OSOBNÍ ZPRÁVY. Malífi a restaurátor prof. Karel Vesel 1

Transkript

1 OSOBNÍ ZPRÁVY Malífi a restaurátor prof. Karel Vesel 1 V ãervenci roku 2007 uplynulo devadesát pût let od narození (31. ãervence 1912) a v prosinci téhoï roku to bude deset let od úmrtí (26. prosince 1997, Praha) akademického malífie a restaurátora profesora Karla Veselého, v znamné osobnosti, která hluboce ovlivnila v voj oboru restaurování v âeskoslovensku ve druhé polovinû 20. století a která se spolu s profesorem praïské Akademie v tvarn ch umûní Bohuslavem Slánsk m podílela na dosaïení jeho vysoké praktické úrovnû. Karel Vesel se narodil v jihoãesk ch Borovanech u Milevska. K malífiství mûl blízko uï proto, Ïe jeho otec pûsobil jako dekoraãní malífi nejprve ve Vídni a posléze vedl samostatnou malífiskou dekoraãní dílnu v Písku, kde také Karel Vesel nav tûvoval obecnou kolu a v letech gymnázium. Potom se v dílnû svého otce vyuãil a pracoval zde dva roky. Rok 1929 strávil v soukromé malífiské kole malífie, grafika a v tvarného pedagoga Ludvíka Vacátka v Horních Mûcholupech u Prahy. V následujícím roce byl pfiijat na UmûleckoprÛmyslovou kolu v Praze do oddûlení figurální monumentální malby profesora Franti ka Kysely. Roku 1933 pfiestoupil na praïskou Akademii v tvarn ch umûní do oddûlení figurální malby profesora Willyho Nowaka a po ukonãení studia v roce 1935 absolvoval takzvan ãestn rok v deta ovaném ateliéru praïské Akademie v PafiíÏi, kter vedl Franti ek Kupka. S restaurováním se Vesel seznámil jiï za sv ch studií v letech pracoval u malífie a restaurátora Franti ka Fi era a pak v kolektivu praïského architekta Jaroslava Majora na restaurování nástûnné malby G. A. Galliardiho v katedrále v Nitfie. Prací v rodinné dílnû, víceletou praxí i studiem na praïské UmûleckoprÛmyslové kole získal Vesel rozsáhlé odborné znalosti i dovednosti v oblasti nástûnné malby. U Fi era a Majora poznal restaurátorsk rozmûr tohoto úseku v tvarné tvorby, byl proto relativnû dobfie pfiipraven na zkou ky, kter mi pro el pfiedtím, neï byl na jafie roku 1937 pfiijat do restaurátorského oddûlení tehdej í Obrazárny vlasteneck ch pfiátel umûní v Praze. Po absolvování zku ebního období získal ke dni 1. fiíjna 1937 dekret restaurátora obrazárny. Od té doby se zab val intenzivnû studiem restaurování a jeho znalosti vydatnû roz ifioval kaïdodenní kontakt s tehdej ími restaurátory Obrazárny vlasteneck ch pfiátel umûní Adolfem Bûlohoubkem a Bohuslavem Slánsk m. Pûtapadesátilet Bûlohoubek v té dobû pracoval v obrazárnû jiï více neï dvacet let, sedmatfiicetilet Slánsk zde pûsobil jiï osm rok. Mlad Vesel tak doplnil zku enûj í kolegy. Aby se dále odbornû zdokonalil, byl tehdej ím fieditelem Národní galerie dr. Cibulkou vyslán studovat ve kolním roce na vídeàskou Akademii v tvarn ch umûní do mistrovské koly restaurování a malífisk ch technik, kterou tehdy vedl v znamn malífi, historik umûní a památkáfi profesor Robert Eigenberger. Studium mûlo na Veselého velk vliv. Prohloubilo jeho znalosti v tvarn ch technik a technologií a podpofiilo systematiãnost postupû pfii restaurování konkrétních památek. Následujících sedm let pak Vesel pûsobil v Národní galerii v Praze. K zásadní zmûnû v jeho Ïivotû do lo v roce V Bratislavû vznikla Vysoká kola v tvarn ch umûní, jejíï profesorsk sbor tvofiili pfiedev ím absolventi speciálního oddûlení figurální malby profesora Willyho Nowaka praïské Akademie. Mezi studijními obory v ak chybûlo restaurování, a právû tento obor byl tehdy na Slovensku vzhledem k akutnímu ohroïení památkového fondu obzvlá tû potfiebn. Karel Vesel se na naléhání sv ch nûkdej ích spoluïákû rozhodl pfievzít zodpovûdn úkol vychovat zde vysoko kolsky vzdûlané restaurátory. Jako zku en odborník byl zde proto na podzim roku 1949 povûfien v ukou oboru restaurování, roku 1950 se stal docentem, 1958 mimofiádn m profesorem a v roce 1966 fiádn m profesorem. Na Vysoké kole v tvarn ch umûní v Bratislavû vedl profesor Vesel restaurátorsk obor aï do roku V roce 1970 byl uvolnûn pro vedení restaurátorské koly na praïské AVU po profesoru Slánském, ale vedl souãasnû i diplomanty v Bratislavû. Od kolního roku se v ak vrátil na Vysokou kolu v tvarn ch umûní v Bratislavû. Pro pedagogickou ãinnost byl profesor Vesel dobfie vybaven nejen sv mi rozsáhl mi znalostmi technologií, v tvarn m citem a dlouholetou praxí, ale pfiedev ím svou systematiãností, didaktick mi schopnostmi a nûkdy nûkomu aï nepfiíjemnou a tvrdohlavou nesmlouvavostí, se kterou vyïadoval plnûní studijních povinností. Pro restaurátorskou kolu prûbûïnû budoval technické zázemí, jeï umoïàovalo provádût prûzkumy a anal zy srovnatelné s jin mi vyspûl mi evropsk mi pracovi ti. To v echno bylo zapotfiebí pfii ochranû a péãi o vysoce hodnotn památkov fond Slovenska, kter se v dobû Veselého nástupu do Bratislavy nacházel z podstatné ãásti v kritickém stavu. lo pfiedev ím o hodnotná díla stfiedovûkého malífiství a sochafiství, ale bezodklad- 1 Obr. 1. Karel Vesel pfii restaurování obrazu Dvanáctilet Kristus v chrámû mezi mudrci z hlavního oltáfie dómu v Ko icích, kolem roku Obr. 2. Pracovníci Obrazárny spoleãnosti vlasteneck ch pfiátel umûní asi v roce 1938 (zprava PhDr. Rudolf Rouãek, akad. mal. Karel Vesel, PhDr. Vladimír Novotn, na taflích v ko ili pomocn restaurátor Ladislav Svoboda, od praktikáblu vpravo PhDr. Vincenc Kramáfi (ve vestû), od nûho vpravo odborn restaurátor Adolf Bûlohoubek). n restaurátorsk zásah vyïadovalo také mnoho dûl z jin ch slohov ch období. Vesel se pustil do práce s velk m nasazením. Jeho rukama a postupem ãasu i rukama jím vychovan ch odborníkû pro lo obrovské mnoïství malífisk ch a sochafisk ch dûl, z nichï nûkterá se nacházela na hranici zániku a jenom vãasn restaurátorsk zásah mohl odvrátit jejich zkázu. Jako pfiíklad je moïné uvést restaurování deskov ch obrazû z hlavního oltáfie sv. AlÏbûty Durynské z dómu sv. AlÏ- Poznámky 1 Za poskytnutí informací o Ïivotû a díle prof. Karla Veselého dûkuje autor jeho dcefii akad. mal. a restaurátorce Alenû Veselé. 2 OSOBNÍ ZPRÁVY 329

2 3 Obr. 3. Karel Vesel v ateliéru prof. Roberta Eigenberegera ve Vídni, kolní rok bûty v Ko icích. Ty byly po dlouhotrvajícím nevhodném uskladnûní a transportech v havarijním stavu. Jejich nároãné restaurování má zásadní v znam pro poznání Veselého zpûsobu práce. Restaurování dal ích oltáfiû a obrazû z ko ického dómu se stalo ãásteãnû i souãástí praktické v uky posluchaãû v jeho kole. DÛkladnost, s níï profesor Vesel pfiistupoval k záchranû umûleck ch dûl, vyïadoval i u sv ch ÏákÛ. T kalo se to nejen provedení vlastního restaurátorského zásahu, prûzkumû a prûbûïné dokumentace, ale pfiedev ím uãil své posluchaãe samostatnému a zodpovûdnému pfiístupu k práci a osvojení si v ech umûleckofiemesln ch dovedností vztahujících se k tomuto oboru. Z nepfieberného mnoïství dûl, která profesor Vesel restauroval, je moïné pfiipomenout pouze nûkterá. Byly mezi nimi v tvarnû velmi kvalitní pozdnû stfiedovûké sochy sv. Barbory a sv. Katefiiny od Mistra M. S. z muzea v Banské tiavnici, pozdnû gotick reliéf Smrt Panny Marie ze Svätého Jura u Bratislavy, socha Krista na kfiíïi ze Spi sk ch VlachÛ od Mistra Pavla z Levoãe, socha Madony z Vajnor pocházející z poãátku 14. století, takzvaná Lúbietovská Madona z konce 14. století a mnohé dal í stfiedovûké sochy a deskové obrazy. Se svojí kolou restauroval mimo jiné rovnûï nástûnné malby na zámku âerven KameÀ, malby Maulbertschova okruhu v kapli Corpus Christi v Bratislavû a roku 1968 se podílel na záchranû povodní po- kozen ch obrazû ve Florencii. V roce 1960 v rámci kulturní dohody utfiídil a restauroval osmdesát byzantsk ch ikon z muzea v Tiranû v Albánii. Práce profesora Karla Veselého byla nûkolikrát ocenûna roku 1964 cenou Cypriána Majerníka ZSVU za restaurování ãtyfiiceti osmi deskov ch obrazû z hlavního oltáfie dómu sv. AlÏbûty v Ko icích. V roce 1967 byl jmenován zaslouïil m umûlcem. V roce 1971 obdrïel zlatou pamûtní plaketu ZSVU za zásluhy o rozvoj slovenského v tvarného umûní a v roce 1978 zlatou pamûtní plaketu za celoïivotní dílo a pedagogickou ãinnost pfii pfiíleïitosti ukonãení ãinnosti na Slovensku. Po odchodu ze Slovenska pracoval jako restaurátor v Praze. V ãesk ch zemích se zúãastnil po roce 1978 napfiíklad restaurování hlavního oltáfie od M. V. Jäckla v kostele sv. Josefa v Praze, restauroval obrazy ze zámkû v Bene ovû nad Plouãnicí, Hradci nad Moravicí, Novém Mûstû na Moravû, Nelahozevsi ãi KromûfiíÏi a na závûr své profesní dráhy ( ) deset obrazû Mistra Theodorika z kaple sv. KfiíÏe na Karl tejnû. Profesor Karel Vesel poloïil základy pro dal í budování a rozvoj restaurátorského oboru na Slovensku. Soustfiedil svou pozornost pfiedev ím na pedagogickou ãinnost, které vûnoval ve ker svûj ãas i pracovní úsilí. Nezanechal ale bohuïel písemnou formou zaznamenan odkaz, ve kterém by pfiedal dlouholet m studiem a praxí shromáïdûné poznání metodiku restaurování. Svoje rozsáhlé znalosti a zku enosti v ak v tûpoval sv m ÏákÛm, jejichï prostfiednictvím je vlastnû téï uchovával. Vratislav NEJEDL PAMÁTKOVÉ VZPOMÍNKY VáÏení ãtenáfii, moïná jste jiï pfii prvním zbûïném prolistování Zpráv památkové péãe zaregistrovali novou rubriku Památkové vzpomínky, která poãínaje tímto ãíslem bude pfiíleïitostnû obohacovat ná ãasopis. Doba minulá stejnû jako ta dne ní pfiinesla v památkové péãi mnoho zajímav ch událostí, av ak s tím rozdílem, Ïe dnes jiï mûïeme v plném rozsahu sdûlit, jak kauzy probíhají, v ãem jsou problematické ãi jak je jejich pfiínos to na i pfiedchûdci vût inou nemohli. JelikoÏ v ak zatím uplynul relativnû krátk ãas od zmûny reïimu a my máme to tûstí, Ïe mnozí pamûtníci jsou stále mezi námi, rádi bychom vyuïili pfiíleïitost a dali jim prostor promluvit a zavzpomínat, jak to v echno vlastnû bylo. Je jasné, Ïe o nûãem museli v minulosti z pochopiteln ch dûvodû mlãet, a tak se mnohdy stává, Ïe mlad í generace vnímá nûkteré události zkreslenû, a tudíï si vytváfií nesprávné závûry. Snad i jí mûïe na e rubrika otevfiít nové pole vhledu do problémû, stejnû jako zaznamenat svûdectví odborníkû, v sledky jejichï práce jsme dnes obklopeni. Rádi bychom zde tedy zvûãnili zku enosti lidí, ktefií v památkové péãi leccos proïili a vût inou nemûli moïnost nebo sami nechtûli o svém Ïivotû a díle vefiejnû mluvit. Jsou to vzpomínky architektû, restaurátorû, fotografû, archeologû, pracovníkû SÚRPMO a dal- ích svûdkû na í památkové minulosti. Vûfiíme, Ïe vás nová rubrika zaujme, pfiinese mnohá poznání ãi vyvolá vlastní vzpomínky, které rovnûï stojí za to zaznamenat. Vzpomínky pamûtníka a poznámky sochafie-restaurátora k ãlánku PraÏská (památkáfiská) kfiiïovatka Anketa k úpravû interiéru kostela sv. Anny na Starém mûstû v Praze (ZPP 1/2007) S velk m zájmem jsem si pfieãetl tento ãlánek a poprvé uvidûl i fotografie souãasného stavu interiéru. K tomuto místu mám dûvûrn vztah a dobfie jsem je znal. Roku 1964 jsem se zde po stfiední kole a vojenské sluïbû, pfied studiem na AVU zauãoval kameníkem. Tehdy se je tû cel areál otfiásal rachotem tiskafisk ch strojû. Pozdûji, v roce 1985, jsme sem po dokonãení restaurování ãelní fasády domu U Kamenného zvonu byli s kolegy pfiizváni v rámci rekonstrukce kostela, kterou projektoval Ing. arch. Pavel Kupka. Mûli jsme se podílet na pfiípravû prûzkumu a pozdûj ího restaurování nejdfiíve vnûj ího plá tû. Kostel i klá ter jsme pravidelnû nav tûvovali a moje záïitky a vzpomínky jsou nezapomenutelné. Byla to nejúïasnûj í památka, jakou jsem kdy poznal, s nejsilnûj ím duchem historie. Cel prostor kostela byl stále pfiepatrovan, konstrukce byla ze zdrav ch masivních trámû, podlahy prkenné. Dole v pfiední ãásti byly odkryté základy templáfiského kostela. Dále na zemi leïel rozebran dfievûn malovan renesanãní strop. O stûny byly opfieny velké litografické kameny se zachoval mi nezbrou en mi texty a kresbami. Uprostfied do pater vedl vedle schodi tû historick nákladní v tah na ruãní pohon. Patra jiï byla vyklizená a bylo moïné sledovat stûny, kde malífii provádûli prûzkum. Vzadu na empofie byla fiada star ch záchodû pro zamûstnance a umyvadlo, v e z historické litiny. U umyvadla na zemi stála polychromovaná socha sv. Anny, umístûná pûvodnû ve zru ené uliãce na jiïní stranû kostela. NejúÏasnûj í byla samozfiejmû pûda. Stát v blízkosti konstrukce trámû byl siln záïitek vnímání kompozice velkolepého umûleckého díla. Povrch trámû byl dosud nenatfien a na spodní stranû byly fiady drobn ch otvorû po hfiebech. Bylo vidût, Ïe krovy byly v minulosti podbité. Vrcholem v í tajuplnosti a kouzla zde byly kfiídou psané nápisy, kdy pfií tû zasedá vontská rada. Na trámech bylo moïné spatfiit zavû ené lampiony, na dfievûn ch soudcích poloïená prkna jako lavice. Bylo to jako sen mládí. Nepoznal jsem nikdy kouzelnûj í památku, tak zachovalou k restaurování a tolik tajuplnou. Tehdy jsem v prvním díle Kroniky královské Prahy od prof. Franti ka Rutha na el v kapitole o b valém klá - tefie sv. Anny tuto vûtu: My asi sotva se doãkáme, ale snad pfiijde doba osvícenûj í, která i tuto památku obnoví. Tehdy jsem se domníval, Ïe tato doba pfii la, ale velmi krutû jsem se m lil. První náv tûvy, prûzkumy a návrhy restaurování jsme zde provádûli v nepfiíjemné a nervózní atmosféfie. Ve stavebním odboru Národního divadla, které tehdy bylo majitelem klá tera i kostela, probíhala nûjaká velká finanãní aféra. Situace asi byla krajnû napjatá a pro práci velmi nepfiíznivá. Na e ãinnost byla postupnû ukonãena a v e se jaksi rozplynulo. Osud kostela jsem ale zpovzdálí stále sledoval. Po pfievratu v roce 1989 jsem napsal dopis tehdej ímu 330 OSOBNÍ ZPRÁVY PAMÁTKOVÉ VZPOMÍNKY

