Masarykova univerzita v Brně Přírodovědecká fakulta Ústav experimentální biologie Oddělení mikrobiologie. Čeleď Filoviridae

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Masarykova univerzita v Brně Přírodovědecká fakulta Ústav experimentální biologie Oddělení mikrobiologie. Čeleď Filoviridae"

Transkript

1 Masarykova univerzita v Brně Přírodovědecká fakulta Ústav experimentální biologie Oddělení mikrobiologie Čeleď Filoviridae (Bakalářská práce studijního programu Biologie oboru Obecná biologie směr Mikrobiologie) Petra Polcrová Brno 2009

2 Děkuji vedoucímu bakalářské práce prof. RNDr. Zdeňku Hubálkovi, DrSc. za podnětné připomínky a cenné rady při zpracovávání této práce. 2

3 Obsah 1. Seznam použitých zkratek Úvod Cíl práce Čeleď Filoviridae Zařazení čeledi Tvar filovirů Struktura virionu Genom filoviru Základní strategie reprodukce filovirů Fylogeneze filovirů Virus Marburg Historie epidemií vyvolaných virem Marburg Zeměpisné rozšíření viru Marburg Virus Ebola Historie epidemií vyvolaných virem Ebola Zeměpisné rozšíření viru Ebola Hemoragická horečka Ebola (EHF) Průběh onemocnění Diagnostika Metody diagnostiky Terapie Prevence Pasivní imunizace Ebola Reston Diskuze Závěr Seznam literatury 28 3

4 1. Seznam použitých zkratek CDC Centers for Disease Control and Prevention (Centra pro kontrolu a prevenci nemocí), U.S.A. DRK Demokratická republika Kongo EHF Ebola hemorrhagic fever (hemoragická horečka Ebola) ELISA Enzyme-Linked ImmunoSorbent Assay (imunoenzymatický test) Ig imunoglobulin MHF Marburg hemorrhagic fever (hemoragická horečka Marburg) mrna messenger ribonucleic acid (mediátorová ribonukleová kyselina) RdRp RNA dependentní RNA polymeráza" RK Republika Kongo RT-PCR reverse transcription polymerase chain reaction (polymerázová řetězcová reakce s reverzní transkripcí) (S)GP (sekretovaný) glykoprotein -ssrna negative single-stranded ribonucleic acid (negativní jednořetězcová RNA) VHF viral hemorrhagic fever (virová hemoragická horečka) WHO World Health Organization (Světová zdravotnická organizace) 4

5 2. Úvod Zástupci čeledě Filoviridae patří kvůli své dosud neznámé evoluci a rezervoáru mezi nejvíce záhadné skupiny virů. Ne zcela pochopena zůstává zatím i jejich patogeneze (Sanchez a kol. 1995). Patří mezi původce přenosných virových zoonóz (nemoci vyvolané hlavně RNA viry, přenosné z živočichů na člověka) způsobujících virové hemoragické (krvácivé) horečky u lidí a primátů (Hubálek a Rudolf 2007). Pro tyto jedince (především gorily) jsou extrémně virulentní a v Africe pro ně znamenají smrtelné nebezpečí. Filoviry navozují krvácení do všech tkání přímo - poškozením endotelových buněk a krevních destiček nebo nepřímo zánětlivými a imunologickými procesy (Borio a kol. 2002). Epidemie se sice vyskytují sporadicky, kontagiozita a úmrtnost infikovaných jedinců jsou však velmi vysoké (Hubálek a Rudolf 2007). Virové hemoragické horečky (hemorrhagic fevers, HF) způsobují kromě filovirů také zástupci čeledí: Arenaviridae (virus Lassa a arenaviry Nového světa: virus Machupo - bolivijská HF, virus Junin - argentinská HF, virus Guanarito - venezuelská HF a virus Sabia - brazilská HF), Bunyaviridae (Nairovirus krymsko konžské HF), Flaviviridae (virus dengue - Dengue HF, virus žluté zimnice, virus omské HF, virus horečky kjasanurského pralesa), dále Phlebovirus (Rift Valley Fever Virus - Horečka Rift Valley) a Hantavirus (HF s ledvinovým syndromem). Možnost použití těchto virů jako biologické zbraně vyvolává oprávněné obavy, protože proti VHF zatím neexistují účinné vakcíny (Borio a kol. 2002). 5

6 3. Cíl práce Cílem práce je formou literární rešerše a kompilace podat přehled taxonomie a ekologie filovirů a shrnout dosavadní poznatky o klinice a epidemiologii emergentních nákaz filoviry vyvolávaných. 6

7 4. Čeleď Filoviridae 4.1. Zařazení čeledi Název čeledi je odvozený z latinského filo vláknitý a souvisí s tvarem virů (Žemla a kol. 1998). Filoviridae patří spolu s čeleděmi Paramyxoviridae, Rhabdoviridae a Bornaviridae do řádu Mononegavirales, který tvoří skupina virů živočišných, obalených, s negativní jednořetězcovou RNA (-ssrna viry). Čeleď je zastoupena dvěma rody: Ebolavirus a Marburgvirus (Růžičková 2008) Tvar filovirů Filoviry mají dlouhé vláknité viriony, které mohou být značně pleomorfní mohou nabývat tvarů prstenců, křivit se do tvaru U nebo 6 a také mohou být rozvětvené (Obr. 1). Dosahují průměru 80 nm a délky nm (Růžičková 2008). Z obalu virionu vyčnívají výběžky dlouhé asi 7 nm a vzdálené od sebe asi 10 nm (Žemla a kol. 1998). Obr. 1 Tvar filovirů převzato ze studijního materiálu (Růžičková 2008) 4.3. Struktura virionu Obal virionu obsahuje glykoprotein (kódovaný virem) a lipidy pocházející z plazmatické membrány hostitelské buňky (Žemla a kol. 1998). Virion je tvořen lineární ssrna a osmi proteiny (Obr. 2): 1. NP = nukleoprotein tvoří komplex s dřeňovými proteiny VP30 a VP35 (2. a 3.) 4. L protein = RNA dependentní RNA polymeráza (RdRp, replikázový komplex) - největší protein VP40 a VP24 = membránové proteiny; VP40 tvoří souvislou vrstvu, VP24 se nachází v nesouvislé vrstvě na vnitřní straně virionu; uplatňují se při sestavování virionu 7

8 GP/SGP = glykolyzované proteiny kódované stejným genem; transmembránový glykoprotein (GP) se nachází na povrchu viru a sekretovaný glykoprotein (SGP) - je jeho sekretovanou formou sloužící pro zvýšení cytotoxicity (je návnadou pro protilátky, viru se pak daří unikat imunitnímu systému hostitele) (Růžičková 2008). RNA má středový kanálek s průměrem 20 nm (Žemla a kol. 1998). Obr. 2 Struktura virionu filoviru upraveno podle Růžičkové (2008) V glykanech viru Ebola se nachází kyselina sialová, v glykanech viru Marburg ne (Žemla a kol. 1998) Genom filoviru RNA filovirů je lineární, nesegmentovaná, dosahuje velikosti 19 kb, obsahuje 7 genů, které kódují 8 proteinů. Geny jsou od sebe odděleny mezerníkovými oblastmi (Obr. 3). Okrajové sekvence nekódují žádný protein (Růžičková 2008). Filoviry mají neobvykle stabilní genom. Dokonce jen velmi malá změna v jejich dědičné informaci stačí k vyvolání další epidemie (i např. po 19 letech). Genom filovirů je pravděpodobně vyvinutý pro osídlení speciální niky v divočině (Sanchez a kol. 1995). RNA filoviru se skládá z genů: NP, VP35, VP40, GP/SGP, VP30, VP24 a L. Gen NP kóduje nukleoprotein, geny VP30, VP35, VP40 a VP24 kódují strukturální proteiny viru, gen GP glykoprotein a gen L RNA dependentní RNA polymerázu. U viru Ebola se částečně překrývají geny: VP35 s VP40, GP/SGP s VP30 a VP24 s L, u viru Marburg geny VP30 a VP24 (Růžičková 2008). 8

9 Obr. 3 - Struktura genomu viru Ebola převzato ze studijního materiálu (Růžičková 2008) 4.5. Základní strategie reprodukce filovirů Negativní jednořetězcová RNA je v jádře hostitelské buňky nejdříve přepsána - za katalytického působení RdRp (součást virionu) - na mrna, která je pak transportována do cytoplazmy. Zde jsou mrna vybavené čepičkou a polyadenylovaným koncem přeloženy do proteinů, přičemž každá mrna kóduje jeden protein. Část nově nasyntetizovaných proteinů katalyzuje replikaci virové ssrna na tzv. antigenomovou +ssrna (Obr.4). Druhá část proteinů stavební proteiny - je použita při sestavování samotného virionu. Antigenomová +ssrna se replikuje a vzniklá ssrna je zabalena do nového vironu (Růžičková 2008) Obr. 4 Schéma reprodukce filovirů upraveno podle Růžičkové (2008) 9

10 Zajímavým genem je GP/SGP, tzv. kryptogen ( skrytý gen ), který kóduje dva proteiny: GP a SGP s různými funkčními vlastnostmi podstatnými pro patogenní účinek filovirů. Pomocí RdRp (virový protein L) dochází u části mrna k inzerční editaci sedmi adeninů (Obr. 5). Díky posunu čtecího rámce je asi 20% mrna přeloženo do krátkého sekretovaného glykoproteinu. Transmembránový glykoprotein vzniká jako jeden řetězec ze 676 aminokyselin, později se rozdělí do podjednotek GP1 a GP2. Podjednotky GP1 ční vně z virionu a jsou zřejmě zodpovědné za vazbu na povrchové receptory hostitelské buňky, GP2 jsou vmezeřeny do vnitřní části virionu (Růžičková 2008). Obr. 5 Exprese genu GP/SGP upraveno podle Růžičkové (2008) (ORF open reading frame - gen) 4.6. Fylogeneze filovirů Rod Marburgvirus zahrnuje jeden druh Lake Victoria marburgvirus s několika rozpoznanými kmeny: Musoke (Keňa, 1980), Ratayczak (západní Německo 1967), Popp (západní Německo, 1967), Voege (Jugoslávie, 1967), Ozolin (Zimbabwe, 1975) a Marburg Ravn (Keňa, 1987) podle ICTV (2004). Dosud bylo objeveno pět genotypů viru Ebola: Ebola Zaire, Sudan, Ivory Coast, Bundibugyo a Reston. Všechny genotypy se od sebe navzájem liší svým genomem nejméně o %, což vysvětluje rozdílné ekologické niky, které osídlují a také jejich evoluci (Towner a kol. 2008). Genotypy Ebola Zaire a Ebola Ivory Coast spolu se vzdáleně příbuzným genotypem Ebola Bundibugyo jsou sesterské taxony a zároveň tvoří sesterskou větev s genotypy Ebola Sudan a Ebola Reston, které jsou geneticky vzdálenější jak je znázorněno na obr. 6 (Peterson a kol. 2004a). 10

