VOŠ a SPŠ VARNSDORF Mariánská 1100, Varnsdorf 198P2006 Pilotní projekt SIPVZ. Přemyslovci

Transkript

1 Přemyslovci V Čechách zřejmě nežil jen jeden kmen (Čechů), a proto zůstává otázkou, jaké kmeny zde byly zastoupeny. Čechové jsou v pramenech uváděni jako Bohemi (podle starého keltského kmene Bójů). Francké kroniky často hovoří o Čechách jako o jednotném území, proto lze předpokládat, že ačkoliv zde bylo více kmenů, bojovaly společně nebo je vedl společný vůdce. O nejednotnosti kmenů na území Čech však vypovídá pověst o válce lucké zaznamenaná Kosmou. Prameny z 9. a 10. století ukazují, že česká kotlina byla rozdělena na tři kmenová uskupení s centry ve středních, severozápadních a východních Čechách. O úspěchu kmene pečoval zejména kníže (původním názvem "kněz"), jenž magickým způsobem zprostředkoval styk mezi zemí a nebem, lidmi a bohy. Byl držitelem společných institucí či majetků obyvatel, velitelem vojska, soudcem a pánem nad osudem lidí. Hlavním zdrojem veřejné moci bylo shromáždění plnoprávných bojovníků. Jména slovanských vládců od století potvrzují vysoké ambice jejich nositelů. Jsou to jména symbolizující moc kultovní (Svatoslav, Jaroslav), vladařskou (Mojmír, Přemysl) či válečnickou (Bořivoj, Svatopluk). Vzestup aristokracie, její zájmy, rozhled a kontakty (sňatky) předkračoval kmenová omezení a vedl ke vzniku říší. Rychlejší formování říší na českomoravské území bylo patrně vyvoláno dobyvačnými choutkami ze západu. Již roku 805 vyslal Karel Veliký vojska do Čech, aby je včlenil do soustavy území závislých na Říši. Přestože jeho výprava nebyla příliš úspěšná, datuje se od této doby podle říšských pramenů poplatnost Čech císařům. Tento poplatek se latinsky nazývá tribut. Asi ve třicátých letech přijali křest předáci Moravanů a v roce 845 přijelo pro křest do bavorského Řezna 14 českých "vévodů" i s družinami. Jádrem státního vývoje v českých zemích bylo přemyslovské knížectví ve středních a západních Čechách, které tvořilo ucelenou soustavu opevnění a osídlení. Ve druhé polovině 9. století získal v české kotlině nejvyšší autoritu Přemyslovec Bořivoj, který přenesl své sídlo z Levého Hradce na dolním toku Vltavy na pražské hradiště. Tak se Praha stala centrem rodícího se českého státu. Politicky a komunikačně bylo nevelké knížectví spojeno s Bavorskem a s knížecími rody Polabských Slovanů. Bořivoj měl za manželku Ludmilu ze starého Srbska (Kosmas klade její původ na základě tradic do Pšova - Mělníka). Bořivojův syn, kníže Vratislav I. měl za manželku Drahomíru z Havolanska (pozdější Braniborsko). O bezpečném panství Přemyslovců v "Pražsku" svědčí, že po Vratislavově smrti se mohla za své nezletilé syny ujmout regentské vlády Drahomíra. Ludmila přesídlila na Tetín, pod nímž se usadila její družina a služebnictvo. Spor mezi oběma ženami o vliv na mladého Václava se zřejmě vyhrotil v souvislosti s postoji k Sasku, které si podrobovalo dosut jen poplatné slovanské kmeny a získalo do sféry svého zájmu knížata sídlící v Kouřimi. Dne vyslala Drahomíra na Tetín své vikinské družiníky, kteří Ludmilu uškrtili. Krátce nato převzal vládu Václav. Porazil a podrobil si kouřimského knížete, vzápětí však musel čelit odvetnému útoku vojsk saského Jindřicha I. Poražený Václav musel složit králi Jindřichovi obvyklý slib věrnosti a zavázal se k odvádění tributu (500 hřiven stříbra a 120 volů). Výraznějším nástrojem panovnické moci se stala církev. Václav si vyžádal od Jindřicha I. rámě sv. Víta a založil na Pražském hradě kostel sv. Víta. V situaci, kdy Václav byl teprve na počátku svého díla a setkával se s odporem, byl zavražděn družiníky svého mladšího bratra Boleslava na jeho dvorci na hradišti ve Staré Boleslavi dne (v nejstarších svatováclavských legendách je uváděn rok 929). Hned poté byli - v duchu krevní msty - vybíjeni Václavovi stoupenci i s rodinami. 1

