Vylučování - EXKRECE

Transkript

1 Vylučování - EXKRECE RNDr. Vladimír Malohlava, Ph.D., 2011 Exkreční systém zdroje přednášky - prezentace: Lékařská fyziologie Trojan, Srovnávací fyziologie živočichů Vácha a kolektiv, google.com volně přístupné informace a materiály na síti, výběrové slides bc. L. Kopecké

2 Exkrece a osmoregulace Aktivní udržování koncentrace látek v těle k OPTIMU tolerované meze exkreční orgány vnitřní stálost zabezpečují EXPORTEM odstraňováním látek překročivších fyziologickou koncentraci IMPORT látek trávicí soustava a specializované epitely na povrchu těla

3 Vylučování jako udržování koncentrací udržování osmotického tlaku, osmolality vnitřního prostředí a objemu tělních tekutin hospodaření se solemi a vodou dominantní úkoly vylučovacích soustav

4 Exkreční látky 1) dále nevyužitelné zplodiny a zbytky metabolismu 2) látky sice využitelné, v daném okamžiku nepotřebné 3) nosiči vylučovaných látek 4) látky organismu cizorodé léčiva, drogy, alkaloidy, toxiny,.

5 Dostupnost vody určuje formu exkrece zásadní slaná či sladká voda? Sladká voda prostředí vůči tělu hypotonické Slaná voda prostředí hypertonické Sladkovodní živočichové: voda DO TĚLA, soli VEN! (difuzí) Pro udržení osmotického tlaku : epitely s velkým povrchem - výkonné transportní pumpy - čerpání ionty z vody proti strmému gradientu - sladkovodní ryby čerpají ionty z vody žábrami - larvy vodního hmyzu přes anální papily

6 Dostupnost vody mořští živočichové: vodu získávají pitím přebytečné soli vylučovány aktivními pumpami v žábrech ureoosmokonformní strategie (šetří E izoosmotická moč vůči moři u žraloků (produkce močoviny bere E)

7 Dostupnost vody určuje, jak se živočichové zbavují toxického odpadu: metabolizmus AMKs a nukleokys. N odpad AMONIAK extrémně toxický potřeba se zbavit i minimálních koncentrací u vodních živočichů odchází prostou difuzí nebo ve velkých H2O objemech minimum suchozemských živ. = AMONOTELNÍ zde je nutno amoniak koncentrovat na močovinu za spotřeby 4 ATP močovina méně toxická, dobře rozpustná, koncentrovaná, vůči krvi hyperosmotická moč = UREOTELNÍ živočichové (korýši, ostnokožci, paryby, většina měkkýšů, savci včetně člověka

8 suchomilní členovci, plži, plazi, ptáci extrémně šetřící s vodou --- konverze amoniaku na kys. močovou a jiné deriváty purinu. nerozpustné vylučovány ve vysokých koncentracích, minimum ztráty vody, hustá pasta PURINOTELNÍ, URIKOTELNÍ živočichové

9 Výměna vody a iontů u suchozemských živočichů nebezpečí dehydratace při přechodu na souš udržení vodní bilance = příjem versus výdej ztráty H2O evaporace malí živ. s velkým S u hmyzu tracheje, plazy povrchem těla (60 %) forma vylučování N látek z těla určuje ztrátu H2O močí hmyz ukládání kys. močové v těle kutikula, tuková tkáň ztráta vody výkaly závislost na dokonalosti vstřebání v TÚ

10 Zisk vody Především pitím a v potravě některé druhy hmyzu příjem extrémně suché potravy HMYZ METABOLICKÁ VODA spalováním organických látek na 1 gram glukózy = 0,6 ml metabolické vody absorpce vzdušné vlhkosti u několika druhů hmyzu u některých vyšších obratlovců sekundárně v moři příjem velkého množství soli v potravě a její výdej solnými žlázami

11 Fylogenetický vývoj exkrečních orgánů transport povrchem těla jednobuněční, vodní živočichové epiteliální exkreční povrch žaber, anální papily u nižších bezobratlých projevy EXOCYTÓZY pulzující vakuola houbovci intracelulární trávení exkrece z buněk ven do vnitřních tělních dutin a ven. intracelulární trávení NE specializované exkr. orgány.

