CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc. Příprava projektu v zařízení pro seniory v Brně

Transkript

1 CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc Absolventská práce Příprava projektu v zařízení pro seniory v Brně Michaela Šalplachtová Vedoucí práce: Ing. Ester Danihelková Olomouc 2014

2 Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem tuto práci zpracovala samostatně na základě pouţitých pramenů a literatury uvedených v bibliografickém seznamu. Datum:

3 Poděkování Velice ráda bych chtěla poděkovat vedoucí mé absolventské práce paní Ing. Ester Danihelkové za odborné vedení mé práce, cenné rady, připomínky a vynaloţené úsilí a čas. Dále velice děkuji své rodině a přátelům za důvěru a podporu při psaní mé absolventské práce

4 Motto,,Nečinnost tělo oslabuje, práce posiluje; první urychluje stáří, druhá prodlužuje mládí. (Aulus Cornelius Celsus)

5 Obsah ÚVOD Vymezení pojmu senior, stáří a potřeby seniorů Senior Rozdělení stáří Ţivot lidí seniorského věku Lidské potřeby Pyramida potřeb u starých lidí Fyziologické potřeby Potřeba jistoty a bezpečí Sociální potřeby Potřeba autonomie Potřeba seberealizace Kvalita ţivota Definice kvality ţivota Dimenze kvality ţivota Sociální sluţby Zákon o sociálních sluţbách Odlehčovací sluţby Aktivizační činnosti Motivace k činnostem Moţnosti aktivizace seniorů Arteterapie Dramaterapie Muzikoterapie Bazální stimulace Reminiscenční terapie... 22

6 5 PROJEKTOVÁ ČÁST Popis zařízení Denní a přechodný pobyt Brno - Líšeň Analýza potřeb Časový harmonogram projektu Personální obsazení projektu Finanční zajištění projektu Rozpočet projektu ZÁVĚR SEZNAM ODBORNÉ LITERATURY SEZNAM PŘÍLOH ANOTACE: ABSTRACT:... 43

7 ÚVOD Čas povaţuji za jednu z mála spravedlností v tomto ţivotě. Záleţí na nás, abychom dokázali, ţe ţivot není jen řada dní, ale ţe je důleţitá náplň těchto dní, kterou můţeme svojí vůlí, chtěním a touhou ovlivnit. Je ţádoucí si uvědomit, ţe kaţdý z nás jednou zestárne. Jak člověk stárne a zraje, mění se i jeho ţivotní hodnoty. Starší věk se díky dobrému přístupu člověka k ţivotu a ke stáří můţe stát šťastným, dokonce i nejšťastnějším obdobím ţivota. Skutečnosti, ţe osob seniorského věku přibývá, musíme věnovat zvýšenou pozornost, a na základě této situace i jednat. Je nezbytně nutné vytvořit podmínky pro důstojné, kvalitní, poklidné, ale především i aktivní stáří. V průběhu posledních let sice dochází ke zvýšení počtu zařízení pro seniory, popřípadě k jejich úpravám, ale je také nezbytně nutné osoby v daných zařízení více aktivizovat, smysluplně vyplňovat trávení jejich volného času. Stáří patří sice mezi závěrečné etapy ţivota, ale to opravdu neznamená, ţe ho senior nemůţe proţít více aktivně. Během studia jsem absolvovala několik praxí, v rámci kterých jsem se setkala s různou mírou činností zaměřených na aktivizaci klientů v zařízeních sociálních sluţeb pro seniory. Na základě těchto zkušeností jsem se rozhodla navštívit konkrétní zařízení, v němţ jsem realizovala analýzu potřeb. Cílem předkládané absolventské práce je příprava projektu uvedení reminiscenční terapie do praxe. Příprava je zaměřena na personální, finanční a časovou stránku tak, aby bylo moţno poznatky vyuţít k naplánování a realizaci projektu. Práce je členěna do pěti kapitol. První kapitola seznámí čtenáře s pojmy senior, stáří a stárnutí. Tato kapitola je důleţitá především pro detailnější poznání cílové skupiny, coţ je pro přípravu projektu důleţité. Dále kapitola popisuje základní ţivotní potřeby osob a jejich detailnější rozdělení. Zde je důleţité si uvědomit, ţe kaţdý člověk má své specifické potřeby, které musí být uspokojeny, aby nedošlo k deprivaci potřeb. Musíme také vědět, ţe pokud nebudou uspokojeny základní ţivotní potřeby, nemohou být uspokojeny ani potřeby vyšší. 5

