázat pointu 9..Kxb5 10.Ve2!! R tr k+-+-+L tr R+-mK0 č.4.2 závěr studie Pěkná pozice, pravda? Teprve teď se vysvětluje předchozí podivné kličkování bílého krále. Kdyby třeba 6.Kg3?, pak by se černý v analogické závěrečné pozici uvolnil odšachem Vg7. Studie solidně zabodovala v silné mezinárodní soutěži, ale to by nebyl Michal, aby téma dále nerozvíjel. Zkoušel nahrazovat různé kameny a publikoval ještě několik variací. Dvě nejzajímavější vybírám. [4]

7 M.Hlinka, Úder zp N+-+n+k K+0 9+l+-+-sn-0 9N č.4.3 Schéma samo o sobě je z hlediska hry 'nepravděpodobné' a v takových případech jsou problémy s předehrou spíš pravidlem. I zde proto visí nějaké kameny. Bílý se nemůže zbavit důležitého pěšce 1.Jxc7? pro Jh5! 2.Jc1 Sd1+!, proto musí zkusit okamžité 1.Jc1! Sc4 2.Jxc7!, i když po 2..Je2!! tu máme jezdcovou modifikaci našeho tématu. Tentokrát je však idea překonána postupem 3.Jd3!! Sxd3 4.Jxe6 Sf5+ 5.Kf3 Jg1+ 6.Kg2!. M.Hlinka Pravda-Tirnavia 1989, pzm 9mK-+NsnN+-0 9-zPL+-+k p sn č.4.4 V č. 4.4 k ničemu nevede 1.Jde3+ Kf4 2.Sb3 Jc6+ 3.Kb5 Jxb4 4.Kxb4 d2 5.Kc3 d1d 6.Jxd1 Jxd1+ 7.Sxd1 Kxf5, proto bílý hraje druhým jezdcem. Po 1.Jfe3+ Kf3 pokračuje paradoxně [5] 2.Sb3!, slabé by totiž bylo 2.Sa2 Jc6+ 3.Kb5 Jxb4 4.Kxb4 d2 5.Sb3 Ke2. Černý by byl bez šancí ve variantě 2..d2 3.b5 Ke2 4.b6 d1d 5.Jxd1 Jxd1 6.b7 Jd7 7.Jf6 Jb8 8.Kb6, stinné stránky výstavby bílého ovšem odhaluje jednoduché 2..Jc6+ s myšlenkou 3.Kb5 Jd4+. Čtenář, který prostudoval předchozí ukázky, určitě už zahlédl pointu 3.Kb6! Jxb4 4.Jd1! s tématickou dominancí. I tady čeká řešitele zajímavý 'zákusek' 4..Ja4+ 5.Kb5 Jxd5 6.Sxd5+ Ke2 a vše vyjasňuje teprve 7.Sb3!!. Pro úplnost ještě k možnosti 3..Jd4?! 4.Jd1 Jxb3 5.Jxb2 Jd4 6.Kc5 Ke4 7.Jc Paralelní syntéza Další možností, jak čelit vyčerpanosti závěrečných 'šokujících' závěrů, je přenesení těžiště na celý průběh hry. Zvlášť efektní je spojení tohoto postupu se syntézou několika variant. Mistrem takového pojetí je Michal Hlinka, který vymyslel jádro společné práce. Já jsem přispěl technickými úpravami do korektní podoby. O uchování materiální převahy bílého se zde bojuje doslova do poslední patrony. M.Hlinka, Čs šach 1986, 3.ču 9-vL-+-tr-+0 9N+-+-+R+0 9zp-+-vl-+-0 9mK-sNk+-+-0 č Sd6 Vd8 2.Sxa3 Sxc1 3.Vg1+ Kc2 4.Vxc1+ Kb3 5.Se7! Va8 6.Vc3+ Kxa4 7.Va3+, ale ne 5.Jc5+ Kxa3 6.Vb1 Vb8! s patem.

8 Černý proto může zkusit druhou možnost 1..Vf6 2.Sxa3 Sxc1 3.Vg1+ Kc2 4.Vxc1+ Kb3. Tady už nelze černou věž vyšachovat, ale její blízkost dává jinou možnost 5.Jb6! Kxa3 6.Vc3+ Kb4 7.Jd5+. Zajímavým pokusem je v této variantě 5..Vf2!? 6.Jc4 Va2+!? 6..Vf4 7.Vb1+ Kxa4 8.Vb4+ 7.Kb1 Vf2 a teď jedině 8.Sb2!, protože po 8.Sc5? Vb2+! 9.Ka1 Va2+ 10.Kb1 Vb2+! by se černý zachránil patem. A konečně pokus 2.Se7? se vyvrací v první variantě jedině 2..Ve8!, zatímco ve druhé 2..Vf7!. Závěry variant jsou poměrně všední, přesto celek působí slušným dojmem. To ostatně potrvzuje i vyznamenání skladby. 6. Vyhrají dvě dámy proti dvěma pěšcům? schéma, wQ wQ pzp0 9+K+-+-+k0 č.6.1 Dvě dámy na tahu proti dvěma pěšcům, co na tom může být zajímavého? Zkuste tedy nějak vyhrát pozici na diagramu! Především nelze volného pěšce svázat, protože by byl ihned pat. Bílý král musí na druhou řadu, ale i pak po 1..g1D vzniká svérázný dvojí úder na obě dámy. Protože věžový pěšec proti dámě remízuje, měl by se bílý výměně vyhnout; po odšachu jednou z dam dostává však na druhé řadě 'kontra'. Jednu chvíli jsem dokonce váhal, zda nejde o neznámou poziční remízu. Vynikající taktik Jan Pletánek mi však ve známé ústecké šachové restauraci 'Chaloupka' na místě předvedl efektní cestu k výhře 1.Kb2 g1d 2.Dc6+ Dg2+ 3.Df2!!. Dodnes mne mrzí, že studiová pravidla nedovolují otisknout pozici [6] v tomto elegantním superekonomickém stavu. Dámy jsou však příliš silné a vytvářejí řadu duálů, ve hře je také netématická možnost proniknout králem do vyhrávající zóny pěšce h2. Dva roky jsem meditoval nad tím, jak ideu předvést v korektní podobě. Až mne konečně napadlo, že veškerou 'antiduálovou práci' může vykonat jediná černá věž. Zůstávají dokonce i patové možnosti., J.Pletánek Průboj 1983, 5.pzm 9wQ wQ r pzp0 9+K+-+-+k0 č.6.2? Řešení je uvedeno výše, funkci věže ilustrují varianty 1.Da8? Vc1+! nebo 1.Ka2? g1d 2.Dab7+ Dg2+ 3.Df2 Vc2+! a konečně nelze ani 1.Kc2 z důvodů pravidel. V této formě byla studie lehce vyznamenána u nás, daleko větší váhu však mělo její zařazení do prestižního světového výběru Šachmatů v SSSR v roce Hrdinou dalšího dějství je opět 'Chaloupka' a Honza Pletánek, který zde po čase předváděl studii spolustolovníkům ze šachového oddílu. Ani několik zkonzumovaných dvanáctistupňových piv mu nezabránilo v zjištění, že po prostém 3..Vg4! je studie neřešitelná. Bílá dáma f2 je totiž svázána a tak se Df1 mat nekoná! Mimochodem, abych nezapomněl, šachy si v 'Chaloupce' můžete vypůjčit v kuchyni. Běžela léta a do hry se vložil Karel Husák. I tady se nám povedla jedna nekorektní verze v Československém šachu. Oprava již získala 1.čestné uznání ve dvouleté soutěži 91-92, ale mně se stejně nejvíc líbí studie ze Schwalbe, kdy jsme za cenu drobného duálu v závěru

