Severní a severozápadní svahy masivu Smrku v Jizerských horách

Transkript

1 Severní a severozápadní svahy masivu Smrku v Jizerských horách GEOLOGICKÉ, PEDOLOGICKÉ, GEOMORFOLOGICKÉ A HYDROGEOLOGICKÉ PODMÍNKY OCHRANNÁ PÁSMA VODNÍCH ZDROJŮ Objednal: Jizersko-ještědský horský spolek, o.s. Nerudovo náměstí 108/1, Liberec 1 Vypracoval: Ing. Jiří Pazderský, Rumjancevova 3, Liberec 1 Tel.: prospektalbc@centrum.cz Datum: Prosinec 2007

2 OBSAH Úvod... Geomorfologické poměry... Klimatické poměry. Geologické poměry. Pedologické poměry Hydrogeologické poměry Zdroje pitné vody a ochranná hygienická pásma. Povrchové toky. Vlivy na vodu SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 Situace zájmového území, vymezení budoucích sportovních aktivit a všech OPVZ jednotlivých pramenišť v Základní mapě České republiky, M = 1 : Příloha č. 2 Situace hlavních důlních děl, starých důlních děl a poddolovaných území v Základní mapě České republiky, M = 1 : (GEOFOND Praha) Příloha č. 3 Výpis databáze GEOFONDU Praha (poddolovaná území) Příloha č. 4 Český hydrometeorologický ústav průtoky na vodních tocích: Libverdský potok Ztracený potok Lomnice Příloha č. 5 Nové Město pod Smrkem: Rozhodnutí vodoprávních úřadů o ochranných pásmech vodních zdrojů včetně jejich vymezení (v případě Nového Města pod Smrkem se jedná o Nové Město pod Smrkem gravitace, Tábor a Vodojemy) Příloha č. 6 Lázně Libverda: Rozhodnutí vodoprávních úřadů o ochranných pásmech vodních zdrojů včetně jejich vymezení Příloha č. 7 Hajní potok: Rozhodnutí vodoprávních úřadů o ochranných pásmech vodních zdrojů včetně jejich vymezení 2

3 1. Úvod Na základě Smlouvy o dílo uzavřené dne mezi Geologickou kanceláří Prospekta a Jizersko-ještědským horským spolkem, o.s. bylo vypracováno následující hodnocení vybraných přírodních poměrů v zájmové lokalitě Smrk Měděnec. Zájmové území uvažované výstavby lyžařského a sportovního areálu bylo zadavatelem vymezeno v lesnické obrysové mapě měřítka M = 1 : V zájmovém prostoru je uvažováno s výstavbou cca 5 přepravních zařízení (lanových drah) a příslušného množství sjezdových tratí (přibližné situování výše uvedených přepravních zařízení a sjezdovek pak bylo zadavatelem vymezeno v lesnické mapě měřítka M = 1 : ). Z důvodů větší přehlednosti byly zpracovatelem pořízeny Základní mapy České republiky měřítka M = 1 : , do nichž jsou všechny údaje použité a uvedené v této zprávě zaneseny. 2. Geomorfologické poměry území (dle geomorfologického členění Demek, Balatka et al., 1978 a Demek, 1985: Lexikon Hory a nížiny) Posuzované zájmové území je součástí : Soustavy - IV (Krkonošsko-jesenická soustava) Podsoustavy IV A (Krkonošská podsoustava) Celku IV A-6 (celek Jizerské hory) Podcelku IV A-6A (podcelek Smrčská hornatina) Okrsku IV A-6Aa (okrsek Vysoký jizerský hřbet) Jizerské hory jsou protaženy zhruba ZV směrem. Reliéf celého terénu odpovídá erozně denudačnímu typu na vrásno-zlomových strukturách variských či starších. Centrální oblast náleží k ústřední části kerného pohoří a tektonických kleneb, kde je již reliéf poměrně zarovnán a kde na nepropustném podloží vznikla rozsáhlá rašeliniště. Nejvyšší vrcholy Jizerských hor jsou soustředěny při jejich severním okraji, úroveň terénu k jihu klesá výrazně pozvolněji. Centrální část je rozbrázděna řadou erozních rýh a strží. Okolí centrální části je silně rozrušeno erozí a denudací a vytváří kolem něj vcelku souvislý lem. Morfologicky výraznější tvary jsou tvořeny proti erozi odolnějšími partiemi krkonošsko-jizerského žulového plutonu, které zde vytvářejí kamýkové hřbety, v nichž pak horniny skalního podloží vytvářejí větší či menší skalky. Ojedinělé vulkanické suky jsou poměrně vzácné, ale morfologicky velice výrazné (Bukovec). Jizerské hory jsou omezeny vůči Frýdlantské pahorkatině, která se nalézá v severním až severozápadním podhůří, výraznými, většinou zlomovými svahy o výšce skoku až 500 m. Nejvyšší vrcholky Jizerských hor se nalézají právě v jejich severní části (Smrk m, Vysoká Kopa m - již na území Polské republiky). Měděnec (777,2 m n.m.) představuje poměrně výrazný vrchol jižně až jihovýchodně od Nového Města pod Smrkem situovaný mezi údolím Lomnice a Ztraceného potoka. Trasa lanovky včetně dvou sjezdových tratí je vedena z prostoru Nového Města pod Smrkem (U hřiště) na vrchol Měděnce po jeho převážně pozvolných severozápadních svazích. Trasa z údolí Ztraceného potoka (prostor pramene Kyselky) je vedena poměrně strmým terénem jihozápadních svahů. 3

