Shrnutí skupinových diskusí

Transkript

1 Shrnutí skupinových diskusí Kateřina Vojtíšková oddělení Studia sociální struktury Sociologický ústav AV ČR, v.v.i. Jilská 1, Praha 1,

2 OBSAH Adéla... 4 Adriana... 4 Agáta a dcera Darina... 6 Albína... 7 Alice a syn Daniel... 8 Alžběta a dcera Dagmar Amálie Andrea Aneta Anežka Barbora Beáta a syn Dominik Běla a syn Dušan Berta a syn Dalibor Blanka a dcera Danuše Bohdana Bohuslava a dcera Denisa Božena a syn Dalimil Brigita Dana Eva Gita Hana Jana Jarka Jarmila Jindřiška Jiřina Jitka Johana Julie Kamila Karina Karolína Kateřina Klára Klaudie Kristýna Květa Lada Laura Lenka Liběna Libuše Linda

3 Lucie Lýdie Mahulena Marcela Mariana Marika Markéta Martina Matylda Michaela Milada Milena Miriam Monika Petr Sabina Sandra Sára Saskie Simona Soňa Stela Svatava Světlana Václava Valérie Vanda Vendula Věra Veronika Vilma Viola Vladěna Vlasta Zora Odkazy na použité obrázky

4 Adéla Praha, 43 let, vzdělání střední bez maturity, řadová úřednice. Vzdělání rodičů matka střední bez maturity, otec vyučený. Měsíční příjem domácnosti Kč (1 dospělý-1 dítě), knih. Neúplná rodina s příbuznými, syn (15) hraje fotbal, ZŠ. Adéla je vyučená kadeřnice, která dělá řadovou úřednici. Bydlí se svým jediným synem na Žižkově. Syn, se kterým fest cloumá puberta, je hyperaktivní dítě a nyní dost vulgární (za což dostane doma i facku), nechce číst a čtenářský deník si prý stejně jako ostatní děti stahuje na internetu. Hraje hry na Playstationu a již několik měsíců má známost. Syn se také dívá na televizi, je velký fanoušek seriálu Simpsonovi, který pravidelně sleduje nebo seriál Ztracení (Lost). Nemá žádnou organizovanou volnočasovou aktivitu, pouze hraje fotbal. Záměrně nemají internet, pořídili pouze starý počítač kvůli škole. Jako trest nyní nejlépe funguje výhrůžka zákazu chodit na rande. Dříve fungoval zákaz Playstationu nebo mobilu. Adéla vždy hledá to, co je aktuální zájem a podle něj volí trest. oni jsou strašně chytrý. Takže oni, vlastně jsou pořád krok před náma. Se synem si povídají hlavně večer v posteli. Nemá od něj cenu vyzvídat, matka ho raději nechá, aby se jí sám vypovídal. Syn se chystá nejspíše na hotelovou školu. Tak, on si vlastně prozkoumal, takový to, odpor a jako to, co k tomu bude muset udělat, a že by to jako prošlo. Protože jazyky, to ho docela baví a ty známky, to musí ještě rychle trošičku máknout. Ale jako jo. Styk s cizincema by ho bavil. Poté, co moderátorka dala rodičům pokyn, aby na papír napsali, co by hlavně chtěly svým dětem vštípit svou výchovou, jaké hodnoty jsou pro ně nejdůležitější, Adéla poznamenala: Já bych třeba něco chtěla, ale v týdle době by s tím neuspěl. Spořivost, šetrné hospodaření s penězi a věcmi, pocit odpovědnosti, pracovitost, nesobeckost, samostatnost Adriana Praha, 41 let, vyučená s maturitou, řadová úřednice, partner - vyučený s maturitou, podnikatel se třemi a více zaměstnanci. Vzdělání rodičů matka střední odborné s maturitou, otec střední bez maturity. Příjem domácnosti Kč (2 dospělí-2 děti), knih v domácnosti, 4

5 Úplná rodina, 2 dcery (14 a 8 let). Kroužky: tenisová škola, dramatický kroužek, individuální AJ. Adriana byla snad nejsdílnější účastnicí celé diskuse, občas dokonce musela být moderátorkou usměrněna, aby byla stručnější. Pracuje na pozici asistentky, se svou rodinou bydlí na Praze 10. Má mnoho zálib: cestování, výstavy, kolektivní sporty či turistika. Adriana má dvě dcery, starší 14letou a mladší 8letou. Myslí si, že dcery se podobají jí v jejich věku já bych taky řekla, že jablko nepadá daleko od stromu. Já jsem byla taky pěkně papulatá a oni mi to vracej, pěkně všichni stárneme a nikdo tomu neunikne a pokud si pořídíme děti, tak budou takoví, protože my to máme v genech, my jsme jim to předali. Někdy se nachytá, že dělá to, co sama neměla ráda u svých rodičů a čemu se chtěla ve výchově vyhnout, občas mi to bohužel taky ujede. Adriana musela v dětství hodně pomáhat, protože její rodina měla hospodářství, a tak ani neměla tolik času na čtení jako její děti. Obecně jsou děti dnes podle ní pohodlné, využívají služeb rodičů, kteří je berou za ručičky, i když děti samy to ani nechtějí. Dcery mají své povinnosti: vysávat, dávat nádobí do myčky, nakoupit, vynést koš, zastlat si postel a uklidit vyžehlené prádlo. Když sama něco dělá, zapojí do toho dcery, aby věděly, co úsilí domácnost stojí. Starší dcera si buď čte (je velká čtenářka) nebo sportuje. Je pohybově nadaná, ale spíše než tenis má ráda tancování (zvládne prý vše od breaku až flamenco), zajímá ji dramatické umění. Mladší dcera má talent na tenis, který velmi podporuje její otec (sám také tenis hraje): on už by ji nejradši támhle viděl, jako pomalu Lendlovou, to je prostě ochoten udělat si veškerej čas, to kdyby měla bejt blbá ve škole, tak hlavně, že bude držet správně raketu a tohlenc. Adriana zase dohlíží, aby dcery ve škole prospívaly a také je vede ke kultuře (zpívání, tanec). Do trávení volného času dětí je podle Adriany třeba se míchat, nenechávat to na nich samotných, a to i v době jejich puberty. Demokracie je jinak až příliš, je třeba děti směrovat. Nicméně neznamená to, že děti musí slepě poslouchat, spíše musí umět rodičům naslouchat. Podle Adriany by děti měly trávit víc času venku, aby se vybouřily, otužovaly se a také spolu více komunikovaly. Komunikace po internetu jí nepřipadá dostatečná, psaní nestačí. Dlouhou dobu mluvila o komunikaci mezi ní a dcerami. Přiznala se, že ví o deníčku, který si dcera vede a já ho občas potřebuju projet a nevím, jak to mám udělat, aby mě neviděla. Protože sama Adriana má velmi ráda kulturu, bere s sebou na výstavy i své dcery. Vyprávěla o poslední společné návštěvě Rudolfína a Umělecko-průmyslového muzea: Taky se to líbilo, 5

