Umění. Cesty Sokotra: Skrytá perla Arabského moře. Zážitky. Technologie nás inspirují i fascinují. Expert. Závody NASCAR: Zažijte Ameriku!

Transkript

1 U n i e p r o r o z h o d č í a m e d i a č n í ř í z e n í Č R Umění Olgoj Chorchoj: Technologie nás inspirují i fascinují Cesty Sokotra: Skrytá perla Arabského moře Zážitky Závody NASCAR: Zažijte Ameriku! Expert Prezident Notářské komory ČR Martin Foukal říká: Smyslem notářství je právní prevence a předcházení sporům

2

3 satisfakce 3/2011 Obsah Editorial 03 Recenze 05 Lidé z Unie 06 Šéfredaktor Satisfakce a PR manažer Unie Miroslav Mašek: Rád se setkávám s lidmi, kteří mají co říct Expert 08 Prezident Notářské komory ČR Martin Foukal říká: Smyslem notářství je právní prevence a předcházení sporům Umění 12 Olgoj Chorchoj: Technologie nás inspirují i fascinují Ochutnávka 17 MINACH: Death by Chocolate Neziskovka 18 Nadační fond proti korupci: Nebát se a nekrást a ne nakrást si a nebát se Luxus 20 Pedro s Tabacos: Váš expert na doutníky Móda 22 Kamila Vodochodská: Život zasvěcený stylu České greeny 30 Grund Resort Golf&Ski: Golf v podhůří Krkonoš Publicistika 34 Jan Cága: Indish Connected Klient 40 Martin Havlík: Do práce je třeba vložit i duši Pozvánka 42 Prague Fashion Weekend: Světová módní událost v centru Prahy Cesty 44 Sokotra skrytá perla Arabského moře Akt 50 Jiří Steiger Zážitky 52 Závody NASCAR: Zažijte Ameriku! Brno 56 Další slavná vila zachráněna Cesty za golfem 58 Podzimní únik za golfem do Španělska Volný čas 62 Tančící manažerky Osobnost 66 Jiří Berousek mladší: Cirkus musí jít pořád dopředu Vinotéka 70 Víno z Alsaska k sushi? Ano, Gyotaku! Bydlení 72 Divian Dream: Pro klidný spánek po rušném dni Auto-moto 74 Aston Martin Vantage V8 S: Britská klasika se sportovní duší Styl 78 Luc Pirlet: Skvělá vína pro každý den Kultura 80 Kaleidoskop 82 Partner 84 Benke Aikell: Leaders Magazine oslovuje lidi se smyslem pro kvalitu Právní téma 86 Konkurz jako první způsob řešení úpadku Editorial Miroslav Mašek Vážení čtenáři, číslo magazínu Satisfakce, které jste právě otevřeli, je oproti všem předchozím specifické. Nejde přitom o jubilejní vydání ani o číslo završující jubilejní ročník. Nejedná se ani o zařazení nových rubrik i když některé v obsahu skutečně najdete. Ona specifičnost vychází z pocitů, s nimiž redakční tým Satisfakci 3/2011 vytvářel. V první polovině června totiž lifestylový magazín Unie dosáhl dosud největšího úspěchu ve své pětileté historii, když zvítězil v kategorii Klasická firemní média prestižní soutěže Česká cena za PR a byl tak ohodnocen jako nejlepší firemní časopis v České republice. Tento úspěch nás velmi potěšil vždyť většinu přihlášených periodik pro zadavatele produkují renomované PR agentury, zatímco celou Satisfakci vytváří interní tým Unie. Kromě radosti v nás však vítězství vyvolalo i další pocity. Jedním z nich byla zvýšená zodpovědnost. Náš magazín se těší oblibě vás, čtenářů, dlouhodobě se vysoko umisťuje v různých soutěžích a nyní v jedné z nich dosáhl i nejvyšší mety. A abychom si všechnu tuto pozitivní zpětnou vazbu zasloužili, nesmíme usnout na vavřínech a přistupovat ke každé stránce časopisu ještě zodpovědněji a se stále novými nápady. Věříme, že tento náš přístup je znát i z letošního podzimního vydání. A co v tomto vydání najdete? Třeba rozhovor s ředitelem slavného cirkusu Jiřím Berouskem, prezidentem Notářské komory ČR Martinem Foukalem nebo zakladateli proslulého designerského studia Olgoj Chorchoj. Další články vás zavedou na gríny do Španělska, na závodní okruhy NASCAR do USA nebo na ostrov Sokotra s unikátní flórou a faunou. Přejeme pěkné zážitky i příjemné čtení. foto archiv tiráž Satisfakce. Lifestyle magazín Unie pro rozhodčí a mediační řízení ČR. Vydavatel: Unie pro rozhodčí a mediační řízení ČR, a. s., Mlýnská 13, Brno, unie@urmr.cz, IČ: Šéfredaktor: Mgr. Miroslav Mašek, miroslav.masek@urmr.cz Redakce: Unie pro rozhodčí a mediační řízení ČR, a. s., Cejl 91, Brno, tel.: Spolupracovníci: Karel Hájek, Lenka Pospíšilová, Jiří Salik Sláma, Vojtěch Gabriel Grafické zpracování a DTP: Kobra Design, s. r. o., Jana Uhra 12, Brno, tel.: , info@kobra.cz Tisk: Tiskárna Didot, spol. s r. o., Jihlavská 2f, Troubsko, Brno-venkov, tel.: , info@stuare.cz Inzerce: Miroslav Mašek, tel.: , miroslav.masek@urmr.cz Periodicita: čtvrtletník Místo vydávání: Brno Evidenční číslo: MK ČR E Zdarma, neprodejné

4 now available in Brussels LEADERS MAGAZINE now available in B PHOTO COVERAGES FROM TOP EVENTS CONCERTS SEMINARS CONFERENCES GALA EVENINGS INTERVIEWS WITH TOP PEOPLE CULTURE BUSINESS POLITICS SPORTS PR ARTICLES, ANALYSIS AND MUCH MORE Leaders Magazine focuses on lifestyle, interviews, business, culture and luxury products and covers many important and interesting events. Our readers are people from diplomatic society, government officials and decision makers in business. The targeted distribution is cca copies including 1400 pcs to the top EU officials in Brussels. Leaders Magazine publikuje rozhovory s význanými osobnostmi obchodní, politické, umělecké a kulturní sféry a přináší fotoreportáže z důležitých společenských událostí v ČR. Našimi čtenáři jsou osoby s rozhodovacími pravomocemi v diplomatické, státní a soukromé sféře. Cílená distribuce je cca ks včetně 1400 ks představitelům EU v Bruselu. For Full Electronic Version Go To

5 recenze Recenze Maršíková, J.: Insolvenční řízení z pohledu dlužníka a věřitele. Příručka zejména pro neprávníky. 2. vydání. Praha: Linde Praha, 2011, 448 stran, 750 Kč. Připraveno ve spolupráci s nakladatelstvím LINDE PRAHA, a. s. Co v knize najdete? Praktická příručka provede své čtenáře, právníky i neprávníky, tím nejjednodušším způsobem problematikou insolvenčního řízení. V úvodu knihy naleznete slovník pojmů z insolvenčního práva, dále je formou otázek a odpovědí proveden výklad jednotlivých fází insolvenčního řízení. Závěr pak obsahuje návod na vyplnění zákonem předepsaných formulářů. Součástí příručky je také aktuální znění insolvenčního zákona. Komu je publikace určena? Všem osobám, které se vyskytují na straně dlužníků nebo věřitelů v insolvenčním řízení. Tyto osoby se mohou přímo jako fyzické osoby zúčastnit insolvenčního řízení nebo mohou vystupovat v pozici zástupců firem, organizací a institucí v tomto řízení. Výklad je dobře pochopitelný i pro neprávníky, protože je proveden jednoduše a srozumitelně formou otázek a odpovědí. Snahou autorky je pomoci účastníkům insolvenčního řízení, kteří se často ztrácejí v zákonem používané terminologii a kterým poté není zcela jasné, jakými procesními postupy a právními akty mají efektivně realizovat svá práva. Autorka Jolana Maršíková pracuje dlouhá léta jako konkurzní a insolvenční soudkyně a má bohaté zkušenosti s tím, že zejména pro neprávníky je orientace v insolvenčním právu velice obtížná. Řekli o nás... Ing. Svatopluk Mikuška, GOLD GROUP s. r. o. Ing. Tomáš Burián, VPO Protivanov, a. s. Jako s prostředkem předcházení sporů jsme s arbitráží velmi spokojeni. A totéž platí i o situaci, kdy ke sporu skutečně dojde. Naše rozhodčí žaloba byla Unií bez odkladů přijata a postoupena k řešení rozhodci. Na základě důkazů byl pak bez průtahů obvyklých u soudu vydán i rozhodčí nález, podle něhož měla být nařízena exekuce vůči dlužníkovi. A co se nestalo ještě než k nařízení exekuce došlo, dlužník nám celý závazek i s příslušenstvím promptně zaplatil. Abychom dále zefektivnili využívání rozhodčího řízení našimi pracovníky, objednali jsme si u Unie firemní školení zaměřené na praktické aspekty arbitráže. Obchodníci VPO Protivanov zde měli příležitost více proniknout do tematiky rozhodčího řízení, lépe pochopit proces arbitráže od zavedení po vedení sporu i dotázat se na případné nejasnosti. Za klíčovou pak považuji především závěrečnou část, v níž nás lektorka seznámila s vhodnými argumenty vůči zákazníkovi, který má negativní postoj k rozhodčímu řízení. Velmi přínosné jsou pro naši společnost i poskytnuté vzory dokumentů zejména uznání závazku. Firemní školení vedené lektory Unie bych doporučil každé společnosti, která chce rozhodčí řízení ve své každodenní praxi využívat skutečně účinně. text Miroslav Mašek 04-05