2 Kult Bohem vyvoleného knížete - mučedníka měl rychlý úspěch. Byl v podstatě dovršením Václavových aktivit. Proces kanonizace (tj. svatořečení, prohlášení za svatého) podle tehdejších zvyklostí zřejmě dokončil na sklonku 10. století druhý pražský biskup Vojtěch. Sv. Václav spolu se sv. Ludmilou stojí na počátku "českého nebe", jehož časný vznik "legitimoval" jak charismatickou autoritu přemyslovské dynastie, tak místo Čech v křesťanské Evropě. Raný stát Přemyslovců Čas rolníků se řídil podle zemědělských cyklů rytmické střídání ročních cyklů. Změnu přineslo křesťanství. Křesťanské svátky začaly splývat s pohanskými a překrývaly je pouze novým pojmenováním. Rodina měla více významů.v českých pramenech obvykle nevolná čeleď knížete, velmožů i církve. Otevřené polní oblasti se nacházely v úrodných nížinách kolem řek. Lesní krajiny byli liduprázdné nebo řídce zalidněné (vnitrozemské pahorkatiny, podhůří, pohraniční hory). Český pomezní hvozd plnil funkci ochrannou. Sídliště byla okolo řek a potoků. Protikladem venkovských sídlišť byly hrady. Přední hrady: Litoměřice, Žatec, Hradec (Králové), Plzeň. Na Moravě: Olomouc, Brno, Znojmo. Christianizace V 11. století christianizace už proběhla (z Bavorska, cyrilometodějská misie). Křesťanství nahradilo množství místních božstev. Stalo se státním náboženstvím. Mezi prvními, kdo přijal křesťanství, bylo okolí knížete, družina a velmoži. Na venkově přetrvávaly pohanské zvyklosti a rituály déle. Křesťanské svátosti: křest, pokání, biřmování, poslední pomazání, kněžské svěcení, svátost manželství a svátost oltářní (eucharistie). Od počátku se křesťanství v Čechách vázalo ke státotvorným silám. Původně pod biskupstvím v Řezně, které bylo součástím salcburské arcidiecéze. V roce 973 vzniklo biskupství v Praze, podléhalo arcibiskupství v Mohuči. Kníže byl ochráncem, štědrým dárcem i pánem zemské církve. Kníže byl i soudcem zákonodárcem ve světských i církevních otázkách. Kostely stály v knížecích správních hradech, kde bývaly jedinými farními místy v celém hradském obvodu. U nich byly sbory kněží, představeným byl arci kněz. Kníže a jiní fundátoři považovaly kostely za své vlastnictví a zdroj jejich důchodů. Kníže měl rozhodující hlas nejen při dosazování opatů a abatyší, ale též v jistých nárocích ke klášterním državám a požitkům. Církev tvořily kostely, kaple, kláštery, kapituly, nejvýše stálo biskupství. Sousedé Chebsko patřilo k Čechám od počátku 14. století. Přemyslovci se zmocnili Lezdka, Krakovska, severní Moravy. Po smrti Boleslava II. Nastala v Čechách krize. Toho využil Boleslav Chrabrá a obsadil Moravu a Čechy proti polské moci zasáhla až Jindřich II. Za Karlovců vznikal systém tzv. marek, vojenských území, jejichž správu vykonával markrabě. 2