11 Obr.6 - Fylogenetické vztahy mezi filoviry upraveno podle článku Towner a kol. (2008) 11

12 5. Marburgvirus Virus Marburg je pojmenovaný podle německého města, ve kterém byl popsán jeden z prvních případů (CDC 1988). Zdrojem nákazy jsou opice (kočkodan Cercopithecus aethiops), kaloni a člověk. Rezervoár tohoto viru je dosud neznámý. Potenciálním rezervoárem jsou kaloni v roce 2007 v Gabonu byla detekována RNA viru u 1,4% z 283 kaloňů Roussettus aegyptiacus a protilátky IgG u 11% jedinců (Hubálek a Rudolf 2007). Bylo zjištěno, že primáti jsou k infekci mnohem náchylnější než lidé, zdají se tak být vedlejším hostitelem viru, ale neexistuje pro to žádný důkaz (CDC 2009). Nemoc se u nich často projevuje inaparentně, kromě šimpanzů, u kterých je až 50% smrtnost (Hubálek a Rudolf 2007). Inkubační doba viru Marburg se pohybuje v rozmezí 3 10 dní, typicky je to 5 7 dní (CDC 1988). K přenosu viru Marburg dochází stejně jako u viru Ebola kontaktem s tělesnými tekutinami infikovaného jedince (slinami, krví a exkrety), iatrogenně (injekcí, transfuzí), ale i aerogenně - vzdušnou cestou (Hubálek a Rudolf 2007). Na rozdíl od hemoragických horeček Ebola (EHF) nebyly u epidemií VHF Marburg zaznamenány žádné velké nozokomiální nákazy. Jen šest z 32 zaznamenaných případů bylo způsobeno sekundárním přenosem - 5 v nemocnici a 1 sexuálním přenosem (Bausch a kol. 2003). Virus Marburg byl z ejakulátu pacienta izolován po 83. dnu nemoci (Borio a kol. 2002). Průběh hemoragické horečky Marburg (MHF), její diagnostika a terapie jsou stejné jako u hemoragické horečky Ebola. Letalita se pohybuje v rozmezí % (Hubálek a Rudolf 2007). 12

13 5.1. Historie epidemií vyvolaných virem Marburg Marburg, Německo a Bělehrad, Srbsko onemocnělo 31 pracovníků laboratoří zacházejících s materiálem infikovaných kočkodanů (Cercopithecus aethiops) dovezených z Ugandy; onemocnění podlehlo 7 osob (Hubálek a Rudolf 2007); ze šesti sekundárních přenosů nebylo zaznamenáno žádné úmrtí (CDC 1988) 1975 (únor) Wankie, Zimbabwe (Peterson a kol. 2004a) - úmrtí australského cestovatele; sekundární nákaza dvou osob, infekci přežily (CDC 1988) 1980 (leden) - Nzoia / Mt. Elgon, západní Keňa (Peterson a kol. 2004a) - nákaza francouzského inženýra; ošetřující lékař se nakazil, přežil, nemoc dál nešířil (CDC 1988) Mt. Elgon (jeskyně Kitum), Keňa úmrtí britského turisty; k šíření infekce nedošlo (Hubálek a Rudolf 2007) 1998 (říjen) (září) - Durba (důl na zlato Goroumbwa), Demokratická republika Kongo (DRK) případů, 83% pacientů zemřelo; mezi lidmi cirkulovalo 9 různých variant viru Marburg. Prvotní případy se vyskytly u mladých zlatokopů z nich 94% pracovalo v podzemí dolu Goroumbwa. Sekundárně se nákaza rozšířila mezi členy rodiny a ošetřovatele. Pár případů se také objevilo ve vedlejší vesnici Watsa. K ukončení epidemie došlo při záplavě dolu. Na základě rozhovorů se zdravotníky a obyvateli bylo zjištěno, že hemoragický syndrom Durby je s dolem spojován nejméně od roku U člověka, který přežil infekci z roku 1994, byly ještě detekovány protilátky proti viru. (Swanepoel a kol. 2007) severní Angola nemocných, 90% podlehlo 2007 Uganda - zemřelo 10 horníků z dolu na těžbu olova (Hubálek a Rudolf 2007) 5.2. Zeměpisné rozšíření viru Marburg Virus Marburg se vyskytuje na rozdíl od viru Ebola v sušších a více otevřených místech centrální a východní tropické Afriky, tedy dále směrem na jih a na východ jak můžeme vidět na obr. 7 (Peterson a kol. 2004a). Sekundárně se může vyskytovat i jinde, což je většinou způsobeno transportem infikovaných primátů (Hubálek a Rudolf 2007). 13

14 Obr. 7 Rozšíření viru Marburg upraveno podle článku Peterson a kol. (2004b) Červené odstíny - čím tmavší, tím přesnější odhad distribuce viru; čtvereček s tečkou uvnitř virus Marburg, (prázdný čtvereček Ebola Ivory Coast, trojúhelník Ebola Sudan, kroužek Ebola Zaire). 14

15 6. Virus Ebola Virus Ebola je pojmenovaný podle malé řeky v severovýchodní části Demokratické republiky Kongo (dřívější Zaire), kde byl poprvé izolován. Rod Ebolavirus zahrnuje pět různých genotypů s těmito rozpoznanými kmeny: Bundibugyo ebolavirus: Uganda (2007) Ivory Coast ebolavirus : Ivory Coast (Tai Forest 1994) Reston ebolavirus: Reston (1989), Philippines (1989), Siena (1992), Texas (1996) Sudan ebolavirus: Boniface (1976), Maleo (1979) Zaire ebolavirus: Mayinga (Zaire 1976), Zaire (Zaire 1976), Eckron (Zaire 1976), Tandala (Zaire 1977), Kikwit (Zaire 1995), Gabon (Zaire ) (ICTV 2004) Ebola Reston nezpůsobuje na rozdíl od ostatních genotypů viru Ebola nemoc u lidí, jen u některých jiných primátů. Zdrojem nákazy EHF jsou primáti včetně člověka. Přirozený rezervoár je dosud neznámý, pravděpodobně jsou jím netopýři a kaloni (viz dále). Nemoc u zvířete se často projevuje inaparentně, kromě šimpanzů, u kterých je až 50% smrtnost (Hubálek a Rudolf 2007). Inkubační doba viru Ebola se pohybuje v rozmezí 2 21 dnů, průměrná doba inkubace je 7 dní (Růžičková 2008). Nejkratší inkubační doba virů je u perkutánních infekcí (Borio a kol. 2002). Viry Ebola jsou přenášeny stejně jako virus Marburg kontaktem s tělesnými tekutinami infikovaného jedince (Hubálek a Rudolf 2007). Nejvyšší smrtností se vyznačují perkutánní infekce - na infekci způsobenou použitím kontaminované injekční jehly zemřelo během epidemie v Demokratické republice Kongo v roce osob z celkově nakažených 318 (Borio a kol. 2002). Všechny genotypy viru Ebola prokázaly ve výzkumných podmínkách schopnost šířit se vzduchem, v reálném světě nebyl kapénkový přenos mezi lidmi zaznamenán, vyloučit jej ale nelze (CDC 2002). Po epidemii v Kikwitu v roce 1995 byla v několika studiích pomocí metody RT-PCR zjištěna přítomnost viru Ebola v ejakulátu rekonvalescentů až 101 dnů po nástupu nemoci (Borio a kol. 2002). Pro virus Ebola je charakteristická vysoká kontagiozita - dochází i k nozokomiálním a laboratorním infekcím (Hubálek a Rudolf 2007). 15

16 6.1. Historie epidemií vyvolaných virem Ebola 1976 (září říjen) Ebola Zaire - Yambuku, Zaire (dnešní DRK) (Peterson a kol. 2004a) (Obr.8) první záznam Ebola VHF; epidemie v okolí nemocnice; 88% z 318 nakažených osob zemřelo; přenos blízkým kontaktem s pacientem nebo použitím kontaminované injekční stříkačky (CDC 1988) 1976 (červen listopad) Ebola Sudan Nzara, jižní Súdán (Peterson a kol. 2004a) (Obr.8) pracovník továrny na bavlnu; pozdější přenos v nemocnici; úroveň mortality mezi 284 případy byla 53% (CDC 1988) 1977 (červen) Ebola Zaire Bonduni, DRK (Peterson a kol. 2004a) - 1 případ (CDC 1988) 1979 (červenec říjen) Ebola Sudan - Nzara, Súdán (Peterson a kol. 2004a) (Obr.8) - 65% letalita (Hubálek a Rudolf 2007) 1989 Reston, Virginie import viru Ebola Reston z Filipín v primátech těžká onemocnění a úmrtí primátů (CDC 2009) 1994 (listopad) Ebola Ivory Coast - národní park Tai, Côte d Ivoire - případ veterináře, který prováděl pitvu infikovaného šimpanze nalezeného v národním parku; infekci přežil (Towner a kol. 2008) 1994 (prosinec) 1995 (únor) Ebola Zaire - Minkebe, Mekouka a/nebo Andock, Gabon (Peterson a kol. 2004a) - 80 případů (Hubálek a Rudolf 2007) 1995 (leden červen) Ebola Zaire - Kikwit, DRK (Peterson a kol. 2004a) (Obr.8) případů, 79% nemocných zemřelo (Hubálek a Rudolf 2007) Obr. 8 - Výskyt epidemií EHF v letech 1976, 1979 a 1995 převzato ze studijního materiálu (Růžičková 2008) 16

17 1995 (prosinec) Ebola Ivory Coast - Plibo, Côte d Ivoire / Liberia (Peterson a kol. 2004a) 1996 (únor) Ebola Zaire Mayibout, Gabon epidemie vyvolaná kontaktem s mrtvým šimpanzem (Rouquet a kol. 2005) 1996 (červen) 1997 (březen) Ebola Zaire - Booue, Gabon (Peterson a kol. 2004a) 2000 (30.8.) 2001 (9.1.) (první a poslední zaznamenaný případ) Ebola Sudan Gulu, Uganda 218 z 425 osob zemřelo (Francesconi a kol. 2003); výskyt dvou vzdálených epidemií v Mbarara a Masindi - vyvolané přestěhováním infikovaných pacientů z Gulu (Oyok a kol. 2001) V Africe bylo v letech zaznamenáno celkem 1524 případů EHF z těchto pacientů zemřelo (Hubálek a Rudolf 2007) Ebola Zaire - SV Gabon a SZ Kongo (Obr.9) celkem 5 epidemií: 1) 2001 (říjen) 2002 (květen) Gabon a Kongo (Rebuplika Kongo, RK) 2) 2002 (leden červen) Entsiami, RK 3) 2002 (květen červen) Oloba, RK 4) 2002 (prosinec) 2003 (duben) Mbomo a Kelle, RK 5) 2003 (listopad prosinec) Mbanza a Mbomo, RK (Rouquet a kol. 2005) Celkem tu zemřelo 264 lidí z 313 infikovaných. Všechny epidemie byly vyvolané kontaktem s infikovanými mršinami - především goril, šimpanzů a antilop. Od srpna 2001 do června 2003 bylo nalezeno v této oblasti téměř sto mršin. Byla zaznamenána dvě maxima v úmrtích těchto zvířat (Obr.10). První souvisí s oblastí Ekata v Gabonu (listopad prosinec 2001), kde bylo nalezeno 51 mršin, z toho 30 lidoopů a 8 antilop. Druhý největší výskyt uhynulých zvířat byl v gorilí rezervaci Lossi v Kongu (prosinec 2002 leden 2003) zde bylo nalezeno 17 lidoopů, 2 antilopy a 1 Cercopithecus cephus - kočkodan muido (Rouquet a kol. 2005) 17

18 Obr. 9 - Mapa lesní zóny mezi Gabonem a Republikou Kongo upraveno podle článku Rouquet a kol. (2005) Červené body znázorňují naleziště mrtvol infikovaných virem Ebola. Obr Počet uhynulých zvířat nalezených v pralese mezi Gabonem a RK v letech upraveno podle článku Rouquet a kol. (2005) 18

