Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Evropský sociální fond STUDIJNÍ OPORA. Název předmětu: Dějiny USA

Transkript

1 STUDIJNÍ OPORA Název předmětu: Dějiny USA 1

2 CÍL A ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA PŘEDMĚTU Kurz Dějiny USA přibližuje studentům dějiny Severní Ameriky a Spojených států amerických od objevení Ameriky až po současnost. Důraz je rovnoměrně rozložen mezi vnitřní a zahraniční politiku. Kurz je strukturován primárně chronologicky, přičemž studentům jsou v jeho rámci prezentovány mimo jiné následující důležité problémy a tematické okruhy: osídlení Ameriky různými přistěhovaleckými skupinami a jejich představy o budoucím životě v Novém světě, ideologické základy a myšlenková východiska americké revoluce, založení USA a spory o podobu federální vlády, postupné rozšiřování území a vlivu Spojených států, transformace politických, ekonomických a sociálních institucí, rasové a etnické konflikty, urbanizace, industrializace, role a proměny ideologie v zahraniční politice, apod. Studenti se také v průběhu přednášek a seminářů seznamují s různými interpretacemi amerických dějin a jejich přelomových a stěžejních momentů. PODMÍNKY PRO ÚSPĚŠNÉ ABSOLVOVÁNÍ PŘEDMĚTU K absolvování předmětu Dějiny USA musí student úspěšně složit dvě písemné zkoušky. První test (30 procent konečné známky) proběhne v polovině semestru a bude zahrnovat doposud probranou látku. Na konci semestru studenti skládají soubornou zkoušku (70 procent konečné známky), která vedle základní identifikace pojmů, osobností a událostí bude zahrnovat též esej. TÉMATICKÝ OBSAH PŘEDMĚTU 1. Úvod: informace o oboru, organizaci přednášky, dostupné literatuře a požadavcích k závěrečné zkoušce. První osídlení Ameriky. 2. Cesta k nezávislosti USA, americká revoluce a její ideologické kořeny. 3. Nová republika: politické a právní precedenty, zrod politických stran, Federalisté (Washington, Adams) vs. Republikáni (Jefferson, Madison, J. Q. Adams). 4. Jacksonovská demokracie, americká ekonomická revoluce, zjevný úděl a pokračující teritoriální expanze, reformní hnutí (hnutí za zrušení otroctví, hnutí za abstinenci) 5. Otroctví a jižanská společnost americká tragédie, krize Unie způsobená otrokářstvím, občanská válka válka o Unii. 6. Rekonstrukce poválečná obnova Severu a Jihu (Nový Jih, Nový Západ). 7. Imperiální kurz americká zahraniční politika na přelomu 19. a 20. století, zrod USA jako velmoci, ideové kořeny expanze USA; progresivismus snaha o vnitřní politickou reformu za prezidentů Roosevelta, Tafta a Wilsona. 8. Spojené státy a 1. světová válka: izolacionismus, vstup USA do války, role USA během 1. světové války, prezident Wilson a snahy o poválečné uspořádání světa, Wilsonův neúspěch na domácím poli, neúspěch populistického hnutí v USA (první rudá hrozba ) 9. Herbert Hoover vs. Franklin Delano Roosevelt: řešení hospodářské krize, Nový úděl: záchrana a reforma (první a druhý Nový úděl), Roooseveltova zahraniční politika. 2

3 10. Počátek studené války a její příčiny (válečné a poválečné konference), americká reakce: politika zadržování, George F. Kennan, Trumanova doktrína, Marshallův plán, blokáda Berlína, NATO, ztráta Číny. Prezident Truman a domácí politika. USA v padesátých letech: Eisenhowerova zahraniční politika. 11. Nové hranice: John F. Kennedy a Lyndon B. Johnson zahraniční politika: kubánská krize, otázka Berlína, Vietnam, domácí politika: Velká společnost, pokračující boj za občanská práva, USA v 70. letech. 12. Reagan a triumf konzervatismu Reagonomika, zkrácení rozpočtu, posílení obrany, sovětské zlo, Irangate, jednání s Gorbačevem, reakce na potlačení protestů na Náměstí nebeského klidu, konec studené války, prezident Bill Clinton a jeho pokus o definici nového směřování zahraniční politiky, domácí politika v 90. letech: reforma zdravotnictví, proměna struktury přistěhovalectví, demografické změny, aféra Monica Lewinsky. OSNOVY K JEDNOTLIVÝM TÉMATŮM 1. Koloniální Amerika Během úvodní hodiny se studenti seznámí s organizací přednášky, požadavky k závěrečné zkoušce a seznamem dostupné literatury. Pro Anglii bylo osídlení Nového světa velmi atraktivní příležitostí jak získat přístup k surovinám a novému území. Pro mnohé Evropany se rovněž Severní Amerika stala útočiště před náboženským útlakem a diskriminací. Odchod do Nového světa představoval pro mnohé také možnost začít budovat novou společnost zcela od počátku s příslibem vytvoření nové, lepší země. Evropané do Severní Ameriky pronikali v průběhu celého 16. století. Angličané se především pokoušeli o založení permanentních kolonií, jejich úsilí ale nebylo zpočátku úspěšné. Až na počátku 17. století se podařilo položit základy trvalých kolonií na východním pobřeží. První pokusy o osídlení proběhly většinou z iniciativy jednotlivců, měly tedy pouze minimální podporu ze strany anglické koruny. Většinou končily neúspěchem, neboť nebyly dostatečně připravené na drsné podmínky severoamerického kontinentu. První anglické kolonie lze charakterizovat následovně: 1) většinou šlo o obchodní společnosti, které byly financovány ze soukromých zdrojů a od kterých se očekával nějaký zisk; 2) angličtí kolonisté se snažili co nejvíce izolovat od původního obyvatelstva (indiánů), jejich cílem bylo přenesení anglického světa do Severní Ameriky; 3) málokdy se události vyvíjely tak, jak byly naplánovány. Koloniím trvalo zpravidla desetiletí, než mohly svým sponzorům začít vykazovat nějaký zisk. Evropští kolonisté také zjistili, že izolace od původních obyvatel je nemožná. Ve skutečnosti se obě skupiny vzájemně ovlivňovaly v některých fázích vývoje spolu spolupracovaly, v jiných zase spolu bojovaly. Kolonistům se také nepodařilo přenést Anglii do Nového světa. Snaha přizpůsobit se novému prostředí vedla k zavedení vlastních zvyků a nových institucí, které lépe odpovídaly severoamerické realitě. Témata: - Analýza příčin odchodu Evropanů do Severní Ameriky, příčin konfliktů mezi jednotlivými civilizacemi. 3

