Úvod do obecné psychologie, psychologická propedeutika

Transkript

1 Úvod do obecné psychologie, psychologická propedeutika Zpracovala PhDr. at PaedDr.Věra Kosíková, Ph.D. Obsah: 10 kapitol 1. Předmět psychologie, struktura psychologických věd, psychologický výzkum a jeho metody 2. Determinace lidské psychiky 3. Psychické jevy a jejich třídění, charakteristika kognitivních procesů. Čití a vnímání 4. Představy a fantazie 5. Myšlení, myšlenkové operace 6. Kognitivní procesy a jejich souvislosti s osvojováním vědomostí a pojmových systémů, myšlení jako řešení problémů 7. Teorie učení 8. Paměť a pozornost 9. Emoce. Vůle. Náročné situace 10. Motivace, principy, teorie motivace Literatura Pozn. autorky Studijní text je převážně zpracován dle základní literatury - Plháková, 2004, případně Holeček a kol. 2003, základní i rozšiřující literatura viz seznam literatury, v textu odkazy na citace) 1. kapitola Předmět psychologie, struktura psychologických věd, psychologický výzkum a jeho metody Předmět psychologie-studium psychiky, která existuje v dimenzích prožívání a chování vědomého a nevědomého Prožívání subjekt má určité obsahy vědomí vjemy, představy, myšlenky, city, snahy Chování 3 kategorie jednání (jednorázový akt), konání (dlouhodobé), výraz (mimický, pantomimický), probíhá v závislosti na objektivní situaci a motivaci subjektu Vědomí a nevědomí (podvědomí) člověk je schopen uvědomit si jen ty obsahy, které jsou spojeny s jeho činností a lze je vyjádřit slovem Základní formy psychiky procesy a dispozice Procesy např. vnímání, cítění, myšlení závisejí na mozkových strukturách a jsou dispozicí pro psychické dění, to se realizuje ve vztahu dispozic a podnětu vnějšího i vnitřního 1

2 Struktura psychologických věd: Teoretické. - obecná včetně psychologie osobnosti - vývojová ontogenetická - psychologie dítěte, dospělých (adultopsychologie), stáří - sociální determinace chování Aplikované: - pedagogická - klinická diagnostická - poradenská školní, manželská - psychologie zdraví Speciální: - biologická podíl biologické regulace na chování - psychologie sportu, reklamy Metody výzkumu výčet metod Longitudinální, průřezový výzkum Obecné metody: Pozorování Experiment Specifické metody. Sebepozorování Psychologický rozhovor standardizovaný, ne.., polo Dotazník Výkonové testy Rozbor výsledků činnosti Projektivní techniky Charakteristika metod psychologického výzkumu Pro současný psychologický výzkum je typická rozmanitost metodologických přístupů a zároveň vědomí, že jakákoliv metoda je pouze prostředkem na cestě k poznání. Volba psychologických výzkumných metod je závislá na obsahu psychologického zkoumání, na cíli výzkumu a na charakteru zkoumaných psychických jevů. Pro větší objektivitu je vhodné používat více metod, které se vzájemně doplňují. Metodou rozumíme záměrný postup (cestu) vedoucí k dosažení stanoveného cíle toho, co chceme objevit, poznat. Psychodiagnostické metody můžeme rozdělit do 3 skupin: I. KLINICKÉ METODY 1) pozorování 2) rozhovor 3) anamnéza 4) analýza spontánních produktů II. TESTOVÉ METODY A. Výkonové testy 2

3 1) testy inteligence 2) testy speciálních schopností (např. paměti, kreativity) 3) testy vědomostní B. Testy osobnosti, např. dotazníky Testové metody odpovídají spíše na otázky týkající se dílčích stránek osobnosti, celkový obraz si utváříme na základě klinických metod KLINICKÉ METODY Pozorování - metoda pozorování spočívá v záměrném a plánovitém vnímání, které je cílevědomě zaměřeno k dosažení určitého cíle - pozorovací metodiky můžeme různě rozdělit 1) Sebepozorování - zkreslené (diety, psaní deníčků,..) Pozorování druhou osobou - přímé: pozorovaný člověk o tom ví (inspekce, hospitace) zkreslení - nepřímé: magnetofonový záznam, skryté kamery,.. - zúčastněné: pozorovatel je začleněn do kolektivu - nezúčastněné: pozorovatel není začleněn 2) Pozorování volné - pozornost je upoutána nějakým jevem, nápadností jednání apod. - pozorování je bezděčné, náhodné, nepodléhá žádným pravidlům - není vymezen předmět pozorování např. sledujeme-li sociální chování skupiny spolupracovníků, zaznamenáváme obsah i způsob každého projevu jednotlivé výroky, tón řeči apod. Pozorování zaměřené - systematické - je omezeno předem stanoveným plánem např. u téže sociální skupiny např. jejich spolupracující chování 3) - z hlediska času na dlouhodobé či krátkodobé - pozorováním se zjišťují a zaznamenávají vnější projevy chování člověka - vlastní pozorování je vystřídáno další etapou, a to analýzou získaných dat - pro objektivní vyhodnocení jsou cennější pozorování prováděna v přirozených podmínkách, kde můžeme sledovat spontánní projevy zkoumaných osob - při pozorování se zaměřujeme hlavně na: 3