8 Druhá kapitola se zabývá pojmem kvalita ţivota, na kterou nahlíţí mnoho autorů různým pohledem. V této části se můţeme dočíst, ţe je ţádoucí, aby byl ţivot kvalitní v kaţdé etapě našeho ţivota, a právě díky aktivizačním činnostem můţeme dosáhnout kvalitního stáří, ale i zkvalitnění sociálních sluţeb. Ve třetí kapitole vymezuji konkrétní typ sociální sluţby, ve kterém příprava projektu proběhne. Kapitola je zaměřena na zákon o sociálních sluţbách. Čtvrtá kapitola se věnuje novým metodám a trendům moţnosti aktivizace seniorů. Je důleţité seniory pozitivně motivovat k aktivizaci, aby nedocházelo k degradaci osobnosti. Navrhuji také moţné aktivizační činnosti, které poté detailněji charakterizuji s moţností vyuţití u seniorů, zaměřuji se však zejména na reminiscenční terapii. Praktická část této práce obsahuje popis konkrétního zařízení sociálních sluţeb pro přípravu projektu. Zaměřuji se zde zejména na vyhodnocení analýzy potřeb, kterou jsem v Denním a přechodném pobytu v Brně Líšni realizovala. Příprava projektu je zaměřena na personální, finanční a časovou stránku tak, aby bylo moţné poznatky vyuţít k naplánování a realizaci projektu. K volbě tohoto tématu mne vedly zejména osobní zkušenosti z praxí v zařízení pro seniory, mám také velice kladný vztah k prarodičům, kdy mě tento vztah ke starším lidem vedl k výběru praxí, zde se tento vztah rozvinul a inspiroval mě k výběru tématu. Ve svém volném čase pořádám akce pro senior klub. Jsem přesvědčena, ţe kaţdý člověk si zaslouţí proţít své stáří smysluplně a aktivně. 6

9 1 Vymezení pojmu senior, stáří a potřeby seniorů 1.1 Senior Za nejvhodnější k popsání cílové skupiny povaţuji označení senior, setkáváme se však také s dalšími názvy jako jsou člověk přestárlý či letilý, starý člověk. O vhodnosti jednotlivých označení lze debatovat, pro moji práci však volba konkrétního slova není podstatná. (Šipr, 1997, s. 10) Staří lidé jsou součástí lidské společnosti uţ od nepaměti. V historii byli často zatracováni či obdivováni, vţdy s nimi však muselo být počítáno. Je tomu tak i dnes. Populace stárne velikou rychlostí a starých lidí kaţdým rokem přibývá. K výrazným změnám soudobého světa patří přibývání lidstva, přelidněnost v některých oblastech, velký podíl zde má i migrace osob, ale hlavní vliv má stárnutí populace. Předpokládá, ţe v roce 2060 budou méně neţ dva pracující lidé na jednoho seniora. (Čevela a kol., 2012, s. 80) Thareauová a Pichaud (1998, s. 25) definují staré lidi jako ty, kteří ţijí v určitém společenství delší dobu neţ ostatní. Tomeš (2010, s. 227) popisuje stáří jako přirozené a poslední období lidského ţivota, kdy postupně dochází k omezení funkcí lidského organismu. Je však nutno dodat, ţe tato omezení přicházejí u kaţdého člověka jinak rychle a v jinou dobu. Období stáří trvá let, a je stejně důleţité a dlouhé jako mládí a dospělost. Stáří patří mezi vývojovou etapu lidského ţivota, ve kterém je kladen velký důraz hlavně na uchování a udrţení pohybových dovedností a psychosociálního rozvoje osobnosti. (Klevetová, Dlabalová, 2008, s. 11) Z gerontologického pohledu můţeme stáří definovat jako obecné označení pozdních fází ontogeneze. Tato etapa uzavírá a završuje lidský ţivot a dochází v ní k mnohým funkčním změnám. (Čevela, Kalvach, Čeledová, 2012, s. 19) V české odborné literatuře se dočteme, ţe stáří a stárnutí je individuální, proto právě ten okamţik, kdy stáří začíná, se u jednotlivých osob liší. U kaţdého z nás se 7