4 - Evropské objevitelské výpravy a objevení Ameriky (Kryštof Kolumbus), první osídlení Ameriky (Roanoke, Virginia), okolnosti zakládání kolonií evropskými mocnostmi během 16. století a počátkem 17. století, první kolonie a jejich typy, koloniální způsob života (společenská, ekonomická, politická a náboženská struktura), vztah vůči evropským mocnostem (zejména Velké Británii), počátky osídlení východního pobřeží Ameriky evropskými kolonisty. - Seznámení základní geografií východního pobřeží Ameriky. - Rozdíly mezi koloniemi na jihu, severu a ve středu amerického východního pobřeží. - Počátky otrocké práce, kulturní rozdíly mezi Američany, Evropany a Afričany. Pojmy: Roanoke, Virginia, Chesapeake Bay, Mayflower Compact, Compact, Covenant, Massachusetts Bay Company, Boston, Plymouth, Cape Cod, puritáni, Arbella/Arabella Covenant, Ohio Valley, Hartford, Connecticut, New Haven, Rhode Island, Providence, Maine New Hampshire, Maryland, Pennsylvania, Carolina, New Amsterdam, New York, Long Island, New Jersey, Georgia, Nová Anglie, Salem, hon na čarodejnice. Osobnosti: John Smith, John Wintrop, John Cotton, Thomas Hooker, Roger Williams, Anne Hutchison, George Calvert, John Locke, William Penn, Peter Stuyvessant. Otázky: - Co přivádělo evropské kolonisty do Severní Ameriky? - Jakým způsobem zacházeli angličtí kolonisté a původní obyvatelé (Indiáni) s půdou? - Jakým způsobem byli do kolonií lákáni noví kolonisté? - Kdo byli puritáni? Jaký vedli život? - Jaké typy kolonií lze rozlišit? - Jak byste charakterizovali systém vlády v jednotlivých koloniích? - Jaký vztah měli kolonisté vůči původním obyvatelům? - Jaký vztah měli kolonisté k Anglii a k anglickému králi? Úkoly: přečtěte si Mayflower Compact. Literatura: George B Tindall, David E. Shi, Dějiny USA (Praha: Lidové noviny, 1996),

5 2. Americká revoluce Během této přednášky budou vysvětleny ekonomické a politické vztahy mezi Anglií a jejími koloniemi. Hlavním cílem je pochopení hlavních příčin a důsledků americké revoluce a jejího ideologického základu. Studenti se seznámí s klíčovými osobnostmi, které se významně podílely na vyhlášení nezávislosti, vedení války proti Anglii a následně na položení základů USA. Pozornost je také věnována diskusi o politickém uspořádání USA a vývoji amerických politických institucí. Étos americké revoluce je obsažen v mnoha revolučních textech. Jedním z nejčastěji citovaných revolučních pamfletů je článek Thomase Painea nazvaný Zdravý rozum (1776), jenž způsobil posun v politickém smýšlení tehdejších kolonistů. Namísto reformy britského imperiálního systému totiž Zdravý rozum navrhoval vyhlášení nezávislosti. Tohoto pamfletu se prodalo přes kusů. Kromě Bible doposud žádný jiný text publikovaný v Severní Americe neoslovil tak široké spektrum kolonistů; četli jej bohatí i chudí, znali jej gramotní i negramotní. Thomas Paine v tomto textu poskytl základní ideologické argumenty pro americkou nezávislost: odvolával se na národní jednotu, přirozená práva, nelegitimitu monarchie a dědičné aristokracie. Rozhodnutí britských kolonií v Severní Americe postavit se proti mateřské zemi představovalo sázku do loterie. Každá kolonie sice měla své vlastní ozbrojené složky (milice), nově vznikající Spojené státy americké však nedisponovaly žádnou armádou do té doby, než se ji kontinentální kongres rozhodl v roce 1775 vybudovat doslova z nuly. Tato armáda, pod velením George Washingtona z Virginie, na sebe brala nezměrné riziko, když se postavila světovému impériu s prvotřídní armádou a neporazitelným námořnictvem. Vzhledem k těmto okolnostem Kontinentální Kongres proto s formálním vyhlášením nezávislosti vyčkával až do roku To však neznamená, že by Američané na své straně postrádali jakékoliv výhody. V americké válce za nezávislost musela Británie vynaložit nemalé úsilí a prostředky k tomu, aby si svou armádu, nasazenou na vzdáleném americkém kontinentě, udržela. Britská armáda navíc musela dobýt území větší než samotná Velká Británie, americká armáda mohla dosáhnout vítězství tím, že britskému vítězství zabránila. I přesto byly první roky bojů pro Američany náročné; zásadní zvrat, který přispěl k americkému vítězství, umožnila především materiální pomoc poskytnutá Francií, jež se na stranu Spojených států postavila až v roce 1778 po americkém vítězství v bitvě u Saratogy v říjnu Základní dokument, kterým se řídí vláda Spojených států amerických, byl navržen ústavodárným sněmem ve Filadelfii v roce 1787 jako odpověď na kritiku nefunkčnosti původních Článků Konfederace. Nová ústava byla ratifikována velmi rychle již v roce 1788; rozdělovala moc mezi národní (federální) vládu a vlády jednotlivých států. Moc federální vlády byla rozdělena na tři nezávislé moci výkonnou, legislativní a soudní. V ústavě byl také zabudován mechanismus brzd a protivah (checks and balances), na jehož základě se jednotlivé odnože vlády kontrolovaly, aby nedošlo k překročení moci, kterou jim připisovala ústava. Ústava federální vládě připisuje právo vybírat daně, regulovat obchod a vyhlašovat válku, apod. Zároveň také vyjmenovává oblasti, do kterých Kongres či vlády jednotlivých států zasahovat nemohou. Ústava dále předepisuje způsob, jakým mají být voleni či jmenováni vládní činitelé, jakým mají být schvalovány dodatky k ústavě. Listina práv, prvních deset 5

6 dodatků k ústavě, byla schválena v roce Tyto dodatky, jejichž smyslem je ochrana osobní svobody před zásahy federální vlády, mimo jiné garantují svobodu slova, tisku, víry, právo podávat zádost o nápravu křivd a právo se svobodně shromažďovat. Ústava USA je tvořena pouze cca slovy, je tedy jednou z nejkratších ústav na světě. Je ale zároveň jednou z nejstarších psaných ústav, která zůstává v platnosti v původním znění. Témata: Cesta k nezávislosti USA, americká revoluce a její ideologické kořeny, válka za nezávislost, vznik Spojených států amerických, vytváření federální Unie (Články Konfederace a jejich nedostatky, formulování nové Ústavy USA, ratifikace Ústavy USA a první dodatky, počátky americké diplomacie. Pojmy: Sedmiletá válka, francouzsko-indiánské války, Fort Necessity, Petice olivové ratolesti, Synové svobody (Sons of Liberty), Dcery svobody (Daughters of Liberty), Kontinentální kongres, zákon o cukru (Sugar Act), zákon o ubytování (Mutiny/Quartering Act), zákon o měně, zákon o čaji (Tea Act), no taxation without representation, donucovací zákony, bostonský masakr, bostonský čajový dýchánek, zákon o kolkovném (Stamp Act), pamflet Zdravý rozum (Common Sense), Prohlášení nezávislosti 4. července 1776, Filadelfie, New York, Concord, Lexington, Yorktown, Charleston, Savannah, New Orleans, Bunker s Hill, bitva u Saratogy, pařížská smlouva 1783, republikánská forma vlády, Články Konfederace, ústavodárné shromáždění, Shaysovo povstání, ústavodárné shromáždění 1787, whisková rebelie (Whisky rebellion), federální banka. Osobnosti: George Greenville, Patrick Henry, Charles Townshend, Paul Revere, Tom Paine, John Dickinson, James Wilson, Daniel Leonard, Benjamin Franklin, Henry Clinton, William Howe, Thomas Gage, Benjamin Rush, Thomas Jefferson, Samuel Adams, John Adams, Richard Henry Lee, George Mason, Alexander Hamilton, John Jay, George Washington, James Madison, Abigail Adams. Otázky: - Třináct zakládajících kolonií které to jsou? Identifikace na mapě. - Jakým způsobem byla organizována správa kolonií? - Jaké důsledky měla sedmiletá válka pro jednotlivé kolonie? - Jaký postoj zaujímaly kolonie vůči nezávislosti? Byly kolonie jednotné? A byly na nezávislost připravené? - Na jakých ideologických základech otcové zakladatelé nezávislost obhajovali? - Bylo vyhlášení nezávislosti nevyhnutelné? - Kdo a proč podporoval či odmítal nezávislost? Byly navrhovány nějaké alternativy? - Jak je možné, že američtí kolonisté, kteří byli proti dobře vyzbrojené britské armádě v jasné nevýhodě, zvítězili? - Jakým způsobem byla organizována vláda USA pod Články Konfederace a jaké byly její největší slabiny? - Jaké byly hlavní argumenty pro a proti schválení nové ústavy? 6