3 místopfiedsedovi federální vlády Hromádkovi, kter byl evangelick m knûzem, v nûmï jsem pfiipomnûl, Ïe roku 1968 se uvaïovalo o moïnosti zfiídit v klá tefie a kostele sv. Anny mezinárodní ekumenické stfiedisko. Místo bylo pro tento úãel historicky pfiedurãené. V husitsk ch válkách byl kostel a klá ter u etfien niãení. Také sem byly sváïeny fiádové sestry z jin ch klá terû, které radûji volily pfiijímání podobojí neï smrt. Vicepremiér tehdy odpovûdûl, Ïe návrh nelze uskuteãnit. V té dobû v ak nastal v kostele sv. Anny úpln stavební boom. Byly zapoãaty velké opravy, jeï s pojmem restaurování nemûly naprosto nic spoleãného. Vybouralo se vnitfiní pfiepatrování a krov byl natfien nûjak m hnûd m nátûrem. Pracoval tam jeden mûj kamarád kameník, kter zoufale volal, aè se pfiijdu podívat, co se tam dûje a do ãeho je nucen. Byla zima, mrazy, a on mûl restaurovat gotick jiïní portál! Líãil, jak dûlníci sbíjeãkami vybourávají barokní vyzdívky v gotick ch oknech, kde asi byly do zazdívky druhotnû pouïity osekané ãásti gotické plastické v zdoby. Vybouran materiál se odváïel v kontejnerech, dûlníci byli placeni od m 3 a materiál nikdo neprohlíïel. Vnitfiní palety oken, kde pr byly malby, se ãistily drátûn mi kartáãi. Litografické kameny, zachované ze Schönfelderovy tiskárny, byly kladivy rozbíjeny na kusy a odvá- Ïeny na skládku. Dûlníci vybourali pfiepatrování vãetnû horního patra, které oddûlovalo pûdu od lodi. Udûlána byla nová stfiecha a velmi patná vnûj í omítka. Byly setfieny stopy návaznosti odbouraného zdiva vûïe na horní ãásti západního títu. Takov chto hrozn ch zásahû se zde odehrála celá fiada. Jednalo se o barbarské a diletantské niãení, které se u nás obãas dûje i na jin ch památkách. Podobn ch pfiípadû bych mohl vyjmenovat nûkolik, ale tento byl podle mû nejstra nûj í. Je nepochopitelné, Ïe pouze nûkolik set metrû dále sídlilo tehdej í praïské stfiedisko památkové péãe a památkov odbor magistrátu. Nikdo toto niãení nezastavil a nepostavil se proti nûmu. Tento bezútû n stav po niãení jsem mûl moïnost spatfiit je tû nûkolikrát, protoïe jsme byli vyzváni restaurovat alespoà sochu sv. Anny s Pannou Marií, která byla jiï del í ãas deponována na empofie u onûch historick ch záchodû. Záchody byly rozbourané a sochu jsme vydolovali zpod hromady cihel. Byli jsme rádi, Ïe vûbec zûstala zachována. Odvezli jsme ji a restaurovali spoleãnû s prof. akad. mal. Jifiím Toronûm. Z na í iniciativy byla po restaurování umístûna v lapidáriu Národního muzea, kde jsme tehdy restaurovali fiadu soch v rámci nové expozice. Osobnû jsme ji zde osadili. Nyní si dovolím vyjádfiit své názory k uvedené anketû, i kdyï jako restaurátor k tomu asi nejsem oficiálnû povolán. V rámci souãasné obnovy kostela musely b t fie eny dva úkoly: architektonick a restaurátorsk. Hlavním problémem architektonického úkolu bylo, Ïe nenavazoval na pûvodní nedotãen stav objektu, na bohat í a více oslovující prostfiedí. Práce architektky Evy Jifiiãné navázala aï na vyplenûn a pohanûn stav, kter uãinil její úkol nesrovnatelnû tûï ím neï inspirující situace, jiï jsem popisoval. Zachoval tehdej í strop, i kdyï jen rovn prkenn, by urãitû vymezil jiná kritéria fie ení. Jeho sejmutím se architektûm nabídly ir í moïnosti. V nynûj ím interiéru kostela jsem nebyl, a proto se mohu jen dívat na uvefiejnûné fotografie. Odkrytí krovû pfiiná í nejen mnoho technick ch ohroïení, ale ani estetické vnímání není takové, jako pfii na ich prvních náv tûvách. Prostor nebyl nikdy pro takov pohled zam len a v sledek se dostává úplnû jinam, neï je dobré. ZdÛvodnûním tohoto fie ení není ani fakt, Ïe krov jiï nûkdo odkryl, ani to, Ïe tfieba v jin ch prostorách odhalen krov pûsobí dobfie. KdyÏ jsem uvidûl otevfien krov s pky v klá tefie v Cluny, byl jsem okouzlen a lehl jsem si na zem, abych mohl pohledem co nejvíc vychutnat jeho krásu. To je ale úplnû jin problém a situace. Tvarované, asi kovové pruty, které fixují neexistující klenbu, jsou jen jakousi informaãní úlitbou naznaãující, jak to vlastnû b valo. Kdyby byl zûstal rovn strop, mûla by tato informace alespoà vût í srozumitelnost. Na fotografiích dobfie pûsobí lehké zábradlí empory i pfiístupové schodi tû, ale to je tak v e. V presbytáfii je panel s obrazem Adrieny imotové urãitû nádhern m. Proã není obraz umístûn bez panelu na lehkém stojanu? Má snad nûco zakr vat? Instalace mi totiï velmi silnû pfiipomíná instalace v stav v domû U Kamenného zvonu nebo v pfiízemní kfiíïové chodbû Staromûstské radnice, kde putovní panely pro zavû ení doãasn ch exponátû zbyteãnû zakr vají pûvodní krásné ãásti architektury, které jsme na obou místech velmi pracnû restaurovali. Cel ãelní prostor kostela je zachycen na první fotografii v ãlánku. V kompozici trámû, závûru kostela, panelu s obrazem, pódia i stûn je aï nepochopiteln nesoulad. Spí e by se to dalo vnímat jako pracovní maketa k ovûfiení názoru a kompozice, kterou by nebylo dobré realizovat. Prvofiad m úkolem celkového fie ení od samého zaãátku ale bylo a asi stále je restaurování stûn kostela. Tento úkol povaïuji za nejpodstatnûj í. Strop, o kterém se v anketû mluví a kter není, by mûl tvofiit prostor, doplàovat a chránit stav památky vãetnû krovû. Stûny kostela a krovy jsou tím podstatn m originálem s úïasnou hodnotou a bohatou skladebností. Jeho restaurování a ochrana by proto mûly b t fie eny jako hlavní a prvofiad úkol, od nûhoï se ty dal í teprve odvíjejí. AÏ v urãitém stádiu prací, kdy by byl alespoà trochu ãiteln charakter prostoru po restaurování, mûlo b t k tomuto originálu komponováno architektonické fie ení. Je to opût jako u nás obvykle dûláno opaãnû. Architekt vytvofií nûco a originál se bude do této koncepce a charakteru jaksi vtûsnávat a pfiizpûsobovat se. Nebo se stûny moudfie ponechají tak, jak jsou, protoïe je to nejjednodu í a zdûvodní se to úctou k památce. Po celou dobu jsem se domníval, Ïe v kostele sv. Anny pracují restaurátofii a na v sledek jsem byl velmi zvûdav. Vím, Ïe je to úkol nesmírnû tûïk. Vzpomínám si zde na názory PhDr. Ivana perlinga, kter sem v roce 1985 docházel. Hlavnû se zasazoval o maximálnû uváïliv a opatrn postup, kdyï nûktefií nad enci chtûli sejmout v e aï na nejspodnûj í vrstvu. Tento jeho postup je ale zachováván tím, Ïe stûny zûstávají tak, jak jsou vãetnû otvorû po trámech. Doufám, Ïe to není koneãn stav. Zase jej mohu posoudit pouze z fotografií. Stûny na mû pûsobí, Ïe snad mimo dal í prûzkumy zûstaly netknuty. I to mûïe b t restaurátorsk názor, kter je nûkde uplatàován, u nás by v ak nemusel, protoïe ãeská restaurátorská kola má mnohem bohat í rozsah vyjádfiení. Na fotografiích jsou viditelná místa, která jiï mohla b t fie ena, a tak by se i pfii váhání nebo hledání problémy postupnû zu- Ïovaly. Je typické, Ïe anketa probíhá o architektufie, ale o restaurování zde není zmínka. Podle zku eností tu ím, Ïe se o nûm ani diskutovat nebude. Nejsem si jist, zda na tento problém urãité názory vûbec existují. JestliÏe zde nûjaká restaurátorská práce probíhá nebo se pfiipravuje, koda, Ïe to nikdo z dotázan ch neuvádí. Rád bych se o tom nûkdy doãetl. Restaurování a architektonické fie ení zde nedílnû souvisejí. Uvefiejnûním této ankety opût vypluly na povrch stále se opakující problémy na í péãe o památky. Máme skvostnou památku a pfied oãima si ji necháme témûfi zniãit. Nikomu se nic nestane, nikdo se nemusí z niãeho zodpovídat. Potom se hledá cesta, jak situaci vyfie- it. Hledání je tûïké a ne vïdy se dojde k tomu nejlep- ímu. Nepojmenují se a nenavrhnou jasné a podstatné úkoly, které by byly zadány k diskusi a následnému fie- ení. BohuÏel tento pfiípad není ojedinûl. Jen v souãasné dobû sleduji bezmocnû dvû obdobné akce, o nichï se zaãne diskutovat teprve aï v e bude hotové. Nebo se bude radûji mlãet Jan BRADNA Vladislavsk sál ve dfievû Vzpomínky Ing. arch. Pavla Kupky na nerealizovanou zakázku obnovy Anenského klá tera Areál Anenského klá tera vãetnû kostela získalo do své správy Národní divadlo. Bylo to v dobû, kdy se pfiipravovala dostavba a rekonstrukce jeho historické budovy a na Národní tfiídû byly zbourány Kourovy domy a provozní budova divadla. Do klá terních objektû byly odsud pfiemístûny administrativa, kanceláfie, dílny, archiv a podobnû. Pfiedpokládalo se v ak, Ïe po dostavbû Národního divadla se areál Anenského klá tera od provozních útvarû opût vyprázdní, bude rekonstruován a vyuïit pro kulturní úãely, zejména pro tzv. Ïiv archiv Národního divadla. To byla priorita celého zámûru, zpfiístupnit originální partitury a dal í archivní prameny a dokumenty pro badatele specialisty z celého svûta. K tomu mûl b t doplnûn v stavní a expoziãní program v dal ích prostorách klá tera s tematikou napfiíklad scénografie a rûzn ch témat divadelní historie. Ná architektonick ateliér dostal v rámci SÚRPMO velkoryse zaloïenou zakázku na fie ení celého Anenského areálu. Mûli jsme vytvofiit koncepci vyuïití jednotliv ch prostor a budov, aby vznikl pfiirozen organismus (vstupní náv tûvnické místnosti, koncertní sály, knihovny a badatelny, v stavní a expoziãní sály, obãerstvení, atny, sociální zafiízení, kanceláfie provozu, administrativa a podobnû). Prostory klá tera a kostela se mûly podrobit restaurování a pietní obnovû. Usiloval jsem i o obnovu rajského dvora a promûnu pûvodnû hospodáfiského dvora prelatury na vstupní nádvofií se zelení a fontánami. Ke koncertním a kulturním ak- PAMÁTKOVÉ VZPOMÍNKY 331