10 projevuje stárnutí jinak, důvodem můţe být ţivotní styl, stres, špatná ţivotospráva nebo genetické předpoklady. (Mühlpachr, 2005, s. 23) Pacovský (1997, s. 30) chápe stárnutí jako cestu do stáří, jiný autor jako plynulý a pozvolný přirozený zákonitý proces. (Jarošová, 2006, s. 8) Senioři jsou lidé, kteří se po několika letech učí přijímat podporu a pomoc od někoho jiného. Senioři ztrácí síly, a uţ nestačí na to, na co stačily. Stávají se na ostatních lidech více a více závislými. Senior potřebuje: přiměřené zdraví, materiální a finanční zabezpečení a dále místo, kde je doma, kde se cítí vážen a ctěn a kde ho má někdo rád. (Haškovcová, 2010, s. 125) Stárnoucím osobám se také mění jejich hodnoty a dochází u nich ke změnám psychického stavu. Stále častěji se upínají k nemateriálním hodnotám a především prostřednictvím vzpomínek přemítají často o své minulosti. (Malíková, 2011, s. 19) S věkem se mění také potřeby a hodnoty člověka. Více důleţitým se pro člověka stává uspokojování vyšších ţivotních potřeb. Podle Thareauové a Pichauda (1998, s. 49) mezi ně patří: potřeba náležet k nějaké skupině, například rodině ( ) dále potřeba lásky je velmi důležité, aby s člověkem druzí nebo alespoň jeden člověk počítal, protože to je smyslem života. Definování potřeb a hodnot těchto lidí patří k jedné ze stěţejních částí mé absolventské práce. 1.2 Rozdělení stáří Období raného stáří probíhá v rozmezí mezi rokem, dalším typem je období pravého stáří, které se vymezuje mezi rokem, a posledním typem je období dlouhověkosti, které začíná počátkem 90. roku. Podle Mühlpachra můţeme osoby seniorského věku také rozdělit do tří skupin, první skupinou jsou tzv. mladí senioři, ve věku mezi 65 aţ 74 lety, zde bývá uváděna problematika s adaptací na volný čas, na nové koníčky, seberealizaci a jiné. Druhou skupinou jsou tzv. staří senioři, jsou to osoby ve věku 75 aţ 84 let, u kterých můţe docházet k atypickému průběhu chorob, ke změně funkčních zdatností apod. Poslední skupinou jsou tzv. velmi staří senioři, ve věku 85 a více let. (Mühlpachr, 2005, s. 18) 8

11 Je především nutné si uvědomit, ţe stáří je přirozeným procesem změn, kterými osoby prochází celý ţivot, ale více se tyto změny projevují aţ v průběhu pozdějšího věku. Jak píše Jarošová (2006, s. 9):,, Stáří je zákonitým a dovršujícím procesem vývoje člověka. V mé absolventské práci bohuţel nelze popsat všechny okolnosti, které souvisejí s pojmy senior, stárnutí a stáří, avšak povaţuji za nezbytné se o těchto pojmech zmínit, abych mohla v následující části psát o ţivotních potřebách seniorů. 1.3 Život lidí seniorského věku V následující části vysvětluji důleţité pojmy, které se vztahují k obecně základním ţivotním potřebám. Myslím si, ţe je ţádoucí tyto procesy pochopit, abychom těmto lidem mohli porozumět a uměli tak reflektovat jejich potřeby. Několik autorů, na které v mé práci dále odkazuji, klade velký důraz na naplnění lidských potřeb. Pokud lidé nemohou své potřeby dostatečně naplnit, obracejí se tak na druhé. Z tohoto důvodu zmiňuji ve své absolventské práci potřeby seniorů, o které by se měl můj projekt opírat Lidské potřeby Kaţdý člověk směřuje své jednání a chování k naplňování svých potřeb. Lidské potřeby můţeme rozdělit na ty, které jsou pro naši existenci nezbytné, a na potřeby vyšší. Nezbytné ţivotní potřeby jsou ty, které jsou nezbytné pro naše přeţití, jako potřeba jíst, dýchat, spát a vyměšovat se. Jejich uspokojování je automatické. Mezi potřeby vyšší patří potřeba autonomie, bezpečí. Podle Bickové (2011, s. 27) : Pokud jsou včas a dostatečně uspokojeny, člověk se jimi příliš nezabývá. V rámci lidských potřeb musí člověk nejprve pro svoji existenci uspokojit nejzákladnější potřeby. Jestliţe jsou tyto potřeby uspokojeny, můţe tak dojít k uspokojení potřeb vyšších. (Bicková, 2011, s. 27) 9