12 Vyšší obratlovci exkreční látky ven z těla spec. buňky nebo exkreční orgány specializované buňky CHLORAKOGENNÍ BUŇKY (Oligochaeta) na střevě a cévách BLOUDIVÉ AMOEBOIDNÍ BUŇKY ostnokožců

13 Speciální vnitřní exkreční orgány

14 Speciální vnitřní exkreční orgány specializované transportní epitely organizace: jako vnitřní povrch uzavřeného tubulu na jedné straně nasávání tekutiny na druhé straně otevření se ven z těla různá složitost PROTONEFRIDIE METANEFRIDIE MALPIGICKÉ TRUBICE SAVČÍ LEDVINY

15 Tubulární exkreční orgány do tubulu přívod tělní tekutiny určené k exkr. úpravě při průchodu tubulem úprava primární moči užitečné látky zpětná rezorpce do oběhu odpadní látky zůstávají v tubulu ven se sekundární močí ke krvi hypo- nebo hyperosmotická podle ztrát vody

16 Produkce primární moči založena na ultrafiltraci hydrostatický tlak žene krev nebo hemolymfu skrze semipermeabilní membránu do nitra tubulu u nižších bezobratlých u protonefridií tlak vyvolán kmitáním plaménkových buněk seskupení protonefridií a vyústění do jednoho sběrného kanálku = SOLENOCYTY (mnohoštětinatci, kopinatec)

17 Primární moč u kroužkovců víření brv nálavky (nefrostomu) metanefridií vyvolání tlaku k filtraci odvozené od metanefridií tlak udržovaný srdeční aktivitou u měkkýšů krev přes srd. stěnu do osrdečníku antenální žlázy korýšů kýčelní žlázy pavoukovců ledviny obratlovců metanefridie jsou spojeny s uzavřenou cévní soustavou u coelomat obrvená nálevka původních metanefridií přiložení ke krevní cvévě uzavřený váček objímající cévní klubíčko - ledviny

18 Malphigické žlázy hmyzu

19 Malphigické žlázy hmyzu Jiný nasávací mechanismus slepé tubuly spojené se střevem volně se vznášejí v hemolymfě voda, soluty strhávána spolu s aktivně čerpanými ionty motorem filtrace není hydrostatický tlak filtraci podléhají molekuly vody, iontů, anorg. látek do urč. velikosti plazmatické bílkoviny NE!

20 Úpravy primární moči rozdílné úpravy v proximální a distální části v prox. zpětná resorbce až 99% výhoda přefiltrovat vše, co je tělu užitečné vzít zpět (ne risk toxicity) v prox. části resorbce vody, iontů, AMKs, glukóza v distální části finalizace moči přesně řízenýmí a malými iontovými toky malé změny objemu vznik finální hyper nebo hypoosmotické moči

21 Ledviny obratlovců

22 ledviny video

23 Ledviny obratlovců rozlišení vnější a vnitřní dřeně odvozeny od metanefridií adaptace na minimalizaci H2O ztrát céva v místě styku s metanefridií klubíčko vlásečnic glomerulus nálevka Bowmanovo pouzdro hermetické uzavření tubulární oddíl mnoho kliček

24 Nefron

25 Nefron ledvinová tělíska v kůře ledvin Bowmanovo pouzdro glomerulus mezi němi prostor zde filtrována primární moč krev do glomerulu arteriola vasa afferens kapiláry kapiláry do odvodné cévy vasa efferens z níž vzniká peritubulární kapilární pleteň vasa recta

26 Nefron

27 Nefron proximální tubus Henleova klička sestupnou tlustou část tenké sestupné raménko tenkou vzestupnou část tlustý segment vzest. raménka distální tubus tlustý segment stočenou část sběrný kanálek z kůry do dřeně spojení v papilární vývody ústí do ledvinové pánvičky

28 Struktura a počet nefronů

29 nefrony kortikální téměř úplně v kůře ledvin krátká Henleova klička nefrony juxtamedulární Nefron glomerulus v kůře ledvin ale blízko dřeně dlouhá Henleova klička hluboko zasahuje do dřeně u člověka 7/1 kortikální/juxtamedulární nefrony poměr převaha juxtamedulárních nefronů u pouštních živočichů dobré hospodaření s vodou (dále vysvětlení proč) Antiparalelní vlásenkové uspořádání cévních, lymfatických a tubulárních drah základ protiproudého multiplikačníhoi dřeňového systému umožňuje vznik HYPEROSMOTICKÉ MOČI

30 Vznik hyperosmotické moči u suchozemských živočichů voda cenná vznik mechanismu na tvorbu odvodněné - hyperosmotické moči odpadní látky jsou zde maximálně koncentrovány nejsou v těle pumpy pro vodu na odčerpání z tubulů proti savé síle odpadních solutů vodní tok možný jen v podobě pasivního osmotického doprovodu IONTOVÉHO TOKU!!!