4 Vlašský hřeben (cca 860 m n.m.) zde představuje výrazný morfologický hřbet generelně protažený východo-západním směrem (v místě svého ukončení v prostoru nad Hřbitovní strání až severozápadně-jihovýchodní směr). Lanová dráha a sjezdové tratě jsou vedeny po západních svazích svažujících se do prostoru Lázní Libverda (dolní stanice v blízkosti Jizerské chaty), přepravní zařízení včetně sjezdovky do prostoru pramene kyselky v údolí Ztraceného potoka je vedeno přes Hřbitovní stráň severními svahy Vlašského hřebene. Smrk (1 124,1 m n.m.) představuje takřka hraniční vrchol na hlavním Jizerském hřbetu. Na jeho severních a západních svazích se postupně vytvářejí dvě výrazné vodoteče. Na severu je to Lomnice, na západních svazích pak Ztracený potok. Lanová dráha je vedena z prostoru údolí Ztraceného potoka (dolní stanice v místě prameniště Kyselky) severozápadním úbočím až do výšky cca m n.m. pod vrcholek Smrku. Dvě sjezdové tratě jsou vedeny z prostoru vrcholových partií Smrku do údolí Ztraceného potoka více méně paralelně s trasou lanovky. 3. Klimatické poměry Klimaticky spadá zájmové území dle Atlasu podnebí České republiky díky výrazné výškové diverzifikaci území do několika podnebních okrsků. Oblast Frýdlantské pahorkatiny (Nové Město pod Smrkem) zahrnuje okrsek B-8, tj. okrsek mírně teplý, vlhký, vrchovinový. S přibývající nadmořskou výškou můžeme oblasti postupně řadit do okrsků B-9 až B-10, vrcholové horské partie pak již náleží chladné oblasti okrsku C (okrsek chladný, horský). Právě přítomnost vysokých horských hřbetů, které člení zájmové území v řadu kotlin a údolí, způsobuje rozpad jednotlivých klimatických poměrů v řadu více méně izolovaných oblastí, které budou mít do určité míry vlastní, specifické klimatické poměry. Klimatické poměry lze nejlépe charakterizovat průměrnými měsíčními srážkami a teplotami, jejich plošná interpretace je však velmi obtížná. Následující údaje jsou převzaty z publikace HMÚ Podnebí Československé republiky. Pro přehled uvádíme výsledky měření z jednotlivých srážkoměrných stanic situovaných v blízkosti. Vedle údajů o kapalných srážkách uvádíme i údaje o srážkách pevných a o jejich časovém rozložení a údaje o mocnosti sněhové pokrývky. Srážkoměrná stanice Nové Město pod Smrkem (510 m n.m.) Průměrné měsíční a roční úhrny srážek v mm I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII rok Srážkoměrná stanice Bílý Potok (505 m n.m.) Průměrné měsíční a roční úhrny srážek v mm I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII rok Srážkoměrná stanice Smrk (1 090 m n.m.) 4

5 Průměrné měsíční a roční úhrny srážek v mm I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII rok Srážkoměrná stanice Nová louka - Bedřichov (780 m n.m.) Průměrné měsíční a roční úhrny srážek v mm I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII rok Podle výsledků měření a podle průběhu izohyet se množství srážek snižuje z centra Jizerských hor směrem k severozápadu, západu a jihozápadu. Obecně lze vyvodit platnou závislost, že množství srážek stoupá s nadmořskou výškou. O rozložení a velikosti srážek si můžeme udělat představu i z údajů o průměrném počtu dnů se srážkami 0,1 mm/den, 1,0 mm/den a 10 mm/den. Srážkoměrná stanice Nová louka - Bedřichov (780 m n.m.) Průměrný počet dnů se srážkami 0,1, 1,0 a 10 mm/den I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII 18,9 17,1 16,4 16,8 15,5 16,3 17,5 16,9 14,8 16,2 17,4 18,8 14,8 13,3 12,7 12,7 11,7 13,1 13,9 13,4 11,4 12,1 13,5 14,1 3,7 2,9 2,5 3,0 3,0 4,2 4,8 4,7 3,2 3,6 3,3 3,5 0,1 mm/den 1,0 mm/den 10 mm/den Srážkoměrná stanice Nové Město pod Smrkem (510 m n.m.) Průměrný počet dnů se srážkami 0,1, 1,0 a 10 mm/den I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII 15,1 14,4 15,2 14,1 13,6 14,3 14,7 14,2 11,8 12,7 13,4 14,1 12,4 11,4 11,5 11,6 11,5 12,3 12,9 12,3 10,3 10,5 11,5 11,5 1,6 1,3 1,6 2,2 3,3 3,7 4,4 3,9 2,8 2,6 1,8 1,6 0,1 mm/den 1,0 mm/den 10 mm/den Z uvedených hodnot vyplývá, že srážky jsou vcelku rovnoměrně rozděleny do vegetačního i nevegetačního období. Rozdíly v četnosti jsou pouze v extrémně velkých srážkách nad 10 mm/den, kde ve stanicích, situovaných v údolích, se vyskytují tyto srážky podstatně častěji ve vegetačním období než v období nevegetačním. Průměrný počet dnů se sněžením a dnů se sněhovou pokrývkou podávají následující tabulky: 5

6 Srážkoměrná stanice Nové Město pod Smrkem (510 m n.m.) Průměrné měsíční a roční úhrny srážek v mm IX X XI XII I II III IV V rok 0 1,9 5,3 9,8 10,5 10,6 8,9 5,3 1,2 53,5 0 1,3 7,7 19,5 20,9 19,8 16,3 3,2 0,4 89,1 Srážkoměrná stanice Nová Louka - Bedřichov (780 m n.m.) Průměrné měsíční a roční úhrny srážek v mm IX X XI XII I II III IV V rok 0,3 2,9 8,0 13,3 14,9 13,5 10,5 7,1 1,4 72,1 0,1 2,5 13,1 27,6 30,3 28,0 28,4 16,7 1,4 148,1 4. Geologické poměry Zájmové území má v závislosti na historickém vývoji území poměrně pestrou geologickou stavbu. Na geologických poměrech se podílí převážně krystalické horniny krkonošskojizerského krystalinika, které tvoří pevné krystalické podloží na celé ploše zájmového území. V prostoru Nového Města pod Smrkem jsou tyto krystalické podložní horniny překryty deluviálními polygenetickými sedimenty. Podle návrhu regionálně geologické klasifikace Českého masívu (sine 1976) s úpravami, které uplatnili Mísař et al. (1983), je popisované zájmové území součástí krkonošsko-jizerského krystalinika. To řadíme k tzv. lugiku, které vytváří nejsevernější část Českého masivu. Přesto, že převážná část Jizerských hor je tvořena krkonošsko-jizerským žulovým masivem, který představuje jeden z největších variských masivů na území České republiky, do zájmového hodnoceného území žulové horniny výše uvedeného masivu již nezasahují. Nejblíže jsou zájmovému území v prostoru údolí Velké Rybí vody nad Lázněmi Libverda. Krkonošsko-jizerské krystalinikum v zájmovém prostoru Měděnce, Smrku a Vlašského hřebene představuje tektonicky omezenou kru středně až silně metamorfovaných a zvrásněných hornin staršího paleozoika až středního proterozoika. Novoměstské svory a fylity K nejstarším a nejintenzivněji metamorfovaným horninám lze zařadit horniny tzv. velkoúpské skupiny. K velkoúpské skupině krystalických hornin (středně proterozoického stáří) zde řadíme mocné souvrství novoměstských svorů až fylitů, které zde vystupují v mocných pruzích uvnitř jizerského rulového komplexu. Dnes tyto svorové a fylitové pruhy interpretujeme jako zbytky prekambrických krystalických břidlic, které byly nejprve regionálně metamorfovány a následně zvrásněny v uzavřených rulách a žulách či produktech jejich granitizace. Převážně zelenavě šedé chlorit-muskovitické albitické svory až fylity jsou často albitické, místy obsahují i biotit a granát. Jsou převážně vrásčité nebo rovnoploché, obsahují hojné čočky sekrečního křemene v průměru několik centimetrů silné a několik decimetrů mocné. 6

