Faunisticky významné nálezy motýlů (Lepidoptera: Geometridae, Noctuidae) v Krkonoších v letech 2012 a 2013

Transkript

1 Zámečník J., Kadlec T. & Čížek O. 2014: Faunisticky významné nálezy motýlů (Lepidoptera: Geometridae, Noctuidae) v Krkonoších v letech 2012 a Opera Corcontica 51: Krátká zpráva Short communication Faunisticky významné nálezy motýlů (Lepidoptera: Geometridae, Noctuidae) v Krkonoších v letech 2012 a 2013 Faunistically important findings of butterflies (Lepidoptera: Geometridae, Noctuidae) in the Giant Mts in 2012 and 2013 Jaroslav Zámečník 1, 2, 3 *, Tomáš Kadlec 4 & Oldřich Čížek 1, 5 1 Hutur o. s., J. Purkyně 1616, Hradec Králové, CZ 2 Muzeum východních Čech v Hradci Králové, Eliščino nábřeží 465, Hradec Králové, CZ 3 Filozofická fakulta UHK, Centrum interdisciplinárního výzkumu, Rokitanského 62, Hradec Králové, CZ 4 Fakulta životního prostředí, Česká zemědělská univerzita, Kamýcká 129, Praha, CZ 5 Entomologický ústav, BC AV ČR v.v.i, Branišovská 31, České Budějovice, CZ *korespondence: j.zamecnik@muzeumhk.cz Abstrakt V práci prezentujeme přehled významnějších nálezů motýlů s noční aktivitou, zjištěných v Krkonošském národním parku v letech 2012 a 2013 při monitoringu zaměřeném na distribuci druhů s ohledem na nadmořskou výšku. Uvádíme faunisticky zajímavější a významné nálezy celkem dvanácti vybraných druhů z čeledí Geometridae Elophos vittaria (Thunberg, 1788); Eupithecia silenata Assmann, 1848; Eupithecia veratraria Herrich-Schäffer, 1848; Hydriomena ruberata (Freyer, 1831); Perizoma affinitata (Stephens, 1831); Perizoma obsoletata (Herrich- -Schäffer, 1838); Xanthorhoe incursata (Hübner, 1813), a Noctuidae Phlogophora scita (Hübner, 1790); Dasypolia templi (Thunberg, 1792); Rhyacia simulans (Hufnagel, 1766); Xestia speciosa (Hübner, 1813); Xestia collina (Boisduval, 1840). Píďalka E. silenata je recentně známa pouze z vyšších poloh Krkonoš. Klíčová slova: Lepidoptera, Geometridae, Noctuidae, faunistika, Krkonoše, Česká republika Abstract Several remarkable butterfly species with nocturnal activity were recorded in the Krkonoše Mts National Park (the Giant Mts, northeastern Bohemia, Czech Republic) during a study in 2012 and 2013 which focused on species distribution along an altitudinal gradient. We present faunistically important findings of twelve selected species from the families Geometridae Elophos vittaria (Thunberg, 1788); Eupithecia silenata Assmann, 1848; Eupithecia veratraria Herrich-Schäffer, 1848; Hydriomena ruberata (Freyer, 1831); Perizoma affinitata (Stephens, 1831); Perizoma obsoletata (Herrich-Schäffer, 1838); Xanthorhoe incursata (Hübner, 1813), and Noctuidae Phlogophora scita (Hübner, 1790); Dasypolia templi (Thunberg, 1792); Rhyacia simulans (Hufnagel, 1766); Xestia speciosa (Hübner, 1813); Xestia collina (Boisduval, 1840). The geometrid moth E. silenata is recently known only from higher altitudes of the Giant Mountains. Keywords: Lepidoptera, Geometridae, Noctuidae, faunistic, Giant Mts, Czech Republic Úvod V příspěvku jsou shrnuty nálezy nejvýznamnějších druhů motýlů, zjištěných v rámci výzkumu výškového rozšíření motýlů s noční aktivitou v Krkonošském národním parku. Ten byl autory příspěvku realizován v letech 2012 a 2013 ve čtyřech údolích v údolí Mumlavy (od severního okraje Kořenova, přes Harrachov až na Voseckou boudu), v údolí Jizerky (severně od Vítkovic, přes Horní Mísečky až po Vrbatovu boudu), v údolí Labe a Bílého Labe (od severního okraje Vrchlabí přes Špindlerův Mlýn až na