4 cím mûl slouïit i kostel, pfiitom rozlehlá empora mohla b t vyuïívána v návaznosti na spoleãné zázemí i samostatnû. V echny pûvodní historické prostory návrh respektoval. Zmínûn Ïiv archiv Národního divadla byl umístûn v budovû prelatury, studovna a ãítárna pro badatele byly v prvním patfie pfiíãného gotického kfiídla, tam, kde byl dodateãnû zfiízen baletní sál. Samozfiejmostí projektu byla obnova vûïe kostela a stfie ního altánu na prûãelí prelatury do Anenského námûstí. Dle na eho návrhu byl posléze v roce realizován pouze zmínûn baletní sál ve stfiedním gotickém kfiídle. V nûm jsme odstranili vloïen klasicistní strop a otevfieli jeho prostor do pûvodního gotického krovu, velkolepostí pfiipomínající prostor Vladislavského sálu, a získali tak místo s odpovídajícím monumentálním podhledem (coï snad omylem inspirovalo k otevfiení obdobného krovu v kostele sv. Anny). Vodotûsnou, tepelnou izolaci a akustickou úpravu jsme zajistili vytvofiením staticky samonosného sendviãe, kter nezatûïuje a nepo kozuje historické prvky krovû. V dobû pfiípravy projektu byl kostel pfiepaïen tûïk m le ením je tû z doby po jeho zru ení za Josefa II. a vyuïíván i pronajímán jako sklad. Krov byl oddûlen stropem. Národní divadlo pfiipravovalo rekonstrukci krovu a opravu stfie ního plá tû kostela. V rámci této akce byla vyfiezána fiada trámû a váïnû se uvaïovalo, Ïe se vazné trámy vyfieïou v echny a nahradí je ocelová konstrukce. Na e pfiedstava byla jiná, spolupracovali jsme na ní se statikem Ing. Karlem Fanty em. Chtûli jsme nechat krov netknut s ohledem na jeho historickou a v jimeãnou estetickou hodnotu i z dûvodu poïární ochrany a klimatického oddûlení od prostoru lodi. Provedená studie akustiky zjistila, Ïe pro koncerty a mluvené slovo je nezbytné strop kostela upravit vhodn m akustick m materiálem. V Holandsku se nahrazovaly zfiícené kamenné klenby dfievem. Navrhl jsem dfievûné spínané akustické panely ve formû v seãí kfiíïové klenby, zavû ené na obvodové stûny v návaznosti na dochované architektonické prvky. Cílem bylo vytvofiit náznakovou vizi pûvodního klenutého prostoru a souãasnû zajistit akustiku podle zpracované studie. Byla svolána expertní komise památkov ch orgánû. Investiãní oddûlení Národního divadla prosazovalo ploch strop s ocelovou konstrukcí, památkáfii preferovali obnovu kleneb klasick m zpûsobem. Na tom v e skonãilo. Souãasné fie ení pohledového odhalení krovu kostela nepovaïuji za Èastné. Kvalita uplatnûní tohoto odhaleného gotického prvku, kter je pfii pohledu zezdola pfiíli vzdálen, není zfiejmá. Zvolené fie ení jde na úkor v jimeãné hodnoty dochovaného pûvodního prostoru krovu. (Pfiepis a úprava záznamu vyprávûní Katefiina Beãková) 6 Z projektu Ing. arch. Pavla Kupky, kter je autorem kreseb: Obr. 1. Praha-Staré Mûsto, areál Anenského klá tera, gotick krov kostela v dobû, kdy byl je tû oddûlen stropem. (Foto V. Uher) Obr. 2. Praha-Staré Mûsto, areál Anenského klá tera, perspektiva. 332 PAMÁTKOVÉ VZPOMÍNKY

5 Obr. 3. Praha-Staré Mûsto, areál Anenského klá tera, baletní sál s odhalen m prûhledem do gotického krovu v pfiíãném kfiídle. (Foto V. Uher) Obr Praha-Staré Mûsto, areál Anenského klá tera, pûdorysy jednotliv ch podlaïí. Obr. 6. Praha-Staré Mûsto, areál Anenského klá tera, fiezy. Obr. 7. Praha-Staré Mûsto, areál Anenského klá tera, perspektivní prûhled od vstupního prûchodu z Anenského námûstí pfies dvûr prelatury k pfiíãnému kfiídlu. 7 INFORMACE Architekt a stavitel Alois Daut(h) 1 ze Îatce Hlavním centrem rozvoje architektonického dûní v období pfiísného a pozdního historismu v âechách byla jednoznaãnû Praha. Od konce 60. let 19. století zde probíhala ãilá stavební aktivita, v níï se vedle neogotiky v raznû uplatnila neorenesance coby ideální mû Èansk sloh. Vznikala díla ãerpající podnûty z rané a klasické italské renesance i ze specifick ch forem domácí architektury 16. století. V 90. letech se pak vyvinul neobarok a nastoupila secese. Pro malá mûsta tak fiíkajíc na periferii aktuálního architektonického dûní v ak bylo pfiíznaãné setrvávání ve star ích formách. To názornû dokládá tvorba severoãeského rodáka Aloise Dautha, kter na pfielomu 19. a 20. století tvofiil v duchu pfiísného neoklasicismu a zejména italizující neorenesance, jejíï tradici u nás rozvíjeli I. V. Ullmann, J. Zítek, J. Schulz, z mlad í generace pak napfiíklad S. Heller ãi A. Wiehl. O Ïivotû Aloise Dautha nebylo aï dosud nic známo. Podle údajû na náhrobku se tento Architekt und Baumeister narodil ve stavitelské rodinû a zemfiel Jeho otce Franze Antona lze patrnû ztotoïnit s chomutovsk m mûstsk m inïen rem Antonínem Dauthem. Ten vyprojektoval v duchu severské neorenesance pozoruhodn kostel sv. Mikulá e v Libkovicích u Mostu ( ), jímï pfiedznamenal synovu stylovou orientaci. 3 Z autorského razítka na dochovan ch plánech je dále známo, Ïe Alois Dauth Ïil a pûsobil v Îatci. V tomto a dvou blízk ch mûstech vyprojektoval a vût inou i sám provedl pût nám dnes znám ch realizací. Literatura se témûfi v hradnû omezuje na jejich pouh v ãet. 4 Jako první známou zakázku provedl pfiestavbu ranû barokního klá tera kapucínû v Îatci (ãp. 299), jehoï konvent s ambitem osovû pfiiléhá k presbytáfii klá terního, severov chodnû orientovaného jednolodního kostela Korunování Panny Marie. 5 Dle vlastního projektu od roku 1888 pfiestavoval severov chodní kfiídlo konventu. Ke stavbû se zachovalo povolení i originál signovaného plánu. 6 Men í úpravy provedl i v kostele, kde roz ífiil kûr a novû zaklenul sakristii. 7 Dále pfii jihov chodní stranû kostela vybudoval krytou pfiístupovou chodbu do konventu a roku 1890 strhl star ambit a postavil na jeho místû nov. 8 Kromû severozápadního kfiídla, jehoï pfiízemí je zapu tûno do hmoty konventu, jsou zbylá tfii kfiídla ambitu pfiedsazená a otevírají se do nádvofií tfiemi trojicemi sdruïen ch arkád. Architekt pravdûpodobnû tato patrová kfiídla pfiefasádoval. V letech pak provedl je tû nûkolik drobn ch úprav. 9 Kostel i s pfiilehl m kfiídlem konventu nedávno dostal nové zastfie ení. Obnova zbyl ch, rychle chátrajících budov je rovnûï více neï Ïádoucí. Mûsto v ak zatím marnû hledá jejich smysluplné vyuïití. 10 V ose vstupu nového hfibitova v Postoloprtech nedaleko Îatce postavil Dauth roku 1889 drobnou hfibitovní kapli. Centrální stavbu na pûdorysu ãtverce s trojicí mûlk ch pravoúhl ch kaplí po stranách a s obdélnou pfiedsíní sklenul polygonální kupolí na vysokém osmibokém tamburu se sdruïen mi okny. V klenky kaplí ãlení pilastry toskánského fiádu a zavr ují trojúhelné títy. V interiéru podpírají prûbûïnou fiímsu volutové konzoly. tukové hlavice nesou motivy andûlû, mu lí, kfiíïe a stylizovan ch rostlin; klenáky mají tvar lebky. Vertikalitu podporují nároïní niky se sochami Panny Marie, sv. Jana Evangelisty, sv. Petra a sv. Pavla a nad nimi zapu tûné reliéfy s v jevy z Kristov ch pa ijí. PÛvodní je i interiérová v malba. Vychází ze základních geometrick ch tvarû, které se opakují v identickém barevném fie ení (ãervená, zelená, okry a edi) na dláïdûní, soklech i oltáfiní menze. Architekt navrhl i dosud opomíjenou vstupní bránu na hfibitov, komponovanou na osu kaple a stromové aleje. Dvojice mohutn ch pilífiû spolu se ãtvefiicí kanelovan ch sloupû s dórsk mi hlavicemi nese kladí. V mûstské kronice se zachovaly dvû fotografie dokumentující vzhled obou staveb bezprostfiednû po vzniku. 11 Od stávající podoby vykazují jen drobné odchylky. 12 V letech vznikla v Chomutovû v ulici Na Pfiíkopech kola Franti ka Josefa (dnes stará budova 3. Z, ãp. 895). Dvoupatrová stavba pfiiléhá ze Poznámky 1 UÏívána rovnûï poãe tûná forma jména Daut. 2 Rodinnou hrobku DauthÛ autorka objevila na mûstském hfibitovû v Chomutovû. Spoleãnû zde s architektem odpoãívá otec, Baumeister Franz Anton Dauth ( ), matka Franziska ( ), sestra Emma ( ) a sestra Marie ( ) s manïelem. 1 Autorkou v ech fotografií je Jana Kune ová. Obr. 1. Îatec (okres Louny), kapucínsk klá ter, ãp. 299, v chodní nároïí konventu s ambitem. (Foto 2006). 3 Libkovice bohuïel musely v roce 1993 ustoupit povrchové dûlní tûïbû a byly i s kostelem zlikvidovány. Ke kostelu viz Mojmír HORYNA, Olga NOVOSADOVÁ: Libkovice, kostel sv. Michala a Mikulá e, stavebnû-historick prûzkum, Praha 1985; Mojmír HORYNA: Architektura pfiísného a pozdního historismu, in: Dûjiny ãeského v tvarného umûní III/2 (ed. TaÈána PETRASOVÁ, Helena LORENZOVÁ), Academia, Praha 2001, s Viz Umûlecké památky âech (ed. Emanuel POCHE), Academia, Praha 1977, s. 518; Praha 1980, s ; Praha 1982, s. 397; Pavel VLâEK, Pavel ZAHRADNÍK: Alois Daut, in: Encyklopedie architektû, stavitelû, zedníkû a kameníkû v âechách (ed. Pavel VLâEK), Academia, Praha 2004, s Klá terní komplex vznikl v letech na jiïním pfiedmûstí Îatce dle projektu fiádov ch architektû. Viz Karl TUTTE: Der Politische Bezirk Saaz, Selbstverlag, Saaz 1904, s. 338; Pavel VLâEK: Îatec, in: Du an FOLT N, Petr SOMMER a kol.: Encyklopedie ãesk ch klá terû, Libri, Praha 1997, s Podoba barokního areálu je tûïce rekonstruovatelná. Z pûvodních plánû se totiï zachovala pouze legenda. Viz Petr MACEK, Pavel ZAHRADNÍK: Îatec, b val kapucínsk klá ter, stavebnû-historick prûzkum, Praha 1988, s. 63 (uloïeno v Mûstském muzeu v Îatci). 6 Mûstsk úfiad Îatec, archiv stavebního odboru: kart. Kapucínsk kostel a klá ter, ãp. 299 (pûdorys pfiízemí a patra, 1 : 50; pfiíãn fiez, 1 : 1000; signováno; datováno ). 7 P. MACEK, viz pozn. 5, s Státní oblastní archiv v Litomûfiicích: fond ímskokatolická farnost Kapucíni Îatec, inv. ã. 3; inv. ã. 8, fol. 74r 75r; inv ã. 31; Národní archiv v Praze: fond âeské místodrïitelství, kart. 3314, sign. 16/13/16/1. 9 P. MACEK, viz pozn. 5, s Po zru ení klá tera státem roku 1950 slouïily budovy s rozsáhlou zahradou k rûzn m úãelûm. Po dlouhá léta zde sídlil domov dûchodcû, zru en v 80. letech minulého století. Postupem ãasu doznaly interiéry fiady ne etrn ch zásahû v podobû nevhodnû proveden ch instalaãních rozvodû, obkladû stûn, dlaïby, osvûtlení a podobnû. 11 Mûstsk úfiad Postoloprty, vázan rukopis kroniky mûsta (uloïeno v kanceláfii starosty). 12 Vlivem nevhodnû zvolené stfie ní krytiny pfii obnovû exteriéru stavby v roce 1994 dochází u boãních kaplí k soustavnému naru ování omítky de tûm a plísnûmi, coï vede aï k odpadávání kamenick ch ãlánkû. PAMÁTKOVÉ VZPOMÍNKY INFORMACE 333