9 dosáhli úplných proměn všech účinkujících dam. každému se skladatel nezavděčí., K.Husák Die Schwalbe PzP-+r0 9+p mK-+-+pzp mk-0 č.6.3 Po 1.d8D? by přišlo Vxe7, ale druhá proměna 1.e8D s matovou hrozbou staví černého před náročné problémy. V nabízející se variantě 1..h1D? 2.d8D nemají stísněné černé síly šanci, např. 2..Dh4 3.Dxh4 Vxh4 4.De1+ nebo 2..Dh5 3.De1+ Kh2 4.Dd6+. Až překvapivě dobrou obranou je však 1..Kh1! 2.d8D g1d. Na rozdíl od prototypu zde výměna dam nehrozí vynuceně, ale černé těžké kameny 'utržené ze řetězu' by ji jistě vynutily. Proto i tady musí bílý pokračovat energicky 3.Dd5+! Dg2+ 4.De2!!. Pěšec b3 nepomůže bílému k vítězství ve variantě 4.Dxg2+? Kxg2 5.Dg6+ Kf1 6.Dxh7 Kg2 7.Dg6+ Kf2 8.Dh5 Kg2 9.Dg4+ Kf2 10.Dh3 Kg1 11.Dg3+ Kh1 12.Kc3 b2 13.Df2? b1d. Černý se brání známým způsobem 4..Vg7!, čímž začíná nová fáze. Vzhledem k vazbám, napadením a hrozbám výměn musí bílý najít vynucený postup 5.Ddd1+ Dg1 6.Df3+! Vg2+ 7.Kxb3! zugzwang 7..Dxd1+ 8.Dxd1+ Vg1 9.Df3(d5)+ Vg2 10.De4! Kg1 11.De1 mat. Horší bylo rozhodně 6.De4+? Vg2+ 7.Dde2 Df2!! s patem. Zajímavé jsou komentáře německých řešitelů v prosincovém čísle Die Schwalbe Binnerwitz: 'Skvělý souboj DDxDV s křížovými šachy!'. Berssenbrügge: 'Vlasák a Husák se vyznají v dámách, zaslouží si co největší publicitu!'. Naproti tomu M.Seidel nenašel 'nic problémového' v této 'věci techniky'. Inu, [7] 7. Věčný šach Věčný šach nebo opakování pozice nepatří k nejefektnějším studiovým tématům. Přesto je možno najít zajímavé pozice, které řešitele pobaví, poučí i potrápí. M.Hlinka, Východoslovenské noviny mk R0 9zP-+K Ptrp+p+ptR0 č.7.1 Po trochu pouťovém úvodníku 1.Vxg2! e1j+! 2.Kd2 Jxg2 není jasné, jak by měl bílý čelit hrozbě Je1(e3). Řešení je paradoxní, černý král musí být vylákán co nejblíž místa boje! 3.Vh8+! Kd7. Známý motiv - král musí kontrolovat sloupec c, ale nesmí na něj vstoupit: 3..Kc7? 4.Vh3 Je1 5.Vc3+. 4.Vh7+! Kd6 5.Vh6+! Kd5 6.Vh5+! Kd4. A teprve teď stačí k remíze 7.Vh8!, například Je3 8.Vd8+ Kc4 9.Vc8+ Kd4 10.Vd8+ Jd5 11.Vc8 Jc3 12.Vd8+! Jd5 atd. Ve Východoslovenských novinách tenkrát probíhala řešitelská soutěž různých žánrů a náš originál byl do ní zařazen za studie. Takový postup vyloučí zvýhodnění účastníků, kteří mají sbírky publikovaných skladeb nebo prostě jen dobrou paměť. I tak se hledají jiné cesty; Michal později vzpomínal na řadu telefonátů, kterými se řešitelé snažili získat nějakou 'nápovědu'. Č.7.2 se vysloveně blíží analytické studii. Dva nesehraní jezdci budou mít bez pomoci krále s remízou plné ruce práce. Nestačí 1.Kd7? Vg1 2.Jc2 (2.Jf3 Va1) e2 3.Jab4 Vc1 4.Kd6 Kc3 ani 1.Jc2 Kb3! 2.Jab4 e2 3.Jd4+ Kxb4 4.Jxe2 Vf3!.

10 M.Hlinka, Magyar Sakkélet 8/1990, 5.ču 9-+-mK k zp-tr-0 9N sN-+-0 č.7.2 Správný úvodník 1.Jc1! zabraňuje okamžitému 1..Kc3. Černý pokračuje 1..Vg1, ostatní možnosti 1..Vh3 2.Je2 (a Jf4) nebo 1..Vg8+ 2.Ke7 Kc3 3.Ja2+!! Kd2 4.Jf3+ Ke2 5.Jd4+ dávají menší šance. Slabé by bylo 2.Jcd3 Kc3 3.Ke7 Vf1 4.Ke6 Kd2, proto 2.Jc2! Vd1+! 3.Ke7!!. Ale ne 3.Kc7? Vxc1 4.Jxe3+ Kd Kc3 4.Jxe3 Ve1 5.Ja2+ Kb3 6.Jc1+ Ka3. Jinak by byl věčný šach. Bílý král se ale už stačí přesně na tempo přiblížit 7.Kd6 Vxe3 8.Kd5 Kb2 9.Kd4. 8. Tajemství Liburkinova archivu M.Liburkin pozice z pozůstalosti 9k+-+-sN-vl Psn-0 9-mK č.8.1 Postavení na diagramu 8.1 objevil R.Kofman v pozůstalosti vynikajícího sovětského studiáře Liburkina. Snažil se o analýzu, ale tajemství pozice neodhalil. Sledujme Kofmanovy úvahy z knihy 'Vybrané problémy S.Kaminěra a M.Liburkina', FIS Zdánlivá hra 1..Kb7? 2.Jd7 Je6 3.Jc5+ ukazuje, že černý je odsouzen k trvalému tempování králem na polích a8-a7. Ani bílý však nemá snadný život, na šachovnici ho čeká mnoho zaminovaných polí. Třeba 1.Kc5? Kb7 2.Jd7 Je6+ 3.Kd6 Sg7 4.Kxe6 Kc7 nebo 1.Kb3? Jf5 2.Je6 Jd4+ 3.Jxd4 Sg7. Za hlavní variantu považoval Kofman obchvatný manévr 1.Ka3 2.Ka2 3.Kb1 4.Kc1 5.Kd1(d2) 6.Ke2! 