2 190 Opera Corcontica 51 / 2014 Luční horu) a v údolí Úpy (od severního okraje Svobody nad Úpou přes Horní Maršov, Pec pod Sněžkou až na Studniční horu). Kompletní výsledky distribuce druhů s ohledem na nadmořskou výšku budou publikovány v samostatném článku. Metodika Sledované lokality byly v letech 2012 a 2013 navštěvovány během sezóny v měsíčních intervalech (květen až září) tak, aby byla zachycena co největší diverzita druhů. Na každé lokalitě byl při každé návštěvě na jednu noc (od 19 hodin do 8 hodin) instalován jeden přenosný automatický světelný lapač. Jako zdroj světla byly použity sériově zapojené ultrafialové LED diody s celkovou svítivostí 400 lm na lapač, napájené 12 V gelovou baterií. Jako smrtící látka byl použit chloroform. Následně byl odchycený materiál roztříděn a determinován. Dokladovány byly pouze faunisticky nejvýznamnější nálezy (T. Kadlec coll.). Nomenklatura jednotlivých druhů je převzata z práce Laštůvky & Lišky (2011). V práci jsou použity následující zkratky: ex. exemplář, prep. genit. determinace na základě preparace kopulačních orgánů, NPR národní přírodní rezervace. Přehled lokalit Za názvem lokality je uvedeno číslo čtverce faunistického mapování (Pruner & Míka 1996), ve kterém se sledovaná lokalita nachází. (1) Harrachov, Vosecká bouda, 5259 ( ,8 N, ,0 E) m n. m., zrašeliněná louka zarůstající borovicí klečí (Pinus mugo). (2) Harrachov, Pod Voseckou boudou, 5259 ( ,1 N, ,1 E), m n. m., mírně ruderalizovaná světlina při okraji cesty ve smrkovém lese. (3) Harrachov, Krakonošova Snídaně, 5259 ( ,3 N, ,3 E), m n. m., mírně ruderalizovaná světlina mezi smrkovým lesem a kamenem sypanou cestou s charakteristickou vysokobylinnou horskou vegetací. (4) Harrachov, Krakonošova Snídaně, 5259 ( ,1 N, ,0 E), m n. m., silně ruderalizovaná plocha s výrazně rozvolněnou vegetací (dočasné složiště písku) a nivou řeky s charakteristickou vysokobylinnou vegetací. (5) Harrachov, Mumlavská skála, 5258 ( ,7 N, ,2 E), 881 m n. m., lem s vysokobylinnou horskou vegetací mezi smrkovým lesem a cestou. (6) Harrachov, Mumlavský vodopád, 5258 ( ,9 N, ,5 E), 795 m n. m., prosvětlený smrkový les nad cestou s vtroušenou bylinnou vegetací. (7) Harrachov, 5258 ( ,7 N, ,8 E), 736 m n. m., světlina ve smrkovém lese s rozvolněným travním porostem, při okrajích lesa s charakteristickou vysokohorskou vegetací. (8) Harrachov, U Černého mostu, 5258 ( ,3 N, ,2 E), 631 m n. m., vysokohorská bylinná vegetace v nivě řeky s vtroušeným smrkem ztepilým (Picea abies). (9) Vítkovice, Pod Vrbatovou boudou, 5259 ( ,4 N, ,9 E), m n. m., výrazně sušší vegetace při okraji cesty a kamenitým srázem s charakteristickým porostem vřesu obecného (Calluna vulgaris). (10) Vítkovice, Šmídova vyhlídka, 5259 ( ,0 N, ,9 E), m n. m., vysokohorská bylinná vegetace mezi smrkovým lesem a cestou. (11) Vítkovice, Nad Jilemnickou boudou, 5259 ( ,3 N, ,0 E), m n. m., vysokohorská bylinná vegetace mezi smrkovým lesem a cestou. (12) Vítkovice, Horní Mísečky, 5259 ( ,4 N, ,4 E), m n. m., vysokohorská bylinná vegetace mezi smrkovým lesem a cestou s rozsáhlejší plochou rozvolněné a mírně ruderalizované vegetace.

3 Zámečník, Kadlec & Čížek: FAUNISTICKY VÝZNAMNÉ NÁLEZY MOTÝLŮ 191 (13) Vítkovice, Horní Mísečky vlek, 5259 ( ,5 N, ,9 E), m n. m., vysokohorská bylinná vegetace mezi smrkovým lesem a cestou. (14) Vítkovice, Dolní Mísečky, 5259 ( ,0 N, ,2 E), 901 m n. m., vlhký a květnatý okraj kamenem sypané cesty ve smrkovém lese s výrazným podílem bříz (Betula spec. div.). (15) Vítkovice, Dolní Mísečky bus, 5259 ( ,0 N, ,3 E), 795 m n. m., mírně ruderalizovaná plocha v prudkém svahu nad silnicí s vyřezaným, ale zmlazujícím náletem dřevin. (16) Vítkovice Skelné Hutě, 5259 ( ,2 N, ,7 E), 696 m n. m., vysokohorská bylinná vegetace v nivě řeky v rozvolněném smrkovém lese s výrazným podílem buku lesního (Fagus sylvatica). (17) Pec pod Sněžkou, chata Výrovka, 5260 ( ,1 N, ,4 E), m n. m., výrazně květnatá, ale zapojená a ruderalizující vysokohorská louka pod turistickou chatou Výrovka. (18) Pec pod Sněžkou, 5260 ( ,9 N, ,6 E), m n. m., luční enkláva v rozvolněném horském smrkovém lese. (19) Pec pod Sněžkou, 5260 ( ,0 N, ,0 E), m n. m., vysokohorské louky v okolí Richterovy boudy. (20) Pec pod Sněžkou, 5260 ( ,0 N, ,9 E), m n. m., lesnická manipulační plocha s travino-bylinnou vegetací ve smrkovém lese. (21) Pec pod Sněžkou, 5260 ( ,6 N, ,6 E), 949 m n. m., komplex různě starých pasek ve smrkovém lese a přiléhající manipulační plochu s výrazně rozvolněnou travino-bylinnou vegetací. (22) Pec pod Sněžkou, 5360 ( ,5 N, ,9 E), 860 m n. m., podmáčený a výrazně květnatý luční porost pod