6 protože to bylo jinak postavený a viděly, co se může udělat i z plastů. Takže já jsem si na to udělala nějakej svůj pohled a pak jsem s nima o tom mohla popovídat a hnedka, že to prý jdeme zkoušet. Říkám, že tak takovej teda umělec nejsem. Dcera půjde na všeobecné gymnázium, ať se hledá. Až na vysoké škole se rozhodne, jakému oboru se bude v životě věnovat. Vysoká škola je podle Adriany dnes už nutnost. Na víceleté gymnázium dceru nechtěla dávat kvůli (dnes již neplatícímu) znění Školského zákona, podle kterého by musela podstupovat nejen přijímací, ale ještě navíc postupové zkoušky. Dcera se schází po škole na individuálních hodinách konverzace angličtiny s rodilým mluvčím a dochází do taneční skupiny, na které se Adrianě nelíbí vysoké kurzovné. Z rodiny by si dítě podle Adriany mělo odnést zdravé sebevědomí. Samostatnost, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem, pocit odpovědnosti, pracovitost a odhodlání a vytrvalost Agáta a dcera Darina Praha, 34 let, vyučená, dělnice vyučená v oboru práce, otec dítěte - střední bez maturity. Vzdělání rodičů matka střední bez maturity, otec vyučený s maturitou. Příjem domácnosti Kč (2 dospělí-1 dítě), knih v domácnosti. Neúplná rodina s příbuzným.1 dcera, ZŠ, kroužky: informatika, počítače. Agáta pracuje v tiskárně cenin. Kromě dcery s nimi bydlí i babička-agáty matka. Dcera je podle Agáty až příliš citlivá a soucitná. Ukazuje to na příkladu kamarádství se spolužačkou, která pochází ze zvláštní rodiny, chodí do školy zavšivená, špinavá, chodí za školu a je třídním otloukánkem. Darina se jí neposmívá, ale naopak se jí snaží pomoci, sedí vedle ní v lavici apod. Podle Agáty je to špatně, protože pak si spolužáci dělají srandu i z ní samotné a ona nechce, aby tyto pocity zažívala. Samozřejmě nechci, aby moje dítě bylo stržený, i když samozřejmě je mi tý [spolužačky] líto, ale prostě nevím, jak tohle mám řešit. Dceru přeložila Agáta z jedné základní školy do druhé, protože se jí nelíbila forma komunikace ze strany paní učitelky, která upozorňovala před celou třídou na chyby, a tím jí zesměšňovala až tak, že dcera nechtěla chodit do školy. Agáta neuspěla s osobní diskusí s učitelkou, a proto dceru umístila jinam. 6

7 Jejími kamarády jsou punkeři, kteří chodí ocvočkovaný. Matka se bojí, aby se nechytla špatné party, snaží se jí odmalička vysvětlovat, že například kouření je špatná věc. Dcera prý odmítá cigarety od svých kamarádů v partě a Agáta jí v tom věří. Dcera není studijní typ, nemá příliš dobré známky, nebaví jí fyzika. Také vůbec nečte a má velké problémy se písemně vyjadřovat. Čtenářský deník nebo slohové práce jí nakonec píše sama Agáta, kterou to rozčiluje, ale neví jak dceři jinak pomoci. Agáta by chtěla, aby se její dcera měla lépe než ona sama: Já jsem se moc nějak, jako dobře neměla. Naopak dceru baví počítače. Podle Agáty na internetu stráví hodně času, stahuje nějaké hry, přeposílá si je do mobilu, ani moc dobře nerozumí, co všechno tam dělá, ale vidí, že se tam orientuje a informuje perfektně. Proto si myslí, že by mohla na nějakou střední školu, která se jimi zabývá. Darina ale v diskusi s dětmi spíše předpokládala, že půjde na odborné učiliště na kadeřnici. Pocit odpovědnosti, nesobeckost, pracovitost, samostatnost, odhodlání a vytrvalost Albína Praha, 34 let, vzdělání střední bez maturity, řadová úřednice+osvč s 1-2 zaměstnanci, partner - střední odborné s maturitou, vedoucí, řídící pracovník + OSVČ s 1-2 zaměstnanci. Vzdělání rodičů matka vyučená, otec vyučený. Příjem domácnosti Kč (2 dospělí- 1dítě), knih v domácnosti. Neúplná bez příbuzných s druhem. 1 syn, ZŠ, nemá žádné mimoškolní organizované aktivity, rád sportuje a baví ho vše okolo PC. Albína je se svou rodinou v Praze teprve několik let. Přistěhovali se z Moravy. Pracuje na zákaznickém oddělení jednoho ústavu a přivydělává si vedením cvičení pro ženy. Syn je podle ní méně zodpovědný než byla ona v jeho věku. Chtěla by, aby její syn vystudoval vysokou školu, ale jeho učení příliš nezajímá. Albíně se příliš nelíbí jeho dlouhé vysedávání u počítače: je to prostě taková úchylka, že je tam pořád. Komunikace po internetu jí nevadí, spíš vadí pitvoření češtiny, používání zkratek atd. Syn ale hraje hry, což dost vadí. Děti by měly chodit víc ven. Volný čas ale také tráví sportem. Je velmi talentovaný na různé druhy sportů, ale odmítá kamkoli organizovaně docházet, já už ho nenutím, protože on opravdu nikam chodit nechce, do žádného kroužku. Ne, ne. Já nevím jestli znáte to Diabollo, tak to mu perfektně jde... dělá na tom ty různý 7