7 Granátické svory jsou rozšířeny ve střední části svorového pruhu. Granát v nich tvoří porfyroblasty 1 až 5 mm velké, často v esovitém uspořádání. Granátové porfyroblasty jsou hojně rozpukané, zčásti vyválcované do protáhlých čoček. Výjimečně tvoří granát až polovinu objemu horniny. Takovéto anomální nahromadění granátu lze pozorovat ve starých důlních dílech na Měděném vrchu a v jejich haldovém materiálu. Dobře omezená 2-10 mm velká zrna granátu jsou v hornině stmelena chloritem, podřadně i křemenem. S tímto litologicky pestrým souvrstvím, zejména pak ještě s amfiboly a erlany, bývá úzce spjatá i stratiformní magnetitová, polymetalická a cínová mineralizace. Cínová mineralizace je v zájmovém území vyvinuta jižně od Nového Města pod Smrkem v pruhu svorů až granátických svorů, uložených v jizerských rulách na severních svazích Sviňského vrchu, Měděnce a Rapické hory. Kasiterit sulfidické zrudnění dosud sporné geneze lze na českém území sledovat v délce přes 5 km ve víceméně souvislé řadě výskytů (štoly s poeticky znějícími názvy: Nebeské vojsko, Erasmus, Nadílka Štěstí, Přikázání Boží, Oukrop, Petr a Pavel, František, Rapold, Beránek Boží, Svatý Vavřinec, Všech Andělů a jiné). Zrudnění vystupuje v protáhlých, až 90 m dlouhých čočkách, které dosahují mocnosti až 5,5 m. V nich vystupují dva, nejvýše 50 cm mocné pruhy čoček s modrým křemenem, uložené paralelně s původní břidličnatostí v okolních svorech. Rudní polohy obsahují dva typy koncentrací vtroušených rudních minerálů: kasiteritový a polymetalický. Kasiterit (cínovec) se zde vyskytuje ve špatně viditelných, většinou bezbarvých nebo světle zbarvených zrnech velikosti do 0,8 mm, doprovázen je malými obsahy sirníků. Obsah cínu se pohyboval do 0,3 % Sn. Převážně kasiteritové rudy střední části pruhu na Sviňském vrchu a Rapické hoře pokračují do Polska. Polymetalické zrudnění zejména pyrhotinu s arzenopyritem, chalkopyritem, méně i galenitem, tetraedritem nebo sfaleritem je nejlépe vyvinuto v západní části pruhu na Měděnci. V době největšího rozkvětu bývalo na Novoměstsku na sto důlních děl, štol a šachet. Zejména areál na Měděnci prochází přes řadu starých důlních děl a poddolovaných území, která dnes nejsou jednoznačně vymezena. Albitické svory až fylity tvoří pevné krystalické podloží na celé lokalitě Měděnec (úseky Nové Město pod Smrkem Měděnec a Pramen Kyselka Měděnec). Při povrchu jsou tyto horniny zvětralé do hloubky 2-3 m, na svazích vytvářejí mocné polohy deluviálních svahových uloženin, ve kterých převažují písčité a jílovitopísčité hlíny s úlomky podložních rozvětralých hornin. Leptynity (dříve známé spíše pod názvem aplitické ortoruly) Tvoří výrazný pruh při jižním okraji hlavního svorového pruhu, který se táhne od Lázní Libverdy až do Polské republiky. Leptynity jsou světlé, převážně šedobílé nebo narůžovělé, jemnozrnné, mají zřetelnou břidličnatou stavbu, deskovitou až lavicovitou odlučnost a nepravidelný kostkovitý rozpad. Jsou složeny v podstatě jen z křemene a albitu. V základním, nejsvětlejším typu leptynitu převažuje pouze křemen. Druhý, žíhaný typ, obsahuje 1-3 mm velké porfyroblasty postkinematického biotitu, místy i chloritu. Rozšířen je hlavně při styku leptynitů se svory. Třetí, tmavý páskovaný typ, je charakteristický zvýšeným obsahem turmalínu, často uspořádaného do neostře omezených proužků. Přechází místy až do černošedé horniny, kterou pak lze označit jako turmalinický kvarcit nebo křemen-turmalinický rohovec. Podřadnými součástkami leptynitů jsou mikroklin a muskovit, 7