7 - Jakým způsobem ústava řešila otázku otroctví? Úkoly: Přečtěte si Zdravý rozum, Prohlášení nezávislosti, Články konfederace a Ústavu Spojených států amerických. Literatura: George B. Tindall, David E. Shi, Dějiny USA (Praha: Lidové noviny, 1996), Thomas Jefferson: Prohlášení nezávislosti (srovnání dvou verzí) in Bernard E. Brown (ed.), Great American Political Thinkers, Volume 1 (New York: Avon Books, 1983), Články Konfederace in George B. Tindall, David E. Shi, Dějiny USA (Praha: Lidové noviny, 1996), Ústava Spojených států amerických, v JČ Thomas Paine: Common Sense, singlehtml.htm. 7

8 3. Republikánský experiment a Jeffersonova éra Tato přednáška se věnuje vývoji federální vlády a politických stran během administrativ prezidentů G. Washingtona, J. Adamse, T. Jeffersona a J. Madisona. Pozornost se soustřeďuje na expanzi amerického teritoria, budování jednoty nového amerického národa a také na diskurs ohledně budoucí podoby Spojených států amerických. Analýze je podrobena také instituce otroctví, která vtiskla specifický charakter americkému Jihu. Nová ústava se po svém schválení stala předmětem mnoha bouřlivých debat. Vedle legislativ jednotlivých států diskuse probíhala i ve veřejném prostoru nejčastěji formou článků v novinách. Ti, kteří vyjadřovali nové ústavě svou podporu, se nazývali federalisty (autoři tzv. Listů federalistů); kritikové ústavy tvořili skupinu tzv. antifederalistů. Představitelé obou skupin se prostřednictvím svých článků v periodikách pokoušeli přesvědčit americkou veřejnost o tom, že svoboda, nezávislost a samospráva, za které Američané tvrdě bojovali během války za nezávislost, jsou v ohrožení. Antifederalisté (např. Centinel či Brutus) tvrdili, že nová ústava nakonec povede k rozpuštění legislativ jednotlivých států a konsolidaci Unie do jedné republiky, kterou bude spravovat silná a velmi těžko kontrolovatelná vláda. Federalisté (např. Alexander Hamilton) naopak vyjadřovali přesvědčení, že nová ústava vytváří systém vládnutí, který úspěšně potlačuje všechna negativa vlády lidu, a to díky principu dělby moci a systému brzd a protivah. Fungování prvních exekutiv, Kongresu i Nejvyššího soudu jasněji vymezilo pravomoci jednotlivých částí vlády, vytvořily se důležité precedenty, které do budoucnosti vymezily působnost jednotlivých složek vlády. I přes varování George Washingtona před negativním vlivem politických stran se Spojené státy vzniku politických uskupení nevyhnuly. Základ prvního systému politických stran byl položen již v době Washingtonova působení, kdy Thomas Jefferson spolu s Jamesem Madisonem spojili své síly s cílem vytvořit opozici tehdejšímu kabinetu, který ovládal Alexander Hamilton. Hamiltonovi přívrženci reagovali obdobným krokem vytvořením vlastní politické strany. Hamiltonovi federalisté se s Jeffersonovou stranou republikánů (Democratic Republicans) rozcházela ve vizi budoucího vývoje USA. Zatímco Hamilton usiloval o republiku se silnou ústřední vládou a důrazem na rozvoj průmyslu a kapitalistického podnikání, v Jeffersonově decentralizované republice měli mít rozhodující farmáři. Témata: Nová republika: politické a právní precedenty během administrativ G. Washingtona, Johna Adamse a Thomase Jeffersona, zrod politických stran (první politický systém USA), federalisté (Washington, Adams) vs. republikáni (Jefferson, Madison, J. Q. Adams), vytváření národní identity, zahraniční politika a zrod amerického nacionalismu (Američané vs. původní obyvatelé, válka s Velkou Británií), rozšiřování území Spojených států (koupě Louisiany, definice hranic USA) a diskuse o otázce otroctví (missourský kompromis), nástup kulturního nacionalismu (vzdělávání, role náboženství), nástup průmyslové revoluce a růst ekonomiky (banka USA, migrace obyvatelstva), instituce otroctví (typy otroctví, život v otroctví, obchod s otroky, povstání otroků, počátky abolicionismu). Pojmy: 8

9 Federalisté, antifederalisté, republikáni/demokratičtí republikáni, Ústava Spojených států amerických, Listy federalistů (Federalist Papers), Anti-Federalist Papers, Severozápadní výnos, Listina práv (Bill of Rights), Lewisova a Clarkova expedice, koupě Louisiany, Marbury vs. Madison, Jayova smlouva, Pinckneyova smlouva, nevyhlášená válka s Francií, zákony o cizincích a pobuřování, kentucko-virginské rezoluce, zákon o neudržování styků, Gentská smlouva, Adamsova a Onisova smlouva, missourský kompromis. Osobnosti: Aaron Burr, Thomas Jefferson, James Madison, Alexander Hamilton, John Adams, Abigail Adams. Otázky: - Z jakého důvodu byly Články konfederace nahrazeny novou ústavou? - Jakou vizi vlády a uspořádání USA měli Alexander Hamilton a Thomas Jefferson? - Byli otcové zakladatelé demokratickými reformátory? - Opustil Thomas Jefferson koupí Louisiany své zásady? - Jaké byly důvody narůstajících rozdílů mezi severem, jihem a západem USA? - Jakým způsobem ovlivnila válka s Velkou Británií americkou společnost? - Jak Američané vnímali expanzi na západ? - Jakým způsobem se Američané vyrovnávali s přítomností původních obyvatel? Úkoly: Přečtěte si Listy federalistů č. 10, 39, 45, 46 a 51. Literatura: George B Tindall, David E. Shi, Dějiny USA (Praha: Lidové noviny, 1996), Listy federalistů, 9