8 blbiny a takhle, jinak florbal, fotbal, vlastně všechno, musím říct. Podle Albíny se její syn možná bojí nového kolektivu. Kdyby jeho kamarádi chodili do nějakého kroužku nebo se tomu víc věnovali, tak by určitě do toho šel víc. Jeho kamarádi, ale moc nesportují a spíše je baví jen flákání v parku. Syn pak spíš nutí své rodiče, aby s ním šli na brusle nebo tak. Nebo si sám vezme skateboard nebo kolo a jezdí si v parku sám. Ve škole na Moravě bylo komunikativnější prostředí, vztah mezi učitelem a žákem nebylo takové diktátorství. V pražské škole se rozkazuje, což na syna neplatí. Oba rodiče i syn jsou spíše technicky zaměření. Rodiče ho k technice směřovali, nemají pocit, že by byl humanitně orientovaný. Důležité je, aby ho budoucí práce také uživila. Syn chce jít na školu se svým kamarádem. Zajímá ho hlavně aby škola nebyla daleko od bydliště, a tak nemusel nikam dojíždět. Vybrali Střední průmyslovou školu elektrotechnickou. Snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem, pocit odpovědnosti, slušnost, pracovitost, nesobeckost Alice a syn Daniel Praha, 45 let, vzdělání střední bez maturity, provozní pracovník ve službách a obchodě, partner vyučený, nižší odborný zaměstnanec. Vzdělání rodičů matka gymnázium, otec vysokoškolské. Příjem domácnosti (2 dospělí-2 děti), knih v domácnosti. Úplná rodina 2 synové (17 a 14 let), ZŠ, hraje fotbal. Alice pracuje v hotelu jako hotelová hospodyně. Má dva syny, z nichž mladší je v 9. ročníku a starší chodí na Waldorfské lyceum. Mezi své zájmy řadí hlavně sportování lyže, brusle nebo tenis. Alice pochází z Prahy a se svou rodinou bydlí na Praze 5. Mladší syn hraje pod vedením učitelky ze školy na kytaru. Jde mu to tak dobře, že jí údajně již skoro předčil. Chodí, stejně jako dříve jeho starší bratr, na Waldorfskou základní školu, kde neexistuje biflování, k dětem mají individuální přístup a učitelé s rodiči udržují blízké vztahy. Osmiletá gymnázia Alici nevyhovují, protože podle ní podporují biflování, které ona odsuzuje. Navíc si myslí, že se do patnácti let u dítěte může vyvinout specifický zájem, který pak je dobré sledovat, a nikoli zůstávat na všeobecném gymnáziu. V případě problému ve škole vždy dojde k řádnému přešetření a snaze dobrat se příčiny. Ve škole by podle Alice měli vzbudit hlavně touhu po vzdělávání. V diskusi Daniel o školu a vzdělávání přílišnou touhu ovšem nejevil. Moderátorka: No, Danieli, co ti jde ve škole? - Daniel: No tak, já nevím, co 8

9 mi jde. - Moderátorka: Nebo, co tě baví? Ono ti to vůbec nemusí jít, ale může tě to bavit. - Daniel: Tak asi, jenom tělák. Matka se bojí flákání a blbnutí s kamarády jako je sprayerství, protože to jsou aktivity, které představují lákavé dobrodružství, pocit zakázaného. Kamarádi syna se matce příliš nelíbí, protože jeden z nich již kouří (ačkoli mu ještě není ani 15 let), druhý je velmi vyhraněný, hraje hokej. Společně ve trojici dokáží vymyslet různé věci (příklad s obchodním centrem, kde položili dekoraci-dýni na eskalátory a pozorovali reakce okolí). Na počítači hraje přes internet hru Hattrick. Myslí si, že je třeba si s dětmi povídat o tom, jak tráví volný čas a jak by ho měly trávit, aby se samy naučily čas využívat. Tresty musí být podle Alice praktické, takže jimi může být například vypracování úloh z matematiky. Studium vysoké školy vidí Alice jako dnes už téměř nutnost. Podle ní to ovšem zároveň způsobuje snižování úrovně vysokoškoláků, která je dána také existencí soukromých škol. Alice v diskusi říkala, že syn si s kamarádem našel střední ekonomickou školu, kde budou moci sportovat. To, že je to podle matky spíše holčičí škola, ho nijak neodrazuje. Daniel o několik týdnů později potvrzoval slova matky o tom, že hlavní bylo vybrat si s kamarádem stejnou střední školu, kde budou moci sportovat. Dodal ovšem, že jim to asi nevyjde a nakonec nejspíše půjde tam, kde už studuje jeho starší bratr, tedy na Waldorfské lyceum. Daniel: My jsme právě chtěli s tím kámošem přes ten sport, ale to nám moc nevyjde, tak půjdu na walfsdorský Lyceum. Moderátor: A rodiče v tom nějak intervenovali, nebo. Daniel: No, on tam šel už bratr, tak. Matka mu pomáhá se čtenářským deníkem, protože bez její pomoci by ho údajně nebyl schopný vést. Z internetu stahovat četbu také nemůže, protože to jim učitelka posléze vrací k přepracování. Alžběta na tuto snahu Alice synovi pomoci ve škole velmi kriticky v diskusi zaútočila: V práci budete to taky za něj dělat? Já si myslím, že to není dobře. Alice se brání tím, že se starším synem tento problém neřešili, ale mladší syn není schopen sám zformulovat myšlenku, napsat sloh, také vůbec nechce číst, protože ho to nebaví, je to na něj příliš pomalé. Pocit odpovědnosti, samostatnost, spořivost, šetrné hospodaření, odhodlání a vytrvalost, náboženská víra (protestantská) 9