8 který s chloritem naznačuje průběh primární vrstevnatosti. Akcesoricky bývá zastoupen rutil, apatit, zirkon a rudní minerály. Styk leptynitů se svory je většinou velmi ostrý. Jen ojediněle lze pozorovat krátký přechod do svorů. Jedná se horninu dodnes ne zcela jasné geneze. Dříve byla známa pod názvem aplitická ortorula. Svým minerálním složením se leptynity blíží nejvíce kyselým vulkanitům a tufům keratofyrového typu. Ukázkové (i když uměle odkryté) výchozy výše uvedených popsaných hornin lze spatřit v zářezech lesních svážnic v prostoru Smuteční, Měděné či Francouzské cesty. Leptynity vytvoří pevné krystalické podloží v údolí Ztraceného potoka a budou zastoupeny na minimálně 1/3 spodní části lanovky a sjezdovek na Smrk, a z 1/2 na spodní části úseku lanovky a sjezdovky pramen Kyselky Vlašský hřeben. Při povrchu jsou tyto horniny spíše jen navětralé a mechanicky rozpadlé (klasická kostkovitá odlučnost rozpadlá hornina vypadá, jako by byla uměle mechanicky zpracována), na svazích vytváří polohy deluviálních svahových uloženin, ve kterých převažují písčité a kamenité (vesměs velmi dobře propustné) hlíny s často převažujícími až dominantními úlomky podložních rozvětralých hornin. Jizerské ruly Jizerské ruly budují severní část krkonošsko-jizerského krystalinika ve frýdlantském výběžku, kde se stýkají s nejstaršími granitoidními horninami okraje lužického žulového masivu, rumburskou žulou a zawidowským granodioritem. Jizerské ruly představují pestrý soubor různě silně usměrněných granitoidních hornin, od tence laminovaných rul s charakterem migmatitů přes horniny typicky ortorulového vzhledu až po slabě deformované granity. V zájmovém území převládají jednoznačně ruly s plástevnatou strukturou. Usměrnění rul je podmíněno především uspořádáním slíd v tenkých laminách či mázdřitých shlucích s čočkovitě protáhlým tvarem živcových vyrostlic. Proměnlivý je nejen stupeň usměrnění, ale i struktura rul. Zastoupeny jsou jak typy stejnoměrně zrnité i porfyrické, drobně, středně i hrubě zrnité. Tato plástevnatá dvojslídná rula vesměs s dobře vyvinutou břidličnatou stavbou tvoří naprosto dominantní horninový typ v prostoru masivu Smrku a Vlašského hřebene. Na samotném vrcholku Smrku (v jeho vrcholových partiích) je vyvinuta kataklastická, zčásti zbřidličnatělá, drobně až středně zrnitá porfyrická dvojslídná žula až rula. Horninu poznáme makroskopicky snadno podle výrazných (2-4 cm velkých) vyrostlic živců a až 1 cm velkými vyrostlicemi křemene, často modravé až šedomodré barvy. Tato hornina je naprosto charakteristická a nezaměnitelná pro vrcholovou partii Smrku. Jakkoli se struktura a textura jizerských rul značně mění, jejich minerální obsah zůstává poměrně stálý a vyrovnaný. Podstatnou měrou se na něm podílí draselný živec (perthitický mikroklin), plagioklas (kyselý oligoklas, albit) a křemen, občas s modrým zabarvením. Vzájemný poměr muskovitu a biotitu kolísá. Téměř ve všech rulách můžeme najít stopy tlakového postižení minerálních součástek. Projevuje se to zejména v rozlámání a odrolení živcových a křemenných zrn, zohýbání lamel v plagioklasech, roztrhání slídových lupínků, chloritizací biotitu apod. Většina autorů považovala dříve postkrystalinní deformace za hlavní příčinu vzniku paralelní stavby jizerských rul. Ruly označují v podstatě za různě silně deformovanou rumburskou žulu, tedy za pravé ortoruly, z nichž si jen některé uchovaly svou reliktní neusměrněnou 8

9 granitickou stavbu. V posledních letech se naopak většina geologů přiklání k názoru, že jizerské ruly vznikly nikoli deformací více méně utuhlých žul, ale různě pokročilou metasomatickou granitizací starších komplexů krystalických břidlic. Plástevnaté dvojslídné ruly s dobře vyvinutou břidličnatou stavbou tvoří naprosto dominantní horninový typ v prostoru masivu Smrku a Vlašského hřebene. Budou zastoupeny na minimálně 2/3 horní části lanovky a sjezdovek na Smrk, z 1/2 na horní části úseku lanovky a sjezdovky pramen Kyselky Vlašský hřeben budou tvořit takřka celou trasu lanovky a sjezdovky Jizerská chata Vlašský hřeben. Při povrchu jsou tyto horniny většinou navětralé a mechanicky rozpadlé, na svazích vytváří polohy deluviálních svahových uloženin, ve kterých převažují písčité a kamenité (vesměs velmi dobře propustné) hlíny s často převažujícími až dominantními úlomky podložních rozvětralých hornin. Na svazích Smrku se však vyskytují poměrně rozlehlé úseky, kde rozpadlé ruly vytvářejí rozsáhlá kamenná moře. Tyto úseky jsou bez jakéhokoli pokryvu, budou jen velmi obtížně upravitelné pro úseky sjezdových tratí (nutnost dovážet zeminu na jejich překrytí). Kvartérní pokryvné útvary Čtvrtohory začínají radikálním ochlazením a změnou klimatu a odehrál se v nich i závěr morfologického vývoje Jizerských hor. V pleistocenu pronikl kontinentální skandinávský ledovec dvakrát (v halštrovském a sálském glaciálu) až k samotnému severnímu úpatí Jizerských hor. Samotné vrcholy Jizerských hor však byly zaledněny pouze omezeně. Na svazích obrácených směrem do Frýdlantské kotliny jsou významné deluviální svahové sedimenty tvořené jílovito-hlinitými a písčitými uloženinami (zde zejména v prostoru jižně nad Novým Městem pod Smrkem). Místy se na jejich vzniku podílel i splach vodou, čímž vznikly dejekční kužely s hrubším až balvanitým materiálem. Intenzivním mrazovým větráním byly v prostoru Měděnce, ale zejména Smrku, přemodelovány skalní výchozy na hranaté tvary a mrazové sruby s navazujícími rozsáhlými suťovými poli a kamennými moři z ostrohranných úlomků a hranáčů, rozvlečených po svazích gravitací a soliflukcí při střídavém tuhnutí a tání. Nejlépe jsou tyto tvary vyvinuty na výchozech plástevnatých rul na severozápadních a jihozápadních svazích Smrku, kde vznikly a zůstaly zachovány kryoplanační terasy a další kryogenní tvary. S postupným rozvojem vegetace vznikl i dnešní půdní pokryv. Geodynamické jevy, sesuvy aktivní, sesuvy pasivní Dle registru sesuvných území České geologické služby (Geofondu Praha) se v zájmovém hodnoceném území nenalézají žádné svahové deformace aktivní ani ostatní. Poddolovaná území Polymetalické zrudnění zejména pyrhotinu s arzenopyritem, chalkopyritem, méně i galenitem, tetraedritem nebo sfaleritem je nejlépe vyvinuto v západní části pruhu na Měděnci. V době největšího rozkvětu bývalo na Novoměstsku na sto důlních děl, štol a šachet. Zejména sportovní areál na Měděnci prochází přes řadu starých důlních děl a poddolovaných území, která dnes nejsou jednoznačně vymezena. Dle registru poddolovaných území Geofondu Praha se v zájmovém hodnoceném území výstavby sportovního areálu Měděnec Smrk nalézá rozsáhlé poddolované území Nové Město pod Smrkem s řadou evidovaných starých a hlavních důlních děl (zákres v příloze č. 2). Výpis databáze GEOFONDU Praha (poddolovaná území jsou přílohou č. 3). 9