6 2 3 s jednoduch mi ambránami. Sídlo fieditelství je jednoduchá obdélná dvoupatrová stavba, jíï dominuje pfiedstupující schodi Èov rizalit v ose. Stejnû jako na vût inû ostatních budov nemocnice se i zde dobfie dochoval pûvodní krov se zdoben mi títy. Stávající budova záchranné sluïby, nyní kompletnû pfiefasádovaná, vyhlíïela asi identicky. Sklad prádla, dnes v dezolátním stavu, pro el v minulosti fiadou ne etrn ch úprav a postrádá zatím vût í vyuïití. Drobnou stavbu b valé márnice zdobí neoklasicistní dekor, silnû naru en star í brutální pfiístavbou krytého vstupu. Od roku 1999 procházejí oddûlení rozsáhlou modernizací. Po zrekonstruování interny, gynekologicko- -porodnického oddûlení 16 a kuchynû se právû dokonãuje v stavba nového operaãního sálu a jednotky intenzivní péãe. Následovat bude je tû pfiestavba lûïkové ãásti chirurgie v pfiedním traktu. Problematika vhodné rekonstrukce historick ch nemocniãních budov je zcela specifická a vyïaduje individuální pfiístup, leã v souãasnosti ji památkové úfiady i samotní architekti ponûkud opomíjejí. Hlavní slovo patfií investorovi, majícímu na zfieteli pfiednû sluïbu pacientûm a kvalitní pracovní podmínky pro zdravotníky. MoÏnosti architekta zpravidla limituje omezen fi- 4 5 Obr. 2. Postoloprty (okres Louny), hfibitovní kaple, pohled do interiéru. (Foto 2006) Obr. 3. Postoloprty (okres Louny), hfibitovní kaple, pohled od severov chodu. (Foto 2006) Obr. 4. Chomutov, b valá kola Franti ka Josefa (3. Z ), Na Pfiíkopech ãp. 895, ãelní fasáda. (Foto 2006) Obr. 5. Îatec (okres Louny), areál nemocnice, (A) b valé infekãní oddûlení, (B) fieditelství, (C) záchranná sluïba, (D) b valá márnice, (E) jídelna, (F) sklad prádla. (Nákres Jana Kune ová, 2006) typu s plasticky proãlenûn mi dfiíky. Nad okny rizalitu se uplatàují pûlkruhové, trojúhelníkové i sdruïené segmentové frontony a pfiímá nadokenní fiímsa. Boãní ãtyfiosá kfiídla prolamují v pfiízemí obdélná okna bez ostûní, ve druhém patfie s ostûním s prstenci. Stavbu zavr uje atikov tít s volutami po stranách, opatfien mûstsk m znakem. 14 Poschodí jsou pfiístupná irok m dvouramenn m schodi tûm. To podpírá ãtvefiice mohutn ch pilífiû s pilastry. Chodby jsou sklenuty zrcadlovou klenbou. Roku 1895 zahájil Dauth v stavbu nové vefiejné nemocnice v Îatci projektem infekãního oddûlení. 15 Autorka severu k pfiístavbû z poloviny 20. století, ze západu k mlad í z roku Interiéry si zachovaly ve velké mífie autentickou podobu. Uãebny pro ly pochopitelnou modernizací, chodby a schodi tû v ak zûstaly zdá se nezmûnûny. Nejvût í zásah do pûvodní koncepce pfiedstavuje dvoupodlaïní vestavba v severní vytipovala ve stávajícím areálu est objektû, u nichï pfiedpokládá jeho autorství. Jde o infekãní oddûlení (dnes chirurgie, interna, gynekologicko porodnické oddûlení), dne ní budovu fieditelství, záchranné sluïby, kuchynû a skladu prádla a o b valou márnici. K tomuto v ãtu lze snad pfiifiadit i zdevastovanou ãásti traktu, souãasná patrnû s pfiístavbou ze vstupní bránu v opu tûné zadní ãásti areálu. 60. let. 13 Uliãní fasádu v raznû plasticky ãlení bohatá kála architektonick ch ãlánkû spolu s mírnû vystupujícím estios m rizalitem. Pfiízemí ãlení pásová bosáï, patra pásová rustika s nároïní bosáïí. Patra nad portálem propojují pilastry vysokého fiádu toskánského Nejrozsáhlej í z budov, infekãní oddûlení, realizoval architekt jako podélnou prûchozí budovu, k níï kolmo pfiiléhají jednotlivá nemocniãní kfiídla. Tyto pfiízemní plochostropé stavby se sedlovou stfiechou a hladk mi trojúheln mi títy v prûãelí osvûtlují vysoká úzká okna Poznámky 13 Mûstsk úfiad Chomutov, archiv stavebního odboru: kart. ãp. 895 (3. Z Na Pfiíkopech). 14 Dobová pohlednice zachycuje pûvodní podobu ãelní i boãní fasády. Viz Vojtûch BRET, Jaroslav PACHNER a kol.: Chomutov ve star ch pohlednicích, Mûsto Chomutov, Chomutov 1991, obr Zprávy stavební, in: Technick obzor 3, 1895, ã. 18, s Jifií VANÍâEK, Jifií MÜLLER, Josef HOLEâEK: Rekonstrukce gynekologicko-porodnického oddûlení mûstské nemocnice v Îatci, in: Stavba, 2000, ã. 4, s Mûstsk úfiad Postoloprty, archiv stavebního odboru: kart. ã V prostorách spisovny jsou umístûny na zdech ãtyfii originální projekty Dautha (ãelní a boãní pohled, pfiíãn a podéln fiez, signováno, datováno). Ve vestibulu byla stavebníky osazena pamûtní deska. Realizace stavby se od plánû li í jen v detailech. 18 PÛvodnû sídlili postoloprt tí radní ve staré barokní budovû z roku 1726, dodnes stojící na námûstí (ãp. 103). 19 Karel KIBIC: Historické radnice, TEPS, Praha 1988, s , 121; Martin HORÁâEK: Sloh fiádu a svobody. Poznámky k dûjinám a teorii novorenesanãní architektury v ãesk ch zemích (rigorózní práce, Univerzita Palackého), Olomouc 2001, s , , pozn Umûní italské renesance: architektura sochafiství malífiství kresba (ed. Rolf TOMAN), Slovart, Praha 1996, s , 122, Pavel ZATLOUKAL: Pfiehled architektury historismu XIX.století na Moravû, in: Umûní 28, 1980, ã. 4, s M. HORÁâEK, viz pozn. 19, s. 295; Michael J. LEWIS: Rundbogenstil, in: The Dictionary of Art 27 (ed. Jane TURNER), Macmillan, London 1996, s INFORMACE

7 Ve své tvorbû pozdního neoklasicismu a pfiísné italizující neorenesance dosáhl Alois Dauth dobrého kvalitativního standardu. Projekty obohacen mi i osobitou invencí pfiispûl k rozvoji tehdej í, jinak vcelku bûïné produkce na Îatecku a Chomutovsku. U postoloprtské spofiitelny dosáhl v sledku srovnatelného i na mimoregionální úrovni. Domnívám se, Ïe je namístû zvá- Ïit moïné zapsání této v fiadû ohledû v jimeãné stavby do Ústfiedního seznamu nemovit ch kulturních památek âr, kde jiï figuruje klá ter kapucínû v Îatci i hfibitovní kaple v Postoloprtech. Jana KUNE OVÁ 6 7 Obr. 6. Postoloprty (okres Louny), b valá spofiitelna, ãp (Foto 2006) Obr. 7. Postoloprty (okres Louny), b valá spofiitelna, ãp. 318, vstupní rizalit. (Foto 2006) nanãní rozpoãet. Stavba sama, dosud funkãní, leã zastaralá a nevyhovující dne ním nárokûm, pak obvykle stojí aï na posledním místû. ProtoÏe architektonické fie ení b valého infekãního oddûlení bylo od poãátku podmínûno zejména praktiãností a neãinilo si pfiíli né nároky na vnûj í pûsobivost, vznikl jednoduch a úãeln organick celek s pravidelnou rytmikou tvarû a hmot. Provádûné rekonstrukãní zásahy prokazují znaãnou necitlivost vûãi pûvodním proporcím a ãlenûní. Zejména zmûny dfiívûj ích okenních otvorû, nahrazení jejich v plní praktick mi, ov em nevzhledn mi plasty, dûsledné puristické oãi tûní fasád od ve ker ch dekorativních doplàkû i stylovû nesourodá pfiístavba jednotky intenzivní péãe v raznû pozmûnily pûvodní ráz budov. Na druhé stranû nyní oddûlení lépe a efektivnûji slouïí svému úãelu. Navíc zûstal zachován urbanistick potenciál areálu, zasazen do pfiíjemné, aã zatím nepfiíli zkultivované zelenû. Poslední známou Dauthovou prací se stala roku 1903 spofiitelna na hlavním námûstí v Postoloprtech (ãp. 318). Vznikla z popudu purkmistra a pfiedsedy fieditelství spofiitelny Karla Krause a obãanû mûsta. Architekt dodal roku 1902 návrhy, v stavby samé se v ak nezúãastnil. 17 Primárnû tedy budova slouïila coby penûïní ústav, a nikoliv radnice, jak je vyuïívána dnes (a rovnûï jako sídlo mûstského úfiadu). 18 Nicménû její zafiazení ke skupinû ãtyfi historizujících neorenesanãních radniãních staveb u nás, obmûàujících v prûãelí soustavu toskánského quattrocenta, zûstává ze stylového hlediska oprávnûné. Jde o severoãeské radnice v Klá terci nad Ohfií (stavitel V. Böhm, ) a Jablonci nad Nisou (projektant L. Seidemann, 1869), dále v Mladé Boleslavi (projektant J. Fichtner, ) a Fren tátu pod Radho tûm (projektant A. Tebich, ). 19 Architekti vycházeli z celkové siluety protorenesanãních radnic ve Florencii (od 1299) a Sienû a z tvarosloví florentsk ch soukrom ch palácû, zejména paláce Medici-Riccardi (asi od 1444) a paláce Strozzi od B. da Maiana a S. Pollaiuola (po 1489). 20 Paralely nabízí i soudobá nûmecká architektura takzvaného Rundbogenstilu (arkádového stylu) ze 30. a 40. let 19. století, v níï se hlavním motivem stal oblouk, dûslednû se dodrïovala symetrie, zdûrazàovaly se vstupní partie a uplatàoval nov, svébytn dekor. 21 Dauthovo fie ení se nejvíce podobá paláci Comunale v Montepulcianu, pfiestavûném M. Michelozzim ( ). 22 Z uvedené skupiny historizujících staveb se tak zdûraznûnou plasticitou a pádn mi detaily pfiiblíïil italsk m pfiedlohám nejtûsnûji. ZároveÀ vytvofiil své nejzdafiilej í dílo. Spofiitelnu komponoval jako jednopatrovou nároïní stavbu. Pfied hlavní, sedmiosé prûãelí pfiedstupuje mûlk tfiíos rizalit, zavr en na konzolách vysazenou atikou s cimbufiím. Na nûj navazuje vysoká vûï se zvonicí, ukonãená ochozem a ustupujícím patrem opût s cimbufiím. Boãní kfiídla zakonãuje konzolová fiímsa. Pásová a kvádrová rustika fasád v raznû kontrastuje s hladkou omítkou vûïe. V pfiízemí obou kfiídel a nad sdruïen mi okny v patfie rizalitu se v pûlkruhov ch záklencích oken uplatàuje bosáï. Naproti tomu jsou postranní sdruïená okna rizalitu zasazena v pravoúhl ch rámech, v patfie pak zase ve tukov ch pûlkruhov ch obloucích s dekorativními medailony. Portálem balkónového typu v ose prûãelí se po schodi ti vstupuje do vyv eného pfiízemí a dále do administrativních prostor. Schodi tû do patra se vûtví do dvou ramen s kovov m zábradlím zdoben m korintsk mi sloupky. Ploch strop nad ním geometricky ãlení drobná pole nástûnné malby s vegetabilními a figurálními motivy. Patru dominuje dvojice reprezentaãních prostor. Strop prvního obdélného sálu (nad vstupem) zdobí jemné tukové zrcadlo a ãtvefiice medailonû s motivy hrajících si amorkû. Odtud se vchází do hlavního reprezentaãního sálu, dne ní obfiadní sínû. Stejnû jako pfiedchozí prostor pfiekvapí i tento architektonickou ãistotou a jednoduchostí. Dle plánû zde byl zam len strop zdoben lunetami s nástûnn mi malbami. Klenbu nakonec oïivuje jen tukové zrcadlo. Stûny nyní pokr vá nevhodn novodob obklad. Autor zfiejmû navrhl i ve keré doplàky interiéru, od okenních a dvefiních rámû, dfievûn ch obkladû a pokladních pfiepáïek aï po kliky a vypínaãe. Kresebná dokumentace Václava ebeleho (PrácheÀské muzeum Písek) Poãátky kresebné dokumentace, která zachycovala jednotlivé projevy lidového stavitelství, jsou spojeny s ãinností akademického malífie Jana Prouska jiï v 80. letech 19. století. Dal ím v znamn m pfiedstavitelem tohoto typu dokumentace byl Václav ebele ( ), pûvodním povoláním odborn uãitel kreslení na reálném gymnáziu v Písku. Je autorem desítek kreseb a akvarelû zemûdûlsk ch usedlostí a jejich interiérû z oblasti Písecka, které vznikly v nejvût í mífie v prûbûhu 90. let 19. století a byly spojeny s v raznou národopisnou dokumentací pfiedev ím jevû lidové hmotné kultury v pfiípravném období k Národopisné v stavû ãeskoslovanské, uskuteãnûné roku 1895 v Praze. Kromû PrácheÀského muzea v Písku (dokumentace z lokalit na okrese Písek) jsou kresby a akvarely Václava ebeleho uloïeny také ve sbírkách Národního zemûdûlského muzea v Praze, Muzea ãeského venkova na zámku Kaãina a ve fondech národopisného oddûlení Národního muzea v Praze. V znam ebeleho dokumentace podtrhuje nadto jeho zachycení interiérû, které dokumentují vybavení tradiãního lidového obydlí ve druhé polovinû 19. století s tím, Ïe nûkteré jím zachycené jevy mohou dokládat dobu druhé poloviny 18. století ãi pfiípadnû je tû star í období. ebelovy kresby poskytují mnoho cenn ch informací pro studium jevû lidového stavitelství vãetnû interiérové sloïky lidového obydlí. Rozmístûní a uïití jednotliv ch typû lidového malovaného nábytku (s jeho ornamentální v zdobou) ve svûtnici domu a selsk ch hodin, dále umístûní pece se sporákem a nad ní zavû ená bidla lze sledovat napfiíklad u usedlosti v obci Horní Novosedly. Pec s kachlov mi kamny vidíme i na akvarelu interiéru svûtnice usedlosti v obci Ole ná. Jiné kusy lidového malovaného nábytku zachytil V. ebele v interiérech domû v obcích Branice (malovan misník), dále ve vesnici Rukáveã (malovanou truhlu, skfiíà bez dekoru, postel) a v Tuklekách (selsk stûl a Ïidle, malou stoliãku). Je tfieba podotknout, Ïe V. ebele svá díla signoval, uvádûl zpravidla jednotlivé lokality (v nûkolika málo pfiípadech je uvedeno jen z okolí Písku ). Autor v ak zásadnû neuvádûl u své INFORMACE 335