vlekem v západní části tzv. Velké Pláně. (23) Špindlerův Mlýn, 5260 ( ,8 N, ,7 E), m n. m., vyfoukávaný alpínský trávník na východním svahu Luční hory. (24) Špindlerův Mlýn, 5260 ( ,3 N, ,3 E), m n. m., výrazný skalní výchoz nad turistickou stezkou v Údolí Bílého Labe v parkovém smrkovém lese. (25) Špindlerův Mlýn, 5259 ( ,9 N, ,1 E), m n. m., výrazný skalní výchoz nad turistickou stezkou v údolí Bílého Labe v parkovém smrkovém lese. (26) Špindlerův Mlýn, 5259 ( ,5 N, ,3 E), m n. m., smrkový les se Sorbus aucuparia a Betula sp. v údolí Bílého Labe. (27) Špindlerův Mlýn, Čertův důl, 5259 ( ,5 N, ,4 E), 952 m n. m., skalní výchoz v bezprostředním okolí asfaltové cesty a vysazeného, cca 30 let starého, smrkového lesa. (28) Špindlerův Mlýn, 5259 ( ,0 N, ,5 E), 747 m n. m., pravděpodobně starý park s původními dřevinami. (29) Špindlerův Mlýn, Přední Labská, 5359 ( ,2 N, ,9 E), 648 m n. m., výrazně vlhká lesní cesta s drobným potůčkem a mokřadní vegetací nedaleko Michlova Mlýna. Komentované nálezy vybraných druhů Geometridae Elophos vittaria (Thunberg, 1788) šerokřídlec skvrnopásný (1) , 17 ex.; (2) , 3 ex.; (5) , 1 ex.; (7) , 2 ex.; (8) , 1 ex.; (9) , 29 ex.; (10) , 21 ex.; (11) , 9 ex.; (12) , 5 ex.; (13) , 12 ex.;

4 192 Opera Corcontica 51 / 2014 (15) , 2 ex; (18) , 13 ex.; (20) , 5 ex.; (24) , 3 ex.; (25) , 1 ex.; (26) , 1 ex.; (28) , 1 ex.; vše J. Zámečník et O. Čížek leg., T. Kadlec det. et coll. Boreomontánní druh vázaný především na pásma horských jehličnatých a smíšených lesů, subalpínských luk a skalnatých svahů (Macek et al. 2012). V České republice je jeho výskyt omezen na vyšší polohy sudetských pohoří. Mimo oblast Krkonoš je dokládán z Jeseníků (NPR Praděd; Kuras et al. 2009), Kralického Sněžníku (Kuras et al. 2013) a Šumavy (Liška & Modlinger 2007). Rozšíření v oblasti Krkonoš je doloženo jak v historickém (Soffner 1960), tak i současném (např. Liška & Skyva 1997) období. Recentně je hlášen roztroušeně z většiny vyšších poloh Krkonoš, např. z oblasti Labského dolu (Spitzer et al. 2003), Špindlerova Mlýna (Liška et al. 2008), Harrachova (Skala & Kadlec 2008a), Strážného (Skala & Kadlec 2008b, Skala & Kadlec 2008c) a Slezského sedla (Skala & Kadlec 2008d). Roztroušeně je znám i z polské části Krkonoš (Chrzanowski & Demski 2000). Na místech výskytu se dospělci v závislosti na klimatických podmínkách objevují od konce května do poloviny července, často ve větších četnostech. Housenky se vyvíjejí na různých bylinách a nízkých keřích (Macek et al. 2012). Eupithecia silenata Assmann, 1848 píďalička silenková (10) , 1 ex.; (11) , 2 ex.; (12) , 2 ex.; (13) , 1 ex.; J. Zámečník et O. Čížek leg., T. Kadlec det. et coll., J. Šumpich rev., prep. genit.; (17) , 1 ex.; (18) , 1 ex.; (19) , 1 ex.; vše J. Zámečník & O. Čížek leg., T. Kadlec det. et coll., prep. genit. Montánní až alpínský druh vázaný na subalpínské a horské louky, včetně sečených, s výskytem skalnatých plošek s porosty živných rostlin (Soffner 1960, Macek et al. 2012). Nalézán je vzácně v oblastech vysokých hor, v Čechách v Krkonoších a na Šumavě, na Moravě v oblasti Hrubého Jeseníku (pouze historické nálezy, poslední nález z roku 1939; Kuras et al. 2009). Výskyt v oblasti Krkonoš uvádí již Soffner (1960), recentně ho potvrzuje např. Liška & Skyva (1997) a Liška (2000). Uváděn je např. z okolí Rokytnice nad Jizerou (Fajčík 2003) nebo Labského dolu (Spitzer et al. 2003). Na vhodných místech se vyskytuje i v nižších nadmořských výškách 600 m (Malkiewicz 2000) nebo 700 m (Soffner 1960). Dospělci se vyskytují v období května až června a jsou aktivní i v odpoledních a podvečerních hodinách (Malkiewicz 2000). Housenky se vyvíjejí ve květech na plodech silenky nadmuté (Silene vulgaris) a s. francouzské (S. gallica) (Macek et al. 2012). V červeném seznamu bezobratlých živočichů je druh uveden jako zranitelný (Farkač et al. 2005). Eupithecia veratraria Herrich-Schäffer, 1848 píďalička kýchavicová (17) , 1 ex.; (25) , 1 ex.; J. Zámečník & O. Čížek leg., T. Kadlec det. et coll., prep. genit. Montánní druh vyskytující se lokálně na