4 1) mimiku (změny ve výrazech emocí v obličeji) 2) pantomimiku (pohyby celého děla, chůze, koordinace pohybů) 3) řeč (formální úroveň, rychlost řeči) 4) projevy emocí apod. Rozhovor - metoda rozhovoru patří k nejobtížnějším diagnostickým postupům psychologický rozhovor se značně liší do běžného rozhovoru (konverzace); naučit se správně vést interview je nesnadné - účelem psychologického rozhovoru je dozvědět se něco o tom, s kým mluvíme, o jeho povaze, postojích, názorech, prožívání, o citových stavech, zálibách - individuální nebo skupinový (beseda) fáze rozhovoru 1. úvod - navození důvěry 2. vzestup a pokračování - od obecnějších otázek k podstatě problému 3. vrchol a rozuzlení - odkrytí jádra problému 4. závěr - uvolnění, uklidnění, domluva na další spolupráci 5. záznam rozhovoru - vyhodnocení techniky vedení rozhovoru např.: 1) technika kladení otázek (typy otázek: přímé, nepřímé, projektivní) 2) technika jednoduché akceptace - vyjadřování toho, že klienta posloucháme, bereme na vědomí - záznam obsahu rozhovoru lze dělat během jeho trvání, případně po jeho ukončení - pokud dělá psycholog mnoho zápisů během interview, působí to rušivě na klienta a současně tím trpí i plynulost rozhovoru - záznam po ukončení rozhovoru tyto výhody nemá, na druhé straně tím trpí úplnost a přesnost přijatých informací Anamnéza - jako vzpomínka, zvláštní druh životopisu = zjišťování údajů z minulosti jedince, které mají významný vztah k poznání osobnosti TESTOVÉ METODY - testové metody představují vyšetření, při kterém dodržujeme určitá pravidla a získané informace (odpovědi, výkony, výtvory) se jednotným způsobem vyhodnocují A. Výkonové testy = testy schopností; zaměřují se na výkon vyšetřované osoby Testy inteligence - počátky měření intelektových schopností jsou spojeny se jménem Jamese McKeen Cattella, který v roce 1890 použil poprvé pojmu test 4

5 = metody vyšetření rozumových schopností a současné mentální úrovně jedince - nejznámějším a nejpoužívanějším vyjádřením úrovně inteligence je inteligenční kvocient (IQ), zavedený W. Sternem IQ = mentální věk / chronologický věk x 100 Inteligenci je možno definovat jako mentální schopnost nebo pohotovost mysli. Testy vědomostní - zjišťují úroveň vědomostí nebo znalostí - jsou rozšířeny zejména v oblasti školství a poradenství; své místo mají i v psychodiagnostice dospělých, a to v oblasti profesionálních znalostí B. Testy osobnosti - objektivní testy osobnosti z konstrukce metody nebo ze způsobu jejího vyhodnocení plyne, že vyšetřovaná osoba nemá možnost záměrně zkreslit vyšetření (zejména ve smyslu nadlepšení, nadhodnocení) - lze je interpretovat nejen jako výkonový test vzhledem k rychlosti a správnosti řešení, ale i jako test osobnosti do popředí vystupuje pečlivost provedení Dotazníky - soubor standardizovaných otázek v písemné formě - typy otázek: a, otevřené volně na ně odpovídáme b, uzavřené volíme z několika odpovědí (ANO x NE, 5 variant ) - k hromadnému pozorování - výhodou dotazníků je snadný a rychlý způsob hodnocení - v krátké době lze získat velký počet údajů od mnoha osob - nevýhodou: možnost záměrného zkreslení výsledků pro subjekt žádoucím směrem Vývoj názorů na předmět psychologie 4 názory předmětem duše, vědomí, chování, psychické struktury - do konce 18. st. duše vztah duše k tělu, k hmotě let se brala psychologie jako věda o duši - pojem velice složitý, spíše filosoficky zaměřený, často kritizován, v 18. stol. odmítán, nazýván jako psychologie bez duše - nebyla samostatnou vědou - v 2. pol. 19. stol. Se oddělila - první zmínky v st. př. n. l. ve spisech Homéra - v novověku byly pokládány otázky můžeme poznávat svět objektivně? Podstata člověka? Co je vědomí a nevědomí? - Řekové se zabývali příčinou duševních chorob Platón - spisy O nesmrtelnosti duše, Fajdón a Fajdros -) duše jako něco nesmrtelného 5

6 p. n. l. - odděluje duši od těla - duši považuje za důležitější než je tělo a oživuje ho - člověk je jakousi symbiózou - duše je nesmrtelná, tělo je smrtelné Aristoteles - shrnul veškeré vědění - dílo: Peri psychéz o lidském poznání, které vychází ze smyslů - snažil se vymezit psychologii -) substance, která dává našemu životu směr Duše rostlinná plození, ovlivňuje vyživování - živočišná poznávací a citová, pociťování - pohybová motorická, reguluje pohyb - lidská myšlení, rozum, regulace jednání - rozum považován za nejvyšší stupeň psychiky Hippokrates - řecký lékař - rozdělil 4 tělní tekutiny žluč, sliz, krev, červená žluč - vytvořil nejstarší typologii temperamentu cholerik, flegmatik, sangivnik, melancholik - studium dynamických vlastností -) endokrinologická typologie Empirie přináší nové poznatky koncem 17.st. Descartes vědomí organismus pracuje na základě reflexu Bacon zakladatel experimentálních věd pramenem poznání smysly, základní metoda pozorování Vzniká 1. koncepce asocianismus zákl. elementy počitky a představy, které se sdružují do vědomých zážitků, rozvoj v 18. a 19. st. spolu se senzualismem, Lock, Herbart, Spenser Wundt 19., 20. Lipsko experimentální laboratoř odrážení asociovaných obsahů ve vědomí sebepozorování, introspekce, Neumann, Hall v USA Reakcí na elementární psychologii byla celostní, tvarová psychologie, ne předmět psychologie, ale koncepce psychiky, význam tvaru jako kvality psychického dění, která není podmíněna pouze jednotlivými prvky, zastánci strukturálního přístupu ve výkladu vnímání, učení, myšlení lewin, Köler.. Proti asocianisnu koncem 19.st. psychoanalýza existence psychických dějů mimo vědomí, reálným psychičnem je nevědomí, jehož obsahy se nemusí ztotožňovat s etickými normami Behaviorální psychologie v USA, stimul, reakce - Watson Neobehaviorismus Hull, Skiner kromě chování i vědomí proměnné 2. kapitola Determinace lidské psychiky Psychické vlastnosti a procesy, i jejich individuálně jedinečný, integrovaný komplex, osobnost, se rozvíjejí jako výsledek interakce dvou základních vývojových faktorů: - vnitřních dědičně podmíněné dispozice - vnějších veškeré vlivy prostředí 1. Environmentalistické teorie význam prostředí 6