3 Krize a východiska Za Boleslava I. ( ) vznikaly po celých Čechách přemyslovské hrady. Přemyslovské časy se v tomto období dají ztotožnit s kategorií malého kmene. Během krátké doby se pod přemyslovským vlivem ocitla Morava s Povážím, Slezsko a Malopolsko (Krakovsko) s územím po řeky Bug a Styr. Přemyslovci tu neměli rovnocenného partnera. Expanze přemyslovců sledovala obchodní cestu z Porýní do Kyjeva (euroasijská magistrála ze západu Evropy do Číny). Praha se stala významnou křižovatkou mezinárodního obchodu. V Praze bylo překladiště otroků. Otroci byli transportováni od západních Slovanů do Španělska, případně Egypta a Orientu. Trhy v Praze byly pod ochranou panovníka. Obchod s otroky šířil také do Uher. Takový druh exportu přinášel knížeti velké zisky, nebyl však jediným příjmovým zdrojem. Artiklem exportu také kožešiny, konáš atd. Od šedesátých let desátého století mohli Přemyslovci využívat vlastních mincí. Ztrátou Slezska a Malopolska klesly zisky, nebyly placeny tributy a nebyli otroci. Za Jaromíra ( ) a Oldřicha ( ) nebyl návrat ke kořistnickým praktikám již možný. Slezsko a Malopolsko dobyli Piastovci, české expanzi do Podunají stály v cestě Rakousy a Uhry. Přemyslovce lákaly dary Čechy na Moravu. Stará moravská aristokracie ustoupila do pozadí, jelikož spolupracovala s Boleslavem chrabrým. Budování hradské struktury na Moravě bylo ukončeno v letech Společenský a hospodářský život se rozvíjel v hradských obvodech, který spravovali Kasteláni. Např. Chrudim, Hradec, Mělník, Litoměřice. V knížecích správních hradech byly vybírány daně, celní a trhové poplatky, soudní pokuty atd. hrad byl obklopen osadami s usedlostmi řemeslníků, služebníků a zemědělců. V podhradí byly dvorce velmožů a úředníků, někdy i soukromé kaple. Knížecí hrady existovaly od 10. století. Jejich funkce byla hlavně vojenská. Osídlení bylo rozptýleno. Bohaté hrady se nacházely v Polabí a Poohří. Kromě správních hradů existovaly v berních okrskách tzv. provincie, kde nebyly hrady. V provinciích plnily roli hradů knížecí dvorce nebo hrady druhého řádu (jižní, jihozápadní a střední Čechy). Od 11. století tvořila základ státní správy hradská soustava. Na Moravu vysílali Přemyslovci své bojovníky k usazení. Neměli provázanost ke správním hradům. Upevnění české moci za Břetislava I. ( ) V roce 1034 umřel Oldřich, po něm nastoupil Jaromír. Ten byl však slepý. Po návratu Břetislava se Jaromír vzdal vlády v jeho prospěch. V roce 1093 vpadlo české vojsko do Slezska a zamířilo do Velkopolska. Nad hrobem sv. Vojtěcha vyhlásil Břetislav zákony (ustanovení o manželství, krčmách, o návštěvách kostelů, pohřbech atd.). kromě ostatků sv. Vojtěcha přivezl Břetislav také ostatky prvního hnězdenského arcibiskupa Gaudentia a ostatky pěti svatých bratrů poustevníků. Břetislav se snažil o povýšení Prahy na arcibiskupství. Císař Jindřich III. Požadoval vrácení polské kořisti a stažení ze Slezska za rukojmí si vyžádal Břetislavova syna Spytihněva. Jindřichovo vojskou směřovalo do Čech ve dvou proudech ze severu a jihu. Na jihu byli pod vedením Jindřicha Bavoři a na severu velel míšenský markrabě Ekhart II. Na severu byli hlavně Sasově, ale byl zde i oddíl mohučského arcibiskupa. Sever bránil bílinský kastelán Prkoš s uherskou jízdou, posíleni oddíly z Moravy. Prkoš zradil a ustoupil z pomezí, kudy císařské vojsko prošlo. Na jihu padl Jindřich do léčky a z Čech ustoupil. Kníže si už nemohl dovolit další válečné tažení. Ztratil uherské spojence. Dále byl v nepřátelství s polským Kazimírem. Další Jindřichův útok byl úspěšný. Ekhartovo a Jindřichovo vojsko úspěšně postupovalo a před Prahou se spojila. Do Jindřichova vojenského 3

