MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA TĚLESNÉ VÝCHOVY Příprava etapových her pro dětské kolektivy Diplomová práce Brno 2007 Vedoucí diplomové práce: Mgr. Jaroslav Vrbas Vypracoval: Jiří Miškar

2 Bibliografický záznam MIŠKAR, Jiří. Příprava etapových her pro dětské kolektivy: diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra pedagogiky, l., 25 l. příl. Vedoucí diplomové práce Jaroslav Vrbas. Anotace Tato práce pojednává o tzv. etapových hrách, patřících do skupin her velkých dlouhodobých. Jsou to hry, které mají společný rámcový námět (příběh, dějovou zápletku), který je postupně rozvíjen v návazných úsecích etapách. Předcházející etapa tedy navazuje na etapu následující. Hra by měla vrcholit v samém závěru. Etapové hry se nejčastěji zařazují do programu letních táborů, kde jsou podmínky k jejich uskutečnění nejlepší. Je ovšem možné je použít i při celoroční činnosti Annotation Diploma thesis deals with Preparation of Stage Games for Children Groups, which are adherented to groups of major and long-time games. These games have got a common subject (story, storyline incident), which is evolving in connecting sectionsperiods. The previous periods connected with next period. The game should culminate in conclusion. Stage games are very often included in the programme of various summer camps, because there are the best conditions for their realization. It is possible to use them during yearly activity too. Klíčová slova Etapová hra, zážitková pedagogika, legenda, motivace, bezpečnost Keywords Stage Games, experience pedagogy, legend, motivation, safety,

3 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a použil jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. Brně dne 28.června 2007 Jiří Miškar

4 Poděkování Děkuji panu Mgr. Jaroslavu Vrbasovi za odborné vedení, teoretické i praktické rady a za pomoc při vypracování diplomové práce. Jiří Miškar

5 OBSAH Úvod... 8 Cíle a úkoly diplomové práce Zážitková pedagogika Definice zážitkové pedagogiky Cíl zážitkové pedagogiky Vznik zážitkové pedagogiky Hlavní rysy zážitkové pedagogiky Význam etapových her Rešerše literatury Bezpečnost Hry na louce a na hřišti Hry v lese Noční hry Lékárnička Materiál Příprava hry Jakou hru chceme připravit? Délky trvání Prostředí Druhu převažujících činností Časové náročnosti a složitosti Pro koho hru připravujeme?... 23

6 5.2.1 Věk hráčů Předchozí herní zkušenosti Sociální skupiny Kdo mi pomůže s realizací? Kdy začnu s přípravou? Cíl hry Příprava etapové hry Výběr námětu - motivu Náměty zdroje nápadů Návrhy dětí na námět etapové hry Legenda, libreto Na co si dát pozor při psaní libreta Libreto Dramaturgie Podrobné zpracování Soutěžní úkoly Dotvoření atmosféry Hodnotící systém Závěr etapové hry Zpětná vazba Příprava jednotlivé etapy Doma Na místě Co by měla obsahovat písemná příprava etapy? Organizace jednotlivých etap Předherní příprava Motivace Motivace před hrou Výběr do týmů Los Připravené týmy Samorozdělení... 45

7 8.3.4 Kapitáni Vysvětlování pravidel K čemu pravidla? Jaká pravidla? Dotazy dětí Kontrola pochopení pravidel Vlastní hra Zakončení hry Úklid herního území Zpětná vazba Celoroční etapová hra Průzkum vesmíru Základní pravidla Hodnostní postup povyšování Školní rok Tábor Závěr a vyhodnocení celoroční etapové hry Průzkum vesmíru Závěr Souhrn Resumé Literatura Přílohy