12 1.3.2 Pyramida potřeb u starých lidí V souvislosti s kvalitou života ve stáří a jeho smysluplností je nutno vycházet z teorie lidských potřeb jednoho z představitelů humanistické psychologie A. H. Maslowa. (Čevela, Kalvach, Čeledová 2012, s. 33) Abraham H. Maslow byl jedním z nejvýznamnějších autorů, který ve 40. letech 20. století ve své teorii propojil a sjednotil hodnoty člověka s psychologickými a biologickými potřebami do jednoho celku. Maslow předpokládal, ţe existuje hierarchie potřeb, a ţe je důleţité se zaměřit na cíle k jejich dosaţení. Níţe poloţeny potřeby jsou významnější, a musí být uspokojeny, aby mohlo docházet k uspokojování vyšších potřeb. Podle autorovy teorie má kaţdý člověk pět základních lidských potřeb. Jsou jimi biologické potřeby, potřeba bezpečí, sociální potřeby, potřeba autonomie a potřeba seberealizace. (Dvořáčková, 2012, s. 40) Obrázek 1: Maslowova pyramida potřeb Zdroj: Pichaud, Thareauová, 1998,s. 36 Fyziologické potřeby První potřebou jsou fyziologické potřeby. Jak jsem jiţ výše uvedla, jsou to základní a nejvíce důleţité potřeby k udrţení ţivota. V případě, ţe některá z těchto potřeb nebude uspokojena, dojde k celkovému narušení vývoje, zdraví a stavu člověka. Mezi 10

13 fyziologické potřeby patří výţiva, dýchání, vylučování, spánek a odpočinek, pohyb a hygiena. (Klevetová a kol., 2008, s. 57) Podle Pichauda a kol. (1998, s. 36) se : Neuspokojení jedné z nich se může odrazit na našem celkovém stavu a zdraví. Potřeba jistoty a bezpečí Další potřebou je potřeba jistoty a bezpečí. Velká část seniorů můţe mít vzhledem ke svému zdravotnímu stavu zhoršenou mobilitu a hybnost. (Klevetová a kol, 2008, s. 68) Podle Thareauové a Pichauda (1998, s. 38) lze rozlišit tyto potřeby do tří stupňů, kterými jsou: Potřeba ekonomického zabezpečení znamená mít dostatek financí na ţivobytí. Strach z nedostatku peněz je u starých lidí dost silný, protoţe můţe vyvolat vzpomínky, jenţ lidé trpěli nedostatkem. Potřeba fyzického bezpečí znamená, ţe u osob seniorského věku vzhledem k jejich zdravotnímu stavu můţe docházet častěji k úrazům či pádům. Pro jejich pocit bezpečí je vhodné pouţít různé kompenzační pomůcky, popřípadě zajistit přítomnost další osoby. Potřeba psychického bezpečí znamená mít pocit určité jistoty a nemít strach. Sociální potřeby Na třetím stupni jsou potřeby sociální. Kaţdý z nás má potřebu někam patřit, mít určitou roli ve společnosti, práci, rodině apod. Ve stáří dochází k řadě změn a ztrát, které mohou senioři velice špatně přijímat. Tyto změny jsou spjaty především s odchodem do důchodu, s osamostatněním jejich dětí, změnou koníčků. (Klevetová a kol., 2008, s. 69) Sociální potřeby rozdělujeme na: potřebu informovanosti, zde je ţádoucí mít informace o světě a svém okolí. Potřebu náležet k nějaké skupině, znamená být členem nějaké skupiny a zapojovat se do jejího fungování. Můţe to být rodina, klub, nebo skupina přátel. Naplňování této potřeby můţe být váţně narušeno například při stěhování. Potřeba lásky znamená být milován a milovat. Pro seniory je důleţité, aby je měl někdo 11

14 rád. Potřeba vyjadřovat se být vyslechnut znamená s někým mluvit, sdílet s přáteli své názory, myšlenky či postoje. (Pichaud, Thareauová 1998, s. 36) Potřeba autonomie Čtvrtou potřebou je potřeba autonomie a svobody. Ve starším věku můţe docházet ke ztrátě autonomie, s čím je spojeno například omezení ve svobodě volit místo, osoby, čas a činnosti s druhými lidmi. Můţe také docházet ke sníţení míry zodpovědnosti za svoje rozhodnutí. (Klevetová a kol, 2008, s. 69) Člověk má právo na sebeurčení, tedy schopnost volby, svobodného rozhodování a jednání v souladu se svými potřebami. (Pichaud, Thareauová 1998, s. 46) Potřeba seberealizace Do této potřeby patří především nalezení smyslu ţivota. Za nezbytné povaţuji seniory motivovat k činnostem, aby zůstali stále aktivní, aby se snaţili nalézt nový smysl ţivota, nové zájmy a činnosti. Tato potřeba bývá ve starším věku hůře naplňována, protoţe senioři mohou mít pocit, ţe ve stáří jiţ nemá nic smysl. (Klevetová a kol. 2008, s ) Člověk touží po seberealizaci, po nalezení smyslu svého života. Může to být spojeno s rodinou, prací, vášnivým zájmem o něco, s vírou. (Pichaud, Thareauová 1998, s. 41) Z předešlého kontextu tedy vyplývá, ţe uspokojení je určité splnění poţadavků či naplnění, které daný jedinec má. Nejlepší by bylo, kdyby senior své potřeby uspokojoval sám, tak jak on uzná za vhodné, jak zrovna potřebuje. Bohuţel s postupujícím věkem senior často na uspokojování potřeb sám nestačí, a proto potřebuje pomoc druhých při některých úkonech. (Klevetová a kol., 2008, s. 76) 12