4 tábora přeběhl biskup Šebíř i řada velmožů. Břetislav se vzdal. Břetislav musel Jindřicha v Řezně odprosit. Jindřich mu vrátil Čechy v léno. Břetislav složil lenní hold s přísahou věrnosti. Břetislav pomáhal císaři Jindřichovi III. Při odvetě po vpádu Uhrů do Rakous, Podunají a Korutan. Tažení bez výsledku (1042). Lenní nadřazenost císaře uznali český Břetislav, polský Kazimír, uherský Petr I. Břetislav zemřel v roce založil baziliku sv. Václava na Staré Boleslavy. Po smrti vládce se uplatnila buď volba nebo dědičné nároky: Otoni, Sálové a Štaufové. Vládnoucí vrstvou byly privilegované rody. Břetislav nařídil seniorátní řád. Podle něho se měl stát knížetem nejstarší a fyzicky způsobily člen rodu. Ten měl být schválen. Morava byla pod vládou mladších rodových větví. Mitra a Koruna ( ) Břetislavovým nástupcem se stal jeho syn Spytihněv. Zbývající synové se ujali svých údělů Vratislav (olomoucko), Konrád (Brněnsko), Ota (Znojemsko). Spytihněv chtěl obnovit unitární stát, proto táhl na Moravu. Vratislav utekl do Uher k Ondřejovi, kde si vzal Adlétu. Ondřejův bratr Béla utekl do Polska. Spytihněv měl strach z Uherských nájezdů a proto povolal Vratislava zpět. Nošení mitry mělo zdůrazni sepětí svých nositelů s Římem. Mikuláš II. udělil Spytihněvovi právo užívat mitru. Mitry užívali i císařové. Papež vkládal na hlavu nejdříve mitru a až přes ní korunu. Spytihněv založil kapitulu v Litoměřicích. Vyhnal ze Sázavského kláštera mnichy a hradil je latinskými mnichy v čela s německým opatem. Po Spytihněvovi nastoupil Vratislav II. ( ). Svůj díl Olomoucko přenechal Otovi. Vzal si sestru Boleslava Smělého. Obnovil moravské biskupství (kostel sv. Petra v Olomouci). Vratislav zřídil na Vyšehradě kapitulu, která podléhala apoštolské stolici v Římě. Vratislav zemřel Od počátku 11. století se objevují zprávy o lenním stvrzování českých knížat římským králem nebo císařem. Čechové pomáhali Jindřichu IV. v bojích v Sasku, Míšeňsku, Durynsku, Švábsku. Příliš mnoho knížat ( ) Po smrti Vratislava se ujal vlády Konrád, zemřel však ještě téhož roku. Na jeho místo nastoupil Břetislav II., který si nechal potvrdit od císaře Jindřicha IV. to, že se po jeho smrti stane jeho následovníkem bratr Bořivoj. Břetislav byl zavražděn. Na trůn nastoupil Bořivoj ( , ). V roce 1107 byl však svržen Svatoplukem. Bořivoj se uchýlil do Polska k Boleslavovi III. Poláci vtrhli s Bořivojem do Čech. V roce 1109 byl Svatopluk zabit. Nastoupil Vladislav, byl uznán Jindřichem V. Vladislav uvolnil trůn Bořivojovi a v roce 1120 po převratu na něj opět nastoupil. Po jeho smrti nastoupil Soběslav. Organizační základy Čech knížecích Knížata zapojovala do řízení a správy předáky ze svých družin. Hlavní oporou rodového majetku knížat byla síť dvorců (Zbečno, Starý Knín, Kamýk, Kroměříž). České denáry byly do poloviny 11. století prostředkem mezinárodní směny. Mincovní regál v rukou panujícího rodu. Knížecí příjmy: platy, dávky a břemena hradského lidu, výnosy knížecího hospodaření, knížecí regály a monopoly. Knížecí komora plnila funkci státní pokladny. Vojsko - mobilní jádro (pohotovostní oddíly), vycvičené milites a domobrana. Soudní agenda součástí 4

5 sněmovních jednání. Sněmy se konaly na sv. Víta a sv. Václava. Dále hradské soudy. Hlavní rezidence Pražský hrad, Vyšehrad, ale jízdy po celé zemi. Správní hrady 30 km od sebe v jádru Čech, na Moravě okolo km. Na správních hradech: kastelán, soudce, komorník, vílíh, rychtář, mincíř. Svobodní, nesvobodní, cizinci Na jedné straně knížecí družina (hodnostáři, úředníci, bojovníci), na druhé svobodní rolníci (závislí na knížeti daně poplatky, břemena). Dvůr byl centrem zemské aristokracie velmoži za službu dostávali beneficia. Velmožský