31 Jediná cesta k zahuštění a odvodnění moči : příprava hyperosmotického savého prostředí tímto prostředím prochází tubus odevzdává vodu (soluty v něm zůstávají) účinnost se zvýší v případě ANTIPARALELNÍHO PROTISMĚRNÉHO proudu houstnoucí moči v tubulu vůči hypertonickému tubulus obklopujícímu roztoku. protiproudá výměna - mechanizmus umožňující vznik a udržení hyperosmotického mezibuněčného prostředí ve dřeni ledvin.

32 Protiproudý multiplikační mechanismus dva proudy libovolných tekutin účinnější výměna látek, teploty budou-li jejich toky obrácené proti sobě orientované ANTIPARALELNÍ čím delší je společné vedení tím větších rozdílů mezi teplou a studenou stranou je možné dosáhnout ve fyziologických systémech maximalizace účinku výměny voda a krev v žábrech, oddělení teplé od studené tekutiny, hyper od hypotonické apod.

33 Děje v savčím nefronu Glomerulus Bowmanova váčku produkuje filtrát za 1 minutu přefiltrováno 25 % krve Velký objem primární moči : v proximálním tubulu zredukován na 25 % mohutnou resorpcí vody kombinace aktivního transportu Na+ s některými spřaženými kotransporty a antiporty resorpce Na+ z lumen tubulu do intersticia vyvolá vodní toky děravým epitelem dále strhává Ca2+, Cl-, K+, močovinu moč zůstává izoosmotická v prox. tubulu vrací se do krve glukóza, AMKs, org. látky SEKUNDÁRNÍ AKTIVNÍ KOTRANSPORT

34 SEKUNDÁRNÍ AKTIVNÍ KOTRANSPORT s využitím energie SODÍKOVÉ hnací síly je do buňky protlačena i glukóza Buňku tubulu opouští glukóza pasivně s pomocí přenašeče FACILITOVANOU DIFŮZÍ tímto způsobem zresorbováno až 99% glukózy v proximálním tubulu podobně u AMKs, fosfátů, laktátů aj. Extra/intracelulární gradient sodíku je udržován Na/K pumpou

35 Sestupné raménko Henleovy kličky: epitel bez významných transportních specializací Tlustý segment vzestupného raménka pumpy a přenašeče vyčerpávající NaCl z tubulu do intersticia epitel je zde nepropustný pro vodu voda tedy nedoprovází iontový tok VZNIK HYPOOSMOTICKÉ MOČI A HYPEROSMOTICKÉHO INTERSTICIA DŘENĚ ANTIPARALELNÍ TOKY V RAMÉNKÁCH HENLEOVY KLIČKY JSOU ZÁKLADEM MULTIPLIKAČNÍHO DŘEŇOVÉHO SYSTÉMU

36 Multiplikační dřeňový systém vyčerpávaný NaCl zvyšuje osmolalitu dřeně v tlustém segmentu H2O a moč v paralelním sestupném raménku ve společném průběhu dochází k vysávání do intersticia osmolalita čím více do dřeně klička zasahuje = OSMOTICKÁ STRATIFIKACE DŘENĚ podobně ve VASA RECTA voda krevní plazmy nemůže proniknout až do dřeně a nařeďovat ji uniká zkratkami ze vzestupné do sestupné části bez vstupu do dřeně opačně močovina ze vzestupného do sestupného raménka k vysoké OSMOLALITĚ dřeně krom zadržovaného NaCl přispívá i močovina

37

38 Distální tubus Jemné dolaďování objemu moči a iontů dle stavu organismu ALDOSTERON přímo stimuluje zpětnou resorpci Na+ a tedy i vody Na+ je po elektrochemickém spádu doprovázen Cl-, HCO3- Naopak K+, H+ a NH3 jsou sekretovány do lumen tubulu