19 2007 Ebola Zaire - Kongo 372 případů, 166 pacientů zemřelo (Hubálek a Rudolf 2007) 2007 Ebola Bundibugyo (vzdáleně příbuzný viru Ebola Ivory Coast) - Uganda - 9 případů (Towner a kol. 2008) 6.2. Zeměpisné rozšíření viru Ebola Virus Ebola se vyskytuje ve vlhkých deštných pralesích centrální a západní Afriky - DRK, Kongo, Gabon, Uganda, Súdán, Kamerun, Côte d Ivoire a další (Obr. 11). Vhodné ekologické podmínky pro virus Ebola jsou také na Filipínách (Peterson a kol. 2004a). Obr. 11 Rozšíření viru Ebola upraveno podle článku Towner a kol. (2008) Černé tečky - Ebola Bundibugyo, červené Ebola Ivory Coast, zelené Ebola Sudan, žluté Ebola Zaire Hemoragická horečka Ebola (EHF) Ebola hemoragická horečka sice patří zoonózy, ale je také přenosná z jednoho člověka na druhého (Hubálek a Rudolf 2007). Je jednou z nejfatálnějších nemocí vyskytující se u lidí a primátů (letalita až 90%) (Borio a kol. 2002). Do lidské komunity určité oblasti je virus Ebola většinou zanesen jednou infikovanou osobou (Oyok a kol. 2001). Následuje šíření mezi lidmi, které je ale v počáteční fázi tedy 19

20 před příchodem symptomů vzácné, ne-li žádné. S trváním nemoci se zvyšuje nakažlivost (Borio a kol. 2002). V počátku se epidemie šíří hlavně v nemocnicích (Francesconi a kol. 2003), častý je také přenos na členy pacientovy rodiny a jeho blízké okolí a přenos kontaktem se zemřelým pacientem při rituálních obřadech (Oyok a kol. 2001) Průběh onemocnění Začátek EHF je náhlý. Prvotní symptomy se podobají chřipkovým syndromům objevuje se horečka, bolest hlavy, malátnost, bolest ve svalech a kloubech, sucho v hrdlu. Dále pacient trpí bolestmi břicha, průjmy, je extrémně unavený (Hubálek a Rudolf 2007). Po třetím dnu nemoci jsou běžné hemoragické projevy: dochází k otevřenému krvácení a objevuje se vyrážka po celém těle - krvavé tečky, tzv. petechie (Obr. 12) - pupínky podobné jako u spalniček, které se koncem prvního týdne onemocnění odlupují (CDC 1988). Mezi další nálezy patří faryngitida, konjunktivitida, neurologické poruchy, leukopenie, trombocytopenie, selhání ledvin, žloutenka, edémy, krvavá stolice i zvratky, kachexie (duševní sešlost), hypovolemický šok, pacientův obličej má výraz masky (Hubálek a Rudolf 2007). Obr. 12 petechie (převzato: Rekonvalescence může být zdlouhavá a komplikovaná slabostí, unaveností, anorexií, kachexií, ztrátou vlasů a bolestmi kloubů. Po prodělání VHF byly nahlášeny případy ohluchnutí, oslepnutí, dále narušení hybnosti, myelitida (zánět kostní dřeně nebo míchy), záněty střední vrstvy oční koule, osrdečníku, varlat, příušnice a slinivky břišní (Borio a kol. 2002). 20

21 Diagnostika Protože běžné laboratoře nejsou vybaveny pro rychlou identifikaci VHF, je nutno klinické vzorky ihned zasílat k vyšetření na speciálně vybavená pracoviště určená státem, která podávají zprávy CDC. Světová zdravotnická organizace (WHO) vydala následující směrnice pro kontrolu VHF za účelem včasné detekce a hlášení vzniklých epidemií: Podezření na VHF vyvolává: 1) horečka (od 38,3 C výše) trvající až tři týdny, 2) nevysvětlitelné krvácení a 3) přítomnost alespoň dvou z těchto projevů hemoragie: rudá vyrážka, krvácení z nosu, krev ve stolici, zvracení nebo vykašlávání krve (Borio a kol. 2002). Podezřelý případ musí být okamžitě nahlášen místnímu nebo státnímu zdravotnímu ústavu. Ihned musí být zahájena podpůrná léčba a podáván ribavirin, i když diagnóza infekce filoviry není potvrzena. Po prokázání infekce filoviry se ukončuje podávání ribavirinu (ribavirin je u VHF způsobených filoviry neúčinný). Ve zdravotnických zařízeních je potřeba zavést specifická bariérová opatření pro VHF a zajistit ochranu proti šíření aerosolů. Je-li to možné, používají se přenosné analyzátory, které vyžadují jen pár kapek krve a umožňují stanovit diagnózu přímo na pacientově pokoji. Snižuje se tak riziko ohrožení laboratorního perzonálu a kontaminace vybavení laboratoří (Borio a kol. 2002) Metody diagnostiky Pestrost klinického obrazu značně stěžuje včasnou detekci a zavedení opatření proti VHF (Borio a kol. 2002). Pro diagnostiku EHF v raném stadiu nemoci se používá metoda ELISA (detekce antigenu viru), IgM ELISA (detekce protilátky), RT PCR, elektronová mikroskopie a izolace viru. V pozdější fázi nemoci nebo po uzdravení se provádějí testy pro detekci protilátek IgG (čtyřnásobné zvýšení hladiny IgG) a IgM. Pro zpětnou diagnózu u zemřelých pacientů podezřelých na EHF byl vyvinut praktický diagnostický test využívající malé vzorky pacientovy pokožky (CDC 2002). Specifická diagnóza vyžaduje izolaci viru z krve nebo jiných tělních tekutin (na Vero buňkách či morčatech), která smí být prováděna jen v laboratořích se 4. stupněm bezpečnosti, tzv. BSL-4 (Hubálek a Rudolf 2007). 21

22 Terapie Zatím neexistuje žádná standardní léčba EHF (CDC 2002). Podstatou terapie je podpůrná léčba spočívající v pečlivém udržování vodní a elektrolytové rovnováhy, objemu krevního oběhu a krevního tlaku v cévách a v léčbě případných komplikujících infekcí. Někdy se nedaří upravit hypotenzi infuzemi, je proto nutné zavčas podat vazopresorické léky a sledovat hemodynamiku. Také může být v některých případech potřebná mechanická ventilace, renální dialýza a protikřečová terapie (Borio a kol. 2002) Prevence Efektivní prevence je znemožněna absencí vhodných antivirových léčiv a vakcíny (Borio a kol. 2002). Ošetřovatelé musí být schopni rozpoznat onemocnění EHF, provést diagnostické testy a musí být připraveni použít bezpečnostní izolační opatření (nosit ochranné oblečení, kompletně sterilizovat vybavení a izolovat pacienta). Cílem je zabránit kontaktu s tělními tekutinami pacienta nebo s tělem zemřelého (CDC 2002). Protože styk s těly zemřelých pacientů vyvolal již několikrát velké epidemie (např. EHF v roce 1995 v Kikwitu), je nutné dodržovat specifická opatření při pohřbech. Pitvat smí jen speciálně vyškolený perzonál a jen v případně nezbytnosti (Borio a kol. 2002). Standardní strategie použití oslabených virů jako lidské vakcíny se pro virus Ebola neprovádějí kvůli obavám z reverze viru zpět na divokou formu. Současné experimenty využívají metody rekombinantní DNA pro stimulaci cytotoxických T-lymfocytů. Pokusným morčatům byl do těla vpraven plazmid proti nukleoproteinu a glykoproteinům viru. Byla vyvolána buněčná a látková odpověď imunitního systému proti produktům těchto genů, ale ochrana před nimi nebyla úplná (Geisbert a kol. 2002) Pasivní imunizace Jako terapii nebo prevenci je také možno použít imunní plazmu rekonvalescentů. Problém je však v nedostatku pacientů, kteří nemoc přežili a v nedostatečném skladování této plazmy (Borio a kol. 2002). Je-li pro terapii zvolena imunní plazma, musí být kmenově specifická (pro genotypy Ebola Zaire a Sudan). Pacient je však při této terapii vystaven nebezpečí přenosu další virové infekce (CDC 1988). 22

23 6.4. Ebola Reston Virus Ebola Reston byl poprvé objeven v Restonu ve Virginii v primátech importovaných z Filipín. Dále byl zjištěn při importu v USA (1990 a 1996), v Itálii (1992) a na Filipínách (1996). Nákaza virem Ebola Reston může být letální pro primáty. Lidé mohou být vnímaví k infekci (v krvi podezřelého byly zjištěny protilátky proti viru), ale nedochází v nich ke vzniku nemoci. Přesto je Ebola Reston považována za vysoce rizikový patogen pro člověka, protože stále existuje možnost, že by mohla vyvolat nemoc u lidí a mezi nimi se také přenášet. Zatím neexistuje vakcína proti viru Ebola Reston (CDC 2009). Zatím je záhadou, jak se tento virus dostal z Afriky do 7000 mil vzdálených Filipín nebo jak se tu nezávisle na ostatních virech Ebola vyvinul. V současné době byl na Filipínách potvrzen virus Ebola Reston jako původce nemoci několika prasat, které byly původně podezřelé na prasečí reprodukční a respirační syndrom (PRRS), jehož původcem jsou viry z čeledi Arteriviridae (Khan 2009). U pěti lidí (farmářů), kteří přišli do kontaktu s nemocnými prasaty, byly potvrzeny protilátky IgG proti viru Ebola Reston. Znovu se tak potvrdilo, že Ebola Reston je sice přenosná na člověka, ale nevyvolává u něj nemoc. Virus je schopen přežívat v kontaminovaném syrovém mase, je tedy možné, že by distribucí infikovaného masa (čerstvého i mraženého) obchodními řetězci mohlo dojít k šíření viru (WHO 2009). 23

24 7. Diskuze Podle dosavadních výzkumů by mohli být rezervoárem filovirů někteří savci, neboť: 1) výsledky pokusů infekce rostlin a členovců filoviry byly negativní (např. experimentální inokulace rostlin virem Ebola Zaire nevedla k jejich infekci, což bylo zjištěno pomocí elektronové mikroskopie: Swanepoel a kol. 1996); 2) v těle malých savců, zejména netopýrů, se infekce zachovává a může dokonce docházet k amplifikaci viru; 3) určité druhy malých savců se mohly s filoviry v průběhu jejich evoluce setkat; 4) netopýři a jiní malí savci jsou známí jako rezervoáry jiných druhů virů. S největší pravděpodobností se jedná o savce malé, protože velké druhy jsou konzumovány místními obyvateli, přenos infekce na člověka by tak byl mnohem častější. Dále byli vyloučeni živočichové, kteří jsou ve vztahu k lidem komenzálové, protože by přišli často do kontaktu s lidmi pracujícími v okolí svých domů a infekce by byly opět frekventovanější (Peterson a kol. 2004b). Z historie epidemií vyvolaných filoviry lze usoudit, že zdrojem infekce jsou s největší pravděpodobností netopýři a kaloni. Primáti transportovaní z Ugandy do Evropy, kde byli zdrojem první epidemie hemoragické horečky Marburg (Německo a Srbsko, 1967), byli během nalodění v Ugandě chováni na ostrově Lake Victoria, na kterém žije spousta kaloňů. V druhé epidemii MHF v roce 1975 v Zimbabwe byli nakaženi turisté, kteří přenocovali v pokojích s netopýry. V první zaznamenané epidemii EHF v roce 1976 prvních 6 pacientů pracovalo v továrně na bavlnu v Súdánu, ve které byli přítomni netopýři. U infekcí MHF v letech 1980 a 1987, spojovaných se vstupem do jeskyně Kitum v Mount Elgon v Keni, byli kaloni a netopýři také přítomni. V roce 1994 v Cote d Ivoire byli pozorováni šimpanzi krmící se na fíkovníku s kaloni dva týdny před vypuknutím EHF vyvolané novým druhem viru Ebola. Primáti, transportovaní z Filipín do USA a Evropy, kde byli později zdrojem nákazy virem Ebola Reston, pocházeli z míst, kde byli vystaveni exkretům kaloňů (Swanepoel a kol. 2007). Zástupci některých druhů bezobratlých a obratlovců byli pokusně naočkováni virem Ebola Zaire. V tělech kaloňů a netopýrů byla podporována replikace a cirkulace vysokého počtu infekčních částic bez toho, aniž by tito živočichové nutně onemocněli. Úmrtí se objevila jen u netopýrů, kteří si nepřivykli laboratorním podmínkám (Swanepoel a kol. 1996). 24