majetek: výsluhy, půda, lidé a živočišný inventář, někdy též mílités. Do poloviny 12. století neměly pozemkové majetky předáků a velmožů rozhodný význam. Hlavní byly úřady. Mílítes, nobiles a knížecí sedláci = svobodní Češi. Nesvobodní: nevolníci, čeleď, otroci Čeleď na dvorech knížete, velmožů, církve horší než služebníci a řemeslníci. Nevolníci a otroci váleční zajatci, dlužníci, morálně padlí. Cizinci přicházeli jako společníci, služebníci, kupci. Nejčastěji se usazovali v Praze. Postavení Židů zhoršovaly křižácké války. Přemyslovci mezi Čechy a říší ( ) 1126 bitva u Chlumce římský král Lothar chtěl napadnout Soběslava I. a podlehl (pomáhal mu Ota Olomoucký), Lothar Soběslavovi udělil Čechy v léno a nabídl mu spolupráci Vladislav II, nejstarší syn Vladislava I. Konrád Znojemský se proti němu postavil a porazil ho. Vladislav požádal o pomoc císaře Konráda, ten za úplatu Konráda porazil. Vladislav se účastnil 1147 křižáckého tažení. Vladislav si vzal Juditu (z Durynska). Vladislav táhl s Fridrichem Barbarossou na Miláno byl korunován (v Řezně a potom v Čechách). Rozhodující slovo při volbě biskupů měl vládnoucí Přemyslovec. Vladislav ve snaze zajistit trůn synovi Bedřichovi v roce 1172 odstoupil v jeho prospěch. Barbarossa však slíbil trůn Oldřichovi. Oldřich odevzdal vládu v zemi nejstaršímu synovi Soběslava I. Soběslavu II. Přemyslovský stát na prahu třináctého věku 1212 vydána Zlatá bula sicilská v Basileji Fridrichem IV. a stvrzena Adolfem z Habsburku. Panovníka obklopovala vojenská družina, jejímiž členy byli velmoži. Správa byla opřena o hradskou soustavu. Hrady byly hlavní články politické moci a hospodářská základna. Knížecí půda je do rukou urozených, nárůst pozemkové držby církve. Akt předávání země v léno symbolizoval praporec, jenž předával císař Bedřich vtrhne do Čech a usadil se zde povstání a na trůn dosazen Konrád Ota. Bedřich utekl 5

6 k Barbarossovi bylo v Řezně dohodnuto, že Bedřich bude vládnout v Čechách a Konrád Ota na Moravě. Počátky Čech královských Přemysl chtěl být uznán králem od římského panovníka, nejdříve uznán papežem. Jeho prvorozený syn s Adlétou byl Vratislav. Filip udělil Čechy v léno Děpoltovi. Přemysl usiloval o povznesení pražského biskupství na arcibiskupství. Zapudil Adlétu. Dceru Markétu provdal za Dánského krále Waldemara. Vzal si Konstancii uherskou, s níž měl Václava shromáždění velmožů a duchovních hodnostářů zvolilo Václava za krále. Výsledek potvrdil i římský král. Panovník uděloval církevním institucím imunity markrabětem moravským Přemyslův syn Vladislav. Po jeho smrti Přemysl. Přemysl zvolil nástupcem Václava. Přemysl stál o dynastické spojení s císařským rodem. Fridrichův syn Jindřich si měl vzít Anežku, ale k sňatku nedošlo Přemysl umírá. Mezi císařem a papežem Václav I. udržoval přátelské styky se Štaufy, z jejichž rodu pocházela jeho manželka Kunhuta. Václav měl spor s Přemyslem, ten utíká k Bélovi IV papež Řehoř IX. Vyzval Václava, aby se s Fridrichem smířil a dopomohl mu ke ztracenému dědictví. Ti se prostřednictví Oty Bavorského roku 1239 smířili v Pasově bitva u Lednice. Jindřichovi Pobožnému pomáhá Václav, ale Jindřich umírá. Václavova lovecká vášeň ho připravila o oko králem zvolen mladší Přemysl Otakar místo staršího Vladislava. Václav táhl ku Praze a rozvrátil Přemyslovu stranu. Přemysl musel vydat Pražský hrad a zříci se hodnosti mladšího krále, směl si ponechat titul markraběte moravského. Přemysl si ke své markrabské hodnosti připojil titul vévody