10 Ložiska nerostných surovin, výhradní, nevýhradní, prognózní Dle registru ložisek nerostných surovin Geofondu Praha se v zájmovém hodnoceném území nenalézá žádné takové ložisko. Historická ložiska Sn a W rudy dnes nejsou bilancována. Chráněná ložisková území Dle registru ložisek nerostných surovin Geofondu Praha se v zájmovém hodnoceném území výstavby sportovního areálu nenalézá žádné takové ložisko. 5. Pedologické poměry Pedologické poměry jsou v úzkém kontaktu s podmínkami geologickými. Hlavní peneplenizační procesy zde probíhaly pravděpodobně již před oligocénem. Saxonské pohyby výškově zdůraznily krkonošsko-jizerský blok. Z původně relativně zarovnaného reliéfu byl patrně v průběhu neogénu snesen mocný plášť chemogenních zvětralin. V bazální ploše vznikly úvalovité paleodeprese jako základ hydrografické sítě. Ty směřovaly v případě posuzovaného zájmového území do prostoru frýdlantského výběžku. Čtvrtohory začínají nejprve radikálním ochlazením a změnou klimatu a odehrál se v nich i závěr morfologického vývoje Jizerských hor. V pleistocenu pronikl kontinentální skandinávský ledovec dvakrát (v halštrovském a sálském glaciálu) až k samotnému severnímu úpatí Jizerských hor, o které se v podstatě opřel. Samotné vrcholy Jizerských hor však masivně zaledněny nebyly. Opakované přiblížení ledovcového čela se však odrazilo v intenzivní periglaciální činnosti. Stopy po drobných ledovcích se dají vystopovat zejména na severních svazích Jizerských hor (kary v uzávěrech Holubího, Sloupského a Ztraceného potoka). V periglaciálních podmínkách se uplatnila gelivace také na hranách severních svahů a ve vrcholových partiích vznikem kryoplanačních srubů, teras a autochtonních kamenných a blokových moří, popřípadě soliflukčních kamenných a blokových proudů. Intenzivním mrazovým větráním byly v prostoru Měděnce, ale zejména Smrku přemodelovány skalní výchozy na hranaté tvary a mrazové sruby s navazujícími rozsáhlými suťovými poli a kamennými moři z ostrohranných úlomků a hranáčů, rozvlečených po svazích gravitací a soliflukcí při střídavém tuhnutí a tání. Nejlépe jsou tyto tvary vyvinuty na výchozech plástevnatých rul na severozápadních a jihozápadních svazích Smrku, kde vznikly a zůstaly zachovány kryoplanační terasy a další kryogenní tvary. Na svazích obrácených směrem do Frýdlantské kotliny jsou vyvinuté významné deluviální svahové sedimenty tvořené především jílovito-hlinitými a písčitými uloženinami (zde zejména v prostoru jižně nad Novým Městem pod Smrkem). Místy se na jejich vzniku podílel i splach vodou, čímž vznikly dejekční kužely s hrubším až balvanitým materiálem. S postupným rozvojem vegetace vznikl i dnešní půdní pokryv. V zájmovém území výrazně převládají až dominují zejména podhorské a horské skeletové půdy, které přecházejí v nejvyšších horských polohách do horských a lesních kamenitých půd. Ty se vyznačují nedostatkem živin. Rozsáhlá suťová pole a kamenná moře tvořená z ostrohranných úlomků a hranáčů, rozvlečených po svazích, pak nejsou pokryta žádným půdním pokryvem ani krytem. 10