vlhkých lesních loukách, světlinách a zařízlých údolích s porosty živné rostliny (Macek et al. 2012). Z území České republiky je hlášen zejména z pohraničních pohoří, např. z Orlických hor (Krampl 1991), Jizerských hor (Krampl & Marek 2003), Bílých Karpat (Gottwald et al. 2011) a Hostýnských vrchů (Tyralík & Kuras 2010). V oblasti Krkonoš je pravidelně nalézán, jak v minulosti (Soffner 1960), tak i současnosti (Liška & Skyva 1997), např. z okolí Svobody nad Úpou (Skala & Kadlec 2008e). Vzácně je druh nalézán i v nižších nadmořských výškách, např. na Křivoklátsku, v Praze (Krampl 1991), nebo na Železnobrodsku (Kadlec et al. 2013). Dospělci létají v období června až července. Housenky horských populací se vyvíjí na květenství a plodech kýchavice bílé (Veratrum album), na některých místech i ve větších abundancích (Soffner 1960). Vazbu na hostitelské rostliny v nižších polohách diskutuje Krampl (1991). Hydriomena ruberata (Freyer, 1831) píďalka rudokřídlá (11) , 1 ex., , 3 ex.; (12) , 1 ex., , 1 ex.; (15) , 4 ex.; (27) , 3 ex.; J. Zámečník et O. Čížek leg., T. Kadlec det. et coll. Boreomontánní druh vyskytující se někdy ve větších četnostech ve vyšších polohách na vlhkých biotopech, jako jsou vlhké a podmáčené horské louky, okraje vod a prameniště (Macek et al. 2012). V rámci

5 Zámečník, Kadlec & Čížek: FAUNISTICKY VÝZNAMNÉ NÁLEZY MOTÝLŮ 193 Obr. 1. Píďalka kohoutková (Perizoma affinitata). Foto M. Beneš, Muzeum východních Čech v Hradci Králové. Fig. 1. Geometrid Perizoma affinitata. Obr. 2. Píďalka hořcová (Perizoma obsoletata). Foto M. Beneš, Muzeum východních Čech v Hradci Králové. Fig. 2. Geometrid Perizoma obsoletata. republiky je nalézán zejména v horských oblastech, např. na Šumavě (Šumpich 2008), Jizerských horách (Krampl & Marek 2003), Českomoravské vrchovině (Dvořák & Šumpich 2005) a v Hrubém Jeseníku (Kuras et al. 2009). Na území Krkonoš je nalézán na české (Soffner 1960) i polské straně (Chrzanowski 2004). Byl zjištěn např. v okolí Rýchor (Soffner 1960), Strážného (Skala & Kadlec 2008b, Skala & Kadlec 2008c), Slezského sedla (Skala & Kadlec 2008d) a Svobody nad Úpou (Skala & Kadlec 2008e). Dospělci se vyskytují od května do července, jejich početnost kolísá podle sezónních podmínek. Housenky se vyvíjí ve spředených listech vrb (rod Salix) (Macek et al. 2012). Perizoma affinitata (Stephens, 1831) píďalka kohoutková (11) , 2 ex.; (12) , 1 ex.; (20) , 1 ex.; (22) , 1 ex.; (24) , 1 ex.; J. Zámečník et O. Čížek leg., T. Kadlec det. et coll. Autochtonní montánní druh (Obr. 1) vyskytující se na vlhkých až podmáčených biotopech, jako jsou vlhké listnaté a jehličnaté horské lesy, světliny a pobřežní porosty (Macek et al. 2012). V České republice je nalézán vzácně a nepočetně v horských oblastech, jako jsou např. Šumava (Šumpich 2008), Jizerské hory (Krampl & Marek 2003), Bílé Karpaty (Gottwald et al. 2011), Hrubý Jeseník a Beskydy (Kuras et al. 2009). Velmi vzácně a netypicky se druh vyskytuje azonálně v inverzních pahorkatinách v Podyjí (Šumpich 2011a). Z Krkonoš pochází málo záznamů, např. v okolí Labského dolu zachytili Spitzer et al. (2003) 4 exempláře. Dospělci létají od května do konce července. Housenky se vyvíjí na nezralých semenech silenky dvoudomé (Silene dioica) (Macek et al. 2012). Perizoma obsoletata (Herrich-Schäffer, 1838) píďalka hořcová (2) , 1 ex.; (9) , 3 ex.; (10) , 3 ex.; (11) , 1 ex., , 1 ex.; (12) , 1 ex.; (26) , 2 ex.; J. Zámečník & O. Čížek leg., T. Kadlec det. et coll. Montánní druh (Obr. 2) vyskytující se na horských a subalpínských loukách, podél potoků a pramenišť (Macek et al. 2012). V České republice se v současné době vyskytuje značně lokálně v severních pohraničních horách, jako jsou Krkonoše, Jizerské hory (Krampl & Marek 2003) a Beskydy (Janovský & Sitek 1987). Z oblasti Krkonoš byl druh hlášen až relativně pozdě (Jaroš et al. 1995), v následujících letech byl pravidelně hlášen a potvrzen (Liška & Skyva 1997, Liška 2000), často ve větších četnostech (např. Spitzer et al. 1993). Současně je dokládán i z polské strany Krkonoš (Chrzanowski 2004).