7 - přeceňují význam učení, podceňují význam dědičných dispozic - - navazují na empirismus Bacona, Locka v mysli nemůže být nic, co by tam nevešlo prostřednictvím smyslů Behaviorismus - objektivně pozorovatelné chování ( ne psychika člověka), vychází z teorie učení, z pozitivismu - chování je reakcí na podněty - základním mechanismem učení je podmiňování - základním cílem behaviorálního poradenství je změna nežádoucího chování - posilování žádoucího chování odměnami - oslabování nežádoucího chování tresty - veškeré lidské chování s výjimkou nejzákladnějších reflexů a instinktů je naučené 2. Nativistické teorie - duševní vývoj je určen vrozenými mechanismy a prostředí zde nemá významnější vliv Psychoanalýza S. Freuda - lidské chování a prožívání je ovládáno převážně nevědomými pudy a instinkty sexualitou a agresivitou jako vrozenými tendencemi, psychoanalýza je odhalováním nevědomých příčin obtíží, které nelze pochopit běžným, racionálním způsobem - struktura lidské psychiky id = oblast základních instinktů a základních biologických potřeb, primární psychické procesy, které se řídí principem slasti libidem ego = racionální oblast, duševní život vycházející ze zkušenosti, zahrnující naše myšlenky a pocity. Já kontroluje a usměrňuje pudy, řídí se principem reality, udržuje rovnováhu a zdravý vývoj osobnosti Superego = svědomí, morální vědomí, tradiční morální hodnoty, zafixované z dětství, superego hodnotí a ovlivňuje vědomé aktivity ega i pudové impulzy id, pokud v rozporu se svědomím, následuje pocit viny, zkreslené sebehodnocení - mechanismus vzniku psychických obtíží střetnutí mezi id a superego vyvolává neurotické stavy, úzkosti - obranné mechanismy Individuální psychologie Alfreda Adlera Dynamika vývoje člověka dána potřebou dosáhnout úspěchu - důraz na sociální zaměření ve vývoji jedince - pocit méněcennosti je celoživotním motivačním zdrojem vývoje, základním cílem je překonání pocitů méněcennosti a získání nadřazenosti či úspěchu - kompenzace nedosažitelného cíle - člověk je sebeurčující, utváří svou osobnost podle toho, jak chápe sám sebe a své vlastní zkušenosti, určujícím faktorem sebepojetí - hlavním činitelem vlastní tvořivá aktivita - s přibývajícími zkušenostmi se ustaluje dynamický systém vzorců chování na základě toho, co se osvědčilo, působí zde dědičné vlivy i interakce s prostředím - vzniká životní styl dán osobním životním cílem, city vůči ostatním (sociálním cítěním), aktivitou jedince, chápáním světa, osobní logikou, strukturou rodiny, do níž se dítě rodí - volit jiné výchovné prostředky, ne jen pokárání a tresty - učit dítě se dívat na chybu bez pocitů provinění, ale dát šanci chybu napravit 7

8 - usměrňovat cíle s životní realitou - kompenzace životních cílů - rozvíjení sociálního cítění, společenského citu, životního plánu 3. Interakcionistické teorie Vzájemné působení a ovlivňování, aktivita, možnost volby Humanistická psychologie 50. léta 20. st. USA Maslow, Bühlerová, Rogers, filozoficky vliv existencialismu (Heidegger, Sarter, Jaspers) - základním motivem lidského chování je seberealizace, jíž jsou podřízeny všechny dílčí motivy, vědomí je centrem lidské zkušenosti, subjektivistický pohled na realitu svět je reálný, jak ho jedinec vnímá a interpretuje Ve vzájemném společenství ustupují hodnoty, jež se zakládají na vnější autoritě, a naopak jsou posilovány hodnoty, které jsou budovány na vlastním prožitku. S tím souvisí i rozhodovací procesy, založené na pocitu a vědomí své vlastní ceny. Rogers hovoří o prožitkovém učení, které zahrnuje vedle myšlenek i pocity, empatické porozumění a vnímání postojů. Humanistické paradigma 1. Nalézání vlastní identity 2. Získávání sociální zkušenosti 3. Přebírání zodpovědnosti za sebe i za druhé C. R. Rogers orientace na klienta - víra v přirozené dobro, člověk je schopen si uvědomovat své vlastní přirozené hodnoty a řídit se jimi, být zodpovědný k sobě i druhým - člověk je schopen seberozvoje, uspořádání vlastních myšlenek, pocitů, osobnostního vývoje, sebeaktualizace Poradenství na základě úcty, empatie, bezvýhradného přijetí celého člověka, jeho rozumové i prožitkové stránky - nedirektivní přístup - podpora osobnostního růstu orientace na klienta - víra v přirozené dobro, člověk je schopen si uvědomovat své vlastní přirozené hodnoty a řídit se jimi, být zodpovědný k sobě i druhým - člověk je schopen seberozvoje, uspořádání vlastních myšlenek, pocitů, osobnostního vývoje, sebeaktualizace Determinace lidské psychiky současné pojetí Ontogenetický přístup čím jedinec mladší, tím více determinován dědičnými faktory, kolem 15 let poměr opačný prostředí, výchova, zkušenost, slábne význam dědičných faktorů 8