10 4. Jacksonovská demokracie Během této přednášky budeme analyzovat změny americké společnosti s nástupem prezidenta Jacksona. Mezi lety 1820 až 1840 většina států zrušila zákony, na základě kterých měli politická práva pouze ti občané, kteří vlastnili majetek a platili z něj daně. Došlo k nárůstu počtu voličů a vznikl nový systém dvou politických stran. Andrew Jackson podpořil expanzi amerického území směrem na západ (připojení Texasu a válka s Mexikem) a osídlení území, která doposud ovládali Indiáni, kteří byli odsunuti ještě dále na západ. Jackson se stal odpůrcem centrální banky USA a zamítl státům právo rušit federální zákony. Během období před občanskou válkou se také prudce rozvíjela americká ekonomika došlo ke zlepšení infrastruktury a komunikace, k technickým inovacím a do Spojených států také směřoval silný proud imigrantů pracovní síly. Změnou procházela také americká společnost, a to díky reformátorům, kteří bojovali za zrušení otroctví, práva žen, apod. Témata: Monroeova doktrína, ekonomická krize 1819, jacksonovská demokracie, americká průmyslová revoluce, zjevný úděl a pokračující teritoriální expanze, reformní hnutí (hnutí za zrušení otroctví, hnutí za abstinenci), rozšíření volebního práva, druhý systém politických stran, volby 1824, volby 1828, volby 1832, volby 1836, volby 1840, válka s Mexikem, odsun indiánských kmenů (Cherokee Nation v. Georgia). Pojmy: Povstání Nata Turnera, ohavný zákon o clech, Pojednání a protest z Jižní Karolíny, kuchyňský kabinet, anulování (nullification), druhá banka USA, protizednářská strana, strana whigů, výnos o anulování, demokratická strana, krize 1837, Zjevný úděl (Manifest Destiny). Osobnosti: Alexis de Tocqueville, Andrew Jackson, Martin Van Buren, John C. Calhoun, John Quincy Adams, Henry Clay, William Crawford, Robert Hayne, Daniel Webster, Winfield Scott, John Brown, William Lloyd Garrison. Otázky: - Jak ovlivnily změny v ústavách jednotlivých států elektorát? - Přispěla kandidatura Andrewa Jacksona ke zvýšení volební účasti? - Jakým způsobem si Andrew Jackson vybudoval svou politickou moc? - Proč byl Andrew Jackson tak populární osobností? - Jaké důvody vedly ke vzniku nového politického uskupení? - Jakou politiku prosazoval Andrew Jackson vůči Indiánům? - Jaké důvody a důsledky měl posun amerických osadníků směrem na západ? - Jaké byly příčiny a důsledky války s Mexikem? - Proč Andrew Jackson odmítal prodloužit mandát Bance USA? - Jak ovlivnila Monroeova doktrína americkou zahraniční politiku? - Jaké otázky ovlivnily volby v roce 1836 a 1840? - Jakou ekonomickou politiku prosazoval Andrew Jackson? - Jak se lišili whigové od demokratů? 10

11 - Jaké faktory přispěly k nárůstu vnitřního napětí na konci 40. a na počátku 50. let? Úkoly: Robert V. Hine, John Mack Faragher, Frontiers: a Short History of the American West? (Yale: Yale University Press, 2007), (From Texas to Oregon). Literatura: George B Tindall, David E. Shi, Dějiny USA (Praha: Lidové noviny, 1996),

12 5. Občanská válka Otázka rozšiřování otroctví byla po téměř třicet let zakonzervována díky missourskému kompromisu, kterým bylo území louisianské koupě rozděleno na dvě části. V části severní bylo otroctví zakázáno, jižně od dělící čáry bylo otroctví povoleno. Získáním nového území po válce s Mexikem se ale spor ohledně rozšiřování otroctví znovu rozhořel. Kompromis z roku 1850 se pokusil problém vyřešit přijetím Kalifornie jako svobodného státu, zároveň ale povolil otroctví ve zbývajících částech území získaných od Mexika. Součástí Kompromisu z roku 1850 bylo také přijetí striktního zákona o uprchlých otrocích, ten ale abolicionistům poskytl další důvod k protestům. Otázka otroctví v nových teritoriích se znovu stala horkým tématem poté, co senátor Stephen A. Douglas navrhl, aby byla vytvořena dvě nová teritoria Kansas a Nebraska, která měla být osídlena bílými osadníky. Otázka otroctví v těchto teritoriích měla být rozhodnuta na základě tzv. lidové svrchovanosti. Postoj Jižanů k zákonu o Kansasu a Nebrasce vedl mnohé obyvatele Severu k přesvědčení, že americký Jih chce rozšířit otroctví do všech teritorií. V reakci tak vzniká republikánská strana, jejímž cílem je šíření otroctví do nových teritorií zamezit. Konflikt mezi Severem a Jihem zintenzivnil také po vynesení rozsudku v případu Dred Scott versus Sanford. Podle Nejvyššího soudu totiž neměl Kongres vůbec pravomoc rozhodovat o zákazu otroctví v západních teritoriích. Další olej do ohně přilil abolicionista John Brown, který v boji proti otroctví zvolil radikální prostředky. V roce 1859 obsadil zbrojnici v Harper s Ferry ve Virginii s cílem ozbrojit marylandské otroky. Vítězství republikánského prezidenta, který výslovně oponoval šíření otroctví do západních teritorií, vedlo sedm jižanských států k odtržení od Unie a k založení Konfederovaných států amerických (únor 1860). Poté, co prezident Lincoln informoval guvernéra Jižní Karolíny o tom, že hodlá poslat zásoby do Fort Sumter v charlestonském přístavu, vojáci Konfederace zahájili na pevnost střelecký útok (12. dubna 1861). Prohlášení Prezidenta Lincolna, které označilo odtrhnuvší se státy za vzbouřence, přimělo další státy ke vstupu do Konfederace. Do bojů se na straně Unie postavilo 2,1 milionu mužů, na straně Konfederace bojovalo vojáků. Občanská válka se stala první moderní válkou obě strany se zapojily do zákopové války, používaly průzkumné balóny, opakovací pušky, moderní dělostřelectvo. Již v úvodní části války se Jihu podařilo zablokovat přístavy Konfederace. V polovině července 1862 Unie Konfederaci rozdělila na dvě části poté, co získala kontrolu nad řekou Mississippi a územím Kentucky, Missouri a Tennesee. Konfederaci se ale podařilo zabránit Unii v dobytí hlavního města Richmondu ve Virginii. Po bitvách u Antietamu (Maryland, září 1862) a Gettysburgu (Pennsylvánie, červenec 1863) se generál Lee neúspěšně pokoušel pro Konfederaci získat podporu z Evropy. Po marných pokusech přesvědčit státy k osvobození otroků se prezident Lincoln rozhodl pro radikálnější řešení. V létě 1862 došel k závěru, že osvobození otroků je nezbytné jak po vojenské, tak i politické stránce. Prohlášení o osvobození otroků (Emancipation Proclamation) transformovalo boj za záchranu Unie na válku za zrušení nemorální instituce otroctví a bylo v roce 1865 inkorporováno do americké Ústavy v podobě 13. dodatku. Občanská válka byla sporem o dvou základních otázkách: 1) je podle americké ústavy legální, aby se stát odtrhl a vypověděl poslušnost Ústavě USA?; 2) je otroctví v souladu s principy, na 12