8 Úvod Ve čtvrté třídě základní školy k nám jednou před hodinou přišel starý chlap a ptal se nás jestli víme, jak se jmenuje. Když jej uviděl spolužák sedící vedle mě v lavici, vyskočil a zakřičel: Soudruh učitel Kid. Jiří Stojan Kid 1 právě prováděl nábor do turistického oddílu mládeže, který již třicet let vedl. Přihlásil jsem se do oddílu a dnes na práci svého velkého vzoru navazuji. Jsem již deset let vedoucím TOM Nivnice. V nivnickém turistickém oddíle mládeže, jsem se setkal se svou první etapovou hrou. Tehdy se v oddílu hrála Stínadla 2. Stojan: Na konci schůzky se čítávaly knihy od Jaroslava Foglara, třeba Záhada hlavolamu nebo Stínadla se bouří. Když přišla kapitola, podle které šla vymyslet hra, udělal jsem ji. Takže, když třeba utěkali hoši z Rychlých šípů z tenisových kurtů, tak jedna družina byla venku a druhá měla utéct z klubovny. Já už nevím, jestli to bylo na fáborky nebo jak Nebo hledali Tleskačův deník. To jsem udělal v rozpadlém mlýně, který patřil Šímom. Vlézl sem tam. No, aj sem měl strach, že sa to se mnú proboří. Dnes si říkám, že sem byl blázen. Rozházál sem po mlýně listy z deníku a kluci je měli v noci hledat Miškar, Ondra; Hold Jiřímu Stojanovi Kidovi Jiří Stojan vytvořil pro oddíl mnoho dalších celoročních etapových her: ˇVelký boj o poklad, Z historie Nivnice Časem jsem těch velkých celoročních etapových her vyzkoušel na vlastní kůži pěknou řádku. Klasické celotáborové etapové hry se v našem oddíle moc nenosily, protože jsme o prázdninách podnikali putovní tábory. Když jsem po nějakém čase vedení oddílu sám převzal, snažil jsem se tradici velkých etapových her i nadále udržet. Z vlastní zkušenosti jsem totiž znal pocit netrpělivého čekání a těšení se na další etapu a velké otazníky co bude dál? 1 Jiří Stojan (*1931) učitel na ZŠ Nivnice v letech , turista, značkař, vychovatel, skaut, trenér, hudebník, sportovec, kuřák, motorkář, kamarád Již dnes je Jiří Stojan - Kid v Nivnici a širokém okolí legendou. Když otcové či dědové vzpomínají na dětství, Jiří Stojan stojí často v pozadí nesčetných příběhů a zážitků, při nichž lezou jejich synům či vnukům oči z důlků a pociťují závist. Kid ale vlastně nestojí v pozadí jejich příběhů. On se jim dostal do srdce. Jeho turisťáci byli v očích ostatních protěžovanou kastou, což ovšem nebyla pravda. Ve vyučování (učil ruštinu, hudební výchovu, pracovní výchovu a tělesnou výchovu) si členové oddílu vytrpěli své. Často slyšeli: Tak to bylo za dva, ale ty si turista, takže za tři. 2 Stínadla se v oddílu hrála celkem třikrát, až vznikla legenda podobná té foglarovské. Možná také proto si dodnes jednou za čas Záhadu hlavolamu přečtu. 8

9 Začínal jsem velmi pozvolna a to podle etapových her Josefa Bláhy Řešetláka: Petrova peruánská dobrodružství a Boj o totem mamutů. Již zde mi ovšem připravená hra nevyhovovala na sto procent a jednotlivé etapy jsem upravoval. Časem jsem zkusil také několik etapových her, ať už celoročních nebo celotáborových, vytvořit sám. Při tom jsem narazil na spoustu problémů. Jedním z největších byla nezkušenost, a pak absence zkušeného člověka, který by mi pomohl odhalit nedostatky připravované hry. Tak jsem častokrát zažil pocit zklamání, když jsem hrou žil více než děti a nechápal jsem, proč je to nebaví. Vždyť je to tak bezvadně přichystáno. Na spoustu věcí jsem přišel metodou pokus omyl. Pak jsem tedy začal hledat a číst a znovu hledat a studovat, abych si osvojil vlastní návod jak na to. I z výše uvedených důvodů jsem se rozhodl vytvořit diplomovou práci, která by pomohla začínajícím vedoucím s přípravou tak obtížné věci, jako je etapová hra. Předesílám, že se jedná pouze o můj způsob, založený na empirických zkušenostech, jak etapovou hru vytvořit. 9

10 Cíle a úkoly diplomové práce Při výběru tématu diplomové práce jsme chtěli vypracovat takovou práci, která by se dala použít jako návod pro přípravu etapové hry. V teoretické a metodické části jsme shrnuli základní údaje, se kterými by se měl každý začínající vedoucí seznámit. V praktické části jsme se zaměřili na konkrétní příklad etapové hry. Cílem této diplomové práce je poskytnutí jednoho z možných způsobů pro přípravu etapových her včetně teoretických podkladů. 10