39 Resorpce zbytků NaCl ÚNIK VODY do intersticia Sběrný kanálek finální zahuštění a vzniku HYPEROSMOTICKÉ moči asi 4 x větší osmolalita ve srovnání s plazmou voda stěnami kanálku prochází pod stimulačním vlivem ANTIDIURETICKÉHO HORMONU voda proniklá do dřeně je odvedena do VASA RECTA savá osmotická síla koloidních bílkovin plazmy zajištění nasátí vody do krve nenaruší se osmotická stratifikace dřeně

40 Rektální koncentrační systém hmyzu

41 Rektální koncentrační systém hmyzu někteří bezobratlí produkce hyperosmotické moči či výkalů bez vývoje dokonalého protiproudého koncentračního systému Konkrétně = druhy hmyzu v suchých biotoech

42 Rektální papily much nebo kryptonefridiální komplex

43 Voda je tažena proudem aktivně čerpaných iontů ionty cirkulují v uzavřeném okruhu tam i zpět voda je doprovází jen v jednom směru ze střeva do hemolymfy separační prostor epitel pro vodu propustný a nepropustný

44 Vodní hospodářství a řízení exkreční činnosti ledvin buňky tkání potřeba ochrany před kolísáním osmotického tlaku extracelulárního prostoru a tím i svého objemu Příjem NaCl nebo ztráta vody - zásah do vodního hospodářství potřeba regulace Osmoreceptory v hypotalamu, nervový vegetativní mnebo hormonální povel (např. vyloučení ADH k cíli = ledvinám) Nervově řízení krevního průtoku snížení glomerulární filtrace sympatikem a snížení diurézy (vylučování moči). Parasympatikus naopak zvyšování Pocit žízně (ztráta vody) osmoreceptory v supraoptickém jádru hypotalamu a v krční tepně registrace osmotických změn ---- zvýšení produkce ADH působí na distální část nefronu zvýšení zpětné resorpce vody naopak při poklesu osmotického Tk (hodně H2O) diuréza je stimulována

45 2 způsoby řízení diurézy: řízení renální hemodynamiky a řízení tubulárních procesů ŘRHD řízení průtoku krve glomerulárním a peritubulárním řečištěm vazomotorika přívodných a odvodných cév Větší přívod a Tk do glomerulu = vetší filtrace a objem moči Změny prokrvení v peritubulárním řečišti řízení zkratů mezi sestupnými a vzestupnými raménky ovlivnění efektivnosti multiplikačního systému dřeně Zvýšený průtok = větší proplachování dřeně = srážení osmotického gradientu = omezení zpětné resorpce vody

46 řízení tubulárních procesů 2 hormony ovlivňující diurézu: Antidiuretický hormon (ADH) ovlivňuje propustnost sběrného kanálku stimuluje vkládání akvaporinů do jeho membrány Aldosteron produkován při žízni (přes Renin Angiotenzin) zvyšuje retenci Na+ v distálním tubulu tím zvyšuje i retenci vody retence vody = přímý vliv na zvýšení krevního tlaku Regulace funkcí vývodných cest ledvin zajištěna zejména nervovými mechanizmy močovody mají vlastní nervovou síť vycházejí impulsy k persitaltickým kontrakcím močových cest funkce močovodů řídí centra v prodloužené míše, mezimozku a mozkové kůře

47 Ledviny a acidobazická rovnováha podílejí se na funkcích udržování acidobazické rovnováhy (řízení iontového složení krve) v otevřeném pufrovacím systému savců (CO2/HCO3-) zajišťují udržování poolu hydrogenuhličitanových aniontů a spolu s plícemi vylučování H+ H+ do tubulu antiport za Na+ - v proximálním tubulu HCO3- - z tubulu zpětná resorpce --- reakce s H+ na CO2 + H2O CO2 snadná difúze do buňky tubulu Vsestup nebo pokles pco2 v plazmě vede ke zvýšení nebo snížení sekrece H+ a tím ke zpětné resorpci HCO3- = důležité pro kompenzaci výkyvů ph