7.Kf2 Ka7 a není vidět, kudy dál. Nestačí totiž 8.Kg2(f3) Jf5! 9.Je6 Jh4+ a Jg6 ani 8.Kg1 Ka8 9.Kh2 Jf5 10.Je6 Se5+! a Sd6. Závěr v knize byl jednoznačný-pozice je zajímavá, ale nemá řešení. Proto ji Liburkin ani nepublikoval. Řada odborníků však s takovým závěrem nesouhlasila. Tribunou dalších diskusí se stal známý sovětský čtrnáctideník 64- Šachmatnoje obozrenije. Falk a Hildebrandt publikovali ve 3/84 jednoduché řešení Liburkinova problému. Podle nich musí bílý jednoduše předat pořadí tahu. To, jak už víme, jde nejblíže na polích d1, d2. Tedy 1.Ka3-a2- b1-c1-d1(2)-d2(1)-c1!-b1-a2-a3-b4 11..Ka7 12.Ka5! Ka8 13.Ka6(b6), hotovo. Podle názoru těchto švédských studiářů Liburkin studii nepublikoval pro duály při předání tahu. Čtenáři však i tuto analýzu vyvrátili, dokonce dvěma způsoby. Po 9..Ka7 10.Ka3 následuje 10..Jf5! 11.Je6 Sf6(e5)! 12.f8D Se7(d6)+! nebo rychleji, ale složitěji 1.Ka3 Kb7 2.Jd7 Je6 3.Jc5+ Kc6! 4.Jxe6 Se5! 5.Kb3 Sd6 6.Kc4 Kd7 7.Kd5 Sf8 8.Jxf8 Ke7. Shodou okolností zaujala tato pozice i Karla Husáka, který studoval Kofmanovu knihu. Při návštěvě v jeho vinohradském bytě mi ji postavil a byl velmi překvapen, co všechno se kolem ní už seběhlo. Překvapení však bylo vzájemné; Karel totiž viděl některé momenty, které zůstaly diskutujícím utajeny. Po několika dalších dopisech a upřesněních nakonec vznikl článek, který možná Liburkinovu záhadu vyřešil definitivně. 'Šedesátčtyřka' mu věnovala v čísle 1/89 skoro celou stranu. Především je třeba uvést na pravou míru některé druhořadé omyly z Kofmanovy analýzy. [8]

11 Po 1.Kb3 Jf5 2.Je6 Jd4 3.Jxd4 Sg7 bílý přece jen vyhraje 4.Je6 Sh6 5.Kc4 Kb7 6.Kc5 Kc8 7.Kd6. Nejjednodušší je 1..Kb7! 2.Jd7 Je6 s myšlenkou 3.Jc5 Jxc5+. Také po 1.Kc5 Kb7 2.Jd7 Je6+ 3.Kd6 Sg7 4.Kxe6 Kc7 vyhraje 5.Ke7!, například: A. 5..Kc6 6.Jf6 Kc5 7.Jh5 Sh6 8.Jg3 Sf4 9.Jf5, 7..Se5 8.Ke8 Sd6 9.Jf6 Kd4 10.Jg8 11.Je7. B. 5..Sc3 6.Jf6 Sb4 7.Ke8 Kc6 8.Jg8 9.Je7 C. 5..Sh6 6.Jf6 Kc6 7.Jg4 Sg7 8.Je3 Sc3 9.Ke8 Sb4(g7) 10.Jf5 Nutné a postačující je však 4..Kc6!. Poslední varianty nám napověděly, že právě zde by se mohla skrývat další tajemství. A skutečně. Řešením Liburkinovy studie je 1.Kc5! Kb7 2.Jh7!! Je6+ (nebo 2..Kc7 3.Kd5) 3.Kd6 Sg7 4.Kxe6 5.Kf5 6.Kg6 nebo 3..Sc3 4.Kxe6 Sb4 5.Kd7! Sa3 6.Ke8 Sd6 7.Jf6 8.Jg8 9.Je7. Nikoli však 2.Jg6? (2.Jd7? bylo probráno výše) Je6+ 3.Kd6 Sg7 4.Kxe6 Kc6. Velmi zajímavý je také pokus 2.Kd5 Jf5 3.Je6 Je7+! 4.Ke4 Jg6 5.Kf5. Podobná pozice, ale s černým králem na a7, může vzniknout z hlavní Kofmanovy varianty po 8.Kf3 Jf5 9.Je6 Jh4+ 10.Kg4 Jg6 11.Kf5. Tady snadno remízuje 11..Sb2 12.Kxg6 Sa3. Postavení krále na b7 oslabuje černého, protože po 5..Sc3? vyhrává vložka 6.Jc5+. I tady však černý remízuje po 5..Se5! a dokonce 5..Jf8 6.Jxf8 Sc3. Hodnocení některých pozic ze závěrečné fáze analýzy se někomu může zdát předčasné, ale cosi podobného můžete najít v Averbachovi. Co dodat? Liburkinova studie je tedy zřejmě zcela korektní. Těžko říci, co vlastně geniální skladatel viděl a co ne, v každém případě se mu ale podařil i po smrti husarský kousek. Není vyloučeno, že ani naše analýza není správná nebo úplná. To ostatně platí o celé brožuře. 9. Miltnerovy maty Nedávno zesnulého Vratislava Miltnera jsem poznal až jako velmi starého pána. Přesto byl velmi plodný a poslal mi do rubriky v Průboji řadu příspěvků. Některé jednodušší se tiskly pod pseudonymy. Když se dozvěděl, že se specializuji na studie, 'vysypal z rukávu' několik příspěvků v tomto pro něj nezvyklém žánru. Jedno téma bylo závažnější a nakonec jsme ho zpracovali společně. Pochopitelně, jde o maty. V.Miltner, Průboj 1986, 2.ču OKS 9-+-mk-vL-+0 9zp p p p+N mK-+-0 č.9.1 Protože nemám v lásce čistě technické skladby, neodpustil jsem si zakomponovat aspoň drobné překvapení. Spočívá v úvodníku 1.Ja1!. Na pohled je totiž jasné, že z tohoto pole se jezdec těžko někdy dostane. Postup pěšce a je však třeba zastavit i za tuto cenu. Na 1.Ja3 Kc5 2.Se7+ Kd5 3.Sf6 Kc5 musí bílý zkusit 4.Kd2 Kb4 5.Sb2, následuje však samozřejmé c3. Po 1..a4 2.Sb2 se pak hra větví A. 2..Kc5 3.Kd2 Kb4 4.Sa3+! Kxa3 5.Kc3 b2 6.Jc2 mat nebo B. 2..c3 3.Sxc3 Kc5 4.Kd2 Kc4 5.Sb2 Kb4 6.Kd3! a3 7.Sc3+ Ka4 8.Kc4 b2 9.Jb3 b1d 10.Jc5 mat. Horší byly jiné pokusy černého, za zmínku stojí především 1..Kc5 2.Kd2 a4 3.Kc3! a3 4.Se7+, 3..Kb5 4.Se7 Ka5 5.Sd6 Kb5 6.Sa3!. V téže variantě jsou ještě poměrně zajímavé možnosti spojené s patem 2..Kb4 3.Se7+ Ka4 4.Kc3 Kb5. Bílý se ale vyhne braní na c4 a vyhraje technicky po 5.Sd8 Ka4 6.Kb2 Kb4 7.Se7 Ka4 8.Sf8 Kb5 9.Ka3 Kc6 10.Sg7 Kd5 11.Ka4 Ke4 12.Kxa5 Kd3 13.Kb4 nebo 6..Kb5 7.Ka3 Kc5!? 8.Sxa5 Kd4 9.Kb2 Kd3 10.Sd8 Kd2 11.Sg5+ Kd3 12.Ka3 Kc3 13.Sc1 Kd3 14.Kb4 Kd4 15.Sa3 Kd3 16.Sb Maty na zakázku Studie, založené na kráse závěrečného matového obrazce, mívají zvláštní povahu. Zejména je-li autorem úlohář, který využil studiového žánru spíš okrajově. Skládá samozřejmě odzadu a předehra bez velké [9]