11 1. Zážitková pedagogika 1.1 Definice zážitkové pedagogiky V současné době zážitková pedagogika nemá vytvořenou obecně přijímanou definici a diskuse nad terminologií je velmi živým tématem. Zážitková pedagogika je přístup, který užívá autentický prožitek jako prostředek, se kterým dále pracuje ve smyslu vyvolání výchovných změn jedince. Zážitková, neboť výchovný prožitek, s nímž dále pracujeme, uplynul do minulosti. Pedagogika, neboť její podstatou je výchova (v širším slova smyslu zahrnující výchovu a vzdělávání budoucí zisk zkušeností) (Másilka 2003). Vážanský (1992, 26) ji nazývá pedagogikou zážitku. Podle něj si klade za úkol usměrňovat lidi náležitým způsobem do takové pedagogické podoby, aby je přivedla k vnitřní skutečností potvrzenému nebo korigovanému setkání s vnější skutečností. Zážitkově pedagogické formy vytvářejí situace i prověřené procesy či postupy, které člověku umožňují bezprostředním, vlastním prožitím odhalit nové oblasti, dosáhnout vědomosti, získat zkušenosti. Můžeme se setkat s různými názvy: výchova zážitkem, prožitkem, výchova dobrodružstvím, výchova v přírodě, expedice apod. Společné jim je, že se opírají o intenzivní prožitky a zkušenosti získávané aktivní účastí v programu zahrnujícím obvykle fyzicky náročné činnosti spojené s určitou mírou (kontrolovaného) rizika ve vnějším, přírodním i městském prostředí, popř. v tělocvičných zařízeních (strukturované hry, výpravy do obtížně přístupného terénu, trénink přežívání v přírodě, náročné vodácké akce). Jsou zaměřeny na rozvoj sebepojetí, sociálních vztahů a vztahů k životnímu prostředí, proto kromě fyzického výkonu zahrnují obvykle sebereflexi, reflexi sociální interakce a pozorování prostředí. Předpokládá se totiž, že prožití a zpracování (řízená reflexe) takto získaných podnětů může vést ke změně chování a jednání a k pozitivnímu rozvoji osobnosti (Neuman, 1998). 1.2 Cíl zážitkové pedagogiky S obdobným problémem, s jakým se potýká oblast definice, se potýká též oblast obecného cíle zážitkové pedagogiky. Každý autor preferuje jiné pojmenování pro často podobné či shodné kategorie cílů. Pokud se budeme držet roviny nejobecnější, můžeme 11

12 pokládat za fundamentální cíl celostní harmonický rozvoj člověka, charakterizující ideální výchovný systém. Zdravý harmonický růst a rozvoj člověka podmiňuje zážitková pedagogika naplňováním a dynamickou interakcí biologických, sociálních, emocionálních, kognitivních a duchovních potřeb v průběhu zážitkově pedagogických projektů (Másilka, 2003). Toho nelze dosáhnout prostým rozvíjením logického myšlení a jazykových dovedností, proto se zážitkově pedagogické působení snaží postihnout co nejrozsáhlejší inteligenční spektrum. 1.3 Vznik zážitkové pedagogiky Za zakladatele soudobé výchovy prožitkem je považován německý pedagog působící v Anglii Kurt Hahn ( ), který navrhoval nápravu negativních jevů moderní civilizace prostřednictvím programů zahrnujících tělesná cvičení a trénink využívající nejrůznějších her a cvičení v přírodě. Nešlo však jen o hry, ale rovněž o připravenost ke službě bližnímu v záchranných službách, k pomoci přírodě či starým a nemocným lidem. Programy často vrcholily tvůrčím projektem nebo expedicí, popř. osamělým delším pobytem v přírodě zacíleným na osobní zamyšlení, prožívání a hodnocení. Hahn se domníval, že aktivita v uvedených oblastech povede u účastníků akcí k výrazným prožitkům a tyto prožitky se později v rozhodujících životních chvílích vybaví a převezmou roli opěrných bodů pro překonávání krizí (Neuman, 1998; Neuman a kol., 1999). 1.4 Hlavní rysy zážitkové pedagogiky Zážitková pedagogika klade důraz na aktivitu ze strany "žáků" - kohokoli, kdo se chce učit. Zážitková pedagogika využívá učení prostřednictvím zážitku, prožitku, učení na základě vlastní zkušenosti. Záměrně vyvolává situace vedoucí k získání zážitků a posléze vybízí k introspektivnímu zkoumání vlastních pocitů, postojů, zkušeností a možností poučení. Dalším prvkem zážitkové pedagogiky je dobrodružství. Dobrodružství zvyšuje atraktivitu vlastního učení a také přispívá ke zvětšování "komfortní zóny" - množství situací, ve kterých je člověk cítí bezpečně. Poznamenejme, že zde máme na mysli dobrodružství a bezpečnost nejen fyzickou, ale i psychickou. Zážitkovou pedagogikou se zabývají mnohé neziskové organizace. Pojem "zážitková pedagogika" v jejich programu často nenajdeme, ale jejich cíle a metody 12