rakouského. Uzavřel sňatek s Markétou Václav umírá. Česká společnost v první polovině 13. století Za Přemysla Otakara I. i Václava I. se český stát upevnil. Čeští bojovníci bývali postrachem protivníků. Do počátku 13. století měl přemyslovský stát český charakter. Probíhala kolonizace pohraničí. České právo ve 13. století poddaným zaručovalo nerušenou držbu obydlí, ale ne pozemků. Králův komorník zastával důležité funkce v tehdejším soudnictví a stál v čele nižších komorníků. Dalším dvorskými hodnostářem byl sudí (úkoly v oblasti soudní). Maršálek původně stával v popředí ozbrojeného průvodu knížete a náležela mu péče o koně. Podkomoří byl panovníkovým finančníkem. Domy premonstrátské: Zábrdovice u Brna, Nová Říše u Telče. Domy cisterciácké: Velehrad, Žďár nad Sázavou, Oslavany, Těšnov, Johanité: Strakonice, Horažďovice. Němečtí rytíři: Praha, Doubravice, Polná, Miletín, Chomutov, Jindřichův Hrad atd. 6

7 Král železný a zlatý Říše Přemysla Otakara II. Netvořila jednotný celek,, ale shluk samostatných zemí s vlastními tradicemi, zvyky i právními normami. Měl dvě ženy: Boženu a Anežku. 1254: setkání Bély a Přemysla. Uherský král se zřekl Rakous a český štýrského vévodství. S Anežkou měl Mikuláše a dvě dcery. Papež neuznal nárok dětí na český trůn, Přemysl se oženil Kunhutou papež udělil pražskému a olomouckému biskupovi právo korunovat svého krále. Přemysl byl: král český, vévoda rakouský a štýrský a markrabě moravský Přemysl se zmocnil Chebu a Chebska, ovládl značnou část Slovenska křížová výprava do Prus, založili Královec. Kurfiřti: král český, falckrabě rýnský, markrabě braniborský, vévoda saský a arcibiskupové trevírský, mohučský a kolínský zvolen římským králem Rudolf Habsburský. K Moravskému poli Přemysl se snažil volbu zpochybnit, protože mu byl odepřen hlas sněm v Norimberku uznal, že král má právo požadovat nazpět všechny říšské statky a léna. Rudolf zbavil Přemysla Rakous, Korutan, Kraňska, Štýrska a Chebska vynesl nad Přemyslem říšskou klatbu.1276 nekrvavá porážka Přemysla chystal útok na Rudolfa. Vítkovci vedeni Závišem z Falkenštejna odmítali uznat králova vrchní prává v zemi dodatková smlouva. Rudolf vydával Vítkovce za své služebníky. Přemysl uzavřel spojenectví s Piastovci a vévodou Jindřichem bitva na Moravském poli. Přemysl svěřil vedení Milovoti z Dědic. V bitvě zemřel Přemyslův syn Mikuláš. Přemysl také zemřel a první úder měl údajně zasadit Berthold z Emmerberku. Zlá léta a jejich překonání ( ) Verdikt smírčí komise: správa českého království s poručenstvím nad Václavem na 5 let získává Ota Braniborský a Moravu Rudolf. Opozicí Oty byla Kunhuta a Jindřich Vratislavský. Václav byl převezen do Braniborska skupina českých předáků se sešla z podnětu biskupa Tobiáše a dohodla opatření, jak učinit konec zmatkům v zemi Hladomor množily se případy kanibalismu. Královna Kunhuta uvedla na pražský dvůr Záviše z Falkenštejna. Václav podlehl Závišovu vlivu Václav si vzal Rudolfovu dceru Gutu a Rudolf mu udělil Čechy a Moravu v léno. Václav s Falkenštejnem táhli na Moravu. Tažení skončilo v Brně. Po smrti Kunhuty si Falkenštejn vzal Alžbětu Uherskou je Záviš popraven. Za korunou Polskou a uherskou Václav byl ctižádostivý jako jeho otec uznal Kazimír Václavovu vrchní vládu a stal se jeho leníkem postoupil Přemysl Velkopolský Václavovi své nároky na krakovskou zem. Václav přijal do správy Chebsko sňatek Václava s dvanáctiletou dcerou Přemysla Velkopolského Rejčkou. Václav vládl prostřednictvím svých hejtmanů. 7