15 2 Kvalita života Kvalitou ţivota se začne člověk zaobírat teprve v okamţiku důleţité ţivotní změny. V případě seniorů to můţe být právě změna v přechodu do zařízení sociálních sluţeb nebo odchodu do starobního důchodu. Člověk hledá ve svém ţivotě jiné hodnoty, které by jej měly dokázat uspokojit. Zásadním momentem při diskusi o kvalitě ţivota je vyjasnění samotného pojmu kvalita ţivota, který níţe definuji. 2.1 Definice kvality života Kvalita ţivota je široký pojem, a bývá zejména předmětem zájmu medicíny, psychologie, sociologie a dalších věd. V dřívější době se kvalita zaměřovala spíše na zmírnění bolestí a útrap nemocných, v dnešní době se klade důraz i na štěstí a spokojenost. Celá řada autorů definovala kvalitu, já si však pro svoji práci vybrala definice autorů, které jsou mi blízké. Na základě uvedených definic si představím nejlépe kvalitu ţivota. Malcolm Payne (2005, s. 67) píše:,,kvalita života znamená naplnění požadavků, které se týkají sociálních a materiálních podmínek života a fyzického zdraví. Mederly a kol. (2003, s. 32) definují kvalitu ţivota takto: V současnosti převládá ve světě názor, že celkovou kvalitu života člověka je nutno chápat jako vzájemné spolupůsobení hlavních aspektů, jež se podílejí na uspokojování materiálních a duchovních potřeb člověka Podle Andráška (2008, s. 41) lze kvalitu ţivota definovat takto: Mieru, s akou súbor charakteristík života jednotlivca spĺňa jeho individuálne požiadavky, resp. jako kvalitatívne ohodnotenie ľudského života, v subjektívnej rovine vyjadrené ako pocit šťastia alebo spokojnosti, ktoré je výsledkom vplyvu a vzájomnej interakcie (environmentálnych, ekonomických a sociálnych) a interných (psychologických) faktorov na život človeka. 13

16 Šimková (2007, s. 38) zastává názor, ţe: Kvalita života je záležitostí subjektivního hodnocení a vypovídá spíše o tom, jak se jednotlivec sám cítí, kde žije a jaký je jeho životní styl ( ). Dvořáčková uvádí, ţe ve stáří je velice důleţité si vytvořit určitý program pro svůj volný čas, aby mohl být ţivot kvalitní. To potom můţe slouţit jako prevence proti nesoběstačnosti a sociální izolaci. I starší lidé by měli navazovat nové kontakty, setkávat se s vrstevníky a prohlubovat mezigenerační vazby. Senioři by měli dostatečně odpočívat, ale zároveň by se měli i aktivně udrţovat, tak aby vznikala rovnováha. S odchodem do důchodu se totiţ mění role, proţívání a vnímání, a tak je ţádoucí, aby si našli nové role, poslání a i nadále ţili v rámci moţností plnohodnotný ţivot. (Dvořáčková, 2012, s. 27) Ke kvalitě ţivota je důleţité se zaměřit na společné oblasti, jako je například aktivní stárnutí, prostředí, ve kterém senioři ţijí, zlepšení zdravotní péče a zdraví ve stáří, ochrana lidských práv. (Dvořáčková, 2012., s ) Ke kvalitě ţivota také neodmyslitelně patří schopnost rozhodovat se, svoboda si vybírat, soběstačnost, aktivita a duševní schopnosti. (Mátl, Jabůrková, 2007, s. 37) 2.2 Dimenze kvality života Na kvalitu ţivota lze pohlíţet z hlediska objektivního či subjektivního proţívání. Objektivní kvalita ţivota sleduje sociální podmínky, materiální zabezpečení, fyzické zdraví a sociální status. Lze ji vymezit jako souhrn sociálních, ekonomických, environmentálních a zdravotních podmínek, které ovlivňují ţivot kaţdého člověka. Subjektivní kvalita ţivota určuje, jak jedinec vnímá sám své postavení ve společnosti v kontextu hodnotového systému a své kultury. Výsledná spokojenost člověka záleţí na jeho očekáváních, zájmech a osobních cílech. (Vaďurová, Muhlpachr, 2005, s. 17) Obě dimenze poskytuji odlišný pohled na kvalitu a přinášejí jiné výsledky, ale pro celkové zhodnocení kvality jsou nepostradatelné. Ve své přípravě projektu se zabývám oběma hledisky, více však zejména subjektivní kvalitou ţivota, která i podle odborníků je zásadnější pro ţivot člověka. 14