6 text Andrea Martinová, foto Barbora Zbořilová lidé z Unie

7 Šéfredaktor Satisfakce a PR manažer Unie Miroslav Mašek: Rád se setkávám s lidmi, kteří mají co říct Získal zkušenosti v různých typech médií s mnoha stránkami novinářské práce. Rozumí si s diktafonem, fotoaparátem, editorem webu i sociálními sítěmi. I proto Miroslav Mašek už čtvrtým rokem pečuje o komunikaci Unie. Od dětství měl blízko k historii zajímal se o dějiny válek i k přírodě jeho původním snem bylo stát se veterinářem. Zároveň rád četl i psal. Na gymnáziu proto přemýšlel, kterou z těchto oblastí si vybrat jako povolání a která zůstane jen koníčkem. Vždy jsem měl rád biologii, ale časem jsem si uvědomil, že nechci být zavřený někde v laboratoři. Naopak mě pořád více bavilo setkávat se s lidmi, zachycovat jejich myšlenky a diskutovat o nich. Také jsem se stále intenzivněji zabýval vojenskou historií, tak jsem se rozhodl pro maturitu z humanitních oborů a přijímací zkoušky na Masarykovu univerzitu, kde se dala historie a žurnalistika studovat v kombinaci. A zkoušky naštěstí vyšly, vzpomíná Mašek. Mgr. et Mgr. Miroslav Mašek narodil se v roce 1983 v Plzni studium na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, obor Historie studium na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity, obor Mediální studia a žurnalistika externí přispěvatel deníku Rovnost sekretář redakce a recenzent knih odborného časopisu Mediální studia přispěvatel do časopisů Metropolis, Aktivně, Sever a dalších spoluorganizátor konferencí z oboru médií, redaktor newsletteru Interface se zaměřením na transfer technologií, externí spolupracovník Masarykovy univerzity autor hesel z moderních dějin pro on-line encyklopedii Cojeco.cz od 2007 šéfredaktor magazínu Satisfakce a PR manažer Unie pro rozhodčí a mediační řízení ČR, a.s. Na škole jsem chtěl vypilovat stylistiku a naučit se zajímavě psát. Na škole se věnoval hlavně psaní a moderním dějinám, vybíral si volitelné předměty zaměřené na tištěná média a vojensko-hospodářskou historii. Jeho cílem bylo na žurnalistice vypilovat stylistiku a naučit se zajímavě psát, od historie očekával získání všeobecného přehledu a souvislostí. Nebylo jednoduché studovat dva obory, z nichž každý byl zaměřen jinak žurnalistika kladla důraz na získání a zpracování informací, historie spíše na učení faktů a postihnutí trendů. Postupně jsem se ale prokousával dál, popisuje Miroslav Mašek. Jak studium pokračovalo, uvědomil si, že bez praxe nebude mít po škole šanci se jako novinář uplatnit. Začal hledat příležitosti, jak se prosadit do médií a publikovat své texty. Jeho první zkušeností se stala spolupráce s Brněnským deníkem Rovnost: Přispíval jsem do inzertních příloh a zároveň dostal možnost vést studentskou stranu. Nabíral jsem zkušenosti, potkával nové lidi a díky spolupráci s nimi i s některými vyučujícími se mohl zapojovat do dalších projektů. Hodně mi dala práce pro redakci odborného časopisu Mediální studia, externí psaní na různorodá témata do magazínů, příprava konferencí s mezinárodní účastí i zapojení do propagace univerzity vytvářením brožur a dalších materiálů. Díky účasti na těchto projektech přičichl k mnoha činnostem psaní, organizování událostí, propagaci, administrativě a hlavně komunikaci s lidmi. Víceméně z nutnosti jsem také začal fotografovat. A i když zpočátku se mi do toho moc nechtělo, nakonec se z fotografování stal jeden z mých největších koníčků, říká Mašek. Chtěli jsme jít jinou cestou než ostatní cestou čtivého a atraktivního časopisu. V roce 2007 se od kolegů dozvěděl, že Unie pro rozhodčí a mediační řízení ČR uvažuje o založení vlastního časopisu a vytváří jeho koncepci. Dostal se do kontaktu s vedením a už při prvním setkání se s ním domluvil na spolupráci: Nejdříve jsem měl fungovat jako konzultant a přispěvatel. Pak ale vyvstala potřeba najít člověka, který by celý projekt zastřešil a rozvíjel. Slovo dalo slovo a stal jsem se šéfredaktorem. Z mé strany k navázání spolupráce přispěla jednak atraktivita možnosti podílet se na vzniku nového magazínu, jednak se mi zalíbil princip nacházení spravedlnosti prostřednictvím rozhodčího řízení. Hlavním úkolem Satisfakce bylo už od počátku stát se neformálním nástrojem komunikace s klienty a partnery. Věděli jsme, že většina firemních časopisů má spíše podobu katalogu a často pouze zaplňuje odpadkové koše abonentů. Proto jsme chtěli jít úplně jinou cestou cestou čtivého a atraktivního časopisu, který nebude přinášet pouze informace z dění v Unii, ale také doporučení na trávení volného času, cestopisy, rozhovory se zajímavými osobnostmi nebo pozvánky na nevšední akce. A ukazuje se, že jsme zvolili správně: Od roku 2007 už vyšlo osmnáct čísel, Satisfakce se rozvíjí, udržuje si oblibu u čtenářů a získává úspěchy v soutěžích naposledy v červnu, kdy v soutěži Česká cena za PR 2010 zvítězila v kategorii Klasická firemní média a byla ohodnocena jako nejlepší firemní časopis, vysvětluje Mašek. Satisfakce však není jediným komunikačním nástrojem Unie, který má Mašek na starost: Jak společnost rostla, začaly narůstat i její aktivity včetně těch společenských a komunikace s veřejností, klienty apod. Já zároveň získával stále rozsáhlejší znalosti v oblasti mimosoudních metod řešení sporů. Obojí se logicky propojilo, stal jsem se PR manažerem Unie a pečuji o všechny typy jejích výstupů: kromě magazínu o webové stránky, elektronický newsletter, profily na sociálních sítích, brožury atd. A co ho na této práci nejvíce baví? Setkávat se s lidmi, kteří mají co říct. Také mě vždy fascinovala bohatost češtiny náš jazyk umí rozlišit i nejjemnější nuance. Rád s jeho pomocí vyjadřuji, co je potřeba, a předávám lidem informace nejen o Unii, uzavírá Miroslav Mašek. čemu neodolám dobré hudbě hlavně jazzu, blues a ska zahrání si na klarinet kvalitnímu pivu fotografování krajin co nemusím brzké vstávání romantické komedie a mýdlové opery neprofesionalitu hrušky 06-07

8 expert text a foto Miroslav Mašek Prezident Notářské komory ČR Martin Foukal říká: Smyslem notářství je právní prevence a předcházení sporům 08-09