6 194 Opera Corcontica 51 / 2014 Pravděpodobně se jedná o expanzi z karpatské oblasti (Liška 2000), není ale vyloučeno ani přehlížení během faunistických průzkumů, vzhledem k pozdnímu výskytu dospělců a lokálnímu výskytu hostitelské rostliny (Krampl & Marek 2003). Současné nálezy jsou relativně početné, je hlášen např. z okolí Labského dolu (Spitzer et al. 1993), Strážného (Skala & Kadlec 2008c), Slezského sedla (Skala & Kadlec 2008d) nebo z okolí Luční boudy (Vaněk et al. 2012). Dospělci se vyskytují zejména v období srpna, lze je ale najít i v červenci. Housenky se vyvíjí na květech a nezralých plodech hořců (Gentiana), zejména hořci tolitovitém (G. asclepiadea) (Krampl & Marek 2003, Macek et al. 2012). Xanthorhoe incursata (Hübner, 1813) píďalka vlochyňová (2) , 14 ex.; (3) , 18 ex.; (4) , 3 ex.; (6) , 1 ex.; (8) , 1 ex.; (9) , 2 ex.; (10) , 72 ex.; (11) , 9 ex.; (12) , 48 ex.; (13) , 3 ex.; (15) , 4 ex.; (16) , 1 ex.; (18) , 1 ex.; (20) , 11 ex.; (25) , 1 ex.; (26) , 2 ex.; J. Zámečník & O. Čížek leg., T. Kadlec det. et coll. Montánní až subalpínský druh velmi lokálně se vyskytující v pásmu horských smrkových lesů s podrosty živných rostlin (Soffner 1960, Macek et al. 2012). Na území České republiky se vyskytuje zejména v hraničních horských oblastech, např. na Šumavě (Liška & Modlinger 2007), v Jizerských (Krampl & Marek 2003) a Orlických (Rotter 1999) horách a v Beskydech (Kuras et al. 2013). Z oblasti Krkonoš je hlášen i historicky (Soffner 1960), recentně je nalézán na více místech, často ve větších četnostech, např. v okolí Labského dolu (Spitzer et al. 2003) nebo v okolí Špindlerova Mlýna (Liška et al. 2008). Výskyt byl potvrzen i v polské části Krkonoš (Malkiewicz 2001). Dospělci lítají od května do poloviny července, s největší četností v pásmu od 700 do m n. m. (Soffner 1960). Housenky se vyvíjí především na borůvce (Vaccinium myrtillus) (Soffner 1960), příležitostně na vřesech (rod Calluna) (Macek et al. 2012). Noctuidae Phlogophora scita (Hübner, 1790) blýskavka kapradinová (29) , 1 ex., J. Zámečník & O. Čížek leg., T. Kadlec det. et coll. Spíše montánní mezofilní až hygrofilní druh vyskytující se nehojně až vzácně v pásmu bukových a horských smíšených lesů, skalnatých lesnatých roklích a svazích (Macek et al. 2008, Tyralík & Kuras 2010). V rámci České republice je hlášen řídce z různých oblastí, především hornatých, např. z Blanice (Šumpich 2011b), Orlických, Lužických a Krušných hor (Sterneck 1929), Jizerských hor (Krampl & Marek 1999), Českého lesa (Spitzer 1976), Hostýnských vrchů (Tyralík & Kuras 2010) a Beskyd (Kuras & Sitek 2007). Z nižších poloh je např. znám z inverzních dolin Liberecka a Železnobrodska (Kadlec et al. 2013). Z oblasti Krkonoš v podstatě téměř nejsou recentní záznamy o nálezech tohoto druhu. Byl doložen ale v polské části Krkonoš (Chrzanowski 2004). Dospělci létají od června do července. Housenky jsou polyfágní a vyvíjí se na bylinách, kapradinách a keřích (Macek et al. 2008). Dasypolia templi (Thunberg, 1792) dřevobarvec bolševníkový (2) , 1 ex., J. Zámečník & O. Čížek leg., T. Kadlec det. et coll. Boreoalpinní mezofilní druh obývající především otevřená stanoviště, jako jsou skalnaté tundry, alpínské louky (Macek et al. 2008), okraje lesů a lesní průseky (Soffner 1960). V České republice se vyskytuje ve vysokých pohraničních horách, např. na Šumavě (Šumpich 2008), Děčínsku (Kula et al. 2005) a Hrubém Jeseníku (Kuras et al. 2009). Z Krkonoš druh zmiňuje Soffner (1960), jež udává afinitu tohoto druhu k oblastem do nadmořské výšky 700 m n. m. Podle recentních nálezů v Krkonoších vystupuje i do vyšších nadmořských výšek, kde je lokálně početný, např. v okolí Labského dolu (Spitzer et al. 2003) nebo Luční boudy (Vaněk et al. 2012). Dospělci létají od srpna až do začátku června, se zimní diapauzou. Housenky se vyvíjí zpočátku v květenstvích, později ve stoncích a kořenech miříkovitých rostlin, zejména