48 Juxtaglomerulární aparát v místě přechodu vzestupného r. do distálního tubulku buňky tvoří útvar MACULA DENSA dotýká se přívodné a odvodné arterioly glomerulu oblast cév obsahují speciální granulární buňky všechny tyto buňky tvoří dohromady JGA poloha vhodná pro analýzu složení moči odesílání endokrinních signálů inervace sympatickými vlákny uvolňuje do krve proteolytický enzym RENIN působením RENINU vzniká ANGIOTENZIN II vazokonstrikce v CS a +Tk vliv na vylučování stimulace Aldosteronu a ovlivnění renální hemodynamiky v těchto případech Tk stimulací zpětné resorpce VODY

49 MOČ výsledkem činnosti exkrečních orgánů u savců čirá, slabě žlutá tekutina chem. složeni se výrazně liší od kr. plazmy a tkáňového moku obsahuje vodu, organické a anorg. látky anorg: chloridy, sírany, fosforečnany, uhličitany, amoniak org: nejvíce sloučenin dusíku hlavně močovina, málo kyseliny močové, kreatinin a ve stopách celá řada dalších látek

50 Moč U ryb čirá, jasně žlutá tekutina složení druhově specifické, závisí i na velikosti čirá, bez sedimentů, močovina hustá, kašovitá, bělavá barva, kys. močová převládá nad močovinou mnoho mukoidních látek a urátů, hustá, hlenovitá, kys. močová převládá nad močovinou

51 Člověk denně vyloučí 0,6 1,6 l moči během dne existuje biorytmus nejvíce se vyloučí večer, nejméně ráno za patologických stavů v moči určité látky (běžně minimálně) jejich hodnocené je důležité pro posouzení fyziologického stavu

52 Řízení exkreční činnosti ledvin průtok krve ledvinami je stabilní veličinou v rozmezí krevního tlaku od mmhg aortální Tk Při jiné hodnotě Tk se projeví destabilizace hodnoty průtoku a závilost na Tk stabilita průtoku = autoregulace : přímá vazomotorická reakce sympatická vazomotorika juxtaglomerulární aparát systém renin-angiotenzin II silná vazokonstrikce vazomotorické efekty systému kallikrein-kinin (vazomotorika, efekt na angiotenzin II, prostaglandiny) prostaglandiny vazodilatační účinky oxid dusnatý NO vzniká z L-argininu NO syntetázou interakce mezi vazodilatačními a vazokonstrikčními efekty přímý účinek NO na glomerulární intersticium inhibice tubulárního transportu v macula densa

53 Řízení exkreční činnosti ledvin regulace průtoku krve v peritubulárním řečišti funkční i nutriční oběh průtok krve v peritubulárním ř. je v zásadě postglomerulární změny v glomerulárním ř. se promítají do peritubulárního ř. průtok krve v peritubulárním ř. ovlivňuje tubulární procesy pro svoji TROFICKOU úlohu a přívodem izotonické tekutiny cestou vasa recta do osomoticky stratifikované dřeně.

54 Řízení tubulárních procesů ledviny mají dvojí úlohu: předmět extrarenální regulace samostatný zdroj regulačních faktorů obsaženy tyto faktory: VAZOPRESIN ALDOSTERON RENIN ANGIOTENZIN KALLIKREIN-KININ PROSTAGLANDINY PARATHORMON NATRIURETICKÉ FKTORY ENDOTELINY

55 Vazopresin antidiuretický hormon - ADH hypotalamo-neurohypofyzární hormon základní úkol ledvin vyloučení maxima metabolitů s minimálními ztrátami vody a Na+ signál pro tvorbu ADH je stimulace osmoreceptorů v hypotalamu růst osmolality ECT (extracelulární tekutiny) cílový orgán = spojovací část distálního tubulu a sběrací kanálek konečný výsledek zvětšení počtu vodných kanálků u tubulárních buněk zvýšení zpětné resorpce vody

56 Aldosteron regulace objemu ECT prostřednictvím zpětné resorpce Na+ receptory (typ I) umístění po celé délce nefronu podnět vzestup hladiny K+, pokles Na+ v ECT podporuje jednosměrný transport Na+ úloha regulace zpětné resorpce Na+ a exkrece K+ zvyšování acidity moči sekrece Aldosteronu regulace ZV hladinami Na+ a K+ na buňky kůry nadledvin význam má hlavně renin-angiotenzin II systém.