11 6. Hydrogeologické poměry Ve smyslu platné hydrogeologické rajonizace území České republiky (M. Olmer, J. Kesl Hydrogeologické rajony, VÚV Praha 1990) je hodnocené zájmové území součástí hydrogeologického rajonu 641 Krystalinikum Krkonoš a Jizerských hor. Z hydrogeologického hlediska je ve všech podložních krystalických horninách intenzivnější oběh podzemní vody vázán pouze na nehluboké pásmo připovrchového rozpojení (puklinová propustnost rozpukaných a částečně rozvětralých ortorul, svorů, fylitů i leptynitů ) do hloubky maximálně m a mimo to na proměnlivě mocný zvětralinový plášť (průlinová propustnost svahových sutí). Jsou zde tak vyvinuty dvě zvodně, které spolu do značné míry souvisejí. Mělká podzemní voda cirkuluje v sutích a svahových hlínách. Velikost průlinové propustnosti se velmi rychle mění v horizontálním i vertikálním směru. To je příčinou, že hladina podzemní vody se na některých místech vyskytuje těsně pod úrovní terénu, místně se odvodňuje v periodických vývěrech (údolí potoků, pramenní vývěry). Pro stávající využívaná prameniště (Frýdlantská vodárenská společnost) jsou z hydrogeologického hlediska proto naprosto rozhodující zvodnělé svahové uloženiny, na které je geneticky vázána převážná část jímaných zásob podzemní vody. Převažuje zde omezená průlinová propustnost s gravitační migrací podzemní vody při bázi kvartérního pokryvu směrem do údolí. Pramenní zářezy a jímky tak jímají mělce podpovrchovou zvodeň vázanou na deluviální svahové uloženiny, vyloučit však nelze ani to, že některé objekty jsou situovány do míst s částečnou dotací podzemní vody vázanou na hlubší puklinový oběh. V souvislosti se sklonem svahů i báze zvětralin a v důsledku poměrně značného sklonu hladiny mělké podzemní vody dochází v této zvodni (a tím i ve vlastních jímacích objektech) k velmi rychlé a výrazné reakci na atmosférické srážky a klimatickou situaci obecně (nepříznivé období tzv. holomrazů či dlouhých období sucha koncem léta a počátkem podzimu). V důsledku toho jsou vydatnosti jednotlivých jímacích objektů v průběhu kalendářního roku (ale i v průběhu jednotlivých let) velmi rozkolísané. Druhá, podložní zvodeň je lokálně vyvinutá v metamorfovaných krystalických horninách krkonošsko-jizerského krystalinika, které jsou pouze velmi omezeně puklinově propustné. Významnější zásoby podzemní vody jsou v těchto horninách vázány výhradně na připovrchové pásmo rozpojených a rozvětralých hornin, popřípadě na zvodnělé puklinové systémy a tektonické linie. Dotace do této zvodně je zprostředkovávána zejména infiltrací mělké podzemní vody z nadložních sutí. K jejímu odvodnění dochází zpravidla skrytými vývěry zpětně do svahových sutí či do vodních toků (zejména v nižších partiích). Vzhledem k vzájemnému propojení obou zvodní a dotaci podzemních vod výhradně z atmosférických srážek jsou kvalitativní parametry u obou zvodní prakticky shodné. Jedná se o podzemní vody s kyselou chemickou reakcí a velmi nízkou mineralizací, která je do jisté míry závislá na kvalitě atmosférických srážek. Charakteristický je zde nízký obsah dusíkatých látek a chloridů a relativně větší koncentrace síranů (důsledek přínosu síranů ze spalin). 11

12 Prakticky celé hodnocené zájmové území zasahuje do Chráněné oblasti přirozené akumuluce vod Jizerské hory. Hranice je prakticky shodná s CHKO Jizerské hory. Vyhlášena byla nařízením vlády ČR č. 85/1981 Sb. ze dne 24.června 1981 o chráněných oblastech přirozené akumulace vod. Zdroje přírodních léčivých a minerálních vod Do zájmového území zasahuje ochranné pásmo zřídelní struktury Lázní Libverda. Hranice ochranného pásma je vymezena v příloze č.1. Zřídelní struktura je vázána na styk krkonošsko-jizerského žulového masivu a krystalických hornin. Jedná se o studené alkalické kyselky sycené juvenilním oxidem uhličitým. Původně zde bylo pět pramenů: Mariin, Kristiánův, Vilémův, Josefin a Eduardův, všechny nedaleko stávající kolonády. Dnes jsou minerální vody jímány třemi hlubinnými vrty hloubky od 130 do 190 m. Podzemní vody obsahují až 1700 mg/l volného oxidu uhličitého, 62,5 mg/l kyseliny křemičité, 0,5 mg/l fluoru a vyznačují se zvýšeným obsahem radonu a radia V údolí Ztraceného potoka pod Měděncem vyvěrají ze země tzv. divoké minerální prameny. Z původně tří je dnes zachovalý pouze dolní pramen, krytý dřevěnou stříškou. Právě do tohoto prostoru se předpokládá situování tří dolních stanic lanových drah (jedna na Měděnec, druhá na Vlašský hřeben, třetí na Smrk). 7. Zdroje pitné vody a ochranná hygienická pásma zdrojů vod Do zájmové hodnocené plochy zasahuje celá řada ochranných hygienických pásem zdrojů pitné vody. Provozovatelem a vlastníkem vodárenské soustavy je Frýdlantské vodárenské sdružení se sídlem ve Frýdlantě. Nové Město p. Smrkem gravitace Prameniště Nové Město pod Smrkem gravitace slouží jako jeden ze zdrojů pitné vody pro Nové Město pod Smrkem. Vlastní prameniště je situováno cca 500 m jižně až jihovýchodně od obce do severních svahů kóty Měděnec (777 m n.m.) v místě zvaném U liščí farmy. Vlastní prameniště se skládá z 5 jímacích zářezů, sběrné jímky a vodojemu s čerpací stanicí (tzv. dolní prameniště) a dvou skupin jímacích zářezů, sběrné jímky, servisní šachty a akumulačního vodojemu (tzv. horní prameniště). Jímání vody je tak provedeno dle dochované dokumentace celkem sedmi skupinami drenážních zářezů a jednou pramenní jímkou. Prameniště je propojeno s prameništěm Tábor. Jímací soustava včetně obou vodojemů zde byla vybudována v počátcích minulého století. Dochovaná technická dokumentace staveb je z výše uvedených důvodů i zde minimální. Z dolního prameniště je voda čerpána do vodojemu na horním prameništi, dále pak vodárenská soustava funguje jako gravitační. Surová podzemní voda je z jímacích zářezů a jímek horního prameniště svedena do zemního akumulačního vodojemu, kde je následně upravována chlorací. V prameništi je jímána mělce podpovrchová podzemní voda prakticky jednotného genetického typu. Vydatnost prameniště a jednotlivých zářezů je vzhledem k jeho morfologické pozici do značné míry ovlivněna zejména množstvím atmosférických srážek a v dlouhodobém průměru dosahuje cca 3-4 l/s. 12