10 Alžběta a dcera Dagmar Praha, 43 let, vzdělání vyučená, v domácnosti, přivýdělek úklid, partner vyučený, provozní pracovník ve službách a obchodě. Vzdělání rodičů matka střední odborné s maturitou, otec střední odborné s maturitou. Příjem domácnosti (2 dospělí-2 děti), knih v domácnosti. Úplná rodina, 2 děti dcera (15 let, syn 13 let), dcera na ZŠ, hraje volejbal. Alžběta dlouhou dobu nepracuje, je v domácnosti, kde se stará o postiženého mladšího syna (13 let). Přivydělává si jako hospodyně. Jejími zájmy jsou četba, plavání, kultura, a ekologie. Alžběta pokud nebyla přímo osobně dotázaná ( vyvolaná ), příliš nemluvila o sobě, své dceři, ani své výchově či zkušenostech ze školy. Nicméně nebyla v diskusi pasivní, spíše glosovala, doplňovala a komentovala výroky ostatních (jako v případě Alice, ale i mnoha jiných situacích). Dcera si sama vybrala studium gymnázia. Alžběta stejně jako Adéla není příznivcem internetu, takže počítač sice mají, ale nikoli připojení na síť. Alžběta kritizuje biflování, které uvádí na příkladu dějepisu a učení letopočtů. Nelíbí se jí ani přiznaná přílišná aktivita rodičů ve smyslu pomoci svým dětem s učením, které vyjádřily v diskusi některé matky (např. Alice). Dceru baví volejbal a tancování. Dagmar chce jít na gymnázium a najisto počítá s tím, že půjde dále na vysokou školu. Její dobré školní výsledky naznačují, že to nejsou nerealistická očekávání. Kašlat na školu je přitom podle ní právě in a škola jako taková ji kromě tělocviku také nebaví. Přímou podporu v rodině ale nemá. Rodiče se s ní ani vůbec nikdy neučili, přijde jim normální, že dcera nikdy ve škole neměla žádný problém. Dcera Dagmar, která se účastnila diskuse s dětmi se k otázce volby střední školy vyslovila následovně: Já půjdu na gympl. - Moderátor: A rodiče v tom hráli jakou roli? - Dagmar: No jako, tak já myslím, že s tím souhlasej, snad. Moderátorka: A ptala ses jich? Dagmar: No, jako já jsem prostě řekla, že chci na gympl a oni to = Moderátorka: = Jsou spokojený - Moderátor: Oni souhlasej. A jako tu profesi, co by si jednou chtěla dělat? - Dagmar: Možná něco s chemií, ale jako ještě nevím. Od gymnázia očekává, že tam budou učitelé, kteří rozumí svému předmětu a dobře připraví studenty na přijímací zkoušky na vysoké školy. Po škole chodí dcera často hned ven, doma se nestavuje, venku má dovoleno být dokonce až do deseti večer. Hodně volného času nyní tráví se svým přítelem. Pocit odpovědnosti, pracovitost, odhodlání a vytrvalost, šetrné hospodaření s věcmi, slušnost 10

11 Amálie Praha, 45 let, vzdělání střední odborné s maturitou, řadová úřednice, partner vyučený, dělník vyučený v oboru práce. Vzdělání rodičů matka základní, otec střední odborné s maturitou. Příjem domácnosti (2 dospělí-1 dítě), knih v domácnosti. Úplná rodina, 1 dcera, ZŠ, chodí na kytaru. Amálie se v diskusi příliš neprojevovala. Řekla o sobě, že pracuje jako asistentka. Mezi své zájmy řadí hlavně přírodu, ke které dodala, že mají nově chatu, na které je spousta práce. Má jedinou dceru, která hraje na kytaru. Ve škole mají kroužků podle ní dostatek, ale jiný než hudební dcera nenavštěvuje. Má doma vyvěšené modelky a nějakého DJ. Nemyslí si, že její dcera musí mít vysokou školu, ale chce, aby v životě dělala to, co jí bavilo. Chtěla by, aby dcera šla na oděvní průmyslovou školu, ale nechá to na dceři, té je to ovšem celkem jedno. Více toho o své dceři Amálie v diskuzi neřekla. Odhodlání a vytrvalost, samostatnost, nesobeckost, slušnost, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem Andrea Praha, 36 let, vzdělání střední odborné s maturitou, provozní pracovník ve službách a obchodě, partner vyučený, provozní pracovník ve službách a obchodě. Vzdělání rodičů matka vyučená, otec vyučený. Příjem domácnosti Kč (2 dospělí-1 dítě), knih v domácnosti. Úplná rodina, 1 dcera (15 let), ZŠ, aerobik, keramika. Andrea pracuje jako uklízečka. Podobně jako Amálie, Agáta či Anežka má jedinou dceru navštěvující právě 9. třídu ZŠ. Kromě čtení a ručních prací uvedla, že jí baví i to uklízení. Rodina bydlí na Žižkově. Dcera Andrey chodí na keramiku a aerobik, hodně čte. Podle matky má zájmy docela vyvážené, i když počítač je zapnutý denně a kouká na televizi. Andrea si myslí, že je lepší než byla ona sama v jejích letech, je samostatnější a méně hubatá. Drogy a špatné party se děti podle Andrey chytají, když nemají útočiště v rodině, což podle může znamenat kladení přílišných nároků na dítě, i když toho samo není schopné. V tomto případě je mu v partě lépe. Nemyslí si, že drogy u dítěte není možné nepoznat, když se dětem rodiče věnují a vidí ho denně. 11