13 kterých byly Spojené státy založeny? Vítězství Unie potvrdilo, že odpověď na obě otázky je ne. Témata: Kompromis z roku 1850, otázka otroctví, stavba železnice, migrace na západ, kansaskonebraská krize, diplomatická vítězství v Pacifiku (Čína, Japonsko), vznik republikánské strany, krvácející Kansas, svobodná půda, bavlna, argumenty pro a proti otroctví, vzestup Abrahama Lincolna, volby 1856, volby 1860, odtržení Jihu, formování soupeřících stran, vznik Konfederace a její fungování, práva států vs. federální vláda, financování války, totální válka, válečná politika a diplomacie, prohlášení o osvobození otroků, Afroameričané a zájmy Unie, válka a ekonomický rozvoj, ekonomický dopad války, role žen v občanské válce, role námořnictva, hlavní vojenští představitelé, vojenské tažení a hlavní bitvy, zlomový rok 1863, vítězství Severu. Pojmy: Kompromis z roku 1850, Wilmotova podmínka, lidová svrchovanost, koalice svobodné půdy, zlatá horečka, zákon o uprchlých otrocích, republikánská strana (GOP), zákon o Kansasu a Nebrasce, lecomptonská ústava, masakr v Pottawatomie, Fort Sumter, Západní Virginie, Bull Run, Fort Henry, Shiloh, Manassas, Antietam, Fredericksburg, Chancellorsville, Vicksburg, Gettysburg, Chattanooga, Shermanův pochod, Savannah, Appomattox. Osobnosti: Zachary Taylor, Lewis Kass, David Wilmot, William H. Seward, Stephen A. Douglass, Jefferson Davis, Henry Clay, John C. Calhoun, Daniel Webster, Millard Fillmore, Harriet Beecher-Stoweová, Winfield Scott, Franklin Pierce, John Brown, John Bell, Alexander Stephens, James Buchanan, Ulysses S. Grant, Pierre Beauregard, Robert Anderson, Robert E. Lee, Joseph E. Johnston, Thomas Stonewall Jackson, Albert Sidney Johnston, William Tecumseh Sherman, Lincoln McDowell, George B. McClellan, Ambrose E. Burnside, Thaddeus Stevens, Charles Sumner, Edwin Stanton, Andrew Johnson, Joseph E. Hooker, John B. Hood. Otázky: - Jaké byly příčiny občanské války? Bylo možné se konfliktu vyhnout? - Charakterizuje demografii amerického Jihu. Jaké existovaly sociální vazby mezi černochy a bělochy? - Proč bylo podle A. Lincolna odtržení Konfederace protiústavní? - Proč Lincoln viděl občanskou válku jako příležitost pro USA k novém zrodu svobody? - S jakými výhodami a nevýhodami vstupovaly obě strany do války? - Jakým způsobem získával Jih finanční prostředky k vedení války? - Proč válka trvala celé čtyři roky? - Analyzujte strategické zájmy Severu a Jihu. 13

14 - Jakým způsobem ovlivnila ideologie Severu a Jihu jejich chování během války? - Vysvětlete, proč byly bitvy u Fredericksburgu a Vicksburgu důležitým obratem ve vedení války. - Bylo Prohlášení o osvobození otroků rozumných krokem válečné politiky? - Proč neměl prezident Lincoln zájem o uzavření kompromisního míru s Konfederací? - Jaké měla občanská válka důsledky? - Prokázal Abraham Lincoln dostatečné vůdcovské schopnosti, aby byl v r opět zvolen prezidentem? Úkoly: Edward Pessen, How Different from Each Other Were the Antebellum North and South? The American Historical Review, Vol. 85, No. 5. (Dec., 1980), pp White Southerners' Defense of Slaveholding, The Spectator, January 17, 1860, p. 2, c. 2. Abraham Lincoln, O otroctví (vybrané texty). Literatura: George B Tindall, David E. Shi, Dějiny USA (Praha: Lidové noviny, 1996),

15 6. Rekonstrukce a politika zlatého věku S koncem občanské války se rozproudila diskuse o způsobu, jakým by měly být státy Konfederace opět zapojeny do Unie, a to s ohledem na jejich společenské, politické a ekonomické podmínky. Kromě opravy poničené infrastruktury bylo především třeba obnovit válkou roztříštěné společenské a politické vazby. Po ekonomické stránce byl Jih na dně většina kapitálu investovaná převážně do otroků vzala za své. Pole zůstala po několik let neobdělávaná. Podniky a manufaktury, do kterých Jižané v průběhu války investovali, byly po válce v troskách. Nejzávažnější však byly ztráty v lidských zdrojích Jih přišel o jednu pětinu dospělé mužské populace. Když k tomu přičteme osvobození otroků, kteří z Jihu většinou odešli na Sever, ztráta pracovní síly byla enormní. Spojené státy se musely vypořádat s množstvím problémů: Jakou roli bude hrát osvobozená černošská populace? Jak budou vypadat vztahy mezi bývalými otroky a jejich bílými pány? Jak si Jih poradí s nedostatkem pracovní síly poté, co osvobození otroci odmítnou pracovat pro své bývalé pány? Americký Jih se musel zamyslit na svými starými zvyky a konvencemi a v mnoha ohledech začít budovat sociální vazby zcela od nuly. Bez ohledu na to, že jižanské státy začaly velmi záhy vykazovat známky ekonomické obnovy, rekonstrukce společnosti představovala mnohem závažnější a dlouhodobější proces. Politický proces obnovy Unie započal ještě před skončením války. Po unijním vítězství v Tennessee, Arkansasu a Louisianě (1862) tamější legislativy okamžitě zahájily proces obnovení vztahů s Unií. Pro Abrahama Lincolna byl proces rekonstrukce úzce propojen s válečnou politikou, neboť obnova Unie byla pro prezidenta hlavním cílem války. S cílem obnovu co nejvíce urychlit a usnadnit se Lincoln vyslovil spíše pro umírněné podmínky amnestie pro bývalé rebely a navrhl relativně nízká kritéria pro obnovu vztahů vůči Unii. S Lincolnovým plánem obnovy však nesouhlasila část Kongresu. Poté, co legislativa obdržela Lincolnovo vyhlášení amnestie a obnovy (1863), vyjádřili mnozí republikáni pobouření. Kromě toho, že považovali Lincolnův návrh za příliš mírný, někteří zákonodárci také protestovali proti prezidentovu zásahu do záležitostí, které podle nich spadaly do pravomocí Kongresu. Mnozí členové Kongresu také tvrdili, že připojením ke Konfederaci jižanské státy přerušily pouto s Unií a jejich obnova tedy musela proběhnout způsobem, jakým by bylo zacházeno s nově připojenými teritorii či s dobytým územím. Úspěch Lincolnova plánu byl spojen především s autoritativním postavením Abrahama Lincolna v americkém politickém prostředí. Když byl však Lincoln 14. dubna 1865 zavražděn, jeho následovník, viceprezident Andrew Johnson, se u Kongresu zdaleka netěšil takovému respektu jako jeho předchůdce. Johnsonovi navíc chyběla Lincolnova politická obratnost a schopnost dosáhnout kompromisu. Podmínky rekonstrukce se tak dostaly plně pod kontrolu Kongresu. Spory ohledně pravomocí mezi Bílým domem a Kongresem zákonodárci vyřešili impeachmentem Andrewa Johnsona. Plán obnovy byl však záhy konfrontován s realitou amerického Jihu, který odmítal jakékoliv radikální změny. Ačkoliv republikánská strana téměř okamžitě získala na Jihu popularitu zejména díky voličům z řad bývalých otroků, velmi záhy se ukázalo, že ideál rasové a regionální (sectional) harmonie, kterého chtěl republikánský plán obnovy dosáhnout, zůstává v očích velké části jižanské populace velmi nepopulární: bílí jižané odmítali opustit předválečné společenské stereotypy a velmi nelibě nesli fakt, že jim byla v důsledku jejich aktivit na podporu Konfederace odebrána politická práva. 15