9 Má bohaté zkušenosti z doby státního i svobodného notářství, před rokem 1993 se podílel na vzniku Notářské komory ČR a v jejím čele stojí dodnes. Martin Foukal je však úspěšný také v dalších oborech výborně hraje na několik hudebních nástrojů a jako automobilový závodník poráží i renomované soupeře. Jak Notářská komora ČR vznikla a jaké má postavení? Notářská komora ČR vznikla na základě zákona o notářích obnovujícího notářství jako svobodné povolání v roce Je tvořena regionálními komorami sdružujícími notáře daného území, které koresponduje s obvody krajských soudů. Především koordinuje činnost regionálních komor a řídí notářskou stavovskou politiku. Usiluje o sjednocování postojů regionálních komor, o vzájemnou informovanost ohledně organizace školení a jejich naplňování odbornými tématy. Dále se na úrovni komory projednávají důležité rozpočtové otázky. Významné jsou též záležitosti politické ve vztahu k politikům v čele s ministrem spravedlnosti, ale i k mezinárodním institucím. Jde zejména o Mezinárodní unii notářství a Radu notářství Evropské unie, jejichž členem Notářská komora ČR je. Jaké úkoly plní regionální notářské komory? Zejména organizují pro notáře vzdělávací akce. Také dohlížejí, aby notáři platili příspěvky a měli zaplaceno povinné pojištění, zajišťují záležitosti technického rázu apod. Pečují tedy o jednotlivé notáře. Co se týče sítě regionálních notářských komor, je organizována v rámci sítě justiční jejich sídla odpovídají sídlům krajských soudů. Samotné notáře jmenuje ministr spravedlnosti do působnosti obvodu okresních či obvodních soudů. Já sám jsem například notářem jmenovaným do obvodu Okresního soudu Praha-východ a jsem členem Notářské komory v Praze, kde má sídlo Krajský soud v Praze, tedy komory pro oblast středních Čech. Jak vlastně notářství v naší zemi vzniklo? Bylo to už ve 13. století, kdy sem Přemysl Otakar II. jako osvícený panovník pozval boloňského učence Henricia z Izernie, který u nás položil základy notářství. Myslím, že přenesení části kompetencí ze státu na privátní osobu byla geniální myšlenka. Nezatěžuje to státní pokladnu, neboť funkci nevykonává státní úředník placený z rozpočtu a za služby notáře platí pouze ti, kteří je skutečně spotřebují. Navíc stát dostane část peněz od notáře v podobě daní zpět. Je však potřeba tento institut správně nastavit a chápat, aby byl opravdu funkční. Jaká je role prezidenta komory? Zahrnuje mnoho jednání, dopisů, podpisů i příkazů bance nesu odpovědnost za hospodaření komory. Řídím zasedání prezidia, účastním se školení notářů, koncipientů a kandidátů, informuji o aktuálním dění v legislativě i politice dotýkající se notářské činnosti u nás i v zahraničí. Aktuálně připravuji podklady pro celostátní konferenci, kterou chystáme na říjen, přebírám dokumenty pro zahraniční cesty apod. Plním řadu reprezentativních povinností navenek i dovnitř. Funkce prezidenta je čestná, vykonávám ji vedle své hlavní činnosti notáře. Je to náročné, ale vidím v tom smysl a těší mě to, protože tato práce přináší viditelné výsledky. Notářství vytváří stabilitu ve společnosti, přináší jistotu ve vztazích, čímž získává respekt a uznání. Nesmírně si práce kolegů notářů vážím a myslím, že většina z nich k ní přistupuje velmi zodpovědně. V západní Evropě paradoxně dochází kvůli liberalizaci a globalizaci k oslabování notářství. Existují významné rozdíly mezi systémem notářství u nás a v zahraničí? V západní Evropě bylo notářství vždy vnímáno jako pevná součást justičního systému. Mám dojem, že tam paradoxně právě proto došlo k jistému podcenění potřeby notářství vědecky zkoumat analyzovat, bádat o něm a zdůvodňovat jeho existenci. Notářství se v těchto zemích hůře bránilo útokům na svou podstatu. Jeho reprezentace si neuvědomovala hrozbu, neboť se notáři v klasickém pojetí považovali za samozřejmou součást právního systému. Pod tlakem liberalizace, globalizace, konkurence jiných profesí a ekonomických tlaků zde dochází k oslabování notářství oproti původnímu silnému postavení. Naopak v zemích střední a východní Evropy, kde byla tradice notářství násilně přerušena komunistickým režimem, se svobodné notářství pracně budovalo, ale vznikalo na pevných základech a principech, které bylo potřeba zdůvodnit. Jejich zavádění bylo atakováno a tím prověřováno. Ale vše je relativní, včetně oslabování základního modelu notářství z historického hlediska. Můžete tuto relativitu rozvést? Například francouzští notáři mají podobně jako většina evropských notářství ve výlučné pravomoci vše, co souvisí s věcnými právy k nemovitostem. Smlouvy kupní, darovací, zástavní, o věcných břemenech apod. jsou tak povinně sepisovány ve formě notářského zápisu. Na této činnosti se pochopitelně podílí velké množství notářů. Díky tomu jsou zápisy do veřejného rejstříku pozemkových knih či katastru důvěryhodné. Na notářích v popsané oblasti leží celá tíha odpovědnosti. V České republice v současnosti zřejmě není prosaditelné, aby se notáři uvedené kompetence, ale i odpovědnosti, zhostili výlučně. Počet notářů u nás dosahuje 451, pokud by však měli tuto činnost provádět, mohl by se několikanásobně zvýšit. Záleží jen na politické vůli, zda potenciál notářství pro vytvoření bezpečného právního prostředí využít a delegovat na něj další pravomoci. Potěší mě upřímnost, lidskost a cit že za sebou jako notář zanechávám něco pozitivního pocit jistoty a bezpečí když někdo dělá svou práci poctivě a zodpovědně Naštve mě falešnost, necitlivost a neupřímnost korupce, chamtivost a sobectví

10 Jak vy sám chápete podstatu notářství? Jde o přenesenou pravomoc státu na notáře k sepisování veřejných listin o právních úkonech, k čemuž se váže nestrannost, nezávislost, pevný tarif či numerus clausus. Proto jsou na osobu notáře kladeny vysoké nároky. Přístup do této profese musí být logicky omezený regulovaný státem. Samotnou hlavní myšlenku a smysl notářství představuje právní prevence a předcházení sporům. Když za mnou přijdete s prosbou, abych vám sepsal třeba kupní smlouvu, je mou povinností oběma stranám objektivně vysvětlit jejich postavení a všechna rizika. I to, kdo v kterém okamžiku tahá za kratší či delší konec provazu a co se s tím dá dělat. A pak veřejnou listinu na základě této konzultace vyhotovit. Málokdo přitom ví, že když má notářský zápis se všemi náležitostmi, drží v ruce cennou listinu s vyšší důkazní silou. Tvrdí-li totiž někdo, že údaje v ní obsažené nejsou pravdivé, musí to dokázat u soudu. To je mnohem těžší, než kdybyste měl pouze soukromou listinu a to i sepsanou advokátem. Minulý režim považoval notářství za odpadiště justice, díky čemuž se v něm koncentrovali morálně kvalitní lidé. Co vnímáte jako největší slabinu stávajícího českého systému? Pokud jsem se v naší debatě věnoval nemovitostem, tak právě již zmíněný stav vlastnických práv k nim. Vidím to do budoucna jako závažný problém. Jednou z cest by zde mohlo být přiznání rozdílu mezi veřejnou listinou sepsanou notářem a listinou soukromou. Na notáře je vkládána velká odpovědnost například za to, že musí odmítnout úkon, který je v rozporu s právem či dobrými mravy. Notář zkrátka musí sepsat právně bezvadnou listinu, která v budoucnu obstojí v případě sporu, zatímco nikdo jiný se takto ke klientovi stavět nemusí. Je potřeba také správně vnímat možnosti přezkumu katastrálním úřadem. Ten nemůže převzít odpovědnost za právně bezchybnou smlouvu. Pouze přezkoumává oprávněnost prodávajícího nakládat s nemovitostí dle informací z předložené listiny v porovnání se stavem zapsaným v katastru nemovitostí. Nezkoumá náležitosti kupní smlouvy z hlediska občansko- či obchodněprávního. Správnosti zápisu v katastru aniž by za to ovšem katastrální úřad mohl, vyplývá to z celkového nastavení systému se však nedá beze zbytku věřit, na rozdíl od někdejších pozemkových knih. Roli notáře tedy vidím v tom, že by zde měl sestavovat perfektní smlouvy ve všech ohledech. Co naopak považujete za výhodu našeho notářství? Jako velkou výhodu stávající generace notářů vidím to, že většina z nich profesně vyrůstala ještě v době státního notářství za minulého režimu. Tzn., že si toto povolání prioritně nevybrali lidé, kteří by v něm hledali byznys. Byli skromní, počítali s tím, že budou plnit ukládané povinnosti. A našli v tom smysl, protože i v těžkých dobách se jim základní principy notářství podařilo udržet. Navíc bylo notářství považováno za jakési odpadiště justice, takže se v něm často objevili i ti režimu nejméně pohodlní: morálně velmi kvalitní lidé, kteří pak měli možnost vychovávat své nástupce. Nebyli to zkrátka a priori kariéristé, teprve v roce 1993 se z nich shodou historických událostí stali jak já říkám kvazi podnikatelé. Notářství je totiž svobodné povolání, které stojí na podnikatelských základech, nicméně s velkým omezením jak výdělku daného pevným tarifem, tak samotné činnosti, kterou nelze kombinovat třeba s jinou podnikatelskou výdělečnou činností. Jinak řečeno, velkou výhodou naší generace je podle mě spolehlivost, kterou prokázala. Proto se domnívám, že si veřejnost i politici k tomuto právnickému stavu mohli vytvořit dostatečnou důvěru a mohli by mu svěřit některé další kompetence, běžné v jiných zemích. Jednak by to pomohlo více odbřemenit justici, jednak dále posilovat právní jistotu. Hovořil jste o prevenci vzniku sporů a zodpovědnosti vůči stranám. Taková práce dost připomíná roli mediátora Notáři už dlouho působí i jako mediátoři například mnoho doutnajících sporů mezi dědici je za jejich aktivní účasti vydiskutováno, objasněno a zahlazeno. Důležitou roli hraje citlivost notáře a jeho zkušenosti. Mnohdy se sourozenci léta nestýkali a panuje mezi nimi napětí. V takových situacích je dobré jim dát prostor, aby si mohli vyříkat věci o samotě. Když se k nim po chvíli vrátíte a vidíte, že to mělo smysl, máte radost a můžete se pokusit je přivést zpět k nespornému projednání dědictví v mnohem přátelštější atmosféře. Notář je tak často tím, kdo musí citlivě vstoupit do rodinných vztahů a kdo je může i výrazně pozitivně ovlivnit. Snažím se vést lidi k tomu, že dobré vztahy v rodině jsou cennější než majetek, který by se na první pohled mohl zdát prioritní. Je to moc hezká práce Máte při svém vytížení čas i na koníčky? Ano, snažím se docela urputně chránit si volný čas. Jednou z mých velkých zálib je od dětství hudba hraju na kytaru, foukací harmoniku, housle a klavír. V poslední době ale času přece jen moc není, takže si zahraju většinou při rodinných oslavách. Naše rodina je muzikální a skoro každý na něco hraje. Rád si také večer sednu ke klavíru a zahraju alespoň pár taktů to není tak časově náročné, protože klavír na rozdíl od kytary nemusíte vybalovat z pouzdra. (smích) Kdysi hlavně za studií jsem hrával v takřka profesionálních souborech, třeba i na prknech Divadla ABC v Praze. Neměli bychom zapomenout ani na váš další koníček automobilismus. Jezdíme s bratrem automobilové závody na okruzích, v Hondě S2000 v kategorii do dvou litrů. Vše v amatérské rovině, ale moc mě to baví a chráním si termíny, v nichž jsou vypsané závody mezinárodního mistrovství ČR. Loni se nám dařilo, skončili jsme celkově druzí. Úspěchů už bylo více, tak jsem si nedávno ve vší skromnosti udělal polici na poháry, takovou malou síň slávy. (smích) No a určitě nesmím zapomenout na rodinu, radost z dětí a malého vnuka Kuby. Ten mě nabíjí energií. Najednou ztratíte zábrany, lezete po čtyřech po zemi a házíte po sobě polštáře JUDr. Martin Foukal narodil se v roce 1953 v Olomouci 1978 absolvoval Právnickou fakultu Karlovy univerzity 1980 stal se státním notářem v Benešově 1983 stal se státním notářem v Praze-východ 1993 stal se notářem v obvodu Okresního soudu Praha-východ 1993 stal se prezidentem Notářské komory České republiky 2002 stal se členem Stálé rady Mezinárodní unie notářství 2004 stal se výkonným redaktorem časopisu Ad notam 10-11