9 Strukturální přístup různost podílu dědičnosti a prostředí s ohledem na typ strukturální charakteristiky psychiky temperament - dědičnost, charakter, postoje - prostředí Intervariabilní přístup schopnosti jedince - Gaussova křivka rozložení četnosti výskytu vlastností podle měřitelných výkonů jiný podíl na jedince, který se nachází v pásmu průměru (68% populace velký vliv výchovy), jiný u krajních poloh mentální retardace, talentovaní žáci genialita nad hraniční pásmo mezi normou a mentální retardací 3. kapitola Psychické jevy a jejich třídění, charakteristika kognitivních procesů. Čití a vnímání 1.Psychické procesy (krátké děje) =v čase probíhající psychické jevy, tj. jednotlivé modality prožívání (poznávací, citové, motivační procesy), v nichž vyvstávají určité obsahy, tj. vnitřní obrazy předmětů, vztahů a stavů ve formě vnímání, představování, fantazie, myšlení, řeči, tvořivosti 2.Psychické stavy (delší průběh) statický moment, relativní stabilita psychického obrazu, tedy v čase setrvávající psychické procesy, zážitkově akcentované určitým obsahem emoční stavy nálady, ovlivňují průběh psychických procesů 3. Psychické vlastnosti (relativně trvalé znaky osobnosti) aktivačně motivační vlastnosti, charakter, temperament, schopnosti, potřeby 4. Psychické obsahy (dispozice, předpoklady) získané v procesu učení vědomosti, dovednosti, návyky, zájmy, postoje, hodnoty 5. Mechanismy fungování a vývoje osobnosti procesy socializace, interiorizace, sociální interakce a komunikace Psychické procesy Psychické procesy psychika vystupuje ve formě procesů, tj. v čase probíhajících změn prožívání a chování, v nichž je vyjádřena účelná interakce individua se situací, v níž se nachází - jsou chápány jako odpověď či reakce osobnosti na danou situaci, která vystupuje jako výzva k určitému reagování na jeho subjektivní význam - tvoří funkční celek Charakteristika a dělení psychických procesů 1. Představují vnitřní aktivitu subjektu, zprostředkovanou CNS a funkčně neoddělitelnou od vnějšího prostředí (objektivní reality) 2. P.p. jsou zprostředkovatelem reálné interakce jedince a prostředí (podnětové struktury okolí) na všech úrovních psychiky (čitím počínaje, psychickou regulací činnosti, vytvářením hodnot a společenského vědomí konče) 3. Jako složitě determinovaná složka lidské psychiky mají svůj obsah, průběh a výsledky, tyto atributy závislé na dispozicích jedince, na vývojových faktorech a na charakteru aktuálně stimulující situace Dělení psychických procesů 9

10 - Kognitivní (poznávací) přímé a zprostředkované poznávání skutečnosti - vnímání, představování, myšlení, učení, paměť - Emocionální vedou ke vzniku emocí, jejichž subjektivním prožitkem je cit (radost, smutek, hněv, překvapení) - Motivační - aktivizují a usměrňují chování, hlavní motivy nevědomé, ale i záměrné, zodpovědné rozhodování, volní, cílevědomé chování Kognitivní procesy Jsou všechny operace a pochody, jejichž prostřednictvím si člověk uvědomuje a osvojuje svět a sebe sama, na jejichž základě je schopen sebereflexe, rozlišování objektivního a subjektivního i vytváření hodnotových orientací a názorů. K.p. jsou úzce spojeny s procesy konativními (snahovými), s nimiž vytvářejí základní komponentu psychické činnosti člověka K.p. jsou spojeny s vývojovým přístupem Kognitivně vývojový přístup - překonal tradiční kognitivní psychologii (statický pohled na psychické procesy): a) nelze popsat vztah mezi věkem a chováním, aniž bereme v úvahu změny duševních struktur b) ovlivnil teorie učení Piagetova teorie vývoje poznávání svět se musí vejít do toho, co už dítě zná (asimilace, akomodace) Senzorické procesy - čití Čití a vnímání W. Wundt rozlišuje čití a vnímání počitky = nedělitelné jednotky zkušenosti, které charakterizuje: Kvalita druh podnětu (světlo) Intenzita - (hlasitost, jasnost) (psychické procesy začínají vnímáním, ne čitím) Čití vnímání - rozdíl je chápán v úrovni poznávacích procesů, vnímání založeno na senzorických procesech, ale zároveň je přesahuje Čití = proces získávání syrových informací a jejich transformování do podoby nervových impulsů, které mozek dále využívá Percepce = organizace a interpretace senzorických informací, která nám umožňuje pochopit jejich význam, důležitým faktorem je učení zkušenost, každý akt vnímání spočívá na všech relevantních, současných i minulých informacích Obecná charakteristika senzorických procesů Počitek= odraz (ve vědomí člověka) jednotlivých vlastností předmětů a jevů, které právě působí na receptory člověka, projevem dráždivosti, citlivosti, základem smyslového poznávání 10

11 - má li vzniknout počitek podnět určitou intenzitu, sílu Nejmenší, která vyvolá počitek dolní počitkový práh = absolutní práh (podprahové podněty nevyvolají počitek) Nejvyšší horní počitkový práh (nadprahové nepociťujeme, nebo jako bolest) Nejmenší rozdíl mezi dvěma podněty téhož druhu, jenž umožňuje postřehnout rozdíl mezi počitky rozdílový počitkový práh Weberův zákon=při vyšších intenzitách podnětů se rozlišovací schopnost lidských smyslů snižuje Smyslová citlivost = chopnost lidí pociťovat podněty s velmi nízkým počitkovým prahem a rozdílovým prahem Při čití se uplatňuje zákon kontrastu při náhlé změně intenzity podnětu se zdá intenzita nového podnětu větší či menší Teorie nestability podnětových prahů Absolutní a rozdílové senzorické prahy jsou relativně nestabilní Teorie detekce signálu - vnímání určitých podnětů je ovlivněno motivy, očekáváními a vlastnostmi jedince Teorie adaptační úrovně -senzitivita smyslových orgánů se mění na základě působení předchozích podnětů adaptační úroveň je úroveň stimulace, které jsme přivykli přizpůsobení chuťovým, tepelným podnětům, nikoliv bolesti Schéma reflexního oblouku Analyzátor (receptor, dostředivý nerv, mozkové centrum) Smyslové receptory tvořeny nervovými buňkami reagujícími na fyzikální, chemické, biochemické podněty, převod do podoby nervových signálů, které jsou aferentními nervovými drahami přiváděny do mozku = transdukce mozkové centrum dostředivý nerv odstředivý nerv receptor efektor (přijímací orgán) (výkonný orgán) podnět reakce Základní druhy receptorů Podle působení: exteroreceptory (informace z vnějšího světa) zrak, sluch, čich, chuť, kožní smysly interoreceptory (tělesné změny), ty se dále dělí na: proprioreceptory (změny vlastního těla), visceroreceptory (změny probíhající bezděčně, mimo vědomou kontrolu) Podle charakteru podnětů: 11