8 Venkovská kolonizace, rozvoj měst a hornictví Podstatu závěru přemyslovské epochy tvoří venkovská kolonizace, emfyteuse, budování nových měst a šíření městského zřízení, stříbrná horečka, velká mincovní reforma a upevňování tržního hospodářství. Rozmach zemědělství a zkvalitnění zemědělské techniky. Teprve vláda Přemysla Otakara II. Přinesla skučený rozkvět měst v Čechách a na Moravě. Za Václava II. Vlna městských lokací opadla. Výsady: v okruhu 1 míle nesměly být zřizovány krčmy, každý kdo se zbožím pojede kolem města je povinen po dva dny vyložit zboží na prodej a zaplatit za ně clo. Každý týden trhy. Hlavní náplň hospodářské činnosti měst tvořily řemeslné výrobky, trh a obchod. Poddanská města získávala obdobné svobody a výsady jako města královská, ale ve skromnější míře. Václav II. Ius regale montanorum. Horní regál: panovníkovi náleželo veškeré nerostné bohatství v zemi a připadala mu 1/8 vytěženého kovu zvaná URBUR Přemysl Otakar II. Zavedl braktáty mincovní reforma- Václav II. Zavedl pražský groš. Stát a společnost na sklonku přemyslovského období Ve 13. století převládá feudalismus vrcholný. Vstup mezi vyšší vrstvy byl velice obtížný. Měšťanstvo podléhalo králi, šlechtě, církevní instituci. Nejmocnější pozice: Vítkovci, Ronovci, Markvartici, Hrabišici. Ve druhé polovině 13. století se upevnilo postavení církve. Země členěna na arcijáhenství, děkanáty, farnosti. Ženské konventy bývaly útulkem šlechtických dcer. Ženskou odnoží minoritů byly klarisky. Premonstráti byli řeholními kanovníky (světští kněží žijící společně dle stanovených předpisů). Za Václava II. Se začalo rozlišovat mezi statky panovníka: dominium speciale a dominium generále. Pravidelné příjmy mohl čerpat jen z dominia speciale (královská města, hrady, vesnice a částečně i klášterní zboží). Počátky zemského soudu odpadají do poloviny vlády Přemysla Otakara II. Při zemském soudu vznikaly desky zemské, sepisovaly se první urbáře (soupis platů a dávek poddaných), vznikala úřední agenda měst, emfyteutické smlouvy a dlužní úpisy. Přemyslovský epilog V uhrách se vláda českého kralevice omezovala jen na většinu Slovenska, okolí Budína a na západouherské stolice. Předním tvůrcem přemyslovské politiky v uhrách byl biskup Jan Muskata. Papež roku 1303 přiřkl Uhry Karlu Robertovi. Prostřednictvím Petra z Aspeltu navázal pražský dvůr tajné kontakty s Paříží. Na přemyslovce uvalena říšská klatba. Václav nechal roku 1303 korunovat svou manželku na českou a polskou královnu. Václav se v Albrechtův prospěch zřekl Chebska a práv v Míšeňsku. Měl velké dluhy. Václav skonal na souchotiny a byl pohřben v cisterciáckém klášteře na Zbraslavi. Vladařské povinnosti pojímal se vší vážností. Dbal o hospodářský rozkvět země, péči věnoval městům. Pokusil se o založení univerzity a kodifikaci práva. Václav III. Postrádal životní zkušenosti. Na tůn usedl v 16 letech. Práva k uherskému tůnu převedl na bavorského vévodu Otu, jemuž také odevzdal korunovační klenoty. Roku 1306 Václav vyhlásil v Čechách i na Moravě zemskou hotovost a chystal se k válečnému tažení do Polska. Roku 1306 byl v Olomouci zabit. Česká šlechta provolala Králem Jindřicha Korutanského. Král Albrecht prohlásil Čechy za odumřelé léno a 8

9 na trůn prosazoval syna Rudolfa. Byl zvolen 1307 a před Horažďovicemi náhle zemřel. Aby si Jindřich zachoval zádní moci, najímal německé žoldnéře a vkládal je do královských hradů. Novým římským králem Jindřich VII. Lucemburský. Český král se zřekl nároků v Polsku. 9