11 Úhel pohledu Magazín Satisfakce, který držíte v rukou, vytváříme už od počátku jako čtivý lifestylový časopis, v němž najdete pestrou skladbu rubrik a témat. Nicméně jedná se o firemní periodikum Unie pro rozhodčí a mediační řízení ČR, které přináší také informace o dění v naší společnosti i v oblasti rozhodčího řízení a obchodního práva obecně. Vedle ostatních bloků, v nichž se můžete dočíst o aktivitách Unie, bych se zde s vámi od nynějška rád pravidelně podělil o informace a postřehy z naší společnosti, její činnosti, oboru rozhodčího řízení i ekonomiky jako takové. Dosavadní měsíce letošního roku nebyly nejen pro český trh dvakrát příznivé. Přes opakované ujišťování z úst některých politiků a ekonomů, se kterými jsme byli dlouho konfrontováni, krize přetrvává a přináší podnikatelům velké potíže. V posledních týdnech se v médiích stále častěji mluví o další krizové vlně, na kterou především finanční trhy zareagovaly stejně prudce jako v době jejího vypuknutí před třemi lety. Tato část krize však nezačala na samotných finančních trzích, její počátek lze spatřovat ve veřejných financích. Ty nebyly v pořádku ani před krizí a vývoj posledních let jim rozhodně nepřidal. Ukazuje se, že polovičatá řešení, všechny podpůrné záchranné fondy a balíčky opatření selhaly a problémy jen odsunuly. Nikoliv však o roky, jak si nejspíše největší optimisté přáli, ale pouze o několik měsíců. Snaha evropských představitelů, respektive především evropských, připomíná boj s větrnými mlýny známého románového hrdiny. Zdá se, že obdobně jako on nemají představu, s čím vlastně bojují, či nemají odvahu předmět boje pravdivě pojmenovat. O to hůře pak sám boj probíhá. Na druhou stranu je třeba přiznat, že problémy nevznikly teď a že čas pro dobrá řešení dávno minul. Síly a zdroje na tento boj/neboj však rychle docházejí. Do problémů se po Řecku dostávají další státy, u nichž se obdobný vývoj dal již dlouho předpokládat, avšak kde se pro změnu těchto výhledů neuskutečnilo prakticky nic. Riziko další fáze krizového období ve skutečnosti poklesne, až se začne řešit pravá příčina problémů stále strměji rostoucí rozpočtové schodky, které dosahují astronomických rozměrů. Evropská centrální banka nyní zasáhla na trzích dluhopisů a intervenovala svými nákupy ve prospěch úrokových sazeb ohrožených států jižní Evropy. De facto tak ale rezignovala na snahu udržet v eurozóně bezinflační prostředí. Pokud se tato prognóza stane skutečností, foto Petr Šebl naše koruna bude díky úzkému napojení na Euro a závislosti české ekonomiky na zahraničním obchodu vtažena do podobného víru událostí. To vše se bohužel přímo dotýká běžných ekonomických subjektů působících napříč hospodářským spektrem. A že v předchozích měsících nebyl žádný důvod k jásotu, víme přes zmíněné ubezpečování o konci nejhoršího všichni, kdo se staráme o chod společností či jsme do ekonomiky jiným způsobem zapojeni. Důkazem může být vývoj počtu insolvenčních návrhů v naší zemi. Nejenže neklesá, naopak, za první pololetí letošního roku je o celých 56 procent vyšší než za stejné období roku loňského. V březnu poprvé překročil číslo 2000, což se zopakovalo i v květnu a červnu. A nic nenasvědčuje tomu, že by se trend měl v nejbližší době změnit. Ruku v ruce s ním jde stále se horšící platební morálka odběratelů. Samozřejmým důsledkem je rostoucí počet i objem sporů řešených jak soudy, tak rozhodci. Rozhodčí řízení je obzvlášť za této situace nástrojem, který dokáže pomoci podnikatelům rychle a efektivně získat, co jim patří, stejně jako odbřemenit přetíženou justici. Bohužel, i přesto některé instituce, soudy a dokonce i firmy arbitráž a priori odsuzují a jednotlivé případy, v nichž došlo k jakémukoliv pochybení, zobecňují a medializují. To vrhá špatné světlo i na kvalitní a prověřená rozhodčí centra, stejně jako na samotný institut rozhodčího řízení. Tyto problémy byť nepřímo zasahují také Unii. Věřím však, že takových situací bude ubývat a že Unie celou svou historií, činností, filozofií, firemní kulturou i otevřeností dává dostatečně zřetelně najevo, že jí jde především o nalézání spravedlnosti v duchu jejího poslání: vytváření spravedlivého obchodního prostředí, v němž každý získá to, co mu právem náleží. Oblastí rozhodčího řízení hýbe i dlouho plánovaná a připravovaná novelizace rozhodčího zákona. Byť nové znění zatím nebylo schváleno Parlamentem ČR, je velmi pravděpodobné, že příští rok novela nabyde účinnosti. Abychom subjektům používajícím v dokumentech rozhodčí smlouvy (doložky) zakládající pravomoc rozhodců sdružených při Unii umožnili včas se připravit na změny plynoucí z novelizace, rozhodli jsme se na plánované legislativní úpravy reagovat v předstihu. Naši právníci vytvořili nové doporučené znění rozhodčích smluv, které plně odpovídá dikci zákona v současné i novelizované verzi. Tento krok jsme podnikli s cílem eliminovat jakékoliv potíže či nejasnosti, které by při užívání původních doložek ve světle novely mohly nastat. Podrobněji vás o změnách, novém znění doporučených doložek a související problematice seznámíme v této Satisfakci na straně 65. Když zpětně zhodnotím poslední měsíce vývoje Unie, mohu s potěšením konstatovat, že i přes ne zrovna ideální celkovou situaci na trhu se naší společnosti podařilo zrealizovat některá důležitá opatření a dosáhnout zajímavých úspěchů. Počátkem roku jsme přistoupili k restrukturalizaci, jejímž cílem bylo jednak zefektivnění procesů uvnitř Unie, jednak zkvalitnění komunikace mezi odděleními a další zrychlení administrativy. Byť se zavádění změn neobešlo bez problémů, s odstupem času již lze říct, že restrukturalizace plní svoji roli a pomáhá našemu týmu odvádět lepší výkony. Mezi výjimečné úspěchy lze zařadit vítězství magazínu Satisfakce v soutěži Česká cena za PR (i o něm se dočtete na jiném místě tohoto čísla), stejně jako navázání některých prestižních partnerství např. s úvěrovou pojišťovnou Euler Hermes Čescob, vzdělávací agenturou top vision nebo vydavatelstvím Leaders Magazine. Dále nás velmi potěšilo i to, že střelec na trap David Kostelecký, jehož Unie sponzoruje, získal na srpnovém mistrovství Evropy individuální stříbro a týmové zlato. Blahopřejeme a držíme palce na zářijový světový šampionát v Bělehradu, který bude důležitým měřítkem pro olympijskou nominaci na příští rok do Londýna. Karel Hájek předseda představenstva Unie pro rozhodčí a mediační řízení ČR, a.s.