12 Z idolů její dcera přijímá hvězdy z televize (zpěváci a zpěvačky z Česko hledá superstar ). Když potřebuje dcera něco vysvětlit, matka se to nejdřív sama naučí, a pak to vysvětlí. Andrea projevuje zájem o to, do jaké školy dcera chodí a co dětem z hlediska vzdělání nabízí, nicméně dceru nechala v základní škole blízko bydliště, ke které má poměrně velké výhrady, protože se tam učitelé hodně střídají. Vypráví o rozhovoru s panem ředitelem ze základní školy, u kterého si stěžovala na jednu z učitelek, protože kvůli jejímu liberálnímu učebnímu stylu děti neměly dobrou výuku češtiny (matka to zjistila srovnáním znalostí kamarádek z jiných škol: tak jsem zjistila s hrůzou, že je prostě strašně ve skluzu ) a Andrea měla obavu, aby nemusela dceru doučovat nebo shánět doučování. Ředitel jí údajně naznačil, že nemá učitele, protože není dost peněz a schopní lidé mu odcházejí. Dcera chce jít na gymnázium, také proto, že tam jde její kamarádka a bude mít možnost si ještě vymyslet, co dál. Vysoká škola podle ní bude v dnešní době stejná nutnost jako byla dřív střední škola. Andrea chce, aby dcera byla v něčem úspěšná, jedno v čem, aby byla spokojená s tím, co dělá. Baví se spolu o budoucím povolání, dcera by chtěla dělat právničku. U práv se o ní trochu bojí, záleží na druhu práva, které by si vybrala. Nechce ji k tomu směrovat, protože u trestního práva by se o ní bála. Líbilo by se jí něco tvořivějšího, já nevím, třeba módní návrhářství, něco takovýho. Slušnost, samostatnost, pocit odpovědnosti, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem, nesobeckost Aneta Praha, 39 let. Vzdělání vyučená, provozní pracovník ve službách a obchodě, partner vyučený s maturitou, samostatně činný bez zaměstnanců. Vzdělání rodičů matka gymnázium, otec vyučený s maturitou. Příjem domácnosti Kč (2 dospělí-1 dítě), knih v domácnosti. Úplná rodina, 1 syn (15 let), ZŠ, florbal školní klub. Aneta s rodinou bydlí v centru Prahy, jezdí na chatu, jezdí na kolech a zimě na bruslích. O svém jediném synovi mluví jako o trošku líném, ale se zájmem o sport hlavně florbal. Kromě sportu ho také zajímají počítače, včetně hraní počítačové hry stavění vesnice. Aneta je ráda, že se z počítače může syn dozvědět nové informace a komunikovat s ostatními, ale chtělo by to nějakou rozumnou míru, nelíbí se jí neosobnost komunikace na počítači. Počítač je také protiváhou a odreagováním k fyzické zátěži při sportu. 12

13 Když byl syn malý, Aneta si s ním četla, ale nyní syn nečte. Nemá nicméně problémy při psaní slohových prací (jako se to vyskytlo například u syna Alice nebo dcery Agáty), ale s gramatikou. Syn má doma několik povinností, za které dostává finanční odměnu (místo kapesného) - vynášení koše, mytí nádobí, třídění plastů a papíru. Ztěžuje si, že přesto na své povinnosti syn příliš nedbá a matka ho musí upozorňovat, opakovaně žádat, někdy i vyhrožovat či varovat (přestože syn o povinnosti dobře ví). Několikrát již odměnu také nedostal. Syn kromě florbalu, který si sehnal sám, chodí ještě ve škole na informatiku (škola nabízí ve školním klubu mnoho aktivit), což ho baví. Syn není jako tady říkají paní divokej, to rozhodně ne. Přijde za ní a normálně si spolu povídají, ona se ho nevyptává, nechá ho mluvit o čem chce. Syn se matce chce vypovídat, svěří se jí i se svými pocity. Na názory, které jí syn (třeba i ovlivněný kamarády či médii) sděluje, matka nabízí vlastní názory, aby si syn mohl vybrat, podle ní nechce, aby mu radila. Manžel komunikuje se synem odlišně, je rázný, řekne direktivně Bude to tak, bude to tak, jseš úplně blbej, nevíš co Matka a otec tak spolu mají spory kór teď, protože bude volba povolání, tak jsou u nás boje. Syn je ctižádostivý (co se týče vzdělání), ale přitom podle matky není vyloženě studijní typ. Když něčemu do školy nerozumí, přijde za matkou a chce si to nechat vysvětlit. Tak já jdu, vezmu pravidla, protože mu to neumím vysvětlit, ptám se koho možnýho, jak mu to vysvětlit ještě jinak. Se synem se učí pravidelně, protože on sám chce. Aneta neví, co by synovi do budoucna šlo. Její manžel chce, aby šel na gymnázium a syn se mu snaží dokázat, že to zvládne a říká, že půjde na gympl. Nicméně podle matky je jen ovlivněný otcem a sám doopravdy neví, co by chtěl. Matka s ním chce projít několik škol, aby zjistili více o podmínkách a možnostech. Uvažuje o technických školách. Syn chodí sice na nejbližší základní školu, ta má ovšem rozšířenou výuku matematiky a přírodních věd. O studiu víceletého gymnázia u nich uvažoval hlavně otec. Matce se zdál syn ještě hravý a že na to vlastně ještě neměl buňky a základní škola, na kterou chodí, je dobrá, takže ona spíše nechtěla. Syn si chtěl zkusit zkoušky, takže dělal zkoušky nanečisto. Samostatnost, pocit odpovědnosti, odhodlání a vytrvalost, slušnost a pracovitost. 13