17 ,,Občané každého věku by měli hrát aktivní roli při určování povahy a kvality jim poskytovaných služeb. Potřebujeme hlavně více možností pro aktivní a soběstačný život ve stáří. Potřebujeme stáří přátelské komunity, které poskytují více příležitostí pro sociální aktivity a hodnotné trávení volného času. (Národní program přípravy na stárnutí, 15

18 3 Sociální služby Sociální sluţby jsou v ţivotě seniorů velice důleţité, jak vyplývá jiţ z předešlých kapitol, míra jejich závislosti záleţí na mnoha faktorech, jako je především zdravotní stav jedince, finanční situace nebo podpora rodiny. V České republice máme velkou škálu sociálních sluţeb. Nastavení těchto sluţeb by mělo pomoci klientům v uspokojování jejich potřeb. Předchozí kapitola pojednává o tom, ţe potřeby lidí jsou různé a proto nabídka sociálních sluţeb je široká, a to zejména aby byla poskytnuta pomoc klientům, byla dodrţována jejich práva, individualita a aby zde kaţdý člověk našel svoje místo. Péče a její formy se musejí doplňovat a hlavně kombinovat tak, aby vyhovovaly potřebám klientů a jejich rodinám, a poskytli jim tak moţnost volby. (Šelner, 2004, s. 16) 3.1 Zákon o sociálních službách Zákon o sociálních sluţbách definuje sluţby takto: Sociální služby jsou poskytovány lidem společensky znevýhodněným, a to s cílem zlepšit kvalitu jejich života, případně je v maximální možné míře do společnosti začlenit, nebo společensky chránit před riziky, jejichž jsou tito lidé nositeli. Sociální služby zohledňují jak osobu uživatele, tak jeho rodinu, skupiny do nichž patří, případně zájmy širšího společenství. (Matoušek, 2007, s. 9) Podle místa, kde sluţby poskytujeme, můţeme definovat tři základní sluţby, mezi které se řadí terénní sluţby tyto sluţby jsou poskytovány v přirozeném prostředí jedince, tedy tam kde jedinec ţije, nejčastěji jde o osobní asistenci, sluţby pečovatelské sluţby či terénní programy. Druhou sluţbou jsou ambulantní sluţby, zde dochází sám klient do specializovaných zařízení (jako jsou například denní stacionáře, kontaktní centra a jiné). Posledním typem jsou pobytové sluţby zde jedinec na určitou dobu pobývá, řadí se sem domovy pro seniory, azylové domy. (Malíková, 2011, s. 42) Sociální sluţby jsou ze zákona poskytovány v hlavních třech formách, které jsou popsány výše, a ty zahrnují sloţky sociálního poradenství, sluţby sociální péče a sluţby sociální prevence. V našem případě se stávají nejvíce významnými sluţby sociální péče, 16

19 jejichţ hlavním cílem je zabezpečit základní ţivotní potřeby jedinců v případě, ţe nemohou být zajištěny bez péče jiné osoby, a jedná se o sluţby níţe zmíněné. (Malíková, 2011, s. 42) V následující části popisuji podle Zákona o sociálních sluţbách (Zákon č. 108/2006 Sb.) odlehčovací sluţby z toho důvodu, ţe zařízení, ve kterém jsem realizovala analýzu potřeb a ve kterém posléze bude realizována příprava projektu, je uvedeno v registru jako odlehčovací sluţba Odlehčovací služby Odlehčovací sluţby jsou terénní, ambulantní nebo pobytové sluţby poskytované osobám, které mají sníţenou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postiţení, o které je jinak pečováno v jejich přirozeném sociálním prostředí; cílem sluţby je umoţnit pečující fyzické osobě nezbytný odpočinek. Sluţba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti: a) pomoc při zvládání běţných úkonů péče o vlastní osobu, b) pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, c) poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, d) poskytnutí ubytování v případě pobytové sluţby, e) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, f) sociálně terapeutické činnosti, g) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záleţitostí, h) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti. (Zákon o sociálních sluţbách 108/2006 Sb.: 4) Ačkoliv zařízení Denní a přechodný pobyt je registrováno jako odlehčovací sluţba, tedy klienti jsou zde umístěni na kratší dobu, je ţádoucí klienty stále aktivizovat. 17