16 Jižanské vlády byly v rukou vlád stranících republikánům. V mnoha případech šlo o nováčky, nezkušené (a v některých případech i negramotné) muže a osvobozené otroky. V některých státech se k moci dostali bílí přistěhovalci ze Severu, kteří na Jih přicházeli nejčastěji s vizí nových ekonomických příležitostí (taškáři carpetbaggers). Nejopovrhovanějšími byli běloští republikáni z Jihu (darebáci scalawags), kteří byli Jižany považováni za prospěcháře a zrádce. Tyto podmínky značně ztížily snahu republikánské strany prosadit plán obnovy, včetně 14. a 15. dodatku k Ústavě. Na Jihu se šířil odpor vůči snahám federální vlády a také narůstalo násilí proti bývalým otrokům. Odhodlání republikánů v Kongresu ale postupně opadalo, neboť udržování viditelné přítomnosti unijní armády na Jihu stejně jako podpora tamějších pro-republikánských vlád se značně prodražovaly. Program obnovy přitom nezaznamenával výrazné pokroky. Prezident Ulysses S. Grant byl zvolen především díky tomu, že byl vnímám jako silný vůdce a také díky své popularitě, již získal ve vedení unijních vojsk. Jako prezident však prosazoval spíše kompromisní politiku, kdy často ustupoval nátlaku Kongresu, ve kterém se stále častěji začali objevovat zástupci jižanské demokratické strany. Naděje, že Grant tvrdě zakročí proti stále arogantnějším jižanským politikům, rychle vzala za své. Na Jihu mezitím jednotlivé státní legislativy začaly přijímat tzv. černošské zákoníky, které bývalým otrokům významně omezovaly jejich práva (např. na nákup půdy, apod.). V důsledku těchto zákoníků byli černoši opět odsouzeni do podřadného postavení a práci na plantážích. Korupční skandály Grantovy administrativy dále oslabily celou republikánskou stranu, která se tak namísto posilování svého vlivu na Jihu musela soustředit na udržení svého postavení a podpory voličů na Severu. Jednotlivé státy bývalé Konfederace se tak postupně dostávají opět pod kontrolu demokratické strany. Éra rekonstrukce oficiálně skončila Kompromisem z roku Vítězství Rutherforda B. Hayese v prezidentských volbách v roce 1876 záviselo na jednom hlasu v hlasování sboru elektorů. Na základě dohody mezi republikány a demokraty se Hays stal prezidentem USA za podmínky, že budou všechna federální vojska stažena z Jihu a že jižanský demokrat získá kabinetní post. Konec 19. století je obdobím zrodu moderních USA. Uzavírá se západní hranice (Frederick Jackson Turner: Význam hranice v amerických dějinách) do 90. let 19. století Američané osídlili zbývající území na Dálném Západě, vznikají nové státy. Nové osídlení však vznikalo na úkor indiánů, kteří byli v průběhu několika válek odsunuti do nově vzniklých rezervací, zcela mimo svá kmenová území. Během tohoto období se také zrodila moderní průmyslová ekonomika. Vznikla národní dopravní a komunikační síť, ekonomice začaly dominovat obrovské korporace, do výroby byly vnášeny prvky moderního managementu. Na počátku 20. století průmyslová výroba USA předstihla Velkou Británii. Vyhrocený kapitalismus, který od dělníků vyžadoval maximální nasazení bez jakýchkoliv záruk a respektovaní pravidel bezpečnosti práce, vedl k prvním pokusům o vytvoření odborových organizací, ty se však setkaly se zásadním odporem ze strany průmyslových magnátů. K obdobným pokusům o organizaci došlo i v zemědělské oblasti farmáři totiž museli čím dál více čelit konkurenci levnějšího dovozu. Mnozí zemědělci se tak zapojili do nové Populistické strany, která požadovala zvýšení oběživa, federální příspěvky farmářům, zvýhodněné půjčky, snížení cel a odstupňovanou daň z příjmu. 16

17 Díky dostupné půdě na Západě a také díky ekonomickému růstu do Spojených států přišlo velké množství imigrantů, kteří si chtěli splnit svůj americký sen. Kromě Evropanů a Hispánců do USA přicházeli také přistěhovalci z Dálného Východu (Číňané), jejichž fyzická i kulturní odlišnost vyprovokovala silnou reakci federální vláda poprvé v americké historii přistoupila k zákazu přistěhovalectví na základě etnického původu. Zlatý věk vešel ve známost také jako období velmi silného partajnictví a propojení politiky s průmyslem. Skandály a korupce byly na denním pořádku, a proto se jedním z nejvýznamnějších problémů doby stal boj za nekompromitovanou vládu. Zákon o civilní službě vytvořil nezávislou Komisi pro civilní službu, jejímž úkolem bylo prosadit reformu, dle které by byli úředníci jmenováni do svých funkcí na základě konkurzního řízení, nikoliv politických styků. Dalším krokem bylo zřízení Mezistátní obchodní komise, která měla ukončit diskriminaci proti malým zákazníkům ze strany železnic. Shermanův protitrustový zákon zakázal některé typy monopolů. V důsledku překotného vývoje na konci 19. století však USA musí čelit novým problémům přelidnění měst, nízká životní úroveň dělnictva, imigrantská ghetta, alkoholismus, prostituce, nakažlivé choroby. S tím souvisel vznik různých reformních aktivit, jejichž cílem bylo najít řešení sociálních problémů a narůstající nespravedlnosti. Témata: Plány poválečné obnovy, smrt Abrahama Lincolna, Johnson a obnova, černošské zákoníky, 14. dodatek k ústavě, 15. dodatek k ústavě, impeachment A. Johnsona, fungování vlád na Jihu (rekonstrukční vlády), vzdělávání na Jihu, Afroameričané a poválečný Jih, volby 1868, Grant prezidentem, liberální republikáni, Grantovy skandály, Grantova zahraniční politika, volby 1872, osvobození jižanských států, Ku-Klux-Klan, opadající zájem Severu, ekonomická situace během obnovy krize 1873, kompromis z roku 1877, nový Jih, návrat demokratické strany, industrializace amerického Jihu, zákony Jima Crowa a počátky segregace, industrializace USA, vznik nové Ameriky (rozvoj měst, přistěhovalectví, šíření vzdělanosti, reformní hnutí), přistěhovalectví a hnutí za omezení imigrace, politika zlatého věku a populistické (farmářské) hnutí, výstavba transkontinentální železnice, monopoly a korporace, odborové hnutí a stávky, potíže farmářů a populistické hnutí, stříbrná otázka, politika jednotlivých administrativ. Pojmy: Lincolnův plán, vyhlášení amnestie a obnovy, Wade-Davisův plán, Úřad pro uprchlíky a osvobozené otroky, Johnsonův plán, černošské zákoníky, zákon o občanských právech (1866), 14. dodatek, zákony o obnově (zákon o vojenské obnově, o armádním velení, o funkčním zařazení), impeachment, Ligy Unie, taškáři, darebáci, bílý teror, Pulaski, KKK (Ku-Klux- Klan), zabezpečovací zákony (KKK zákony), kompromis z roku 1877, zákon o zákazu přistěhovalectví Číňanů (Chinese Exclusion Act), Little Big Horn, Dawesův zákon, Union Pacific, Central Pacific, Promontory Point, kuliové, loupeživí baroni, Šlechetný a svatý řád rytířů práce, Americká federace práce (AFL), Kongres průmyslových organizací (CIO), Socialistická dělnická strana, Národní sdružení za volební právo žen, Národní americké sdružení pro volební právo žen, YWCA, YMCA, Pendletonův zákon o civilní službě, Ellis Island, Angel Island, sociální darwinismus, Aliance farmářů, hnutí grangerů, Strana zeleného rubu. 17