12 umění text Lenka Pospíšilová, foto archiv studia Olgoj Chorchoj: Technologie nás inspirují i fascinují Sáňky si z letošního zimního předávání Czech Grand Design pamatuje snad každý. Jejich autoři Michal Froněk a Jan Němeček, držitelé ocenění Grand designér roku 2010 spolu pracují už od studií. Na počátku si zvolili vskutku bizarní název. Dnes prý již designérsko-architektonický tým zlého ducha zvládnul a původní obsah názvu, hrozivého podzemního červa, překonal. Proč jste si vybrali jako název právě jméno tvora, který na první seznámení zrovna sympatie nebudí? Naše studio už je dvacet let staré/mladé. Tehdy na začátku 90. let jsme jako studenti UMPRUM dostali šanci vystavovat na milánském veletrhu Salone del Mobile. Bylo třeba, abychom pro odborníky, novináře i veřejnost byli nějak uchopitelní, tak jsme si vymysleli tuto bizarnost. Chtěli jsme, aby to znělo východně, aby to lidi iritovalo nebo alespoň zarazilo. V Mongolsku Olgoj Chorchoj sice představuje spíše temné síly, ale myslíme, že jsme už toho démona v nás zvládli, takže to zase tak negativisticky nebereme. Dnes, když už jsme seriózní designéři a architekti, bychom si asi dali jiný název nebo pracovali jen pod svými jmény. Nakonec může se třeba za rok stát, že se budeme nazývat jen jmény, ale teď je to takto. Nedávno k nám volala nějaká paní sekretářka a říkala: Dobrý den, můžete mě spojit s vaším šéfem, panem Chorchojem? Také k nám chodí dopisy třeba s adresou: Michal Froněk Olgoj, Libeňský ostrov Chorchoj a podobné zmatky.

13 Diplomové projekty našich studentů většinou končí jako reálný výrobek. Kolik za ty roky vaším studiem prošlo lidí? Ne, že bychom byli tak pořádkumilovní, spíš jsme bordeláři, ale občas v něčem máme systém, takže zrovna tohle si píšeme. Máme zaznamenaného každého spolupracovníka a stážistu. Aktuálně je nás tu asi deset, designérskou sekci vedeme my, architektonickou Ondřej Kopečný a Juraj Smoleň. V téhle sekci jsou ještě Štěpán Abt, Kateřina Hroncová a Srbka Sanja Keser, také s námi ve volných chvílích spolupracuje student architektury Honza Šrámek. S designem nám pomáhají dva z našich studentů dlouhodobě Daniel Gonzalez a nově Jakub Pollág. Baví vás učit? Určitě. Chodíme tam jednou za týden a je to takové celé v letu, ale vše potřebné se stihne. Studenti dostanou úkoly a vědí, že se tím budou živit a že když to budou dělat špatně, umřou hlady. Vidí, jak to dělají ostatní designéři, učí se jeden od druhého, takže to jde strašně rychle. Hlavně máme seznam asi dvaceti firem, se kterými spolupracujeme třeba IKEA, Elektrolux, Staropramen, NIKE, Remoska, Bohemia Machine, Prim, Kavalier Glass, TON, Mmcité Navrhují se předměty běžné spotřeby jako zapalovače, lavičky, nábytek, lampy, ale i drobná architektura, třeba výstavní expozice nebo houseboaty Každý semestr se podaří něco zrealizovat a postoupit do běžné produkce. Většinou diplomové projekty opravdu končí jako reálný výrobek. To nás těší. Je třeba hezkou věc zasadit do správného kontextu. Co vás přimělo rozšířit pole působnosti od designu k architektuře? M. F.: Miluju drobné předměty, jsem jimi fascinovaný. Možná je to frustrace ze 70. let, kdy tady nic nebylo. Věci tehdy nebyly úplně nekvalitní, protože se lety vyprecizovala výrobní metoda, nicméně ta frustrace ze spotřebního zboží, aut, oblečení Ta tu byla. A klidně to shodím, jsem prostě estét, mám rád krásné věci Spíš by vysvětlil psychoanalytik, proč to tak dělám, ale sleduju, co se děje všude ve světě, různě to kombinuju a baví mě to aplikovat v českých podmínkách. Ale proč vlastně architektura Protože když už se udělá hezká věc, je třeba, aby byla zasazená ve správném kontextu. Úplně prapůvodně jsme s Honzou přešli od detailu k celku. Zatímco architekti se od celkového konceptu dostanou až ke klice, my jsme si to obrátili. J. N.: Bylo to docela logické dostat se k průmyslovému designu bylo téměř nemožné, tak jsme začali vytvářet nábytkové solitéry. Pár klientů si u nás objednalo interiéry a architektura logicky následovala. Teď už díky kolegům ve studiu zvládáme i urbanismus. Myslím, že právě šíře záběru je naší největší výhodou. Jaká je vlastně ve vašem studiu dělba práce? Studio stojí na dvou pilířích. Jeden z nich je architektura návrhy nových staveb i rekonstrukce privátních domů. A to skromnějších kolem čtyř miliónů i náročných s téměř neomezeným rozpočtem. Navrhujeme také veřejné budovy, kde se kombinují kanceláře s bydlením, a třeba i obchody. Těmto projektům se věnujeme spolu se sedmi nebo osmi architekty, a pak spolupracujeme s několika firmami, které se zabývají projekční a manažerskou činností. Design je pro nás zábavný, protože si můžeme dřív sáhnout na hmatatelné výsledky. Milujeme vzorování ve sklárnách a nábytkových firmách. Neumíme navrhovat moc šablonovitě. Každý projekt začíná na čistém stole, i když je samozřejmě třeba dodržet určitá pravidla včetně analýzy, co klient chce a co dané území unese. A je nám celkem jedno, jestli je to novostavba nebo rekonstrukce. Nevadí nám ani puristické rekonstrukce, kdy se opravuje třeba funkcionalistická stavba. Jak to tedy bylo a je s někdejší továrnou na šunku, kterou jste rekonstruovali? Šunkárna je historický industriální objekt, pro který jsme navrhovali velkou rekonstrukci. Zároveň je to přesně ukázka charakteru naší práce. Jsou tam nové elementy, nová hmota, která nenavyšuje objem, ale mění funkci. V místě střechy, kde se sušila a udila šunka, jsou dnes mezonetové byty s terasami. Tvar střechy se výrazně změnil a z původního krovu zůstal rudiment zastřešená souvrať horizontálního řetězového přepravníku, které říkáme holubník a ve které je dnes malý byt majitelky. V mírně mondénním prostoru sídlí kreativní týmy, redakce časopisu, bydlí se tam. Žije to, je tam kavárnička, kde se všichni scházíme, pozorujeme takové to kdo s kým, co má kdo na sobě M. F.: Holešovice pozoruju dvacet let, protože jsem z Letné a v Holešovicích pracuju. V této lokalitě je teď spousta kanceláří, architektonických studií a následně se proměňuje zdejší societa, což je zajímavé sledovat. J. N.: Já jsem se v Holešovicích narodil, v našem dnešním studiu měl dřív ateliér můj otec sochař. Je na Libeňském ostrově, který už vlastně patří do Libně, ale já to tak nikdy nevnímal od dětství jsem chodil z Holešovic na ostrov a zpátky. I teď chodíme na jídlo spíš do Holešovic. Zažil jsem tu ještě staré plavecké domky, fungující továrničky i zimní sklady jablek v pískařských lodích. A teď se můžu aktivně podílet na proměně Holešovic na moderní čtvrť vyhledávanou umělci a architekty. Chtěli jsme navodit pocit, jaký má šestileté dítě ve světě dospělých. Co vás přimělo udělat na vídeňský veletrh zvětšený nábytek, aby dospělý viděl, jak se cítí dítě, které leckam nevidí a nedosáhne? Spolu se studiem Makkink & Bey z Holandska a studiem Claesson Koivisto Rune ze Švédska, což je poměrně hvězdná společnost, jsme byli osloveni, abychom připravili něco na zahájení Design Weeku ve Vídni v nádherném prostředí Lichtenštejnského paláce. Každý dostal k dispozici jednu komnatu. Chtěli jsme navodit pocit, jaký má šestileté dítě ve světě dospělých vše je tak veliké a nedostupné. Vzali jsme naše návrhy, které v normální velikosti vyrábí TON, Květná, Ardeco, Kavalier, Křehký nebo Jirsa, a jen jsme je nechali udělat dvakrát tak velké, aby poměrově odpovídaly pohledu dítěte. Také se to jmenovalo Zpátky do dětství. Byla to opuštěná scéna setkání stůl, dvě židle, karafy na víno a vodu, nedopité sklenice, váza, svícen a popelník s dýmkou. Hrozně nás bavilo vytvářet dvojnásobné předměty a výrobci nás v tom maximálně podpořili. Často to bylo docela složité, když třeba takový čtyřmetrový stůl z masivního dubu musí nést osm lidí. Sami jsme si až na místě uvědomili, že sál je také dvakrát větší než normální místnost: dveře čtyři metry vysoké, strop asi osm, takže to rozměrově odpovídalo. Pokud byl sál bez lidí, všechno vlastně působilo normálně, teprve v poměru k divákům vynikla ta absurdita. A lidi strašně bavilo lézt po těch židlích. Popíjeli mezi tím šampaňské, potýkali se s měřítkem, bylo to docela dekadentní a splnilo to svůj účel. Možná byl náš přístup maličko prvoplánový, ale v tomhle kontextu skvěle fungoval. Ve vedlejší komnatě byly vystaveny kvalitní předměty Claessona, Koivista a Runeho, nádoby vyrobené ve spolupráci s Lobmeyerem a Wiener Silber Manufactur. Fantastický design, ale de facto to nikoho moc nezajímalo. Když vystavíte ve stometrovém sále nádobí na stole, tak to příliš nezaujme