12 fotoreceptory, mechanoreceptory, termoreceptory, chemoreceptory, nociceptory (bolesti), proprioreceptory (pohybu) Podle umistění v organismu: 1.vnější dálkové (telereceptory) zrakový, sluchový, čichový, vibrační -dotykové chuťový, tepelný, tlakový, bolesti 2. vnitřní visceroreceptory-útrobní, orgánový trávení, bolesti, krevního oběhu, dýchání, vylučování, sexuální, vyčerpanosti - proprioreceptory pohybu, polohy, rovnováhy Čití a mentální reprezentace Existence percepčních iluzí to, co čijeme (smysly), není nutně tím, co vnímáme (ve vědomí) naše vědomí sbírá smyslové informace a vytváří mentální reprezentace předmětů a jejich vlastností percepce vzniká v okamžiku, kdy objekt vnímání odráží vlastnosti zevního světa vjem=odraz souhrnu vlastností těch předmětů a jevů, které momentálně působí na naše analyzátory Proces vnímání, jeho funkce = analyticko-syntetická činnost analyzátorů: - smyslová (recepční) analýza (každý receptor z komplexu vnějších vlastností vybere ty, pro které je uzpůsoben - mozková (korová) analýza (umožňuje pomocí získaných informací analyzovat vnímaný předmět, jednotlivé vlastnosti - mozková syntéza (složky vnímaného předmětu se spojují v celek vzniká vjem (není součtem počitků, jednotlivých vlastností, ale celistvým obrazem) Funkce vnímání spočívá v řízení adaptivního chování, tj. přizpůsobení se dané situaci na základě obrazu, který si o ní subjekt vytváří Charakteristika vnímání a) základní adaptivní proces součinnost vnímání s předmětnou činností a s pamětí, tj.:vnímání je předpokladem řízení činnosti v jednotě s činností se utváří b) je proces centrálního zpracování senzorických dat do mentálních struktur, vjemů, umožňujících subjektu řízení jeho činnosti c) je aktivní a výběrový proces odběru informací, který má zásadní význam pro život Vlastnosti vnímání výběrovost dávání přednosti jedněm objektům, nebo jejich vlastnostem, před druhými, dáno objektivně nápaditostí, velikostí, subjektivně zájem, potřeby, zkušenosti... zaměřenost jak odlišujeme vnímaný objekt pokud se odráží od pozadí - figura a pozadí, uplatňuje se zde zákon kontrastu o co víc se vnímaný předmět liší od pozadí, tím víc ho vnímáme pregnantnost dotváření vjemu vnímá i to, co není obsaženo, tendence doplňovat, zdokonalovat celistvost tendence vnímat jednotlivosti jako celek jednotlivé tony jako melodii 12

13 konstantnost tentýž předmět vnímáme stejně kruh jako kruh, i když má podobu elipsy Druhy vnímání z pohledu celostní psychologie 1.Vnímání objektů = trojrozměrných útvarů, jejich velikosti, vzdálenosti, pohybů - na úrovni senzomotorické - vnímání tvarů - vztah figury a pozadí (zákon podobnosti, blízkosti, uzavřenosti, hladkého průběhu, zkušenosti) - na úrovni sémanticko-operační - spojeno s činností a s přiřazováním významů = vědění, tj. o určitém objektu vím, že má určité vlastnosti, k čemu ho lze použít 2. Vnímání času v psychologii význam jako prožívání změn probíhajících v čase - základ ve sledování vzniku, trvání a ukončení nějakého jevu - vliv zkušenosti - rychlost uskutečňujících se změn - stupeň aktivity jedince - citový vztah k vykonávané činnosti - sociální způsob života 3. Sociální vnímání Interpersonální percepce formování soudů, které se týkají lidí jako sociálních bytostí Aspekty sociální percepce: - senzitivita, citlivost, empatie - předchozí zkušenosti - inteligence - dobrý vztah k sobě - emocionální stabilita 3 základní komponenty :atributivní složka očekávací složka afektivní složka Teorie vnímání 1. Gestaltismus (Katz, Dietrich, Kohler) celek je víc než části, které ho tvoří, vjem jevíc než skladba různých počitků, prožívání světa se děje v určitých strukturách vnímání, myšlení, cítění (chybí vývojové hledisko) 2. Teorie jednoty vnímání a činnosti (Leonťjev) vliv sociálních činitelů, procesů učení, vývojově jsou percepční činnosti odvozeny od praktických činností 3. Ekologická teorie vnímání (Gibson) Zdůrazněn evoluční a adaptačně funkční aspekt = zdůrazněna orientace v životním prostředí a přirozený přístup k vnímání když se díváme na objekty, tak vnímáme jejich možnosti, tj. co nám mohou poskytnout, nikoliv jejich kvalitu Vnímání je funkcí stimulace 13