57 Renin - angiotenzin ledviny zde produkují regulátor buňky juxtaglomerulárního aparátu signály z baroreceptorů vas afferens a chemoreceptorů z macula densa (průtok NaCl) renin přejde z JGA intersticia krve transformace alfa globulinu ANGIOTENZINU na ANGIOTENZIN I účinkem konvertizujícího enzymu ANGIOTENZIN II tato látka ovlivňuje zpětnou vazbou sekreci Aldosteronu. pokles renálního Tk vede k větší sekreci aldosteronu

58 Kallikrein - kininy Systém tvořící 3 vazodilatační peptidy BRADYKIN LYSYLBRADYKIN METHIONYLLYSYLBRADYKININ vznik účikem proteolytických enzymů kallikreinů tkáňové v distálních tubulech levin plazmatické Kininy působí dilatačně na obě glomerulární arterioly zasahují do podmínek glomerulární filtrace

59 Prostaglandiny skupina derivátů kyseliny arachidonové tvoří se v renálním parenchymu v buňkách cévních stěn nejúčinnější jsou PGE2 a PROSTACYKLIN PGI2 účinek prostaglandinů = vazodilatace renálního řečiště zvýšení průtoku krve ledvinami exkrece Na+, resorpce vody, uvolňování reninu

60 Parathormon aktivuje zpětnou resorpci Ca2+ v distálním tubulu a sběracím kanálku exkreci fosfátů prostřednictvím inhibice jejich zpětné resorpce v proximální a distálním tubulu snížení resorpce Na+ a hydrogenkarbonátu zasahuje do procesu acidifikace definitivní moči

61 Natriuretické faktory látky peptidové povahy ovlivnění vylučování hlavních iontů ECT Na+ tří látky, nejlépe prostudován ATRIÁLNÍ NATRIURETICKÝ FAKTOR ANF dále C-typ natriuretického peptidu CNP místem tvorby myokard srdečních síní granula zdroj ANF podnět pro tvorbu ANF zvýšený příjem NaCl a expanze ECT efekt úprava objemu ECT zvýšenou diurézou, zvýšení exkrece Na+ - natriuréza a pokles systolického a diastolického Tk

62 Endoteliny - ET multifunkcionální peptidy s vazokonstrikčními účinky sekreční produkt buněk cévního endotelu peptidy 21 AMKs ve třech izoformách ET1-ET3 ovlivňují renální hemodynamiku a tubulární procesy v tubulech mají ET natriuretický efekt a regulace zpětné resorpce vody

63 Regulace osmolality ECT tonicita ETC je závislá: celkové množství solutů a objemu vody v organismu rozhodující faktory ADH a osmotická žízeň osmolality plazmy sekrece ADH pod vlivem ADH zvýšení propustnosti stěny distálního tubulu a sběracího kanálku pro reabsorpci vody do ECT posílení nutkavé potřeby příjmu tekutin v případě hypotonie omezení tvorby ADH omezení propustnosti nefronu pro vodu polyurie hypotonické moči a znovunastolení rovnováhy.

64 Úloha ledvin v dlouhodobé regulaci krevního tlaku krom základní úlohy exkreční funkce i zásadní úloha v regulaci normální hodnoty Tk Tk je výsledkem SV(srdeční výdej) a periferního cévního odporu závisí na objemu ECT objem a osmolalita ECT závislá na množství Na+ v těle výdej Na+ se děje hlavně renální cestou ohromná glomerulární filtrace Na+ - naproti tomu zpětná resorpce velice jemně regulována humorálně. příjem Na Tk a vylučování Na+. pokud ledviny nemají možnost vyloučit nadbytek Na+ při normálním Tk dojde ke Tk patrně reninangiotenzinovým systémem. Pokud stav trvá dlouho rozvíjí se HYPERTENZE

65 Činnost vývodných cest močových na papile ledviny skončila tvorba definitivní moči začíná odsun z organismu zde se již moč nemění ani kvantitativně, ani kvalitativně pohyb moči činnost svalstva vývodných cest močových : ledvinové kalichy, pánvičky, močovody, močový měchýř a uretra ve vývodném systému jsou dva rezervoáry moči: menší pánvička větší močový měchýř ostatní útvary = transportní funkce stěna (krom pánviček) vybavena hladkým svalstvem močová trubice zevní svěrač součást příčně pruhovaného svalstva pánevního dna