7 Zámečník, Kadlec & Čížek: FAUNISTICKY VÝZNAMNÉ NÁLEZY MOTÝLŮ 195 na bolševníku obecném (Heracleum sphondylium) (Macek et al. 2008). Rhyacia simulans (Hufnagel, 1766) osenice jetelová (9) , 1 ex.; (23) , 2 ex.; J. Zámečník & O. Čížek leg., T. Kadlec det. et coll. Xerotermofilní druh vyskytující se především v nižších polohách a obývající stepní trávníky, pastviny a suché úhory (Macek et al. 2008). V České republice se vyskytuje především v nižších a teplejších oblastech, např. na Kokořínsku (Novák 1975) nebo v Podyjí (Šumpich 2011a). Na vhodných místech vystupuje i do hor, Spitzer et al. (2003) ho charakterizují jako druh disperzní, migrující z nížinných poloh. Z oblasti Krkonoš ho uvádí již Soffner (1960) z hřebenů ve vyšších nadmořských výškách (nad m n. m.). Recentní nález několika jedinců také z vyšších poloh dokládají Spitzer et al. (2003). Dospělci létají od června do října v teplých oblastech s letní diapauzou (Macek et al. 2008), ve vyšších polohách je doba letu datována na červenec až září (Spitzer et al. 2003). Housenky jsou polyfágní, vyvíjí se na širokolistých bylinách a travinách (Macek et al. 2008). Xestia speciosa (Hübner, 1813) osenice mramorovaná (24) , 11 ex.; (25) , 2 ex.; (26) , 31 ex.; J. Zámečník & O. Čížek leg., T. Kadlec det. et coll. Boreomontánní, hygrofilní až tyrfofilní druh vyskytující se na rašeliništích, vřesovištích a v původních horských smrkových lesích (Macek et al. 2008). V České republice nalézán pouze ve vysokých pohraničních pohořích, jako je Šumava (Šumpich 2008), Krušné hory (pouze staré záznamy; Sterneck 1929), Hrubý Jeseník a Kralický Sněžník (Kuras et al. 2009). V oblasti Krkonoš ho uvádí Soffner (1960) z pásma smrkových lesů v rozsahu nadmořských výšek 700 až m. V dalších průzkumech druh potvrdili i Liška & Skyva (1997). V Krkonoších byl zjištěn např. v okolí Labského dolu (Spitzer et al. 2003) nebo Luční boudy (Vaněk et al. 2012). Dospělci se vyskytují v období června až srpna (Macek et al. 2008) a to jednotlivě, příležitostně i ve větších četnostech (Šumpich 2008). Housenky jsou polyfágní, zprvu vývoj probíhá na travinách a bylinách, později, po přezimování, na borůvce (Macek et al. 2008). Xestia collina (Boisduval, 1840) osenice podhorská (12) , 1 ex.; (14) , 5 ex.; (21) , 1 ex., , 1 ex.; (22) , 1 ex.; J. Zámečník & O. Čížek leg., T. Kadlec det. et coll. Montánní mezofilní druh vyskytující se v horských až subalpínských oblastech na lesních okrajích, pasekách, horských úbočích a v pásmu smrkových lesů (Macek et al. 2008). Na území České republiky je znám z pohraničních hor a podhůří, např. ze Šumavy (Novák & Spitzer 1972), Blanice (Šumpich 2011b), Hrubého Jeseníku, Kralického Sněžníku a Beskyd (Kuras et al. 2009). Z Krkonoš druh uvádí Soffner (1960) z oblastí smrkových porostů v rozhraní nadmořských výšek 700 až m n. m. V oblasti Krkonoš je hlášen i z pozdějších období (Liška & Skyva 1997). Dospělci se vyskytují v červnu až srpnu, většinou jednotlivě. Housenky jsou polyfágní a vyvíjejí se na bylinách a keřích. Summary We found twelve faunistically important species caught during a study in the Giant Mts (north Bohemia), which was conducted throughout the 2012 and 2013 flying seasons (May September). Nocturnal Lepidoptera were attracted to light sources using portable light traps (UV LEDs, 12V battery), which were run from sunset to sunrise (one light trap per night and locality in each monthly sampling term). The important species were reported from 29 sites and belong to the families Geometridae and Noctuidae. Two geometrid moths, Elophos vittaria (Thunberg, 1788) and Xanthorhoe incursata (Hübner, 1813) were observed at most places and seem to be distributed widely within the whole area of the mountains. Six species, namely Eupithecia silenata Assmann, 1848; Eupithecia veratraria Herrich-Schäffer, 1848; Perizoma obsoletata (Herrich-Schäffer, 1838); Dasypolia templi (Thunberg, 1792); Rhyacia simulans (Hufnagel, 1766) and Xestia speciosa (Hübner, 1813) were recorded only from higher parts (up to m a. s.l.) in open