14 Používáte tradiční technologie, třeba ručně foukané sklo, na druhé straně ale také poslední výdobytky techniky. Čím je daná volba? Už koncem školy jsme měli možnost pracovat v renomovaných italských studiích. Odmítli jsme. My jsme designovou revoluci chtěli udělat u nás, což byl brutální omyl, do dneška to mnohde nefunguje. Většina majitelů, kteří tehdy podivuhodnými způsoby zprivatizovali různé firmy, je neuměla řídit a zkrachovala. Dneska je tu několikátá vlna šéfů, kteří už pochopili, že bez marketingu a reklamy nic neprodají a umřou. Ale do té doby jsme léta přešlapovali na místě. Neříkám, že ve všech oborech, ale západní země jsou opravdu velmi daleko před námi. Až poslední tři nebo čtyři roky se tu něco děje, naše firmy jsou vidět na zahraničních veletrzích a mají opravdu kvalitní věci. K tomu přispívá i fakt, že díky jistému zakonzervování a nulovému pokroku tu zůstaly technologie, které už na západě dáno vymizely. My jsme fascinovaní technologiemi a baví nás překračovat jejich hranice. Jsme architekti a designéři, kteří začínají od čistého papíru, snaží se dát věci vtip a vybrat patřičnou technologii. Spolupracovali jste se sklárnou v Květné. Vypadá to na pokračování, i když teď patří pod sklárnu ve Světlé, která je jinak zaměřená? Síla Květné je v historické tradici. Je to zázračné údolí, kde jsou geniální skláři, kteří umějí vyfouknout snad nejtenčí sklo na světě. Když budou mít dobrý marketing tedy dobrý katalog a obal a naváží správné kontakty, mohou skleničku prodat ve světě stejně draho jako konkurence. V současnosti vyrábí pro firmu Lobmeyer, která prodává jejich skleničky za sto až dvě stě euro za kus, zatímco v Květné ji koupíte za to samé v korunách. Bylo by smutné, kdyby to dopadlo stejně špatně jako třeba s nábytkářskou firmou UP Rousínov, ze které už zbyla jen obchodní značka. Výrobní závod neměl žádnou kvalitu, protože chyběly technologie a strojové vybavení. To by musel někdo trochu vykouknout za hranice Bez toho to prostě nejde. Pod vedením Maxima Velčovského vznikly krásné prototypy. My jsme pro ně také něco dělali, stůl a křesla se skříňkou, ale když se to zkalkulovalo, ukázalo se, že cena je brutálně nad úrovní konkurence a přitom kvalita se skoro nedala uhlídat. S technologickým zázemím, které tam bylo, takové věci nešly vyrábět, proto to dopadlo špatně. Raději ale mluvme o dobrých příkladech. Třeba TON. Má tradici, umí s ní hospodařit, nakoupili strojové vybavení, je tam pořádek, inovují, dávají peníze do marketingu a tepe to současností. Na milánském veletrhu se posouvají k evropským firmám. Od takových jako Zanotta nebo Kartell jsou na tom megavýstavišti vzdálení jen sto metrů, protože konkurují kvalitou i cenou. Snad jim to vydrží. My jsme s nimi začali spolupracovat minulý rok a viděli jsme ten tah na bránu. Kdekoliv vystavovali, získali nějakou cenu, od Red Dot přes Czech Grand Design k Innovation Award v Kolíně. A bude to přibývat, protože mají dobré produkty a už se o nich ví. Technologie jsou často tak inspirativní, že nás donutí udělat i něco mimo zadání. Jak vás napadlo navrhnout sáňky? Většinou, když přijdeme do nějaké továrny, máme jasné zadání udělat lampu, sklenici na víno a tak. Ale technologie bývají tak inspirativní, že nás to donutí udělat ještě něco úplně jiného. Pro TON jsme dělali židli a krom toho jsme si umínili udělat ještě něco, co by byl spíš marketingový tahák než typický produkt. Jerry Koza jim navrhnul řídítka na kolo, tak proč by to nemohly být sáňky. Přesně toto si dovolují světové firmy. Výrobce hodinek Hublot udělal loni shodou okolností také sáňky, vyvedené stejně luxusně jako jejich hodinky. Všude o tom psali a co je to stálo? Jednu kovovou formu. Experimenty tohoto typu jsou body navíc. A hlavně může něco líp prezentovat historickou technologii ohýbaného dřeva?

15 studio Olgoj Chorchoj Michal Froněk (narozen 1966) a Jan Němeček (narozen 1963) Vystudovali VŠUP, zpočátku se zaměřovali na sedací objekty a interiérový design, zanedlouho i na architekturu. Navrhují sklo, porcelán, nábytek, interiérové doplňky, hodinky, dýmky a další předměty, věnují se designu interiérů, rekonstrukcím historických objektů a industriálních budov, navrhování bytových domů a vil. Vystavovali např. v Moss Gallery v New Yorku, v londýnské galerii Vessel a na akcích Design Week. Od roku 1999 působí jako vedoucí Ateliéru designu výrobků na VŠUP v Praze. Získali různá designerská ocenění doma i v zahraničí, naposledy Czech Grand Design Jejich tvorba je zastoupena v řadě prestižních muzeí, mj. v Metropolitan Museum of Art, Corning Museum of Glass či Mudac. Jak to bylo s hodinkami Prim? Po patnácti letech, kdy jsme celkem často navrhovali věci do šuplíku, se to zlomilo a teď už se na nás pravidelně obracejí firmy, které chtějí návrhy pro sériovou produkci. Pro Prim jsme hodinky dělali už dřív. Nyní jsme navrhli dva typy hodinek cylindrických tvarů vysoustružených z masivního nerezu, platiny nebo jiného kovu, kde je stopa po nástroji přiznaná. Jsou podkosené a zároveň hodně subtilní a tenké, ciferník mají zpracovaný galvanoplastikou technologií, která se používá až u vyšších tříd hodinek. Stává se, že zakázka je původně na firemní hodinky, a následně klient svolí k sériové výrobě. U čtyř našich návrhů to byl také tento případ, ale teď máme klienta, který chce jen jeden exemplář. Vytvoří se prototyp z plastu, aby se vyzkoušely proporce, a pak už se to obrábí z masivního drahého kovu. Navrhovali jste něco i pro sebe? J. N.: Já pro sebe strašně nerad něco dělám asi jsem si vytvořil nějaký blok. Vím už předem, jaké problémy to přinese, jaké kompromisy budu muset udělat. Samozřejmě se tomu ale stejně sem tam nevyhnu. Když byly dcery malé, ptaly se: A tatínku, proč taky nebydlíme v takovém pěkném bytě, jaké v práci navrhujete? Naštěstí se nám před časem podařilo zrekonstruovat byt, i když úplně dokončený asi opravdu nikdy nebude. M. F.: Víte, jak je to s tou kovářovou kobylou. Nemám si ale na co stěžovat, mám krásný byt, dost velký, zrekonstruovaný, ani bych jiný nechtěl. Máme ty správné vypínače, ten kámen, co jsem chtěl, stejně bych jiný nedával Těmito věcmi se samozřejmě obklopuju. No, jedna žárovka v chodbě ještě visí od stropu a kabel od televize také není zapojený tudy, kudy by měl být, má to ještě mouchy. Ale rozhodně náš byt neoplývá jen skvosty současného designu. Na Vánoce plánuju navrhnout si velký stůl. Moje manželka je architektka, takže spolupracujeme a hecujeme se navzájem. Tedy spíš hecuje ona mě, takovým tím: Kdy už to bude? Je to prospěšné pro vztah, spolupracovat s manželkou? M. F.: Jojojo, my máme svou práci rádi a rozumíme si i po této stránce. Navíc Tereza už není v našem studiu, takže na stejném projektu pracujeme jen občas. Jaké předměty ještě rádi navrhujte? Fantasticky se spolupracuje se sklárnou Brokis na Vysočině, která vyrábí světla. Mimo jiné umí třívrstvé opálové sklo. Některá světla z její kolekce jsou už ve showroomech firmy Poliform. Pro Brokis děláme ve velkých uvozovkách umělecké ředitele a vybíráme další designéry, kteří pro ně pak něco navrhnou. Zrovna nám přišla reklama YSL, kde jsou muffiny Lucie Koldové, které právě oni vyrábí a za které byla Lucka navržená na Czech Grand Design. Připravila pro ně novou kolekci a my dvě. Všechno bude začátkem října na Designbloku. A pak to pocestuje zase dál, konkrétně na 100% Design do Londýna. Možná ještě trošku větší podíl máme v Bomma (Bohemia Machine), což je před rokem založená firma na výrobu a prodej současného českého skla. Ještě jsme stihli vyvzorovat nápojové sady klasiků, kteří nás pak bohužel navždy opustili nejdřív pan Vratislav Šotola a teď pan František Vízner. Je to hrozná škoda, oba toho mohli ještě tolik udělat Byla pro nás velká čest a radost s nimi spolupracovat. Na kolekci se ještě podílejí Jiří Pelcl, Maxim Velčovský, Studio Koncern a Mária Hostinová. No a právě teď se s firmami jako je Bomma, Brokis a Prim chystáme do Tokia na Design Week, kde budeme vystavovat studentské projekty a jejich stávající produkci. Tak to je plán na podzim