66 Transport moči od ledvinové papily do močového měchýře funkce horních močových cest první fáze přesun moči do ledvinové pánvičky zdrojem pohybu kalichy s hladkou svalovinou ve stěnách na konci zesílenou v HENLEŮV SVĚRAČ rytmická činnost diastola a systola kalichů pánvička pojme cca 5 ml moči je mimořádně roztažitelná slouží jako nálevka shromažďující moč z kalichů a usměrňuje moč do kónického segmentu močovodu transport moči uterem hladká svalovina řízená intramurální nervovou pletení v horní části jsou pacemakerové neurony rytmus činnosti a nezávislost

67 Transport moči od ledvinové papily do močového měchýře funkce horních močových cest přítok moči do močovodu aparát reaguje vznikem VŘETÉNKA MOČOVÉHO v oblasti relaxace dutinka s malou dávkou moči pod tlakem mmhg posun po močovodu k měchýři uzavřená dávka moči ve stěně měchýře komplex zaniká lze zaznamenat jako ELEKTROURETEROGRAM primární subrenální centrum automacie aktivně zformuje vřeténko střední a spodní část močovodu jej pasivně přejímá = stav při normální diuréze, levý a pravý močovod se v činnosti střídají při zvyšování diurézy se stav mění rozšíření pánvičky o subrenální část močovodu na zbytku probíhá zrychlená ale normální peristaltika. Začne se porušovat pravidlo střídání ureterů přesáhne-li kontinuálně diuréza 3 l/24 h močovody již neformují močová vřeténka mezi pánvičkou a měchýřem vzniká nepřerušené spojení s plynulým odtokem moči do měchýře nazýváme tuto formu činnosti močovodů HYPOTONICKÁ ODPOVĚĎ MOČOVODŮ

68 Funkce močového měchýře a močové trubice funkce dolních močových cest moč se shromažďuje v močové měchýři kapacita ml tlak 5 cm H2O při překročení fyzikální kapacity tlak až 20 cm H2O tento tlak indukuje první kontrakce vypuzovacího svalstva stahy izotonické bez změny intravezikálního tlaku kontrakce izometrické náhlý vzestup tlaku moči až nad 100 mmhg vyvolání pocitu nucení na moč vyvolání mikce nedojde-li k vyprázdnění kontrakce se opakují ve zkrácených intervalech děj zakončen pocitem IMPERATIVNÍHO NUCENÍ nakonec nelze vůlí potlačit doklad CYSTOMETROGRAMEM

69 Funkce močového měchýře a močové trubice funkce dolních močových cest plnění měchýře a změny tlaku při uzavřených sfinkterech vnitřní hladký, vnější příčně pruhovaný souhra relaxace a kontrakce detrusoru = MIKCE ml podráždění napínacích receptorů ve stěně měchýře signál do sakrální míchy pánevními nervy z ní eferentní parasympatická vlákna k m. detrusor reflexní dráhy kontrolující mikci: spinální eferentní neurony periferní eferentní neurony aferentní neurony spinální interneurony neurony mozkového kmene a mozkové kůry u člověka- zevní svěrač a břišní lis ovládán vůlí zahájení mikce, přerušení probíhající mikce, vyvolání mikčního reflexu i v případě prázdného měchýře především kontrola pomocí čelních laloků DEFINITIVNÍ KONEC VODY A VYLUČOVANÝCH LÁTEK Z VNITŘNÍHO PROSTŘEDÍ VEN Z ORGANISMU!!!

70 Pomocné exkreční systémy kůže složená ze tří vrstev epidermis pokožka cutis škára subcutis podkožní vazivo pokožku tvoří několik epitelových buněčných vrstev rohovatění a odlupování se na povrchu škára je složena z kompaktnější vrstvy CORIUM a řídkého vaziva TELA SUBCUTANEA

71 Kůže základní funkce kůže: potem vylučuje z těla exkreční látky chrání tělo před vnějšími mechanickými a chem. vlivy chrání organizmus proti patogenům účast v procesech termoregulace zasahuje do metabolických dějů organizmu syntéza vitamínu D resorbuje celou řadu látek z prostředí obsahuje různé typy receptorů příjem informací z prostředí