8 DISKUSE 1 dokumentace (uloïené ve fondech PrácheÀského muzea v Písku) ãísla popisná, ale jména ãi názvy podle drïitelû. Z dal ích jevû lidového stavitelství a interiérû lidov ch obydlí lze ze ebelovy dokumentace vysledovat napfiíklad stfie ní krytinu (pfievládá jednoznaãnû do ek), dále zastropení svûtnic, rûzné typy topeni tû, umístûní obrázkû na skle ãi stûnách svûtnice a podobnû. âasté jsou rovnûï ebelovy celkové pohledy na návsi nûkter ch obcí: DrÏkrajov, Horní Ostrovec, Kfie ice, Ole ná, Tukleky a Zbû ice. Zajímavá je rovnûï náves ve Vrcovicích i s roubenou studnou. Témûfi panoramatick pohled na akvarelu dvora statku ve Smrkovicích dokládá situování obytné i hospodáfiské ãásti usedlosti v areálu dvora. Statek v Radiho ti se skládá (dle akvarelu) z pfiízemního roubeného stavení se zajímavû ãlenûnou lomenicí s profilovan mi li tami, vpravo je pfiipojena klenutá zdûná brána s v klenkov mi plastikami svûtcû. Podobnû hodnotnou lomenici zachytil V. ebele i u jednoho ze statkû ve Vlksicích. Své akvarely autor oïivil postavami obyvatel vesnic i domácími zvífiaty. V Klisínû napfiíklad zachytil velké roubené stavení na kamenné podezdívce s pavlaãí pfii títové (zde je i vchod do domu) a ãásteãnû i boãní nádvorní stranû. Na svûtnici navazuje netypicky roubená stodûlka. Lomenice títu je ãlenûna do ãtyfi vertikálních polí a opatfiena velk m kabfiincem. Velmi archaicky pûsobí objekty ve dvofie usedlosti v Jickovicích. Lomenice statku U NûmeãkÛ v obci Ostrovec vykazuje fiadu vûtracích otvorû ve tvaru srdce. Kresebná dokumentace Václava ebeleho patfií mezi v znamné dokumentaãní soubory lidového stavitelství, v nichï zaujímá pfiední místo vzhledem k ikonografii interiéru lidov ch obydlí zachycen ch v období konce 19. století. Lokality zdokumentované autorem a kresby uloïené ve sbírkách PrácheÀského muzea v Písku: Boreãni- 2 3 ce, Branice, Dolní a Horní Ostrovec, Dolní Záhofií, DrÏkrajov, Horní Novosedly, Jickovice, Klisín, Kra ovice, Kfie ice, Ole ná, Ostrovec, Podolí za Novou Hospodou (Podolí I.), Radiho È, Rukáveã, Smrkovice, Svatonice, Tukleky, Vlksice, Vrcovice, Zbû ice. Lubomír PROCHÁZKA Obr. 1. Václav ebele, SíÀ v domû U ZvonÛ v Písku. (Archiv PrácheÀského muzea v Písku) Obr. 2. Václav ebele, Svûtnice usedlosti v Horních Novosedlích. Kraj a kres Píseck. (Archiv PrácheÀského muzea v Písku) Obr. 3. Václav ebele, Zvoniãka na návsi ve Zbû icích. Okres Milevsk, kraj Tábor. (Archiv PrácheÀského muzea v Písku) Nesouvislé glosy k Arcidiecéznímu muzeu v Olomouci po tfiíhodinové prohlídce s panem architektem Petrem Hájkem (ad ZPP 3/07) Jedná se o zásluïn zámûr, kvalitní program, siln tvûrãí koncept s velmi sebevûdom m vloïením nové vrstvy, s ohledem na rozsáhlost a sloïitost akce s úctyhodnou poctivostí dotaïen ve stovkách i tûch nejsubtilnûj ích podrobností ãistého architektonického i technického detailu klobouk dolû. ÚroveÀ prezentace historické struktury památky mimofiádného v znamu v ak této vysoko postavené laèky nedosahuje, a nikoliv v ojedinûl ch momentech. Problematiãnost pfiíli ného sjednocení dvorních fasád i v ech nad stfiechu vyãnívajících hmot, pfiekryt ch studen m svûtl m nátûrem, jenï zabíhá mechanicky a zcela zbyteãnû i do nádvofií hospodáfiského dvora a popírá do znaãné míry stáfií i vrstevnatost areálu, vzbuzuje pochybnost o autenticitû historické pfiedlohy této úpravy. Nerozumím zcela logice rozsvícení vnitfiku loggie s tupû pfiebílen mi karyatidami na bocích zarámovaného prûhledu. Dojem sterility umocàuje i problematické zalití povrchu kamenn ch váz na sloupcích oplocení t mï fasádním nátûrem. Nelibuji si také pfiíli v celoplo ném zasklívání historick ch otvorû. Zde, v dvorních arkádách nádvofií, mi v ak tolik nevadí (byè se nûkde mohl nechat zabûhnout exteriér úplnû dovnitfi), snad díky ãistû vypreparovanému detailu se skryt m rámem a zfietelnosti souvislostí celkového konceptu. Sympatická skromnost úpravy nádvofií s pouïitou starou dlaïbou, solitérním kandelábrem a vzrostl mi stromy stvrzuje svou nenápadností atmosféru historického prostfiedí. O klivého kaãátka v podobû úpravy okolí nálezu studny si radûji nev ímejme, vïdyè se dá jednodu e zasypat hlínou a pokr t drnem. Více neï prûsvitn poutaã sklenûné desky nevûdomky zaregistruji vtírav technick detail siln lem oplechované fasády nad pultovou stfiechou chodby, pfiimknuté k boku tvrdû pfiebíleného a jako úplná novostavba pûsobícího kostela sv. Anny. Za opraven mi star mi dvefimi hlavního vstupu nás potû í první pohled s citlivû opravenou terazzovou podlahou jednoduchého ornamentu. Teprve ponofiením do spleti nástupních prostorû, vznikl ch propojením rûznorod ch místností, pfiichází seznámení se sloïit m organismem a jeho atmosférou. Úvodní partie pûsobí soudrïnû, av ak s ohledem ke stísnûnosti jednotliv ch místností a zvolenému fie- ení snad trochu mnohomluvnû ãi v stavnicky pfiekombinovanû, leckdy i spí e jako dopravní kfiiïovatka. koda, Ïe zde nezûstalo zachováno pûvodní schodi - tû. VloÏené, ostfie orámované betonové podlahy s pfiiznanou distancí od stûn jsou jedním z nosn ch témat zvoleného architektonického konceptu. Místy se nadná ejí a umoïàují ãásteãnû nahlédnout na pûvodní povrchy. Z provozních dûvodû vyrovnávají v kové roz- 336 INFORMACE DISKUSE

9 díly podlah jednotliv ch místností, a tak smûrují náv tûvníka a zároveà umoïàují jak bezbariérové spojení v úrovni pfiízemí, tak zpfiístupnûní suterénu s prezentací archeologick ch nálezû a galerií. Je velmi zásluïné, Ïe jsou vyuïívány k umístûní vytápûní a rozvodu inïen rsk ch sítí, ãímï je omezen rozsah naru ení historického zdiva. V dûslednû promy len ch a dokonale proveden ch detailech se skr vají místa napojení pro elektrick proud, slaboproud, prvky nouzového osvûtlení a podobnû. Kletovan beton je jedním z urãujících materiálû novû vloïené vrstvy (podlahy, stûny nov ch konstrukcí, ale i doplàkové prvky), jenï sympaticky pfiipomíná úãelové podlahy provozních místností domû z poãátku 20. století. eì perfektnû utaïeného, hladkého betonu nepostrádá hloubku díky jemnû promûnlivému povrchu fiemeslnû zpracovaného materiálu a svou povrchovou Ïivostí rozhodnû není zavrïeníhodn m v razov m prostfiedkem v historickém prostfiedí. Bezpochyby v nûkter ch pfiípadech vykazuje dobrou schopnost vizuální koexistence se star m kamenem, cihlou i dfievûn mi podlahami. Zajímavé je, Ïe jako v znamn pfiedstavitel nové vrstvy je k danému prostfiedí leckdy pfiátel tûj í, a tedy spí e akceptovateln neï provedená finální úprava respektované staré vrstvy. To je patrné zejména v místech, kde je beton v kontaktu s funkcionalisticky vybílen mi omítkami klenut ch historick ch prostorû. Oproti deklarované zásadû autorského konceptu se v nûkter ch pfiípadech paradoxnû vnucuje otázka, zda záfiící sterilní úprava stûn vlastnû vizuálnû v e nepfiebíjí a nepfiebírá tak silnûji úlohu poslední vrstvy oproti prvkûm skuteãnû naposledy vloïen m (pohledovû jiï zabydlená, kultivovanûj- í a patinu nepostrádající úprava kletovaného betonu). Otázka by se moïná nevnucovala tolik, kdyby se dûmyslnûji a v jednotliv ch ãástech areálu diferencovanûji pracovalo s omítkami a v malbou stûn, zejména v návaznosti na poznatky, bezpochyby zji tûné pfii prûzkumu historick ch omítek. Na rozdíl od pfiízemí se nejen silnû, ale tentokrát i zcela samozfiejmû uplatàuje rastr kletovan ch podlah v suterénu. To proto, Ïe ve sloïité situaci transformovan ch prostor (odkrytá archeologie) i pfiidan ch objemû (galerie) se spolu s nosn mi betonov mi stûnami a stropy, preciznû vymy len mi i proveden mi, spoleãnû podílejí na utváfiení zcela nového, uvolnûného a z hlediska prostorového uspofiádání pûsobivého labyrintu. Navíc k ucelenosti dojmu v suterénu pfiispívá absence bíl ch omítek a kontakt s torzy kamenn ch substrukcí. S pozoruhodnou dûsledností je dotaïen zámûr oddûlit staré a nové tím, Ïe se betonové stûny distancují od historick ch konstrukcí a to jak fyzicky, tak i opticky díky prosklen m césurám v místech, kde bylo nutné oddûlit interiér od exteriéru. Novotvar galerijního sálu vloïeného do parkánu, kter navazuje na labyrint archeologické prezentace, pfiedstavuje zajímav tvûrãí poãin. A to jednak prostorov m uspofiádáním jeho útrob, perfektním fie ením detailû, promy len m instalováním vzácn ch artefaktû a jejich osvûtlením (byè nûkde s nepfiízniv mi dûsledky velmi stísnûn ch podmínek), jednak celkov m modelováním a strukturováním hmoty, jeï kopíruje prûbûh hradby a je vloïena do podnoïe hradní zástavby. Z kaïdého detailu je zfiejmé, Ïe fie ení byla vûnována po v ech stránkách puntiãkáfiská pozornost. O to více pak tam, kde se urãující konstrukce novû vzniklého prostoru dostávají do kontaktu s obnaïen m historick m zdivem, zejména kamennou hmotou okrouhlé vûïe (byè se jí programovû z principu minimálnû dot ká). Rozpaãitû pûsobí nedotaïen zpûsob prezentace abradovaného kamenného zdiva spodku vûïe, mechanicky a nepfiíli zdafiile vyspárovaného zedníkem podle banálního pfiedpisu. koda, vïdyè v e by mûlo b t stejnû dûleïité, kultivované o etfiení historické substance pak spí e na prvním místû. Velmi dobfie situovaná kavárna, s moïností venkovního posezení pod star mi stromy na nádvofií, nás láká ke spoãinutí. Pfii vstupu dovnitfi a seznámení s jejími interiéry v ak pfiichází zklamání. Znovu rastr betonov ch podlah s distancí ode stûn, v e pfiebíleno, nábytek v brilantním soudobém designu, v stavnické efektní nasvûtlení. Neosobní pfiízemní prostor i sklepení postrádá atmosféru pfiíjemné kavárny. Pfies ãistotu architektonického fie ení zde mechanická dûslednost uplatnûní jednotného konceptu pûsobí upachtûnû, strojenû, jako by uï nebyl ãas v e hloubûji promyslet. DÛslednost zámûru je jedna vûc, ale pokud se písniãka jen stále dokola opakuje, nestane se z ní spí e odrhovaãka? koda, Ïe jsme nemohli sejít do kavárny pfiímo z expozice; v na ich zemích se lákavá moïnost ukonãit prohlídku obãerstvením v bûïném provozu muzea zatím pfiíli nevyuïívá. V expozici, umístûné do sálû prvního patra, potû í ucelen soubor restaurovan ch interiérû s pietnû o etfien mi vykládan mi podlahami, dvefimi, obklady a nûkde i prezentovanou malífiskou v zdobou ãi restaurovanou jemnou tukatérskou prací. Je rovnûï potû itelné, Ïe se zachoval kazetov obklad stûn v Erbovním sále, neboè k památce jiï neodmyslitelnû patfií. Kultivovaná instalace plastik a obrazû, byè by jí místy svûdãilo vût í prostorové uvolnûní ãi mírn odklon od stanoven ch dogmat, je dûleïitou souãástí kvality autorského pfiínosu rehabilitace areálu. Uspokojení také zároveà poskytla informace, Ïe vloïené fundusy, pfiedev ím rozmûrné prvky expoziãního pozadí, nevyïadovaly zásahy do konstrukcí (ani jejich zesilování) a jsou reverzibilní. Doufejme, Ïe bude dokonãeno také restaurování malífiské v zdoby interiérû, neboè v nûkter ch pûsobí fragmentárnû odhalená malífiská v zdoba dojmem provizoria. Za jednu z nejsilnûj ích stránek architektonického konceptu povaïuji v sledek distanãního zpûsobu, jak m jsou do historické dispozice vkládány dílãí buàky nezbytn ch servisních provozû a prvkû. Na místo bûïného adaptaãního fie ení s vezdíváním úãelov ch místností, které vïdy odkrojí a vizuálnû znehodnotí ãást autentick ch prostor, je postaveno fie ení ménû drastické, ãisté, a navíc s novou silnou v tvarnou kvalitou. Dokonalé je zvládnutí stfiídm ch tvarû, materiálû i detailû v jednotliv ch pfiípadech (toalety, atny, úklidové místnosti, ale i v tah). ProtichÛdné pocity naopak pfiiná í nov vnûj í vzhled hmot Biskupského paláce a Kapituly pfii exponovan ch pohledech ze severu a severov chodu. Zakomponování prosklené komunikaãní spojky z tûchto pohledû je brilantní, mûfiítkovû vyváïené, zcela neru ící, stejnû tak jako uplatnûní horizontály betonové obruby vloïené galerie, která se díky formû a pouïitému materiálu jen jemnû propisuje nad korunou hradební zdi. Av ak záfiící renovaãní úprava srostlice v ech historick ch objektû i vûïe zcela sjednotila zástavbu Václavského pahorku bez pfiíli ného respektu ke stáfií, hodnotû a v vojové i v tvarné gradaci jednotliv ch souãástí památky mimofiádného v znamu. Vtiskla mu do znaãné míry v raz novostavby, coï není v pofiádku. ZaráÏející je necitlivá renovaãní prezentace fasád kaple sv. Jana Kfititele i v chodního kfiídla hradu s totálním pfiebílením. Do lo k úplnému a podle mého soudu ne- Ïádoucímu optickému odtrïení zástavby od fortifikaãní podnoïe v horizontální linii. S ohledem k zvolenému pojetí úpravy celku zûstal vystupující rizalit kamenného nároïí románského paláce se sdruïen mi okny jako zapomenut chud, trpûn pfiíbuzn, jemuï se odepfiela odpovídající dûstojnost, a tedy prvofiadá pozornost, jiï by mu dodalo pietní o etfiení. Prezentace odhalené autentické ãásti románské fasády i fie ení celé fiady detailû (stereotyp pfiespárování kamenného zdiva, zcela nahodile omítnuté a tvrdû ohraniãené dílãí úseky prûãelí na ãele i boku a podobnû) vypovídají, Ïe namísto korektního, uváïlivého pfiístupu s komplexním restaurátorsk m o etfiením této vzácné architektury jako celku mûli zfiejmû hlavní slovo nepouãení zedníci. Stejnû skliãující dojem vytváfií zpûsob, jak m se uplatàuje na záfiící fasádû v chodního kfiídla pozûstatek románského trojosého sdruïeného okna. Tyto úpravy sice nelze vyãítat architektûm, neboè byly fie eny separovanû, nezapomínejme v ak, Ïe jsou pohledovû exponovanou souãástí jednoho celku. Provizorní vzhled má také detail nasazení omítek okrouhlé vûïe na zbyteãnû odrásané a neodbornû upravené kamenné zdivo, které i na znaãnou dálku pfiipomíná laickou úpravu tvrdû vyspárované chatové podezdívky. Politováníhodné je, Ïe nebyla respektována dochovaná mûkká barevnost plá tû dominantní válcové hmoty. Nepfiíznivû pûsobí ve spodní ãásti vûïe fie ení tvaru a detailû omítkového orámování zazdûn ch kamenn ch oken. Rozháran je také vzhled úpravy hmoty pûvodní hradby na nároïí takzvané krvavé pavlaãe s nedofie en m vztahem starého cihelného zdiva, obnoven mi rustikov mi omítkami, vyspárovan m kamenn m zdivem a nov mi plochami záfiících nahodil ch tvarû kontrastnû ohraniãen ch omítek na sympaticky za lém podkladu reïn ch cihel. Pohled na tuto partii vyvolává pocit nedokonãenosti kvûli chvatné demontáïi le ení je tû pfied ukonãením prací. V sledek úpravy pohledovû exponovaného prospektu olomoucké rezidence, pomineme-li pfiesvûdãivou kvalitu jemnû vkomponované nové spojovací ãásti, evokuje pfiístup a v sledky obnovy památek z období pfied dvaceti, tfiiceti lety a pfii jeho hodnocení nelze pominout úlohu, a tedy odpovûdnost jak investora, tak i jeho památkového dozoru. Úprava exteriéru rozhodnû není dobrou vizitkou soudobé památkové DISKUSE 337