20 4 Aktivizační činnosti Zmíněný pojem aktivizace definuje zákon o sociálních sluţbách, charakterizuje jej jako jednu z poskytovaných činností. Záměrem zákona bylo především vytvořit určitý rámec. Obecně jsou to činnosti, které vedou k nastartování aktivity, která vede ke zvládání těţkostí spojených s handicapem. (Medlíková, 2011, s. 40) Lidská aktivita je určitý fenomén, na který lze nahlíţet z pohledu různých věd. V našem případě budeme ale aktivitu pojímat jako jednu z nejdůleţitějších nástrojů, který napomáhá v naplňování kvality ţivota seniorů. Je tomu tak z toho důvodu, ţe všeobecně aktivita přispívá k větší ţivotní spokojenosti. Změny můţeme pozorovat na základě kladného subjektivního proţitku, například z rodinných vztahů, ze smysluplně stráveného času, z kvalitně vykonané práce atd. Dále aktivita přispívá k udrţení potřebné duševní a tělesné výkonnosti, například posilování paměti, myšlení a tvořivosti. A díky těmto věcem dochází ke smysluplnému zapojení jedince do společnosti. (Kozáková, Müller, 2006, s. 36) Jakákoliv aktivita mobilizuje fyzickou a psychickou stránku osobnosti kaţdého člověka. V případě nečinnosti, především v seniorském věku, můţe dojít k celkovému úpadku osobnosti. Nečinnost můţe vést k urychlení fyziologických procesů stárnutí, k depresím, ale i k rozpadu osobnosti. Fyzická i psychická aktivita zpomaluje procesy stárnutí. Je sice pravda, ţe starý člověk má mít právo na odpočinek, můţe se cítit více unavený, ale nesmíme dopustit, aby propadl nečinnosti. Jediná moţnost, jak můţeme procesy stárnutí zpomalit, je snaha o udrţení seniora v aktivitě, která je adekvátní k jeho moţnostem a schopnostem. (Šimíčková - Číţková, 2003, s. 147) Jak uvádí Kalvach (2004, s. 439) :,, Aktivita je způsob, jak člověk může přežít, jak může uspokojit své potřeby, jak si může zpříjemnit život, jak může vytvořit něco, co ho přesahuje. Činnosti přinášejí člověku mnohé strukturují čas, ovlivňují společenské kontakty, podporují fyzickou i duševní činorodost, vytvářejí společenský status. 18

21 4.1 Motivace k činnostem Motivace je jakousi pákou lidského chování, které nás nutí uspokojovat svoje vlastní potřeby. Potřeby člověka, jak jsem jiţ výše v textu zmiňovala, nesouvisí jen s upokojením biologickým potřeb organismu, ale také s pracovní a sociální existencí ve společnosti. (Klevetová a kol., 2008, s. 35) Kaţdý uţivatel si zvolí sám, zda se chce aktivity zúčastnit, jen se dívat nebo se vůbec aktivity nezúčastnit. Pracovníci se snaţí uţivatele motivovat svým postojem, kterým musí dávat najevo, ţe je zcela chápou. Je vhodné danou aktivitu klientům popsat, říct jim moţnosti ukončení, v případě, ţe budou chtít kdykoliv odejít. (Rheinwaldová, 1999, s ) 4.2 Možnosti aktivizace seniorů Terapeutické přístupy můţeme vymezit jako takové způsoby, při kterých dochází k cílenému jednání člověka s člověkem, a tato práce směřuje k zmírnění či odstranění neţádoucích potíţí, popřípadě k jisté prospěšné změně. Tyto přístupy aplikují terapeuti pomocí jednotlivých terapií a mohou k tomu vyuţívat nejrůznějších zdrojů, metod, prostředků, technik a forem práce. (Kozáková, Müller, 2006, s. 41) V dnešní době existuje celá řada nových trendů a metod do zařízení sociálních sluţeb. Jedním z nich jsou expresivní terapie, bazální stimulace a reminiscenční terapie. Expresivní terapie můţeme definovat jako akční terapie, které vybízejí klienty k aktivní spoluúčasti na ozdravném procesu. Kaţdý člověk má odlišný styl vyjadřování, takový, jaký mu vyhovuje. Expresivní terapie mu poskytuje prostor pro vyjádření niterných pocitů a myšlenek, které není schopen vyjádřit verbálně. (Kozáková, Müller, 2006, s. 42) 19