14 4. kapitola Představy a fantazie Imaginace - definice, funkce Paměťové představy obraz předmětu nebo děje ve vědomí, i když není vnímán, zdrojem podněty z vnější reality Fantazijní představy nejsou pouhou reprodukcí dříve vnímané skutečnosti, ale pozměněné, nové představy v nových souvislostech,utváření převážně z vnitřních zdrojů Funkce imaginace vytváření mentálních reprezentací vnějšího světa Funkce fantazie Vieweg- primární funkce - schopnost emancipovat se od objektivní reality,emocionálně podmíněná tendence jedince dosáhnout odstupu od reality - sekundární funkce - vytvářet alternativní model s potřebou přesahu podle vlastních cílů Klasifikace představ Základním kritériem způsob vzniku a) podle převažujícího mechanismu při vzniku: Paměťové představy aktualizací stopy po dřívějších vjemech (vykládán asociačními zákony) Fantazijní představy pasivní nebo tvůrčí syntéza částí paměťových představ (reprodukující či rekonstruující, tvořivá) Anticipační, cílové p. souvisí s regulačními funkcemi v rámci cílevědomé činnosti čl. b) Podle převládajícího druhu receptoru. Zrakové, sluchové, motorické (zároveň typy představivosti) c) Podle stupně abstraktnosti a zobecnění: Jedinečné představy konkrétního předmětu nebo jevu Obecné schematické představy předmětů a jevů určitého druhu Druhy fantazijních představ Stern - fantazie je oblast představ, která je nesouhlasná s objektivním světem fantazijní obrazy překračují zkušenosti Piaget spojitost fantazie a hry fantazie = interiorizovaná hra 1. Rekonstrukční fantazie vybavování na základě slovního popisu, grafického nebo symbolického zobrazení 2. Tvořivá fantazie tvorba nových, originálních obrazů 3. Bdělé snění představy, které se vztahují k vlastní vytoužené budoucnosti= vzpomínky uchované v paměti a fantazijně zpracované dočasně nahrazují vnější realitu, jsou přechodem od představ k fantazii Principy fantazijní činnosti - (Nakonečný) Aglutinace spojování znaků jednoho předmětu se znaky jiného předmětu mořská panna Kombinace výběr a uspořádání znaků podle určité ideje-moderní architektura Stylizace úprava určitého objektu do esteticky působivé podoby-postavy v lidovém výtvarném umění Schematizace redukce struktury objektů na podstatné, charakteristické prvky-zjednodušující, ale výstižná kresba 14

15 Zvětšování či zmenšování objektů obři, skřítci Symbolizace objekt zastoupený jiným objektem klacek jako zbraň Alegorizace obrazné vyjadřování mír bílá holubice Asociační zákony (psychické dění na základě asociace psychických obrazů) Hume(A.18.s.)-imprese (vjemy),ideje (představy-otisk imp.) Primární zákony při vybav. představ (Fröbes, Ebbinghaus) 1. Podobnosti -obraz asociuje jiný, podobný 2. Kontrastu představa bílé asociována s černou 3. Dotyku v prostoru představy- na stejném místě 4. Dotyku v čase p. simultánní-současné, sukcesivní-následné 5. Příčinnosti, kauzality jev vyvolává příčinu -dříví-pila Sekundární motivace, potřeby, zkušenosti Brown (Angl. 19/20) - živost, častost, novost čím je asociace novější, čím častěji se opakuje, čím silnější jsou emoce, tím snadnější je její vybavení Galton (Angl. 19/20) pokusy - ve schopnosti vytvářet představy jsou indiv. rozdíly Kognitivní přístup k imaginaci Imaginace = poznávací proces, který úzce souvisí s tvořivostí a pamětí Metoda loci-umístění-dokonalé osvojení představy prostoru-vytvoření kognitivní mapy prostoru, tam umístění vytvořených představ věcí, které si chceme zapamatovat Efekt bizarnosti- neobvyklé představy se pamatují lépe, ale nepřispívají ke vštípení vzájemných vztahů a souvislostí Winograd, Soloway metapaměť= o fungování paměti, součástí domněnka, že neobvyklé údaje si lze zapamatovat lépe Paiviova (Kan.,20.) teorie dvojího kódování v mysli jsou dva systémy zpracování informací verbální (logogeny)a imaginativní (imageny), referenční spojení jeden systém vede k aktivaci dr. z.- konkrétní slova jsou kódována ve verbálním a imaginativním systému, abstraktní slova pouze verbálně, protože s nimi nejsou asociovány žádné představy např.účel=slova, kt. si lze představit- se učíme rychleji, konkrétnost slov-souvisí s představitelností Souvislost s poznatky o funkční diferenciaci mozkových hemisfér (levá verbální, pravá imaginativní) Spojení asociací s učením a pamětí Asociace představ = spojení vytvářející se za určitých podmínek mezi dvěma, více představami, umožňující po vybavení jednoho jevu vyvolání jevu asociovaného J.F.Herbart: (Něm. 2.pol.19.st) učení = vštěpování žádoucích představ za podmínek uvědomělého zájmu a pozornosti (motivace,jasnost, novost, opakování)-soustředění, zaměření, uvědomění Imaginace jako kognitivní proces Gardner teorie rozmanitých inteligencí -prostorová inteligence projevuje se orientací v prostoru, snadným vytvářením vizuálních představ 15

16 = schopnosti, které zajišťují přesné vnímání vizuálního světa, umožňují transformaci a modifikaci původních vjemů a vytváření myšlenkové představy z vlastní vizuální zkušenosti, i když už vnější podněty nepůsobí Současné užívání prostorové a objektivní představivosti vznik zvláštního druhu vizuálního myšlení, vhodného pro řešení vědeckých problémů např. architekti Jiné druhy představ Eidetické představy velmi živé (téměř se neliší od vjemu), u dětí, umělců, schopnost vyvolat si do všech podrobností přesný obraz toho, co bylo viděno, i v kombinaci s původním doprovodným vjemem sluchu nebo hmatu U dospělých označení fotografická paměť(při reprodukci odborného textu), silná zraková představivost Perseverační představy vtíravé (perseverace=setrvačnost, ulpívavost) Ulpívání na představě, její vracení se do vědomí bez jakékoliv souvislosti 5. kapitola Myšlení, myšlenkové operace Myšlení =zprostřed. a zobecňující způsob poznávání skutečnosti na zákl. pochopení vzáj. vztahů a souvis., proces zprac. a využívání informací, výsledkem nový poznatek 1. Konkrétní (praktické) manipulace s vjemy skládání puzzle při praktické činnosti 2. Názorné (konkrétní) operujeme s představami při řešení geometrických příkladů 3. Abstraktní (teoretické) operace se znaky, symboly a jejich významy pojmové myšlení Bruner analytické jasně vymezené kroky, plně uvědomované,intuitivní-málo uvědomovaný proces Guilford - konvergentní sbíhavé, jedno řešení podle logic. postupu, divergentní rozbíhavé, různá řešení Formy myšlení (Aristoteles) Pojmy = odraz obecných a podstatných vlastností předmětů a jevů ve vědomí, vyjadřující podobnost a rozdíly na základě společných znaků 4 hlavní kategorie obecných pojmů: Substance (podstata), kvantita (množství),kvalita (vlastnost), relace (vztah) Soudy = vztahy mezi pojmy Názvosloví: subjekt = pojem, o kterém se něco vypovídá, predikát = výpověď o subjektu, propozice = vztahy mezi dvěma pojmy Úsudky = odvození nového soudu z jiných soudů, sestává z předpokladů (premis) a závěru (konkluze), základním typem sylogismus (3 výroky): 16