13 Povolený roční odběr podzemní vody: m3/rok ( m3/měs) Prameniště se skládá ze dvou větví, které jsou provozovatelem označeny jako Dolní a Horní prameniště. Západně od tohoto prameniště je situováno ještě další samostatné prameniště Tábor. Situace je přehledně znázorněna v přílohách č. 5 Dolní prameniště Sestává ze dvou jímacích zářezů, sběrné jímky a zemního vodojemu. Ze zemního vodojemu je voda čerpána do akumulačního vodojemu do Horního prameniště. Zemní vodojem a čerpací stanice Objem vodojemu činí 200 m3, ve vodojemu je instalováno čerpadlo, které gravitačně jímanou vodu z jímacích zářezů čerpá do prostoru horního akumulačního vodojemu. Vodojem má gravitační přepad, který je zaústěn do terénu. Vlastní jímací systém prameniště Prameniště sestává z celkem 5 drenážních jímacích zářezů v délce 78 metrů a jednou pramenní jímkou. Drenážní potrubí je dle archivních zpráv provedeno z kameniny, obloženo je lomovým kamenem a štěrkem s několika betonovými přepážkami. Svrchu je opatřeno betonovou ochrannou deskou, která současně zachycuje i povrchové vody. Z jímacích zářezů je voda vedena kameninovým potrubím Js 150 mm do sběrné jímky. Z prostoru jímky je voda vedena litinovým potrubím Js 150 mm délky cca 150 m do vodojemu s čerpací stanicí. Horní prameniště Sestává ze dvou skupin jímacích zářezů o celkové délce přes 180 m (levá skupina 5 zářezů, pravá skupina 2 zářezy), jedné pramenní jímky, několika sběrných jímek, servisní šachty a zemního akumulačního vodojemu. Ze zemního vodojemu je voda rozvedena gravitačně do obce. Zemní vodojem a čerpací stanice Objem vodojemu činí 300 m3. Betonový zemní vodojem má gravitační přepad, který je zaústěn do terénu. V prostoru vodojemu je instalováno dávkovací zařízení na úpravu vody (chlorace). Vlastní jímací systém prameniště Prameniště sestává z celkem dvou skupin drenážních jímacích zářezů v celkové délce přes 180 m a jedné pramenní jímky. Drenážní potrubí je i zde dle archivních zpráv provedeno z kameniny, obloženo je lomovým kamenem a štěrkem s několika betonovými přepážkami. Svrchu je opatřeno betonovou ochrannou deskou, která současně zachycuje i povrchové vody. Z jímacích zářezů je voda vedena kameninovým potrubím Js 200 a Js 125 mm přes sběrné jímky do akumulačního vodojemu. Odběr podzemní vody měřen instalovaným vodoměrem na potrubí Js 200 mm pod akumulačním vodojemem. Celková vydatnost prameniště je silně závislá na atmosférických srážkách. Maximální vydatnost prameniště: 9,5 l/s 13

14 Minimální vydatnost prameniště: 4,3 l/s Geneze podzemní vody: jímána je mělce připovrchová zvodeň vázaná na zvětralinový pokryv podložních ortorul. Charakter jímání: gravitační prameniště s přepadem nadbytečné vody do terénu (vodoteče). Lázně Libverda gravitace Prameniště Lázně Libverda gravitace slouží jako zdroj pitné vody pro Lázně Libverda. Vlastní prameniště je situováno cca 600 m východně od obce do severních svahů kóty Kočičí kameny (611 m n.m.) poblíže Jizerské chaty. Jímání vody je provedeno třemi drenážními zářezy, které jsou svedeny do sběrné jímky, odsud je voda vedena do akumulačního vodojemu a z něho rozvodem do obce. Jímací soustava včetně vodojemu zde byla vybudována v počátcích minulého století. Z tohoto důvodu neexistuje žádná technická dokumentace staveb. Situace prameniště včetně vodoprávního rozhodnutí je přílohou č. 6. Celá vodárenská soustava funguje jako gravitační. Surová podzemní voda je z jímacích zářezů a jímek svedena do zemního vodojemu, kde je následně upravována chlorací. V prameništi je jímána mělce podpovrchová podzemní voda prakticky jednotného genetického typu. Vydatnost prameniště a jednotlivých zářezů je vzhledem k jeho morfologické pozici do značné míry ovlivněna zejména množstvím atmosférických srážek a v dlouhodobém průměru dosahuje od 1 do 3 l/s. Povolený roční odběr podzemní vody: m3/rok (8 000 m3/měs) Předmětná vodárenská soustava, která je situována na ppč. 910/3 je v prameništi Lázně Libverda tvořena v současné době následujícími vodohospodářskými objekty a zařízeními: Zemní vodojem Objem dvoukomorového vodojemu činí 130 m3, sestává z armaturního komory a kruhové betonové nádrže. Na zásobním litinovém řadu Js 100 mm je provedena podzemní trojdílná přerušovací komora. V této komoře je provedeno i přerušovací potrubí hlavního řadu, aby byl snížen tlak. V prostoru vodojemu je instalováno dávkovací zařízení na úpravu vody (chlorace). Vodojem má gravitační přepad, který je zaústěn do terénu. Objekt uzamčen. Vlastní jímací systém prameniště Prameniště sestává z celkem 3 drenážních jímacích zářezů v délce 60 metrů. Drenážní potrubí je provedeno z kameniny, obloženo je lomovým kamenem a štěrkem s několika betonovými přepážkami. Svrchu je opatřeno betonovou ochrannou deskou, která současně zachycuje i povrchové vody. Z jímacích zářezů je voda vedena kameninovým potrubím Js 150 mm do sběrné jímky č. 1. Tu tvoří betonová jímka vybavená veškerými armaturami, provedena je jako dvoukomorová. Ze sacího prostoru je ze zmíněné jímky voda vedena litinovým potrubím Js 80 mm délky cca 100 m do sběrné jímky č. 2, do níž je zaústěna i voda z dalšího jímacího zářezu. Ocelovým potrubím Js 100 mm poté pokračuje gravitační vodovod směrem do vodojemu. 14