12 hloubky nemá praktikovi co říci. Ten ostatně vycítí umělý charakter skladby i autorovu nejistotu a často ho podobné kousky odvádějí od studie jako takové. Hned několik praktiků se mi při různých příležitostech svěřilo, že matové a patové studie prostě nesnášejí. Následující ukázka je snad z trochu jiného těsta. Memoriál Fritze and Pachmana 1985, pzm L Q K p+pzp k0 č.10.1 Pěšec e2 je nezadržitelný, vysloveně naivní by bylo 1.De4? e1d 2.Dxe1 g1d+. Nestačí ani 1.Kh3? e1d 2.Df3 De6+ 3.Sf5 Dh6+ atd. a konečně 1.Dd5?! Kg1 2.Se4 e1d 3.Sxg2 De2+ 4.Sf3 h1d. Klíčová pozice vzniká po 1.Df3 e1d 2.Se4 Dg1. Pokračovat v útoku lze jedině vytempováním černého, jak to však udělat? Po 3.Kg3 přijde De3!, 3.Kh4? Df2+!, 3.Dd3 Da1! a dokonce i střelec musí zůstat na místě, jak ukazuje varianta 3.Sd5? Dd4+. Po jediném správném 3.De2! je však černému těžko a musí připustit závěrečnou kombinaci 3..Df2 4.Dd1+ Dg1 5.Sxg2+! Kxg2 6.Df3 mat. Čtenář, který si prohlédne kapitoly 'Památce Prokeše' a případně i 'Vyhrají dvě dámy proti dvěma pěšcům' jistě uvěří, že studie nevznikla 'úlohářskou metodou' odzadu, ale spíš systematickou analýzou určitého typu pozic. Rozhodčímu se studie celkem líbila, ale objektivně nemohl přehlédnout, že závěrečný mat se už vyskytoval. Po letech jsem v časopisu EG č. 88 nalezl velmi příbuznou skladbu. Naštěstí je šachová hra tak bohatá, že i když dva skladatelé dělají totéž, výsledek se přece jen může trochu lišit. G.G.Amirjan Schach , 3.cena 9+-zp-+K L zp-0 9-+P+Q+-zp wqk0 č Sd5+ g2 2.Ke6! c6 3.Se4 c5 4.Sf3! Jde o tempo, kdyby 2..c5, pak okamžitě 3.Sf3!. 4..c4 5.Kd5 c3 6.Ke4 Df2 7.Dd1+ Dg1 8.Sxg2+ atd. Amirjanovo zpracování potřebuje k vyvolání zugzwangu další dva pěšce, ale návdavkem 'nabízí' možnosti snadno se splést, třeba 2.Se4/Sf3? c5/c6! a. Další studie úlohářskou metodou na zakázku vznikla a zařazuji ji hlavně ze sportovních důvodů. Reprezentovala tehdejší ČSSR ve světové soutěži na téma mat s vazbou. J.Polášek, 3.WCCT 1986, 20.místo n+0 9+-vL-+P mk-mK zp Nsn č.10.3 černý táhne, [10]

13 Černý pěšec se proti kolegovi citelně opožďuje, proto je třeba od samého začátku hledat nejlepší šance. Bílý by snadno vyhrál po 1..Je7 2.Jxc3 Jg6+ 3.Kf5 Jf8 4.Sd6, 1..c2 2.Se5+ Kd3 3.fxg8D Je2+ 4.Kf3 c1d 5.Db3+ a nebo 1..Jd3+ 2.Kf3 c2 3.Jd2 Kc3 4.Sa5+. Vylučovací metodou tak dostáváme nejsilnější obranu 1..Je2+ 2.Kf3! c2! 3.Jd2! hrozí Jb3+ 3..Kd3!. Teď po 4.Jb3 by přišlo Jd4+, proto už nelze s proměnou dále otálet. 4.fxg8D c1d 5.Dd5+ s ideou 5..Jd4+ 6.Dxd4+!. Černému proto nezbývá, než 'vyzkoušet' soupeře v tématické variantě 5..Kc2 6.De4+ Kxd2 7.Sa5+ Jc3 8.De2 mat. Bohužel, v soutěži se objevilo jiné zpracování téhož matu, což jistě snížilo hodnocení. Dodnes mi není jasné, zda nebylo výhodnější zařadit raději studii z kapitoly 'Překvapivá dominance'. 11. Záhadná baterie Změna politického systému v roce 1989, jakkoli vítaná, měla na kompozici jednoznačně negativní dopad. Přední skladatelé mladší generace se s minulým režimem moc nekamarádili; šachové komponování bylo často jedinou možností opravdu svobodného vyžití. Pod tímto zaručeně neškodným pláštíkem bylo možno odebírat západní odborné žurnály, publikovat i korespondovat s cizinou bez zvláštních problémů. To vše teď padlo. Kolik knih a filmů, o kterých se povídalo, bylo najednou možno poznat in natura! Kolik zemí mohl člověk navštívit. Času přitom silně ubylo, protože i v zaměstnání se leckde začalo skutečně pracovat. Nehledě už na možnost podnikání. Kde sebrat dvacet hodin na doladění studie? Pokles zájmu o komponování je tedy doslova objektivním jevem. Teprve teď jsem v plné šíři pochopil, proč byli Rusové tak dobří. O to víc mne těší, že i v kapitalistických podmínkách přes velké zaneprázdnění počítači jsem se svého koníčka úplně nevzdal. Začátkem roku 1992 oprášil Karel Husák jeden námět ze své bývalé korespondneční praxe. Po několikaměsíčním tápání jsme nakonec schéma 'vyčistili' a došli k fantastické pozici, kde nestejní střelci, věže, plus