YESN Young Entrepreneurs Support Network POSTAVENÍ MLADÝCH LIDÍ NA TRHU PRÁCE NA VENKOVĚ ČESKÁ REPUBLIKA

Transkript

1 YESN Young Entrepreneurs Support Network POSTAVENÍ MLADÝCH LIDÍ NA TRHU PRÁCE NA VENKOVĚ ČESKÁ REPUBLIKA Praha, listopad 2007

2 Obsah I. Manažerský přehled 5 II. Definice mladých lidí v oblasti politiky zaměstnanosti a jejího statistického vykazování 7 III. Definice venkova 1. Venkov a Evropská unie 7 2. Venkovské oblasti v EU a ČR 8 IV. Národní strategický plán rozvoje venkova Charakteristika území Situace sektoru Životní prostředí Venkovské oblasti Struktura ekonomiky Strategická řešení Strategie rozvoje venkova České republiky Strategické osy, cíle a priority rozvoje venkova 23 V. Vzdělávání mladých lidí na venkově překážky a příležitosti 25 VI. Mladí lidé na trhu práce na venkově 31 Celková zaměstnanost a nezaměstnanost v ČR 3. čtvrtletí Vývoj ekonomické aktivity obyvatelstva ve 3. čtvrtletí Počet nezaměstnaných v České republice k VII. Vývoj počtu, charakteristika a územní výskyt mladých nezaměstnaných 41 VIII. Státní nástroje ke snížení nezaměstnanosti mladých 45 Aktivní politika zaměstnanosti 45 IX. Venkov a podnikání Mýty o českém venkově a zemědělství Pracovní příležitosti a podnikání na venkově Demografický vývoj venkova Mladí lidé na venkově 54 2

3 X. Podnikání mezi mladými lidmi na venkově Podnikání na venkově Státní podpora podnikání mladých lidí na venkově Nástroje podpory mladých podnikatelů a nezaměstnaných na venkově 63 XI. Podpora zaměstnanosti a podnikání nestátními subjekty 66 Příklady dobré praxe 68 XII. Závěry a doporučení 73 XIII. Některé NNO, podporující rozvoj zaměstnanosti a podnikání mladých lidí 75 O autorovi 79 3

4 Zpracovatel : Nadace rozvoje občanské společnosti Jelení 196/ Praha 1 Copyrights NROS, Praha, listopad 2007 Autor: ing. Petr Víšek Lektoroval: PhDr. Miroslav Kostka Zpracováno podle právního stavu k

5 I. Úvod manažerský přehled Zpráva byla vypracována jako součást mezinárodního projektu: Síť podpory mladých lidí na trhu práce na venkově. Národní zpráva je sekundární analýzou zpracovanou na základě oficiálních dokumentů České republiky, zpráv a statistik jednotlivých ministerstev, Českého statistického úřadu, výzkumných prací, článků a dalších. Potřebné informace byly získány i v rámci neformálních setkání zástupců nestátních neziskových organizací, která se v říjnu 2007 uskutečnila v Nadaci rozvoje občanské společnosti (NROS). Pro oblast statistického vykazování je třeba v úvodu informovat o legislativní změně v oblasti zaměstnanosti v České republice. Dnem 1. října 2004 nabyl účinnost nový Zákon o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb., který legislativně sjednotil celou oblast zaměstnanosti a odstranil zastaralá ustanovení, související s federativním uspořádáním. Hlavním účelem bylo doplnit nové nástroje aktivní politiky nezaměstnanosti a precizovat některé instituty - dopracovat je tak, aby úprava byla kompatibilní s právem EU. Nově byly také stanoveny definice některých ukazatelů. Došlo k upřesnění postupů a zpřísnění podmínek při zprostředkování zaměstnání úřady práce, zejména podmínek pro zařazení a vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání, a to za účelem zvýšení motivace uchazeče o zaměstnání. Byly zpřísněny podmínky pro vznik nároku na podporu v nezaměstnanosti, v případě absolventů škol nezapočítáváním doby studia nebo přípravy na povolání do náhradní doby zaměstnání. Byly zavedeny nové nástroje aktivní politiky zaměstnanosti (např. překlenovací příspěvek osobě samostatně výdělečně činné, která přestala být uchazečem o zaměstnání, příspěvek zaměstnavateli na dopravu zaměstnanců, příspěvek zaměstnavateli na zapracovaní uchazeče o zaměstnání, kterého přijímá do 5

6 pracovního poměru a další). Zákonem bylo také uznáno profesní poradenství jako nástroj aktivní politiky zaměstnanosti a byl uzákoněn tzv. přivýdělek, který vyjadřuje důležitý motivační princip, že práce se musí vyplatit. Bylo také upraveno postavení občanů EU na trhu práce v České republice tak, aby odpovídalo požadavkům stanoveným v právních aktech EU. Změna definic v oblasti zaměstnanosti znamená, že je možné v této studii používat, pokud jde o zaměstnanost až údaje od roku 2005, protože předchozí data by byla s ohledem na tuto změnu zkreslená. Pokud jsou o nezaměstnanosti předkládány starší údaje, jsou zpracovány podle metodiky Mezinárodní organizace práce (ILO). Tyto údaje používá Český statistický úřad. Některá data jsou sledována jen v rámci Sčítání lidu, domů a bytů, které bylo naposled provedeno v roce Tématický rozsah národní zprávy zahrnuje čtyři významné oblasti. Problematiku venkova a jeho vymezení, problematiku vzdělávání, problematiku nezaměstnanosti a oblast podnikání. To vše s orientací na mladé lidi, žijící na venkově. Pro analýzu situace v České republice způsobuje toto specifické a relativně úzké vymezení potíže například pokud jde o statistické sledování, a to s ohledem na sídelní strukturu, systém vzdělávání i vývoj zemědělství. Statisticky je sledována skupina absolventů popř. mladých lidí, nikoliv však v rozlišení město venkov. Tato situace je zvlášť vysvětlena v části týkající se vzdělávání. Pro přehlednost a informativnost zprávy je používáno místo rozsáhlých datových souborů spíše tabulek a grafů. 6

7 II. Definice mladých lidí v oblasti politiky zaměstnanosti a jejího statistického vykazování Platný zákon o zaměstnanosti 1 stanoví, že zvýšená péče při zprostředkování zaměstnání je poskytována fyzickým osobám do 25 let věku a absolventům vysokých škol po dobu 2 let po úspěšném zakončení studia, nejdéle do 30 let věku. Pro potřeby statistického sledování je používána definice absolventa jako uchazeče o zaměstnání evidovaného na úřadu práce podle místa jeho trvalého bydliště k určitému datu, u kterého doba od ukončení jeho studia nepřekročila 2 roky. Tato definice je platná od Absolventi škol se hlásí do evidence úřadu práce podle místa svého trvalého bydliště, tzn., že se mohou jako nezaměstnaní objevit v jiném okrese, než v jakém studovali. Tato situace nastává zejména u absolventů vysokých škol a ztěžuje sledování uplatnění a úspěšnosti mladých lidí a absolventů podle jednotlivých škol. III. Definice venkova 1. Venkov a Evropská unie Obecným cílem politiky rozvoje venkova 2 EU je zejména zamezení vysidlování venkovských oblastí, boj proti chudobě, podpora zaměstnanosti a rovných příležitostí, zlepšení životních a pracovních podmínek venkovské populace, ochrana životního prostředí a zvýšení 1 Integrovaný portál MPSV, Zaměstnanost 2 M. Pělucha a kol.: Rozvoj venkova v programovacím období v kontextu reforem SZP EU, Praha

8 blahobytu. Snaha o zachování a zlepšení venkovského prostředí musí být doplněna ostatními strukturálními politikami, jako je politika ochrany životního prostředí, infrastruktura a vzdělávací politika. Politika venkovského rozvoje se zaměřuje na změny v zemědělském sektoru, diverzifikaci ekonomických činností zejména ve smyslu podpory malých a středních podniků a venkovských služeb, zvýšení přírodních funkcí, propagace kultury, turismu a rekreace, aj. 2. Venkovské oblasti v EU a ČR Venkovské oblasti je možné obecně charakterizovat jedinečnými kulturními, hospodářskými a sociálními vazbami, zemědělskou činností, zvláštními řemeslnými aktivitami, krajinnou rozmanitostí to vše určuje kapacitu pro další rozvoj. Velká část venkovských oblastí je pokryta zemědělskou půdou a lesy, které významně ovlivňují charakter krajiny v EU. Zemědělství je v některých venkovských oblastech zatím nejdůležitější hospodářskou činností, ale zemědělci mají i úlohu správců krajiny a ochrany přírodního prostředí. Nicméně váha zemědělství a lesnictví postupně klesá a politika venkovského rozvoje musí obsahovat veškeré socio-ekonomické oblasti venkovského prostoru. Venkovské oblasti nejen v EU lze charakterizovat jako oblasti zaostávající za městskými oblastmi z hlediska vývoje příjmů a zaměstnanosti, často se jedná o oblasti, které mají hodnotu z environmentálního pohledu. Venkovské oblasti je možné také často charakterizovat jako oblasti s nízkou hustotou obyvatel, oblasti s migračním deficitem mladých a odborně kvalifikovaných lidí. Často uváděným důvodem zaostávání venkovských oblastí je nízký aglomerační potenciál, nedostatek lidského kapitálu a nízká vybavenost infrastrukturou. Např. v České republice je možné vymezit tři významné zemědělské regiony: venkovské oblasti Jihočeského a Jihomoravského kraje a oblast Polabí. 8

9 Zřejmě nejjednodušší charakteristikou venkovských oblastí je vyjádření definující venkovské oblasti jako opak oblastí městských oblastí s vysokou hustotou obyvatel. Hustota obyvatel je asi nejpoužívanějším kritériem pro odlišení venkovských oblastí od městských. Použití kritéria hustoty osídlení může být ovšem i ošidné. Hustota obyvatelstva je v EU velice odlišná. Obecně lze říci, že nové členské země jsou méně hustě osídleny než původní členské země. Ukazatel hustoty obyvatelstva je všeobecně považován za příliš zjednodušující a nevhodný v případě hospodářsko-politických rozhodnutí. 9

10 Následující obrázek zobrazuje hustotu osídlení v nových členských zemích EU. Hustota obyvatelstva (počet obyv./km 2 ), 2000 V běžné ekonomické praxi jsou používány dvě metody definování venkovských oblastí, jedna vyvinutá OECD a druhá Eurostatem. Definice OECD je založena pouze na jediném kritériu hustotě osídlení. Jsou rozlišeny dvě úrovně, a to místní a regionální. Na místní úrovni úrovni NUTS 5, jsou obce považovány za venkovské, pokud je hustota jejich osídlení nižší než 150 obyvatel/1 km 2 ; na úrovni NUTS 3 jsou 10

11 rozlišeny tři stupně, které závisí na podílu obyvatel žijících ve venkovských obcích. Jedná se o převážně venkovské oblasti, kde přes 50 % populace žije ve venkovských obcích, významně venkovské oblasti, kde % obyvatel žije ve venkovských obcích, a převážně městské oblasti, kde žije méně než 15 % obyvatelstva ve venkovských obcích. Následující obrázek znázorňuje situaci v EU. Venkovské obce do 150 obyv./ 1 km 2, 2004 Eurostat zvolil jiný přístup, přestože je také založen na kritériu hustoty osídlení. Jedná se o tzv. vymezení podle stupně urbanizace, ve kterém jsou regiony rozděleny do tří kategorií. Hustě zalidněné oblasti jsou charakteristické sousedícími obcemi, jejichž hustota obyvatel přesahuje 500 obyvatel/km 2 a celková populace takové oblasti dosahuje nejméně obyvatel. Druhou skupinu tvoří prostřední oblasti, které se vyznačují obcemi s hustotou větší než 100 obyvatel/1 km 2 a nepatří k hustě zalidněným oblastem. Celková populace takové zóny musí být nejméně obyvatel, nebo musí sousedit s hustě zalidněnou oblastí. 11

12 Posledním typem jsou řídce osídlené oblasti, kam patří obce, které nejsou zahrnuty v klasifikaci hustě zalidněných či prostředních oblastí. Definice dle Rady Evropy a Evropské komise rozlišuje venkovní oblasti podle stupně zapojení do národního hospodářství integrované venkovské oblasti (rostoucí populace, zaměstnanost v sekundárním a terciárním sektoru, zemědělská činnost klíčová při využití půdy), středně pokročilé venkovské oblasti (převaha primárního a sekundárního sektoru, velký podíl zemědělských aktivit), odlehlé venkovské oblasti (nejnižší hustota obyvatelstva, nejnižší příjmy, starší obyvatelstvo zaměstnáno v zemědělství). Sídelní struktura České republiky je charakteristická rozdrobenou soustavou, která je dána historickým vývojem. 3 Od roku 1961, kdy bylo registrováno celkem 8,7 tis. obcí, se jejich počet zaváděním střediskových obcí snížil až na 4,1 tis. obcí v roce Často administrativní slučování do střediskových obcí vyvolalo excentrické tlaky a již v roce 1990 vzniklo téměř 1,7 tisíc nových obcí. V současné době jejich počet činí Tento stav a trend je zcela opačný evropskému vývoji. Srovnatelné Holandsko má 500 obcí. 4 Pokud jde o správní systém blízkých zemí Rakouska a Německa, tyto přijaly v minulosti zásadní řešení ke zvýšení počtu obyvatel. Rakousko s odůvodněním na právo občanů na kvalifikovanou veřejnou správu (minimálně 3 tis. obyvatel), Německo s ohledem na ekonomickou soběstačnost (dostatek vlastních příjmů), která byla limitována 2,5 tis. občany. V České republice se má zato, že obec menší než obyvatel není finančně soběstačná. 5 3 Výzkum Analýza výkonu aktivit v samostatné a přenesené působnosti. Deloitte, Pouze jedna je menší než 1000 obyvatel - jde o ostrov. 5 Adamčík, Státní správa č.24/

13 Velikostní struktura obcí ČR a počet obyvatel (stav k ) velikost obce počet obcí počet obyvatel relativně (v relativně (v podle počtu obyvatel absolutně %) absolutně %) do , , , , , , a více 131 2, ,8 Pramen: ČSÚ Je možné uvést např. že v 90 % všech obcí žije 26 % obyvatel a ve zbývajících 10 % obcí žije 74 % obyvatel. V České republice existuje obcí, které mají méně než 200 obyvatel. Za významně zemědělsky orientované regiony lze určit regiony Jihozápad, Jihovýchod a Střední Morava. Tyto regiony také vykazují relativně nižší hustotu osídlení a jsou i ekonomicky slabší. Všechny jejich zemědělské ukazatele se odchylují od průměru EU. Nadprůměrné podíly pracovníků v zemědělství, lesnictví a rybolovu vzhledem ke stavu zaměstnanosti v České republice v roce 2001 na celkové zaměstnanosti vykázalo 49 venkovských okresů (všech 9 výrazně venkovských a 40 venkovských ), nejvyšších podílů (nad 10 %) dosáhly okresy Pelhřimov, Znojmo, Havlíčkův Brod, Jindřichův Hradec, Třebíč a Domažlice. 6 Ve venkovských regionech, zejména v malých obcích, lze pozorovat některé negativní demografické trendy, jako je klesající porodnost, stárnutí obyvatelstva a záporné migrační saldo. Trend stěhování obyvatelstva z venkova do měst je v současnosti modifikován směřováním migrace do vnějších částí městských aglomerací, nikoliv do vlastních měst. Tvrdší dopad tržního hospodářství ve venkovském prostoru prohlubuje problémy na trhu práce (nedostatek pracovních příležitostí 6 Tato skutečnost však nemá souvislost s mírou nezaměstnanosti v těchto okresech. 13

14 v důsledku podnikatelského a investorského nezájmu, nízká nabídka pracovních míst v odvětví zemědělství, dlouhodobá a opakovaná nezaměstnanost aj.). Prohlubuje taky disparitu příjmů venkovanů vůči městskému obyvatelstvu a snižování kupní síly na venkově, nepříznivou věkovou a vzdělanostní strukturu. Odráží se i v dopravní obslužnosti a občanské vybavenosti obcí a následně také v ohrožení stability osídlení venkovského prostoru. 14

15 SWOT analýza venkovského prostoru v ČR výtah hlavních záležitostí 15

16 IV. Národní strategický plán rozvoje venkova 7 Národní strategický plán rozvoje venkova České republiky (dále jen NSPRV) vychází z hlavních strategických priorit EU pro léta s důrazem na zvyšování ekonomického růstu, vytváření nových pracovních příležitostí a udržitelný ekonomický rozvoj. NSPRV zajišťuje vazby mezi obecnými cíli rozvoje evropského venkova a cíli rozvoje venkova, odpovídajícími "evropským strategickým pokynům", třem strategickým rozvojovým osám (konkurenceschopnost, ochrana přírody, životního prostředí a krajiny, a rozvoj a diverzifikace venkovského života). NSPRV také zajišťuje spolupráci a koordinaci s ostatními nástroji České republiky a EU (strukturální politika, politika 7 Ministerstvo zemědělství ČR 16

17 soudržnosti, ochrana životního prostředí a přírodních zdrojů) s cílem zabránit překryvům ve využívání těchto nástrojů a jejich účinným využíváním vytvářet synergické efekty. NSPRV bude realizován v období let prostřednictvím Programu rozvoje venkova financovaného z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EAFRD). Následující text této kapitoly vychází z NSPRV. 1. Charakteristika území Česká republika je středoevropským státem o celkové rozloze km 2 a s 10,2 milionu obyvatel. Z celkové plochy území leží jen 39 % v nadmořské výšce pod 400 m nad mořem. V evropských poměrech má charakter horské až podhorské oblasti. Strategie jako celek řeší problematiku venkova. Venkov se pro různé účely vymezuje jako soubor venkovských obcí, venkovských regionů nebo soubor venkovských území (prostorů). Podle metodiky OECD, jejímž základním rozlišovacím kritériem je hustota do 150 obyvatel na km 2, je celková rozloha venkovských regionů ,9 km 2, tj. 99,37 % území státu a žije v nich cca 9,05 milionu obyvatel, tj. 88,55 % obyvatel státu. Při vymezení venkova též jako souboru venkovských obcí, tj. obcí s méně než obyvateli to představuje 89,82 % všech obcí, spravujících území, které tvoří 73,6 % plochy státu. Žije v nich však pouze čtvrtina (26,3 %) obyvatel, což je v absolutním vyjádření osob (k ). 17

18 2. Situace sektoru Česká republika má tis. ha zemědělské půdy, zaujímající přibližně polovinu (54 %) celkové rozlohy státu. Na jednoho obyvatele připadá 0,42 ha zemědělské půdy, z toho 0,30 ha půdy orné, což je přibližně evropský průměr. Více než třetinu půdního fondu České republiky tvoří lesní pozemky. Velká roztříštěnost vlastnictví půdy a velký podíl najaté půdy (90 %) od velkého počtu pronajimatelů je určitou překážkou omezující rozvoj podnikání na zemědělské půdě i péči o přírodu a krajinu. Počet pracovních sil v zemědělství poklesl v roce 2004 přibližně na 141 tis., což představuje meziroční úbytek 4,7 % zemědělských pracovníků. Podíl pracovníků v zemědělství ve struktuře zaměstnanosti národního hospodářství se snížil na 2,9 %. Zemědělství nadále výrazně zaostává v úrovni průměrných mezd - v roce 2004 v porovnání s průměrnou nominální mzdou v národním hospodářství o 28 procentních bodů. Úroveň reálné mzdy v tomto odvětví zůstává dosud o zhruba 10 procentních bodů pod úrovní dosaženou v roce Podíl zemědělství a lesnictví na hrubé přidané hodnotě v národním hospodářství se za uplynulých 10 let významně snížil a přibližuje se průměru EU-15. Velikostní struktura podniků se výrazně liší od struktury podniků v EU-25. Podniky s více než 50 ha zemědělské půdy zaujímají 92,2 % z celkové výměry obhospodařované zemědělské půdy. Technicko-materiální zabezpečení zemědělské výroby zaostává, zejména u techniky a technologií pro plnění nastavených norem především ve spojitosti se zajištěním pohody zvířat, eliminace negativních dopadů zemědělské výroby na přírodu a vytvoření atraktivnějšího prostředí pro život na venkově. Vzdělanostní úroveň pracovníků v zemědělství, i přes 18

19 její pozvolné zlepšování, je stále výrazně nižší než v ostatních odvětvích národního hospodářství. 3. Životní prostředí V období uplynulých 50 let prošlo zemědělství v českých zemích etapou zásadních změn, které utvářely jeho charakter i jeho vliv na okolní přírodu a krajinu. Došlo ke scelování pozemků do velkých půdních bloků - průměrná plocha pozemků se zvýšila z 0,23 ha v roce 1948 na přibližně 20 ha v současnosti, které často nerespektovalo reliéf terénu. Tato opatření mají dodnes za následek značně narušené odtokové poměry, znečištění vod a degradaci půdy. Těmito kroky byl postupně nastartován proces ztráty přirozené úrodnosti půdy, výrazné snížení schopnosti retence vody v krajině, snížení biologické rozmanitosti a snížení početnosti druhů vázaných na zemědělskou krajinu. Životní prostředí českého venkova se dle OECD vyznačuje těmito klíčovými fakty a trendy: podíl čištění odpadních vod bez ohledu na stupeň čištění je oproti většině zemí EU-15 vyšší, ale účinnost čištění je vesměs nižší (přechodné období do roku 2010), klesá stupeň zornění zemědělské půdy, příznivý trend snižování podílu zemědělské půdy ve prospěch lesní půdy je však velice pozvolný, spotřeba hnojiv a pesticidů se v 90. letech výrazně snížila a v současné době je nižší než v zemích EU-15, intenzita chovu v živočišné výrobě u všech druhů dobytka výrazně poklesla pod úroveň EU-15, podíl chráněných území z celkové rozlohy ČR se v souvislosti se vstupem do EU od roku 2004 zvýšil, 19

20 setrvale nepříznivý je stav ohrožení některých volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. 4. Venkovské oblasti Venkovské oblasti se vyznačují nižším podílem obyvatelstva v produktivním věku. Nejnižší podíl obyvatelstva v produktivním věku (66,5 %) je v nejmenších obcích (do 100 obyvatel) a zvyšuje se v závislosti na velikostní kategorii venkovských obcí. Vylidňování venkova se zastavilo, nicméně to je způsobeno masivní výstavbou rodinných domů v okolí velkých měst a vznikem husté satelitní venkovské zástavby v těchto oblastech. V mezilehlých oblastech však k vysídlování venkova dochází stále. Jedná se zvláště o pohraniční oblasti, oblast Vysočiny a regiony s vyšší mírou nezaměstnanosti. 8 Týká se také častěji nejmenších obcí (do 200 až 500 obyvatel). Venkov je ohrožován migrací mladých lidí do měst. Ve venkovských obcích bylo podle SLDB přes 1,3 milionu ekonomicky aktivních osob. Ve srovnání s městy je však na venkově nižší míra ekonomické aktivity - aktivních je méně než polovina obyvatel (43 %). V České republice je v zemědělství a v souvisejících odvětvích zaměstnáno celkem 230 tis. ekonomicky aktivních obyvatel, tj. 4,3 %, ale v obcích do obyvatel činí tento podíl 11 %. Obdobný podíl však tvoří obchod, pohostinství a některé služby 8,9 % a stavebnictví 10 % a převládá průmysl s 40 %. 8 Výzkumy také detekovaly oblasti, které tvoří tzv. vnitřní pohraničí. Jde o okraje území krajů, u nichž jsou slabé gravitační přínosy center a mají nepříznivé socioekonomické charakteristiky. 20

21 Dojížďka z venkova za prací však tvoří 60 %. Zaměstnanost obyvatel českého venkova ve službách je o 26 % nižší než v městských oblastech. Zároveň v uvedeném ukazateli zaostává o 10 % oproti průměru EU Struktura ekonomiky Struktura ekonomických aktivit ve venkovských oblastech je mnohem chudší než celostátní průměr. Markantní je to zejména u tržních služeb, včetně poradenství pro podnikání. Tyto činnosti se soustřeďují ve městech a celostátní průměry výrazně zvyšuje Praha. V České republice doposud není plně rozvinuta venkovská turistika a není využit potenciál zemědělských farem v oblasti agroturistiky. Turistická infrastruktura a propagace v této oblasti neodpovídá standardům EU a doprovodné služby (ubytovací, stravovací, informační) mají nízkou úroveň. Podle nedávných odhadů dosahuje kapacita ubytování v oblasti venkovské turistiky přibližně lůžek. Jsou to především lůžka v soukromých domech nebo individuální ubytování a obnáší 9 % celkové ubytovací kapacity České republiky. Klasické agroturistice se věnuje přibližně 200 rodinných zemědělských farem. Je známo, že rozvoj turismu přináší významný počet pracovních příležitostí a umožňuje zaměstnat, i když v omezeném rozsahu, i nekvalifikované pracovní síly. Odhaduje se, že kolem 80 % území České republiky má potenciál pro další rozvoj turismu. Připravenost vesnic pro novou výstavbu je malá. Jejich atraktivita pro život a podnikání je nízká. Některé vesnice mají neupravená veřejná prostranství a zeleň, jiné obsahují neorganické budovy, nebo stavby a plochy, které ztratily svůj účel. Z hlediska vybavenosti venkovských obcí občanskou a technickou infrastrukturou disponuje většina venkovských obcí (cca 62 %) základní 21

22 občanskou vybaveností. Vybavenost venkovských obcí technickou infrastrukturou se kontinuálně zlepšuje. Rozvody veřejné vodovodní sítě byly v roce 2004 ve více než 80 % obcí (63,7 % ve velikostní kategorii do 199 obyvatel). Podíl obcí s kanalizační sítí zakončenou čistírnou odpadních vod se zvýšil na 26,1 % (v nejmenších na 7,7 %). Venkov v České republice má vysoký potenciál přírodního a kulturního dědictví. Na mnoha místech je tento potenciál nedoceněný, zanedbaný a nevyužitý. V průběhu 90. let se v České republice rozvinula aktivita venkovských společenství. Potenciál venkova v místních partnerstvích však nebyl doposud dostatečně využit. 6. Strategická řešení Národní strategický plán rozvoje venkova České republiky je jedním ze základních dokumentů strategického řízení a programování na léta Svým pojetím i věcnou orientací přispívá k naplnění orientace rozvoje EU a jejich tří hlavních cílů rozvoje venkova: Zlepšování konkurenceschopnosti zemědělství a lesnictví podporou restrukturalizace, rozvoje a inovací Zlepšování životního prostředí a krajiny podporou ekologicky šetrných způsobů hospodaření s půdou Zlepšování kvality života ve venkovských oblastech a povzbuzení diverzifikace hospodářské činnosti. Česká republika bude v celém horizontu strategie usilovat o systematické pozitivní změny ve venkovském prostoru státu, a to jak o změny vedoucí ke zvýšení kvality životního prostředí, ekonomického potenciálu a diverzifikaci podnikatelských aktivit, tak o změny přinášející vyšší životní úroveň a celkově lepší životní podmínky venkovského obyvatelstva. 22

23 Strategie přispěje ke zvýšení konkurenceschopnosti zemědělské, lesnické a potravinářské produkce, s respektováním principů udržitelného rozvoje a principů ekologicky šetrného zemědělského hospodaření. 7. Strategie rozvoje venkova České republiky Strategie rozvoje venkova České republiky deklaruje tuto rozvojovou vizi: Do roku 2013 se změní tvář venkova České republiky a jeho hospodářská struktura v míře vedoucí k výraznému zlepšení životního prostředí, životní úrovně a životních podmínek jeho obyvatel, k posílení nosných oborů a diverzifikaci ekonomických aktivit zemědělství, lesního a vodního hospodářství, cestovního ruchu a dalších odvětví zabezpečujících hospodářskou a společenskou stabilitu venkova a k dosažení úrovně srovnatelné s venkovskými regiony vyspělých zemí EU. Komparativní výhody života na venkově zvýší atraktivitu venkova pro bydlení, práci a podnikání. 8. Strategické osy, cíle a priority rozvoje venkova Globální cíl Rozvoj venkovského prostoru České republiky založit na dodržování principů udržitelného rozvoje, systematickém zlepšování stavu životního prostředí, péči o přírodu a krajinu a snižování negativních vlivů intenzivního zemědělského hospodaření. Vytvořit podmínky pro konkurenceschopnost České republiky v základních potravinářských komoditách s přednostní orientací na kvalitní značkové potraviny, zvýšit podíl produkce uplatnitelné na 23

24 zahraničních trzích a zvýšit HDP na obyvatele venkova a příjmy venkovského obyvatelstva. Rozšiřovat a diverzifikovat ekonomické aktivity ve venkovském prostoru České republiky vedoucí k rozvoji podnikání, tvorbě nových pracovních míst, hospodářskému růstu a ke snížení míry nezaměstnanosti na venkově. Posílit sounáležitost obyvatel na venkově a společenskou strukturu. Osa I: Zlepšení konkurenceschopnosti zemědělství a lesnictví Cíl: Vytvořit silné a dynamické zemědělsko-potravinářské odvětví Priority Modernizace, inovace a kvalita Přenos znalostí Osa II: Zlepšování životního prostředí a krajiny Cíl: Vytvořit multifunkční zemědělské a lesnické systémy prospěšné životnímu prostředí, přírodě a krajině Priority Biologická rozmanitost, zachování a rozvoj zemědělských a lesnických systémů s vysokou přírodní hodnotou a tradičních zemědělských krajin Ochrana vody a půdy Zmírňování klimatických změn Osa III: Kvalita života ve venkovských oblastech a diverzifikace hospodářství venkova Cíl: Vytvořit různorodé pracovní příležitosti a prorůstové podmínky pro atraktivní život na venkově Priority Tvorba pracovních příležitostí Podmínky růstu a kvalita života na venkově 24

25 Vzdělávání a informace Osa IV: Leader Cíl: Iniciovat vytváření a rozvoj místních partnerství a podporovat využití vnitřního rozvojového potenciálu venkova Priority Zlepšení řízení a mobilizace přirozeného vnitřního rozvojového potenciálu venkovských oblastí V. Vzdělávání mladých lidí na venkově překážky a příležitosti K vysvětlení situace ve vzdělávání mladých lidí na venkově je třeba především podrobněji představit sídelní a správní strukturu státu. V České republice existuje 14 krajů, 76 okresů a obcí. Na území okresu působily od roku 1960 do roku 2000 orgány všeobecné státní správy. Po jejich zrušení na tomto území působí Úřady práce. Bývalá okresní města byla historickými spádovými centry vymezených oblastí, průmyslovými a obchodními centry, zabezpečovala zpracování zemědělských produktů a obchod s nimi. Současné také byla centry kultury a vzdělání, tedy centry kde bylo a je zabezpečováno střední školství (střední školy s maturitou, gymnázia, odborná učiliště). Základní školství bylo a je zabezpečováno na úrovni obcí. Reformou veřejné správy po roce 2000 byly zrušeny územní státní orgány okresní úřady a z celkového počtu obcí bylo 380 měst dalšími pověřeno rolemi při výkonu státní správy a z nich 205 měst bývalými rolemi okresních úřadů. Ve všech případech jde o města se silným gravitačním vlivem na své venkovské okolí. Podle velkosti měst pak dochází k překrývání této gravitace (spádovosti). Jako příklad lze uvést město 25

26 Roudnice nad Labem, které má cca 13 tis. obyvatel a vykonává státní správu na území 13 venkovských obcí s celkovým počtem rovněž cca 13 tis. obyvatel, současně je v zóně gravitačního působení k okresnímu městu Litoměřice i ke 50 km vzdálené Praze. Tato gravitace se projevuje v dojíždění do škol, do zaměstnaní, v poskytování veřejných služeb s vyšší spádovostí (nemocnice apod.). Tento úvod je důležitý pro uvození následujících údajů. Ve školním roce 2005/2006 působilo v České republice celkem 354 středních škol poskytujících všeobecné vzdělání s maturitou, škol poskytujících střední vzdělání (odborné) s maturitou. V tom bylo 70 škol vzdělávajících v oboru zemědělství a lesnictví. V témže školním roce působilo také 726 škol, které poskytovaly střední vzdělávání s výučním listem, z toho 188 v oboru zemědělství a lesnictví. Tyto údaje dokládají vysokou hustotu středního vzdělávání na celém území státu. 9 Ve všech 14 krajských městech jsou vysoké školy. Základní charakteristikou situace proto je dostupnost vzdělání pro mladé lidi z venkova, realizovaná vysokou mírou dojíždění do škol. Dvě třetiny všech mladých lidí (především děti v základním vzdělávání a studenti ve větších městech) zůstávají v obci. Do škol z místa svého trvalého bydliště vyjíždí jedna třetina tj. cca 612 tis. mladých lidí, z toho cca 340 tis. dojíždí do města v rámci okresu, 116 tis. do jiných okresů kraje a 156 tis. do jiných krajů. K vývoji v čase dochází více méně jen v rámci základního školství. S ohledem na nízkou porodnost dochází v posledních letech k tzv. procesu optimalizace sítě škol a rušení malých škol ve venkovských obcích. Tím se vytvořila potřeba většího vyjíždění z místa trvalého bydliště i v na primární úrovni vzdělávání. Počty středních a vysokých škol se zvyšují. 9 Zdroj dat: Český statistický úřad, Sčítání lidu

27 Pro získání představy o dostupnosti vzdělávacích institucí je vhodné uvést i údaje o čase stráveném cestou dojížďky do škol. V případě dojíždění v rámci obce je dominující dojížďka v délce minut, mezi obcemi v rámci okresu 29 minut a mimo okres 40 minut. Vzhledem k tomu, že výše uvedená sídelní struktura znamená i následné husté rozmístění vzdělávacích institucí na území státu, lze vyslovit názor, že pokud jde o přístup ke vzdělání, neexistují zásadní rozdíly mezi městem a venkovem. Jisté rozdíly jsou jistě v dostupnosti mimoškolních, volnočasových aktivit pro dojíždějící žáky a studenty. Pokud jde o vysoké školství, přispívá k dostupnosti i systém podpory ubytování studentů, spočívající v tom, že všichni studenti získávají příspěvek na ubytování a mohou jej řešit individuálně, nikoliv jen prostřednictvím kolejí, kterých je nedostatek. Přesto existuje závislost mezi venkovskostí" území a úrovní dosaženého vzdělání se zvyšující se mírou "venkovskosti" okresů dochází i ke zvyšování podílu obyvatel se základním vzděláním nebo bez vzdělání (všechny výrazně venkovské okresy vykázaly nadprůměrný podíl obyvatel se základním vzděláním) a ke snižování podílu vysokoškoláků (všechny výrazně venkovské okresy vykázaly podprůměrný podíl vysokoškoláků). Lze však vyslovit názor, že se nejedná o důsledek omezeného přístupu obyvatel venkovského prostoru ke vzdělání, ale o důsledek odlivu mozků, který souvisí vzestupem, jehož součástí je i bydlení ve městech. se sociálním Dostupnost vzdělání z venkovského prostoru je tradičním staletým fenoménem a odráží socioekonomické charakteristiky vývoje českého území. Děti a mladí lidé nejsou ani v koncepčních dokumentech 27

28 resortu školství považovány za znevýhodněné k přístupu ke vzdělání. Školská soustava je představena v následujícím piktogramu. 28

29 29

30 Vzdělanostní struktura české dospělé populace je oproti jiným zemích charakteristická vysokým podílem osob se středním vzděláním, středním vzděláním s maturitní zkouškou a středním vzděláním s výučním listem (více než 90 % dospělých mezi lety má minimálně středoškolské vzdělání). Naopak se ale vyznačuje nízkým podílem osob s vyšším a vysokoškolským (terciárním) vzděláním. Za posledních 15 let se více než zdvojnásobil počet přijatých studentů na vysoké školy, podíl absolventů je však stále nízký. V této oblasti jsou definovány cíle: 10 realizace kurikulární reformy rozšíření přístupu k vyššímu odbornému a vysokoškolskému vzdělání spolupráce zaměstnavatelů, vzdělávacích institucí a institucí odborně profesních propojení systémů počátečního a dalšího vzdělávání podpora prostupnosti mezi jednotlivými stupni terciárního vzdělávání podpora dalšího vzdělávání ve firmách podpora informační společnosti podpora celoživotního vzdělávání 10 Národní Lisabonský program , říjen 2005 MPSV 30

31 VI. Mladí lidé na trhu práce na venkově Mladí lidé na venkově nejsou statistiky sledováni, proto je třeba sledovat v rámci vývoje celkové nezaměstnanosti skupiny mladých lidí obecně. Celková zaměstnanost a nezaměstnanost v ČR 3. čtvrtletí 2007 Celková zaměstnanost se ve 3. čtvrtletí 2007 zvýšila proti stejnému období roku 2006 o 102,8 tis. osob a dosáhla nejvyšší úrovně za posledních deset let. Vzrostl především počet zaměstnanců o 87,3 tis., počet podnikatelů se zvýšil o 17,5 tis. Počet nezaměstnaných osob podle metodiky ILO se meziročně snížil o 98,3 tis. osob, počet dlouhodobě nezaměstnaných se přitom snížil o 62,3 tis. osob. Obecná míra nezaměstnanosti meziročně klesla o 1,9 procentního bodu na nejnižší úroveň od konce roku 1997 (5,2 %). Zaměstnanost Míra zaměstnanosti (podíl počtu osob s jediným nebo hlavním zaměstnáním ve skupině 15-64letých) dosáhla 66,3 % a ve srovnání s 3. čtvrtletím 2006 vzrostla o 0,9 procentního bodu. Míra zaměstnanosti mužů se zvýšila o 1,3 procentního bodu na 75,2 %, míra zaměstnanosti žen vzrostla o 0,5 procentního bodu na 57,3 %. Nezaměstnanost Průměrný počet nezaměstnaných osob podle metodiky ILO, očištěný od sezónních vlivů, se snížil proti 2. čtvrtletí roku 2007 o 17,9 tis. Počet nezaměstnaných osob dosáhl 266,7 tis. (z toho 146,9 tis. žen), což je 31

32 nejnižší úroveň od konce roku V porovnání s 3. čtvrtletím roku 2006 se celkový počet nezaměstnaných snížil o 98,3 tis. a meziročně poklesl o více než čtvrtinu (o 26,9 %). Obecně se nezaměstnanost rychleji snižovala u osob v mladším a středním produktivním věku. Pokles nezaměstnanosti se projevil více v ženské složce populace (o 53,6 tis.), a to zvláště v pětileté věkové skupině let (o 13,7 tis.). Celkový počet nezaměstnaných mužů se meziročně snížil o 44,7 tis., nejvíce ve skupině mladých let (o 14,1 tis.). Převážná část všech nezaměstnaných (71,1 %) jsou osoby se středním vzděláním bez maturity nebo se základním vzděláním. Počet osob nezaměstnaných jeden rok a déle sice klesl proti 3. čtvrtletí 2006 o 62,3 tis. na 134,8 tis., ale jejich podíl stále přesahuje polovinu všech nezaměstnaných (50,5 %). Mimořádně vysoký podíl osob dlouhodobě bez práce je ve skupině nezaměstnaných se základním vzděláním (70,0 % všech nezaměstnaných se základním vzděláním), ve skupině nezaměstnaných se středním vzděláním bez maturity je to téměř polovina všech nezaměstnaných (49,7%). Celkový počet nezaměstnaných déle než čtyři roky se snížil o 12,8 tis. na 45,9 tis. (17,2 % z celkového počtu nezaměstnaných). Obecná míra nezaměstnanosti podle ILO (ve věkové skupině 15-64letých) dosáhla ve 3. čtvrtletí 2007 podle výsledků výběrového šetření desetiletého minima 5,2 %. Proti 3. čtvrtletí 2006 se snížila o 1,9 procentního bodu. Obecná míra nezaměstnanosti je v České republice dlouhodobě nižší než průměr za všechny členské země EU nebo průměr za země eurozóny. Odlišná metodika zjišťování se promítla do diference mezi výší obecné míry nezaměstnanosti (ILO) a míry registrované nezaměstnanosti MPSV, ale tendence vývoje obou měr byla obdobná. Míra registrované nezaměstnanosti MPSV dosáhla ve 3. čtvrtletí hodnoty 6,3 %, tj. o 1,6 procentního bodu méně než před rokem. Nízkou míru nezaměstnanosti mají trvale vysokoškoláci (2,1 %) a osoby s úplným středním vzděláním s maturitou (3,1 %). Vysoká míra nezaměstnanosti přetrvává ve skupině osob se základním 32

33 vzděláním (18,8 %) a nadprůměrná je i v početné skupině osob se středním vzděláním bez maturity vč. vyučených (5,6 %). Počet nezaměstnaných se základním vzděláním se meziročně snížil o 18,6 % na 69,0 tis., což souvisí se všeobecným poklesem počtu českých občanů v produktivním věku s nejnižším stupněm vzdělání. Počet nezaměstnaných se středním vzděláním bez maturity (především vyučených) klesl o 26,9 % na 120,7 tis. a počet nezaměstnaných se středním vzděláním s maturitou se snížil o 34,0 % na 61,4 tis. Počet nezaměstnaných vysokoškoláků klesl o 30,0 % na 15,4 tis. osob, přičemž nezaměstnanost osob s vysokoškolským vzděláním je v porovnání s prvními třemi skupinami stále výrazně nižší. Regionální míry nezaměstnanosti Snížení nezaměstnanosti se projevilo s výjimkou Vysočiny ve všech krajích republiky, absolutně nejvíce v oblastech s vysokou nebo nadprůměrnou mírou nezaměstnanosti tj. v Moravskoslezském a Ústeckém kraji a dále v Jihomoravském kraji. Regionální míra nezaměstnanosti se pohybovala od 2,3 % v Praze a 3,2 % v Jihočeském kraji do 7,9 v Karlovarském a 9,0 % v Ústeckém kraji. Snížení míry nezaměstnanosti se projevilo ve všech krajích republiky, nejvíce v oblastech s přetrvávající vysokou nebo nadprůměrnou mírou nezaměstnanosti, tj. v Moravskoslezském, Karlovarském a Ústeckém kraji. Neaktivita V rámci výběrového šetření jsou zjišťovány údaje i za osoby, které nepracují, aktivně práci nehledají a nesplňují tak podmínky ILO pro nezaměstnané, ale přitom uvádějí, že by chtěly pracovat. Tyto ekonomicky neaktivní osoby představují potenciální pracovní 33

34 rezervu. Ve 3. čtvrtletí roku 2007 činil jejich počet 210,4 tis., tj. o 31,2 tis. méně než ve stejném období roku Velký počet těchto osob je ve věkové skupině do 24 let (74,8 tis.), kdy se převážně jedná o studenty a učně. Relativně značný počet 25-34letých (celkem 39,6 tis.) vyplývá hlavně ze zájmu žen, které jsou na rodičovské dovolené nebo v domácnosti, o své pracovní uplatnění. Počet zájemců o zaměstnání je vysoký ve věku 50 a více let. V pětileté skupině let je to 15,4 tis. a ve skupině let 22,2 tis. Ve skupině let se jedná především o invalidní důchodce a ve skupině let o osoby v invalidním a řádném starobním důchodu. Ve skupině šedesátiletých a starších to bylo 30,3 tis., když rozhodující částí zájemců o práci jsou starobní důchodci. Údaje Českého statistického úřadu. 34

35 Analýza ČSÚ - Vývoj ekonomické aktivity obyvatelstva ve 3. čtvrtletí 2007 Vývoj ekonomické aktivity obyvatelstva ve 3. čtvrtletí 2007 Zaměstnanost v primárním sektoru (zemědělství, lesnictví, chov ryb) meziročně klesla o 11,3 tis. na 177,3 tis. osob a činila pouze 3,6 % celkového počtu osob s jediným nebo hlavním zaměstnáním. Počet pracujících v sekundárním sektoru (průmysl, stavebnictví) se zvýšil proti 3. čtvrtletí 2006 o 49,5 tis. na 1 984,7 tis., tj. 40,2 % celkové zaměstnanosti. 35

36 Zaměstnanost v terciárním sektoru (všechna odvětví služeb včetně dopravy) se zvýšila o 64,7 tis. na 2 779,7 tis. (56,2 % celkové zaměstnanosti). Pro ekonomiku České republiky je typický vysoký podíl zaměstnanosti v sekundárním sektoru (průmysl + stavebnictví). Tento podíl je nejvyšší ze všech zemí EU-27 a přibližuje se mu pouze podíl tohoto sektoru na celkové zaměstnanosti na Slovensku. Počet žáků základních škol se snížil o 2,3 tis., počet frekventantů na středních školách včetně učilišť klesl o 1,9 tis. na 524,5 tis. Počet studentů na vysokých resp. vyšších odborných školách vzrostl o 22,9 tis. na 292,0 tis. Uchazeči a volná místa (od )- Zdroj MPSV ČR v celé České republice Období Uchazeči 09/ / / / / / / / / Volná místa Míra nezam. 6,2 % 6,4 % 6,4 % 6,3 % 6,4 % 6,8 % 7,3 % 7,7 % 7,9 % 36

37 Období Uchazeči 12/ / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / Volná místa Míra nezam. 7,7 % 7,3 % 7,4 % 7,8 % 7,9 % 7,9 % 7,7 % 7,9 % 8,3 % 8,8 % 9,1 % 9,2 % 8,9 % 8,4 % 8,5 % 8,8 % 8,9 % 8,8 % 8,6 % 8,6 % 8,9 % 9,4 % 37

38 Období Uchazeči 02/ / / / / / / / Volná místa Míra nezam. 9,6 % 9,8 % 9,5 % 8,9 % 8,9 % 9,1 % 9,3 % 9,2 % 38

39 Následujíc mapy ukazují nezaměstnanost v České republice v rozlišení podle území okresů. Zdroj: MPSV ČR, Správa služeb zaměstnanosti Statistická ročenka trhu práce v ČR

40 Míra nezaměstnanosti v České republice k 31. říjnu 2007 CH DC LB TP UL CL JN MO SM TU CV LT MB LN ME JC NA SO KV KL NB HK RK RA AB KO PU PS BE PY UO PZ TC RO KH CR PM PB BN SY HB PJ DO PE ZR PI BK TA KT JI ST TR BM JH BO PT CB CK ZN BV SU PV VY JE OL HO BR KM PR UH OP ZL NJ VS OT KA FM Míra nezaměstnanosti (v %) >20 40

41 Počet nezaměstnaných v České republice k K evidovaly úřady práce celkem osob, což je o osob méně než ke konci předchozího měsíce. Ve srovnání se stejným obdobím roku 2006 je celkový počet uchazečů o zaměstnání nižší o K bylo registrováno absolventů škol všech stupňů vzdělání a mladistvých, je to o osob méně než v minulém měsíci a o osob méně než v říjnu Na celkové nezaměstnanosti se tak podílejí 7,9 % (září ,6 %, říjen ,6 %). Výše uvedená tabulka a informace jsou převzaty z portálu VII. Vývoj počtu, charakteristika a územní výskyt mladých nezaměstnaných Rekapitulace Absolventi škol patří na trhu práce k rizikovým skupinám, neboť více než dvojnásobně převyšují míru nezaměstnanosti ekonomicky aktivních obyvatel. Takřka 70 % absolventů středních a vysokých škol má zkušenosti s nezaměstnaností v prvních dvou letech po ukončení školy. Vysoká nezaměstnanost absolventů škol má obecně dvě základní příčiny: nedostatek praxe a nepřipravenost ke vstupu na trh práce z počátečního vzdělávání a dále je to strukturální problém, kdy stále mnoho mladých lidí vystudovalo obor, po kterém není dostatečná poptávka na trhu práce. Zaměstnavatelé tak postrádají u absolventů praktické zkušenosti, často se obávají dlouhodobého zaškolování, seznamování s kulturou firmy, s pracovními návyky, fluktuací spojenou s nevhodnou volbou povolání apod. Většina absolventů nemůže využít žádných předchozích kontaktů, referencí a praxe na pracovištích. Ideální podmínky pro přechod od studií k zaměstnání mají ti absolventi škol, kteří s potencionálními 41

42 zaměstnavateli spolupracovali již během studia. Přes všechna rizika a nevýhody, spojené s přijetím absolventů, přinášejí zaměstnavatelům mladí lidé nové neotřelé názory, postupy, aktivitu a modernizaci. 11 Více než 75 % mladých lidí ve věku pracuje na pozici, která odpovídá úrovni jejich vzdělání. Poměrně velké procento mladých lidí s vyšší úrovní vzdělání (střední odborné školy s maturitou 23 % a terciárním vzděláním 19 %) však pracuje na pozicích, které vyžadují nižší úroveň vzdělání. S ohledem na nedostatečné praktické zkušenosti musí proto pro získání praxe a praktických zkušeností (vzhledem k tomu, že nemohou nalézt práci odpovídající jejich vzdělání) zahájit svoji profesní kariéru v zaměstnání, pro které postačuje nižší úroveň vzdělání. 12 Následující grafy: Zdroj - Český statistický úřad, Statistická ročenka Problémy trhu práce a politiky zaměstnanosti, MÚ Brno, VÚPSV, NVF, listopad

43 43

44 44

45 VIII. Státní nástroje ke snížení nezaměstnanosti mladých Aktivní politika zaměstnanosti Výchozím principem pro zaměření státní politiky zaměstnanosti 13 je revidovaná Lisabonská strategie EU, konkrétně strategie pro růst a zaměstnanost. Vláda ČR deklarovala své národní priority a reformní opatření v dokumentu Národní Lisabonský program Hlavním cílem problematiky zaměstnanosti je dosažení co nejpříznivějšího vývoje zaměstnanosti a zvýšení motivace a aktivace pro hledání, nalezení a udržení zaměstnání. Zvláštní pozornost je věnována oblastem s nadprůměrnou mírou nezaměstnanosti (severní, střední a jižní Morava a severozápadní Čechy). Výrazná podpora je poskytována projektům, které předpokládají vytvořit zejména v ohrožených regionech významný počet pracovních míst a podpořit další rozvoj drobného a středního podnikání. Aktivní politika zaměstnanosti se v roce 2006 zaměřovala, pokud jde o cílové skupiny, zejména na: Skupiny nezaměstnaných (mladí do 25 let a absolventi VŠ po dobu dvou let po úspěšném ukončení studia, nejdéle však do 30 let věku) Starší 50 let věku Dlouhodobě nezaměstnaní V roce 2006 bylo v rámci aktivní politiky zaměstnanosti vytvořeno 43,4 tis. nových míst, což znamenalo nárůst proti stejnému období roku 2005 o 6,1 %. Nejvíce bylo nově vytvořeno společensky účelných 13 Statistická ročenka trhu práce 2006, MPSV ČR 45

46 pracovních míst 14. Do této kategorie byla dle zákona z roku 2004 zahrnuta také tzv. absolventská místa. Jde o nově vytvořená místa a vyhrazená místa u zaměstnavatelů a o místa vytvořená za účelem samostatně výdělečné činnosti uchazeče o zaměstnání. Bylo jich přes 25 tis., tj. téměř 60 % všech nových míst. Na druhém místě v počtu vytvořených pracovních míst se umístila místa v rámci veřejně prospěšných prací 15 bylo jich 17,1 tis. V rámci chráněných pracovních dílen 16 a chráněných pracovních míst 17, vč. samostatně výdělečné činnosti osob se zdravotním postižením bylo vytvořeno 1,2 tis. míst. V roce 2006 bylo zařazeno na nástroje aktivní politiky zaměstnanosti a rekvalifikace celkem 109,4 tisíc uchazečů o zaměstnání a zaměstnanců. Nejvíce byly využívány rekvalifikace, uchazeči o zaměstnání zařazení do rekvalifikací (51,2 tis. osob) tvořily 46,8 % všech uchazečů. Druhým nejužívanějším nástrojem byla společensky účelná pracovní místa (23,2 %) a veřejně prospěšné práce (16,5 %). 14 Společensky účelnými pracovními místy se rozumí pracovní místa, která zaměstnavatel zřizuje nebo vyhrazuje na základě dohody s úřadem práce a obsazuje je uchazeči o zaměstnání, kterým nelze zajistit pracovní uplatnění jiným způsobem. Společensky účelným pracovním místem je i pracovní místo, které zřídil po dohodě s úřadem práce uchazeč o zaměstnání za účelem výkonu samostatné výdělečné činnosti. Na společensky účelná pracovní místa úřad práce může poskytnout příspěvek. Podle zákona o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb. 15 Veřejně prospěšnými pracemi se rozumí časově omezené pracovní příležitosti spočívající zejména v údržbě veřejných prostranství, úklidu a údržbě veřejných budov a komunikací nebo jiných obdobných činnostech ve prospěch obcí nebo ve prospěch státních nebo jiných obecně prospěšných institucí, které vytváří zaměstnavatel nejdéle na 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců, a to i opakovaně, k pracovnímu umístění uchazečů o zaměstnání. Pracovní příležitosti jsou vytvářeny na základě dohody s úřadem práce, který na ně může zaměstnavateli poskytnout příspěvek. 16 Chráněná pracovní dílna je pracoviště zaměstnavatele, vymezené na základě dohody s úřadem práce a přizpůsobené pro zaměstnávání osob se zdravotním postižením, kde je v průměrném ročním přepočteném počtu zaměstnáno nejméně 60% těchto zaměstnanců. Chráněná pracovní dílna musí být provozována po dobu nejméně 2 let ode dne sjednaného v dohodě. Na vytvoření chráněného pracovní dílny poskytuje úřad práce zaměstnavateli příspěvek. 17 Chráněné pracovní místo je pracovní místo, vytvořené zaměstnavatelem pro osobu se zdravotním postižením, na základě písemné dohody s úřadem práce. Místo musí být provozováno po dobu nejméně 2 let ode dne sjednaného v dohodě. Na vytvoření chráněného pracovního místa může poskytnout úřad práce zaměstnavateli příspěvek. 46

47 Součástí aktivní politiky zaměstnanosti jsou i Cílené programy zaměstnanosti celostátního, obecního, okresního a regionálního charakteru, včetně mezinárodních programů s mezinárodní účastí a programů financovaných v rámci strukturálních fondů Evropského společenství. Nezaměstnaných absolventů je v České republice nejméně od roku Míra nezaměstnanosti u vyučených činila v roce ,5 %, u absolventů učilišť s maturitou 11,3 % a u absolventů středních odborných škol s maturitou 9,1 %. U absolventů vyšších odborných škol dosáhla míra nezaměstnanosti 6,5 %, u absolventů gymnázií 3,4 % a u vysokoškoláků 3,1 %. Ke zvýšení zaměstnatelnosti uchazečů o zaměstnání do 25 let věku a do 6 měsíců jejich evidence je určen program První příležitost. Po pilotním testování v letech 2002 a 2003 byl plošně rozšířen od na všechny úřady práce. S uchazeči o zaměstnání úřady práce uzavírají Individuální akční plány, tzn. harmonogramy naplňování dohodnutých zprostředkovacích a poradenských aktivit, které vedou k zaměstnání nebo ke zvýšení zaměstnatelnosti. Využití těchto plánů zároveň zvyšuje odpovědnost uchazečů za svůj vlastní osud a aktivizuje je k pracovnímu uplatnění. 18 Vedle působení aktivní politiky zaměstnanosti je třeba uvést i další opatření, která vytvářejí všeobecně příznivé prostředí pro zvýšení zaměstnanosti. Na prvním místě je třeba uvést změny v oblasti sociálních dávek. Česká republika byla dlouhodobě kritizována (zejm. ze strany OECD), že její systém sociálních dávek působí demotivačně k přijetí zaměstnání. Byl vyslovován požadavek, aby se tyto dávky změnily a působily k vyšší 18 Zpráva o plnění Národního Lisabonského programu reforem ČR, MPSV

48 zaměstnanosti (employment friendly). Dřívější situace se týkala do značné míry mladých nezaměstnaných a absolventů, kteří žili v domácnostech svých rodičů, ale deklarovali se jako samostatná domácnost s ohledem na nezaměstnanost bez příjmů. Účelovým jednáním pak bylo možné setrvávat v tomto stavu delší dobu a čerpat dávky sociální péče. Tito příjemci sociální pomoci tvořili až 60 % všech příjemců. Od vstoupil v platnost nový Zákon o pomoci v hmotné nouzi č. 111/2006 Sb. Ten stanovil pravidlo, že osoby žijící v jednom bytě tvoří jednu domácnost pokud neprokážou opak. V průběhu roku 2007 se počet příjemců dávek pomoci v hmotné nouzi snížil téměř na polovinu a došlo k dalšímu snížení nezaměstnanosti. Tato změna vytvořila významný a účinný tlak na vstup mladých nezaměstnaných na trh práce. Lze předpokládat, že se tato změna dotkla cca 100 tis. nezaměstnaných, zejm. mladých lidí. Druhé opatření, které bude mít pozitivní vliv na zaměstnanost mladých lidí, ale v delší perspektivě, je přijetí Zákona o uznávání výsledků dalšího vzdělávání č. 179/2006 Sb. Tento zákon umožní získat na základě zkoušky před autorizovanou osobou kvalifikaci ve vybraných jednodušších tzv. dílčích kvalifikacích, a to na základě praxe a praktické zkoušky. To posílí nezaměstnané při hledání místa, protože budou moci prokázat kvalifikaci. IX. Venkov a podnikání V roce 2005 byla publikována závěrečná zpráva státního výzkumného úkolu Sociální a regionální rozvoj venkovského prostoru v České republice, který byl realizován pod vedením Prof. PhDr. Ing. Věry Majerové, CSc. Výsledky výzkumu přinesly řadu závažných, zajímavých i překvapivých poznatků a následující kapitola z nich čerpá. 48

49 1. Mýty o českém venkově a zemědělství Ukázalo se, že některé stereotypy týkající se venkova a zemědělství, které jsou ve veřejném mínění zakořeněny, přetrvávají bez ohledu na měnící se realitu. Prvním mýtem je tradovaná představa, že vesnice byla plně závislá na vysokých státních dotacích a jejich snížením a následnou redukcí pracovních sil přišlo vesnické obyvatelstvo o základní zdroj obživy, z čehož se těžko vzpamatovává. Venkov nebyl nikdy plně závislý jen na zemědělství, dojížďka za prací do blízkých obcí a měst vždy u ekonomicky aktivních osob přesahovala padesáti procentní hranici. Transformace postihla některé sociální skupiny, především málo kvalifikované či bez kvalifikace, zdravotně či sociálně handicapované, neschopné rekvalifikace a méně adaptabilní. Proto je také nepravdivý druhý mýtus, který předpokládá pokles životní úrovně na vesnici. Lze hovořit o značné sociální diferenciaci, která ale vcelku dokládá růst životní úrovně. Třetím mýtem je konzervatizmus venkovských obyvatel, nechuť své zvyky měnit, stěhovat se za prací, rekvalifikovat se. Tato charakteristika se týká jen části venkovského obyvatelstva. Venkovské zvyky vyplývají z možností, které poskytuje venkovská obec a mění se, změní-li se její ekonomické a sociální podmínky. Část podnikatelských aktivit venkovského obyvatelstva snese srovnání s flexibilitou podnikatelských subjektů v městském prostředí. Objevují se některé typy agroturistiky, obchodní spolupráce se zahraničními partnery, spolupráce s nevládními organizacemi v sousedních zemích, mikroregionech a další. Venkov má značný, avšak dosud málo využívaný podnikatelský potenciál. 49

50 Čtvrtý mýtus praví, že vesnice je nespokojená se současným vývojem a v důsledku tohoto silně levicově orientovaná. Že to neodpovídá realitě lze doložit výsledky voleb, v nichž výsledky odpovídají zhruba rozložení volebních preferencí v České republice. Pátým mýtem je zhoršování mezilidských vztahů na vesnici v důsledku restitucí. Restituce ve skutečnosti neznamenaly ani z ekonomického, tím méně ze sociálního hlediska zásadní změny ve vztazích a způsobu života. Bezesporu se vyskytla závist, nepřátelství a zklamání, výsledky výzkumu však nehovoří o zásadnějších rozporech mezi lidmi, které restituce vyvolaly. 2. Pracovní příležitosti a podnikání na venkově Na venkově byla a je situace v oblasti nabídky pracovních příležitostí komplikovanější než ve městech. Možnosti podnikat na venkově však naráží na obdobné bariéry věk, zdravotní stav, zkušenosti, podnikatelské schopnosti, nedostatek finančních prostředků, restituovaný majetek nevhodný k podnikání. Ale přidružovaly se k nim i další sociální klima nepřející podnikání, nedostatečná infrastruktura, nízký odbyt, málo kontaktů a informací. Můžeme konstatovat, že v současné době patří rozvoj podnikání, zvláště ve venkovských oblastech k důležitým ekonomickým i sociálním úkolům, na nichž bude záviset prosperita českých vesnic. Z politologického hlediska má rozvoj malého a středního podnikání vliv na formování středního stavu, který působí ve společnosti stabilizačně a stává se nositelem národní a státní identity. 50

51 3. Demografický vývoj venkova Pro budoucnost venkova je důležitým faktorem stabilita venkovského osídlení. Data ukazují, že venkovské obce v posledních 10 letech získávají nové obyvatele stěhováním. Ovšem tento proces se koncentruje pouze do okolí větších a velkých měst, jemuž venkov slouží jako obytné zázemí, určený pro nocování. Většina výstavby rodinných domků se realizuje právě v okolí velkých měst. Demografický vývoj, migrace, změny v rozsahu a organizaci zemědělské výroby, zvláštní typ výstavby v posledních letech v příměstských oblastech (SPRAWL) nepochybně působí proti tradičnímu rodinnému a sousedskému životu, který byl pro venkov typický. Suburbanizace zatím nedosahuje rozměrů srovnatelných s městy v západní Evropě a USA, ale tato tendence je jednoznačná a rychlá. Struktura osídlení se vyznačuje vysokou setrvačností a výsledky procesu urbanizace přinášejí v podstatě nevratné změny ve využívání krajiny člověkem. Vytvářejí se celé nové rezidenční okrsky s výstavbou rodinných domků na klíč nebo se rozparcelují pozemky pro individuální výstavbu. V obou případech dochází k vytváření nových okrsků luxusního bydlení na okrajích stávajících sídel (metropole i okolních obcí). Staví se však i ve volné krajině zcela mimo dotyk se stávajícími sídly. Rozvoj suburbáního bydlení je limitován kupní silou obyvatelstva. Rodinné domky si pořizují téměř výhradně domácnosti s vysoce nadprůměrnými příjmy. Předměstské zóny tak migrací získávají především vzdělané a příjmově silné obyvatelstvo. Sociální status nově příchozích domácností i jejich způsob života ostře kontrastuje s původním obyvatelstvem. Suburbanizace má tak významné sociální důsledky. Rychlý rozvoj nové výstavby se v řadě obcí projevil vznikem oddělených, často přímo ohraničených městeček, která se zásadně liší jak stylem 51

52 zástavby, tak strukturou obyvatelstva. Často se tak za celkově pozitivním rozvojem obce skrývá obec polarizovaná, kde původní venkovská zástavba stagnuje a obyvatelstvo stárne; zatímco v nově vzniklém satelitním městečku žije mladé, ekonomicky silné obyvatelstvo městského typu s výrazně vyšším sociálním statusem. Nově příchozí obyvatelstvo často s původními obyvateli nekomunikuje a mnohdy se neúčastní dění v obci ani nevyužívá místních služeb. 19 Postupně tak může vznikat (resp. vzniká) silná segregace mezi obyvateli v různých částech sídel (např. pejorativní označení náplava ), posiluje se individualizace, dochází ke ztrátě sociální soudržnosti, oslabování sociálního kapitálu a občanské společnosti. Vytvoření nového bytového okrsku v malé obci může zcela změnit její společensko politickou atmosféru a současně ale nevytvořit sociální kapitál pro výkon samosprávy, apod. Jde o rozsáhlý proces, který bude měnit sociodemografické charakteristiky dosavadního venkova : Pro příklad jen Středočeský kraj (okolí Prahy) získal tímto způsobem za posledních deset let cca 70 tis. obyvatel, což je počet odpovídající celému novému okresu. Tato výstavba však nijak neřeší bytové potřeby místních obyvatel, kteří (zejména mladí lidé toužící se osamostatnit) souběžně odcházejí do města. Dochází tak k významné sociální výměně obyvatel - viz mapa. 19 Český statistický úřad Středočeský kraj 52

53 53

54 4. Mladí lidé na venkově Mladí lidé na venkově 20, zejména kvalifikovaní, musí řešit základní otázky svého dalšího profesního i osobního života. Bydlení na venkově může být přitažlivé z hlediska kvalitního bydlení, zdravého životního prostředí, možnosti pěstování koníčků, sportů apod., ovšem předpokladem dlouhodobé perspektivy a spokojeného rodinného života je možnost vhodného zaměstnání pro oba partnery a později možnost kvalitních vzdělávacích institucí pro děti. Z předchozích výzkumů je známo, že odchod z venkova je v nemalé míře iniciován snahou poskytnout dětem co nejkvalitnější vzdělávací příležitosti, kterých nabízí města mnohem více než vesnice - město poskytuje více možností pro volnočasové aktivity, kulturu a sport, dojíždění znamená časovou ztrátu. Výsledky výzkumu potvrdily hypotézu, že mladí svobodní lidé ve výrazné míře touží venkov opustit. Všichni dotazovaní mladí lidé dosud bydleli u rodičů, proto může být jejich rozhodnutí odstěhovat se z obce ovlivněno i touhou po osamostatnění, nejen snahou dostat se do města. Generační obměna však má více směrů. Programový odchod z města na venkov může být i alternativní volbou pro jiné mladé lidi, k pohybům dochází i pokud jde o generační složení. Nejvýraznější skupinou, která by ráda z obce odešla byli mladí svobodní studenti. Většina z nich ve městech tráví podstatnou část svého času a to nejen v době studia, ale i ve volném čase, neboť venkov jim nenabízí dostatek příležitostí ke společenskému či kulturnímu vyžití. Také jejich možnosti pracovního uplatnění jsou s městem úzce spjaty - zde je třeba připomenout specifickou sídelní strukturu českého osídlení s velkým počtem malých obcí. 20 Sociální a regionální rozvoj venkovského prostoru v ČR, Prof. PhDr. Ing. Věra Majerová, CSc. 54

55 Naopak jako výrazně stabilní se ukázala skupina mladých lidí, kteří již mají děti a bydlí ve venkovských obcích. Pro ně je nutno vytvářet podmínky, zajišťovat možnosti uspokojování nejen základních potřeb v obci či blízkém okolí a umožňovat jim tím kvalitní život na venkově. Mladí lidé a jejich potomci jsou nezbytným prvkem budoucnosti a dalšího rozvoje venkova a na nich především závisí podoba, jakou budou mít venkovské oblasti v příštích letech. Pokud jde o společenský a politický život na venkově, rozhodující podíl na formování místních politických reprezentací mají věkové skupiny mezi 30 až 59 lety, avšak postupně se projevuje tendence k vyrovnání podílu věkových skupin mezi kandidáty a zvolenými zastupiteli. Výzkum ukázal, že jsou to však především mladí lidé, kteří vymýšlejí i realizují nejrůznější projekty. Týkají se nejen udržování tradic, ale také úprav a údržby obce, ekologických aktivit, pomoci nesoběstačným a postiženým lidem. Tvář tradičních vesnic se mění a mění se i lidé, kteří v nich žijí. Hodnoty vyvíjející se po staletí se postupně mění nebo zanikají a nastupují hodnoty nové. Především v hodnotách mladých lidí došlo k výrazným proměnám, díky nimž mají někteří pocit, že venkov ve své současné podobě jim nemůže pro splnění jejich životních cílů poskytnout stejné možnosti jako město. Na druhé straně se budou stále více projevovat nové fenomény, které jsou známy z jiných zemí. Jde o zlepšování všeobecné dopravní obslužnosti a rozvoj dálniční sítě. Zejména dálniční sít jakoby zmenšuje zemi, umožňujíce snadnou dostupnost dříve vzdálených měst. Dřívější zanedbané pohraničí se dostává pro snadnou prostupnost hranic (a po zavedení Schengenského prostoru zásadně) do sfér gravitačního působení velkých atraktivních měst za hranicemi, což prohlubuje, také po stanovení evropských pravidel pro poskytování služeb, oboustranně již dnes využívané příležitosti. 55

56 Jak bylo již řečeno, transformace zemědělství postihla více některé sociální skupiny, především málo osoby kvalifikované či bez kvalifikace, zdravotně či sociálně znevýhodněné, neschopné rekvalifikace a méně adaptabilní, což se projevuje v jejich vyšší nezaměstnanosti. Je zřejmé, že podpora jejich zaměstnatelnosti a zaměstnanosti nevystačí jen se standardními metodami aktivní politiky zaměstnanosti, ale že bude vyžadovat komplexnější a individuálnější přístup, který jsou schopny poskytovat a poskytují nestátní neziskové organizace. X. Podnikání mezi mladými lidmi na venkově 1. Podnikání na venkově Pro zpracování této kapitoly, zejména k vymezení skupiny mladých lidí, je značný nedostatek informací. Je proto třeba vycházet z celkové analýzy situace zemědělství a jeho vývoje. Je zřejmé, že význam zemědělství se v nových členských zemích EU dramaticky snížil, jak to ukazuje následující graf. 56

57 Podíl zemědělského sektoru na vytvořeném HDP v nových členských zemích SVE (v %) Dramaticky významné jsou také rozdíly v počtu a ve vlastnické struktuře zemědělských podniků v nových členských státech EU. 57

58 Počet zemědělských podniků ve srovnání v letech s roky podle typu podniků, SVE země Počet zemědělských podniků podle právních forem v ČR k Tato tabulka ukazuje na výměry pozemků s nimiž hospodaří podniky různých vlastnických forem. 58