14 Anežka Praha, 51 let. Vzdělání střední bez maturity, nižší odborný zaměstnanec, partner střední odborné s maturitou, nižší odborný zaměstnanec. Příjem domácnosti Kč (2 dospělí-1 dítě), knih v domácnosti. Neúplná rodina bez příbuzných, 1 dcera (15let), ZŠ, chodí do sboru, plavání. Anežka pracuje v bance, kde tráví víc času než by sama chtěla, ale říká, že jí to na druhou stranu také baví. Dále má ráda čtení, kulturu a zpěv. Dcera je docela rozumná, dá si říci, na rozdíl od svého dnes již dospělého bratra, se kterým měla Anežka strašnou práci ty povinnosti, to teda bylo pro něj hrozný. Dcera chce jít na zdravotní školu, matka si myslí, že na to předpoklady má a půjde na ní. Podle Anežky jsou děti dnes vyspělejší než byla její generace. Myslí si, že děti by měly chodit více ven a méně času trávit u počítače. V domácnosti také proto nemají internet. Samostatnost, pocit odpovědnosti, slušnost, nesobeckost, odhodlání a vytrvalost Barbora Praha, 39 let, vzdělání střední odborné s maturitou, na rodičovské dovolené, partner vyšší odborné, OSVČ. Vzdělání rodičů matka střední odborné s maturitou, otec vyučený s maturitou. Příjem domácnosti Kč (2 dospělí-2 děti), knih v domácnosti. Úplná rodina, 2 děti syn (15 let), dcera (3 roky), ZŠ, kroužky: plavání, počítače. Barbora byla v době konání diskuse na rodičovské dovolené s druhým dítětem-dcerou. S manželem mají odlišné představy o výchově, Barboře se nelíbí, že přenechává všechnu výchovu na ní. Přiznala se, že syna donucuje křičením a není jí už příjemné, když se s ní syn snaží přiblížit, protože je sice psychicky ještě dítě, ale fyzicky už je to chlap. Velký věkový rozdíl mezi dětmi způsobil to, že syn žárlí na to, že se s ní [jeho sestrou] mazlím... kdysi jsem si s ním povídala, že si vlezl ke mně do postele a chvíli jsme si povídali, tak to teďko zkoušel... nevím, jak si s tím poradit sama... jsem z toho vyděšená a je mi líto, protože tohle, když se přijde přitulit, a začne, tohle ten vobrovskej chlap, mlejt ty blbosti dětský, co on má v tý hlavě a většinou si vybere přesně tu chvíli, kdy já ten čas, bohužel s tou malou, v tu chvíli nemám. Tak mu řeknu přijď za chvíli, nebo až půjde spát a on pak většinou nepřijde, že jo. To jsem 14

15 si udělala sama. Se synem občas zajde na kulturní akci, naposledy byli na koncertu v Roxy, jde s ní ale rád i do divadla nebo do kina. Syn když chodil ven, tak se flákal s dětmi, prohlížejí si obchody, chodí do McDonald s, KFC. Barbora řekla, že syn má v současnosti jediného kamaráda, který na něj podle ní nemá vůbec dobrý vliv. Zmínila, že se občas pokusil ukrást něco v obchodě, a i ve škole si na něj učitelé stěžují. Syn s ním ale i nadále kamarádí, dokonce s ním chce jít na střední školu. A to i přestože se mu Barbora už několikrát snažila vysvětlit, že to není dobrý kamarád a aby si našel jiné. Matce kamaráda přátelství se synem Barbory vůbec nevadí, na rozdíl od ní vítá, že spolu chtějí na střední. Barbora se snaží, aby syn měl dobré známky a dostal se na dobrou střední školu a potom na VŠ. Proto se teď syn musí učit a nikam ven ho už ani nepouští. Snaží se s nim připravovat do školy, zkouší ho a pokud něco neví, hledají společně odpověď a vysvětlení. Také si spolu procházejí testy na přijímací zkoušky. Od základní školy si představuje, že naučí děti učit se. Na školu syna si ztěžovala, protože když nebyla schopná synovi s něčím pomoci, a řekla mu, ať se zeptá paní učitelky. Ta mu to ale také nebyla schopná pořádně vysvětlit. Já potom sháním tuhletu informaci někde jinde, proč ta odpověď je taková a ne taková, protože jejich vlastní učitelka to neví, anebo nemá na to čas. Už v páté třídě chtěla, aby přešel na víceleté gymnázium, ale v té době mu přechod neschválil psycholog že je ještě moc hravej že by to byl na něj velikej nápor, po sedmé třídě byl těsně pod čarou a nedostal se. Barbora by u syna chtěla podpořit ambice, myslí si, že má na studium VŠ. Syn má zatím představu matematicko-fyzikální fakulty, což by se i matce líbilo, protože syna hodně baví počítače. Slušnost, pracovitost, odhodlání a vytrvalost, pocit odpovědnosti, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem Beáta a syn Dominik Praha, 52 let, vzdělání VŠ, vedoucí, řídící pracovník, partner VŠ, vyšší odborný zaměstnanec knih v domácnosti. Úplná rodina, 2 synové (18 a 15 let), kroužky: závodně volejbal. Beáta měla děti v pozdějším věku, zejména vzhledem k tehdejšímu průměru (34 a 37 let), jejím synům bylo 15 a 18 let. Ona i její manžel jsou vysokoškoláci, profesionálové, kteří pracují ve vědě (chemička a fyzik). Ráda sportuje, lyžuje a ačkoli již překročila padesátku 15