13 jsou jen jiným pojmenováním téhož. Z celosvětových je to například Outward Bound a Project Adventure, z českých Prázdninová škola Lipnice, Instruktoři Brno, Hnutí Brontosaurus, Skaut, Pionýr, YMCA, turistické oddíly mládeže a mnohé další. V poslední době se dostává zážitková pedagogika i do komerční sféry, zejména v podobě kurzů pro manažery a kurzů zaměřených na týmovou spolupráci. Hlavním prostředkem zážitkové pedagogiky je hra, protože je výborným prostředkem pro získávání zážitků. Umožňuje dočasné vytvoření "virtuání reality", ve které můžeme získat zkušenosti jinak nedostupné. O hrách, jejich charakteristikách, možnostech a třídění bylo napsáno mnoho knih, proto je snad zbytečné se tímto tématem více zabývat a prostě přijmeme jako axiom, že hra je naším hlavním prostředkem. Jednotlivé hry lze samozřejmě hrát izolovaně, samostatně. Mnohem většího efektu však dosáhneme, pokud jich je více, vhodně poskládaných a provázaných. Tohoto efektu dosahujeme nejlépe na akcích v přírodě. Máme na mysli akce, kdy skupina je nějaký čas společně v přírodě a věnuje se "intenzivnímu rekreačnímu pobytu" (Prázdniny se šlehačkou). Není nezbytně nutné, aby skupina byla sama uprostřed lesů. Nemusí být od okolního světa oddělena fyzicky, ale měla by být oddělena logicky - na těch několik dní by měla být jasná (byť pomyslná) čára mezi skupinou a okolím. 13