25 Pro nalezení rezervoáru viru Marburg byl proveden výzkum fauny v okolí zlatokopeckého dolu Goroumbwa ve vesnici Durba v severovýchodní DRK (Swanepoel a kol. 2007). Zkoumáni byli: netopýři, hlodavci, rejsci, z členovců např. švábi, cvrčci, vosy, pavouci a roztoči netopýrů, dále pak někteří zástupci obratlovců. Byly odebrány vzorky krve, jater, plic, sleziny, ledvin, varlat, mozku, slinných žláz a plodů těhotných samiček. Tkáně obratlovců a členovců byly zpracovány a testovány na přítomnost filovirových RNA metodou RT-PCR a hnízdové PCR s primery pro geny L-proteinu a VP-35 proteinu viru. Vzorky krevních sér netopýrů a hlodavců byly testovány na přítomnost protilátek proti viru Marburg pomocí metody ELISA. Zatímco výsledky RT-PCR L-primeru byly negativní, hnízdová PCR proteinu VP-35 přinesla pozitivní výsledky vzorků z 8 zástupců podřádu netopýři: 1 Miniopterus inflatus (podčeleď létavci, čeleď netopýrovití), 7 Rhinolophus eloquens (čeleď vrápencovití) a ze čtyř jedinců druhu Rousettus aegyptiacus z podřádu kaloni. Metodou ELISA byla zjištěna přítomnost protilátek proti viru Marburg ve 20 vrápencích Rhinolophus eloquens a 32 kaloních Rousettus aegyptiacus. Fylogenetická analýza sekvencí získaných fragmentů genů VP létavců (8 netopýrů a 4 kaloňů) ukázala, že u 6 z nich odpovídá sekvencím izolovaným z virů od lidských pacientů této epidemie. Jedna sekvence se shoduje s izolátem z člověka infikovaného v roce 1975 (Zimbabwe) a zbývajících pět se ukázalo jako nové sekvence. Spolu s 9 lidskými variantami tak během této epidemie cirkulovalo 15 různých variant viru Marburg. Evoluce a zachování těchto různých genetických variant viru v omezené oblasti vyžaduje přiměřeně velkou populaci zvířat (rezervoár), stále se rozrůstající - reprodukcí nebo migrací, což je časté pro populace malých obratlovců a bezobratlých. Populace letounů (Chiroptera) v místě Goroumbwa dolu je tedy dobrým kandidátem na rezervoár viru Marburg. Přenos na jiné živočichy a člověka je uskutečněn kontaktem s tělesnými tekutinami infikovaných netopýrů nebo kaloňů buď přímo nebo kontaminovanou potravou, například ovocem (WHO 2009). U epidemií hemoragické horečky Ebola u lidí v letech (Gabon a Kongo) bylo zjištěno, že všem předcházely nejdříve epidemie u divoké zvěře. Proto byly varovány zdravotní ústavy Gabonu a Konga před hrozbou epidemie související s objevením infikovaných mršin divoké zvěře (Rouquet a kol. 2005). 25

26 U viru Ebola Reston byly zatím evidovány jen případy bezpříznaké nákazy zdravých dospělých osob, je tedy předčasné vyvozovat zdravotní následky ostatních skupin populace. V jakém ohrožení jsou lidé s oslabeným imunitním systémem, starší lidé, děti a těhotné ženy je zatím neznámé (WHO 2009). Pravděpodobnost vzplanutí epidemie a její rychlejší šíření se zvyšuje s častějšími vpády civilizace do afrických pralesů a zranitelností chudé populace, která nemá dostačující zdravotnictví (Sanchez a kol. 1995). Rostoucí mezinárodní cestování poskytuje příležitost pro import těchto infekcí do zemí, kde se VHF normálně nevyskytují a kde lékaři mají buď jen malou nebo žádnou zkušenost s původci tohoto onemocnění (CDC 1988). Eliminovat šíření VHF je možno izolací pacientů v nemocnicích s bezpečnostními prostředky, poučením veřejnosti o nebezpečí kontaktu se symptomatickými nebo zemřelými pacienty s VHF a také s uhynulými zvířaty, zvýšenou opatrností nemocničního personálu a zavedením speciálního pohřebního týmu (Oyok a kol. 2001). V dřívějším SSSR, Rusku a USA byl proveden výzkum použití původců hemoragických horeček pro bojové účely. Několik studií potvrdilo úspěšnou infekci primátů přípravkem aerosolu virů Ebola, Marburg, Lassa a arenavirů Nového světa. Bylo zjištěno, že k vyvolání infekce stačí jen několik virionů. Japonští teroristé sekty Aum Shinrikyo se pokusili získat virus Ebola pro přípravu biologické zbraně, neúspěšně. Vyvinutí biologické zbraně s viry VHF je kvůli nepřítomnosti účinných léků a vakcín proti nim považováno za příliš nebezpečné i pro potenciálního agresora (Borio a kol. 2002). Vědci a výzkumníci stojí před úkolem vyvinout další diagnostické metody pro rychlejší rozpoznání VHF a metody pro výrobu monoklonálních protilátek (Borio a kol. 2002). Cílem je zjistit specifické rizikové faktory pro získání nemoci, objasnit roli kapénkového přenosu a také prozkoumat detailněji virologické a klinické parametry infekce. Důležité je zdokonalení hlášení potenciálních epidemií národnímu dozorovému systému - surveillanci (Oyok a kol. 2001). Naléhavá je potřeba vyvinout terapii léčivy a vakcínu proti hemoragickým horečkám (Borio a kol. 2002). 26

27 8. Závěr V práci jsou uvedeny dosavadní poznatky o taxonomii a rozšíření zástupců čeledě Filoviridae a základy epidemiologie hemoragických horeček vyvolaných těmito viry. Zaměřila jsem se na vytvoření přehledu historie epidemií, na možnosti omezení šíření infekcí a především na objasnění přirozeného rezervoáru filovirů. Zdá se, že vhodným rezervoárem viru Marburg jsou kaloni hnízdící v jeskyních, zatímco rezervoárem viru Ebola by mohli být netopýři vyskytující se v pralese (Swanepoel a kol. 2007). Do práce jsem uvedla několik informací o epizoocii viru Ebola Reston u prasat, která v současné době probíhá na Filipínách. 27

28 9. Seznam použité literatury Bausch D.G., Borchert M., Grein T., Roth C., Swanepoel R., Libande M.L., Talarmin A., Bertherat E., Muyembe-Tamfum J-J., Tugume B., Colebunders R., Kondé K.M., Pirard P., Olinda L.L., Rodier G.R., Campbell P., Tomori O., Ksiazek T.G., Rollin P.E. (2003): Risk factors for Marburg hemorrhagic fever, Democratic Republic of the Congo. Emerg. Infect. Dis. 9: Borio L., Inglesby T., Peters C.J., Schmaljohn A.L., Hughes J.M., Jahrling P.B., Ksiazek T., Johnson K.M., Meyerhoff A., O Toole T., Ascher M.S., Bartlett J., Breman J.G., Eitzen E.M., Hamburg M., Hauer J., Henderson D.A., Johnson R.T., Kwik G., Layton M., Lillibridge S., Nabel G.J., Osterholm M.T., Perl T.M., Russell P., Tonat K. (2002): Hemorrhagic fever viruses as biological weapons. Medical and public health managment. J. Am. Med. Ass. 287: CDC (1988): Managment of patiens with suspected viral hemorrhagic fever. Morb. Mort. Wk. Rep. 37(S-3). 16s. CDC (2002): Ebola hemorrhagic fever information packet. Special Pathogens Branch. October s. CDC (2009): Questions and answers about Ebola Reston virus in pigs, Philippines. Special Pathogens Branch. March 10. (Staženo ). Francesconi P., Yoti Z., Declich S., Onek P.A., Fabiani M., Olango J., Andraghetti R., Rollin P.E., Opira C., Greco D., Salmaso S. (2003): Ebola hemorrhagic fever transmission and risk factors of contacts, Uganda. Emerg. Infect. Dis. 9: Geisbert T.W., Pushko P., Anderson K., Smith J., Davis K.J., Jahrling P.B. (2002): Evaluation in nonhuman primates of vaccines against Ebola virus. Emerg. Infect. Dis. 8: Hubálek Z., Rudolf I. (2007): Mikrobiální zoonózy a sapronózy. 2. vyd. MU Brno. 176s. 28

29 ICTV (2004): (Staženo ). Khan A.S. (2009): A new twist for Ebola: Reston-infected pigs in the Philippines. Public Health Matters (Blog). January 5. (Staženo ). Oyok T., Odonga C., Mulwani E., Abur J., Kaducu F., Akech M., Olango J., Onek P., Turyanika J., Mutyaba I. a kol. (2001): Outbreak of Ebola hemorrhagic fever Uganda, August January Morb. Mort. Wk. Rep. 50: Peterson A.T., Bauer J.T., Mills J.N. (2004a): Ecologic and geographic distribution of filovirus disease. Emerg. Infect. Dis. 10: Peterson A.T., Carroll D.S., Mills J.N., Johnson K.M. (2004b): Potential mammalian filovirus reservoirs. Emerg. Infect. Dis. 10: Rouquet P., Froment J-M., Bermejo M., Kilbourn A., Karesh W., Reed P., Kumulungui B., Yaba P., Délicat A., Rollin P.E., Leroy E.M. (2005): Wild animal mortality monitoring and human Ebola outbreaks, Gabon and Republic of Congo, Emerg. Infect. Dis. 11: Růžičková V. (2008): Molekulární biologie virů (studijní materiály MUNI). Sanchez A., Ksiazek T.G., Rollin P.E., Peters C.J., Nichol S.T., Khan A.S., Mahy B.W.J. (1995): Reemergence of Ebola virus in Africa. Emerg. Infect. Dis. 1: Swanepoel R., Leman P.A., Burt F.J., Zachariades N.A., Braack L.E.O., Ksiazek T.G., Rollin P.E., Zaki S.R., Peters C.J. (1996): Experimental inoculation of plants and animals with Ebola virus. Emerg. Infect. Dis. 2: Swanepoel R., Smit S.B., Rollin P.E., Formenty P., Leman P.A., Kemp A., Burt F.J., Grobbelaar A.A., Croft J., Bausch D.G., Zeller H., Leirs H., Braack L.E.O., Libande M.L., Zaki S., Nichol S.T., Ksiazek T.G., Paweska J.T. (2007): Studies of reservoir hosts for Marburg virus. Emerg. Infect. Dis. 13:

30 Towner J.S., Sealy T.K., Khristova M.L., Albariño C.G., Conlan S., Reeder S.A., Quan P-L., Lipkin W.I., Downing R., Tappero J.W., Okware S., Lutwama J., Bakamutumaho B., Kayiwa J., Comer J.A., Rollin P.E., Ksiazek T.G., Nichol S.T. (2008): Newly discovered Ebola virus associated with hemorrhagic fever outbreak in Uganda. PLoS Pathog. November, vol. 4, no. 11., e doi: /journal.ppat WHO (2009): Ebola Reston found in domestic pigs in the Philippines. Frequently asked questions about Ebola Reston virus and human health. (Staženo ). Žemla J., Čiampor F., Labuda M. (1998): Špeciálna virológia. 1. vyd. Bratislava: SAP. 228 s. Použité URL stránky:

Krvácivá horečka (Ebola)

Krvácivá horečka (Ebola) Krvácivá horečka (Ebola) Autor: Petra Grénarová Výskyt Virus Ebola je pojmenován podle řeky Ebola v jižním Súdánu, v jejíž blízkosti byl tento virus roku 1976 poprvé zaznamenán. Ve stejném roce se objevil

Více

Strašák EBOLA TÝKÁ SE TAKÉ NÁS EVROPANY? Bc. Helena Marcinková

Strašák EBOLA TÝKÁ SE TAKÉ NÁS EVROPANY? Bc. Helena Marcinková Strašák EBOLA TÝKÁ SE TAKÉ NÁS EVROPANY? Bc. Helena Marcinková Ebola a Česká republika máme se bát? Jaké je riziko, že se Ebola dostane do České republiky a začne se tu šířit? Riziko pro turisty nebo obchodní

Více

Virové hepatitidy. MUDr. Jana Bednářová, PhD. OKM FN Brno

Virové hepatitidy. MUDr. Jana Bednářová, PhD. OKM FN Brno Virové hepatitidy MUDr. Jana Bednářová, PhD. OKM FN Brno Hepatitida A Taxonomie: Picornaviridae, Hepatovirus Morfologie: neobalený ssrna-virus pozitivní polarity, nesegmentovaný, 27 32 nm Stabilita: termostabilní

Více

Očkování cestovatelů. 1. infekční klinika 2. lékařská fakulta, Univerzita Karlova v Praze

Očkování cestovatelů. 1. infekční klinika 2. lékařská fakulta, Univerzita Karlova v Praze Očkování cestovatelů Milan Trojánek 1. infekční klinika 2. lékařská fakulta, Univerzita Karlova v Praze Klinika infekčních, parazitárních a tropických nemocí Nemocnice Na Bulovce, Praha Cestovní a

Více

specifickou léčbu, 8. záškrt, 9. spalničky, 10. zarděnky.

specifickou léčbu, 8. záškrt, 9. spalničky, 10. zarděnky. ODHAD RIZIKA A TYPOVÉ SITUACE PŘI PODEZŘENÍ NA VÝSKYT INFEKČNÍHO ONEMOCNĚNÍ NA PALUBĚ LETADLA PRO POTŘEBU SOUČINNOSTI SE SLOŽKAMI INTEGROVANÉHO ZÁCHRANNÉHO SYSTÉMU Přehled typových situací při podezření

Více

EBOLA CO MOŽNÁ NEVÍTE

EBOLA CO MOŽNÁ NEVÍTE EBOLA CO MOŽNÁ NEVÍTE MUDr. Jana Vidunová ZZS Plzeňského kraje HISTORIE poprvé popsána již v roce 1976 název podle říčky Ebola nacházející na území dnešní Demokratické republiky Kongo od roku 1976 asi

Více

Hantavirové onemocnění s úmrtím. Mgr. Monika Kurucová - ÚP Kladno

Hantavirové onemocnění s úmrtím. Mgr. Monika Kurucová - ÚP Kladno Hantavirové onemocnění s úmrtím Mgr. Monika Kurucová - ÚP Kladno Co jsou to hantaviry? řadí se dočeledi Bunyaviridae obalené RNA viry hantavirové infekce jsou zoonózy, jejich rezervoárem jsou běžní drobní

Více

Obecná epidemiologie. MUDr. Miroslava Zavřelová Ústav preventivního lékařství, odd. epidemiologie infekčních chorob

Obecná epidemiologie. MUDr. Miroslava Zavřelová Ústav preventivního lékařství, odd. epidemiologie infekčních chorob Obecná epidemiologie MUDr. Miroslava Zavřelová Ústav preventivního lékařství, odd. epidemiologie infekčních chorob Epidemiologie Studium hromadně se vyskytujících jevů Stanovení opatření intervence Analýza

Více

Epidemiologie. MUDr. Miroslava Zavřelová Ústav ochrany a podpory zdraví LF MU

Epidemiologie. MUDr. Miroslava Zavřelová Ústav ochrany a podpory zdraví LF MU Epidemiologie MUDr. Miroslava Zavřelová Ústav ochrany a podpory zdraví LF MU Epidemiologie Studium hromadně se vyskytujících jevů Stanovení opatření intervence Analýza efektivity intervence Epidemiologie

Více

EBOLA pokyny při výskytu onemocnění. pro potřeby ambulantních specialistů SAOF

EBOLA pokyny při výskytu onemocnění. pro potřeby ambulantních specialistů SAOF EBOLA pokyny při výskytu onemocnění! pro potřeby ambulantních specialistů SAOF virus eboly řadí se mezi filoviry (RNA viry) známe 5 typů ebola viru : Zaire, Bundibugyo, Sudan, Reston, Taï Forest. dnešní

Více

KOTVA CZ.1.07/1.4.00/21.3537

KOTVA CZ.1.07/1.4.00/21.3537 KOTVA CZ.1.07/1.4.00/21.3537 Identifikátor materiálu EU: PRIR - 60 Anotace Autor Jazyk Vzdělávací oblast Vzdělávací obor PRIR = Oblast/Předmět Očekávaný výstup Speciální vzdělávací potřeby Prezentace žáka

Více

Výskyt a význam infekce Borna disease virem u pacientů léčených

Výskyt a význam infekce Borna disease virem u pacientů léčených Výskyt a význam infekce Borna disease virem u pacientů léčených pro závislost Sylva Racková Psychiatrická klinika LF UK v Plzni AT konference 28.04. 2010, Špindlerův Mlýn Borna Disease virus (BDV) charakteristika

Více

Ebola rok poté. J. Smetana R. Chlíbek R. Šošovičková M. Špliňo. Katedra epidemiologie Fakulta vojenského zdravotnictví UO, Hradec Králové

Ebola rok poté. J. Smetana R. Chlíbek R. Šošovičková M. Špliňo. Katedra epidemiologie Fakulta vojenského zdravotnictví UO, Hradec Králové Ebola rok poté J. Smetana R. Chlíbek R. Šošovičková M. Špliňo 1 Katedra epidemiologie Fakulta vojenského zdravotnictví UO, Hradec Králové 2 Ebola (Ebola virus disease, Ebola haemorrhagic fever, EVD) Smrtnost

Více

Elektronoptický snímek viru mozaikové choroby tabáku. Mozaiková choroba tabáku. Schéma viru mozaikové choroby tabáku

Elektronoptický snímek viru mozaikové choroby tabáku. Mozaiková choroba tabáku. Schéma viru mozaikové choroby tabáku Obecná virologie Viry lat. virus šťáva, jed, v lékařské terminologii infekční činitel 1879 1882: první pokusný přenos virového onemocnění (mozaiková choroba tabáku) 1898: první pokusný přenos živočišného

Více

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 I n v e s t i c e d o r o z v o j e v z d ě l á v á n í Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním

Více

Epidemiologie nákaz vyvolaných hantaviry přenášených z volně žijících hlodavců na člověka - rizika při pobytu v přírodě

Epidemiologie nákaz vyvolaných hantaviry přenášených z volně žijících hlodavců na člověka - rizika při pobytu v přírodě Epidemiologie nákaz vyvolaných hantaviry přenášených z volně žijících hlodavců na člověka - rizika při pobytu v přírodě RNDr. Marie Vacková, CSc. Katedra epidemiologie Fakulta vojenského zdravotnictví

Více

The cell biology of rabies virus: using stealth to reach the brain

The cell biology of rabies virus: using stealth to reach the brain The cell biology of rabies virus: using stealth to reach the brain Matthias J. Schnell, James P. McGettigan, Christoph Wirblich, Amy Papaneri Nikola Skoupá, Kristýna Kolaříková, Agáta Kubíčková Historie

Více

Obsah. IMUNOLOGIE... 57 1 Imunitní systém... 57 Anatomický a fyziologický základ imunitní odezvy... 57

Obsah. IMUNOLOGIE... 57 1 Imunitní systém... 57 Anatomický a fyziologický základ imunitní odezvy... 57 Obsah Předmluva... 13 Nejdůležitější pojmy používané v textu publikace... 14 MIKROBIOLOGIE... 23 Mikroorganismy a lidský organismus... 24 Třídy patogenních mikroorganismů... 25 A. Viry... 25 B. Bakterie...

Více

Virus lidského imunodeficitu. MUDr. Jana Bednářová, PhD. OKM FN Brno

Virus lidského imunodeficitu. MUDr. Jana Bednářová, PhD. OKM FN Brno Virus lidského imunodeficitu MUDr. Jana Bednářová, PhD. OKM FN Brno HIV Human Immunodeficiency Virus AIDS Acquired Immunodeficiency Syndrome SIDA Syndrome d immuno-déficience acquise Historie původně opičí

Více

SARS - Severe Acute Respiratory Syndrome (těžký akutní respirační syndrom).

SARS - Severe Acute Respiratory Syndrome (těžký akutní respirační syndrom). SARS - Severe Acute Respiratory Syndrome (těžký akutní respirační syndrom). Charakteristika: SARS je závažné respirační onemocnění probíhající převážně jako těžká atypická pneumonie, komplikovaná respirační

Více

Klinické formy sezónn. M.Havlíčková, H.Jiřincová, J.Kynčl

Klinické formy sezónn. M.Havlíčková, H.Jiřincová, J.Kynčl Klinické formy sezónn nní, aviárn rní a nové chřipky u člověka M.Havlíčková, H.Jiřincová, J.Kynčl Ptačí chřipka - byla, je i bude, rezervoár nových subtypů, u člověka často velmi těžký průběh Sezónní chřipka

Více

Akutní a chronické hepatitidy

Akutní a chronické hepatitidy Akutní a chronické hepatitidy MUDr. Jana Bednářová, PhD. Oddělení klinické mikrobiologie FN Brno Hepatitida zánět a poškození jater různými etiologickými agens zahrnujícími neinfekční příčiny i různá infekční

Více

STŘEDNÍ ZDRAVOTNICKÁ ŠKOLA A VYŠŠÍ ODBORNÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ ŽĎÁR NAD SÁZAVOU OBECNÁ EPIDEMIOLOGIE MGR. IVA COUFALOVÁ

STŘEDNÍ ZDRAVOTNICKÁ ŠKOLA A VYŠŠÍ ODBORNÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ ŽĎÁR NAD SÁZAVOU OBECNÁ EPIDEMIOLOGIE MGR. IVA COUFALOVÁ STŘEDNÍ ZDRAVOTNICKÁ ŠKOLA A VYŠŠÍ ODBORNÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ ŽĎÁR NAD SÁZAVOU OBECNÁ EPIDEMIOLOGIE MGR. IVA COUFALOVÁ EPIDEMIOLOGIE je obor, který zkoumá rozložení infekčních chorob v populaci, sleduje

Více

Co je prasečí chřipka?