18 Osobnosti: Abraham Lincoln, Benjamin Wade, Henry Winter Davis, John Wilkes Boothe, Andrew Johnson, Thaddeus Stevens, Charles Sumner, Hiram Revels, Blanche K. Bruce, Horatio Seymour, James G. Blaine, Rutherford B. Hayes, Frederick Jackson Turner, W.E.B. du Bois, Geronimo, Jay Gould, Cornelius Vanderbilt, Alexander Graham Bell, Thomas Alva Edison, George Westinghouse, J. D. Rockefeller, Andrew Carnegie, J. P. Morgan, Samuel Gompers, Uriah S. Stephens, Eugene V. Debs, Daniel DeLeon, Henry Ward Beecher, Jane Addamsová, Susan B. Anthonyová, Elizabeth Cady Stantonová, Lucy Stoneová, Julia Wardová Haweová William Graham Sumner, Roscoe Conkling, Chester A. Arthur, James A. Garfield, Winfield Scott Hancock, Garles Guiteau, Grover Cleveland, Benjamin Harrison, William McKinley, William Jennings Bryan. Otázky: - Jakým způsobem se Lincoln ke konci občanské války pokoušel o obnovu Unie? - Identifikujte hlavní rozdíly mezi plány obnovy prezidenta Lincolna, prezidenta Johnsona a radikálních republikánů. - Který z plánů obnovy byl dle vašeho názoru nejlepší a nejrealističtější? - Jakým způsobem ovlivnila politika obnovy postoj a politiku jižanských států a celé Unie? - S jakými sociálními problémy se Spojené státy musely potýkat na konci 19. století? - Popiště situaci osvobozených otroků na konci 19. století. - Jakým způsobem ovlivnila hranice americký charakter? A jaký dopad má na americký charakter její uzavření? Jak to ovlivnilo americkou politiku? - Politika vůči Indiánům: asimilace či anihilace? - Vysvětlete, které události přispěly k americké industrializaci a naopak k jakým událostem přispěla industrializace. - Byli američtí podnikatelé konce 19. století loupeživými barony či průmyslovými génii? - Proč se americké odborové hnutí nikdy nezradikalizovalo? - Byly snahy populistů zpátečnické či naopak prozíravé? - Vysvětlete význam imigrační vlny na konci 19. století a její význam na urbanizaci USA. - Popište různá reformní hnutí na konci 19. století. Úkoly: Proclamation of Amnesty by the President of the Unted States of America (1863). Wade-Davis Bill (1864). Black Code of Mississippi, December 2, Eric Foner, Reconstruction: America s Unfinished Revolution (New York: Harper & Row, 2002), Literatura: George B Tindall, David E. Shi, Dějiny USA (Praha: Lidové noviny, 1996),

19 7. Spojené státy se stávají velmocí, progresivismus Na přelomu 19. a 20. století se ze Spojených států amerických stává světová velmoc. Válka se Španělskem a zisk Filipín představují posílení dřívějších expansionistických impulsů, zároveň však představují zásadní obrat v americké zahraniční politice. Poprvé v americké historii Spojené státy vyjadřují své strategické zájmy mimo severoamerické teritorium a zapojují se do velmocenského soupeření o vliv na Dálném východě či v Latinské Americe. Poprvé také USA získávají území, z kterého Washington nehodlá vytvořit další stát, a intervenují v Karibiku a střední Americe. Za novým směřováním zahraniční politiky stojí především ekonomické zájmy USA. S navýšením produkce Spojené státy hledají zahraniční trhy, kde by bylo možné prodávat americké zboží, a to za co nejvýhodnějších podmínek. Mezitím se americká společnost pokoušela vyrovnat s výraznými vnitřními změnami. Překotný rozvoj průmyslu na konci 19. století se podepsal na společenském i politickém životě a přinesl nové problémy, které si žádaly řešení. Zkostnatělá politika však nebyla schopna na tyto změny pružně reagovat. Východisko proto začínají hledat obyčejní lidé, kteří pokládají základy novému reformnímu hnutí, tzv. pokrokovému hnutí (progresivismus). Američtí novináři jako první začali odhalovat neduhy amerického kapitalismu, jako bylo zneužívání dětské práce, vysoká míra korupce, porušování ústavních a lidských práv, rasismus a lynčování, bezskrupulózní obchodní praktiky některých businessmanů. V kostelích se začalo hovořit o narůstající sociální nespravedlnosti a úpadku morálky. Mnozí aktivisté začali upozorňovat na rozpad měst, který souvisel s vysokým přílivem přistěhovalců, kteří žili v přeplněných ghettech bez šance posunout se na pomyslném sociálním žebříku. Reformátoři také kritizovali americké politiky, kteří se přestali zajímat o názory voličů a soustřeďovali se pouze na vlastní prospěch, a poukazovali na to, že obyčejný volič má pramalou šanci ovlivnit politický proces. Pokrokáři začali vyvíjet množství aktivit za zlepšení stavu americké společnosti. Na lokální úrovni se zasazovali o zákaz prostituce, rozšíření dostupnosti a zkvalitnění vzdělání, rekonstrukci městských části. Také prosazovali nahrazení zkorumpovaných místních politických mašinérií efektivní a odpovědnou místní vládou. Na úrovni států progresivci bojovali za minimální mzdu pro ženy, kompenzaci v případě pracovního úrazu, zákaz či alespoň omezení dětské práce, apod. Na federální úrovni se pokrokářům podařilo prosadit důležité zákony, které zvýšily ochranu konzumentů (kontrola kvality masa, potravin, léků), zavedli dohled nad železnicemi a posílili protitrustové zákony. Progresivci také učinili první kroky k zavedení federálního dohledu nad bankovním systémem a zlepšení pracovních podmínek. Jedním z důležitých dopadů pokrokářství na americkou politiku je tedy rozšíření pravomocí federální vlády. Pokrokářům lze také připsat zásluhu za prosazení čtyř dodatků k ústavě: dodatku o dani z příjmu (16.), o přímé volbě senátorů (17.), o zákazu výroby a prodeje alkoholických nápojů (18.) a o volebním právu žen (19.). Témata: Imperiální kurz americká zahraniční politika na přelomu 19. a 20. století, zrod USA jako velmoci, ideové kořeny expanze USA, nový Manifest Destiny, Aljaška, Havaj, Samoa, válka se Španělskem, Kuba, zisk Filipín, Puerto Rico, diskuse o nakládání s novými územími, vláda v koloniích, politika otevřených dveří, moderní armáda, progresivismus snaha o vnitřní 19