14 2. Význam etapových her Od čtyřicátých let se u nás staly nesmírně oblíbené dlouhodobé hry, složené z řady úseků či etap spojených společným libretem. Zásluhu na tom mají tři romány skautského spisovatele Jaroslava Foglara 3 Hoši od Bobří řeky (1937), Devadesátka pokračuje (1945) a Poklad Černého delfína (1959). V těchto knihách je hlavním dějovým motorem velká hra na pokračování. Zejména romantický příběh Royův v knize Hoši od Bobří řeky nadchl statisíce mladých čtenářů tak, že podle něj začali lovit bobříky. Dobrodružné putování statečného Alvareze za zlatem Aztéků (Devadesátka pokračuje) se také stalo modelem pro desítky táborových her. 3 Jaroslav Foglar se narodil 6. července 1907 v Praze. Studoval Veřejnou obchodní školu. Zaměstnán byl jako úředník, pedagogický pracovník, odpovědný redaktor časopisů Mladý hlasatel, Junák a Vpřed. Pod přezdívkou "Jestřáb" vedl po celý život skautské oddíly. Ve čtyřech letech ztrácí otce a od té doby žije s matkou a starším bratrem. Roku 1920 poprvé na výzvu svého staršího bratra navštěvuje skautský oddíl 48. klub oldskautů Jestřábi, podle kterého později dostal i svoji přezdívku Jestřáb. V roce 1925 se 34. pražský oddíl slučuje se slavnou Dvojkou a Jestřáb přechází do jeho vedení pod názvem Hoši od Bobří řeky. Po šedesáti letech nepřetržitého vedení předává oddíl v roce 1987 svému nástupci a řadí se tak mezi nejstarší oddílové vedoucí na světě. V roce 1934 je vydána v nakladatelství Melantrich první Foglarova kniha - Přístav volá (původní název "Modrý život Jiřího Dražana"). V padesátých letech Foglar působí jako vychovatel v domově mládeže pod dohledem StB. Ani v tuto dobu nepřestává psát. Po delší odmlce se v roce 1965 na trhu objevuje Tajemná Řásnovka.. Osmdesátá léta jsou poznamenána spoluprací s výtvarníkem Karlem Saudkem na kreslených seriálech Modrá rokle a Ztracený kamarád. Po "sametové" revoluci roku 1989 má Foglar plně otevřenu cestu k čtenářské veřejnosti. V nakladatelství Olympia vydává stínadelskou trilogii Dobrodružství v temných uličkách (Záhada hlavolamu, Stínadla se bouří, Tajemství Velkého Vonta). 18.listopadu 1992 je spisovatel přepaden dvěma učni, kteří ho chtějí okrást o peníze. Ubrání se a zavolá o pomoc. Od jara 1995 je J. Foglar dlouhodobě hospitalizován v nemocnici, ale podle možností dál vyjíždí na besedy se čtenáři. V roce 1998 se v televizi objevuje při setkání s dr. Karlem Burešem po neuvěřitelných padesáti letech. A v listopadu 1998 vychází v nakladatelství Olympia kompletní knižní vydání Rychlých šípů se všemi dosud vydanými příběhy. 23. ledna 1999 umírá po delší nemoci v Thomayerově nemocnici v Praze. (podle ) 14

15 Určité prvky etapové hry bychom mohli hledat již v díle E. T. Setona 4, zakladatele Woodcraft Indians (Liga lesní moudrosti), když v knize Dva divoši popisuje letní táboření chlapů v indiánském stylu. Dva divoši jsou nejen poutavý román pro děti, ale též autobiografický příběh a přímý návod, jak uvádět Woodcraft v život. Otec Raften je zde záměrně vykreslen jako opak Setonova otce a Caleb Clark - hraničář, jako učitel lesní moudrosti. Jednotlivé součásti děje záměrně přivádějí ideál Indiána, zvířata, děti a divočinu do jednoho celku, do nejčistší nevinnosti. Yan nakonec získá díky svým woodcrafterským aktivitám nejvyšší status a z Guye - ze špinavého a všemi zesměšňovaného mameluka se stane díky působení příkladu silnějších osobností a díky woodcrafterské výchově hrdina - Setonův model výchovné cesty a povznesení slabého jedince osobním příkladem je hotov. 