17 1. Všichni lidé jsou smrtelní 2. Sokrates je člověk 3. Tedy také Sokrates je smrtelný Druhy pojmů na základě teorií Baron pojmy jsou mentální kategorie, do kterých zařazujeme předměty, události, zkušenosti nebo ideje, které jsou si v jednom nebo více aspektech podobné Bruner klasická, definiční teorie pojmů význam pojmu lze stanovit na základě určujících rysů, které tvoří jádro (babička-vnoučata) Baron přirozené pojmy (neurčité) tam, kde nejsou určující rysy např. hra Roschová ne určující rysy, ale vzájemná podobnost (babička-šedivé vlasy) - teorie prototypů = nejvýstižnější příklady daného pojmu, prototypy základem neurčitých pojmů (neurčité pojmy v humanitních oborech definice inteligence -podle zaměření na odlišné prototypické vlastnosti) Piaget předpojmy (pes=náš pes) Barsalou ad hoc kategorie-(účelové) - naše znalost pojmů zahrnuje více atributů, než kolik se jich v daném momentu aktivuje (střecha, chození po ní - tato vlastnost aktivována v relevantním kontextu umístění antény) Myšlenkové operace =účelné mentální manipulace s psychickými obsahy, které směřují k řešení problémů: Logické řídí se přesnými pravidly, algoritmy-specifický myšlenkový postup pro určitý typ problému (návod, jak postupovat) -hledání správného Heuristické (objevné)-zkrácené myšlenkové postupy, zjednodušující problémy a cestu k jejich řešení-osobní zkušenost (rogersovský přístup) - hledání možného - řada problémů nemá algoritmická řešení, pak obecný heuristický postup=analýza prostředků z hlediska cíle, stanovení dílčích cílů Akademické problémy přesně definované informace, logika (počítače) Praktické problémy nepřesně definované porozumění významům a objevování nových Komparace = zjišťování podobnosti a rozdílů mezi různými jevy třídění, kategorizace Usuzování=vyvozování závěrů z výchozích předpokladů- 2 zákl. typy- indukce, dedukce Indukce=vyvozování obecného tvrzení na základě znalosti jednotlivých případů-2 postupygeneralizace (zobec.) a abstrakce Generalizace-zjišťování a spojování společných a podstatných vlastností Abstrakce-vyčleňování podstatných a obecných vlastností Dedukce=vyvozování závěrů o specifických případech z obecných pravidel typ. sylogismy Analogický úsudek = heuristický postup, kt. není systematický, ale napadne nás na základě podobnosti Myšlení a jazyk Psycholingvistika zkoumá řeč jako zvláštní druh lidské mentální aktivity Jazyk=systém slov a znaků (symbolů), má svou gramatickou stavbu, je nástrojem řeči Řeč=individuální mentální aktivita, nástrojem myšlení a prostředkem dorozumívání Sémantika nauka o významu slov a sděleních 17

18 2 druhy významů denotát, konotát Denotát - význam, který se vztahuje na samotný předmět či jev, na odraz jeho nejobecnějších znaků, je pro všechny shodný Konotát to, co dané slovo u příjemce vyvolává,individuální, emocionálně zabarvené asociace, významy jedinečné a proměnlivé, ovlivněné situačním kontextem Osgood zjišťování konotativního významu slov tzv. sémantický diferenciál-sd, sycen třemi faktory: 1.Faktor potence (síly)-silný-slabý, 2. Faktor hodnocení dobrý-špatný, příjemný-nepříjemný, krásný-ošklivý, 3 Faktor aktivity (pohyb, činnost) rychlý-pomalý, aktivní-pasivní I. Teorie Piageta Teorie myšlení 1. Fáze sezomotorická-dítě chápe svět prostřednictvím manipulace s objekty-ke konci 1. rokuprincip objektní stálosti-dítě chápe, že určité objekty existují, i když nejsou momentálně objektem jejich zájmu, postupně se rozvíjí symbolická funkce-vytváření znaků a symbolů 2. Fáze předoperačního myšlení=a)myšlení předpojmové, symbolické - osvojování řeči, symbolických systémů komunikace tj. možnost představovat si skutečnost prostřednictvím symbolů- symbolické hry-2 až 3 rok,b) intuitivní -7let:egocentrismus-subjektivní hledisko (neschopnost myšlení kritického, logického, realistického), centrace (soustředění pozornosti pouze na jeden znak), ireverzibilita (neschopnost postupovat zpětně) 3. Stádium konkrétních operací-od 7 let ještě bez schopnosti zobecnění, vázána na konkrétní zkušenosti, sklon popisovat, ne vysvětlovat, třídění, řazení podle určitých znaků = grupování 4. Stádium formálních operací-matematických, logických, hypoteticko-deduktivní usuzování mřížově grupová struktura II. Teorie Vygotského myšlení v interakci s prostředím, nápodoba, interiorizace, vnitřní řeč- zkrácená, útržkovitá,fragmentární, proces vzniku: 3 stádia: 1. sociální řeč - myšlení neverbální, senzomotorické 2. vnější egocentrická - 2 roky-samomluva, monology, označování objektů-k řízení myšlení a chování) 3. vnitřní řeč (egocentrická se mění na vnitřní-proces vrůstání, zvnitřňování) III. Teorie Brunera 3 soustavy mentálních reprezentací v procesu učení a myšlení, rozvíjející se současně: 1. akční modus aktivní zpracování informací prostřednictvím chování- praktického konání, např. pohybové dovednosti 2. ikonický modus-zprac. infor. prostřednictvím představ, např.jasná představa, jak pracuje stroj, ale ne popis slovy 3. symbolický modus mentální reprezentace zprostředkované jazykem rozvoj myšlení 6. kapitola Kognitivní procesy a jejich souvislosti s osvojováním vědomostí a pojmových systémů, myšlení jako řešení problémů 18