72 keratinózní struktury potní žlázy glandulae sudoriporae po těle v určitých oblastech pot čirá, bezbarvá tekutina obsahuje 98-99% vody, bílkoviny, močovinu, amoniak, mastné kyseliny, AMKs, soli a další látky (u lidí kyselina urokanová) mazové žlázy vyústění do vlasového váčku produkt maz sebum pokrývá kůži jako tenký film chrání před UV zářením a jinými škodlivými vlivy slzné žlázy slzy zvlhčovací funkce, čištění oka od mechanických částic i baktérií

73 Onemocnění ledvin většina nemocí ledvin po dlouhou dobu nemá žádné výraznější projevy moč může e být dlouho normáln lní i když ledviny fungují z poloviny jestliže e se v moči i objeví stopy bílkovin b či i více v než 10 červených krvinek/mikrolitr, měl m l by být pacient vyšet etřen. en. ledvinová onemocnění provází též hypertenzi, cukrovku a při p i další ších chorobách je základnz kladní vyšet etření moči i neopominutelné.

74 Laboratorní testy Biochemická diagnostika diagnostika hladiny látek, l které se hromadí v organismu při p i porušen ení funkce ledvin, poruchy krvetvorby Imunologická diagnostika Mikrobiologická diagnostika

75 Poruchy ledvin u dětíd

76 Chronické selhání ledvin ledviny mají sníženou schopnost vylučovat moč hromadí se odpadní látky v organismu a zpomalují růst nedostatečný ný přívod p živin ze stravy, narušen ení rovnováhy iontů zvýšen ené ztráty ty sodíku a vápnv pníku močí (odbourání kostní tkáně) zadržuje se fosfát t a draslík; (snížen ená citlivost k růstovému hormonu)

77 Chronické selhání ledvin tvoří méně růstového faktoru IGF-I, I, Příčiny: vrozené poruchy vývoje tkáně: projeví se kolem 5.roku života, následek zánětu: z projeví se v pubertě Léčba: dialýza, transplantace, růstový r hormon

78 Poruchy ledvin u dospělých

79 Nejčast astější příčiny - diabetes mellitus (cukrovka) - hypertenze, ateroskleróza a ischemická choroba ledvin - záněty ledvin neinfekčního původu p (glomerulonefritidy, glomerulopatie) - uzávěry a infekce vývodných močových ových cest - dědičná onemocnění ledvin (polystóza) - dlouhodobé užívání léků na tišen ení bolesti (analgetická nefritida) - maligní onemocnění

80 Příznaky nemocí ledvin přibírání na hmotnosti v důsledku d zadržov ování tekutin v těle t (otoky obličeje, očních o víček, v bércb rců) bolest v bederní krajině,, zvláš áště je-li doprovázena teplotou nebo změnou barvy moči tmavá moč

81 Příznaky nemocí ledvin příliš velké množstv ství moči i (zvláš áště v noci) nebo příliš malé množstv ství moči i (méně než půl l litru moči i za den) zvýšený krevní tlak svalová slabost, ztráta ta chuti k jídlu, j svědění, svalové křeče, e, změna barvy kůžk ůže

82 Ledvinové kameny Ledvinová onemocnění - ledvinové kameny vznikají při nahromadění minerálních solí, které vykrystalizují v močových cestách. Mají různou velikost - od drobounkých částeček k velkým kamenům, které mohou zablokovat odchod moče. Nejobvyklejší jsou kaménky ze šťavelanu vápníku. Další typy se vytvářejí z kyseliny močové, cystinu a fosfátů.

83 Ledvinové kameny

84 dialýza DIALÝZA

85 Patologie ledviny

86 VIDEA Peritoneální dialýza Transplantace ledvin zajímavost USA Odstraňování močových kamenů

87 Náhrada nefunkčních ledvin hemodialýzou čistí a filtruje krev, a zbavuje tak tělo nebezpečných odpadů a nadbytečných solí peritoneáln lní dialýzou podobný princip jako hemodialýza, ale pacient si ji provádí sám transplantací preferuje se živý dárce, protože je větší šance uchycení štěpu

88 Prevence onemocnění ledvin správn vná výživa a životospráva va vitamin C mám vliv na zlepšen ení imunitních funkcí,, pomáhá regeneraci buněk k a tkání a posiluje funkci nadledvinek, které řídí tvorbu stresových hormonů v organismu vyhýbat se stresu

89 Děkuji za pozornost!!!