10 péãe, ani v náznaku neodráïí renomé ãeské restaurátorské koly. Zajímavé dojmy pfiiná í prohlídka objektû hospodáfiského dvora vyãlenûného pro restaurátorské dílny, administrativu a doprovodné funkce. Po vstupu samostatnou branou se nejdfiíve otevfie prostorn ãtvercov dvûr, ohraniãen ze tfií stran pfiízemní hospodáfiskou zástavbou a pfiifiazen k hlavnímu traktu kultivovan m, programovû nepfiíli nápadn m novotvarem technického bloku. Hospodáfisk dvûr plnil vïdy úlohu obsluïnou, utilitární a tomu se podfiídil i pfiístup architektû nejen pfii koncipování vyuïití této ãásti areálu, ale i pfii fie ení architektury. Ve v sledku se v ak od této zásady odklání zbyteãnû nápadná úprava zádlaïby s vkládáním leskl ch, ostfie fiezan ch kamenn ch desek do plochého dezénu o lapan ch star ch kamenû (coï je hierarchicky v protikladu s jemn m fie ením hlavního nádvofií), i pfiespfiíli exkluzivní fie ení proskleného vstupu do vrátnice za branou. Platí-li pravidlo, Ïe úroveà architektury urãuje její nejménû zdafiil detail, pak stojí za urychlenou v mûnu nezdafiená replika vstupních vrat s nepûkn mi sváfieãsk mi detaily zcela odbytého kování. Architekti navrhli vyuïití pfiízemí hospodáfisk ch kfiídel pro fotoateliér, restaurátorské dílny, depozitáfie, atny kustodû a podkroví dvou kfiídel pro kanceláfie. Nové fie ení prakticky v ech vnitfiních prostor je bezesporu velmi zdafiilé, kompaktní a jako jinde domy lené aï do tûch nejjemnûj ích tvarû a technick ch detailû vãetnû vnitfiního vybavení. PÛsobí klidnou, vyváïenou a zcela pfiesvûdãivou atmosférou (snad s v jimkou zbyteãnû efektních plechov ch schodi È). Brilantní v kon reprezentuje jako celek zvládnutí pûdní vestavby pro kanceláfisk provoz. V obsluïné komunikaci se uplatàuje dobfie fiemeslnû opravená a kultivovanû doplnûná konstrukce krovu se sloupky podél stûn, podlahy ze irok ch prken a opravené, pfiitónované hrub í omítky títov ch zdí pûvodního pûdního prostoru. Do tohoto prostfiedí jsou vloïeny ãisté buàky sklocementov ch prostorov ch dílcû (dispozice kanceláfií), opatfiené nevtírav m, Ïiv m povrchem na bázi kletovaného betonu, které sv m ãlenûním korespondují s rustikální títovou zdí, zesilovanou konstrukãními pilífiky a prolamovanou detaily mal ch oken pûvodního pfiisvûtlení. Stûny s betonov m povrchem jsou rastrovány a modelovány tak, aby byl úãelnû vyuïit kaïd metr ãtvereãní, a to jak z prostoru komunikace, tak z jednotliv ch kanceláfií. S velkou elegancí je doplnûna pûdní vestavba hygienick m pfiíslu enstvím v elementárním, domy leném a hlavnû skvûle dotaïeném provedení. Nové se pfiirozenû spojuje se star m, nekonají se zde Ïádné tvrdé kontrasty. Transformací vzniklo spojité a specifickou atmosféru vyzafiující dílo. Vedle sebe zaujímají stejnû v znamné místo opravené a vûrohodnû prezentované historické substrukce i jemnû vloïená nová vrstva. Jedná se bezpochyby o velmi citlivû zvládnut a pozoruhodn prostorov útvar. V sledek jako celek urãitû stojí za pozornost i ocenûní, neboè pfiiná í nové kvality, i kdyï místy také naznaãuje leckterá úskalí v pfiípadech pfiíli dogmatického pfiístupu. Uchování ãitelnosti genia loci není podmínûno jednostrann m, byè bravurnû invenãním a viditeln m pfiifiazením nové vrstvy, ale prvofiadû zachováním v povûdní hodnoty památky a její dûstojnou, ve v ech jemn ch nuancích profesionálnû zvládnutou prezentací. Obû sloïky, tvûrãí doplàující i tvûrãí interpretaãní (zahrnující i ochranu), by mûly b t postaveny vedle sebe ve vysoké kvalitû a navíc v harmonickém skloubení s pfiesvûdãiv m zhmotnûním tohoto úsilí ve v sledném vizuálním vjemu. Obnova takto v znamné a rozsáhlé památky je vïdy nav sost kolektivním dílem a je jasné, Ïe zmiàované i opominuté pfiednosti, ale také nedostatky jdou na vrub nejen autorûm talentovan m a dnes jiï renomovan m architektûm Hájkovi, Hradeãnému a épkovi, ale jsou v plné odpovûdnosti ostatních urãujících aktérû (investor, zástupci památkové péãe a dal í), zejména pokud se jedná o zpûsob prezentace památky samé. V této souvislosti je zapotfiebí stále opakovat, Ïe k docílení vyváïeného v sledku (soulad nové funkce s hodnotou památky, její ohleduplná obnova a pfiesvûdãivá prezentace) je vïdy nutná maximální míra porozumûní zúãastnûn ch partnerû z kooperujících oborû, jejich vzájemné úcty s dûrazem na úzkou spolupráci a v estrannû respektovanou profesionalitu. Stále se zapomíná, Ïe dûleïitou roli v procesu obnovy historick ch památek by mûla hrát soustavná reflexe aktuálního dûní v oboru, se zuïitkováním konkrétních zku eností vãetnû sledování souvislostí ir ích v zorném úhlu souãasn ch pozitivních trendû evropské památkové péãe. Vzniklé dílo bezesporu pfiiná í celou fiadu podnûtû, konkrétních pouãení, ale také inspirací v sloïitém procesu hledání optimálních moïností citlivého oïivování na ich vzácn ch architektonick ch památek. Václav GIRSA Poznámky k Arcidiecéznímu muzeu v Olomouci aneb Madona v krabici (ad ZPP 3/07) Potû ilo mû, kdyï jsem sly el, Ïe se vám líbí krása; to je dnes vzácn zjev. (John Galsworthy, Sága rodu ForsytÛ) O rekonstrukci olomouckého Arcidiecézního muzea ( , ateliér H H architekti) toho bylo jiï napsáno a povûdûno mnoho. Snad Ïádn z recenzentû, aè naladûn pozitivnû, aè negativnû, neupfiel realizaci jasn v tvarn koncept a snad Ïádn neopomnûl tfieba jako protivník jen mezi fiádky autorûm vyseknout poklonu za dûslednost a neústupnost, s jakou svûj zámûr pfiivedli na svût, navzdory technologick m a fiemesln m potíïím, a nûkdy dokonce téï navzdory pfiedstavám zfiizovatele. Je tfieba vítat, Ïe v âeské republice vznikají stavby, které jsou skuteãnû kontroverzní kdy oznaãení kontroverzní není synonymem pro obludné, jak tomu jinak vesmûs b vá. Vizuální pûsobivost a svého druhu vytfiíbenost nelze Arcidiecéznímu muzeu upfiít. Následující komentáfi se bude t kat zejména problematiky v tvarného fie ení novotvarû a jeho pfiimûfienosti pro danou úlohu. H H a) oãistili budovu od utilitárních vestaveb z 20. století a b) do preparátu vloïili cestu z betonu, kovu a skla, v pfiízemí a podzemí kompaktní, v prvním poschodí, kde se dochovaly parketové podlahy a tuková v zdoba stûn a stropû, pfieru ovanou, av ak rovnûï zfietelnou a nekompromisní. Kontrastní pfiístup nezbytnû nevypl vá z druhu zadání, jak dosvûdãuje budova Muzea moderního umûní, dûkladnû, na pohled v ak decentnû aï neznatelnû rekonstruovaná pro stejného stavebníka (Muzeum umûní Olomouc) v 90. letech podle projektu architekta Michala Sborwitze. Expozice a v stavy umûní 20. a 21. století se tak nacházejí v neãasovém, sjednoceném, klasicizujícím prostoru, zatímco sbírky starého umûní Arcidiecézního muzea v prostoru stfietávajících se stylov ch vrstev od tisícilet ch archeologick ch fragmentû po minimalismus. V chozí stav obou domû nebyl ve skuteãnosti stejn : budova b valé trestnice z 19. století zdaleka nenabízela tolik atraktivních vizuálních fragmentû a metoda stylové mozaiky by se tu dala uplatnit jen s mal m efektem. V tomto ohledu H H umnû vyuïili v tvarn ch moïností b valého kapitulního dûkanství moïností, jaké by v Olomouci nabídl málokter jin objekt. TéÏ koncept cesty chytfie reaguje na mnohotvárnost prostfiedí. Rampa, z níï náv tûvník z budoucnosti opatrnû a zvûdavû nahlíïí na zdûné nebo pfienosné pozûstatky jiné kultury, vtipnû upomíná na chodník z Bradburyho povídky o lovcích dinosaurû, ktefií nesmûli lápnout vedle, aby nezmûnili dûjiny. S vûdomím, Ïe sborwitzovsk neviditeln zásah by v pfiípadû Arcidiecézního muzea nebyl vhodn a v podstatû ani moïn, lze akceptovat osnovu konceptu H H a pfiejít ke zkoumání jeho provedení. Primárním úkolem tohoto muzea je vystavovat, chránit a o etfiovat sbírkové pfiedmûty a hlavním dûvodem náv tûvy pro vût inu pfiíchozích je shlédnutí exponátû. Architektura se musí takov m cílûm podfiídit, jako architektura kaïdého muzea. Obsadí-li nicménû instituce cennou historickou budovu, pfiebírá zároveà zodpovûdnost za zachování a prezentaci jejích památkov ch hodnot. V pfiípadû Arcidiecézního muzea, stejnû jako u nûkter ch dal ích budov pûvodnû slouïících jinému úãelu (VeletrÏní palác v Praze), byly vysloveny pochybnosti na téma, zda muzejní funkce objekt pfiíli neznásilnila, a zda tedy muzeum nemûlo hledat umístûní jinde. Nemyslím si, Ïe se ve v bûru sídla pochybilo naopak. Jaké dûstojnûj í vyuïití by si bylo moïné pro palác na b valém pfiemyslovském hradu pfiát? Jak jin vlastník by vûnoval srovnatelnou pozornost dochovan m památkov m hodnotám? Problém se r suje v jiné rovinû, subtilnûj í a zároveà obecnûj í: chceme vidût renesanãní Madonu s rou kou od Sebastiana del Piomba v krabicovém kontejneru? Chceme si ternberskou madonu prohlí- Ïet v betonové chodbû upomínající na meziváleãné pohraniãní pevnûstky? Kdyby nûkoho napadlo zbudovat expozici stfiedovûké skulptury v podzemním krytu, sklidil by zfiejmû v smûch, pokud by ne lo o fie ení vyslovenû nouzové. Tady byl kryt pro zmínûn úãel dokonce novû postaven! Posvátná socha, kdysi zaujímající ãestné místo v gotickém ãi barokním kostele, se ocit- 338 DISKUSE