16 Arbitrážní story: Lehká mysl, těžké následky Pan Lehkomyslný má obchod s barvami a laky. Vždy udržuje svou prodejnu v menším městě dobře zásobenou a své zákazníky spokojené. Jednou opět nakoupil zboží od svého dodavatele, společnosti Quick Step. A jako obvykle bylo dohodnuto placení na základě faktury se splatností čtrnáct dnů. Byl však začátek jara a pan Lehkomyslný po dlouhé zimě dvakrát otáčel v ruce každou stokorunu. S platbou asi sedmdesátitisícové částky se tak opozdil a včas nezaplatil ani její část. Po několika málo týdnech se na něj proto společnost Quick Step obrátila s nevyhnutelným dotazem. Pan Lehkomyslný jejímu zástupci vysvětlil svou situaci a dohodli se na odložení splatnosti o jeden měsíc, s následným plněním dluhu v pravidelných měsíčních splátkách. Společnost Quick Step si současně zajistila splacení své pohledávky sjednáním poměrně vysoké smluvní pokuty. S tím, že nebudou-li splátky dodrženy, stane se splatným celý dluh a smluvní pokutu bude dlužník povinen zaplatit od data splatnosti původní faktury. Pan Lehkomyslný zaplatil dle dohodnutých splátek většinu dluhu, poté se však rozhodl investovat do svého podniku a zbývající splátky nehradil s tím, že je zaplatí dodatečně, později. Tušil, že společnost Quick Step by mu s další platbou neposečkala, a tak ji o svých motivech ani dalším postupu neinformoval. V Quick Stepu se ale hned po první neuhrazené splátce obrátili na právního zástupce, sdělili mu, že v původní rámcové smlouvě s dlužníkem uzavřeli rozhodčí smlouvu, a požádali ho, aby podal rozhodčí žalobu o zaplacení dlužné částky. Pan Lehkomyslný byl překvapen, když mu nepříjemně brzy byla rozhodcem doručena zásilka s výzvou, aby se vyjádřil k žalobě. Jeho překvapení však bylo ještě větší a nepříjemnější, když se v žalobě dočetl, že věřitel po něm požaduje mimo samotného zbytku jistiny (asi korun) i úroky z prodlení, smluvní pokutu a dále náklady řízení za zaplacený poplatek a náklady právního zastoupení. Celková částka, kterou tak měl dle žaloby zaplatit, byla opět ve výši asi korun, dokonce ji o něco převyšovala. Ve svém vyjádření pan Lehkomyslný konstatoval, že požadovaná částka je dle jeho názoru nepřiměřená, když se přece s platbou opozdil jen o jeden měsíc. Rozhodce po prostudování předložených podkladů usoudil, že dlužník byl v prodlení s úhradou svých závazků, že smluvní pokuta byla řádně sjednána a že rovněž náklady řízení požadované společností Quick Step jsou účelně vynaložené a jejich náhradu lze přiznat. V tomto smyslu proto vydal i rozhodčí nález. S ním se po nabytí právní moci společnost Quick Step ihned obrátila na exekutora, neboť pan Lehkomyslný ve stanovené lhůtě tří dnů dluh neuhradil. Z tohoto případu plyne ponaučení pro obě strany. Pokud se někdy ocitnete v postavení dlužníka, komunikujte s věřitelem a dohodněte se na způsobu uhrazení dluhu. Když takovou dohodu uzavřete, vždy se ji snažte beze zbytku splnit, opak může mít velmi nepříjemné následky. Naopak jako věřitel dbejte o úplnost své obchodní dokumentace. Smlouvy i případné další dohody o úhradě dluhu uzavírejte pokud možno písemně, dlužníka to zpravidla mnohem více motivuje k plnění závazků. Dobrým nástrojem prevence (a v krajním případě i represe) bývá sjednání citelné smluvní pokuty pro případ neplacení dluhu. text (LM), foto archiv 16-17

17 ochutnávka text Mariana Chmelařová, foto Minach MINACH: Death by Chocolate Kdo by si rád nedal lahodnou čokoládu? Brněnská čokoládovna Minach je pro milovníky sladkého pokušení skutečným rájem. Pět desítek druhů horkých čokolád, pralinky, tabulkové čokolády, marcipán A vše k smrti dobré! V roce 2005 se v čokoládovně Minach jako jedni z prvních rozhodli zprostředkovat Brňanům požitek z pravých belgických pralinek. Jejich pověst je známá po celé Evropě, ale není pralinka jako pralinka. Strategie čokoládovny se proto zaměřila spíše na výběr produktů malých rodinných výrobců čokolády než zavedených velkofirem. Po pečlivém výběru v Minachu zvolili dvě rodinné firmy, které si na kvalitě opravdu dávají záležet. Jejich produkty neobsahují konzervanty ani náhradní rostlinné tuky, jsou vždy čerstvé a chutnají skvěle. Možná i proto byly tyto společnosti zvoleny, aby reprezentovaly Belgii na světové výstavě EXPO 2010 v Šanghaji a ukázaly zde její čokoládové umění. Nedílnou součástí prostoru čokoládovny Minach je čokoládový bar, který se specializuje kromě standardní kavárenské nabídky především na výrobu horkých čokolád. A to s kořením, ovocem, oříšky, likéry a množstvím dalších vždy čerstvých ingrediencí. Jak říkají sami pracovníci čokoládovny: Snažíme se vše dělat poctivě, proto u nás nenajdete žádná umělá ochucovadla a polotovary. Čerstvá smetana je samozřejmostí. Kromě základního celoročního menu doplňujeme lístek sezónními specialitami. V létě jsou to například čerstvé chlazené jahody se džbánkem horké čokolády, v zimě třeba vanilková zmrzlina s horkou čokoládou s chilli. Minach se snaží své zákazníky stále překvapovat něčím novým. Snad i proto se čokoládovna ocitla mezi doporučenými brněnskými podniky v zahraničních turistických průvodcích. MINACH Death by Chocolate Alfa pasáž, Poštovská 6E, Brno minach@cokoladovna.com Otevírací doba: Po Pá 9:00 21:00 So 9:00 19:00 Ne 14:00 19:00

18 neziskovka V okamžiku, kdy se Karel Janeček rozhodl založit nadaci, začal hledat potenciální členy správní rady. Oslovil například Stanislava Bernarda, majitele rodinného pivovaru v Humpolci. Chvíli se rozmýšlel, ale pak nabídku přijal, říká Janeček. Nějakou dobu předtím jsem viděl Show Jana Krause, kde moc hezky vypekl jednoho korupčníka ze sociální demokracie, takže jeho názory na korupci byly jasné. Pak jsem na doporučení Zdeňka Tůmy oslovil Karla Randáka a ještě ekonoma Tomáše Sedláčka, osvětluje výběr spolupracovníků Janeček. Správní radu fondu nakonec tvoří trojice Janeček, Bernard, Kraus. Už delší dobu jsem byl krajně nespokojený se současným stavem, který demoralizuje celou společnost a zároveň umožňuje zmizení více než 120 miliard korun ročně v nenávratnu, zdůvodňuje své rozhodnutí Stanislav Bernard. Zároveň doufám, že prostřednictvím Nadačního fondu se nám podaří zvýšit povědomí veřejnosti, že korupce je zlodějina, která okrádá každého z nás o spoustu peněz a že je nutné její maximáltext Lenka Pospíšilová, foto archiv NFPK Nadační fond proti korupci: Nebát se a nekrást a ne nakrást si a nebát se Nadační fond pro boj proti korupci je sice organizace zánovní vznikla letos na jaře ale pilná, takže už je za ní vidět odvedená práce. Matematik a spolumajitel firmy RSJ Algorithmic Trading Karel Janeček, původce myšlenky, by byl zjevně rád, kdyby se stejně přímočarými a korektními vztahy, jaké vládnou matematice, řídila i naše společnost. Je to vůbec možné? Dlouhodobě mě štvala situace v naší republice a už asi rok jsem přemýšlel, že bych něco udělal. Pak přišly volby a na pražském magistrátu vyhrála TOP 09. Primátorem měl být Zdeněk Tůma, za kterého bych dal ruku do ohně měl v úmyslu mj. řešit i korupční situaci v zadávání veřejných zakázek. A jak to dopadlo? Domluvila se ODS se sociální demokracií. To byla poslední kapka, popisuje zakladatel NFPK Karel Janeček. Už od začátku měla nadace potíže. Napřed ji odmítl zaregistrovat soud. V prvním kole, na přelomu února a března 2011, nechtěla vyšší soudní úřednice pražského Městského soudu Romana Janečková fond zapsat, protože nenaplňuje podstatu obecně prospěšného cíle ve smyslu zákona o nadacích a nadačních fondech. Zákon říká, že obecně prospěšným cílem je zejména rozvoj duchovních hodnot, ochrana lidských práv nebo jiných humanitárních hodnot, ochrana přírodního prostředí, kulturních památek a tradic, rozvoj vědy, vzdělání, tělovýchovy a sportu. Úřednice se tedy přesně držela výčtu, poněvadž co je v tabulce, je správně a nesmí se opomenout, co v tabulce není, za to by se mělo věšet Když otcové zakladatelé podali žádost znovu s novým názvem Nadační fond pro boj proti korupci (protože podle našeho právního řádu nelze dvakrát požádat o zaregistrování téhož a odvolání vypadalo na dlouhé lokte), museli stejné úřednici dokládat, že své akademické tituly používají oprávněně. Karel Janeček je totiž držitelem doktorátu z matematiky na Carnegie Mellon University v Pittsburghu a získání příslušného dokladu by se mohlo vléci i měsíce. Nicméně povedlo se za týden. Když někomu na něčem záleží, dokáže divy. Přišel za mnou jeden lobbista a ptal se, kolik jsme jí zaplatili, protože to byla reklama jako hrom. Na první pohled je to vtipné, ale doopravdy vlastně smutné, jak lidé uvažují, říká Karel Janeček. A dodává: Ovšem následná obstrukce soudu, kdy jsme museli dokládat oprávněnost používání titulů, nás stála spoustu času a sil. Odvolání a stížnost na postup úřednice k předsedovi Městského soudu v Praze se zatím nikam neposunuly. Soud rozhodl o zapsání fondu 11. března Slavnostní zahájení činnosti se pak konalo 23. března ve Vratislavském paláci v Praze. Kdo je členem NFPK?