jediný pěšec vytvářejí neuvěřitelně bohatý obsah. Tak bohatý, že ještě po roce dopisování jsme se občas zmýlili v hodnocení některé derivace tohoto ďábelského schématu. Absolutní bezduálovost by byla doslova zázrakem a tak nastal další spor, zda ochudit obsah za cenu [11] formální dokonalosti nebo schéma předvést s celou parádou s tím, že poslední tahy už budou jen v poznámce. K.Husák,, M.Hlinka Československý šach tr R+-+LzPk0 9+-vL-+-zP-0 9+-tr l K0 č.11.1 Z metodických důvodů nejdřív druhý případ, na jehož vstupní hře zapracoval nakonec i Michal Hlinka. V úvodní pozici nestačí 1.Sf8?! pro Se4+ 2.Kg1 Vg3+ 3.Kf2 Vxg5 ani 1.Vc7? Kxg7 2.Sd4+ Vxd4 3.Vxc3 Kxf7, proto bílý pěšce raději obětuje za otevření baterie tahem 1.g8D+!. Puristé jistě prozkoumají i akademické možnosti 1.g8V? Se4+ 2.Kg1 Sxb7 3.g6+ Kh6 4.Sf8+ Vxf8 5.Vxf8 Vc8 a 1.g8S? Kh8! 2.Se7 Se4+ 3.Kg1 Vxg8 4.Sf6+ Vg7 5.Vb8+ (5.Sxg7+ Kxg7 6.Sd5+ Kg6, 5.Sxc3 Sxb7 6.g6 Se4 7.Kf2 Sxg6 8.Sxg6 Kg8) 5..Kh7 6.g6+ Sxg6 7.Sxc3 Sxf7+!. Po 1..Vxg8 musí však odtáhnout na exponované pole 2.Sh5+!!, protože po 2.Se8+?! Vg7 3.Vxg7+ Kxg7 4.Sd4+ přijde Kf8! a už vůbec k ničemu nevede 2.Sa2+ Kg6! 3.Vb6+ Kh5 4.Sxg8 Vxc5. Právě postavení střelce na h5 dává však černému možnost pokračovat po 2..Vg7! 3.Vxg7+ ve hře výborným tahem 3..Kh8!!, visí totiž oba střelci. Slabé je 4.Vc7? Vh3+ 5.Kg2 Vxh5 6.Sd4+ Kg8 7.Vxc2 Vxg5+, proto bílý vybuduje baterii tahem 4.Sd4!. Nejzávažnější moment složité práce však nás teprve čeká a spočívá ve velmi těžkém tahu 4..Vh3+ 5.Kg1!!. Na 5..Vxh5 nejde jen o zisk figury, ve variantách typu 6.Vc7+? Kg8 7.Vxc2 Vxg5+ by si černý oddechl. Bílý musí vynucenými prostředky udržet výhodný tempový poměr a

14 po 6.Sf6! Sf5 7.Kg2! dosáhnout pozice vzájemného zugzwangu! mk tR vL lzPr K+0 č.11.2 klíčová vzájemná nevýhoda Vedlejší možnosti jsou 7..Vh7 8.Vg6+, 7..Sh7 8.Vg6+, 7..Vh3 8.g6, 7..Vh4 8.g6 Sxg6 (8..Vg4+ 9.Kf3) 9.Va7+ Kg8 10.Sxh4. Ještě nejsilnější obranou je 4..Se4+ 8.Kg3 Sf5 9.Kf4 Vh4+. Není čas na 9..Vh1 10.Va7+ Kg8 11.Kxf5!. Tady vyhraje jen 10.Ke5!, ale nikoli 10.Kxf5? Vf4+ 11.Ke5 Vf5+! (11..Vxf6? 12.Vf8/h7+!) 12.Ke6 Vxf6+!! s patem. Zbytek už není jednoznačný, po 10..Ve4+ je nejjednodušší 11.Kd6 Ve6+ (11..Vg4 12.g6) 12.Kd5 a na 10..Se4 vyhraje nejlépe 11.Ve7+ Kg8 12.g6 Vh5+ 13.Kxe4. Výhra v řešení není vzhledem k mohutné baterii až takovým překvapením, daleko více však i znalce šokoval fakt, že v pozici posledního diagramu bílý na tahu vyhrát nemůže. K takové situaci by mohlo velmi snadno dojít například při neznatelné chybě 5.Kg2? Vxh5 6.Sf6 Sf5. Černému se zde podaří stáhnout věž na h1 a to spolu s tempováním Sf5-b1 a patovými motivy vytvoří dostatečné obranné možnosti. Opravu není možné jednoduše dojít králem někam na f8? Odpověď dává hlavní varianta 1.Kg3 Vh1 2.Kf4 Vf1+ 3.Ke5 Ve1+! 4.Kd6 Pokračování 4.Kxf5 Vf1+! 5.Ke5 Vf5+! 6.Ke6 Vxf6+! s patem už známe. 4..Vd1+ 5.Kc7 Nelze totiž 5.Ke7 Vd Vc1+ 6.Kb7 Vb1+ 7.Ka7 Vh1!. Věž na h sloupci má ideální postavení, hrozí Vh7 nebo další šachování. Bílý král na f8 tedy nepronikne. Nestačí ani 1.g6 Sxg6! 2.Vxg6+ Kh7, což jsem ověřil Thompsonovou databankou. Zbývají ještě [12] pokusy o předání tempa černému, rovněž však bezvýsledné: 1.Kg3 Vh1 2.Kg2 Se4+ 3.Kf2 Sf5 4.Kg3 Teď je na tahu černý, zde to ale nevadí! 4..Sb1 5.Sb2 Vh5! 6.Kg4 Vh1 7.Sf6 Sf5+. 1.Sb2 Sb1 2.Sa1 Se4+ 3.Kg3 Vh1 4.Sf6 Sf5. 1.Sc3 Sc2 2.Kg3 Vh1 3.Kf4 Vf1+ 4.Ke3 Vh1 Ani takhle král nepronikne na f8. 5.Sf6 Sf5 6.Kd4 Vd1+. A konečně 1.Kg1 Vh3! 2.Sa1 Sd3 3.Sd4 3.Kg2 Sf1+ 4.Kf2 Sd3 5.Kg1 Se4! 3..Se4! A opět dosáhne ideální obranné postavení s věží na h1, protože po 4.Ve7+ Kg8 5.Vxe4 přijde Vg3+ 6.Kf2 Vxg5. Druhé zpracování je už teď snadno pochopitelné i s méně podrobnými komentáři. K.Husák a 60 let Kutnohorska 1993, 2.cena mk vL-zpl R tr-zPK zP0 č Vxg7! Vynuceno. 1..Ve2! Po 1..Kxg7 2.Sf6+ Kf7 3.Sxe5 bílý nestejné střelce poměrně snadno vyhraje. Například 3..Ke6 (3..Sc2 4.Sc3 Ke6-musí zabránit g6 a Kg5-5.g6 Kf5 6.g7 Sb3 7.Kh6 Sg8 8.Sb2- tempo- 8..Kg4 9.Kg6 Kh3 10.Se5 Kg4 11.Sg3 Kh3 12.Kf6 Kg4 13.Ke7 Kg5 14.Kf8) 4.g6 Sg8 5.Kg5 Kxe5 6.h4 Ke6 7.h5 Ke7 8.h6 Kf8 9.Kf6 Sf7 10.h7 Sxg6 11.h8D. Nestačí ani 1..Sf5 2.Sf6 Ve4 (2..Ve6 3.Kh6) 3.g6 Sxg6+ 4.Vxg6+ Kh7 5.Vg7+ Kh8 6.Vg4+ nebo 1..Sc2 2.Sf6 Sd1+ 3.Kh6. 2.Sf6! Vxh2+ 3.Kg4 Sf5+! Jediná možnost pokračovat! 4.Kf4! Musí držet kontakt se střelcem, aby ho hrozil vzít po odšachu. Remízy po 4.Kg3 Vh1 nebo 4.Kxf5 Vf2+ 5.Ke5 Vf5+! 6.Ke6 Vxf6+ známe z předešlé studie.