8 196 Opera Corcontica 51 / 2014 alpine and subalpine grasslands, wet meadows along highland streams and sparse spruce forests. E. silenata was only recently recorded in the Czech Republic from higher parts of the Giant Mountains. The finding of P. obsoletata represents a new addition to the lepidopteran fauna of the higher west Silesian mountains, which expanded during the last few decades from its Carpathian distribution. R. simulans is typically a lowland xerophilous species and its occurrence in the highest parts indicates its good dispersal abilities. Hydriomena ruberata (Freyer, 1831), Perizoma affinitata (Stephens, 1831) and Xestia collina (Boisduval, 1840) were recorded at a few places in the middle altitudes and are typical species of wet mountain grasslands and forest edges. The mesophilous Phlogophora scita (Hübner, 1790), which inhabits mainly old deciduous forests, was caught only once at the boundary of the Giant Mts. Poděkování Děkujeme Správě Krkonošského národního parku za umožnění lepidopterologického výzkumu. Literatura Dvořák I. & Šumpich J. 2005: Výsledky faunistickoekologického průzkumu motýlů (Lepidoptera) v přírodní rezervaci Na Oklice (kraj Vysočina). Acta rerum naturalium 1: Fajčík J. 2003: Motýle strednej a severnej Európy. I. zväzok. Určovanie, rozšírenie, stanovište, bionómia. Jaroslav Fajčík Bratislava. 172 str. Farkač J., Král D. & Škorpík M. (eds) 2005: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR Praha. 760 str. Gottwald A., Uřičář J., Bělín V., Elsner V. & Kopeček F. 2011: Motýli Bílých a Bielych Karpat 1. doplněk. Acta Carpathica Occidentalis 2: Chrzanowski A. 2004: Nowe i rzadko spotykane motyle (Totricidae, Geometridae i Noctuidae) Karkonoskiego parku narodowego. In: Štursa J., Mazurski K. R., Palucki A. & Potocka J. (eds), Geologické problémy Krkonoš. Sborník mezinárodní vědecké konference, listopad 2003, Szklarska Poręba, Opera Corcontica 41: Chrzanowski A. & Demski K. 2000: Lepidoptera drzewostanów dolno i górnoreglowych Karkonoskieho parku narodowego Geometridae. Opera Concortica 37: Janovský M. & Sitek J. 1987: Píďalky (Geometridae, Lep.) v Severomoravském kraji (VI. doplněk k článku v EZ č. 5/1981). Entomologický zpravodaj, Ostrava 17: 5 6. Jaroš J., Spitzer K. & Vaněk J. 1995: Faunistic records from the Czech Republic, 23. Lepidoptera: Geometridae. Klapalekiana 31: 52. Kadlec T., Zapletal M. & Marhoul P. 2013: Motýli vybraných evropsky významných lokalit Libereckého kraje (Česká republika). Klapalekiana 49: Krampl F. 1991: Nové nálezy pěti druhů rodu Eupithecia Curtis v Československu s poznámkami k jejich biologii a rozšíření (Lepidoptera, Geometridae). Sborník Jihočeského muzea v Českých Budějovicích, Přírodní vědy 31: Krampl F. & Marek J. 1999: Příspěvek k poznání současné fauny motýlů (Lepidoptera) Jizerských hor. Sborník Severočeského Muzea Přírodní Vědy 21: Krampl F. & Marek J. 2003: Faunisticky významné nálezy motýlů (Lepidoptera) v Jizerských horách, Česká republika, v letech a ekologicko-geografické poznámky k šíření některých druhů. Sborník Severočeského Muzea, Přírodní Vědy 23: Kula E., Černý J. & Spružina J. 2005: Nové druhy motýlů ve fauně Děčínska. Sborník Oblastního muzea v Mostě, řada přírodovědná 27: Kuras T. & Sitek J. 2007: Motýli (Lepidoptera) valašských pastvin a návrh managementu na příkladu lokality Losový (CHKO Beskydy). Práce a Studie Muzea Beskyd (Přírodní vědy) 19:

9 Zámečník, Kadlec & Čížek: FAUNISTICKY VÝZNAMNÉ NÁLEZY MOTÝLŮ 197 Kuras T., Sitek J., Liška J., Mazalová M. & Černá K. 2009: Motýli (Lepidoptera) národní přírodní rezervace Praděd (CHKO Jeseníky): implikace poznatků v ochraně území. Časopis Slezského zemského muzea Opava (A) 58: Kuras T., Sitek J. & Beneš J. 2013: Motýli (Lepidoptera). In: Roháček J., Ševčík J. & Vlk P. (eds), Příroda Slezska. Slezské zemské muzeum Opava: Laštůvka Z. & Liška J. 2011: Komentovaný seznam motýlů České republiky. Biocont Laboratory Brno. 148 str. Liška J. 2000: Pokus o srovnání motýlí fauny subalpínských poloh Vysokých Sudet. Opera Corcontica 37: Liška J. & Skyva J. 1997: Historical and recent occurrence of Lepidoptera in mountain sites of the Giant Mountains (Czech Republic). Biologia 52: Liška J. & Modlinger R. 2007: K poznání motýlí fauny (Insecta, Lepidoptera) horské smrčiny v masivu Trojmezné na Šumavě. Silva Gabreta 13: Liška J., Modlinger R. & Vaněk J. 2008: Motýlí fauna (Insecta, Lepidoptera) horské smrčiny v západních Krkonoších. Opera Corcontica 45: Macek J., Dvořák J., Traxler L. & Červenka V. 2008: Motýli a housenky střední Evropy. Noční motýli II. můrovití. Academia Praha. 492 str. Macek J., Procházka J. & Traxler L. 2012: Motýli a housenky střední Evropy. Noční motýli III. píďalkovití. Academia Praha. 424 str. Malkiewicz A. 2000: Zagrożone populacje reliktowych miernikowców (Lepidoptera: Geometridae) w Karkonoskim Parku Narodowym. Przyroda Sudetow Zachodnich 1: Malkiewicz A. 2001: Miernikowce (Lepidoptera: Geometridae) Karkonoszy Polskich. Przyroda Sudetów Zachodnich 4: Novák I. & Spitzer K. 1972: Výsledky faunistickoekologického studia Lepidopter (Noctuidae a Geometridae) rašeliniště Mrtvý luh u Volar a okolí. Sborník Jihočeského Muzea v Českých Budějovicích, Přírodní Vědy 12, Suppl. 1: Novák J. 1975: Příspěvek k poznání motýlů severních Čech. Sborník Severočeského Musea, Seria Naturalis 7: Pruner L. & Míka P. 1996: Seznam obcí a jejich částí v České republice s čísly mapových polí pro síťové mapování fauny. Klapalekiana 32 (Suppl.): Rotter M. 1999: Motýli Orlických hor a Podorlicka VII. Východočeský sborník přírodovědný Práce a Studie 5: Skala J. & Kadlec T. 2008a: Inventarizační výzkum denních a nočních motýlů ve vybraných maloplošných ZCHÚ v Krkonoších Přírodní Památka Anenské údolí. Ms. (závěrečná zpráva, depon. in Správa KRNAP Vrchlabí). Skala J. & Kadlec T. 2008b: Inventarizační výzkum denních a nočních motýlů ve vybraných maloplošných ZCHÚ v Krkonoších Přírodní Památka Labská soutěska a Přírodní Památka Herlíkovické štoly. Ms. (závěrečná zpráva, depon. in Správa KRNAP Vrchlabí). Skala J. & Kadlec T. 2008c: Inventarizační výzkum denních a nočních motýlů ve vybraných maloplošných ZCHÚ v Krkonoších Přírodní Památka Lom Strážné. Ms. (závěrečná zpráva, depon. in Správa KRNAP Vrchlabí). Skala J. & Kadlec T. 2008d: Inventarizační výzkum denních a nočních motýlů ve vybraných maloplošných ZCHÚ v Krkonoších Přírodní Památka Slezské sedlo. Ms. (závěrečná zpráva, depon. in Správa KRNAP Vrchlabí). Skala J. & Kadlec T. 2008e: Inventarizační výzkum denních a nočních motýlů ve vybraných maloplošných ZCHÚ v Krkonoších Přírodní Památka Slunečná stráň. Ms. (závěrečná zpráva, depon. in Správa KRNAP Vrchlabí). Soffner J. 1960: Schmetterlinge aus dem Riesengebirge. Zeitschrift der Wiener Entomologischen Gesellschaft 45: Spitzer K. 1976: Doplňky k výzkumu fauny čeledi Noctuidae (Lepidoptera) v jižních Čechách. Sborník Jihočeského Muzea v Českých Budějovicích, Přírodní Vědy 16: Spitzer K., Jaroš J. & Vaněk J. 2003: Migrace nočních motýlů v Krkonoších. Opera Corcontica 40:

10 198 Opera Corcontica 51 / 2014 Sterneck J. 1929: Prodromus der Schmetterlingsfauna Böhmens. Selbstverlag Karlsbad. 168 str. Šumpich J. 2008: Výsledky průzkumu motýlí fauny (Lepidoptera) Knížecích Plání na Šumavě. Silva Gabreta 14: Šumpich J. 2011a: Motýli Národních parků Podyjí a Thayatal. Správa Národního parku Podyjí Znojmo. 428 str. Šumpich J. 2011b: Buterflies and moths (Lepidoptera) of the Blanice National Nature Monument (Bohemian Forest, Czech Republic). Silva Gabreta 17: Tyralík F. & Kuras T. 2010: Noční motýli (Lepidoptera) severovýchodní části Hostýnských vrchů. Acta Carpathica Occidentalis 1: Vaněk J., Jaroš J. & Spitzer K. 2012: Fauna nočních motýlů (Lepidoptera) v okolí Úpského rašeliniště v Krkonoších. Opera Corcontica 49: