Etiopie a Somaliland 2010/2011

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Etiopie a Somaliland 2010/2011"

Transkript

1 Etiopie a Somaliland 2010/ Tišnov -> Praha -> Frankfurt Každá cesta začíná jinak, nicméně začátek výletu do Etiopie a sousedního Somalilandu, lze celkem jednoznačně stanovit na pár minut po páté odpolední, kdy jsem s údivem přecházejícím do děsu, zjistil, že jsem nechal pas v kopírovacím centru (které zavírá v pět), odkud jsem před půlhodinou přišel. Velké věci obvykle krachují v maličkostech neříkám, že měsíční dovolená je velká věc, nicméně maličkost typu pas zkazí spolehlivě dovo se vším všudy. Zmatek, chaos a Tišnov prosvištěný vysoko nad povoleným limitem. Každopádně fakt, že začínám psát tento cestopis, značí jediné, a to že pas se našel a my jsme se mohli úspěšně odrazit vlakem do Prahy. Byla to Lucka, kdo prosadil klidnější variantu jízdy vlakem na úkor SA bus (dobrá volba), ovšem byla to také Lucka, která místo slibovaného vínka přinesla Kozla v láhvi. Přes návštěvu McD a příšernou pražskou zimu pokračujeme autobusem SA do Frankfurtu. Je rozhodně na místě poděkovat panu Jančurovi, že vybavil své autobusy takovým množstvím sedadel, až se sedět naprosto nedá, a že díky kvalitnímu topnému systému není třeba ani sundávat svršky. V 7:45 jsme konečně na letišti ve Franfurtu. Dáváme čaj za letištní 3 a jdeme zkoumat, zda se nakonec Yemenia airways pochlapily a skutečně vypravily let do Sanaa. Chvíle listování mezi desítkami letů zadařilo se (díky dopisovým bombám a taky ne úplně ideálnímu obrázku Jemenu na Západě, byly jednu dobu lety do Jemenu kompletně zrušeny). Máme kolem tří hodin čas, takže jedeme vláčkem na druhý terminál, kde trávíme čas u kafe v McD. Letadla přilítají a zase odlétají, což je docela nuda, tak jdeme pro změnu zevlovat po duty-free shopech. Zde to je přibližně podobně zábavné, takže raději už jdeme vstříc příslušné bráně a důkladné letišti kontrole. Ta je ovšem důkladná především pro Jemence, resp. všechny snědé spolucestující, kteří musí i sundávat boty a jsou pečlivě kontrolováni. My ostatní (bělochů je na prstech jedné ruky) procházíme bez problémů a jakékoliv speciální kontroly zavazadel. Klasicky jsme si všichni rovni a posuzováni. Po cca 1,5 hodiny přistáváme v Římě, kde nemáme v letadle na práci nic jiného než čekání a zase jenom čekání. V rámci čekací nudy zkouším bdělost jemenského personálu pokusem o procházku na rampu a letištní plochu, což překvapivě neprochází a jsem hbitě usazen nazpět vedle Lucky. Druhá část letu je cca 5 hodin letu směrem jemenské hlavní město Sana'a. Kromě toho, že se pár spolucestujících modlí v průběhu přistání k Alláhovi (ano, ty stereotypy), je let poměrně nudný. Přinesené jídlo zaměstná jenom na chvilku a jinak odpočíváme nebo čteme průvodce (Lonely Planet Ehtiopia & Eritrea), abychom vymysleli, kam to vlastně pojedeme. Základní možnosti je buď sever, nebo jih, přičemž se čím dál tím více oba klaníme k jihu, s tím že sever dáme na konci cesty, pokud zbude čas. Konečně přistání, připoutáváme se a čekáme koukám z okýnka na noční města hmm, zatím samé moře. Že by bylo Sana'a u moře? Měl jsem vždy pocit, že hlavní město je zhruba

2 uprostřed země ukryté mezi horami. Nu budiž, mýlit se může každý. Když ale vidím airport od Aden, je jasné, že jsme přistáli trochu jinde. Místní se hrnou ven jako by se nechumelilo, naproti tomu zmatené letušky ženou lidi zpátky do sedaček. Nedá mi to a ptám se, proč jsme přistáli, tam kde jsme přistáli (Aden) a co bude dál, případně kdy budeme pokračovat dále do Sana a. Odpověď je jasná: I don t know. Ptám se tedy jinak, zda je tu někdo, kdo ví něco víc. Odpověď je stejně překvapivá: I don t know. Tahle konverzace zdá se nikam moc nepovede, tak jdu zase zpět na sedačku a dávám se do řeči s jedním Polákem, co taky cestuje přes Yemen dál do Afriky. Tvrdí nám, že v Sana a je mlha, a že patrně dál už dneska nepoletíme. A skutečně po nějaké době vystupujeme z letadla a vezou nás do pár metrů vzdálené haly, kde není ani noha, a kde se usadilo celé letadlo v očekávání věcí příštích. Nikdo evidentně neví, co bude, takže sedáme a kecáme s Polákem, který píše dizertaci o Eritreii a jede se podívat, jak to tam vypadá. Ahoj, vy jste z Čech? Mohu vám nějak pomoct?, ozve se mně za zády. Hlas patří velmi distingovaně vypadajíc chlapíkovi, který se představí jako student ČZU z Egypta. Chvíli s ním kecáme, ale nic moc novinek se nedozvídáme, každopádně je to velmi milé a příjemné setkání v transitní hale jemenského miniletiště. Situace na místě je velmi vtipná, naši místní spolucestující se pořád s někým dohadují, sem tam přijde nějaký oficín, rozšíří se šeptanda a zase je klid. Variant je několik, přičemž se zdá, že ta s hotelem v Adenu je nepravděpodobnější. Všichni cizinci jsou odvedeni do luxusního hotelu Coral Aden, ovšem ne tak místní, kteří zůstali na místě a jeli asi busem přímo do Sanaa. Vtipné také je, že nám byly odebrány pasy. Nebude to rozhodně poprvé, takže jsme aspoň měli možnost si zvyknout. Ani v momentě, kdy se ubytováváme v hotelu, není zcela jasné, co bude zítra, respektive kdy a kam poletíme. Že se nakonec nějak do Etiopie dostaneme, o tom není pochyb, spíš jde o to, jak dlouho budeme muset pobýt v Jemenu. Na druhou stranu, do Sanaa jsem se původně chtěl podívat v rámci stopoveru a nyní je velká šance, že se tam neplánovaně podíváme, takže se mužem jenom těšit. S vyhlídkou velmi brzkého vstávání a v silně nepatřičném luxusu na poměry chudého Jemenu, uléháme Sanaa -> Addis Abbeba Začíná další díl přesunu, na jehož konci by mělo být hlavní město Etiopie Addis Abbeba, tedy místo, kde jsme se dle původních předpokladů měli, v momentě vyzvánění hotelového telefonu, již dávno nacházet. Snídaně formou jemenského stolu s armádou číšníků v zádech, na půl pátou ráno hodně okázalé, ale proč ne, když jsme tak důležití cestující jemenských národních aerolinek. Nevím, zda by nebylo lepší převelet několik číšníků na vybudování pár metrů příjezdové cesty k hotelu, na kterou se při stavbě nějak zapomnělo. Dodávkou jedeme nazpět na letiště, kde dostáváme pasy a nastupujeme do stejného Airbusu, kterým jsme přiletěli sem. Zase naše sympatické letušky a i stejná místa. Letadlo je poloprázdné, letí totiž pouze ti, kteří byli ubytování v hotelu, zbytek letadla jel asi busem nebo jenom Alláh ví. Ani

3 ne půlhodinka a jsme konečně v Sana a, kde začíná to pravé vízové a transitní divadélko. První veledůležitý úředník si zapisuje naše pasy, čísla batohů a i přes naše protesty, nám odebírá pasy. Prý je vše ok, no problem. Jste přeci v Jemenu! Další série spekulací co a jak, které se točí od toho, že nám dají hotel a vypustí do města, až po to, že nás zadrží na letišti až do odletu dalšího letadla do Etiopie v 01:30. Po chvíli dostává část cestujících pasy a mizí někam pryč. My zůstáváme. A opět ukázka klasické postkoloniální segregace Afrika versus Evropa. Zatímco Evropané dostávají hotel, tak Afričané mají prostě smůlu, jsou internováni někde na letišti, odkud nesmí vystrčit celý den ani nos. My rovnější z rovných (je nás asi sedm) jedeme dodávkou do města, kde dostáváme poměrně slušný hotel a toho dne již druhou snídani. I přes protesty nám byly opět odebrány pasy, s tím že je dostaneme večer, až se vrátíme na letiště. Do té doby máme vycházky. Jemen je bezpečná země, jak nám sdělil pan úředník a za 30 let co už na letišti dělá, nikdy nebyl žádný problém. Co bych vysvětloval nějakému přespříliš horlivému policistovi, který by měl chuť v Sanaa zatknout, to netuším. Asi nic a radši bychom zakátovali. Přechodným útočištěm nám je Sky hotel, kde dvojlůžko stojí 50 $, takže opět něco co je pro normální Jemence poměrně mimo realitu. Bez pasů, s pár drobnými a jenom minimální znalostí města vyrážíme předpokládaným směrem do starého města a Bab Al-Yemen. Na cestu se musíme pořád ptát místních, kteří si většinou také neví moc rady, nicméně přes zastávku v džusárně se nějak do starého města nějak nakonec dostáváme. Je to docela slušná procházka, přece jenom bydlíme tak 2 km od středu města. Sice je vidět, že jsou zde na turisty zvyklý, ovšem zase na druhou stranu za celé odpoledne nepotkáme jediného bílého turistu. Společníky po toulkách v úzkých uličkách starého města jsou nám především místní děti a jejich permanentní žádost o súra, súra (foto)- nedá se nevyhovět, i když pravda je, že žádostí je moc a časem hold musím hrát trochu divadlo a focení jenom předstírat. Fotit se nechtějí jenom děti, fotit se chtějí všichni, a to včetně policistů. Když k nám páni policisté mířili, měl jsem vteřinku pocit, že asi fotíme něco, co nemáme, a bude problém. Problém nebyl, pánové se prostě chtěli vyfotit a následně fotky poslat na adresy, které nám předali v arabštině na kus papíru. S průběžnými zastávkami na focení dětí a úchvatné perníkové architektury jsme postupně prokřižovali celé staré město. Větší zastávku jsme si udělali v luxusním hotelu Burj Al Salam, kde se dá pohodlně vyjet až na horní terasy s fantastickým výhledem na celé město. Jediná škoda je opar, který brání většímu výhledu a kazí fotky. Před hotelem probíhají čilé policejní manévry, respektive policie se snaží nějak usměrnit obří americké jeepy v úzkých uličkách, což se jí moc nedaří. Důvodem jest setkání někoho hodně důležitého právě na horní terase, máme zde ramenaté bodyguardy s vysílačkami a černýma brýlemi. Tipujeme buď mafii, nebo někoho z vlády. Chvíli fotíme, a jelikož tu dost vyfukuje a jste přece ti bohatí zápaďáci, tak si dáváme čajík za 400 riálů, což je sice asi 20x více než na ulici, ale co už. Po troše snobismu pokračujeme v courání po starém městě, ovšem moc daleko jsme nedošli. Zakotvili jsme v čajovně u autobusáku, kde jsme dávali čajíky za 20 riálů a nějaké pečivo a přitom pozorovali okolí. Prodavači všeho možné i nemožného, kátovači na každém rohu s nepřítomným výrazem a boulí na tváři, autobusy, drožky a hlavně obyčejní lidé, kteří dělají

4 Sanaa a celkově arabský svět, tak zajímavým. S tím jak zapadá Slunce, se začíná i poměrně rychle ochlazovat (2250 m.n.m.), tudíž vyrážíme opět pěšky nazpět k hotelu. Něco ještě fotíme, cestou zkouším pár snítků kátů, ale moc mě to nebere, takže raděj rychlým krokem kvapíme, páč je to poměrně dost daleko. Večeře v hotelu a noční prochajda v Sanaa. Na to, že je kolem deváté, je všude naprosto mrtvo a otevřené jsou pouze sem tam jídelny a některé obchody, noční život tu zrovna moc nekvete. Do jedné jídelny sedáme a objednáváme si dva čajíky s mlékem. Aniž to chceme, tak místo sklenic nám servírují čajík v hrníčku. Prostě mají pocit, že my Evropané to takhle chceme. Omyl, nechceme. Kolem jedenácté konečně přijíždí bus a veze nás na letiště. Tajně doufáme, že tentokráte už by to mohlo vyjít a budeme pokračovat dále do Etiopie. Každopádně jsme v Jemenu a nic není tak jednoduché, jak vypadá. Základem je vydolovat naše pasy a získat boarding pass. Nejdřív ale musíme projít kontrolou, která je překvapivě poměrně důkladná, na to že zde jinak panuje poměrně chaos a zmatek. Strach z teroru a izolace hold dělá svoje. Svět je malý, za námi ve frontě opět slyšíme češtinu chlapík tu pracuje několik let a nyní se vrací na Vánoce domů. Konečně jsme nalezli úředníka, který má naše pasy, ale jelikož nemáme boarding pass, tak musíme nazpět na přepážku, kde konečně dostáváme to, co jsme už měli obdržet někdy ráno místenku do letadla a vzápětí konečně taky pasy. Jsme happy, protože za chvíli odlítáme do Addis Addis Abbaba Kolem půl jedné ráno, čas kdy bychom měli odlétat do Addis. V letadle zatím panuje zmatek, místní se totiž (patrně ze zvyku) začali hned po oznámení, že je možné vstoupit do letadla děsně tlačit, snad s pocitem, že když budou dřív v letadle, tak budou mít lepší místa nebo, že není dostatek sedadel a na poslední se nedostane. S pobavením to s Luckou sledujeme a jdeme v klidu do letadla vyhodit místňáky, kteří nepochopili systém a číslování a sedli si jinam, než měli. Letí s námi i kupa knězů asi z Lalibely v tradičních hábitech, kteří mají nečekaně lístky do business třídy, nicméně to nebrání letuškám bleskově(a nenápadně) zaměnit lístky a posadit kněze úplně jinam. Business třída je nabídnuta cizincům, nicméně my to odmítáme, tam kde sedíme, je nám dobře a zůstáváme tak věrni svému sociálnímu statusu. Poprvé v životě jsem kompletně zaspal vzlet. Za cca 1,5 hodiny jsme v Addis, opět tlačenice, kterou ignorujeme a jdeme z letadla až skoro poslední, abychom prošli immigration skoro jako první. Stačilo zaplatit 20 $, za které jsme dostali vízum and finally welcome to Ethiopia! A hned dvojnásobná radost, protože na pásu konečně po dvou dnech vidíme naše zavazadla. Docela se oba těšíme čisté oblečení a řízek. Nejdříve chodíme po letišti a hledáme volné lavičky, kde bychom to mohli na dvě hodinky zalomit. Bohužel moc laviček tu není a ještě je tu docela živo, takže to moc na spánek nevypadá. Jednu lavku zabírá Lucka a já jako její věrný druh lehám vedle na holou zem. Je kosa a spát se nedá, takže jdu

5 raděj pořešit výměnu peněz, na kterou jsme po příletu v euforii nějak zapomněli. Jediná banka, která je v odletové hale, má samozřejmě zavřeno a banky venku otvírají až v osm. V roli zmateného bělocha (ona to role moc nebyla) se zkouším dostat do imigrační zóny, kde jsou banky. Kupodivu se mi to daří a měním tak dolary a eura, za které dostáváme etiopské biry. Přepočítání je pohodové, dá se říct, že jeden bir je cca jedna česká koruna. Ještě chvíli kecám s lidma, s kterými jsme spolucestovali do Etiopie a duchu si říkám, zde se do Jinky (odkud je Němcova domorodá přítelkyně) nakonec podíváme nebo ne. Čas akorát tak vychází, protože už je po šesté, začíná svítat a my tak můžeme vyrazit z letiště a přejet do centra. Cesta z letiště respektive obecně každá první cesta v cizí zemi má své kouzlo. Turista je zmaten, nevyspalý, netuší, kolik co stojí a hlavně má tohle vše jasně napsané na čele. Tím pádem vleze do prvního taxíku, který se namane a vůbec se nezeptá, kolik to bude stát a kam, že to vlastně jede, natož kde vystoupit. Kde vystoupit netušíme ani my, ale přece jenom se v momentě, kdy v dodávce osiříme, trochu osmělíme s tím, že bychom taky rádi vystoupili. Nu dobrá, poslužte si, ale bude to za stovku. Ufff, v průvodci se píše něco o pár birech a ostatní cestující platili birů deset. Takže co s tím? Rozjíždí se klasická hádací scéna, slušně se rozčiluju, demonstrativně odcházím, abych nakonec zaplatil za oba birů čtyřicet. Zajímavé, že se nás zastávají i lidé okolo, asi i jim to bylo už trochu trapné, když viděli, jak nás taxikáři okrádají. První hotel, který jsme si vyhlédli je plný a druhý je zase moc drahý a víc levných hotelů v centru není, takže chvíli dumáme kam dál až se rozhodujeme jet trochu mimo centrum, kde by mělo být možností víc. Anglicky mluvící chlapík nám vysvětluje, jak funguje shared taxi a kolik by měla jízda stát. Vůbec je zajímavé, že se lidé jenom tak zastaví a zeptají, zda něco nepotřebuješ. Jedeme tedy za 2 birry na Mike Leyland street, kde bylo mělo být hodně hotelů. Barů je tu plno (pro tišnováky, je tu i bar Merry ), hotely nějak nevidno. Ptáme se na hotel a chlapík nás rovnou bere do svého hotelu, resp. budí hlídače, co spí v plechové boudě a ten nás vede co domu, který asi slouží někomu jako dobrý přivýdělek, protože nikde žádná cedule, prostě obyčejný dům. Cenu 150 birr moc neřešíme, oba potřebujeme hlavně postel a spánek. Patrně vypadáme dost mimo, protože chlapík na nás zkouší, že cena 150 birr je za den a za noc máme zaplatit ještě jednou 150 birr. S chutí se tomu nápadu všichni zasmějeme včetně chlapíka, který evidentně ani moc nečekal, že by mu tento nápad prošel. Pár hodin spíme a kolem poledne vyrážíme za povinnostmi všedního dne. Na plánu máme výměnu peněz, nákup místní simky, víza do Somalilandu a v neposlední řadě i jakous takous orientaci ve městě a zjištění spojení na zítra. Na devadesát procent jsme už oba rozhodnuti, že budeme naše kroky směrovat jižním směrem. Najít ambasádu Somalilandu není jenom tak, mapa v LP je více než stručnější a místní odkývou cokoliv, jinými slovy nás posílá každý někam jinam. Úspěch slaví až cesta z Bole rd. s dodatkem, že ambasáda má zavřeno (úřední hodiny jenom dopoledne) a pan konzul je zrovna na obědě. Vše se dá ovšem vyřešit, vrátný volá konzulovi a já se s ním domlouvám, že se ve tři stavíme. Je vidět, že Somaliland si své potenciální turisty hýčká. V mezičase jdeme zpět na Bole rd. (ani netušíme, jak blízko letiště jsme) obstarat simkartu. Stačí vyplnit

6 formulář, odevzdat 2x foto a zaplatit 80 birr a máme sim kartu, jenom číslo nám nějak zapomněli říct. Nevadí, od chlapíka co nás do prodejny navedl, kupujeme kredit za 100 birr a vyrážíme na zaslouženou odměnu po tomhle administrativním kolečku na jedno točené etiopské. Cena zanedbatelná a chuť více než slušná. Pivko nám ideálně vyplnilo čas do třetí, kdy jdeme zpět na ambasádu. Nyní je už vše ok, platíme každý 40$ a za to dostáváme do pasů poměrně exotická somalilandská víza. U východu nás odchytává chaotická Číňanka, která plánuje jet do Somalilandu, dále lodí do Jemenu a nazpět do Djibouti, nu klobouk dolů. Říkám jí, že o žádném povinném poplatku za ozbrojenou stráž nevím, a že my rozhodně nic takového platit nebudeme. Systém minibusů v AA je na první pohled zmatený, busy jezdí sem tam, cedule nikde a zastavují všude. Na druhý pohled má ovšem vše řád a i svou logiku. Busíky mají pevné trasy, takže je nutné přestupovat, a to většinou na Piazza, Meskal nebo Mexico square. Chvíli zmateně máváme na busy, až nám ochotní místní napoví, že odtud naším směrem nic nejede a musíme zase na Mike Leyland st., kde opravdu zastavují busy směr Piazza. Jízdné typicky dva až tři birry, stejně jako na další cestě z Piazzy na Merkato. To je údajně největší otevřené tržiště v Africe a kde je dle LP mega nebezpečno, a kde budeš najisto okraden a znásilněn. A přesně proto tam míříme. Chaos je tu africky tradiční, každopádně kromě zabijácky výborného macchiata, se nám vůbec nic nestalo. Plánujeme se sem vrátit ještě před odletem, protože šero a chlad nás poměrně brzo vyhánějí nazpět na hotel, aniž bychom cokoliv nakoupili. Na piazzu jdeme pěšky, ovšem dál se už ztrácíme. Moc aut, autobusů a lidí. Snažíme se doptat, ale každý nás směřuje jinam, až natrefíme na chlapíka, co byl před 20 lety v Československu, jenž zná ještě plno slovíček a názvů měst a ten nás konečně nasměroval na správný minibus. Dokonce si kvůli nám zajel, jenom aby pohlídal, že dobře přestoupíme na další bus. V Etiopii jsou samí milí lidé. Jdeme na net a rychle na večeři. Dáváme si kitfo mleté maso (objednal jsem propečenou verzi, ale jde i objednat maso prakticky syrové) s kořením plus injera (kyselá placka) a injeru se zeleninou. Točené k jídlu je samozřejmostí. Oboje výborné a poměrně pálivé. Rukama nám to ještě úplně nejde, ale to se poddá. Za celou večeři platíme 100 birr, pohoda Addis -> Awasa Plán cesty je nakonec následující, vyrážíme na cca 14 dní na jih, potom bude následovat Somaliland, a pokud vyjde čas, tak na závěr cesty pojedeme na sever Etiopie. Teprve realita, jízdní časy a zajímavost jednotlivých míst ukážou, zda to je reálné nebo ne. Vstáváme před šestou, rychle balíme věci a vyrážíme na hlavní, najít nějaké taxi směr autobusák terra, odkud by měli jet busy do celé Etiopie. První nabídce od taxikáře za 150 birrů se s chutí zasmějeme a jdeme hledat dál. 60 birrů je už rozumnějších, i když i to je dost nadsazené pro turistu. Každopádně jsme vsadili na špatného koně, jednak vozítko sotva jelo

7 (taxíky v Addis jsou většinou prastaré žigulíky) a potom nám v půlce cesty došel benzín. Takže přesedat do jiného a jedeme dál. Tento taxík už na autobusák nějak dofuněl, i když i tento byl na pokraji rozpadnutí. Hlásíme, že máme namířeno do Awasy a hned jsme odveleni kamsi do postraní uličky, kde Lucku nejdříve znásilnili a mě následně okradli:-d respektive nám byl ukázán bus kýženým směrem. Jak se dalo čekat, pomocník si řekl o nějaké penízky. Váháme a nabízíme mu dva birry. To se mu asi plně nezamlouvá, tak předvádí srdceryvné divadlo, které rozesměje celý bus, ale nás nepřemluví. Ber nebo nech být. Víc nedostaneš. Pochopit to mu chvíli trvalo, až prohlásil, že nás miluje a vzal si dva papírky. Sranda. Než se vymotáme z Addis, tak to docela dlouho trvá, ale potom už cesta docela ubíhá, páč tu máme krásný asfalt, takže jsme v cíli kolem půl druhé. Awasu máme jako zastávku na půl cesty do Arba Minch, nic moc k vidění tu asi nebude, ale mají tu jezero a tam snad něco zajímavého bude. První dojem je poměrně positivní, oproti Addis je tu klídek, čisto a prostě více jezerně pohodovo. Ubytováváme se hned vedle autobusáku v Beshu hotel, kdy za dvojlůžko s koupelnou chtějí 120 birrů. Neznalý poměrů se snažím smlouvat, ale je mi jasně naznačeno, že smůla. Na smlouvání zde hold nikdo neslyší, škoda. Na cestu k vodě bereme baraj, což je místní varianta motorikši, kam se vejde řidič a buď dva standardní Evropané, nebo minimálně tři místní. U jezera panuje naprostý klídek a pohoda, pozorujeme ptactvo a koupající se místní. Bohužel se nedá jit pořád podél břehu, ale i tak super. Jdeme kolem šipky odkazující na Člověka v tísni, ale nejdem tam, na krajanské setkání jsme na cestě trochu moc krátce. Dusáme ve vedru až k výběžku, kde je i hotelový resort, ale nic moc zde k vidění, tak bereme baraj zase nazpět do města. Je totiž čas na malé občerstvení pivo St. George, ovoce a zákusky. A na hotelu macchiato a na doporučení místního playboye čaj smíchaný s kávou v poměru půl na půl. Poměrně ďábelsky nakopávající kombinace na několik hodin dopředu. I Lucka ožívá, takže vyrážíme jenom tak nazdařbůh, kam nás nohy po Awase ponesou. Bez pozornosti nevydržíme ani pár minut. Tam potřást rukou, jinde odpovědět, že jsme z Česka a tak pořád dokola. A potom se najde někdo, kdo umí skutečně anglicky a s tím se dá pokecat. To si pak vyměňujeme maily a facebooky. Kluk je asi nějaká vyšší třída, dle toho co vykládá, hold rozdíly jsou všude. Loučíme se, abychom se za chvíli potkali znovu, klučina nás dohání na kole s kamarádem, s tím že si budeme povídat. Stává se z nás ihned atrakce a doprovází nás chumel dětí, ale všichni jsou milí a nikdo po nás nechce peníze, což je úleva. Před hotelem se loučíme a věnujeme jim na památku pohled Tišnova. Snad měli radost. Bez anglického menu a s minimální znalostí názvů pokrmů místní kuchyně, je výběr večeře trochu složitější. Nakonec to zvládáme tradičně za pomocí jídel ostatních strávníků a dáváme si místní specialitu, tedy jehněčí maso v misce, která je po okraj zasypaná prosem. Ani při velké snaze tohle jídlo ve dvou nedáváme. A není to tím, že proso se rukama moc dobře nejí, ale obří porcí, která je v Etiopii pravidlem. Žaludky naplněné, proso všude na stole jsme spokojení. Lucka jde spát, já ještě na net, který je tak neskutečně rychlý, že za tři čtvrtě hodiny stěží pošlu jeden mail.

8 Paní majitelka už chtěla zavřít, ale nějak chudina nevěděla jak mi to sdělit, tak útrpně čekala, až si dosurfuju, aby mohla konečně zavřít a jít spát. Lucka dneska měla narozky, prý dvacet a něco. Slavíme jedním ananasem, větší oslava se odkládá happy birthday Lucy!! Awasa -> Sodo -> Arba Minch Autobusák skoro u nosu nám umožňuje příjemný luxus si pospat až do šesti, rychle se sbalit a chytnout bus buď dolů na jih do Yabelo nebo do Arba Minch. Směr Yabelo má tu výhodu, že bychom se při cestě zpět nevraceli stejnou trasou, Arba Minch má zase tu výhodu, že má kolem více zajímavostí a atrakcí. Takže zase dilema, já osobně jsem více pro Arba, Lucka pro druhou volbu. Rozhodujeme se až na autobusáku, bus do Arba jede dříve, takže není co řešit. Klasicky chytáme poslední dvě místa v poslední řadě. Čím to je, že na nás vždy zbudou tyhle místa? Prostě štěstí na nejhorší sedadla. Zde máme aspoň výhodu, že sedíme u dveří, takže si můžeme v klidu natáhnout nohy a ještě máme větrání v ceně. Jinak je totiž docela potíž otevřít okýnko, ne že by to nešlo, ale místní to prostě nemají rádi, snad mají pocit, že by je ofouklo, takže i v největším dusnu jsou všechna okna poctivě zavřená. Kvapím ještě v rychlosti pro banány, vodu a koblihy, právě tak akorát, abych včas naskočil do rozjíždějícího busu. Do Shashemene je cesta v pohodě, tak jak ji známe ze včerejška, ovšem po odbočce směr Sodo (Wuleita) se mění v polní cestu s příležitostným asfaltem. Tam kde se již stihla postavit nová silnice asfalt je, ale jedná o kousky, zbytek je hrbolatá polní cesta. Autobus pomalu jede a poskakuje, my na zadních sedadlech se křečovitě držíme všeho co je po ruce a snažíme se vykrýt výmoly a hrboly. Ještě, že strop je docela vysoko. I když to nevypadá, tak i při tomhle kodrcání se dá usnout, jak se mně i Lucce střídavě daří. Navzdory tragickému stavu silnic, se všude pilně staví a buduje a to za pomocí poměrně moderní techniky a mechanizace. Patrně opět Čína. Je to prostě velký rozdíl třeba oproti Barmě, kde byly také silnice v dost hrozném stavu, ale kde se nic nedělo a jenom minimálně stavělo. Zde panuje opravdový silniční boom, jediný problém je zdá se s mosty, ty jim nějak nejdou, tak raděj kolem nich postaví objížďku. Po cca 4 hodinách jsme v Sodo, kde si musíme vzít další bus do Arba Minch. Sodo (Wuleita) vypadá na první pohled docela sympaticky, všude kolem hory a i autobusák je docela vyvedený. Mají tu dokonce i placené toalety, kam mě ihned posílají, když zmerčí, že si hodlám odskočit jenom tak plotu. Hybaj cizinče a zaplať 1 birr. Že bude cesta do Arba v podobném duchu jako do Sodo, je nám jasný hned po pár kilometrech, kdy asfalt mizí a nastupuje něco mezi polní cestou a oranicí. Bus skáče, houpe se, všude plno prachu v rychlosti svižnějšího šneka. Africká pop music valí na plno a my se pomalu přískoky posunujeme do cíle. Banánovníkové plantáže tvoří hustý les kolem cesty, není divu, protože banány z Arba Minch jsou nejvyhlášenější v celé Etiopii. Z tohoto faktu plyne i náplň zastávky na občerstvení, kdy se kolem nás seběhl houf prodavačů banánů, kteří se usilovně přetahují o to, kdo banány prodá. Vybíráme a přebíráme a nakonec bereme půl tucet banánů za 2

9 birry. Jsou tak dobré, že přejíst se jich snad ani nejde (jde ). Tímhle tempem z nás budou brzo opičky. Konečně! Po poměrně vyčerpávající cestě jsme v Arba Minch. Město se skládá ze dvou částí, Sencha a Sikela, přičemž autobusák je v Sikele a ubytování v Senche. A my jsme nesamozřejmě ubytovali v Sikele. Může za to nadháněč (průvodce), který si nás odchytl a ubytoval za 70 birrů v nedalekém penzionu. Sprcha a záchody jsou společné, jinak se jedná o klasický standard tentokráte i s moskytiérou. Aspoň jsme v klasickém místňáckém hotýlku a ne žádné snobárně za dvojnásobnou cenu. Lucka jde spát a já na průzkum ven. Nějak moc toho, zde k vidění není, tak jdu raději otestovat místní kavárnu Flamingo pastry, což je cukrárno-kavárna na kruháči, kde jsme se stali ihned štamgasty a průběžně (včetně cesty nazpět) ulítávali si na džusíkách (avokádo, mango, papája), macchiatu a zákuscích. Na poprvé hned volím avokádový, ten nemají, tak dávám mix a kvapím za Luckou, abych ji za čerstva pověděl, jaký bezva podnik jsem objevil. Venku nás opět odchytává nás průvodce tentokrát s doprovodem rastou ( Meky ), jenž vlastní Mekonen lodge v Dorze. Tvrdí nám, že se tam co nevidět uvidíme. My krčíme rameny, že možná a bla bla. Měl pravdu, za pár dní jsme tam. Za dva birry bereme minibus do horní části města, kde máme v plánu obhlídku okolí včetně vyhlídky na jezera a následně něco dobrého k večeři. Nejdříve míříme do míst, kde se dá tušit nějaký výhled na dvě okolní jezera Lake Chamo a Lake Abaya. V cestě nám stojí nově rostoucí luxusní kulturní středisko, které se nám obcházet moc nechce, tak se ptáme, zda můžeme dovnitř a jsme vpuštěni. Kdosi měl připomínky, zda nejsme novináři nebo špióni, ale kašleme na něj. Vyhlídka nic moc, spíše samý opar, tak aspoň máme možnost vyzpovídat stavbaře, co to vlastně staví. Pořád mě překvapuje, že je tu tolik lidí, kteří umí anglicky. Nedovedu si představit českého dělníka, který by dával výklad v cizím jazyce k tomu, co staví. Takže zase nazpět do centra a do vyhlédnutého Soma restaurantu, kde by dle LP měli dělat rybky. Objednáváme si grilled fish se zeleninou za 58 birrů. Cena je to turistická, pro místní vše stojí o třetinu míň. Náhodou jsme totiž měli na stole i menu pro místní, takže jsme mohli porovnat a zjistit rozdíl nějakých dvacet birrů. Když jsem si objednával, tak jsem požadoval jídlo za místní ceny. Chudák číšník, zrudl a začal ve své chabé angličtině něco o tom, že jsme turisti, takže proto máme turistický menu. Těch dvacet birrů za legraci a potrápení číšníka stálo. Plus ta rybka tilapia byla naprosto znamenitá. Dostali jsme celou rybku, mísu zeleniny s ošatkou plnou chlebíku a přejedli jsme se oba dva. Ještě chvíli se procházíme, než nastane úplná tma (veřejné osvětlení moc nefunguje) a za další dva birry jedeme nazpět k hotelu. Dneska se žádný Internet nekoná, ani konat nemůže, protože je zrovna black-out, takže baterky a spát. Jsou tu komáři a to jsme 1400 m.n.m Arba Minch -> Chencha Čas v Africe nehraje naprosto žádnou roli, hodinky nosí pár lidí a jinak se vše děje od úsvitu do soumraku. A to platí i o dopravě, něco jako jízdní řád zde nikdy nikdo neviděl. Prostě se

10 odjíždí, až se bus naplní a jedinou informací, o kterou se většinou lze opřít je sdělení, že dneska autobus pojede. Stejně tak tomu je i v případě busu do Chenchy. Na autobusáku jsme kolem sedmé a hned nám je něco divnýho, protože je tu výrazně méně lidí, než normálně. Že by to v neděli jezdilo míň? Ptáme se kolem a dostává se nám klasicky plno odpovědí. Jeden nás kamsi vede, s tím že tento bus odtud pojede, druhý zase, že dneska nic nejede a třetí pro změnu, že něco pojede, ale neví se kdy a poslední s určitostí tvrdí, že za hodinku určitě něco pojede. Nemá to cenu, jdeme posnídat, zalít hrdla čajem a psát cestovní memoáry. Sedíme ve stínu na busdvorku, místní nám koukají přes rameno a čas plyne. Sem tam se nás někdo zeptá, odkud jsme nebo jenom tak čumí. Čas plyne a zevlujících lidí zlehka přibývá. Po třech, možná čtyřech hodinách, se najednou ozve Chencha, davem to lehce zabzučí a než se nadějeme, tak na nás zbývají opět pouze zadní sedadla (jak překvapivé). Nečekaně se objevuje ještě jedna bílá kůže do party, je to Američan Campbell, který bydlí v Chencha v rámci dobrovolnického programu Peace Corps. Má docela náš respekt, Chencha je sice krásné místo, ale přece jenom, dva roky v horské vesnici je docela dost. Vyzvídám tedy aspoň různé detaily a zajímavosti. Aspoň příjemně uteče čas, než konečně vyjíždíme. Na to, že jsme v Africe, tak tu mají některé věci poměrně přísně podchycené. Třeba taková kontrola počtu cestujících v busech, kdy platí, že co sedadlo to jeden cestující. Od toho zde je traffic police, která by to měla mít pod kontrolou. Mno, úplně tomu tak není a všichni vědí, jak kontroly obejít. Jako v tomhle případě, dvě si dvě paní po výjezdu z autobusáku byly nuceny vystoupit, přesednout na minibus a za městem opět do busu nastoupit. Jenom co odbočíme z hlavní silnice, začíná poměrně ostré stoupání. Cele dvě hodiny jede autobus skoro krokem až do výšky 2700 m.n.m., kde konečně vystupujeme. Nádherná krajina a úžasně svěží vzduch, to jsou první dojmy z Chenchy. Campbell nám doporučil jeden penzion kousek od autobusáku, jdeme tedy hledat a naivně čekáme ceduli pension. Nic se nekoná, tak se ptáme místňáka, který nás k němu vede. Zcela nečekaně za to chce peníze a zcela očekávaně mu nic nedáváme. Nasupeně odklusal. Až mi někdo řekne jeden důvod proč v chudé Etiopii dávat peníze někomu, kdo se má evidentně dobře, tak mu ty peníze klidně dám, do té doby mají podobní chytráci smůlu. Za 80 birrů máme prima pokoj s koupelnou a teplou sprchou, co víc si ještě přát? Po ubytování jdeme stylem, kam nás nohy zavedou za vesnici na procházku. Míjíme nemocnici a míříme dál do nazdařbůh do kopců. Je zde naprosto nádherně - úžasný výhledy s terasovitými políčka a roztroušenými tradiční chýše dorze huts, v dáli pasoucí se stáda dobytka prostě naprostá pohoda. OK, nemusela by nás pořád doprovázet skupina děti za vytrvalého pokřiku: farandžíííí, farandžííí, ale s tím nic nenaděláme, stejně jako s neustálýma žádostma o peníze. Dáš jednomu a ostatní ti utrhnout ruce, je to smutný, ale je to tak. Chce to trpělivost a spíše než se naštvávat, si z dětí dělat legraci, protože výhružkám stejně neporozumí a akorát je to ještě víc vyhecuje. Jsme tak vysoko, že mně ani nepřijde, že bylo nějak extra vedro, zvláště když docela příjemně pofukuje. Nepřekvapí, že jsem se zase mýlil bylo vedro a ruce jsou bezva spálené. Zpátky v hotelu vyplňujeme nějaký papíry a platíme za ubytko. Asistuje nám u toho jeden místňák

11 (student), který trochu zvládá english. Mám ho za nějakého kamaráda, co šel okolo, ale kdeže a pomáhá paní v pensionu chlapík se mě drží několik hodin, kdy stíhá vyjednat super nevýhodnou večeři v hotelu za 150 birrů (reálná hodnota tak čtvrtinová) a vůbec chová se divně. Posedává u dveří, sem tam něco řekne a jinak na nás pořád kouká. Jak se ho zbavit nevíme, tak jdeme večer prostě spát. To už chlapec nevydrží a řekne si o 30 birrů. Ha, nikomu jsem nic neslíbil, v ničem mně nepomohl a zase mám rozdávat, smůla kámo, nic nebude. Další více než slušně situovaný student, který po nás žebrá. Akorát mě naštval, protože tu jsou tisíce jiných, kteří potřebují pomoc a ne tenhle vykuk. Chencha je krásná, ale někteří lidi mě tu dost vytáčejí. Klidně podpořím stavbu školy, studny nebo jakokouliv NGO, ale rozhodně nehodlám jenom tak z plezíru rozdávat peníze. Náladu si s Luckou vylepšujeme až večer v místecké čajovně, kde si dáváme ultra silné zázvorové čajíky a jenom tak vegetíme. Příjemní lidi, pohoda a naprosto normální cena za čaj jako pro místní. Tím tu večerní život končí, všude je tma a ticho. Je něco po deváté, dost zima a jdeme spát Chencha -> Laka -> Dorze Zzzziimmmaaa.ranní vstávání nám již docela, ale zdejší chlad je přece jenom něco úplně jinýho. Jedinou motivací pro vysoukání se ze spacáků je příslib lokální snídaně, kterou máme v ceně našeho super výhodného menu. Naše představa o lokální snídani bere okamžitě při pohledu na špagety za své. Škoda, boloňské špagety nejsou špatné, ale přece jenom to není, co bych zde čekal. Co se dá dělat, jíst musíme, takže se pěkně po evropsku přejídáme, břicha zalejeme čajem a vyrážíme pěšky směr Dorze. Už první metry napovídají, že nás čeká úžasná procházka. Je krásně jasno, sluníčko pomalu stoupá po modré obloze a nabízí tak nádherné výhledy do všech stran. Do Chenchy jakožto hlavní vesnice v okolí, kde je tím pádem i škola, jsou právě desítky dětí z okolních usedlostí. Všichni v školních uniformách, ne nepřipomínajících montérky, které povětšinou liší pouze v odstínu, který značí, zda dotyčný chodí na první nebo druhý stupeň. Vzhledem k tomu, že v jeden moment do školy směřují opravdu davy, tak dumáme, dle čeho se všichni řídí, když tu nikdo nemá hodinky. Dle Slunce? Vychází Slunce každý den stejně? Asi to tak nějak bude. Starší po nás pokřikují: one birr, ti mladší nebo vlastně prostě všichni pokřikují klasické: farandžííííí. Někdy to jsou i houfy dětí různého věku, které nás doprovází, ovšem pouze ke škole, dál už ne. Bereme to v pohodě, někdy je to sice hodně otravné, ale nic s tím nenaděláme, a že se nám pokřik farandžííí úplně nezamlouvá? Tak to máme smůlu, s tím nic nenaděláme. Mohlo být snad kolem osmé, když najednou průvod děcek ustal a my už dusali po cestě až do vesnice Laka sami. Až do vesnice jsme nedošli, na plácku před vesnicí nás zaujalo shromáždění lidí, z nichž se někteří řadili do divných vzestupů. Zvědavost nám nedala a nenápadně, pokud je to vůbec jakožto bílé tváře možné, jsme se koukali, co se bude dít. Zprvu jsme moc nechápali, o co jde, protože muži a ženy zde poměrně nekoordinovaně tancovali dokola nebo jenom tak postávali. Těžko popsat tu zvláštní atmosféru a emoce.

12 Přirozeně nejednalo se o nějakou náhodnou taškařici, ale o tryznu, při které okolí projevovalo svoji upřímnou soustrast tancem a zpěvem. Systém tryzny nám zůstal utajen, nicméně jsme aspoň vypozorovali, že se vždy jeden z pozůstalých zúčastnil smutečního kolečka plného tanců a tlumeného zpěvu. Zvláště silná podívaná. K mému překvapení po nás nikdo nechtěl ani peníze, ani nás nevyháněl ven, naopak se zdálo, že si nás ani moc nevšímají, což bylo jenom dobře. Celá tryzna trvala kolem dvou hodin, kdy se dav odebral pravděpodobně na pohřebiště, ale tam už jsme nešli a raději pokračovali dál do Dorze. Je možné, že by nás tam nechali, ale už jenom z úcty a snahy o souznění s okolím, jdeme dále po svých a ne zase čumět. Jak jsme tak seděli na bobku a pozorovali to fascinující lidské divadlo, tak jsem se jenom tak pro sebe rozhodl, že odkládám hodinky do batohu a dál už budeme cestovat bez času a časové stresu. Čas je tu tak relativní a naprosto nepodstatný, že ve své podstatě člověka jenom omezuje a stresuje. Během této meditativní chvilky se mně podařilo se s klidným srdcem namazat krémem po opalování a položit tak základ kvalitnímu spálení. Hold, civilizační rozmazlenost a zjemnělost tě dostane všude. Do Dorze to máme ještě pár set metrů, když potkáváme dredáče Mekyho, kterému patří už vzpomínaná Mekonen lodge, ve které se chceme ubytovat, tak se obracíme a obsazujeme jednu z jednoduchých bambusových chatek. Sprcha někde daleko (a stejně v ní není voda a nikdy ani nebude), suchý záchod zase jinde, ale to nám nevadí. Vládne tu naprostá pohoda a relax, takže značka ideál. Rasta ví moc do dobře jak na hosty a zvláště na hosty z Čech, protože hned jak si hodíme bágly dovnitř, tak na mě kyne, ať se za ním zastavím do altánu uprostřed. Jsem naivka žijící v domnění, že bude chtít zaplatit a vyplnit nějaké registrační papíry, kdežto rasta už nalévá panáky nějaké místní pálenky a o placení dopředu nechce ani slyšet. No stress, pohoda, zaplatíte pozděj. Yo-ho na zdraví!:-d Jeden panák pálenky z anýzu, česneku a kdečeho ještě bohatě stačí. Hlavním důvodem proč jsme dneska v Dorze, jsou místní trhy, takže neleníme a kvapíme do vesnice. Jsme pořád hodně vysoko a už to docela pálí, nicméně já jsem v klidu, páč jsem se přece namazal krémem po opalování. Trh už z dálky vypadá naprosto famózně, prostě neskutečná barevná směska lidiček z širokého okolí. Ale všechno má svůj čas, nejdřív musíme uhasit žízeň a potom se vydáme vstříc nakupování. Co třeba jít na džus?, ptám se Lucky, když vidím opodál baráček, kde na terásce chlapík popíjí něco zvláštně žlutého v ještě zvláštnějších baňkách. Venku místo není, takže jdeme statečně do temných útrob, kde jsme ihned vyvedeni z našeho naivního omylu. Žádný džus, ale místní medové víno tedj. Sedáme mezi štamgasty na lavice a objednáváme si dvě baňky. Tedj chutná trochu jako náš burčák hodně sladký a lehce alkoholový. Že jsme naprostým středem pozornosti, není třeba dodávat, ale nám to nevadí. Probíhá představovačka, při které se dozvídáme, jak se kdo jmenuje, kdo je koho bratrem či strýcem a já na oplátku sděluju, že jsem Ček, což vzbudí klasickou reakci: Óóoohhh Ček!, která povětšinou značí, že nemají ani páru o čem je řeč, ale to nevadí. Kecáme, popíjíme a v pravidelných intervalech využíváme naší nově nabyté znalosti a přiťukáváme si na zdraví. Jako se nechodí na jedno pivko, nechodí se ani na

13 jeden tedj, takže hnedle dáváme druhý kousek. Mezitím se hospoda docela zaplnila, docela to vře a my se dále veselíme, seznamujeme se a neustále si s někým potřásáme rukou. Tak jo, dva kousky stačily, sice je tu fajn, ale měli bychom se jít podívat co se děje na trhu. Uff, to byla slušná facka, z temnoty hospody a relativního chladu přímo do výhně poledního slunce. Hustý, dáváme pár banánů a kolektivně se shodujeme, že máme docela dost a raději půjdeme spočinout do lodge. Krom toho mám pocit, že jsem se poměrně fest spálil a rudnu rychlostí stejnou jakou Haile Gebrselassie běhával své světové rekordy. Kromě rychlých spálenin se vyšší nadmořská výška projevuje ještě v jedné věci, jsme zafunění i do toho nejmenšího kopečku. Jakápak slabá fyzička, za vše může tahle nadmořská výška. Do lodge právě přijely dvě skupinky turistů v jeepech, pro které má Meky připravenou dokonalou turistickou show. Vše pozorujeme z otevřených dveří chatrčky a nestačíme se divit popěvky a tanečky v podání naprosto autentických místňáků turoši fotí, natáčejí a chrochtají blahem nad tou pravou africkou show. Rasta se jenom směje, jak se krásně vydělává na bílých turistech a my dva raděj zavíráme, abychom to nemuseli pozorovat, páč bohatě stačí slyšet. Po několika dávkách pantenolu a hodince spánku opět vyrážíme do vesnice, nyní už s jasným předsevzetím - bez tedje zato si pěkně užít trhy. Daří se snažím se fotit, ale je to poměrně obtížné. Jednak už jako běloši budíme poměrně pozornost a s mým foťákem je to ještě horší, takže místní náš hned zpozorují a je po autentické fotce, respektive je často po fotce jako takové, protože se prostě otočí nebo mi focení jasných gestem prostě zakážou. Abych toho nebylo málo, tak je moc sluníčka až moc a ty tmavé obličeje na dlouhé ohnisko, no není to prostě ono. Trh je ovšem velice různorodý a barevný, i když spíše se jedná o produktový trh, kdy místní prodávají ovoce, zeleninu, bavlnu, chilli, proso, maniok ale i výrobky, o jejichž určení nemám nejmenší tušení. V neposlední řadě se prodává i chinese shit jako trepky, oblečení apod. Tradičních a lokálních věcí jinými slovy suvenýrů zde moc není. Tím pádem nakonec nic nekupujeme a spíše se jenom kocháme a fotíme. Vyhání nás až pocit, že už máme vyfoceno prostě vše stejně jako intensivní pocit hladu. Banány jsou sice bezva, ale pořád se jíst nedají, takže kam zajít? Všude jsou hospody s tedjem (ten se pije v době trhů snad úplně všude), naštěstí kousek vedle náměstí nacházíme poměrně dost africky vypadající hotel, kde se i vaří. A jelikož se gastronomických experimentů nebojíme, tak si ihned objednáváme to, co vidíme u strávníků vedle. Čaj samozřejmě nesmí chybět. Dostáváme hutnou masovou polívku a injeru. Už tak je vše poměrně pálivé, nicméně pro fajnšmekry (skromně se hlásím) je ještě připravena speciální směska koření berbere, která je vedle injery. Dobré a pálivé, jenom škoda klasické turistické ceny. Nazpět v lodgi už pouze vegetíme a těšíme se na večeři, kterou nám Mekyho poskoci slíbili připravit za 50 birrů. Ve sprše voda není a asi už dlouho nebyla. Už je dávno tma, když místo sprchy dostáváme konečně dva lavory plné horké vody. Není nad romantické umývání nohou při úplňku. Večeře je o poznání komplikovanější problém, hlady už mžouráme, ale nakonec se dočkáme. Špagety, zelenina, sladké brambory, rajčatová omáčka hodně velké mňam. Jenom co dojídáme, tak se konečně přiřítil Meky již v povznesené náladě se svojí

14 skotskou přítelkyní v závěsu. Zapalujeme svíčky, rozděláváme etiopské víno a chvíli ještě kecáme, než nás přemůže únava a chlad, který je i přes přinesené deky poměrně značný. Mekymu se musí uznat jedno, kromě toho, že je to zcela evidentně místní kápo (a že má sexy charisma by dodala Lucka ), a to že vybudoval příjemnou lodge západního stylu v místních podmínkách, které uspokojí jak backpackery, tak i turisty v jeepech. Vede to na pohodu, žádné placení dopředu, žádné formality, prostě na pohodu. Peníze jsme mu nechali druhý den brzo ráno v chatce Dorze -> Arba Minch -> Konso Ještě než začali kokrhat kohouti, jsme už dávno na nohou a čekáme u silnice na první projíždějící bus dolů do Arba Minch. Čekáme, čekáme a nedočkáme se. Ranní bus dneska prostě nejel. Hodinu jsme čekali za citelného ranního chladu u lodge, aby nás to přestalo posléze bavit a přesunuli jsme se do vesnice na čaj. Jeden čaj nikdy nestačí, dáváme další a další. Všechny brutálně oslazené se zázvorovou příchutí. Na plácku, kde byl včera trh, se dneska prohánějí místo trhovců kozy a spásají vše, co zbylo. V dáli probíhá další pohřební ceremonie, ale už ne tak pěkná a atmosférická, jako jsme měli možnost vidět včera. Pořád se učíme trpělivosti a pořád máme ještě rezervy, nicméně kdo si počká, ten se dočká a tak se zadařilo po 2-3 hodinách i nám. Jako poslední cestující, kteří nastoupili, máme trochu smůly, protože musím kvůli traffic police vystoupit ještě před městem a poslední kus cesty dojet minibusem. Částku na minibus jsme dostali od pomocníka v autobusu, takže je to nakonec docela férové. Traffic police je strašákem a zároveň ji každý dokáže nějak obelstít. Na autobusáku házíme bágly do minibusu směr Konso a jdeme do naší čím dál tím víc oblíbené kavárny Flamingo pastry na něco dobrého. A zase a znova: macchiatto, avokádo džus, roláda a další maximální mňam. Minibusek se mezitím zaplnil, my zaplatili 50 birrů, obsadili přední VIP sedadla a vyrážíme. Teda skoro, nejdřív si dáme projížďku po okolí, kdy nabíráme na střechu všelijaký materiál a ještě další cestující. Když už to vypadá, že máme naloženo, tak konečně doopravdy vyrážíme. Cesta zdá se být pohodlná, asfaltu jest dostatek, stejně jako zastávek, kde vždy vystupuje a nastupuje vždy plno lidí. Vzadu tlačenka a my dva si vepředu pospáváme. V Konso jsme až nečekaně rychle za nějaké tři hodinky. První dojmy jsou dva: vedro a hodně chudo. Nejdříve zkoušíme Edget hotel za 160 birrů, ovšem nezájem recepční nás ihned přesvědčil, že tohle není dobrá volba a jdeme vedle do St. Mary hotelu za 150 birrů. Sprcha funguje, záchod na kyblík, modré stěny s krvavými fleky po komárech, moskytiéra, odkryté zásuvky, postel, lehce špinavo, ale jinak naprosto pohodový standard. Jeden z včerejších průvodců nám vykládal story o tom, že jednoho jeho známého postřelili, když byli u kmene Mursi. Jeho jméno bylo Gabino, no a kdo nám dneska dělá samozvaného průvodce? Gabino. Náhoda to není, turistů je málo a anglicky hovořících průvodců ještě míň. Vteřinové lepidlo na fleece, vylitý šampón v batohu -> náročné cestování batohu na střeše si vybralo svoji daň.

15 Konso je plus minus obydlený kruháč a dle toho to i vypadá v okolí. Jdeme se projít někam dál mezi chajdy, kde je vidět, že je zde poměrně dost chudo, kupodivu nás nikdo zatím moc neotravuje. Hele, tamhle vevnitř se něco děje, je tam nějak hodně lidí, jdeme se tam podívat. Nesměle nakukujeme dovnitř, do místní hospody, což je více či méně kombinace chlívu, kuchyně a pokoje. Lidi sedí na malých sedátkách a popíjejí cosi z kalabasy, a dle pohledů a uspořádání je jasný, že čajík to nebude. Úplně nejvíc přívětivě to zde nevypadá, ale jdeme dál, však bude legrace. A taky že byla. Dostáváme oba plnou kalabasu domácího piva zvaného tella, což je zkvašená směska mouky, ječmene a něčeho dalšího, která chutná no divně. Hustá, až kašovitá hmota, jejíž kousky zůstávají pijákům mezi zuby, a ke které se zakusují vařené fazole. Lucka se ksichtí a místňáci se smějí, já držím víc linii, ale ani mě to nějak extra nešmakuje. Fotíme, necháme si vyložit výklad postupu výroby, dopíjíme cca půlku a se zdravicí pokračujeme dál. I naše gastro zážitky mají své limity a na ty jsme nyní, mám pocit, právě narazili, i když kdo ví, co přinesou dny příští a zážitky dál na jihu. This is Africa drsná, okouzlující a jedinečná, i v nezapomenutelné zkušenosti popíjení domácího piva místní hospodě s úsměvem a výrazem protřelého pijáka. Koukej, oni nesou mrtvolu, stačím Lucce oznámit a v samotném udivení i foťák zapomenu vytáhnout. Vedle nás rychlou chůzí prochází dvojice lidí, kteří nesou na márách mrtvolu zabalenou jenom tak v dece. Uffff, co k tomu více dodat. Morbidní zvědavost nás nutí k následování bizardního průvodu. Po pár metrech se přidává průvod s další mrtvolou. Syrová africká přítomnost jenom tak zabalená v dece. Žádné ceremonie, nic takového. Celé procesí míří rychlým krokem do kopce ven z města, přidáváme tedy taky do kroku, ale není nám to moc platné. Zhruba v půli kopce u průvodu zastavuje prázdný náklaďák, pozůstalí nakládají mrtvoly na korbu a ujíždějí pryč. Ještě chvíli jdeme směrem, kde tušíme pohřebiště, ale nemá to cenu, senzace stejně lovit nehodláme. Turismus vede! Navzdory chudobě všude kolem vyrůstá nad městem na kopci luxusní resort pro turisty. Chatky klasického afrického střihu navenek, ale uvnitř s veškerým komfortem, který si může zhýčkaný západní turista přát. Vše už připraveno na nájezd turistických Toyot. Utíkáme pryč a pokračujeme dál do další vesnice ke kostelíku na kopci. Tížívá a bezútěšná atmosféra, kdy chudoba a různé nemoci koukají na každém rohu, neustálé farááándžíí a děti s nafouknutými bříšky. Velmi intensivní výlet, z kterého máme oba ne moc příjemnými pocity, takže se docela rádi vracíme zpět k našemu kruháči s cílem sehnat nějaké jídlo k večeři. V našem hotelu se bohužel nevaří, takže se musíme přesunout vedle do Edget hotelu, kde dáváme dušené maso se zeleninou a s obvyklou injerou. Pivko St. George je sice nejobvyklejší, ale rozhodně ne nejlepší, bohužel často prostě jiná volba není. Jak se dalo čekat, samozvaný průvodce Gabino si nás briskně našel a hned nás informuje, co zde lze dělat, kam jít a za co mu všechno případně zaplatit. Co je pravda, co vějička na turisty a co naprostá lež, to těžko posoudit. Každopádně informujeme Gabina, že my zájem nemáme a raděj ho aspoň pozvu na pivko, když už tu s náma sedí. Pán je nicméně fajnovka, nabízený St. George mu nejede, ovšem při cestě na

16 hotel si o peníze na pivo říct dokáže. Se zjevným znechucením mu dávám 10 birrů a jdeme na pokoj. Deníčky a spát Konso -> Key Afar Výsledek včerejšího usilovného zjišťování informací týkajících se autobusu směr Jinka/Key Afar má dle očekávání poněkud rozporuplný výsledek, protože každý nám řekl trochu něco jiného. Každopádně vstávat bychom měli brzo, protože bus by měl Konsem projíždět někdy mezi osmou a devátou. Je to koneckonců docela logické, protože vyjíždí z Arba Minch, kde bude vyrážet kolem šesté. Vstáváme tedy s prvními kokrhajícími kohouty a jdeme před hotel vyhlížet bus. Čekání bez snídaně? Nelze, sedáme do kavárny, a i když si vajíčka dávat nechceme, nakonec nám nic jiného nezbývá, protože tohle jediné jsme si s obsluhou rozuměli. Dáváme čaje, hltáme omeletu a koukáme, zda nepřijíždí bus. V polovině snídaňového rozjímání skutečně autobus přijíždí, lehce kvapíme v domnění, že nám snad ujede a přitom zapomínáme, že jsme v Africe, kde vše má svůj čas a své zákonitosti. Takže hážeme bágly dovnitř, autobus se zamyká a celé osazenstvo jde na snídani. My už máme po jídle, takže jdeme na bunu (buna= etiopská káva) a čekáme. Sice jsme vlezli do čajárny, ale to není problém, kafe přinášejí z vedlejší kavárny. Kafe není v Etiopii nikdy dost, čaje už vůbec ne a macchiata ani náhodou. Závislost vzrůstá Za 50 birrů dostáváme přednostní místa vepředu a můžeme vyrazit. Asfaltu je po cestě překvapivě dostatek, takže to docela ubíhá, až na poslední část, která už je po tradiční štěrkové polňačce. Každopádně za nějaké 4 hodiny jsme v Key Afar. Společně s Frankem z Německa se jdeme podívat na LP doporučovaný Nasa Hotel. Oproti ceně z průvodce zde znatelně podražilo, chtějí po nás 150 birr. Asi zde nic lepšího nebude, tak to bereme. Frank se jde mrknout ještě jinam, přece jenom za jednoho je už docela hodně, ale nakonec se vrací a bere pokoj vedle. Relativní komfort, bez švábů a dokonce teče voda, takže tuhle turistickou cenu akceptujem. Po chvíli odpočinku vyrážíme do odpoledního vedra na procházku. Zase je to jiná Afrika, než kterou jsme doposud poznali prašná, naprosto vyprahlá a hodně černá. Někteří lidé tu koukají divně, musíme si zvykat. Po chvíli samostatné chůze se na nás dle očekávání nabaluje hrozen dětí, který nás s pištěním a ječením farááándžííí doprovází po celé cestě. Teda vlastně ještě to prokládají žádostí o peníze: one birr nebo foto. Vůbec jsou dost oprsklý, když tahají i za ruce a prostě poměrně otravují. Takže se ani fotit nedá, páč děcka vždy vlezou do záběru anebo za to chtějí lidé peníze a tváří se dost nasupeně. V Key Afaru převládají lidé kmene Tsemay, kteří nejsou zrovna extra přátelští a přístupní. Zvláště ti se samopalem vypadají dost ostře a mají respekt. Key Afar je jako obvykle obydlená zatáčka, takže poté co jsme prozkoumali jeden směr, jdeme se mrknout ještě směrem Jinka. Scénář je podobný, nabalují se na nás děti, které na nás pokřikují a chtějí peníze. Tyhle jsou ještě o něco agresivnější, protože v jednu chvíli začínají dokonce házet kameny. Naštěstí každá tlupa má určitou hranici pro vycházky, za kterou nesmí, případně se kolem vyskytne někdo

17 dospělý, kdo je trochu usměrní. Potkáváme válečníka se samopalem, který na nás dokonce mával. Byl jsem z toho tak unešen, že jsem zapomněl i na žádost o foto. Tomuhle bych ty peníze klidně i dal, i když jsem jinak dost proti tomu. Na večeři jdeme do našeho hotelu, kde si dáváme zeleninu s injerou a něco na pití. Chlapíci za to chtějí 80 birrů, což mě poměrně nadzvedlo ze židle a dávám to hned najevo. Farandží price jim jenom tak neprojde! Výsledkem hádky je jednak velmi vtipná odpověď, že jsem se měl na cenu zeptat a fakt, že platím jenom 65 birrů. Zlostně odcházím na pokoj a sám sebe chválím, že mi to hádání už docela jde. Jasně že i druhá cena je pro turisty, ale tak vyloženě že si prostě cenu vymyslí mě okrádat nemusí. Aby nebylo turismu málo, tak se necháváme ukecat místním samozvaným průvodcem na výlet od vesnice kmene Tsemay. Ukecat 150 birrů se mi tentokrát nedaří, asi i kvůli historce, na kterou jsme skočili, a to že část peněz jde přímo do vesnice, a že mi donese účtenku. Že šlo vše jemu a žádnou účtenku jsme nikdy neviděli, není třeba připomínat. Nu dobrá, přes místní fotbalový plácek, kde zrovna probíhá urputný mač ve volejbalu, jdeme do vesnice teda vesnice, jdou to dvě chatrčky a dost nasupená lokální teenka, která nám asi poměrně nevybíravě nadává, ale peníze ji umlčují. Celkově z toho nemám vůbec dobrý pocit, taková lidská zoo to je. Chlapík nám aspoň v chatrči ukazuje, co k čemu slouží, a dozvídáme se informace, které se týkají života místních, ale jinak to lze hodnotit jako hodně drahou (a zbytečnou) procházku. Na skálu odkud je krásná vyhlídka jsme si koneckonců mohli vylézt sami a na fotbal se také můžeme koukat sami v klidu. Fotbal je ovšem legrace, hřiště je brutálně hrbolaté a poseté bobky všech velikostí, nicméně místním to nevadí, stejně jako fakt, že už skoro není vůbec vidět. Prostě vesele dál hrají s naprostým zápalem a odhodláním. Zpátky v hotelu platím 150 birrů za výlet a jelikož se žádný účet nekoná, tak si nemůžu odpustit poznámku o tom, zda účet dostaneme. Prý zítra. Sranda. Zeptám se ho zítra zase, jenom tak zadarmiko mu to nedám. Náladu z místního přeturistovaného přístupu si s Luckou spravujeme večer v lokální hospodě, kde dáváme tedj s místňákama za běžnou cenu a je nám fajn. Štamgasti nás berou a my máme aspoň lepší náladu. Litrová láhev stojí 9 birrů. Ani zde se nechodí na jednu (láhev), tak si objednáváme ještě druhou (láhev), která nám akorát vyjde do desíti, kdy se zavírá krám. Respektive ani ne tak krám jako domov, kde rodinka bydlí a který přes den slouží jako hospoda. Zabíjím prvního švába a jdeme spát Key Afar -> Dimeka Dnešní den je tím dnem, proč jsme vlastně v Key Afar konají se trhy. Plán je tedy jednoduchý, nejdříve trhy a vše co s nimi souvisí a potom se zkusit dostat nějak dál směr Dimeka respektive Turmi. Otázkou na kterou neznáme odpověď, je, kdy a zda vůbec něco kýženým směrem pojede. Informace máme tradičně ze všech stran dost rozdílné, obvykle dle toho jak se komu hodíme do byznysu a jak to kdo s námi myslí dobře nebo ne. Ráno je nádherné, svítí sluníčko a je příjemně teplo. Lucka je nějaká mrtvá, takže dospává a já jdu

18 něco posnídat a přitom psát deníček, v kterém mám už docela slušné zpoždění. Čaj není, tak si dávám Fantu a egg tibs, což jsou v překladu míchaná vajíčka s injerou. Cena vysoce turistická, čemuž se nelze divit, páč je to jediný slušný hotel široko daleko a hlavně je v LP a tímpádem sem jezdí jedna turistická Toyota za druhou to se potom vydělává. Po snídani balíme věci, dáváme je na recepci a vyrážíme na trh. Někteří místňáci, kteří si hrají na průvodce, jsou obzvláště vtipní, když nám tvrdí, že potřebujeme povolení pro vstup na trh za 50 birrů. Od srdce jsme se Luckou zasmáli a jdeme dál směrem trhový plácek. Je ještě docela brzo, lidé z okolí se teprve scházejí a vyskládávají zboží. Někteří zboží jenom tak hodí na zem, jiní využívají dřevěných konstrukcí, které zde osamoceně stojí, hodí přes ně plachtu a mají stánek. Zatím jsme zde jediní cizinci, tudíž máme aspoň možnosti v klidu se procházet a kochat se rozmanitým trhem. Jedná se stejně jako v Dorze především o produktový trh, takže tu převládají hlavně praktické věci jako potraviny, ovoce a další věci, o jejichž účelu se můžeme jenom dohadovat. A jelikož není kam spěchat, tak jdeme do stánku na kafe a čaj, odkud můžeme mumraj v okolí relativně nerušeně pozorovat a taky něco z úkrytu vyfotit. Domorodci z kmene Tsemay totiž focení rozhodně nemají v lásce, takže to buďto hned odmítnou nebo chtějí peníze, a to já nepodporuju. Dá se jakžtakž fotit na dálku anebo se přemoct a zaplatit. Evidentně se zde pohybují speciálně vyzdobení jedinci, kteří pochopili poptávku, vyzdobili se k etnické dokonalosti a nechávají se fotit za úplatu. Cena fotky je povětšinou kolem 2 birrů. Hodně často se zde prodávají různé korálky, které nosí místní jako ozdobu, bohužel je to všechno spíše cetka, takže to nekupujeme. Ostatní věci jsou pro změnu tak příšerně předražený a čekají na turoše v Toyotách, že nemáme celkem šanci cokoliv koupit. Těch postupně přijíždí čím dál více a tím se také stupňuje tlak a agresivita prodejců. Musím se smát, když pozoruju, jak průvodci pomáhají turistům, na první pohled to vypadá, že smlouvají nižší cenu, ale ve skutečnosti naopak uměle snižují silně nadhodnocenou cenu, v které je i provize pro ně samotné. Trh není nijak rozsáhlý, takže za chvíli máme vše projité desetkrát, stejně jako vyfocené, takže jdeme zpět na hotel pro batohy a do protější čajovny na čaj, kterou bychom mohli v klidu přejmenovat na čekárnu. Čekáme a čekáme, nudu prokládáme čajema a kávou, případně pokecem s místňákama, co se staví na čaj. Sedí tu s námi i průvodce Franko, který zevlí, kátuje a tvrdí se vší zárukou, že dneska do Dimeky rozhodně něco pojede. Ale kdy, to je otázka. Střídavě se procházíme, sondujeme situaci a zase čekáme. Je vedro a kromě turistických Toyot neprojede ani auto. V jednom čaji mám včelu a ta mě asi bodla do jazyka, ale ten překvapivě (a naštěstí nenatekl), ale nebo mě vůbec neštípla? Čas plyne, Lucka kouří jednu za druhou a stále se nic neděje. Změna nastává po nějakých pěti hodinách čekání, kdy pomalu končí trh a místní se mají k odchodu do vesnic, a tudíž vzrůstá naděje, že by mohl jet nějaký truck naším směrem. Trucky zde jsou, dokonce se na obzoru objevuje i autobus, ale teď se někam vecpat. Ihned se totiž vyrojilo plno chytráků, co nám tzv. pomáhají a klasicky jeden tvrdí, že truckem jet nemůžeme, druhý že ano, třetí, že přijede nějaký další a pořád dokola. Seriózně vypadají pán

19 v zelené košili má taky namířeno do Dimeky, tak se ho nenápadně držíme. Přijíždí bus a zajíždí do zahrady k hotelu, kde jsme bydleli. Jakmile posádka s pomahači zjistí, že tu jsou nějací běloši, kteří by rádi někam jeli, tak začíná velké divadlo, jehož cílem je nás nacpat do busu a zároveň okrást co nejvíc. Cena je nemilosrdně nastavena na 200 birr, přičemž místní platí 40 birrů, jak si později zjišťuju. Nemáme moc na výběr, dáváme bágly na střechu a čekáme. Když už za tuhle cenu, tak chci doklad, říkám chlapíkovi. Ten souhlasí, ovšem za chvíli za mnou přichází s tím, že se omlouvá, ale zrovna (náhodou!:-)) jim účtenky došly. Sranda. Místní se začínají nějak hádat a zničehonic máme bágly zase dole, moc nechápeme co se děje, tak bereme zavazadla a jdeme pryč. Už jsme skoro venku, když potkáváme jiného anglicky mluvícího týpka, který nám tvrdí, že to zařídí, ať jdeme, že je vše ok. I s batohy nasedáme, šéfík vyhání místňáky, takže už dokonce i sedíme a vyrážíme. Místňáci jsou samozřejmě naštvaní. Začínáme se hádat o cenu, kdy se počáteční smlouvání brzy strhává ve slušnou hádku, v které nakonec cenu z 300 birrů zklepávám na 200 birrů za oba. Pán v zeleném nám nenápadnými gesty dává rady, ať rozhodně neplatíme těch 300 a zásadně peníze řidiči. Je to hra nervů, v které máme už krapet výhodu, že sedíme. Docela děs, ale nedali jsme se. Odměnou za nervy je nám vpravdě africká podívaná na západ Slunce a cesta dál z Key Afar. I když nikomu z místních nerozumíme, z tónu řeči a frekvence slov: farándží, farándží se dalo lehce usoudit, že pěkně o nás nemluvili. Nepříjemný. Lucka v depresi, já vytočenej. Netrvá to ani dvě hodiny, když už za tmy přijíždíme do Dimeky. Všude naprostá tma, hold veřejné osvětlení není a ještě dlouho nebude. Nezbývá nám, než se v otázce orientace a hotelu plně spolehnout na na místňáky. Hotel je hodně silné slovo, raději se ani nedíváme, kde bydlíme a jdeme něco sníst. Jídlo výborný (tibbs), pivko a limonáda a jdeme spát do naší kobky Dimeka -> Turmi Lepší nevidět kde spíme a v čem spíme, i když povlečení poměrně voní a na hopkající hmyz to nevypadá. Modré stěny hrají barvami roztodivných fleků, po jejichž původu je lepší nepátrat. Večer jsme byli rádi, že jsme kolem deváté zastihli poslední otevřený a rozsvícený podnik, takže vstáváme tím pádem svěží už před šestou. Výhodou je ranní chládek a možnost chytit první (a mnohdy i poslední) spoje dál do světa. Klídek a pohoda, provádíme ranní hygienu a dumáme co dál. Namířeno máme do nedalekého Turmi, ptám se jenom tak ze zvědavosti chlapíků, kteří nocovali vedle, zda tam náhodou nemíří a nevzali nás třeba s sebou. Nejdříve, že neví, aby za chvilku (kdy si spočítali kolik je jedna a jedna) přišli s nabídkou ano, ale za 200 birr. Za pouhých 29 km se nám to zdá trochu moc, tak se tomu zasmějeme a pokračujeme v ranní rutině. Druhá nabídka, která na sebe dle očekávání nedá dlouho čekat je již lepší birrů. I tu odmítáme s tím, že budeme platit maximálně stovku a víc ani birr. Do této debaty se vkládá místní vyjednavačské zlo, a to lokální průvodce, který s námi vidí byznys jinde nutí nám návštěvu hamerských vesnic. Celá tahle taškařice končí finální

20 nabídkou 100 birr, s tím že dáme ještě 10 birrů guidovi, patrně jako bolestné (všimné) za zmeškaný byznys. Tenhle deal se nám zdá již rozumnější, takže bereme, nasedáme do Toyoty a padáme pryč. Na tyhle ceny si evidentně budeme muset v těchto končinách zvyknout a je dost možné, že pokud bychom chtěli jet později, tak by cena byla dost podobná ne-li vyšší. Dle očekávání jsme cestou nepotkali jediné auto, takže dobře, že padáme už teď, i když jsme z Dimeky vlastně nic neviděli. Turmi nás vítá naprosto dokonalou pouští atmoškou a pohodou. Vesnice je de facto pouhých několik obydlí kolem křižovatky (kruháč tvořený pneumatikou), nicméně celé to zde vypadá naprosto jinak, než ve zbytku Etiopie prostě hodně pouštně. Na snídani jdeme do snídaňárny na kruháči dáváme vajíčka s injerou, mega sladký čaj a kafe na závěr. Sedíme, koukáme, pijeme další čaje a jenom tak vychutnáváme kouzlo okamžiku v místě, kde se čas naprosto zastavil. Převážně díky tomu, že Turmi je důležitá křižovatka, jsou zde i dva hotely, jeden se jmenuje originálně Tourist hotel a druhý Green hotel. Jsou evidentně naprosto identické a je celkem jedno, kde člověk zakotví, protože nás chlapík z Greenu ubytovával v Tourist hotelu. Za 70 birrů dostáváme přece jenom výrazně lepší kvalitu než před pár hodinama v Dimece. Před hotelem kupujem vodu za 10 birrů a ihned vyrážíme ven na průzkum, dokud ještě není moc velký vedro. Směr určují naše nohy a oči, ztratit se na téhle placce nemůžeme, nefunkční vysílač nás vždy dovede nazpět do vesnice. V okolí by měly být především vesnice kmene Hamer, takže není divu, že domorodce z toho kmene potkáváme téměř ihned. Vlastně potkáváme jenom ženy, ale i ty stojí za to dámy mají hlinkou nabarvené vlasy, plno ornamentů na těle, rituálních a ozdobných jizev a jsou oblečené povětšinou pouze v kůži, respektive v sukni z kůže. Na turisty jsou přirozeně zvyklí, což je krásně vidět u focení, bankovky zašustí a peníze jenom lítají. Bráním se tomu, ale někdy člověk musí slevit a zde si myslím, že to lidem může v jejich brutální chudobě aspoň malinko pomoct. Přirozeně si nemá cenu nalhávat, že jsme nějací objevitelé, masový turismus je všude, včetně zapomenutých míst jako je tohle. Ve výsledku jde jenom o stupeň rozmazlenosti místních a míře, kterou jsou zkorumpováni nájezdy turošů v Toyotách a jejích rozhazování dolarů. Zde je vše ještě poměrně v klidu, ale za pár let. Jedna z místních žen nás zve k sobě do chatrče (=vesnice), respektive nám kyne, ať ji následujeme a vykládá přitom něco o buna, a to znamená jediné - jde se na kafe. To co následuje je nepřenositelné a nesdělitelné. Sedíme v domorodé kruhovité chatrči, kam jsme se jako sotva úzkým vchodem dostali (a vzbudili tím všeobecné veselí pramenící z naší neobratnosti), kolem nás kupa domorodých dětí a pijeme kávu z vydlabaných tykví. Chatrč není velká, ale i tak je zde 15 místních zvědavců a my dva. Veškerá hygienická nařízení a přikázání šla v ten moment stranou, tohle se prostě musí zažít. Multi-kulti orgasmus. Sedíme, popíjíme, mlčíme a snažíme se to vstřebat. Paní domu ukazuje na kůži vedle jedné z žen. Co to asi může být? Lucka poodhrnuje kůži, pod kterou leží patrně před několika hodina narozené (a živé) dítě. (Lucka si myslela, že je mrtvé, ale to by se zajisté místní tak nesmáli). Naprosto ani jeden nevíme jak reagovat, africká syrovost v reálu. Mám pocit, že bychom měli

Maroko levně a na vlastní pěst. Krásný trek pohořím Antiatlas

Maroko levně a na vlastní pěst. Krásný trek pohořím Antiatlas Maroko levně a na vlastní pěst. Krásný trek pohořím Antiatlas 12. ledna 2015 Michal Hruška, pro idnes.cz Maroko není jen poušť a oceán. Městečko Tafraoute, uhnízděné v nádherném, klidném údolí Ameln, je

Více

Korpus fikčních narativů

Korpus fikčních narativů 1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod

Více

být a se v na ten že s on z který mít do o k

být a se v na ten že s on z který mít do o k být a se 1. 2. 3. v na ten 4. 5. 6. že s on 7. 8. 9. z který mít 10. 11. 12. do o k 13. 14. 15. ale i já 16. 17. 18. moci svůj jako 19. 20. 21. za pro tak 22. 23. 24. co po rok 25. 26. 27. oni tento když

Více

Letní lezení ve Francii

Letní lezení ve Francii Letní lezení ve Francii Někomu se možná může zdát, že jet lézt do Francie v létě je trochu šílené. Neříkám, že ne,ale určitě se tu dají najít krásné oblasti, kde si můžete pohodově zalézt, vykoupat se,

Více

Na informacích na letišti se dá zjistit jízdní řád vlaků a vzít si mapku města s názvy v latince.

Na informacích na letišti se dá zjistit jízdní řád vlaků a vzít si mapku města s názvy v latince. Tbilisi Doprava z letiště centrum Tbilisi Taxík - 15-35 GEL Vlak 0,5 GEL/osoba, vlakové nádraží je přímo naproti letišti. Cílová stanice ve městě je Station Square. Další důležité nádraží je Didube. Točené

Více

Máme únor, a tak. Orgie.

Máme únor, a tak. Orgie. 50 FOTOVIDEO ÚNOR 2015 PRAXE / Máme únor, a tak Orgie. PETR JAN JURAČKA www.juracka.eu juracka@natur.cuni.cz www.facebook.com/petrjanjuracka Ne, nebudu se na ty fotky koukat. Zaplatit si zájezd do Afriky,

Více

eokoukané Č E R V E N E C 2 0 0 8

eokoukané Č E R V E N E C 2 0 0 8 M A L T A V A L L E T T A 107 120-124_etiopie6.indd 120 8.7.2008 15:35:30 E T I O P I E N eokoukané zážitky Pokud rádi fotografujete, můžete spojit příjemné s užitečným odpočinek v jedinečném prostředí

Více

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí.

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. Jenom proto, že je hezky, každý čeká, že budete venku a skotačitˮ nebo tak něco. A když venku netrávíte každou vteřinu, hned

Více

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Nikdo si mě za celý týden ani nevšiml. Jsem jen další nová studentka na nové škole. Přestoupila jsem z té minulé z toho důvodu, že se

Více

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých šišky vypadají jako velké hnědé knoflíky. V lese zavládlo

Více

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské.

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské. 1. kapitola (Petra) Stojím na chodbě budovy FSV UK a snažím se zorientovat v plánku. Nervózně si přitom pohrávám s propiskou. Náhle za sebou uslyším povědomý hlas: Honzo, kolikrát jsem ti říkal, že nechci,

Více

ZASTÁVKA NÁDRAŽÍ NEMOCNICE BANKA KINO RESTAURACE OBCHOD HOTEL POŠTA LETIŠTĚ PARK ŠKOLA

ZASTÁVKA NÁDRAŽÍ NEMOCNICE BANKA KINO RESTAURACE OBCHOD HOTEL POŠTA LETIŠTĚ PARK ŠKOLA BANKA HOTEL POŠTA NEMOCNICE OBCHOD ŠKOLA NÁDRAŽÍ ZASTÁVKA RESTAURACE KINO PARK LETIŠTĚ KDE? V / VE / NA ŠKOLA, POŠTA...ŠKOLE, POŠTĚ NEMOCNICE, OBCHOD KINO NÁDRAŽÍ LETIŠTĚ...NEMOCNICI, LETIŠTI...OBCHODĚ...KINĚ...NÁDRAŽÍ

Více

www.cestovanisvetem.cz

www.cestovanisvetem.cz Kolymbia, hotel Marathon turistické středisko Letovisko Kolymbia (též Kolimpia) Kolymbia se nachází na východní části ostrova Rhodos. Letovisko je vybudované především pro turistickou sezónu, takže na

Více

Hotel Montreal**+ Novinka! www.cdtravel.cz Řecko Zakynthos. ŘECKO Zakynthos / Alykes

Hotel Montreal**+ Novinka! www.cdtravel.cz Řecko Zakynthos. ŘECKO Zakynthos / Alykes Hotel Montreal**+ Novinka! Kontakt: Daniela Švábová, tel. 737 275 107, email: daniela.svabova@osz.org ŘECKO Zakynthos / Alykes www.cdtravel.cz Řecko Zakynthos / / / Poloha: jednoduchý rodinný hotel se

Více

VÝPRAVA DO NEZNÁMA Dnešní den je pro myší kluky Otíka a Tomíka opravdu výjimečný. Čeká je výprava do neznáma a půjdou úplně, ale úplně sami. Buďte opatrní, nabádal je táta, když se rozcházeli v předsíni

Více

PONDĚLÍ 10.2. Cusco s příchutí koky a morčete

PONDĚLÍ 10.2. Cusco s příchutí koky a morčete PONDĚLÍ 10.2. Cusco s příchutí koky a morčete V pondělí ráno jsme se rozloučili s Jitkou, dojeli na letiště a už za hodinku jsme přistávali v Cusco, výchozí bod pro cestu na Machu Picchu. Hostel jsme vybrali

Více

Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33

Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33 V poslední době se vám velmi daří. Vydali jste novou desku, sbíráte jedno ocenění za druhým a jste uprostřed vyprodaného turné. Co plánujete po jeho zakončení? 1 / 6 Turné se sice blíží ke svému závěru,

Více

Zahraniční stáž v Namibii Keetmanshoop

Zahraniční stáž v Namibii Keetmanshoop Zahraniční stáž v Namibii Keetmanshoop 15. 5. 13. 8. 2014 Julie Dvořáková (RPB) a Hanka Klyncyparová (VS) Základní informace před odjezdem: Před odjezdem je nezbytné zařídit očkování, vízum, letenky a

Více

Petra Soukupová. K moři

Petra Soukupová. K moři Petra Soukupová K moři Brno 2011 Petra Soukupová, 2007 Host vydavatelství, s. r. o., 2007, 2011 (elektronické vydání) ISBN 978 80 7294 420 0 Rodičům PETROVY DVĚ ŽENY 1/ Petr a Magda se potkávají Magda

Více

20.10.2014: Den čtvrtý první bodík pro Aničku, marný maratón Elišky a štěstí v neštěstí pro tátu

20.10.2014: Den čtvrtý první bodík pro Aničku, marný maratón Elišky a štěstí v neštěstí pro tátu 20.10.2014: Den čtvrtý první bodík pro Aničku, marný maratón Elišky a štěstí v neštěstí pro tátu I přes večerní předsevzetí, že ráno vstaneme dřív, se to příliš nedaří a z postele se soukáme asi v 9.30.

Více

Bournemouth 2.-8. listopadu 2015

Bournemouth 2.-8. listopadu 2015 Bournemouth 2.-8. listopadu 2015 1. den Skřipov Odjezd ze Skřipova v ranních hodinách. Klimatizovaný zahraniční autobus pravděpodobně externího dopravce bude přistaven ke škole. Autobus bude vybaven DVD,

Více

MORAVSKÁ EXPEDICE 1. - 4. srpna 2011

MORAVSKÁ EXPEDICE 1. - 4. srpna 2011 MORAVSKÁ EXPEDICE 1. - 4. srpna 2011 Itinerář: 1/8 2011 pondělí Česká Lípa Sever 13 30 Praha 15 00 17 10 Praha-Strahov, nešpory 18 00 Praha-Strahov, Mše svatá a kompletorium 2/8 2011 úterý 5 30 Praha,

Více

Motto: SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE. Učíme se pro život

Motto: SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE. Učíme se pro život SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE Leden 2012 Motto: Učíme se pro život Obsah : Beseda s policií.........1 Sportovní dopoledne..........2 INFO ze ZŠ a MŠ v nemocnici..3-4

Více

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ 1 Copyright Radomír Hanzelka, 2013 www.radomirhanzelka.cz Všechna práva vyhrazena Vytiskla a vydala: Nová Forma s.r.o. www.novaforma.cz Vydání první ISBN 2

Více

VÍTEJTE PRAŽSKÉ KULTURNÍ A JINÉ POCHOUTKY

VÍTEJTE PRAŽSKÉ KULTURNÍ A JINÉ POCHOUTKY jaro 2016 VÍTEJTE Vážení přátelé dobrého jídla a pití, právě jste otevřeli první vydání nového čtvrtletníku společnosti Ventura Food & Catering. Jak napovídá již samotný název našeho magazínu, rozhodli

Více

Předem nezbývá nic jiného, než poděkovat vedení našeho SC, že mi a mým kamarádům tento výjezd umožnili a zprostředkovali nám lupeny.

Předem nezbývá nic jiného, než poděkovat vedení našeho SC, že mi a mým kamarádům tento výjezd umožnili a zprostředkovali nám lupeny. Předem nezbývá nic jiného, než poděkovat vedení našeho SC, že mi a mým kamarádům tento výjezd umožnili a zprostředkovali nám lupeny. Děkuju :-) Už je tomu asi 5 let co jsem začal snít tenhle sen. Kdysi

Více

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve

Více

Co byste o této dívce řekli?

Co byste o této dívce řekli? Co byste o této dívce řekli? Jaké má vlastnosti? Co dělá? Jaká je to žákyně? Z jaké pochází rodiny? Upřesníte ještě něco v charakteristice této dívky? Doplníte teď něco na charakteristice dívky? Kdo by

Více

Hotel Green Bay*** Novinka! www.cdtravel.cz Řecko Thassos. ŘECKO Thassos / Trypiti

Hotel Green Bay*** Novinka! www.cdtravel.cz Řecko Thassos. ŘECKO Thassos / Trypiti Hotel Green Bay*** Kontakt: Henrieta Fagulová, tel. 606 226 673, email: fagulova@cdtravel.cz Novinka! ŘECKO Thassos / Trypiti www.cdtravel.cz / / Poloha: menší rodinný hotel s přátelským přístupem majitelů

Více

Co je správně? Doplňte slovesa v imperativu. obléknout si obout se. nesvlékat se nezouvat se. svléknout si zout se

Co je správně? Doplňte slovesa v imperativu. obléknout si obout se. nesvlékat se nezouvat se. svléknout si zout se Co je správně? 179/6 1. slunce zuří / září 2. rozzlobený člověk zuří / září 3. člověk, který chce to nejlepší, je náročný / špičkový 4 zboží, které má tu nejlepší kvalitu, je náročné / špičkové 5. situace

Více

ZKOUŠKA Z ČESKÉHO JAZYKA

ZKOUŠKA Z ČESKÉHO JAZYKA ZKOUŠKA Z ČESKÉHO JAZYKA NA ÚROVNI A1 PODLE SERR PRO TRVALÝ POBYT V ČR (MODELOVÁ VERZE) 1 ČÁST I: Čtení s porozuměním Úloha 1: Čtěte a pracujte s texty. Řešte úlohy 1-7. Je to pravda (ano), nebo není to

Více

Col de la Bonette aneb cesta do nebe mezi veterány (12.9.2009)

Col de la Bonette aneb cesta do nebe mezi veterány (12.9.2009) Col de la Bonette aneb cesta do nebe mezi veterány (12.9.2009) První výlet v Haute Porvence jsme naplánovali již doma. Inspirací se nám stala kniha Jak se jezdí do nebe, kterou jsme dostali k vánocům.

Více

Lekce 18 Na návštěvě. V jídelně.

Lekce 18 Na návštěvě. V jídelně. Lekce 18 Na návštěvě. V jídelně. 18.1 Struktury Co bude k obědu/k večeři? Dejte mi míň masa. Můžu dostat víc knedlíků? Proč nechceš jíst vepřové? Nesmím jíst vepřové, protože jsem muslim. Olga se seznámila

Více

Někde je přes vodu i můstek, ale to je nuda.

Někde je přes vodu i můstek, ale to je nuda. Ahoj kamarádi, Zvu vás všechny srdečně na tradiční cyklovýlet z Prahy do Příbrami. Máme tentokrát jubileum, je to již 10. ročník a o to více se na vás těším. Letos pojedeme trasou, která bude téměř kopírovat

Více

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu.

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu. Kapitola 2. ARIA Venku bylo zataženo. Žádná modrá obloha, ani slunce, ani stín. Proto bylo tak zvláštní, když se uprostřed parkoviště před nemocnicí jeden stín objevil. Nejdřív to byla jen taková skvrna,

Více

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let)

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) JAOS povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) Kapitola I. Jak to začalo a jak to u nás vypadá? Proč zrovna já? Koukej, ať už jsi zpátky v regenerační komoře! řekl nějaký hlas, když

Více

Řecko Peloponés. Hotel Ritsa** Novinka! www.cdtravel.cz. ŘECKO Peloponés / Tolo. Kontakt: Renata Hořejší, tel. 725 422 540, email: horejsi@cdtravel.

Řecko Peloponés. Hotel Ritsa** Novinka! www.cdtravel.cz. ŘECKO Peloponés / Tolo. Kontakt: Renata Hořejší, tel. 725 422 540, email: horejsi@cdtravel. www.cdtravel.cz Řecko Peloponés Hotel Ritsa** Novinka! Kontakt: Renata Hořejší, tel. 725 422 540, email: horejsi@cdtravel.cz ŘECKO Peloponés / Tolo / / / / / Poloha: malé, romantické městečko Tolo leží

Více

Závěrečná zpráva ze studijního pobytu na Tchaj-wanu. National Taiwan University of Science and Technology

Závěrečná zpráva ze studijního pobytu na Tchaj-wanu. National Taiwan University of Science and Technology Závěrečná zpráva ze studijního pobytu na Tchaj-wanu National Taiwan University of Science and Technology 1. Osobní údaje Jméno: Iuliia Ilinykh Kontakt: juliajulia663@gmail.com Délka pobytu: 18.02.2015

Více

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam FAJN TROCHU OČISTNÉ ANO Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam se chtěl zamyslet nad možnými důsledky. Ve světle její reakce považoval za nutné to probrat detailněji. Nekaz to kouzlo, požádala

Více

párty dle Vašeho přání, nápadů a požadavků slavnostní obědy,večeře, občerstvení svatby narozeninové oslavy pro vás i pro děti příprava konferencí

párty dle Vašeho přání, nápadů a požadavků slavnostní obědy,večeře, občerstvení svatby narozeninové oslavy pro vás i pro děti příprava konferencí párty dle Vašeho přání, nápadů a požadavků slavnostní obědy,večeře, občerstvení svatby narozeninové oslavy pro vás i pro děti příprava konferencí zajištění ubytování a dopravy pronájem prostorů realizace

Více

Můj pohled pozorování

Můj pohled pozorování Můj pohled pozorování Přemysl Vřeský Veselí nad Moravou 2013 Ájurvédská Instituce Dhanvantri, Praha ÚVOD Jmenuji se Přemysl Vřeský a ukončil jsem druhý ročník studia Ajurvédské instituce Dhanvantri obor

Více

14. června 2005. 16. června 2005

14. června 2005. 16. června 2005 14. června 2005 jsme s tátou dosmolili a odeslali naše vyjádření k psychologickýmu posudku. 16. června 2005 Včera Kili usnul vyčerpáním až poté, kdy jsem ho půl hodiny zdárně ignorovala a předstírala jsem,

Více

18.00 zahájení, přehlídka tanců taneční vystoupení 20.00 00.00 společná zábava, hraje Roman Grygar Vstupné pro veřejnost 100,- od osoby.

18.00 zahájení, přehlídka tanců taneční vystoupení 20.00 00.00 společná zábava, hraje Roman Grygar Vstupné pro veřejnost 100,- od osoby. Březen 2014 zdarma 18.00 zahájení, přehlídka tanců taneční vystoupení 20.00 00.00 společná zábava, hraje Roman Grygar Vstupné pro veřejnost 100,- od osoby. 1 Milí čtenáři, naše ZŠ v Nýdku se zapojila do

Více

HŘIŠTĚ A KOUPALIŠTĚ jako životabudič

HŘIŠTĚ A KOUPALIŠTĚ jako životabudič HŘIŠTĚ A KOUPALIŠTĚ jako životabudič Hřiště a koupaliště nás zaujala pro svou schopnost vytáhnout lidi ze zahrádek a Hřiště a koupaliště nás zaujala pro svou schopnost vytáhnout lidi ze zahrádek a gaučů,

Více

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš.

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš. Měsíc Do kluků jídlo doslova padalo. Jednak měli hlad jako vlci, ale také se už nemohli dočkat, až začnou pozorovat. Sotva dojedli poslední sousto, poprosili tatínka, aby jim dalekohled vynesl na zahradu.

Více

Asi to takhle doopravdy vypadalo, šedý nevýrazný snímek, ve kterém je ale ukryta velmi pěkná fotografie.

Asi to takhle doopravdy vypadalo, šedý nevýrazný snímek, ve kterém je ale ukryta velmi pěkná fotografie. Dobrý den, dovolil jsem si vybrat malý vzorek vašich fotografií a ukázat vám na nich několik chyb, kterých se při fotografování a následné úpravě dopouštíte. Fotografie jsou doopravdy vybrané zcela náhodně,

Více

Hřebenovka Nízkých Tater: 5 krásných dní nad civilizací

Hřebenovka Nízkých Tater: 5 krásných dní nad civilizací Stránka č. 1 z 5 Hřebenovka Nízkých Tater: 5 krásných dní nad civilizací 10. září 2007 9:31 Jít a dívat se minimálně pět dní na lidskou civilizaci jenom shora! Tenhle nevšední zážitek si můžete dopřát,

Více

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz František Ber Jak Ježíšek naděloval radost e-kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této

Více

T.O. Zlatý list. plackovací práce. Táborová kuchyně. 2016 Jaromír Bláha - Ježek

T.O. Zlatý list. plackovací práce. Táborová kuchyně. 2016 Jaromír Bláha - Ježek T.O. Zlatý list plackovací práce 2016 Jaromír Bláha - Ježek Úvod Úvod V této práci popíši práci vedoucích a přípravu jídla v táborové kuchyni a její vybavení. Již několikátým rokem dělám vedoucího v kuchyni

Více

Chaloupka. Blbe, sotva jsem zabrala a ty tu děláš takovej randál.

Chaloupka. Blbe, sotva jsem zabrala a ty tu děláš takovej randál. Chaloupka Ten les je nějakej divnej. A že jsem už lesů prošel dost. Lesy jsou různý. Hustý, řídký, tmavý, smíšený, smrkový, borový, nebo třeba zabordelený. Tenhle ne. Tenhle je prostě divnej. Takovej tichej.

Více

Týdenní zábavná dovolená v Riccione

Týdenní zábavná dovolená v Riccione Týdenní zábavná dovolená v Riccione Termín cesty: 28.8 4.9 2015 Počet osob: nabídka od 8 osob Doprava: letecky Highlights: 7-denní pobyt ve vyhlášeném letovisku - Riccione Gay pláž Osobní gay průvodce

Více

Poznáváme dřevěné kostely - část IV

Poznáváme dřevěné kostely - část IV Poznáváme dřevěné kostely - část IV Povídání bych mohla začít slovy klasika Vladislava Vančury "Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným". Nečekáme tedy na volný, ale deštivý víkend a vyjíždíme zcela

Více

KLIENT SI MUSÍ UMĚT UPŘÍMNĚ ODPOVĚDĚT

KLIENT SI MUSÍ UMĚT UPŘÍMNĚ ODPOVĚDĚT STAVBA ROZHOVOR KLIENT SI MUSÍ UMĚT UPŘÍMNĚ ODPOVĚDĚT Shodují se Martina a Michal Rosovi sympatičtí mladí manželé architekti. On navrhuje krásné domy, ona krásné interiéry skvěle se doplňují a investoři

Více

Deník mých kachních let. Září. 10. září

Deník mých kachních let. Září. 10. září Deník mých kachních let Září 10. září Kdybych začínala psát o deset dní dříve, bylo by zrovna 1. září. Den, na který jsem se těšila po několik let pravidelně, protože začínala škola. V novém a voňavém

Více

POMÓC, OBLUDA!!! Příchod do vesniničky Cilkular: Družina dorazí do malé vesnice jménem Cilkular, která leží u malého rybníčku pod Bílými vrchy:

POMÓC, OBLUDA!!! Příchod do vesniničky Cilkular: Družina dorazí do malé vesnice jménem Cilkular, která leží u malého rybníčku pod Bílými vrchy: POMÓC, OBLUDA!!! Úvod: Toto dobrodružství je určeno pro začínající hráče mezi 1-2 úrovni. Text psaný takto: je určen jen pro PJ. Text psaný takto: je určen pro hráče. Příchod do vesniničky Cilkular: Družina

Více

Řecko Lefkada. Achilleas studia *** www.cdtravel.cz. ŘECKO Lefkada / Nidri. Kontakt: Daniela Švábová, tel. 737 275 107, email: daniela.svabova@osz.

Řecko Lefkada. Achilleas studia *** www.cdtravel.cz. ŘECKO Lefkada / Nidri. Kontakt: Daniela Švábová, tel. 737 275 107, email: daniela.svabova@osz. www.cdtravel.cz Řecko Lefkada Achilleas studia *** Kontakt: Daniela Švábová, tel. 737 275 107, email: daniela.svabova@osz.org ŘECKO Lefkada / Nidri Poloha: studia leží v klidné okrajové části letoviska

Více

Kymco Grand Dink 125i - nová "štika" u Kymca

Kymco Grand Dink 125i - nová štika u Kymca http://www.skutrportal.cz/498-kymco-grand-dink-125i-nova-stika-u-kymca.html Kymco Grand Dink 125i - nová "štika" u Kymca Dostal jsem možnost otestovat jako první v ČR novinku od Kymca s názvem Grand Ding

Více

Výtvarná soutěž ŽÍZEŇ ANEB VODA NAD ZLATO. Vím Chci vědět Dozvěděl/a jsem se VÍM CHCI VĚDĚT DOZVĚDĚL/A JSEM SE

Výtvarná soutěž ŽÍZEŇ ANEB VODA NAD ZLATO. Vím Chci vědět Dozvěděl/a jsem se VÍM CHCI VĚDĚT DOZVĚDĚL/A JSEM SE Výtvarná soutěž ŽÍZEŇ ANEB VODA NAD ZLATO Vím Chci vědět Dozvěděl/a jsem se VÍM CHCI VĚDĚT DOZVĚDĚL/A JSEM SE Kvíz k vodě 1. Kolik vody zaujímá povrch planety? a) 61% b) 81% c) 71% 2. Jaký je chemický

Více

To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď vážně. Pokračovala. Musíte zhubnout, nebo vám začnu předepisovat prášky.

To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď vážně. Pokračovala. Musíte zhubnout, nebo vám začnu předepisovat prášky. Neviditelnost Tomáš Dušek Byl jsem na kontrole. Našli mi v krvi zbytkový alkohol a špatný cholesterol. Ptal jsem se své doktorky, co to znamená. To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď

Více

14 16 KH-57-03-297 -CS-C

14 16 KH-57-03-297 -CS-C 14 16 KH-57-03-297-CS-C Vy krásné vlaštovky! Evropská komise Tuto publikaci zpracovalo Generální ředitelství pro životní prostředí. Vychází ve všech úředních jazycích Evropské unie. Publikace je také k

Více

ZPRAVODAJ CHRÁNĚNÉHO BYDLENÍ

ZPRAVODAJ CHRÁNĚNÉHO BYDLENÍ ZPRAVODAJ CHRÁNĚNÉHO BYDLENÍ LEDEN ÚNOR 2015 Něco z pranostik lednových Jak vysoko v lednu leží sníh, tak vysoko tráva poroste. Je-li leden nejostřejší, bude roček nejplodnější. Je-li teplo v lednu, sahá

Více

Terénní exkurze Kavkaz 2016

Terénní exkurze Kavkaz 2016 Terénní exkurze Kavkaz 2016 Drazí kolegové, drahé kolegyně, Východoevropské vzdělávací a kulturní centrum, o.p.s. (EEECC) vás zve na Terénní exkurzi Kavkaz 2016. Exkurze vedená s důrazem na praktickou

Více

1. VARIANTA ČTRNÁCTIDENNÍ POBYT 3.8. 16.8.2011 S 20 TI LÉČENÍMI V RESORTU RAGARA BEACH

1. VARIANTA ČTRNÁCTIDENNÍ POBYT 3.8. 16.8.2011 S 20 TI LÉČENÍMI V RESORTU RAGARA BEACH POBYT NA FILIPÍNÁCH S FILIPÍNSKÝM LÉČITELEM ČTYŘI VARIANTY POBYTU 1. VARIANTA ČTRNÁCTIDENNÍ POBYT 3.8. 16.8.2011 S 20 TI LÉČENÍMI V RESORTU RAGARA BEACH Odlet z Prahy Ruzyně 1.8.2011 v 15.50 h. do Dubaje.

Více

Asistenční služba sv. Rafaela Diecézní charita Brno

Asistenční služba sv. Rafaela Diecézní charita Brno Co to je osobní asistence? Diecézní charita Brno Příručka pro zájemce o službu osobní asistence OSOBNÍ ASISTENCE je služba, která pomáhá, když někdo potřebuje pomoc. Pomáhá každý den, pomáhá u člověka

Více

Název projektu: EU Peníze školám. Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3498

Název projektu: EU Peníze školám. Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3498 Název projektu: EU Peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3498 Šablona: III/2 č. materiálu: VY_32_INOVACE_123 Jméno autora: Jana Lanková Třída/ročník: 2. stupeň ZŠ praktické - výuka

Více

Video č. 3 JAK ZAČÍT S ŽIVOU STRAVOU. Eva Peršinová 2015 www.vitarianstyle.com

Video č. 3 JAK ZAČÍT S ŽIVOU STRAVOU. Eva Peršinová 2015 www.vitarianstyle.com Video č. 3 JAK ZAČÍT S ŽIVOU STRAVOU 1 Krásný den Jmenuji se Eva Peršinová a vítám vás na webových stránkách www.vitarianstyle.com. Pojďme se nyní podívat na třetí video s názvem: Jak na to, v podstatě

Více

řecko Text a foto: Michael a Markéta Foktovi Voňavé kadění

řecko Text a foto: Michael a Markéta Foktovi Voňavé kadění téma měsíce řecko Text a foto: Michael a Markéta Foktovi Voňavé kadění Svíčky a kadidlo. Dvě věci, bez kterých si pravoslavný kostel snad ani nelze představit. Obě věci se vyrábějí už po staletí stejným

Více

Den kdy se vrátí láska k nám

Den kdy se vrátí láska k nám Den kdy se vrátí láska k nám obsazení: Tereza Petra Göbelová Petra Tereza Agelová 1. scéna pohoda Proslov DJ karaoke party hard repertoár Podvod, Holky z naší školky, Pohoda, Den kdy se vrátí láska k nám

Více

Hra Starých Vlkù. Kmenová akce! Duben

Hra Starých Vlkù. Kmenová akce! Duben 70 1999 Duben Návštìva Klerence Petr Na úterý 16.3. 1999 zorganizoval Lev návštìvu Národního divadla v Ostravì, kde hraje jeho mladší brácha hlavní roli Romea. Odjezd byl od DDM. Spoleènì s èleny ZS jsme

Více

R O Z H O V O R Y S U K R A J I N S K Ý M I D Ě T M I M U K A Č E V S K É H O I N T E R N Á T U

R O Z H O V O R Y S U K R A J I N S K Ý M I D Ě T M I M U K A Č E V S K É H O I N T E R N Á T U R O Z H O V O R Y S U K R A J I N S K Ý M I D Ě T M I Z M U K A Č E V S K É H O I N T E R N Á T U Pro časopis ZÁMEČEK foto, text: František Miker, Lukáš Pěkný, Aleš Dvořák Mukačevo Ukrajina, dne 2. 7.

Více

21 Seznam příloh. Příloha č.1 - Úspěchy v soutěžích. Příloha č.2 - Mistrovství ČR v šachu, tabulka. Příloha č.3 - Přednáška o polárních oblastech

21 Seznam příloh. Příloha č.1 - Úspěchy v soutěžích. Příloha č.2 - Mistrovství ČR v šachu, tabulka. Příloha č.3 - Přednáška o polárních oblastech 21 Seznam příloh Příloha č.1 - Úspěchy v soutěžích Příloha č.2 - Mistrovství ČR v šachu, tabulka Příloha č.3 - Přednáška o polárních oblastech Příloha č.4 - Ocenění školy za charitu Příloha č.5 Návštěva

Více

Ale jak to, že nás má tolik stát život s Pánem který dává spasení zdarma, který za nás - jak víme - cele zaplatil svým životem?

Ale jak to, že nás má tolik stát život s Pánem který dává spasení zdarma, který za nás - jak víme - cele zaplatil svým životem? Mt 13, 44-46 Podobenství o Království. Zvláštní obrazy, které PJ používal aby lidi přivedl k podstatě věci. Tentokrát o pokladu a perle které člověka stojí všechno co má. Chceme-li porozumět Ježíšovu sdělení,

Více

Olympiáda ve Vencouveru se zlomila do druhé půlky a my se vydali na letošní běžky do rodiště jednoho z potencionálních medailistů tohoto zimního

Olympiáda ve Vencouveru se zlomila do druhé půlky a my se vydali na letošní běžky do rodiště jednoho z potencionálních medailistů tohoto zimního Olympiáda ve Vencouveru se zlomila do druhé půlky a my se vydali na letošní běžky do rodiště jednoho z potencionálních medailistů tohoto zimního klání, do okolí Klínovce na hřebeny Krušných hor. Ty jsou

Více

z OBRAZ/SHOT POPIS DĚJE/STORY HUDBA/MUSIC RUCHY/SOUND POZNÁMKA/NOTES 1 Je videt fotoalbum, a starou ruku která táha fotku z albumu.

z OBRAZ/SHOT POPIS DĚJE/STORY HUDBA/MUSIC RUCHY/SOUND POZNÁMKA/NOTES 1 Je videt fotoalbum, a starou ruku která táha fotku z albumu. z OBRAZ/SHOT POPIS DĚJE/STORY HUDBA/MUSIC RUCHY/SOUND POZNÁMKA/NOTES 1 Je videt fotoalbum, a starou ruku která táha fotku z albumu. Táhání fotki z albumu. DŮLEŽITÉ: V CELÉM FILMU NENÍ ŽÁDNÝ DIALOG. Jenom

Více

REKONSTRUKCE JÍDELNY A ŠKOLNÍHO DVORA

REKONSTRUKCE JÍDELNY A ŠKOLNÍHO DVORA Září 2009 REKONSTRUKCE JÍDELNY A ŠKOLNÍHO DVORA Během prázdnin započala v areálu naší školy rozsáhlá rekonstrukce jídelny a školního dvora. Jak dlouho potrvá nevíme. Snad do poloviny listopadu. Bohužel

Více

Úchvatný snímek televizního vysílače v Torontu > V příloze posílám snímek televizního vysílače v Torontu, který je vysoký 553,33 m (nejvyšší stavba v

Úchvatný snímek televizního vysílače v Torontu > V příloze posílám snímek televizního vysílače v Torontu, který je vysoký 553,33 m (nejvyšší stavba v Úchvatný snímek televizního vysílače v Torontu > V příloze posílám snímek televizního vysílače v Torontu, který je vysoký 553,33 m (nejvyšší stavba v Kanadě). Solidní velikost, že??? Prosím, jak se nejrychleji

Více

Terénní exkurze Západní Sahara 2013

Terénní exkurze Západní Sahara 2013 Terénní exkurze Západní Sahara 2013 Drazí kolegové, drahé kolegyně, srdečně vás zveme na Terénní exkurzi Západní Sahara 2013, vedenou netradičním způsobem a zaměřenou na praktickou znalost terénu. Vítáni

Více

Vzduchoplavec Kráčmera. Kráčmera ve městě draka

Vzduchoplavec Kráčmera. Kráčmera ve městě draka Vzduchoplavec Kráčmera Kráčmera ve městě draka Scénář : Mikulík David Hlubuček Petr Glazarová Eliška Korbel Vojtěch Nečesal Patrik Režie: Mikulík David Postavy: Kráčmera Praděda Děti ( Janatová Daniela,

Více

Písek by Night. Šedá eminence. Lidský Setting

Písek by Night. Šedá eminence. Lidský Setting Písek by Night Šedá eminence Lidský Setting 12. - 16. srpna 2009 Obsah Obsah...2 Lidský setting...3 Zastupitelstvo...3 LARPolicie...3 Mafie...4 Měna ve světě Písek by Night Fufníky...4 Banka...5 2 Lidský

Více

Děkuju.-Prosím. Pozdravy : Ahoj! Nazdar! Dobrý den! Dobrou noc! Dobré ráno! Dobré odpoledne!

Děkuju.-Prosím. Pozdravy : Ahoj! Nazdar! Dobrý den! Dobrou noc! Dobré ráno! Dobré odpoledne! Sylabus 1.stupeň 2.třída Lekce 1 Co je to? Kolik to stojí? Jak se jmenujete? Jmenuju se.. Poslech CD 01 Děkuju.-Prosím. Pozdravy : Ahoj! Nazdar! Dobrý den! Dobrou noc! Dobré ráno! Dobré odpoledne! Zájmena

Více

Bleskový výsadek MOA v Anglii. (aneb Londýn-Cambridge-Canterbury)

Bleskový výsadek MOA v Anglii. (aneb Londýn-Cambridge-Canterbury) Bleskový výsadek MOA v Anglii (aneb Londýn-Cambridge-Canterbury) Rakovník jsme opouštěli ve středu 12. 9. kolem třetí hodiny odpolední. Přijel pro nás zájezdový autobus, kterým jsme po chvíli dorazili

Více

fotografický workshop krajinou jarního Českého Švýcarska v termínu: 3. 5. 6. 5. 2012 xxxx

fotografický workshop krajinou jarního Českého Švýcarska v termínu: 3. 5. 6. 5. 2012 xxxx fotografický workshop krajinou jarního Českého Švýcarska v termínu: 3. 5. 6. 5. 2012 xxxx úvod Vážení, jsem velmi mile potěšen, že Vás mohu přivítat na fotografickém workshopu pořádaným naší společností

Více

1. STARÉ POVĚSTI ČESKÉ - O PRAOTCI ČECHOVI

1. STARÉ POVĚSTI ČESKÉ - O PRAOTCI ČECHOVI 1. STARÉ POVĚSTI ČESKÉ - O PRAOTCI ČECHOVI Čti velmi pozorně text a odpovídej na otázky. Kdysi dávno žily u řeky Visly rodiny dvou bratrů. Jeden se jmenoval Čech a byl vojvodou, stařešinou, náčelníkem.

Více

AUDIT. OBJEKT AUDITU: ZŠ a MŠ Cehnice 105, 387 52

AUDIT. OBJEKT AUDITU: ZŠ a MŠ Cehnice 105, 387 52 AUDIT OBJEKT AUDITU: ZŠ a MŠ Cehnice 105, 387 52 INFORMACE O TÝMU, KTERÝ AUDIT PROVEDE: Vedoucí týmu: Šimon Kotrba Členové týmu: Šimon Kotrba, Libor Čech, Daniela Majerová, Karolína Křišťanová, Andrea

Více

Vonásek k tabuli Milan Kocmánek & Leopold Králík

Vonásek k tabuli Milan Kocmánek & Leopold Králík 16 TÝDENÍK ZVLÁŠTNÍ VYDÁNÍ PROSINEC 2007 S šipkovanou se jděte vycpat, pane učiteli, my dneska hrajeme radši šikanovanou! To už je tenhle měsíc třetí poznámka. Tady asi pomůže jedině pořádný výprask. Kde

Více

Lefteris studia. www.cdtravel.cz Řecko Santorini. ŘECKO Santorini / Kamari. Kontakt: Renata Hořejší, tel. 725 422 540, email: horejsi@cdtravel.

Lefteris studia. www.cdtravel.cz Řecko Santorini. ŘECKO Santorini / Kamari. Kontakt: Renata Hořejší, tel. 725 422 540, email: horejsi@cdtravel. Lefteris studia Kontakt: Renata Hořejší, tel. 725 422 540, email: horejsi@cdtravel.cz ŘECKO Santorini / Kamari www.cdtravel.cz Řecko Santorini / / / / / Popis ostrova: Santorini je ostrov určený spíše

Více

Dovolená v oblasti Nei Pori (Platamonas) s I.S.C.Sports a cestovní kanceláří Pradok

Dovolená v oblasti Nei Pori (Platamonas) s I.S.C.Sports a cestovní kanceláří Pradok GREECE TOUR 2012 Dovolená v oblasti Nei Pori (Platamonas) s I.S.C.Sports a cestovní kanceláří Pradok Po úspěších v minulých letech pokračujeme v pořádání oblíbené dovolené spojené se sportovním vyžitím.

Více

Cesta ke hvězdám Oldřiška Zíková

Cesta ke hvězdám Oldřiška Zíková Cesta ke hvězdám Oldřiška Zíková Každý si pod pojmem cesta ke hvězdám představí něco jiného. Jeden si bude představovat chodník slávy v Los Angeles, další si sní o své cestě ke hvězdám a někdo úplně jiný

Více

O letadélku Káňeti. Knihu od Bohumila Říhy. převyprávěly a nakreslily děti z MATEŘÍDOUŠKY Berlín, třídy ABC-do-ouška.

O letadélku Káňeti. Knihu od Bohumila Říhy. převyprávěly a nakreslily děti z MATEŘÍDOUŠKY Berlín, třídy ABC-do-ouška. O letadélku Káňeti Knihu od Bohumila Říhy převyprávěly a nakreslily děti z MATEŘÍDOUŠKY Berlín, třídy ABC-do-ouška. Tomešovic rodině se narodila Anežka. O tři roky později se jim narodil kluk Vojta. -

Více

ALARM TEST PRO CYKLISTY

ALARM TEST PRO CYKLISTY ALARM TEST PRO CYKLISTY Leden 2009 Číslo projektu: 1F44/L/058/050 Zadavatel: Ministerstvo dopravy Styčný pracovník: Ing. Blanka Sunkovská Datum: leden 2009 Zodpovědný řešitel: Mgr. Iva Provalilová Spoluřešitelé:

Více

Školní rok 2009/2010

Školní rok 2009/2010 Školní rok 2009/2010 Tak..:) Konečně máme za sebou další rok a za několik dní tady máme opět t prázdniny..:) Určit itě se už všichni těšíte t na ty dny plné koupání, užívání sluníčka, nějaká ta dovča atd.

Více

Deník Duchové. aneb naše kroky do neznáma...

Deník Duchové. aneb naše kroky do neznáma... Deník Duchové aneb naše kroky do neznáma... 24. března 2013 Jdeme do toho - přihláška do soutěže Název týmu - DUCHOVÉ Tým tvoří: Kapitánka Kačka Ducháčková Kontaktní osoba Dáša Ducháčková Psychická podpora

Více

Fara byla trochu bojovější, hlavně později, kdy jsme narazili na toalety

Fara byla trochu bojovější, hlavně později, kdy jsme narazili na toalety Navaříme jim samé dobroty!!! No, super bylo hlavně to bloudění!!! Děcka z Juventusu za chvíli přijedou, tak to tu musím nějak připravit Tento víkend je v Drahotuších, to je kousek od nás! Tak na tomhle

Více

ewrc.cz Finsko poprvé a určitě né naposledy Autor: -Doktor-, 31. 8. 2015 19:14

ewrc.cz Finsko poprvé a určitě né naposledy Autor: -Doktor-, 31. 8. 2015 19:14 Finsko poprvé a určitě né naposledy Autor: -Doktor-, 31. 8. 2015 19:14 Je to už hodně let, co padlo rozhodnutí jet alespoň jednou za rok podívat se na světovou rally. Už od prvního Německa jsme se bavili,

Více

AKCE NA CELÉ JARO, LÉTO A PRÁZDNINY 2015 PÁLENÍ ČARODĚJNIC, BEROUNKA, PRÁZDNINOVÁ VLTAVA A TÝDENNÍ TÁBOR

AKCE NA CELÉ JARO, LÉTO A PRÁZDNINY 2015 PÁLENÍ ČARODĚJNIC, BEROUNKA, PRÁZDNINOVÁ VLTAVA A TÝDENNÍ TÁBOR SPOLEK BLESK WWW.SDRUZENIBLESK.CZ, 777 624 456 AKCE NA CELÉ JARO, LÉTO A PRÁZDNINY 2015 PÁLENÍ ČARODĚJNIC, BEROUNKA, PRÁZDNINOVÁ VLTAVA A TÝDENNÍ TÁBOR Ahoj, tady jsou nové akce na letošní jaro a léto!!!

Více

Když přijdu domů, nikdy nevím kam si sednout.

Když přijdu domů, nikdy nevím kam si sednout. Když přijdu domů, nikdy nevím kam si sednout. Veletržní 11 Brno 2013 Zdeněk Ryneš/Ivana Bendová/Magdalena Borovková bílá židle, kterou jsem si dovezla z domu. Je má nejoblíbenější. chováme na ní šneky

Více

6 Slověnice, kemp Na Borkách - Ševětín 13,1 km

6 Slověnice, kemp Na Borkách - Ševětín 13,1 km 6 Slověnice, kemp Na Borkách - Ševětín 13,1 km 60 Itinerář Informace celk. dist. místo 0,0 0,0 kemp Na Borkách 3,2 3,2 Hůrky 4,3 1,1 Žižkův dub 6,1 1,8 odbočení vpravo ze zelené turistické trasy 7,1 1,0

Více