15 4..Vf2+! Totéž platí o 4..Vh4+ 5.Ke5!. Zde však místo známých pokračování 5.Kg3 Vf1 nebo 5.Ke5 Vf1 s dalším Sb1 přichází nový moment 5.Ke3!! Vh2! 6.Se5!!. Takhle lze tedy využít slabšího postavení věže na h2; kdyby stála na h1, černý by neprohrál! 6..Vh3+ 7.Kf4 a vyhraje, například 7..Vh4+ 8.Kxf5 Vf4+ 9.Sxf4 nebo 7..Sd3 8.Sf6 Vh4+ 9.Kg3. Zajímavá je také obrana 5..Vf1. Na rozdíl od pozic s Kg3 však ani ta nestačí, protože Sd4 bude kryt. 6.Sd4 Hrozí 7.g6 Sxg6 8.Vf7. 6..Ve1+ Nebo 6..Sd3 7.Vc7+ Kg8 8.Kxd3. 7.Kd2 Ve4 8.Sc3 Vf4 9.g6 Vf2+ 9..Sxg6 10.Vf7+ 10.Ke3. Obávám se, že příliš stručné řešení v rozhodnutí kutnohorské soutěže nemůže tuto práci rozumně objasnit ani silnějšímu řešiteli. Velmi podobnou filozofii má následující zajímavá práce. V.Nestorescu JT Dobrescu , 2.-3.cena tr k0 9+-zp-+-+n0 9K+L+-+R zP-+-0 č.11.4 Po evidentním úvodu 1.Sd3+ Kh6 2.Vg6+ Kh7 vzniká pozice k hlubokému zamyšlení. Černý se nemůže snadno uvolnit ani po 3..Vg8? 4.Vg5+! ani 3..Jg7? 4.Vf6+ Kg8 5.Sc4+, dobrým plánem je však postup Vf7-g7. Sledujme nejdřív svůdnost 3.Kb5? Vf7! a teď už nestačí ani 4.Kc4 Jg7 se zablokovanou diagonálou pro střelce ani 4.Kxc5 Vg7 5.Ve6+ Kg8 6.Sg6 pro krkolomný kousek Vc7+ 7.Kd6 Jg7!. Kdyby 5.Vc6+, pak se černý zhojí na pěšci. Správná je jedině rafinovaná příprava 3.Kb3! Vf7 4.Kc3!! c4 5.Se4 s zugzwangem. Po 5..Vg7 už rozhodne známé 6.Ve6+ Kg8 7.Sg6 a pomalé umírání znamená 5..Vf8 6.Kxc4 Vf7 7.Kd4! Vf8 8.Kc5 Vf7 9.Kb6. Po [13] 7.Kd4 Vg7 je už kryt bílý pěšec, což umožňuje pohodlné 8.Vd6+ Kg8 9.Sg Jedna z nejtěžších koncovek V Albech FIDE nebo jejich národních obdobách jsou studie obklopeny jinými úlohami a jsou proto vydavatelem přizpůsobeny jejich obrazu. Zejména vadí uvádění 'holých' řešení s minimálními komentáři nebo dokonce bez nich. Jak říká jeden z našich předních teoretiků, některé práce jsou tím doslova zprzněny. V 1.českém albu je celá záležitost dovedena k dokonalosti. První tah každého řešení, bez ohledu na kontext, je totiž vtipně označen vykřičníkem. J.Polášek, Magyar Sakkélet 3/ trnmKR mk-+n zP-+0 č Ke7 Vd7+! 2.Kxd7 Jef6+ 3.Kd8!! Jxg8 4.f4+ Ke4!? 5.Kd7 Kf5 6.Ke8 Jh6 6..Jgf6+ 7.Kf7, 6..Kg4 7.Kf8! Jgf6 8.Ke7! Kf5 9.Kf7 7.Kf8. I velmi dobrý řešitel po přehrání variant z Alba jen nechápavě zakroutí hlavou. Co se vlastně v pozici děje, tomu by musel věnovat minimálně celý zbytek večera. A při známé povrchnosti doby by se mohl ještě dočkat nepříjemného překvapení. Dvouvykřičníkové tahy jsou totiž často jen záležitostí autorské fantazie. Pokusím se celý děj trochu přiblížit. Jednou z nejobtížnějších praktických koncovek jsou dva jezdci proti pěšci. Zvlášť vyhraněné pozice vznikají při střelcovém pěšci, zablokovaném jezdcem na 5. řadě z pohledu jeho postupu. Tady podle teorie slabší strana remízuje jen

16 tehdy, dobude-li králem nejbližší rohové pole, zde h8. Při testování vedlejších variant jiné mé studie (viz kapitola Efekty dvou jezdců) jsme s přítelem Poláškem narazili na velmi zajímavá schémata, kdy je pěšec zablokován už na 4. řadě postupu, ale králem. V dalším pokračování musí nutně dojít k 'výměně' blokující figury, čehož pěšec jistě využije k postupu. Následující pozice 12.2 a 12.3 jsou vzájemnými nevýhodami tahu. IIIIYIIIIY mK-+0 +K sn-+0-+-sn0 +k+n0+k+n0 -zp-+0-zp iiiiyiiiiy č.12.2, 12.3 vzájemné nevýhody V levé pozici nemůže černý na tahu krále vypudit, například 1..Kg4 2.Kf8 a bílý má tempová pole. Je-li však bílý na tahu, musí pokračovat 1.Kf8 a po Kg6! 2.f5+ Kh6! 3.Kf7 Kh7 4.Kf8 Jf4! 5.Kf7 J4d5 6.Kf8 Jb6! 7.Kf7 Jbd7! je vytěsněn od spásného rohu. Podobně v pravé pozici musí po 1.Ke7 Jf6 2.Kf8 Kg6 3.f5+ Kh7 bílý kapitulovat. Po tomto výkladu je závěrečná syntéza už poměrně snadno pochopitelná. Bílý manévruje tak šikovně, že po 6.Ke8 vznikne vzájemný zugzwang a další pokračování v textu vedou právě do probraných pomocných pozic. Pozice byla dodatečně přezkoušena pomocí databází na CD a je sporným případem na mezi studie a moderní počítačové teorie koncovek. Tomuto filozoficko-právnímu problému jsem věnoval článek v ČŠ 8/95 a 11/95, který vyvolal značnou odezvu. 13. Jak překonat poziční remízu? Naše spolupráce s Michalem Hlinkou začala - jak jinak - analýzou. Tehdy jsem zajímavým způsobem vyvrátil jeho poziční remízu, zaslanou do mé rubriky v Průboji. Dohodli jsme se na společném zpracování a u jedné studie nakonec nezůstalo. Po desítkách hodin a dopisů, po několika méně zdařilých verzích jsme celou záležitost doslova vypiplali do podoby, která se dostala až do Alba FIDE. M.Hlinka, Schach 1987, 2.cena 9-mk-tr R+LzpP pzP tr0 9+-+p mK-+-0 č.13.1 Pozice je analyticky velmi náročná. V každém případě musí pěšec postoupit okamžitě s tempem 1.e7!, 1.Va8+? Kc7 2.Vxd8 Kxd8 3.exd6 by totiž dalo černému čas k Ve4+. Černý nemůže 1..Vdh8? 2.exd6! ani 1..Vhh8 2.Va8+ Kc7 3.Vxd8 Vxd8 4.exd8D+ Kxd8 5.exd6. Obranou na výši je však 1.. Ve8! s myšlenkou po 2.Va8+ (2.exd6 Vxe7+ 3.dxe7 Ve4+) 2..Kc7 3.Vxe8 Ve4+ 4.Kd2 Vxe5 dosáhnout rafinované poziční remízy. Správné je proto jedině 3.Sxe8! a teď se, prosím, chvíli jen dívejte Ve4+ 4.Kd2 Ve2+! 5.Kc3!! d4+ 6.Kxd3 Ve3+ 7.Kc4!! Vxe5 8.Va7+ Kb6 9.Vd7 Kc6! 10.Kxd4. Záhadné manévry obou stran směřovaly k pozici 13.2, která na první pohled vypadá jako poziční remíza, ve skutečnosti však o výsledku rozhoduje vzájemná nevýhoda tahu. Bílý na tahu by nemohl vyhrát, například 11.Va7+ Kb6 12.Vd7 Kc6! 13.Kc4 Ve4+! 14.Kd3 d5! a poziční remíza je dokonána. Na případné Va7+ už bude vždy k dispozici obrana Kd6!. Černý na tahu musí zahrát věží a právě její [14]