15 Odběr podzemní vody měřen instalovaným vodoměrem. Celková vydatnost je silně závislá na atmosférických srážkách. Maximální vydatnost prameniště: 3,0 l/s Minimální vydatnost prameniště: 1,2 l/s Geneze podzemní vody: jímána mělce připovrchová zvodeň vázaná na zvětralinový pokryv ortorul. Charakter jímání: gravitační prameniště s přepadem nadbytečné vody do terénu (vodoteče), voda není do jímacích objektů čerpána, pouze gravitačně natéká. Hajní potok Prameniště Hajní potok slouží jako zdroj vody pro úpravnu vody pro obec Bílý Potok. Vlastní jímání je situováno do horních partií Hajního potoka pod kótou Tišina. Jímání vody je prováděno přímým odběrem z toku Hajního potoka, odsud je voda vedena do úpravny vody v Bílém Potoce, dále do akumulačního vodojemu a z něho rozvodem do obce. Situace prameniště, ochranného pásma včetně vodoprávního rozhodnutí je přílohou č. 6. Vlastní jímací systém Odběrové místo je situováno na Hajním potoce v jeho horní části (viz příloha). Geneze podzemní vody: jímána je voda z povrchového toku 8. Povrchové vodní toky Masiv Smrku představuje ve své vrcholové hřbetnici rozvodnici hlavního evropského rozvodí mezi labským a oderským povodím a tedy pomořím Severního a Baltického moře. Do povodí Jizery náleží toky pramenící na východní straně masivu Smrku, všechny ostatní pak stékají na našem území do Smědé. Hlavní rozvodnice pak sleduje vrchol Paličníku, Plochého vrchu, Černého vrchu a přes Jizeru pokračuje dále na Holubník. Zájmové území je protkáno poměrně hustou sítí povrchových toků. Všechny se vlévají do řeky Smědé. Na severních úbočích Smrku pramení Lomnice, která se v prostoru nad Purkmistrovým mostem stéká s řadou menších přítoků a následně protéká mezi Měděncem a Rapickou horou směrem k Novému Městu pod Smrkem. Na západních úbočích Smrku pramení Ztracený potok, který se v prostoru nad pramenem Kyselky stéká s řadou dalších menších toků a pokračuje hlubokým údolím mezi Svinským vrchem a Měděncem dále do Frýdlantské kotliny, kde se následně vlévá do Lomnice. Uvedená vodoteč představuje nejdůležitější a nejvodnatější povrchový tok v zájmovém území. Třetím vodním tokem, který zasahuje do zájmového prostoru více méně okrajově, je Libverdský potok, pramenící na jižních svazích Svinského vrchu. Charakteristiky vodních toků z hlediska plochy povodí, průměrných dlouhodobých srážek na povodí, průměrných dlouhodobých ročních průtoků jsou přílohou č. 4 (údaje HMÚ, pobočka Ústí nad Labem). 15

16 Nutno podotknout, že se jedná o horské bystřinné toky, se značnou spádovou křivkou. Vodnatost výše uvedených dvou (Lomnice, Ztracený potok) by umožnila případné umělé zasněžování lyžařských tratí. Nutné by bylo vybudování několika umělých vodních nádrží, které by zajistily dostatečnou akumulaci vody, protože přímým odběrem z toku by nebylo možné vodu (z důvodů zachování minimálních sanačních průtoků) odebírat. 9. Vlivy na vodu Z hlediska charakteru odvodnění území může dojít v důsledku rozsáhlého odlesnění a prováděním zemních prací (výkopů pro pokládku rozvodů vody pro zasněžování, kabelových tras, náspů, výstavby sjezdových tratí) k částečné změně konfigurace terénu, což může vyvolat změnu odtokových poměrů jak povrchových, tak mělce připovrchových podzemních vod. Tato obava ze strany provozovatele vodních zdrojů (Frýdlantské vodárenské sdružení) bude existovat zejména v ochranných pásmech vodních zdrojů. Vlivy na hladinu podzemních vod Možné ovlivnění hladiny mělkých podzemních vod lze očekávat v místech hlubších zářezů nově budovaných přístupových cest, sjezdových tratí, kde může v případě, že jsou budovány v zářezu, docházet k dílčímu odvodnění zemin a hornin. Obvykle nejsou větší výrony vody v těchto zářezech patrné, dochází zde však ke snížení hladiny podzemní vody nebo alespoň ke snížení její přirozené vlhkosti (důsledek je prosychání stromů při okrajích sjezdovek, které jsou v hlubších zářezech). Obecně lze konstatovat, že k lokálnímu ovlivnění hladiny podzemní vody může dojít pouze u nejsvrchnější, kvarterní zvodně. Hladina podzemní vody u hlouběji uložených puklinových zvodní nebude předpokládanou výstavbou zastižena a tudíž ani jakkoli dotčena. Změny proudění podzemních vod a vlivy na vydatnost vodních zdrojů Nová výstavba a zejména značný rozsah zemních prací v souvislosti s možnou výstavbou lyžařských areálů, budováním sjezdovek, výrazné odlesnění a další zásahy mohou způsobit změny hladiny kvartérní připovrchové zvodně. K ovlivnění režimu podzemních vod může obecně dojít především v oblasti budování hlubších zářezů (narušení proudění a odtokového režimu podzemní vody v zářezu). Vliv na kvalitu podzemní vody Mělké podzemní vody mohou být dotčeny výstavbou (popřípadě dlouhodobým provozem) v případě, že nebudou dodržena ochranná opatření před úniky nebezpečných látek, a to zejména při výstavbě v oblastech, kde je zvýšená hladina podzemní vody či v přímém okolí pramenišť. Kromě toho je potřeba, aby se případné nové komunikace, sjezdovky či výkopy nestaly drenážním prvkem, který by sváděl či dokonce odváděl mělké podzemní vody a tím snižoval hladinu podzemní vody v okolí. 16

17 Nepříznivě na kvalitu podzemní vody připovrchové zvodně může působit i odstranění slabě propustných krycích vrstev (předpokladem snad ale je, že sjezdovky a další plochy se postupně zatravní). Při posuzování dlouhodobého vlivu provozu a údržby sjezdových tratí na podzemní vody je třeba brát v úvahu, že zdrojem možného znečištění mohou být jednak motorová vozidla upravující sjezdové tratě (rolby úkapy paliva a maziv, výfukové zplodiny), jednak vlastní umělý sníh, pokud jsou do vody při jeho výrobě přidávány komponenty pro snižování tání sněhu (například salmiak). Vzhledem ke skutečnosti, že části sjezdovek prochází OPVZ I. a II. stupně, měla by být samozřejmost, že tyto ani jiné obdobné chemikálie nebudou pro přípravu umělého sněhu využívány. Příloha č.8 FOTODOKUMENTACE 17

18 Vodojem na prameništi Nové Město pod Smrkem Údolí Ztraceného potoka v prostoru vývěru pramene kyselky 18

19 Pramen Kyselky v údolí Ztraceného potoka Informační tabule u pramene Kyselky 19

20 Měděnec pohled od Streitova obrázku Pozůstatky důlních prací na Měděnci důlní dílo Oukrop 20