19 Pojem vědomost označuje soustavy představ a pojmů, které si žák osvojil, osvojování vědomostí znamená pochopit fakta, jevy a vztahy mezi nimi. Osvojování probíhá jako aktuální proces poznávání. Osvojování vědomostí probíhá ve třech etapách, jednotlivé poznávací operace se realizují na úrovni názorného poznání, slovního myšlení a vnější činnosti. (podle Čápa, 1997, Štefanoviče, 1977, aj.) 1. etapa osvojování vědomostí - vnímání Vnímání je aktivní a výběrový proces přijímání a zpracování informací, který má zásadní význam pro žákovo učení. Žák vnímá konkrétní jevy a fakta, čím je žákovo vnímání přesnější a jasnější, tím větší je předpoklad jejich kvalitního osvojení. Osvojování vědomostí by nemělo probíhat pasivně jako přebírání hotových poznatků, ale jako proces aktivního zpracování informací, na němž se dále podílí paměť, představivost, myšlení, řešení problémů, experimentování Vnímání je ovlivněno objektivně nápaditostí či novostí, subjektivně zájmem, potřebami či zkušeností jedince včetně jeho aktuálního psychického stavu. Vjemy společně s představami jsou na úrovni smyslového poznávání skutečnosti, ale představy na rozdíl od vjemů nejsou vázány na realitu, umožňují abstrakci a zobecnění, jsou důležitým stupněm k rozumovému poznávání. Utváření bohatých a odpovídajících představ je předpokladem rozvoje myšlení žáků, protože představy tvoří základ pojmů. 2. etapa - správné pochopení a trvalé zapamatování Pochopení znamená postřehnutí vztahů, zákonitostí, příčinných souvislostí v podobě vzorců, pravidel, pouček, definic atd. Je to etapa utváření správných představ a pojmů vztahujících se na poznávání skutečnosti. Trvalé zapamatování se potom zabezpečuje opakováním a aplikováním osvojených vědomostí v praxi, cvičením. Kritériem správného pochopení může být schopnost žáka aplikovat osvojené vědomosti v takových typech úkolů, ve kterých musí žák prokázat schopnost vlastního úsudku. Trvalé zapamatování je ovlivněno několika aspekty, a to: Jak je žák motivován jedinec si lépe trvale zapamatuje to, co má pro něj nějaký význam, co ho zajímá, co je pro něj smysluplné Jak dokáže koncentrovat a zaměřit svoji pozornost souvisí s jeho aktuálním stavem a výběrovostí významných podnětů Jak zapojí svoje emoce jaké citové vazby, zážitky žáka pojí s utvářením představ a pojmů Jak porozumí osvojené látce, jak zapojí myšlení, logické vazby a vztahy Podle převládajících charakteristik, vlastností paměti rozeznáváme 3 základní typy paměti: a) názorně obrazný zrakový, sluchový, pohybový b) slovně-logický pamatuje si pojmy, myšlenky, čísla c) emocionální pamatuje si emocionální zážitky Z hlediska volby vyučovacích, učebních i hodnotících metod je pak důležité nabídnout takové činnosti, které osloví pokud možno všechny žáky. 3. etapa - uvedení poznatků do systému 19

20 V této etapě se nově osvojené poznatky propojují s již osvojenými, žák si plně uvědomuje jejich vzájemné souvislosti a příčinné vztahy. Ve vytváření soustav vědomostí rozlišuje Čáp (1997, s. 215) několik stupňů podle obtížnosti od soustavy v mezích jednoho tématu, učebního předmětu až k soustavě vědomostí z různých vědních oborů a k vytvoření soustavy a struktury principů, kam si žáci dokáží zařadit i vědomosti osvojené mimo vyučování. Vytvoření soustav či struktur plní důležité funkce: Pomáhá k lepšímu poznání, ke zkvalitnění vědomostí Přispívá k trvalejšímu zapamatování Pomáhá k lepšímu využití vědomostí, včetně praktického užití Vytváření soustav či struktur je důležité zvláště u základních pojmů a principů, vede žáky k nalézání algoritmů, k porozumění poznatků v souvislostech, a tím i kvalitnějšímu, hlubšímu osvojení a trvalejším vědomostem. Řešení problému = hlavní funkce myšlení a)porozumění problému-objevení,pojmenování,přijetí, přijetí-přesná formulace v podobě cílů b)analýza problému,posloupnost řešení,formulace hypotéz jako ověřitelných předpokladů (vztah mezi dvěma proměnnými), analýza metod, technik řešení c)verifikace hypotéz-potvrzení,vyvrácení ne základě interpretace výsledků d)evaluace, celkové zhodnocení, případně doporučení Faktory ovlivňující řešení problému Významné faktory ovlivňující umožňující či znesnadňující - řešení problému 1. Rozhodování - proces výběru mezi dvěma možnostmi, měli bychom brát v úvahu: Subjektivní užitečnost a hodnotu důsledků určitého rozhodnutí Pravděpodobnost, s níž určitá možnost nastane Rozhodovací proces je podstatnou součástí každého hodnotícího posuzování, neboť v konkrétních situacích vznikají zcela konkrétní motivy činnosti, ovlivněné aktuálními potřebami, zájmy a cíli, ke kterým jedinec účelově směřuje. 2. Zkušenost Jedinec si na základě svých zkušeností lépe uvědomí, propojí nové poznatky a informace, subjektivní užitečnost, přijatelnost, důsledek; obvykle chybí analýza všech informací a možností řešení, pak zapojení intuice analogický úsudek - heuristický postup, který není systematický, ale napadne nás na základě podobnosti praktické problémy nepřesně definované porozumění významům a objevování nových na základě praktické zkušenosti 3. Mentální nastavení Zažitá kognitivní schémata brání novým postupům myšlení a hledání nových řešení, rigidita v myšlení znamená jistou strnulost, neschopnost se odpoutat od již vyzkoušených, zažitých schémat. 20