4 Ernest Thompson Seton se narodil 14. srpna 1860 ve skotském městečku South Shieldes. Když Ernestovi bylo pět let, vystěhoval se jeho otec do Ontaria v Kanadě. V devatenácti letech odjíždí opět do Anglie studovat na Královské akademii v Londýně. Zajímá se podrobně o přírodovědu a tráví dlouhé hodiny v knihovnách, zahrabán do učebnice Foliantů. Roku 1881 se vrací do Ameriky, nenachází však uplatnění svých znalostí. Hladoví. Následují tři roky zoologických studií v Manitobě. Jsou to léta, ve kterých poznává život Indiánů, zkouší farmařit, táboří a loví. Je mu svěřena první významná práce tisíc kreseb zvířat pro Velký slovník. Odvede ji znamenitě. Ostatně, o několik let později vystavuje úspěšně své kresby a obrazy zvířat, zejména vlků, v Pařížském Salonu. Od roku 1894 žije u New Yorku a nejméně jednou za měsíc nebo spíše do roka se vydává na měsíc či na dva na cesty Amerikou. Cestuje od Aljašky až po Mexiko. Cestuje pěšky, na koni i člunu. Stává s nedostižným znalcem přírody a života v ní, pozoruje chování a zvyky zvířat, bojuje proti jejich nesmyslnému hubení. O svých zkušenostech píše řadu knih a článků, z nich jenom část je ryze odborných. V těch druhých, určených širokému okruhu čtenářů, učí poznávat přírodu, vysvětluje druhy a zvyky zvěře a ptactva, rozvíjí naše pozorovací schopnosti. Dobře si uvědomuje očišťující katarzi, kterou působí příroda na člověka, vystaveného útokům moderní městské civilizace. Vychází z filozofie Henryho Davida Thoreaua ( ), amerického básníka a filozofa, jejíž základem je návrat k čisté přírodě. H. D. Thoreau odešel do lesů, kde se spolehl pouze na vlastní ruce, živil se primitivním lovem, jedl chléb z obilí, které sám zasel i sklidil. Své příhody a myšlenkové závěry pak vložil do knihy,,walden čili život v lesích. Knihy E. T. Setona jsou určeny především mládeži, z níž si přál vychovat všestranně rozvinuté lidské bytosti. Proto také roku 1902 zakládá první organizaci chlapců a dívek, jejímž cílem je seznámit mladého člověka se životem v přírodě - Woodcraft Indians. Toto hnutí, které se brzy rozšířilo do celých Spojených států a jehož se později stal předsedou, nazývá,,schématem, jak vytvořit člověka s modrou oblohou v pozadí. V roce 1901 už Seton cílevědomě začal v časopise Ladies Home Journal uveřejňovat seriál návodů na podporu vzniku svého hnutí Woodcraft. Setonův příklad přímo ovlivnil vznik Skautingu. Jeho myšlenku využívá v roce 1908 anglický generál Sir Baden-Powel k založení polovojenské organizace Skautingu. Seton od počátku věřil v možnost koexistence obou hnutí v jedné organizaci, ale velmi brzy přišel na to, že to nepůjde. Svoji první knihu, Molly Cottontail příběh zajíčka, vydává E.T.Seton roku 1889, pak rychle za sebou následují další: Lobo, Wahb, Matka liška, Děti divočiny, Ze severských zvířat, Za sundhillským jelenem, Monarcha a celá řada dalších. Nejznámější je román Dva divoši, obsahující značné množství autobiografických prvků, psaný na popud Rudyarda Kiplinga, Setonova přítele. Dále pak Svitek březové kůry, základní kámen jeho organizace. Zbytek života tráví psaním svých knih, žije ve státě Manitoba v domě u jezera, který si vlastnoručně postavil, obloženém dřevem na místě poražených stromů zakládá ještě chov kožešinových zvířat a za úspěšné vyřešení problémů spojených s tímto chovem je vyznamenán medailí francouzské Societe d Achmatation. ( 15