17 nevýhodné postavení umožní jemné vyvrácení obranné koncepce: 9-+-+L RzP kzp tr mK-+-+0 č.13.2 vzájemná nevýhoda 10..Ve6 11.Va7+ Kb6 12.Sf7!! Ve5 13.Vd7 nebo 10..Ve1(2) 11.Va7+ Kb6 12.Sg6!! Ve5 13.Vd7. M.Hlinka, Memoriál Fritze and Pachmana 1985, pzm vlk+0 9-+RzP vLr+-zp p K0 č.13.3 Jiné zpracování podobné ideje, proto jen stručněji. Po 1.d7 Se7 2.Ve6 Sd8! 3.Sxd8 Vd5! 4.Ve7! Kf8! vzniká zase pozice, která je 'skoro' poziční remízou. Skupina ústeckých dorostenců, dnes už ligových hráčů, se marně celých 14 dní na tradičním soustředění mládeže v Horní Bečvě snažila vyhrát přiblížením krále. Správný postup je nakonec doslova šokoval 5.Kg2!! e3 5..Vd3 6.Kg1! Vg3+ 7.Kh2! Vd3 8.Kg2 6.Kf1! e4 7.Ke1! [15] zugzwang 7..Vd2/Vd4/Vd6 8.Vh7+ Kg8 9.Sa5/Sd4/Sc7!!. Výhru vypouští už 5.Kg3? e3 6.Kf3 Vd3 7.Ke2 e4 8.Ke1 Vd5!. 14. Pružina V době největší slávy sovětské šachové školy byla studiová rubrika časopisu Šachmaty v SSSR na špičkové úrovni. Už samotné otištění originálu bylo v podstatě ekvivalentní vyššímu vyznamenání v nějaké místní soutěži. Nám se s Michalem podařilo umístit sem studii, kterou Rusové nazvali 'pružinou' a dokonce lehce vyznamenali. Jde opět o Michalovu konstelaci; já jsem tenkrát strávil spoustu času její minimalizací. M.Hlinka, Šachmaty v SSSR 1988, pzm 9-mk l R+P+r zp-+-+K+0 č.14.1 Po samozřejmém 1.Vb4+ se hra větví do dvou analogických variant, ve kterých je ale vše naopak. A. 1..Kc8 2.Kf2! Vg4! 2..Vh4 4.Kg3 3.Ke3 Vg2 4.Kd4! (Ale ne 4.Kd3? Sa4!.) Vc2 5.Kd3 zugzwang. Nebo 4..Sa4 5.Vb6! Kd7 6.Vb7+! Kc6 7.Vb8! Kc7 8.Vb4! Vc2 9.Kd3 zugzwang. B. 1..Kc7 2.Kf2 Vg4 3.Ke3 Vg2 4.Kd3! (Ale ne 4.Kd4? Vc2! 5.Kd3 Sa4!.) Sa4 5.Kc3 Vc2+ 6.Kd3 zugzwang. V klíčové závěrečné pozici 14.2 bílý na tahu hladce prohraje, například 1.Kd4 Se8 a Sg6, 1.c5 Kc6 2.Vb8 Kxc5 nebo 2.Kd4 Sb5 3.Vb3 Sc4 a konečně 1.Vb5!? Vh2 2.Vb4 Vh3+ a Vb3.

18 9+-mk ltRP K zpr č.14.2 klíčová vzájemná nevýhoda Černý na tahu však vyhrát nemůže, jak ukazují možnosti 1..Vh2 2.Kc3 Vc2+ 3.Kd3! nebo 1..Kd7 2.Vb7+! Kc6 3.Vb8! Kd6 4.Vb6+! atd. Poslední šancí je obchvat černého krále, ale někdy v okamžiku, kdy zahraje Kf3, přijde c5!. 15. Dvojník Po značném vyčerpání námětu s pěšcem na předposlední řadě začal Michal laborovat s jednoduchými figurovými pozicemi, kde převaha věže nestačí k výhře. Je jich překvapivě mnoho. Na jedné z nejzajímavějších jsem se podílel technicky a analyticky. Vyšel složitý, ale zajímavý dvojník. M.Hlinka, '64' 20/1989, 3.pzm 9tr l+L mK-mk n zP sN-+-0 č15.1, B.přemístit Pa3 na e4 [16] Bílý je o věž chudší, proto musí vyhledat komplikace. Po přirozeném 1.Jd3+ kryje černý d6 tahem Ke6!. Méně problémů vzniká bílému po 1..Kf6? 2.Jb4!, například Je5 3.Kb6 Jxc6 4.Jxa6 Va8 5.Kb7 Va7+ 6.Kb6 Ke5 7.Jb4. Tady je správné jedině 2.Sd5+!!, po kterém černý pro změnu kryje c7 tahem 2..Kd7!. Slabé by totiž bylo 2..Ke7? 3.Sxc4 Vc7+ 4.Kb6!. Následuje vynucený závěr 3.Sxc4 Vc7+ 4.Kd4!! Vxc4+ (4..Sxc4 5.Je5+) s pointou 5.Kd5!!, po které nemá černý cestu k výhře. Například 5..Kc7 6.Jc5 Sb5 7.a4! Kb6 8.Jd7+! Tématickou svůdost 2.Jb4?! vyvrací 2..Jd6!, například 3.Sd5+ 3.Kb6 Jc8+ 3..Kd7 4.Sc6+ 4.Jc6 Vc7 5.Kb6 Sc4 4..Ke7! 5.Jd5+ Ke6 6.Jf4+ Kf5. V pozici B je vše naopak. Po 1.Jd3+ Ke6 je totiž nutné 2.Jb4! Jd6 3.Sd5+! Kd7 4.Sc6+ Ke7 5.Jd5+ Ke6 6.Jf4+ Ke5 7.Jg6+ Kf6 8.e5+! Kxg6 9.exd6 Sc8! 10.d7! 10.Kb6? Vg7 11.Se8+ Kf6 12.Kc6 Ke6 10..Sxd7 11.Kb6. Tahy bílého jsou i zde jediné, například nestačí velmi zajímavá možnost 3.e5!? Kxe5 4.Sd5 Sb7! 5.Sxb7 (5.Jd3+ Kf6 6.Kxd6 Va6+! 7.Kc5 Va5+) 5..Jxb7+! 6.Kb6 Va3! 7.Jc6+ Kd6 8.Kxb7 Vb3+. A jak je to se svůdností? Na pohled nadějný tah 2.Sd5+!? vyvrací černý rafinovaným Kd7 3.Jb4 Je3!!, například 4.Kb6 Jxd5+ 5.exd5 Vb Dostihy se třemi dámami Československý šach 1985, 2. ču 9+-mK-+-+k0 9-+n+-+-zP0 9+-+L Pzp zp0 č.16.1