20 politickou reformu za prezidentů Roosevelta, Tafta a Wilsona, typy progresivismu, ostouzeči, hnutí za obnovu měst, vědecké řízení společností, postavení žen a boj za ženská práva, prohibice, hnutí proti trustům, volby 1904, volby 1908, spravedlivý úděl (Square Deal), dolarová diplomacie, politika velkého klacku. Pojmy: Monroeova doktrína, koupě Aljašky, Havaj, Samoa, Pago Pago, Pearl Harbor, Midway Island, Frelinghuysen Zavala, Naval War College, Tellerův dodatek, Yellow Press, Splendid Little War, Drsní jezdci (Rough Riders), Kettle Hill, pařížská smlouva, antiimperialistická liga, Forakerův zákon, Plattův dodatek, politika otevřených dveří, ostouzeči (muckcrackers), sociální spravedlnost, Liga proti nálevnám, zákon o kontrole masa, zákon o nezávadných potravinách a léčivech, nový nacionalismus (New Nationalism) vs. nová svoboda (New Freedom), Pokroková strana, zákon o federálních rezervách, Federální komise pro obchod, Claytonův protistrustový zákon, dolarová diplomacie. Osobnosti: William H. Seward, Liliuokalani, Hamilton Fish, William M. Evarts, Ferdinand De Lesseps, James G. Blaine, Frederick T. Frelinghuysen, Thomas F. Bayard, John Hay, Valeriano Weyler, Joseph Pullitzer, William Randolph Hearst, José Martí, Alfred Thayer Mahan, Theodore Roosevelt, George Dewey, Josiah Strong, Robert M. Lafolette, Frederick W. Taylor, Florence Kellyová, William Howard Taft, Louis Brandeis, Woodrow Wilson, William Jennings Bryan. Otázky: - Jakým způsobem ovlivnila zahraniční politika na přelomu 19. a 20. století pozdější zahraniční politiku? - Vysvětlete, jaké okolnosti vedly Spojené státy k expanzi. - Jaké důvody zazněly v debatě mezi oponenty a příznivci anexe nových území. - Jaké návrhy na nakládání s novým územím byly diskutovány? - Jaké typy progresivistických hnutí můžete identifikovat. - Do jaké míry byli progresivisté úspěšní v prosazování svých cílů? - Jakým způsobem progresivismus ovlivňuje současnou politiku? - Proč někteří lidé považovali progresivismus za příliš radikální a nebezpečný? Úkoly: Howard Zinn, People s History of the U.S. (New York: Harper Collins, 2003), (Empire and the People). Richard Hofstadter, The Age of Reform (Vintage Books, 1955), (Progressive Impulse). Literatura: George B Tindall, David E. Shi, Dějiny USA (Praha: Lidové noviny, 1996),

21 8. USA a první světová válka, velká hospodářská krize Po téměř tři roky vnímaly Spojené státy válku v Evropě jako vzdálený konflikt, který se jich téměř netýká. Do bojů se USA zapojily až v roce 1917 v reakci na několik událostí: potopení lodi Lusitania s americkými občany na palubě, německou neomezenou ponorkovou válku a Zimmermanovu nótu, která posloužila jako důkaz německo-mexického spiknutí za účelem vtažení USA do války. Vstup Spojených států do války byl provázen bouřlivou diskusí o charakteru amerického národa a o americké zahraniční politice; mnohá témata v zahraničněpolitické debatě rezonují dodnes (unilateralismus vs. multilateralismus, izolacionismus, zodpovědnost mocnosti, vliv vojensko-průmyslového komplexu na zahraniční politiku, použití síly za účelem dosažení idealistických cílů, apod.). Pochopení kroků administrativy prezidenta Wilsona a jejich dopadu je klíčové pro pochopení vývoje mezinárodních vztahů po první světové válce. Po skončení první světové války velká část americké společnosti dospěla k názoru, že účast USA ve válce byla katastrofální chybou, která by se již nikdy neměla opakovat. Proto ve 20. a 30. letech v americké zahraniční politice převládl izolacionistický směr. Američané ale zároveň stáli za prvními snahami o mezinárodní řešení konfliktů a režim dohledu nad zbrojením. Do čela těchto snah se nejprve postavily americké mírové spolky, které byly často součástí mezinárodního mírového hnutí. Ve svých programech zpravidla žádaly odzbrojení a podepsání mezinárodní úmluvy o zákazu války. Z počátku se zdálo, že tažení těchto spolků bude úspěšné v roce 1922 byla podepsána dohoda, na jejímž základě světové mocnosti přislíbily snížit počty svých bitevních lodí. O šest let později byl podepsán Briand-Kellogův pakt, jímž se signatáři zavázali, že proti sobě již nikdy nepovedou válku. Události, ke kterým došlo v první polovině 30. let, ale poukázaly na to, že podepsané smlouvy nemají příliš velkou váhu neodradily Japonsko od okupace Mandžuska v roce 1931, o čtyři roky později nezabránily německé vládě zahájit masivní zbrojení a ani Itálie nebrala své závazky v potaz, když obsadila Etiopii. Ve snaze zabránit vtažení USA do evropského konfliktu americký Kongres schválil sérii zákonů o neutralitě, kterými byl zakázán prodej zbraní a půjčky zemím ve válečném stavu. Když v roce 1939 vypukla válka mezi Německem na straně jedné a Anglií s Francií na straně druhé, prezident Franklin D. Roosevelt udržoval Spojené státy mimo konflikt právě s odvoláním na zákony o neutralitě. Vzhledem k tomu, že však Roosevelt v Německu viděl jasného agresora, rozhodl se nakonec poskytnout spojencům nepostradatelnou pomoc. Jak se situace na evropských bojištích zhoršovala, americký prezident opakovaně žádal Kongres, aby znění zákonů o neutralitě modifikoval, aby tak Spojené státy mohly spojencům poskytnout i zbraně. Poté, co Německo obsadilo Francii, Roosevelt v Kongresu prosadil program přímé vojenské pomoci Velké Británii, jenž vešel později ve známost jako program půjčky a pronájmu (lend and lease). Prezidentovy iniciativy provázela bouřlivá diskuse o tom, do jaké míry by se Spojené státy měly do evropského konfliktu angažovat tato debata nerozdělovala jen Kongres, ale celou americkou společnost. Na jedné straně Roosevelt společně s tzv. internacionalisty tvrdili, že díky programu pomoci Velké Británii a dalším zemím v boji proti Německu nebude třeba, aby se USA do konfliktu přímo zapojily. Izolacionisté na druhou stranu obviňovali prezidenta, že jeho politika spíše zvyšuje pravděpodobnost, že se Spojené státy budou muset zapojit do další zničující války. Tato diskuse probíhala ještě v době, kdy japonské letouny 7. prosince 1941 zaútočili na Pearl Harbor. 21