Co je prasečí chřipka? Co je prasečí chřipka? Prasečí chřipka je respirační onemocnění u prasat způsobené virem chřipky typu A, které u nich často propuká. Lidé za normálních okolností touto nemocí neonemocní, ale k nakažení

Více

Zkušenosti s laboratorní diagnostikou infekcí virem Zika. Hana Zelená NRL pro arboviry Zdravotní ústav se sídlem v Ostravě

Zkušenosti s laboratorní diagnostikou infekcí virem Zika. Hana Zelená NRL pro arboviry Zdravotní ústav se sídlem v Ostravě Zkušenosti s laboratorní diagnostikou infekcí virem Zika Hana Zelená NRL pro arboviry Zdravotní ústav se sídlem v Ostravě Základní charakteristika viru Zika Čeleď Flaviviridae, rod Flavivirus obalený RNA

Více

Klíšťová encefalitida

Klíšťová encefalitida Klíšťová encefalitida Autor: Michaela Měkýšová Výskyt Česká republika patří každoročně mezi státy s vysokým výskytem klíšťové encefalitidy. Za posledních 10 let připadá přibližně 7 nakažených osob na 100

Více

Epidemie Q horečky v Nizozemí a situace v ČR

Epidemie Q horečky v Nizozemí a situace v ČR Epidemie Q horečky v Nizozemí a situace v ČR Kateřina Fabiánová, Čestmír Beneš SZÚ Praha 24. Pečenkovy epidemiologické dny, 15. 17. 9.2010 České Budějovice Epidemiologické charakteristiky Původce: Coxiella

Více

Vývoj vakcín proti horečkám dengue, chikungunya a Zika

Vývoj vakcín proti horečkám dengue, chikungunya a Zika Vývoj vakcín proti horečkám dengue, chikungunya a Zika MUDr. Milan Trojánek, Ph.D. Klinika infekčních nemocí 2. lékařská fakulta, Univerzita Karlova v Praze Katedra infekčních nemocí Institut postgraduálního

Více

PAROTITIDA VRACEJÍCÍ SE ONEMOCNĚNÍ. Vlasta Štěpánová 1, Miroslav Fajfr 1,2, Lenka Plíšková 3

PAROTITIDA VRACEJÍCÍ SE ONEMOCNĚNÍ. Vlasta Štěpánová 1, Miroslav Fajfr 1,2, Lenka Plíšková 3 PAROTITIDA VRACEJÍCÍ SE ONEMOCNĚNÍ Vlasta Štěpánová 1, Miroslav Fajfr 1,2, Lenka Plíšková 3 Ústav klinické mikrobiologie 1, Ústav klinické biochemie a diagnostiky 3, Fakultní nemocnice Hradec Králové,

Více

Molekulární epidemiologie a možnosti zoonotického přenosu viru hepatitidy E v České republice

Molekulární epidemiologie a možnosti zoonotického přenosu viru hepatitidy E v České republice Molekulární epidemiologie a možnosti zoonotického přenosu viru hepatitidy E v České republice P. Vašíčková, M. Kubánková Výzkumný ústav veterinárního lékařství, v.v.i. Brno HRADECKÉ VIROLOGICKÉ DNY 2016

Více

SAMOSTATNÁ PRÁCE 2012 jmeno a prijmeni

SAMOSTATNÁ PRÁCE 2012 jmeno a prijmeni ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA V PLZNI SAMOSTATNÁ PRÁCE 2012 jmeno a prijmeni ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA V PLZNI Příušnice Samostatná práce Informatika a výpočetní technika KIV/IFYER jmeno a prijmeni Obsah 1 Příušnice

Více

NEBUNĚČNÁ ŽIVÁ HMOTA VIRY

NEBUNĚČNÁ ŽIVÁ HMOTA VIRY NEBUNĚČNÁ ŽIVÁ HMOTA VIRY Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje 11.3.2011 Mgr.Petra Siřínková Rozdělení živé přírody 1.nadříše.PROKARYOTA 1.říše:Nebuněční

Více

Laboratorní di agnostik HBV HCV a Vratislav Němeček Státní zdravotní stav ústav

Laboratorní di agnostik HBV HCV a Vratislav Němeček Státní zdravotní stav ústav Laboratorní diagnostika HBV a HCV Vratislav Němeček Státní zdravotní ústav Rozdílná role sexuálního 30 přenosu HBV a HCV 25 Rozdíly v četnosti virové nálože 20 15 10 HCV RNA HBV DNA HBV 5 hlavní způsoby

Více

Epidemiologie spály. MUDr. František BEŇA

Epidemiologie spály. MUDr. František BEŇA Epidemiologie spály MUDr. František BEŇA Klinický obraz a diagnostika infekce Charakteristickým příznakem - exantém, pokud streptokok skupiny A produkuje pyrogenní exotoxin (erytrogenní toxin). Dif.dg.

Více

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/ I n v e s t i c e d o r o z v o j e v z d ě l á v á n í Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním

Více

Chlíbek Roman. Katedra epidemiologie Fakulta vojenského zdravotnictví UO Hradec Králov. lové

Chlíbek Roman. Katedra epidemiologie Fakulta vojenského zdravotnictví UO Hradec Králov. lové MÁME ME SE BÁT B T PTAČÍ CHŘIPKY? Chlíbek Roman Katedra epidemiologie Fakulta vojenského zdravotnictví UO Hradec Králov lové CHŘIPKA Chřipka typy A, B, C Subtyp A 2 povrchové proteiny: HA, NA Hemaglutitin

Více

Martina Havlíčková Helena Jiřincová. NRL pro chřipku, Státní zdravotní ústav

Martina Havlíčková Helena Jiřincová. NRL pro chřipku, Státní zdravotní ústav Pandemic H1N1 2009 Martina Havlíčková Helena Jiřincová NRL pro chřipku, Státní zdravotní ústav Z historie H1N1 1916-1917 pravděpodobná cirkulace viru, malá ohniska, lokální epidemie ve vojenských táborech,

Více

Zásah Lékařů bez hranic při epidemii eboly

Zásah Lékařů bez hranic při epidemii eboly Zásah Lékařů bez hranic při epidemii eboly MUDr. Irena Janoušková Medicína Katastrof Brno 2015 Lékaři bez hranic - založeno ve Francii: Médecins sans Frontières (MsF) - nezávislá mezinárodní humanitární

Více

Diagnostika a epidemiologie HIV. Vratislav Němeček, Marek Malý NRL pro HIV/AIDS, Státní zdravotní ústav, Praha

Diagnostika a epidemiologie HIV. Vratislav Němeček, Marek Malý NRL pro HIV/AIDS, Státní zdravotní ústav, Praha Diagnostika a epidemiologie HIV Vratislav Němeček, Marek Malý NRL pro HIV/AIDS, Státní zdravotní ústav, Praha Původ SIVy se přirozeně vyskytují u afrických primátů a není známo, že by vyvolávaly onemocnění

Více

Ebola hrozba současnosti. Roman Prymula

Ebola hrozba současnosti. Roman Prymula Ebola hrozba současnosti Roman Prymula Taxonomie viru ebola Vědecká klasifikace Řád: Mononegavirales Čeleď: Filoviridae Rod: Ebola like viry Druh: Ebola Copyrighted Dr. Fre:derick A. Murphy, D.V.M., Ph.D.

Více

KRAJSKÁ HYGIENICKÁ STANICE MORAVSKOSLEZSKÉHO KRAJE SE SÍDLEM V OSTRAVĚ

KRAJSKÁ HYGIENICKÁ STANICE MORAVSKOSLEZSKÉHO KRAJE SE SÍDLEM V OSTRAVĚ KRAJSKÁ HYGIENICKÁ STANICE MORAVSKOSLEZSKÉHO KRAJE SE SÍDLEM V OSTRAVĚ Nákazy přenášené různými přenašeči Tato skupina infekcí se vyznačuje tím, že zdrojem a rezervoárem nákazy obvykle bývají zvířata,

Více

Tekuté biopsie u mnohočetného myelomu

Tekuté biopsie u mnohočetného myelomu Tekuté biopsie u mnohočetného myelomu Mgr. Veronika Kubaczková Babákova myelomová skupina ÚPF LF MU Pacientský seminář 11. května 2016, Brno Co jsou tekuté biopsie? Představují méně zatěžující vyšetření

Více

Hepatitida E nejen akutní onemocnění. Petr Husa Klinika infekčních chorob, LF MU a FN Brno Hepatitida B v roce 2012, Praha, 28.4.

Hepatitida E nejen akutní onemocnění. Petr Husa Klinika infekčních chorob, LF MU a FN Brno Hepatitida B v roce 2012, Praha, 28.4. Hepatitida E nejen akutní onemocnění Petr Husa Klinika infekčních chorob, LF MU a FN Brno Hepatitida B v roce 2012, Praha, 28.4.2012 Rozdělení virových hepatitid 1. Enterálně přenosné VH A chronicita dosud

Více

HIV / AIDS MUDr. Miroslava Zavřelová Ústav preventivního lékařství LF MU

HIV / AIDS MUDr. Miroslava Zavřelová Ústav preventivního lékařství LF MU HIV / AIDS MUDr. Miroslava Zavřelová Ústav preventivního lékařství LF MU e-mail: mizavrel@med.muni.cz I.E.S. Brno, 14. 10. 2014 Historie nákazy 1981 San Francisko, New York mladí pacienti s neobvyklými

Více

Ústřední veterinární správa Státní veterinární správy. Nákazová situace u volně žijících zvířat v České republice a ve střední Evropě

Ústřední veterinární správa Státní veterinární správy. Nákazová situace u volně žijících zvířat v České republice a ve střední Evropě Nákazová situace u volně žijících zvířat v České republice a ve střední Evropě MVDr. Zbyněk Semerád, ústřední ředitel SVS, 15. září 2016 Nákazová situace u vybraných nákaz v Evropě 1. 1. 12. 8. 2016 (zdroj

Více

Magnetické částice, izolace a detekce chřipky (hemaglutininu)

Magnetické částice, izolace a detekce chřipky (hemaglutininu) Název: Magnetické částice, izolace a detekce chřipky (hemaglutininu) Školitel: Ludmila Krejčová, MVDr. Datum: 7.11. 2013 Reg.č.projektu: CZ.1.07/2.4.00/31.0023 Název projektu: Partnerská síť centra excelentního

Více

OBRANNÝ IMUNITNÍ SYSTÉM

OBRANNÝ IMUNITNÍ SYSTÉM Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_02_3_04_BI2 OBRANNÝ IMUNITNÍ SYSTÉM Základní znaky: není vrozená specificky rozpoznává cizorodé látky ( antigeny) vyznačuje se

Více

RNDr K.Roubalová CSc.

RNDr K.Roubalová CSc. Cytomegalovirus RNDr K.Roubalová CSc. www.vidia.cz kroubalova@vidia.cz Lidský cytomegalovirus Β-herpesviridae, p největší HV (240 nm), cca 160 genů Příbuzné viry: myší, krysí, opičí, morčecí Kosmopolitní

Více

Vypracovaly: Martina Hejtmánková Michaela Stapajová

Vypracovaly: Martina Hejtmánková Michaela Stapajová Vypracovaly: Martina Hejtmánková Michaela Stapajová CAMPYLOBACTER Podmíněně patogenní bakterie Onemocnění alimentárního původu Alimentární původ= onemocnění z potravin MORFOLOGIE Gramnegativní bakterie

Více

A Co je HIV? HIV AIDS Co je AIDS? Co znamená být HIV pozitivní? HIV AIDS. HIV HIV AIDS HIV

A Co je HIV? HIV AIDS Co je AIDS? Co znamená být HIV pozitivní? HIV AIDS. HIV HIV AIDS HIV A Co je HIV? HIV (virus lidského imunodeficitu) je virus, který způsobuje ztrátu obranyschopnosti (imunity) člověka před nejrůznějšími infekcemi. Tento virus napadá zejména určitou skupinu bílých krvinek,

Více

1. Definice a historie oboru molekulární medicína. 3. Základní laboratorní techniky v molekulární medicíně

1. Definice a historie oboru molekulární medicína. 3. Základní laboratorní techniky v molekulární medicíně Obsah Předmluvy 1. Definice a historie oboru molekulární medicína 1.1. Historie molekulární medicíny 2. Základní principy molekulární biologie 2.1. Historie molekulární biologie 2.2. DNA a chromozomy 2.3.