19 V 16.1 jednoduše remízuje 1.Sxc6 b3 2.a5 b2 3.a6 b1d 4.a7 h1d 5.Sxh1 Dxh1 6.Kb8? Nikoli, černý pokračuje rafinovaně 4..Dc2!! 5.a8D h1d a v nezvyklé konstelaci snadno zvítězí převahou dámy. Nevadí, zkusíme 3.Se4+. Černý však odpoví 3..Kh8!! 4.a6 b1d 5.Sxb1 h1d a v tuto vrcholně zajímavou pozici s přehledem vyhraje mk0 9+-mK P+-+-+-zP0 9+L+-+-+q0 č.16.2 černý vyhraje Například 6.a7 Dc1+ 7.Kb8 (7.Kd7 Da3) Dxb1+ a bílého hubí jeho tempo h6-h7. Nebo 6.h7 Dc1+. Nepomáhají ani ústupy střelce 6.Sd3 Dc1+ 7.Kb7 Db2+ 8.Ka8 Dg2+ s jeho vyšachováním. A konečně po 6.Sh7 Dxh6 7.a7 Da6 bílému vadí pro změnu nadbytečný střelec. Hledáte skrytou chybu v předchozích úvahách? Ne, vše je v pořádku! Kolumbovo vejce spočívá v jednoduché vložce 1.Se4+!, po které už 'dostihy' zvládne každý lepší blicař od 'Nováků'. 1..Kxh6 2.Sxc6 b3 3.a5 b2 4.a6 b1d 5.a7 Dh7+ 6.Kb6 Db1+ 7.Kc7 Dc2 Poslední šance! 8.a8D h1d 9.Dh8+. Teprve teď je vidět cíl prvního tahu. Legendární šachová, kulečníková a mariášová herna v Praze 'U Nováků' bohužel už nefunguje. Za studentských let jsem tam pravidelně hrával bleskové partie. Studiáři dávali přednost decentnějším místům jako Savarin; vzpomínám jen na jednu větší akci, kdy jsme se k Novákům uchýlili. To už byla doba počínajího úpadku zařízení, který se projevil mimo jiné zavedením poplatku za použití pisoárové mušle. Během večera postupně každý odkráčel na onu místnost a vrátil se o korunu lehčí. Jen známý studiář NN nám s vítězoslavným úsměvem referoval:,..nedal jsem ani halíř. Povídám, babo, já tady [17] vypiju tolik piva, že bych u vás nechal majlant.' 17. Herní cvičení Někdy v roce 1976 jsem narazil na zajímavé schéma, které však končilo organickým duálem. Dlouho jsem nad ním meditoval, složil dokonce několik bezvadných variací, ale prostě to nebylo ono. Prof. Kopáč, kterého jsem požádal o radu, otiskl jako odpověď studii spolu s dalšími pokusy; později se o opravu pokusil ještě významný řešitel Prof.Fořt. Ani se moc nedivím, že ze všech těchto možností stejně nakonec přežila duálová verze. Kuzněcov přetiskl skladbu v Šachmatech v SSSR 11/80 v prestižním ročním přehledu. Bohužel, jeho povrchní analýza a neznalost češtiny vedly k tomu, že duál neuvedl. Snad právě tomu vděčím za další reprodukci ve skvělé publikaci ještě lepšího analytika M.Dvoreckého 'Umění šachové analýzy'. Na studii vyučuje pragmatický postup šachistova myšlení, ale zároveň také duál znovu objevuje. Sledujme jeho komentář ve volném zkráceném překladu. Šachové umění 1979, 3.ču p P+p+P P+-0 9p+p+-zPQvl0 9mk-+-mK-+-0 č.17.1 Cílem šachisty není co nejdelší propočet, ale nalezení optimálních řešení. Umění omezit propočet je stejně důležité jako propočet sám. Praktik hned vidí, že je nesmyslné 1.Dg7+ Kb1 a po 1.Dxh2 c1d+ dojde k rychlé proměně druhého pěšce. Proto nezbývá než 1.Kd2 Kb2 2.Dg7+ Kb1 3.Da1+! Kxa1. Teprve po tomto uzavření krále můžeme rozhodovat mezi dvěma dalšími pokračováními. Dřív to prostě

20 nemělo cenu. S pozicí před očima vidíme, že po 4.Kxc2 Sf4! má bílý potíže, proto bez propočtu pokračujeme 4.Kc1! Se5. Teď je potřeba prověřit 5.h6 Sf4+ 6.Kxc2 Sxh6 7.d6. Není tak obtížné odhalit vytempování, do kterého tah po tahu spadne bílý ve variantě 7..Sf4 8.d7 Sg5 9.f4 Sd8 10.Kc1 Sa5 11.Kc2 Sc7! 12.f3 Sb6 13.Kc1 Sa5 14.Kc2 Sc7! 15.Kc1 Sxf4+ 16.Kc2 Sg5 17.f4 Sd8 18.Kc1 Sa5 19.Kc2 Sc7!. Co dělat? Jedinou nadějí je vyprovokovat postup f6, který omezí manévry černého střelce. 5.f4! Sd6! 5..Sxf4 6.Kxc2 f6 7.f3 a v zugzwangu je černý. 6.Kxc2 6.f3? Sc7! Sxf4 7.f3 f6. Cíle je dosaženo, zde však je možno pokračovat 8.d6 Sxd6 9.h6 Sf8 10.h7 Sg7 11.f4! (Ale ne 11.Kc1? f4 12.Kc2 f5 13.Kc1 Sh8 14.Kc2 Sb2!.) i 8.h6 Sxh6 9.d6 Sf8 10.d7 Se7 11.Kc1!, ale ne 11.f4? Sd8 12.Kc1 Sa5 13.Kc2 Sc7. A kdyby tyto tahy k remíze nestačily? Pak je to prostě prohrané. Tak jsme vylučovací metodou vyřešili studii, jejíž plný propočet by byl velmi obtížný. Tolik Dvoreckij. Pravda, existují i studie, kde při prvním tahu je nutno vidět finále. Takové jsou podle Dvoreckého z hlediska praktického tréningu spíš na škodu. 18. Fritzova rošáda J.Fritz Náš rozhlas sN r+pmk zP tR-+-mK-+-0 č.18.1 JUDr. J.Fritz byl jedním z našich nejúspěšnějších skladatelů všech dob. Složil mnoho desítek formálně dokonalých, analyticky náročných a vysoko hodnocených technických skladeb. Přesto při příležitosti [18] některého jubilea redaktoři-úloháři často raději sáhnou po vtipných drobnostech. Jednou z nejcitovanějších je 'Fritzova rošáda'. Intence je velmi efektní 1.Jc6+ Kd6 2.Ja5! Vxb2 3.Jc4+! dxc !. K.Tina publikoval v 'Šachmatech v SSSR' 5/87, že po 2..Kc5! bílý nemůže vyhrát. Skutečně na 3.Va2 nebo b3 přijde Kb6 a nestačí ani duchaplnější 3.Vb1!? Vb4!. Při analýze jsem především zjistil, že ještě jednodušší je 2..Kc7!, protože pak už nemá bílý ani poslední pokus Vb1. Oprava takové klasické skladby musí být provedena co nejcitlivěji, třeba takto: J.Fritz, oprava a Průboj sN mk r+p sN tR-+-mK-+-0 č.18.2 Řešení zůstává stejné a je mírně obohaceno pokusy černého ve stylu původních vyvrácení. 2..Kc5 3.Ja4+! Kb4 4.Jc6+ nebo 3..Kd6 4.Jc3 2..Kc7 3.Va2! Kb6 4.Ja4+! Ka6 5.Jc6. Když jsem opravu zaslal znalci Fritzova díla a zároveň tehdejšímu redaktoru studií Dr.Pospíšilovi, odpověděl mi v tom smyslu, že se jedná o bezvýznamnou drobnost, které si velmistr stejně moc nevážil a proto nemá smysl opravu v Československém šachu otiskovat. Pravda, jako vždy, má však několik podob. Úloháři 'zákulisní' informaci neznali a o pár let později se nekorektní studie objevila v plné kráse znovu v Jelínkově stati o rošádách v Šachovém umění 6/92.