19 Nadační fond proti korupci Vratislavský palác, Tržiště Praha 1 tel: (zelená linka), info@nfpk.cz Činnost NFPK můžete podpořit darem směřovaným na transparentní účet: /5500. ní možné omezení, dodává známý pivovarník, který v roce 2008 kandidoval za ODS. Za ODS jsem kandidoval do Senátu proto, že bych o státu nejraději ani nevěděl. ODS je pravicovou stranou, která tento princip v té době nejvíce prosazovala. Na druhou stranu, ODS je silně spojována s korupcí. Realita je taková, že obě největší strany jsou na tom asi stejně. ČSSD ale stabilně slibuje lidem nesplnitelné věci, a tím vlastně korumpuje své voliče předvolebními sliby, které pak zadlužují zemi. Ekonom Tomáš Sedláček jako člen Národní ekonomické rady vlády má korupci ve státních zakázkách takříkajíc na dohled od pracovního stolu. Korupce je největší žába na prameni českého hospodářství, říká o tomto českém nešvaru, který náš stát vynesl na 53. místo ze 178 hodnocených států. Karla Randáka Nadačnímu fondu často vyčítají, protože jeho pověst není bez poskvrnky. Zpravodajský důstojník Randák stál dva roky v čele Úřadu pro zahraniční styky a informace, odkud byl po nástupu Topolánkovy vlády v roce 2006 odvolán. Jeho jméno pak bylo spojováno se zveřejněním fotografií z dovolené tehdejšího premiéra Topolánka, dalších politiků a byznysmenů v Toskánsku. Když se podíváte na to, co Randák dělal, nelze zůstat nenapadán v médiích a nepodezříván z kdečeho. To s sebou nese pozice, nikoliv ten člověk. Když mi řeknete jméno a já investuji trochu času, pravděpodobně zjistím, jestli je nebo není zloděj. Samozřejmě, nemůžete mít nikdy jistotu, ale není důvod se domnívat, že Randák byl namočený v nějaké špatnosti. Pro Nadační fond je důležité, že má špičkového odborníka, který v oblasti podpory investigací zásadně pomůže a nikomu tzv. nenaletí, protože ví, kde si informace ověřit. Věnuje tomu spoustu času, a to je pro mě klíčové, hájí spolupracovníka Janeček. Jak se dozvědět o korupci? Podněty týkající se korupčních případů nám, prosíme, oznamujte prostřednictvím elektronického dotazníku, praví se na stránkách NFPK a ikonka vás pustí do formuláře. Návodné texty se snaží vytřídit kauzy, kterým se fond nehodlá věnovat a které třeba ani korupcí v pravém slova smyslu nejsou. Tedy spory mezi jednotlivci a úřady, institucemi či státními firmami. Hned třetí dotaz se ptá na výši škody, která by korupčním jednáním měla vzniknout. Je-li nižší než 11 miliónů, přestává být kauza pro NFPK zajímavá. Nechceme se věnovat podáním typu: starosta si za obecní peníze natřel okna, říká Karel Janeček. Musíme své síly a finance vynakládat rentabilně. Další dotazy zjišťují důkazy korupčního jednání, jejich formu, možnost získání apod. Dotazník, který má za úkol vytřídit nerelevantní podání, vytvořili odborníci fondu poté, co hned v začátku přicházely desítky oznámení všeho druhu. Přijatá zadání k prošetření korupčního jednání posuzují odborníci placení NFPK. Podpora investigace a akcie na doručitele Udělovat granty na podporu investigace v oblasti korupčního jednání představuje další metodu, kterou chce vedení fondu motivovat veřejnost k podání o korupčních případech. Vypsalo grantovou soutěž na projekty, které by měly odhalit korupci ve státní správě. NFPK také vytváří databázi případů korupce v české veřejné správě. Má formu webové aplikace, jež propojí všechny dostupné informace k hledanému tématu: zprávy, komentáře, videozáznamy, audio soubory apod. Fond pro tento účel pořídil analytický software v hodnotě 600 tisíc korun a na vývoji databáze spolupracuje s Matematicko-fyzikální fakultou Univerzity Karlovy. Podle Stanislava Bernarda má výhodu v tom, že databázi s analýzou sesbíraných jmen, vztahů a firem nikdo nepodvede: Zjistíme, kam nitky vedou, a to by v tom byl čert, abychom je společnými silami nedokázali veřejně a transparentně zpřetrhat. Jeden z hlavních cílů, které si členové Nadačního fondu vytkli, je zrušení akcií na doručitele. Tato listinná podoba jen nahrává korupci. Prostě se místo kufříku s bankovkami předá jeden papír třeba v hodnotě padesáti miliónů, vysvětluje Janeček. Věci veřejné měly tento záměr ve svém programu, ale zatím pro jeho splnění mnoho neudělaly. Obávám se, že pan John nebyl na ten úkol dostatečně kvalifikovaný. Možná to myslel upřímně, ale neměl sílu, kapacitu, tváří se shovívavě Karel Janeček. V současnosti mají uvedený typ nezaknihovaných akcií jen tři státy: Marshallovy ostrovy, Nauru a Česká republika. Začátkem července jsem zasílal dopis panu Nečasovi a ministru spravedlnosti Pospíšilovi. Otevřel jsem v něm znovu problematiku akcií na doručitele. Pan Nečas totiž na Fóru Zlaté koruny proti korupci 14. června přislíbil, že se tato legislativa změní po vzoru Rakouska a Německa, popisuje sled aktivit Janeček. V právních státech, kde tyto akcie existují, mají vlastníci jejich významnějšího procenta povinnost se registrovat. Slib pana Nečase mě potěšil, a tak jsem mu napsal dopis, že gratuluji a že se těším na kroky, které ztransparentní podnikatelské prostředí v naší zemi, říká Karel Janeček. K 1. srpnu 2011 dostal premiér analýzu, která vysvětluje, jak zabránit tomu, aby peníze z veřejných zakázek končily u tajemných akciovek s neznámou vlastnickou strukturou. Materiál má k dispozici i vicepremiérka za Věci veřejné Karolina Peake. Ve studii se navrhuje, aby se firmy s utajenými majiteli nemohly účastnit veřejných tendrů a podnikat ve strategických oblastech. Zda toto řešení pomůže a zda vůbec naším zákonodárným systémem projde, je zatím ve hvězdách. Ani úplné zrušení akcií na doručitele nevyřeší problém docela, ale částečně pomůže. Ve chvíli, kdy se tato forma akcií zruší, nastane fofr, protože korupčníci, kteří je drží a zjevně k nim nepřišli solidním způsobem, budou mít problém. Nakradené a poschovávané majetky budou zřejmě řešit přes daňové ráje, předvídá vývoj Janeček a směrem k předsedovi vlády dodává: Termín pravda nedal, ale řekl, že o tom v současné době jednají, takže se na něj budeme pravidelně obracet a uvidíme. Psal jsem mu 13. července 2011 otevřený dopis na téma listinných akcií a pan Nečas, dle očekávání, nekomunikuje. NFPK si od renomovaného právníka nechal zpracovat zákon o držení akcií. Jsme schopni vládě návrh předložit a ušetřit jí práci, říká Karel Janeček. To jsem panu Nečasovi nepsal, ale brzo mu to oznámím. Finance a první odměnění Na počátku vložil Karel Janeček do pokladny fondu milión korun. Půl miliónu přidal Stanislav Bernard. Nadace z logických důvodů odmítá přijímat dary od politických stran. Další přísun peněz pochází třeba z benefičního promítání filmu Nickyho rodina, které uspořádal Stanislav Bernard v Humpolci k 20. výročí znovuotevření pivovaru. Šek s nápisem Cena za odvahu dostali na jaře Libor Michálek (bývalý ředitel Státního fondu životního prostředí, který informoval o korupci na Ministerstvu životního prostředí) a Ondřej Závodský, který upozornil na netransparentní zadávání zakázek v Zařízení služeb pro Ministerstvo vnitra. Michálek dostal od NFPK 500 tisíc a Závodský 100 tisíc. Dlužno dodat, že oba pánové po oznámení korupce v příslušných institucích přišli o práci... Jak už to tak u nás bývá, když někdo dostane peníze, vyvolá to bouřlivé reakce. Půl miliónu pro Michálka zvedlo ze židle zatím-ještě-šéfa Národní galerie Milana Knížáka. Novinář Josef Klíma také odměnu nehodnotil zrovna kladně. Je oznámení korupce hrdinství nebo udavačství? Problém je, že u nás se oznámení o korupci bere jako udavačství, zatímco je to spíš hrdinství, říká k morálnímu problému Karel Janeček. Je na každém z nás, zda v kritické situaci zavře oči a uši a bude se tvářit, že neviděl a neslyšel. A podpoří tím toky kalných korupčních vod, nebo se vzmuží a korupci oznámí. Zda si bude připadat jako hrdina nebo udavač, záleží už na jeho vlastním morálním krédu

20 luxus text a foto Miroslav Mašek Pedro s Tabacos: Váš expert na doutníky