16 Etapové hry mají ovšem mnohem starší tradici než foglarovskou. Do skautského hnutí je přinesl jeho zakladatel R. Baden-Powell 5. V jeho Knize vlčat hraje dominantní roli velká hra podle Kiplingovi Knihy džunglí. Baden-Powell také popsal první pokladovky, velké hry, při nichž skupiny pátrají po skrytém pokladu. Etapové hry jsou často strhující. Mají většinou úspěch, obohacují oddílovou činnost. Zlepšuje se při nich docházka na akce. I ty práce, které by samy o sobě byly málo lákavé, se v dlouhodobé hře mění v napínavý závod nebo dobrou zábavu. Většinou je připravujeme jako mezidružinovou soutěž a to družiny stmeluje v pevnější celky. Nejsou ovšem vyloučeny ani hry pro jednotlivce. Dobrá etapová hra není samoúčelná. I když víme, že hra určená jen k pobavení, ukrácení dlouhé chvíle, má také smysl, přece jen klademe na dlouhodobé hry větší nároky a přísnější měřítko. Právě proto, že velká hra podložená příběhem probouzí v dětech zájem a často je dokáže silně motivovat, využíváme toho pro své výchovné cíle. Etapová hra může mít proto obsah převážně naukový, učíme se při ní například nové tábornické praktiky nebo poznáváme přírodu v okolí tábora. Jiná má vést k posilování všestranné tělesné zdatnosti, rozvíjí u dětí rychlost, sílu, obratnost a vytrvalost. Právě tak touto hravou formou upevňujeme a zlepšujeme charakterové vlastnosti. To je na dlouhých hrách asi nejcennější! Tento výchovný záměr je v nich skrytý, pro děti je to především hra, vzrušující závod. 5 Robert Baden-Powell (* 1857). Ve válkách s domorodými africkými kmeny, Búry, se naučil oceňovat vlastnosti, díky nimž mohli domorodci dlouho úspěšně odolávat nesmírné přesile Britů. Baden- Powell kladl na své vojáky (stopaře, anglicky scouts ) značné nároky. Dlouholeté vojenské zkušenosti byly Baden-Powellovi podnětem k napsání příručky pro výcvik vojenských zvědů. Kniha byla nazvána Aids to Scouting (Návod ke skautingu) a mnohé z jeho statí, zejména pasáže o šifrování, signalizování, hledání cesty, stopování atd., se staly základem pro generálovo stěžejní dílo Scouting for Boys (Skauting pro chlapce), které vyšlo roku Přibližně v této době se Baden-Powell dozvěděl o woodcrafterském hnutí E. T. Setona v Americe a začal se o něj živě zajímat. V roce 1907 uspořádal Baden-Powell první pokusný letní tábor na ostrůvku Brownsea u jihoanglického pobřeží. Tento rok je považován za oficiální začátek skautského hnutí. Baden-Powellův skauting měl však od začátku jiný charakter, než Setonův woodcraft. Romantika a poetika Setona ustoupila poněkud do pozadí a hlavní důraz byl kladen na zodpovědnost, odolnost, schopnost přežít a v neposlední řadě poslušnost králi. Potlačení setonovské romantiky, přílišný militarismus, vyžadování úcty k panovníkovi či vojenský duch jeho výchovy, to vše bývá Baden-Powellovi často vytýkáno. Celou věc je však třeba vidět v kontextu konkrétních historicko-společenských souvislostí na pokraji I. světové války a také profesního zaměření Baden-Powella samotného. Baden-Powell s tímto označením ostatně nesouhlasil a sám k tomu v roce 1911 řekl: Vojenské cvičení překáží individualitě, kdežto naším úkolem při skautování jest vyzdvihnouti individuální charakter (Svojsík, 1991). Ač byl Baden-Powellův systém mnohdy kritizován, je faktem, že se za sto let svého působení stal v nesčetných modifikacích nejsilnějším mládežnickým hnutím a rozšířil se do celého světa. (podle 16