16 jezdí na kolečkových bruslích nebo se potápí. Vždycky mě bavilo sportování se ráda hejbu a na starý kolena jsem si pořídila kolečkový brusle. Beáta si myslí, že poslušnost lidé jako hodnotu nevybírají z toho důvodu, že její generace musela poslouchat rodiče, a ve škole sedět s rukama za zády. Když otec něco řekl, tak to platilo, i když to nebyla pravda. Je tedy velmi negativně konotovaná. Má hodně kamarádů, Beáta sice zná některé jeho kamarády, ale syn s ní nekomunikuje o holkách. Ve škole byl problém s alkoholem a Beáta se to dozvěděla až ze školy, jsem si říkala, že já ho zaškatulkuju a vidím ho úplně jinak, já jsem s ním spokojená, ale třeba v tý škole vystupuje úplně jinak. Syn má úspěchy ve sportu, hraje závodně volejbal. Má rád filmy fantasy, a stejně jako dětem Berty nebo Bohuslavy se mu líbí Cimrman, má smysl pro humor. Beáta syna přesunula z jedné školy na druhou, o které měla dobré reference, protože byla věčně ve škole kvůli nervózní učitelce. Navštěvuje stejně jako Dalibor základní školu s rozšířenou výukou přírodovědných předmětů. Učí se občas před písemkou a když nechápe, může se zeptat rodičů, kteří většinou skoro všecko věděj, tak to je v pohodě. Přiznává, že se ale příliš neučí, nicméně s učením a známkami problémy nemá. Když náhodou dostane špatnou známku, tak rodiče řeknou, že se to někdy stane. Netrestají, ani nenadávají, Dominik si to většinou sám opraví a látku doplní, protože vím, že to dělám pro sebe. Z Dominikových slov je poznat sebejistota jeho, i rodičů. Rodiče mají důvěru v to, že sám je dostatečně zodpovědný, samostatný a rozumný, a že si svoje povinnosti ohlídá. Beátě se líbí, že se rodičů zeptá, jak co funguje od astronomie až po různé vědy. Manžel se snaží jim dát, jako, přednášky a tak jim to vysvětluje a oni docela i poslouchaj. Manžel sice říká nechci říkat přednášky, ale když se něco namane, tak to vysvětluje. Jako ostatní matky i ona chválila dny otevřených dveří, protože díky nim si starší syn vybral technicky orientovanou střední školu, na které je spokojený, ty dny těch otevřených dveří je... báječnej vynález, protože ty děti tam choděj i samy. Několik kamarádů ze základní školy chce jít na stejnou střední školu technické lyceum, a je to dobrá parta a my jsme ve třídě všichni, se všema se bavíme v pohodě. Dominik nejdříve chtěl profesionálně hrát volejbal, ale uvědomil si, že by mohl mít vážnější úraz, který by ho 16

17 vyřadil a když se potom dělá jen ten sport, tak pak člověk není tak třeba chytrej, protože nemá čas na tu školu kdyby to potom bylo třeba těžší. Většina spolužáků se také chystá na vysokou školu. Profesi syna vidí jako něco kolem matematiky a softwaru, myslím si, že bude přemejšlet o tom, jak by zbohatnul. Myslí si, že podporovat děti ve studiu VŠ má význam, pokud jim škola jde. Ale nemyslí si, že to je životní nutnost znám spoustu lidí, jsou a spokojený a úspěšný a vysokou školu nemají... Pocit odpovědnosti, odhodlání a vytrvalost, pracovitost, slušnost, samostatnost Běla a syn Dušan Praha, 39 let, vzdělání střední odborné s maturitou, nižší odborný zaměstnanec, partner vyučený s maturitou, vyšší odborný zaměstnanec. Vzdělání rodičů matka vyučená, otec vyučený. Příjem domácnosti Kč (2 dospělí-2 děti), knih v domácnosti. Úplná rodina s příbuznými, 2 synové (17 a 14 let), ZŠ, kroužky: fotbal, kick-box. Běla pracuje jako asistentka ve stavební firmě. Má dva syny, staršího sedmnáctiletého a druhého čtrnáctiletého. S rodinou bydlí v rodinném domku na okraji Prahy. Baví jí aerobik, silniční motorky (jako nadšená spolujezdkyně) a trochu potápění. V létě jezdí rodina k moři. Mladší syn je podle matky pohodář (Dušan o sobě říká: mě asi tak nic nerozhodí. Já nevím, jestli je to dobře nebo špatně ), manžel je také kliďas. Syn dělá fotbal a florbal. Tyto kroužky mu podle Běly dávají pohyb, protože si stěžuje na bolest zad kvůli tomu, jak sedí dlouhé hodiny u počítače. Přijde ze školy a hned píše po ICQ kamarádům, chatuje. Občas pomůže své matce s počítačem. Na vynucení povinností funguje zákaz počítače Nečte nic kromě povinné četby. Škola jako taková ho nebaví, Dušana baví akorát tělocvik a výtvarná výchova. S učením mu někdy pomůže starší bratr. Ve škole se podle její zkušenosti děti stále drtí učení nazpaměť a pak neví o čem mluví. Učitelky nechtějí slyšet jejich názor na věc, ale chtějí slyšet to nadrcený. Nelíbí se jí, že ve škole nepodporují rozvíjení se dětí, ale spíše takový to drcení a šrocení. Když Běla ví, že bude dlouho v práci, Dušan dostane peníze a lísteček, aby po škole domů nakoupil. Pokud potřebuje syna donutit, aby něco udělal, stačí pohrozit zákazem počítače a to je pak udělaný do 5 minut. 17

18 Běla si všímá mluvy dnešních dětí, říká že je to katastrofa, a nejde s tím moc dělat, protože jsou děti víc ve škole než doma. Sice doma je možné ho usměrnit, aby tak nemluvil, ale stejně jí řekne, že mezi kamarády to je přece normální, mami. Holky jsou pro kluky roštěnky, často slýchá mami to neřeš. Co se týká volby střední školy, tak v rodině mají dobrou zkušenost se dny otevřených dveří, kdy si vybral studium stavební průmyslové školy. Ocenil specializované pracovny, ale líbila se mu také tělocvična, posilovna školy. Mladší syn také zatím není vyhraněný, naposledy ho napadla dopravní průmyslovka, protože se mu líbí auta, na stěnách mu visí obrázky aut a motorek. Běla by byla pro. Za deset let podle ní syn už studovat určitě nebude, asi bude dělat něco kolem aut. Dušan: No, já nevím. Já ještě pořádně ani nevím. Moderátor: Kdy se musej odevzdávat přihlášky? Dušan: Já nevím ani, v lednu myslím. Moderátorka: A mluvíte o tom doma? Dušan: Jakože jo, mluvíme, ale ještě se rozhodujem. Moderátorka: A jak to vypadá to mluvení? Moderátor: Co zvažujete? Dušan: No, asi půjdu na Masnou... Takový odborný učiliště... Anebo, nějakýho kuchaře, číšníka, ale to spíš asi ne. Moderátor: Co ti raděj vaši? Dušan: Spíš tu Masnou a já spíš asi taky na to. Pocit odpovědnosti, nesobeckost, slušnost, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem, samostatnost Berta a syn Dalibor Praha, 42 let, vzdělání VŠ, vyšší odborný zaměstnanec, partner VŠ, vedoucí, řídící pracovník. Vzdělání rodičů matka střední odborné s maturitou, otec VŠ. Příjem domácnosti Kč (2 dospělí-2 děti), knihy v domácnosti. Úplná rodina, 2 děti dcera 18 let, syn 15 let, ZŠ, kroužky: závodně volejbal, kmen. Berta mluví velmi spisovně, pracuje v Domě dětí a mládeže, vede výtvarné aktivity s dětmi práce je jejím koníčkem. Má dvě děti, osmnáctiletou slečnu a patnáctiletého syna. 18