22 Arteterapie Arteterapie je jednou z nejvíce pouţívaných expresivních terapií. Hlavním nástrojem této terapie je kresba. Jde o specifický druh komunikace, který dokáţe nahradit určité nedostatky při běţné řeči. (Kozáková, Müller, 2006, s. 49) Existuje celá řada arteterapeutických technik, patří mezi ně například tématická kresba, modelování, koláţ výstřiţků či volný výtvarný projev. (Caseová, Dalleyová, 1995, s. 9-10). Arteterapie u seniorů se vyuţívá především pro posílení vědomí své vlastní hodnoty, při procvičování krátkodobé paměti a jako pomůcka nácviku, rehabilitace jemné motoriky. Tato technika jim pomáhá se přizpůsobit nové ţivotní situaci, kdy dochází ke ztrátě zdraví, poklesu fyzických sil. (Šičková, 2002, s. 65) Dramaterapie Dramaterapie má velikou řadu definic, já si vybrala definici od Müllera (2005, s. 101), který definuje dramaterapii takto: Dramaterapie je léčebně-výchovná disciplína, v níž převažují skupinové aktivity využívající divadelních a dramatických prostředků k dosažení stavu symptomatické úlevy, ke zmírnění důsledků psychických poruch i sociálních problémů a k dosažení personálně osobnostního růstu a integrace osobnosti. Dramaterapie je výchovně léčebná disciplína, díky které můţe jedinec poznat sám sebe. Můţeme se s touto terapií setkat jak ve formě skupinové, tak individuální. (Valenta, 2011, s. 23) Muzikoterapie Muzikoterapie je terapeutický přístup, který se řadí mezi expresivní terapie. Základními elementy muzikoterapeutického procesu jsou klient, hudba a terapeut. Všechny tyto elementy jsou ve vzájemném vztahu, který má vliv na rozvoj terapeutického procesu a tím dosaţení terapeutické změny. (Kantor, 2008, s. 24) 20

23 Moreno (2005, s. 15) uvádí, ţe: Muzikoterapie je cílevědomý proces, během nějž terapeut pomáhá klientovi zlepšit, udržet nebo obnovit pocit duševní pohody. Využívá k tomu hudební prožitky a jako dynamická hnací síla slouží vztahy, jež se vytvoří skrze hudební prožitky. Muzikoterapie napomáhá klientům k psychické pohodě, posiluje jejich sebevědomí, a to proto, ţe texty písní a říkadel zůstávají nejdéle v dlouhodobé paměti. Při muzikoterapii procvičujeme paměť, kdy klienti mají za úkol vybrat si píseň, kterou se poté naučí zpívat. (Holmerová, Jarolímová, Suchá, 2007, s ). Muzikoterapie má na klienty uklidňující a utišující vliv. Umoţňuje jim zahledět se do svého nitra a regenerovat se. Výzkumy dokázaly, ţe jiţ po 10 minutách, kdy klienti poslouchají vhodně vybranou terapeutickou hudbu, tak u nich vymizela únava, stress, negativní emoce. Muzikoterapie eliminuje i agresi, nechuť a zlost. Vyuţívá se také jako pomocné léčení při mnoha nemocech. (Romanowska, 2005, s. 75) Bazální stimulace Bazální stimulace se řadí mezi pedagogicko-psychologické aktivity, s cílem nabízet moţnosti pro vývoj osobnosti. (Vítková, M. 2001) Friedlová (2007, s. 19) píše: Bazální stimulace je komunikační, interakční a vývoj podporující stimulační koncept, který se orientuje na všechny oblasti lidských potřeb a přizpůsobuje se věku a stavu klienta, na kterého se pohlíží jako na rovnocenného partnera, člověka s vlastní historií a určitými schopnostmi a s individualitou, kterou tělesně i psychicky manifestuje V rámci své absolventské práce vzhledem k obsáhlosti tématu nemohu detailněji popsat všechny tyto činnosti. Ve své práci se zaměřuji především na reminiscenční terapii, o kterou na základě analýzy potřeb mají klienti a vedoucí zařízení největší zájem. 21