17 Dlouhodobé hry jsou nejen dobrou zábavou, ale i přípravou na akce pozdější. Hry na objevitelské cesty se například promění ve skutečnost při výpravách do hor. Bylo řečeno, že se dlouhodobé hry staly trvalou součástí úspěšného programu dětských oddílů. V této oblasti jsme předběhli svět. I když první etapovou hru popsal už Baden-Powell, v Americe, Anglii a dalších vyspělých státech objevili magickou moc etapových her teprve na začátku padesátých let. Začali je používat hlavně ve školách, při zeměpisu, dějepisu, ekologii, sociologii, psychologii i v jiných vyučovacích předmětech. A nejen na školách základních a středních, dokonce i na universitách, samozřejmě s tematikou a pravidly úměrnými věku a didaktickým potřebám. Tyto hry dostaly zvláštní název, který v českém překladu zní poněkud nezvykle: simulační 6. Při simulačních hrách vystupujeme v rolích jiných osob, známých například z dějin, ekonomie, sociálních věd a podobně. Simulační hry se pak velmi rozšířily během let šedesátých. 6 Simulace napodobení. 17

18 3. Rešerše literatury V polovině devadesátých let minulého století, kdy jsem začínal s tvorbou etapových her, jak už jsme se zmínili v úvodu této diplomové práce, chyběla literatura komplexně se zabývající problematikou etapových her. Juřen ve svém metodickém dopise nazvaném Etapové hry (Sportpropag, 1989) částečně rozkrývá metodiku tvoření etapových her, ovšem poplatnou své době. Na patnácti strojopisných stranách velmi stručně nastiňuje tuto problematiku, částečně v zapletalovském duchu, silně soutěžně založenou. Dále je zde uvedeno několik zpracovaných etapových her, ovšem nevalné úrovně, častý je ideový námět minulé éry. Hry jsou si navzájem velmi podobné, založené na stejném principu, změnil se pouze námět. Miloš Zapletal se věnuje etapovým hrám ve své Encyklopedii her (Leprez 1995, s ) jen okrajově. Spíše etapové hry přibližuje veřejnosti a na dalších stránkách kapitoly uvádí čtyři kompletně zpracované etapové hry (Stopami statečných, Tábor kosmonautů, Město v džungli a Zlatá horečka). V poslední době ovšem mnoho instruktorů vyčítá podobně zpracovaným hrám jejich velmi soutěživé zaměření, které může některé jednotlivce znevýhodňovat nebo odrazovat. Pokud totiž není ve hře do jisté míry zapracován prvek náhody, po několika etapách se ustálí pořadí jednotlivých skupin a o výsledku celé dlouhodobé hry je víceméně rozhodnuto. V knize Etapové hry (Foglar, Chour, Zapletal, Skauting 1997) je uvedeno několik vět o významu a historii dlouhodobých her, a dále jsou opět uvedeny již zpracované hry, většinou převzatých z jiných publikací těchto autorů. Kniha slouží hlavně začínajícím instruktorů, kteří chtějí a potřebují etapovou hru vést, aby pronikli do tajů tohoto oboru. Nejvýznamnější dílo, zabývající se touto problematikou, je Receptář her (Portál, 2000) pocházející z pera herního mága Jiřího Choura. Tato výborná publikace přibližuje metodiku přípravy etapových her široké instruktorské veřejnosti. Je psána s humorem a nadsázkou a toto dílo na našem trhu již dlouhou dobu chybělo. Zapracovány jsou zde např. nové přístupy v používání moderní techniky (počítače, vysílačky, magnetofony ap.), které donedávna spousta instruktorů odmítala. Jejich argumenty, že podobné věci do přírody nepatří a děti je mají doma, už neobstojí. Pokud použijeme počítač k přípravě hry nebo u její realizace, nedá se mluvit o tom, že se dnes 18

19 bez techniky neobejdeme. Například při přípravě můžeme ušetřit spoustu času a věnovat se tak dalším důležitým věcem. Tato kniha dále přinesla instruktorům i jiný pohled na vnímání dětské i instruktorské duše. Vyjadřuje se například ke strašení dětí (str. 28, Strašíme ve dne) nebo ke vnímání násilí při hrách (str. 45). Autor zde ovšem nevede odborné teoretické polemiky, ale jemně nabízí své vnímání problému. Nestor v oboru her Miloš Zapletal v předmluvě knihy uvádí, že Příprava i realizace her se pak stává pro vedoucího tvořivou činností, která autorovi přináší stejnou radost jako dětem. (Dále viz. str 55-56, A co my, dospělí, proč to vlastně děláme). V druhé části knihy autor nabízí několik svých her, etapovou hru Návrat z hvězd a nápady pro realizaci dětských dnů a pohádkových lesů. Hry a nápady v celé knize jsou směřovány k dětem školního věku. Knihu musíme rozhodně doporučit všem instruktorům pracujícími s dětskými kolektivy. Tato diplomová práce se od knihy Receptář her liší podrobným rozebráním postupu přípravy, tvorby a realizace etapových her. Foglová se v knize Táborové etapové hry (Portál, 2006) shrnuje přípravu etapových her do několika strohých vět. Kniha obsahuje čtyři připravené etapové hry pro velké kolektivy dětí mladšího školního věku: Ztracené pohádky (14 etap), Lovy beze zbraní (8 etap), Staré pověsti české (15 etap) a Neptun a piráti (18 etap). Pro instruktory, kteří hledají už zpracované etapové hry je jak na trhu tak na internetu široká nabídka. Např. agentura Mravenec 7 má v současné době v nabídce 141 titulů etapových her. Již desátý rok vypisuje soutěž etapových her, do které autoři zasílají své hry. A i ti, kteří neuspějí v soutěži o ceny, ale komise jejich práci uzná, se dočkají vydání jimi vytvořené etapové hry. Internetový server shromáždil kolem osmdesáti kompletně zpracovaných her. Další lze nalézt na webových stránkách oddílů i jednotlivců. Etapové hry ve vlastní režii vydávají i organizace pracující s dětmi Asociace turistických oddílů mládeže ČR, Pionýr, Česká tábornická unie atd. Na základě kritického zhodnocení literatury jsem došel k názoru, že je potřeba vytvořit metodický materiál, který bude podrobným průvodcem k vytvoření etapové hry. 7 http// Seznam etapových her tohoto nakladatelství je uveden v příloze 1 19