19 Komunikace se synem probíhá dobře i díky tomu, že má upovídanou starší sestru. Večer se snaží s dětmi probrat celý den, ona začne mluvit a pro něj to působí jako spouštěč, přes tu holčinu, že je najednou občas ty věci jako projeví, které by normálně asi neřekl. Berta je zvyklá, že když děti chtějí mluvit, je jim okamžitě k dispozici, ať je třeba noc jsem naučená, že vlastně v tu chvíli mi takhle všechno odpadne od těch rukou, ať jsem kde jsem, a když začnou mluvit, tak si to hlídám. Dalibor hraje závodně volejbal, což obnáší tréninky čtyřikrát týdně. Občas si někde vlezl k nějaký modelařině nebo, já nevím, co jinýho, To je to pak špatně, že už od, třeba, že pak chybí ten čas, že by mohl dělat něco jinýho, ale nedělá. Kromě sportu už toho příliš mnoho nestíhá, má kamarády u indiánů (kmen Ligy lesní moudrosti). Liga lesní moudrosti ve své filosofii čerpá z woodcraftu, jehož zákonem jsou následující principy ( Čtyři světla, zažehnutá z velkého ústředního ohně, jsou krása, pravda, síla a láska. 1. Buď čistý, silný a vždy ochraňuj přírodu. 2. Mluv pravdu, buď pokorný, hraj čistě podle pravidel. 3. Buď odvážný, mlčenlivý a poslouchej. 4. Buď laskavý, ochotně pomáhej, žij radostně. Toto je světlo krásy: 1. Buď čistý, ty sám i místo, kde žiješ. 2. Rozuměj svému tělu a měj k němu úctu. Je chrámem ducha. 3. Buď přítelem všech neškodných tvorů. Chraň stromy a květiny, obzvláště dávej pozor na oheň v lese i ve městě. Toto je světlo pravdy: 4. Čestné slovo je svaté. 5. Hraj poctivě. Falešná hra je totéž co zrada. 6. Buď pokorný. Uctívej Velkého Ducha a respektuj víru jiných. Toto je světlo síly: 7. Buď odvážný. Odvaha patří k nejvznešenějším vlastnostem. 8. Mlč, dokud hovoří starší, a prokazuj jim úctu i jinak. 9. Buď poslušný. Poslušnost je základní povinnost na cestě lesní moudrosti. Toto je světlo lásky: 10. Buď laskavý. Vykonej aspoň jeden dobrý skutek denně. 11. Ochotně pomáhej druhým. Konej své povinnosti. 19

20 12. Buď veselý. Raduj se z toho, že žiješ. Na to, aby dělal něco těma rukama, už čas nemá. Dřív modelařil, chodil na kytaru, ale už na ni nehraje, říká že na to nemá čas. Čtení syna se odehrává ve vlnách, třeba čte měsíc tlustou knihu, a pak zas nečte. Berta zmiňovala koketování s alkoholem u svého syna. Komentuje to tak, že si to děti potřebovaly vyzkoušet a hrozně rychle to na ně ve škole prasklo. Ve škole to řešili ve spolupráci s rodiči, a také nucenými pracemi, za což školu Berta chválí mě přišlo úžasný, než aby to rozmazávali nějakýma zápisama, poznámkama. myslím, že zo bylo v klidu. Doma si o tom promluvili. Než aby děti trestala nebo něco jim zakazovala, raději si s nimi promluví. Nikdy jim nic nezakázala, ani počítač, televizi. Praktikuje demokratickou výchovu, netrestá strachem, přitom jako dítě se občas rodičů bála. Sama dcera jí nedávno na základě účasti na nějakém semináři řekla: ty to děláš vlastně demokraticky dobře, vlastně tys nás netrestala tím strachem. Syna donutí si uklidit pokoj když mu pohrozí, že ho uklidí jinak sama. Tak jsem pak mohla odejít a dodělal si to. Výhoda základní školy oproti víceletému gymnáziu spočívá i v tom, že stíhá dělat kroužky a další volnočasové aktivity. V sedmé třídě si zkoušel přijímací zkoušky, ale nechtěl se tam dostat, jen si to zkusit. Děti na gympl nechtěly jít od sebe, chtěly zůstat v původní třídě, takže tam také zůstaly. Starší sestra je na jednom z pražských gymnáziích. Syn také přišel, že bych chtěl na stejné gymnázium, což se Bertě líbí a uklidnilo jí to. Týden před konáním diskuse ale navštívil technické lyceum, které ho velmi zaujalo, navíc tam jsou i jeho spolužáci. Ukázali jim hodinu a přišel poměrně spokojený. Berta to bere tak, že je to jeho rozhodnutí, ale nebyla by ráda, kdyby na gymnázium nešel ( budu muset asi slevit ze svých, nebo ne slevit ze svých, ale chtít vlastně po něm, aby tam byl rád ). Společně to ještě zváží, podívají se i na další školy. Na střední škole je také důležité, aby mohl sportovat, byla by škoda nechat po dlouhých letech volejbalu. Berta si představuje, že vedle učení bude zároveň dělat i další věci okolo, Mně by vadilo, kdyby se jenom učil. Ohledně budoucího zaměstnání nemá Berta zatím vůbec představu, mluvil o veterináři, ale zatím neví. Odhodlání a vytrvalost, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem, slušnost, samostatnost, pocit odpovědnosti 20