Více

Výskyt akutních gastroenteritid norovirové etiologie u účastníků IT konference

Výskyt akutních gastroenteritid norovirové etiologie u účastníků IT konference Výskyt akutních gastroenteritid norovirové etiologie u účastníků IT konference MUDr. Martina Marešová Mezikrajský seminář epidemiologů Pardubice, 16. 5. 18. 5. 2017 Noroviry Čeleď Caliciviridae Neobalené

Více

Světový týden očkování

Světový týden očkování Světový týden očkování 24. 4. 30. 4. 2019 Protected Together #VaccinesWork Vakcíny jsou bezpečné a účinné Každá vakcína s licencí je před schválením pro použití přísně kontrolována Trvale jsou monitorovány

Více

EPIDEMIOLOGIE VIROVÝCH HEPATITID

EPIDEMIOLOGIE VIROVÝCH HEPATITID EPIDEMIOLOGIE VIROVÝCH HEPATITID Virové hepatitidy jsou nákazy vyvolané primárně hepatotropními viry s podobným klinickým obrazem. Začíná zánětlivými projevy a později dochází k degenerativním změnám v

Více

NOVÉ PŘÍSTUPY V DIAGNOSTICE A LÉČBĚ KRVÁCIVÉ HOREČKY EBOLA

NOVÉ PŘÍSTUPY V DIAGNOSTICE A LÉČBĚ KRVÁCIVÉ HOREČKY EBOLA MASARYKOVA UNIVERZITA Přírodovědecká fakulta Ústav experimentální biologie Oddělení genetiky a molekulární biologie NOVÉ PŘÍSTUPY V DIAGNOSTICE A LÉČBĚ KRVÁCIVÉ HOREČKY EBOLA Bakalářská práce Tereza Běličová

Více

VYŠETŘENÍ TĚL ULOVENÉ ZVĚŘE. Inovace předmětu Registrační číslo projektu

VYŠETŘENÍ TĚL ULOVENÉ ZVĚŘE. Inovace předmětu Registrační číslo projektu Název inovace Inovace předmětu Registrační číslo projektu Název projektu Název příjemce podpory VYŠETŘENÍ TĚL ULOVENÉ ZVĚŘE H1DKZ - Hygiena a technologie drůbeže, králíků a zvěřiny CZ.1.07/2.2.00/15.0063

Více

MODUL č. III. Epidemiologie a Hygiena

MODUL č. III. Epidemiologie a Hygiena MODUL č. III Epidemiologie a Hygiena Definice epidemiologie a rozdělení Definice: Epidemiologie je nauka o teoretických a praktických otázkách ochrany před chorobami (infekčními i neinfekčními). Rozdělení

Více

Diagnostika a příznaky mnohočetného myelomu

Diagnostika a příznaky mnohočetného myelomu Diagnostika a příznaky mnohočetného myelomu J.Minařík, V.Ščudla Mnohočetný myelom Nekontrolované zmnožení nádorově změněných plasmatických buněk v kostní dřeni Mnohočetný = obvykle více oblastí kostní

Více

Hrozba epidemie, pandemie chřipka, HIV

Hrozba epidemie, pandemie chřipka, HIV Inovace a zkvalitnění výuky v oblasti přírodních věd Člověk a příroda 8.ročník červenec 2012 Hrozba epidemie, pandemie chřipka, HIV Anotace: Kód: VY_52_INOVACE_ Čap-Z 8.,9.26 Vzdělávací oblast: Autor:

Více

KORONAVIROVÉ INFEKCE PRASAT

KORONAVIROVÉ INFEKCE PRASAT KORONAVIROVÉ INFEKCE PRASAT Jana Prodělalová Oddělení virologie Virové choroby prasat Výzkumný ústav veterinárního lékařství, v.v.i., Brno Evoluce koronavirů: 8 100 př.n.l. rekombinace, mutace adaptace

Více

Jan Máca ARK FN Ostrava. Chřipka-up to date 2013

Jan Máca ARK FN Ostrava. Chřipka-up to date 2013 Jan Máca ARK FN Ostrava Chřipka-up to date 2013 Obsah chřipkové viry aktuální epidemiologická situace v ČR strategie terapie a prevence dohled a organizace péče CHŘIPKOVÉ VIRY EPIDEMIOLOGICKÁ SITUACE Struktura

Více

VY_32_INOVACE_07_B_18.notebook. July 08, 2013

VY_32_INOVACE_07_B_18.notebook. July 08, 2013 1 Škola Autor Název Téma SOŠ a SOU Milevsko Mgr. Jaroslava Neumannová VY_32_INOVACE_07_B_18_ZDR Vzdušné nákazy Datum tvorby 6.5.2013 Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0557III/2 Inovace a zkvalitněnívýuky

Více

CZ.1.07/1.5.00/34.0527

CZ.1.07/1.5.00/34.0527 Projekt: Příjemce: Digitální učební materiály ve škole, registrační číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0527 Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická, Husova 3, 371 60 České Budějovice

Více

Prasečí chřipka (mexická, Swine Flu, Novel Flu H1N1) MUDr. František BEŇA

Prasečí chřipka (mexická, Swine Flu, Novel Flu H1N1) MUDr. František BEŇA Prasečí chřipka (mexická, Swine Flu, Novel Flu H1N1) MUDr. František BEŇA Charakteristika Respirační onemocnění způsobené virem chřipky typu A u prasat s lehkými symptomy, vysokou morbiditou a nízkou mortalitou

Více

Postexpoziční profylaxe HIV po poranění kontaminovaným nástrojem

Postexpoziční profylaxe HIV po poranění kontaminovaným nástrojem Postexpoziční profylaxe HIV po poranění kontaminovaným nástrojem H. Rozsypal, III. klinika infekčních a tropických nemocí 1. LF UK, Praha II. hradecké vakcinologické dny, 19. 10. 21. 10. 2006, Hradec Králové

Více

Eradikace BVD v Německu naše zkušenosti

Eradikace BVD v Německu naše zkušenosti Eradikace BVD v Německu naše zkušenosti MVDr. Kirsten Stemme Základní údaje o BVD Virus BVD - pestivirus - různé genotypy a subtypy - dva rozdílné biotypy (necytopatogenní, cytopatogenní) podle Heckerta

Více

Spalničky v Moravskoslezském kraji MUDr. Irena Martinková, MUDr.Šárka Matlerová, MMO,

Spalničky v Moravskoslezském kraji MUDr. Irena Martinková, MUDr.Šárka Matlerová, MMO, Spalničky v Moravskoslezském kraji MUDr. Irena Martinková, MUDr.Šárka Matlerová, MMO, 18.5.2017 Krajská hygienická stanice Moravskoslezského kraje se sídlem v Ostravě Na Bělidle 7, 702 00 Ostrava, podatelna@khsova.cz,

Více

LÉKAŘSKÁ VYŠETŘENÍ A LABORATORNÍ TESTY

LÉKAŘSKÁ VYŠETŘENÍ A LABORATORNÍ TESTY LÉKAŘSKÁ VYŠETŘENÍ A LABORATORNÍ TESTY Pokud čtete tento text, pravděpodobně jste v kontaktu s odborníkem na léčbu mnohočetného myelomu. Diagnóza mnohočetného myelomu je stanovena pomocí četných laboratorních

Více

Ebola reakce České republiky. MUDr. Vladimír Valenta, Ph.D.

Ebola reakce České republiky. MUDr. Vladimír Valenta, Ph.D. Ebola reakce České republiky MUDr. Vladimír Valenta, Ph.D. 10.Kongres Medicína katastrof Brno 5.2.2015 Etiologicky, epidemiologicky a klinicky heterogenní skupina infekčních nemocí se společnými jmenovateli:

Více

Maturitní témata. Předmět: Ošetřovatelství

Maturitní témata. Předmět: Ošetřovatelství Maturitní témata Předmět: Ošetřovatelství 1. Ošetřovatelství jako vědní obor - charakteristika a základní rysy - stručný vývoj ošetřovatelství - významné historické osobnosti ošetřovatelství ve světě -

Více

TISKOVÁ ZPRÁVA. Ultrafialové světlo umožňuje detekci syndromu bílého nosu u netopýrů

TISKOVÁ ZPRÁVA. Ultrafialové světlo umožňuje detekci syndromu bílého nosu u netopýrů TISKOVÁ ZPRÁVA Ultrafialové světlo umožňuje detekci syndromu bílého nosu u netopýrů Vědecký tým z České republiky a Spojených států amerických objevil šetrný a zároveň účinný způsob, jak diagnostikovat

Více

Co nového přinesl chřipkový kongres Toronto VI.2007

Co nového přinesl chřipkový kongres Toronto VI.2007 Co nového přinesl chřipkový kongres Toronto 17.-23.VI.2007 Havlík J 1, Havlíčková M 2, Kynčl J 2 Infekční klinika, FN Na Bulovce, Praha 1 Státní Zdravotní Ústav Praha 2 Options for the Control of Influenza

Více

Název: Viry. Autor: PaedDr. Pavel Svoboda. Název školy: Gymnázium Jana Nerudy, škola hl. města Prahy. Předmět, mezipředmětové vztahy: biologie

Název: Viry. Autor: PaedDr. Pavel Svoboda. Název školy: Gymnázium Jana Nerudy, škola hl. města Prahy. Předmět, mezipředmětové vztahy: biologie Název: Viry Výukové materiály Autor: PaedDr. Pavel Svoboda Název školy: Gymnázium Jana Nerudy, škola hl. města Prahy Předmět, mezipředmětové vztahy: biologie Ročník: 2. (1. vyššího gymnázia) Tematický

Více

PNEUMOKOKOVÉ INFEKCE A MOŽNOSTI PREVENCE aneb CO MŮŽE ZPŮSOBIT PNEUMOKOK

PNEUMOKOKOVÉ INFEKCE A MOŽNOSTI PREVENCE aneb CO MŮŽE ZPŮSOBIT PNEUMOKOK PNEUMOKOKOVÉ INFEKCE A MOŽNOSTI PREVENCE aneb CO MŮŽE ZPŮSOBIT PNEUMOKOK Očkování! Nejvýznamnější možnost prevence infekčních chorob! Lepší infekční chorobě předcházet než ji léčit! Významný objev v medicíně,

Více

Parvovirus B 19. Renata Procházková

Parvovirus B 19. Renata Procházková Renata Procházková Parvovirus B 19 - Běžný lidský patogen - Objeven 1975 Yvonne Cossart - Neobalený DNA virus (18-22 nm) - Odolný vůči prostředí - Parvoviridae rod Erythrovirus - 3 genotypy: * klasická

Více

Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0743. Název školy. Moravské gymnázium Brno, s.r.o. Autor. Mgr. Martin Hnilo. Biologie 1 Nebuněční viry.

Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0743. Název školy. Moravské gymnázium Brno, s.r.o. Autor. Mgr. Martin Hnilo. Biologie 1 Nebuněční viry. Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0743 Název školy Moravské gymnázium Brno, s.r.o. Autor Mgr. Martin Hnilo Tematická oblast Biologie 1 Nebuněční viry. Ročník 1. Datum tvorby 10.10.2012 Anotace Pracovní

Více

Laboratorní diagnostika spalniček. A. Vinciková, E. Jílková Zdravotní ústav se sídlem v Ústí nad Labem

Laboratorní diagnostika spalniček. A. Vinciková, E. Jílková Zdravotní ústav se sídlem v Ústí nad Labem Laboratorní diagnostika spalniček A. Vinciková, E. Jílková Zdravotní ústav se sídlem v Ústí nad Labem Spalničky Morbilli (lat.), osýpky (slovensky), measles (anglicky) původcem je Morbillivirus z čeledi

Více

Fatální forma influenzy drůbeţe v chovu krůt

Fatální forma influenzy drůbeţe v chovu krůt Fatální forma influenzy drůbeţe v chovu krůt Doc. MVDr. Petr Lány, Ph.D. Mgr. Kateřina Rosenbergová Ústav infekčních chorob a epizootologie MVDr. Miša Škorič, Ph.D. Ústav patologické morfologie Fakulta

Více

Erytrocyty. Hemoglobin. Krevní skupiny a Rh faktor. Krevní transfúze. Somatologie Mgr. Naděžda Procházková

Erytrocyty. Hemoglobin. Krevní skupiny a Rh faktor. Krevní transfúze. Somatologie Mgr. Naděžda Procházková Erytrocyty. Hemoglobin. Krevní skupiny a Rh faktor. Krevní transfúze. Somatologie Mgr. Naděžda Procházková Formované krevní elementy: Buněčné erytrocyty, leukocyty Nebuněčné trombocyty Tvorba krevních

Více

Očkujete se před cestou do zahraničí?

Očkujete se před cestou do zahraničí? Očkujete se před cestou do zahraničí? Rozšiřuje se spektrum cestovatelských oblastí Měli byste! Rozšiřuje se spektrum infekčních onemocnění Rozšiřuje se spektrum doporučených očkování Některé státy při

Více

NÁKAZA HIV/AIDS RIZIKA A PREVENCE PŘENOSU VE ZDRAVOTNICKÉM ZAŘÍZENÍ

NÁKAZA HIV/AIDS RIZIKA A PREVENCE PŘENOSU VE ZDRAVOTNICKÉM ZAŘÍZENÍ NÁKAZA HIV/AIDS RIZIKA A PREVENCE PŘENOSU VE ZDRAVOTNICKÉM ZAŘÍZENÍ Natália Petreková Všeobecné lékařství, Masarykova univerzita Odborný garant: MUDr. Bohdana Rezková, Ph.D. Tato práce byla podpořena grantem

Více

Imunologie krevní skupiny 109.3059

Imunologie krevní skupiny 109.3059 Imunologie krevní skupiny 109.3059 Strana 1 z 22 SIMULAČNÍ SOUPRAVA PRO AB0 & Rh TYPIZACI KRVE Strana 2 z 22 SOMERSET educational (Pty) LTD SIMULOVANÉ SOUPRAVY PRO STANOVENÍ KREVNÍ SKUPINY AB0 a Rh FAKTORU

Více

Zákon č. 372/2011 Sb., o poskytování zdravotních služeb (ZPZS) Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví (ZOVZ) Prováděcí právní předpisy

Zákon č. 372/2011 Sb., o poskytování zdravotních služeb (ZPZS) Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví (ZOVZ) Prováděcí právní předpisy Zákon č. 372/2011 Sb., o poskytování zdravotních služeb (ZPZS) Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví (ZOVZ) Prováděcí právní předpisy vyhláška č. 306/2012 Sb. vyhláška č. 473/2008 Sb. Trestní

Více

Vzdělávací materiál projektu Zlepšení podmínek výuky v ZŠ Sloup

Vzdělávací materiál projektu Zlepšení podmínek výuky v ZŠ Sloup Kód: Vzdělávací materiál projektu Zlepšení podmínek výuky v ZŠ Sloup Název vzdělávacího materiálu Imunita a infekční nemoci Anotace Pracovní list seznamuje žáka s druhy infekčních chorob a se způsoby jejich

Více

Studijní materiál speciál č. 85 Září 2009

Studijní materiál speciál č. 85 Září 2009 1 Studijní materiál speciál č. 85 Září 2009 Protiepidemická opatření po importu Marburgské hemoragické horečky do Holandska (Response to Imported Case of Marburg Hemorrhagic Fever, the Netherlands) Timen

Více

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/ I n v e s t i c e d o r o z v o j e v z d ě l á v á n í Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním

Více

IMUNOENZYMATICKÉ SOUPRAVY K DIAGNOSTICE CYTOMEGALOVIROVÉ INFEKCE

IMUNOENZYMATICKÉ SOUPRAVY K DIAGNOSTICE CYTOMEGALOVIROVÉ INFEKCE INFEKČNÍ SÉROLOGIE Virologie IMUNOENZYMATICKÉ SOUPRAVY K DIAGNOSTICE CYTOMEGALOVIROVÉ INFEKCE Cytomegalovirus ELISA soupravy jsou určeny ke stanovení specifických protilátek třídy IgA, IgG a IgM v lidském

Více

KLINICKÉ A LABORATORNÍ CHARAKTERISTIKY ROTAVIROVÝCH A NOROVIROVÝCH INFEKCÍ. Helena Ambrožová 1. infekční klinika 2. LF UK a NNB

KLINICKÉ A LABORATORNÍ CHARAKTERISTIKY ROTAVIROVÝCH A NOROVIROVÝCH INFEKCÍ. Helena Ambrožová 1. infekční klinika 2. LF UK a NNB KLINICKÉ A LABORATORNÍ CHARAKTERISTIKY ROTAVIROVÝCH A NOROVIROVÝCH INFEKCÍ Helena Ambrožová 1. infekční klinika 2. LF UK a NNB X. Hradecké vakcinologické dny, Hradec Králové 4.10.2014 Rotaviry - charakteristika

Více

Viry jako původci NN. z pohledu epidemiologa. Hradecké virologické dny MUDr. Lenka Hobzová Nemocniční hygienik a epidemiolog

Viry jako původci NN. z pohledu epidemiologa. Hradecké virologické dny MUDr. Lenka Hobzová Nemocniční hygienik a epidemiolog Viry jako původci NN z pohledu epidemiologa Hradecké virologické dny MUDr. Lenka Hobzová Nemocniční hygienik a epidemiolog Druhy NN =Infekce spojené se zdravotní péčí Pneumonie Infekce místa operační rány

Více

Seminář GPS IV. ročník NEMOCI A EPIDEMIE referát

Seminář GPS IV. ročník NEMOCI A EPIDEMIE referát Gymnázium Dr. J. Pekaře Mladá Boleslav Seminář GPS IV. ročník NEMOCI A EPIDEMIE referát Jméno a příjmení: Matěj CHUMLEN Třída: 4. A Datum: 2. 11. 2014 Nemoci a epidemie 1. Základní informace I přes progresivně

Více

Přínos metody ELISPOT v diagnostice lymeské boreliózy

Přínos metody ELISPOT v diagnostice lymeské boreliózy Přínos metody ELISPOT v diagnostice lymeské boreliózy A. Ondrejková, I. Špačková, H. Švandová Laboratoř klinické imunologie a alergologie, Laboratoře AGEL a.s., Nový Jičín Lymeská borelióza - LB Epidemiologie:

Více

Masové akce a riziko infekčních onemocnění aneb FIS MS LIBEREC 2009. MUDr. Jana Prattingerová 23.Pečenkovy epidemiologické dny Jihlava 2009

Masové akce a riziko infekčních onemocnění aneb FIS MS LIBEREC 2009. MUDr. Jana Prattingerová 23.Pečenkovy epidemiologické dny Jihlava 2009 Masové akce a riziko infekčních onemocnění aneb FIS MS LIBEREC 2009 MUDr. Jana Prattingerová 23.Pečenkovy epidemiologické dny Jihlava 2009 Masové akce (Olympijské hry,hajj ) WHO Technical workshop Communicable

Více

Familiární středomořská (Mediterranean) horečka (Fever)

Familiární středomořská (Mediterranean) horečka (Fever) www.printo.it/pediatric-rheumatology/cz/intro Familiární středomořská (Mediterranean) horečka (Fever) Verze č 2016 2. DIAGNÓZA A LÉČBA 2.1 Jak se nemoc diagnostikuje? Obecně se uplatňuje následující postup:

Více

Masové akce a riziko infekčních onemocnění aneb FIS MS LIBEREC 2009. MUDr. Jana Prattingerová MEDICINA KATASTROF HRADEC KRÁLOVÉ 2009

Masové akce a riziko infekčních onemocnění aneb FIS MS LIBEREC 2009. MUDr. Jana Prattingerová MEDICINA KATASTROF HRADEC KRÁLOVÉ 2009 Masové akce a riziko infekčních onemocnění aneb FIS MS LIBEREC 2009 MUDr. Jana Prattingerová MEDICINA KATASTROF HRADEC KRÁLOVÉ 2009 Masové akce (Olympijské hry,hajj ) WHO Technical workshop Communicable

Více

Výchova ke zdraví AIDS

Výchova ke zdraví AIDS VY III/2 INOVACE 78 Tělesná výchova Výchova ke zdraví AIDS Autor DUM Datum (období) vzniku DUM Ročník a typ školy ŠVP Vzdělávací oblast Vzdělávací obor Vyučovací předmět Téma (klíčová slova) Očekávaný

Více

Legionelóza, Legionářská nemoc (Leccos)

Legionelóza, Legionářská nemoc (Leccos) Legionelóza, Legionářská nemoc (Leccos) Autor: Alena Kohoutková Výskyt Legionelóza je infekční onemocnění, které je rozšířeno po celém světě. Svůj název dostala podle členů americké legie, kteří se jí

Více

Veronika Janů Šárka Kopelentová Petr Kučera. Oddělení alergologie a klinické imunologie FNKV Praha

Veronika Janů Šárka Kopelentová Petr Kučera. Oddělení alergologie a klinické imunologie FNKV Praha Veronika Janů Šárka Kopelentová Petr Kučera Oddělení alergologie a klinické imunologie FNKV Praha interakce antigenu s protilátkou probíhá pouze v místech epitopů Jeden antigen může na svém povrchu nést

Více

Změna klimatu a lidské zdraví. Brno, 4. května 2010

Změna klimatu a lidské zdraví. Brno, 4. května 2010 Změna klimatu a lidské zdraví Brno, 4. května 2010 odborný konzultant v oblasti zdravotních a ekologických rizik e-mail: miroslav.suta (at) centrum.cz Světový den zdraví 2008 Globální hrozba pro zdraví

Více

Civilizační choroby. Jaroslav Havlín

Civilizační choroby. Jaroslav Havlín Civilizační choroby Jaroslav Havlín Civilizační choroby Vlastnosti Nejčastější civilizační choroby Příčiny vzniku Statistiky 2 Vlastnosti Pravděpodobně způsobené moderním životním stylem (lifestyle diseases).

Více

Co víme nového o borelióze a klíšťové meningoencefalitidě?

Co víme nového o borelióze a klíšťové meningoencefalitidě? Co víme nového o borelióze a klíšťové meningoencefalitidě? Schánilec P. Hájek I. Agudelo C. F. Tato prezentace je spolufinancována Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Rozšíření

Více