11 Obr VídeÀ, Rakousko, kostel Nejsvûtûj í Trojice od Fritze Wotruby a Fritze Mayra, postaven (Foto M. Horáãek, 2007) ne v nízkém betonovém tunelu; kam se ztratily pûvodní v znamové a vizuální vazby mezi ní, oltáfiem, ostatními objekty, tvary a materiály v chrámu? Zlacen barokní koãár se zaparkuje v edivé garáïi; plátno Madony, kdysi visící pod zdoben m stropem barokního sálu, se zastrãí hluboko do útrob ãerné bedny spoleãnû s dal ími ne Èastn mi obrazy, jejichï dadaistická skrumáï má pr evokovat nûkdej í panelovou instalaci! Jak by mohla v tûchto stísnûn ch rozmûrech, na tomto pohfiebním pozadí! H H pfievrátili funkce vûcí: jejich chodby a boxy neslouïí artefaktûm, n brï se nechávají vystavovan mi artefakty ornamentalizovat. Nejpfiíznivûji tak vyznívá ta ãást expozice, kde se architekti pfiedvedli nejménû: umûní moravského pozdního baroka v sálech prvního patra s prûhledn mi sklenûn mi panely a sokly. Existují urãité osvûdãené typy Ïivotního prostfiedí pro staré umûlecké pfiedmûty západní kultury: kostel ãi palácov sál. Muzejní novostavby se aï do poãátku 20. století snaïily nûkteré z tûchto dvou prostfiedí evokovat, mûnilo se v podstatû jen rozmístûní vûcí a ikonografie rámující v zdoby, nikoli tvarosloví nebo prostorové pomûry. Nenapadá mû Ïádn vynikající pfiíklad expozice starého západního umûní, fie ené v posledním století zásadnû odli n m, inovativním zpûsobem. Cenûná pfiístavba Canovovy Gipsoteky v Possagnu od Carla Scarpy ( ) nabízí skvostn prostorov a svûteln záïitek, sochy Antonia Canovy tu pfiesto vypadají jak vycpaniny kdysi hojn ch zvífiat ve studijním depozitáfii. Nelze upfiít dobrou víru a upfiímnou snahu poskytnout vystavovan m artefaktûm dûstojn domov ani Scarpovi, ani H H jejich touha po originalitû je v ak zavedla do extrému. Nepochopili, Ïe sebevíce vybavená a dûmyslná ZOO vïdycky zûstane pouhou náhraïkou a vûzením. Tato poznámka nemá vést k banálnímu (i kdyï z valné ãásti správnému) konstatování, Ïe umûleck m dílûm se nejlépe dafií in situ a kaïdé muzeum je tím pádem jen nutn m zlem. Konkrétnû komplex Arcidiecézního muzea nabízí oba vhodné typy autentického prostfiedí kaple vãetnû ambitu, zdobené palácové komnaty a instalace na to správnû reagovala, s v jimkou galerie stfiedovûkého sochafiství v pfiistavûném tunelu. Jistû by se lépe vyjímala napfiíklad v ambitu b valého biskupského paláce nebo v kapli sv. Jana Kfititele. To v ak nelze pfiipisovat na úãet architektûm a moïná ani autorûm expoziãní koncepce z fiad pracovníkû muzea, ktefií nejspí chtûli exponátûm pfiedev ím zajistit celoroãní pfiístupnost, jeï by v kapli a ambitu vzhledem k neexistenci zimního vytápûní nebyla moïná. (Potom ov em nechápu, proã se tam vystavuje jeden z vûbec nejcennûj ích exponátû pozdnû gotické souso í Olivetské hory z olomouckého kostela sv. Mofiice). Mnohotvárnost prostfiedí osvobodila rovnûï autory od moïného dilematu (i kdyï nevûfiím, Ïe by si ho zrovna H H pfiipustili), zda není vhodnûj í b t v obvyklém slova smyslu historizující: je totiï zbyteãné dictví desítek let, kdy se v nejrûznûj ích oborech lidské ãinnosti programovû zesmû Àovaly a uráïely hod- stavût pro románské architektonické fragmenty napodobeninu stfiedovûk ch komnat, kdyï se nabízejí stfiedovûké prostory skuteãné. malého a rozporuplného v voje, kdy se relativizoval, noty, jeï vytvofiila západní kultura za staletí svého po- Pochybení netkví v soudobosti vstupû, a dokonce ba popíral rozdíl mezi vysok m a nízk m, krásn m ani ne v jejich zvoleném stylu minimalismu, n brï a o kliv m, dobr m a patn m. Nesouvisí to v hradnû v pojetí tohoto stylu, v specifickém autorském pfiístupu, pfiesnûji v idejích, s nimiï H H k úloze pfiistoupili. cení hodnot vykazuje pozoruhodné sklony. U domácí s dûdictvím komunismu, i kdyï ãeská scéna k rozvra- Soudobost v jejich podání je syrová, pravda drsná, architektury ke v emu navíc pfiistupuje stále neobratné a nespolehlivé fiemeslnické zázemí a nedostatek vzne enost a elegance (pokud vûbec je) chladná, city pfiímé a hrubé, fieã rychlá a rázná, gesta prudká. Minulost berou na vûdomí, ale nenamáhají se ji pochopit né vymyslet jiná fie ení neï jasná nebo prostá. fantazie, nepodepfiené teoretick m kolením a neschop- v obavû pfied moïnou sentimentalitou nebo nostalgií. UÏ pfii star í a dle mého soudu zdafiilej í realizaci Architekt Jaroslav Wertig (Architekt 2006, ã. 9) si H H pfii úpravû olomouckého Horního námûstí s gustem vychutnával erotickou penetraci H H do ( ) projevili autofii náklonnost k siláck m letit ch zdí kapitulního dûkanství. Staré dámy moïná efektûm zaloïen m na prvoplánovém tvarovém kontrastu s okolím, kdyï prosazovali elegantní, av ak pro da- snívají o mlad ch milencích málokdy v ak, jak vûfiím, o nemilosrdném zneuctûní v parku pfii nedûlní cestû né místo nevhodné lampy vefiejného osvûtlení. Tento z ranní bohosluïby. sklon vystupàovali aï k surovosti ve vybran ch partiích Architekti pfiipravili exponátûm Arcidiecézního muzea i budovám samotn m nerovné partnerství. Jemnû okolím u kvádrového rodinného domu v Berounû Arcidiecézního muzea, v kontaktu s pfieváïnû zelen m fiezan a snovû giaquintovsky malovan koãár, v nûmï ( ) a v kapkovitém návrhu Národní knihovny se kdysi ve sv ch spodniãkách a rukaviãkách natfiásal na Letné (2007). Nebylo by korektní a priori tento druh napudrovan rokokov biskup a kter své klidné stáfií nové krásy odmítat a v takovém pfiípadû je tfieba dlouho trávil s kamarády koãáry v pastorální Arkádii H H pfiiznat pfiední místo mezi jejími protagonisty, zámku v Námû ti na Hané, nyní prostû nemá anci snad i v ir ím neï jen ãeském mûfiítku. Nedávno opu tûn a vratk na okraji drsné betonové rampy vedoucí kamsi do vybednûného podzemního pekla. Jak nû od Fritze Wotruby, postaven v 70. letech 20. sto- jsem nav tívil kostel Nejsvûtûj í Trojice na okraji Víd- to má v znam? Komu nebo ãemu to prospûlo? Koho to letí v tomtéï betonovém estetickém kánonu. Jeho mimofiádnû pfiíznivému vyznûní urãitû napomáhá také potû í? A jak to podporuje edukativní funkci muzea? H H pfiirozenû nejsou sami mezi architekty, kdo okolnost, Ïe se své okolí nesnaïí trumfnout, neparazituje na nûm, nezneuïívá je a neponiïuje. Fandím H H soudobost chápou právû takto. Nejde také, zdûraznûme, v luãnû o problém protagonistû minimalismu. a jim podobn m, bude-li jich málo a budou-li pokládáni Hrubost, Ïivoãi ná a nekultivovaná, ãasto s Ïalostnou druh mi i sebou sam mi za v jimky potvrzující pravidlo, totiï to pravidlo, Ïe normální krása je jiná, fiek- prûhledností maskovaná vágním a ãernobíl m moralizováním na téma pravda, pfiísnost, asimilace dolû a dal í, pfieïívá a bují jako souãást neblahého dû- pfievrácení hodnot, n brï na souladu a nûme klasická, nezaloïená na oku, kontrastu nebo respektu DISKUSE 339

12 k hodnotám, které svou legitimitu prokazují dlouhodobû. Architekti vïdycky budou zkou et, zda nejde stavût jinak, stejnû jako prakticky v ichni mladí budou vïdy rebelovat proti sv m rodiãûm. âasem v ak zjistí (pfiesnûji: mûli by zjistit), Ïe své rodiãe zásadnû nepfievychovají a Ïe vytahovat se na nû je nejen zbyteãné, ale i nezdvofiilé a kruté. Doufám, Ïe rovnûï t mu H H ãasem dojde, Ïe je zbyteãné, nezdvofiilé a kruté stavût barokní koãáry do ed ch garáïí a renesanãní plátna vû et do ãern ch kontejnerû. Doufám také, Ïe diktátorská estetika a tvûrãí mentalita pozdní moderny, kultivující (domnûle) ãlovûka a jeho Ïivotní prostfiedí nietzschovsk m kladivem, pozvolna koneãnû ztratí stoupence v architektonick ch ateliérech a kritick ch tribunách. Pokud by v ak nûktefií zatvrzelí mohykáni mûli pfietrvat a neúmornû nabízet syrov architektonick biftek jako alternativu k dobfie propeãen m steakûm, pak bych si pfiál, aby to u nás byli právû pánové z H H. Martin HORÁâEK SEMINÁ E KONFERENCE AKCE Semináfi Památky ve Slezsku Ve ãtvrtek 17. kvûtna 2007 uspofiádala Slezská univerzita ve spolupráci se SdruÏením historikû âeské republiky a obãansk m sdruïením Za Opavu semináfi Památky ve Slezsku zamûfien na ochranu kulturního dûdictví a aktuální problémy památkové péãe. Ve studentském klubu hotelu Koruna v Opavû se se la skoro stovka úãastníkû. Autor ãlánku hovofiil o aktuálním chápání smyslu, cílû a prostfiedkû péãe o architektonické dûdictví. Dalibor Prix se zab val umûleckou topografií ve Slezsku. Vedle excelentního seznámení s dûjinami soupisové práce v ãeském Slezsku zaujala zejména informace, Ïe tfietí svazek soupisu Umûleck ch památek Moravy a Slezska je v podstatû pfiipraven k tisku a ãtvrt díl je zpracován ze tfií ãtvrtin. Tématem pfiíspûvku Jaromíra Ol ovského byla problematika ochrany sochafisk ch dûl. Pavel opák na pfiíkladu peripetií záchrany kaple sv. KfiíÏe v Katefiinkách kolem roku 1900 ilustroval pfiedpoklady pro to, aby se historicky a architektonicky v znamná stavba stala úfiednû chránûnou památkou. Do el k závûru, Ïe dfiíve i nyní je objektivní památková hodnota pouze jedním z v chodisek, pfiiãemï druh mi dvûma jsou aktuální rozpoloïení byrokratického aparátu i vefiejné mínûní. JiÏ za starého mocnáfiství se nejslab ím ãlánkem ukázal byrokratick aparát. Jeho tûïko pochopitelné nedoporuãení vedlo málem k demolici stavby poïívající dnes status národní kulturní památky. Antonín imãík ve svém pfiíspûvku emeslo, ãi vûda? kritizoval praxi restaurátorsk ch zásahû, pfii nichï dochází ke ztrátû vypovídací hodnoty památky. Na pfiíkladu torza bubínkového revolveru dokládal, co v echno lze z dochovaného stavu vyãíst (napfiíklad to, Ïe majitel byl pravák). Tyto informace by vyãi tûním a restaurováním zanikly. Dal í problém stávající muzeální praxe je nadfiazování prezentace péãi o zachování sbírkov ch pfiedmûtû a uïívání technologií, jejichï pûsobení do budoucna je sporné. Jeho velmi podnûtn pfiíspûvek byl zamûfien pfiedev ím na sbírky a muzeální fondy. Jak ukázala následná diskuse, problematika péãe o architekturu a památky nevytrïené ze svého pfiirozeného prostfiedí a funkce je sloïitûj í. Mûstu Opavû byly vûnovány poslední dva pfiíspûvky Dalibor Halátek hovofiil o vefiejném osvûtlení a Václav Hájek o firemních oznaãeních a reklamû. Z odborného hlediska byla akce nepochybnû úspû ná. Je nadûje, Ïe pfií tí rok bude pokraãovat, a zaloïí se tak tradice setkání vûnovan ch problematice péãe o památky ãeského Slezska. Nejvût í pfiínos v ak spatfiuji v tom, Ïe takto orientovan semináfi uspofiádala univerzita ve spolupráci s obãansk mi sdruïeními. Jedním z mnoha zásadních problémû památkové péãe u nás je její izolovanost. KaÏdé vtaïení specifické problematiky péãe o kulturní dûdictví do vefiejného prostoru je velmi cenné. PofiadatelÛm za to patfií podûkování. Milo SOLA Obr. 1. Holubice (okres Praha-západ), kostel Narození Panny Marie, pohled od jihov chodu s posluchaãi postgraduálního studia památkové péãe. (Foto Eva Francová, 2007) Obr. 2. Holubice (okres Praha-západ), kostel Narození Panny Marie, pohled od jihozápadu. (Foto Lucie Ernstová, 2006) Obr. 3. Holubice (okres Praha-západ), kostel Narození Panny Marie, detail vloïené ãásti zdiva v jiïní apsidû, které se zatím nepodafiilo identifikovat. (Foto Lucie Ernstová, 2007) Obr. 4. Holubice (okres Praha-západ), kostel Narození Panny Marie, detail repasovan ch architektonick ch ãlánkû v jihov chodní ãásti pûvodní apsidy. (Foto Lucie Ernstová, 2007) Jako HOLUBICE bílá... Exkurze do kostela Narození Panny Marie Malebná obec Holubice se nachází v okrese Praha- -západ ve Stfiedoãeském kraji a první doloïená písemná zmínka pochází z roku 1204, kdy ji kapitula praïská dostala od krále Pfiemysla Otakara I. Ve 14. století pak Holubice pfiedstavovaly nejv nosnûj í prebendu kapituly, ale v následujících letech ãasto mûnily majitele a jejich osudy byly mnohdy boufilivé a ne vïdy Èastné. Av ak dnes tu najdeme tichou a mírumilovnou vesniãku, která Ïije jiï zcela jin m Ïivotem. Skr vá ov em stfiedovûk poklad dílo stavební huti, pûsobící na novostavbû premonstrátského klá tera v Doksanech v dobû okolo roku 1220 románskou stavbu kostela Narození Panny Marie, která vznikla jako soukromá kaple kanovnického dvorce a je tvofiena rotundou 340 DISKUSE SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE

13 s apsidou a mlad ími pfiístavbami. Dal í podkovovitá apsida na jiïní stranû asi z poloviny 13. století byla zaklenuta klenbou s klínov mi, ostfie vyïlaben mi Ïebry aï ve století patnáctém. Na západní stranû byla v první polovinû 14. století ke kruhové lodi pfiistavûna pravoúhlá vûï se zvonicí, jejíï spodní ãást byla zaklenuta kfiíïovou klenbou se Ïebry, spojujícími se uprostfied v plochém svorníku s písmeny MN (Mariae Nativitatis), která se opakují je tû ve vrcholu portálu lodi i nad arkádou pravdûpodobnû pûvodního portálu v jiïní ãásti rotundy. V uzavfieném prostoru podvûïí mûïeme dodnes spatfiit impozantní, aã znaãnû po kozené stfiedovûké malby ( ) s ne zcela jasnou koncepcí. V malba pfiedstavuje motivy Stûtí sv. Katefiiny a Kamenování sv. tûpána spolu s polopostavami svûtcû sv. Jeron ma, sv. Augustina; Madonu mezi sv. Katefiinou a sv. Vojtûchem (?) s polopostavami sv. Otilie a sv. Barbory (?); sv. Biskupa s polopostavou sv. AmbroÏe; fragmenty UkfiiÏování a dal í, ne vïdy s urãitostí ãitelné motivy. 1 Celá stavba byla pozdûji je tû roz ífiena o barokní sakristii. Jak je na první pohled patrné, kostel Narození Panny Marie pro el za minulá staletí mnoha zmûnami, které nejsou dodnes pfiesnû uchopeny, a proto se stává i v souãasné dobû cílem mnoha badatelû, pfiedev ím z fiad medievistû, památkáfiû a dal ích. Otazníky spojené s tímto pozoruhodn m objektem pfiivedly do Holubice i posluchaãe jednoroãního postgraduálního studia památkové péãe z Národního památkového ústavu spolu s Ing. arch. Milenou Hauserovou. Bádat bychom si ov em pravdûpodobnû netroufli (pfiedev ím z nedostatku ãasu a zku eností), ale na pokus o jak si laick stavebnû-historick prûzkum jsme byli pfiipraveni, ne-li pfiímo natû eni. Co se zprvu mohlo zdát jako pouhé zpestfiení hodin o hodnocení památek a systémech prûzkumû v památkové péãi, se záhy pfierodilo ve skuteãn prûzkum v terénu, do nûjï se aktivnû zapojila vût í ãást zúãastnûn ch (mnozí dokonce za pouïití Ïebfiíku vystoupali aï do ranû gotické vûïe coï byl v kon opravdu hodn terénního pracovníka v akci, aã vût ina z nás pracuje spí e v klidném prostfiedí své kanceláfie). V ichni jsme se v okamïiku zmûnili v badatele, ktefií zkoumali kdejakou spáru ãi kamenné zdivo a zaãali polemizovat nad tím, co ze které doby asi pochází, které ãlánky jsou pûvodní a které byly repasovány aï v 19. století. Co se kdy mylnû interpretovalo, která fakta je zapotfiebí provûfiit znovu nebo co se zatím nepodafiilo identifikovat vûbec a podobnû. Nûkdy staãí jeden okamïik a ãlovûk se na vûc zaãne dívat zcela jinak, zaãne si klást otázky, jeï jej dfiíve nenapadly, a zji Èuje, Ïe najít odpovûì není najednou tak snadné. Uvûdomí si, Ïe kaïdá nálezová situace je vlastnû nejednoznaãná a je zapotfiebí vydat se na dlouhou cestu k poznání. Nauãit se vnímat v e ve stratigrafick ch vztazích, pfiem let o smyslu zmûn a konkrétních podobách procesu, v nûmï probíhaly. Zorganizovat poznatky do systému a ten pak konfrontovat s nálezovou situací i dostupnou literaturou a poté je interpretovat, vyvozovat hypotézy a tak dále. DÛleÏité v tomto ohledu je rovnûï pokusit se zamyslet nad tím, jak by bylo moïné danou památku zachránit, neboè vût ina takov ch kostelû je uï dávno opu tûna a chátrá, ãi je niãena necitliv mi zásahy nezodpovûdn ch lidí. Nenávratnû tak mizí mnohdy poslední doklady na í vzácné minulosti, jakoï i skvosty jedineãné architektury, v tomto pfiípadû stfiedovûké. NeboÈ Holubice jiï dávno není bílá a i její krása pomalu mizí. Na druhou stranu autenticita místa je zde stále Ïivá a dodává kostelu mimofiádnou hodnotu, kterou snad budou moci spatfiit i budoucí generace. Jsem pfiesvûdãena, Ïe náv tûva Holubic byla pro v echny pfiínosem a snad nûkteré i posunula dále v poznání této ojedinûlé architektury. Je vïdy velice uïiteãné, kdyï se ãlovûk alespoà pokusí pfiesáhnout hranice oboru, jemuï se vûnuje, a tato exkurze k tomu poskytla jedineãnou pfiíleïitost. Lucie ERNSTOVÁ Poznámky 1 Viz Oliva PECHOVÁ: Gotické nástûnné malby v Holubicích, in: Zprávy památkové péãe 17, 1957, s Konference o vztahu archeologie a vefiejnosti Archeologie vûc vefiejná? Otázka, jestli a jak m zpûsobem prezentovat v sledky své práce i odbornou problematiku vefiejnosti, zda a jak svou vûdu propagovat a popularizovat ãi jak m zpûsobem vést vefiejnost ke kladnému vztahu a zájmu o obor, se t ká zfiejmû fiady vûdních disciplín. Není pochyb o tom, Ïe prezentace a popularizace je dûleïit m (nikoli v ak vïdy nenároãn m a okrajov m) prvkem vûdy a Ïe nezanedbatelná ãást vefiejnosti má o v sledky poznání a odborné problémy zájem, projevující se nejvíce v ãetbû literatury, sledování zpráv v médiích nebo úãastí na rûzn ch pfiedná kách, dnech otevfien ch dvefií ãi dal ích speciálních akcích. Zejména u oblastí, jeï na první pohled nepfiiná ejí spoleãnosti jasnû definovan praktick uïitek, je otázka popularizace a prezentace nadmíru dûleïitá. Jedná se o vyjádfiení uvûdomûní si vztahu k vefiejnosti jako partnerovi, o potfiebu skrze informovanost u ní získávat ohlas, zájem, podporu a uznání a v neposlední fiadû i o pûsobení na vefiejnost ve smyslu osvûty a vzdûlávání. Souãasnû jde snad o jedin zpûsob, jak m lze vefiejnosti pfiedkládat v sledky své práce. Uzavfienost oboru, pfiehlíïení vefiejnosti a komunikace s ní jakoïto záleïitosti zdánlivû okrajové a bezv znamné i rezignace na objasàování vlastní ãinnosti mûïe snad je tû fungovat u v znamem nezpochybniteln ch vûd ãi u tûch ostatních na úrovni jednotliv ch pracovi È, z hlediska chápání oboru vefiejností jako celku se to v ak dûje spí e k vlastní kodû. Zvlá tû jde-li o obor, kter je sv mi tématy vefiejnosti bliï í neï nûkteré jiné vûdní disciplíny, ale souãasnû je trvale znaãnû finanãnû podhodnocen. Archeologie má ve srovnání s jin mi obory nepochybnû v hodu ve své atraktivnosti, která ov em ãásteãnû vypl vá i z myln ch a romantizujících pfiedstav. Dan zájem je sice jednoznaãnou pfiedností, pfiesto je potfiebné jej právû pomocí vhodné prezentace a popularizace kultivovat tak, aby nedocházelo na jedné stranû k upevàování myln ch stereotypních pfiedstav a na druhé stranû, aby byl ve spoleãnosti udrïen Ïiv zájem o minulost, památky i ãinnosti vedoucí k jejich zodpovûdnému poznávání. I pfies uvedenou v hodu archeologie jde o oblast, která rovnûï stojí pfied nutností zformulovat otázky pojící se k této problematice a hledat na nû odpovûdi. Na pfielomu kvûtna a ãervna leto ního roku se v Kamenici nad Lipou v prostorách hotelu U Lípy uskuteãnil ãtvrt roãník konference Archeologie a vefiejnost, tentokrát s podtitulem Archeologie vûc vefiejná?. Téma konference bylo rozdûleno do ãtyfi základních okruhû: archeologie jako vûda i sluïba vefiejnosti, archeologie na rûzn ch stupních vzdûlávacího systému (pfiedev ím na základních a stfiedních kolách), prezentace v zkumû a nálezû a koneãnû ífiení informací o archeologii, archeologie v médiích. Úãastníky konference byli pfieváïnû archeologové z muzeí i dal ích archeologick ch pracovi È (bohuïel Národní památkov ústav byl zastoupen jen nûkolika oddûleními), dále pak o nûco ménû zástupci univerzitní archeologie, stfiedního a základního kolství, samosprávy a rovnûï i pfiedstavitelé popularizace vûdy, zejména archeologie a historie, v médiích. Konference se bohuïel neúãastnili studenti archeologie, coï sice mûïe ve shodû s nûkter mi na konferenci vyfiãen mi názory naznaãovat nedostateãn v znam tohoto tématu pro vysoko kolská pracovi - tû, podstatnûj í v ak zfiejmû bude termín konference spadající do zkou kového období. Celkem zaznûlo patnáct pfiíspûvkû, z nichï pravdûpodobnû nejvíce zaujaly ty vûnující se rozboru prezentace archeologie v médiích a jejím zásadám jak na pfiíkladû rozsáhlej í celostátní anal zy tisku, tak na ohlasech jednoho v znamného v zkumu v centru Prahy, dále referáty informující o zpûsobech práce s vefiejností (dûti, nevidomí) v muzeích, rovnûï prezentace zku eností a poznatkû pedagogick ch pracovníkû s v ukou pfiíslu n ch ãástí historie a v chovou ke vztahu k minulosti na základních a stfiedních kolách. Pfiednesené i nepfiednesené pfiíspûvky bude snad s odstupem ãasu moïné najít ve sborníku Vefiejná archeologie IV. Na závûr programu pak probûhlo vefiejné jednání iniciativní skupiny pro pfiípravu zákona t kajícího se ochrany archeologického kulturního dûdictví âr. Jako celek byla konference podafiená a úspû ná, zaznûly na ní zajímavé pfiíspûvky, které osvûtlily problémové okruhy konkrétními poznatky a podaly obraz o zpûsobech, jak mi se s tématy a problémy vyrovnávají jednotlivá pracovi tû ãi autofii. Do budoucna se pravdûpodobnû nejvíce perspektivní jeví téma medializace archeologie a s ní spojené problémy (napfiíklad úroveà informací v médiích: na jedné stranû informace útrïkovité, zavádûjící, zkreslené, zjednodu ující ãi informace problematické z hlediska ochrany archeologick ch pramenû, na stranû druhé informace pouãné, kvalitní, zasazené do kontextu, dále pak anal za aktivity jednotliv ch archeologick ch pracovi È ve vztahu SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE 341

14 k médiím a podobnû), ale i zpûsoby a prostfiedky prezentace archeologie jako celku. Jako potfiebné se jeví dosaïení shody v otázce potfieby popularizace a prezentace archeologie (nejen) v médiích, její povahy, charakteru poptávky po informacích a chápání dûleïitosti tûchto ãinností na v ech typech institucí, tedy nejen tûch zab vajících se hlavnû terénní archeologií a památkovou péãí, ale i institucí vzdûlávacích a v zkumn ch v teoretickém smyslu (i pokud bychom pfiijali sporn názor, Ïe prezentací oboru se mají zab vat pfiedev ím pracovi tû neakademická, zûstává skuteãností, Ïe vût ina absolventû vysoko kolského studia archeologie nachází uplatnûní právû na v ech jin ch pracovi tích neï akademick ch a vysoké koly by jim proto mûly poskytnout alespoà základní prûpravu ve specifické mediální zdatnosti ). Konference s takov mito tématy by si v ak zaslou- Ïila Ïivûj í a aktivnûj í dílãí diskuse, nikoli jen souhrnnou na závûr, v níï byly poloïeny velmi obecné otázky. Chybûla tak konkrétní témata a moïnost pfiímé reakce na jednotlivé pfiednesené pfiíspûvky. Îivûj í debata ohlednû cílené popularizace a prezentace, naznaãující konfrontaci rozdíln ch názorû, v mûnu postfiehû jednotliv ch úãastníkû, a tedy i smûfiování k pfievaïujícímu názoru, se zaãala rozvíjet aï ke konci vymezeného ãasu. Právû dílãí shrnutí byla postrádána pfii formulování závûrû konference, jeï byly aï pfiíli obecné. Pfiesto je konání konference, zamûfiené v kaïdém svém roãníku na témata spojená se vztahem oboru a vefiejnosti, záleïitostí jednoznaãnû pozitivní a uïiteãnou, smûfiující k v mûnû zku eností a inspirací, formování názorû a vytváfiení náhledû na projednávaná témata. Petr SOKOL Dolní Chabry, kostel Stûtí sv. Jana Kfititele zpráva o exkurzi Kostel Stûtí sv. Jana Kfititele v Dolních Chabrech nepatfií pfies své umûleckohistorické hodnoty k nav tûvovan m památkám Prahy. Zcela mimofiádn v jeho historii byl 1. ãerven 2007, kdy se v nûm se li odborníci NPÚ ÚP, ArÚ AV âr a Oblastního muzea Praha-v chod v Brand se nad Labem. Cílem setkání byla prohlídka archeologick ch, architektonick ch a umûleck ch pokladû kostela, obeznámení se s jeho historií a následná diskuse o moïnostech dlouhodobé ochrany a údrïby, jakoï i moïnosti jeho otevfiení a zpfiístupnûní ir í laické vefiejnosti. Organizátory exkurze byli J. SníÏková a M. Janão. Archeologick v zkum kostela Stûtí sv. Jana Kfititele provádûn v letech v souvislosti s jeho rekonstrukcí odhalil dvû star í stavební fáze. Tou první je hrobní kaple s obdélnou lodí z 11. století. Umístûním hrobky v prostoru kostela pfiipomíná kostel Panny Marie s hrobkou Spytihnûva I. na PraÏském hradû. Kdo z v znamn ch zde na el pokoj, se neví. Na pfielomu 11. a 12. století nahradila pohfiební kapli rotunda. Byla to honosná stavba, o ãemï vypovídá soubor dvaceti typû podlahov ch dlaïdic s analogiemi z královsk ch sídel a v znamn ch klá terû. I tato stavba v ak 1 2 zanikla. Její zdivo bylo rozebráno, aby mohl b t postaven stávající kostel, vracející se svojí podobou k prvnímu modelu s podélnou lodí a bohatou freskovou v zdobou v apsidû. Jeho v stavba spadá do tfietí ãtvrtiny 12. století. Odkrytá torzální architektura nebyla po svém odhalení konzervována. Její prezentaci na místû zajistilo vytvofiení dfievûné rozkládací podlahy. Pfiíklon k této volbû vyplynul i z neosvûdãení se betonové podlahy pouïité v kostele sv. Václava ve Vrbãanech (okres Kolín) v letech Podstatnû hor í dopad na interiér kostela Stûtí sv. Jana Kfititele mûlo odkrytí mariánského cyklu v jeho apsidû. Úsilí uvést kostel do podoby co nejbliï í té románské mûlo za následek odstranûní vût iny dochovaného mobiliáfie. Bûhem diskuse, která se rozvinula po úvodním slovu paní J. SníÏkové, se pozornost pfiítomn ch obracela k archeologick m nálezûm a odkryt m malbám. Diskutovalo se o architektufie kostela a úpravách proveden ch v 70. letech 20. století. Úãastníci exkurze se shodli na nutnosti zajistit dlouhodobou pravidelnou údrïbu kostela a jeho okolí. Mûlo by dojít k doplnûní chybûjících okapû, svodû a stfie ní krytiny, ãímï by se zajistila ochrana památky pfied zniãujícím pûsobením vody a vlhkosti. Otevfiená zûstává otázka prezentace star ích základû pod podlahou kostela. Jednou z variant fie ení je nahrazení ãásti dfievûné podlahy sklenûn mi deskami, ãímï by se mûlo zajistit vûtrání prostoru pod sklem a zabránit sráïení a stékaní vody. Krajním a neopodstatnûn m zaji tûním dlouhodobé ochrany torzální architektury v interiéru historického objektu se prozatím zdá b t její opûtovné zasypání. Klíãové bylo obeznámení se s postupem údrïby torzální architektury pod III. nádvofiím PraÏského hradu. Osvûdãen postup restaurátorû ArÚ AV âr je moïné uplatnit i v pfiípadû dal ích prezentovan ch nálezû v historick ch objektech a novostavbách. Jedním z nejdûleïitûj ích úkolû pro nastávající období je oïivení kostela Stûtí sv. Jana Kfititele. Prioritou 3 Obr. 1. Dolní Chabry, Praha 8, románsk kostel Stûtí sv. Jana Kfititele, detail západní fasády s gotickou nástavbou. (Foto L. Ernstová, 2007) Obr. 2. Dolní Chabry, Praha 8, románsk kostel Stûtí sv. Jana Kfititele, pohled do apsidy s pûvodní freskovou v zdobou mariánského cyklu, zaklenuté konchou s Kristem v mandorle ze 13. století. (Foto L. Ernstová, 2007) Obr. 3. Dolní Chabry, Praha 8, románsk kostel Stûtí sv. Jana Kfititele, pohled na pûvodní západní fasádu a barokní sakristii. (Foto L. Ernstová, 2007) by mûla b t pfiíprava a instalace vhodné informaãní tabule pfiibliïující kostel i jeho archeologické, umûlecké a architektonické bohatství. AÏ doposud bylo moïné kostel Stûtí sv. Jana Kfititele nav tívit pouze v dobû konání m e svaté. Ve spolupráci s PraÏskou informaãní sluïbou, radnicí Prahy 8 a úfiadem Mûstské ãásti Dolní Chabry by bylo moïné zajistit, aby se kostel otevfiel i bûhem dní Muzeí a galerií âr, Dnech evropského dûdictví a také ve dnech v znamn ch církevních svátkû. Dal í pfiíleïitost pro oïivení nabízí konání komorních koncertû váïné a jazzové hudby ãi organizování dal ích kulturních akcí (i ve spolupráci s HAMU a DAMU v Praze). Spolupráce a dialog mezi památkáfiem a vlastníkem památky jsou prioritou NPÚ. Jak je dovést ke konkrétnímu v sledku, ukázala i exkurze v Dolních Chabrech. Pfiesto Ïe ne lo o oficiální akci NPÚ ÚP, naplnila svûj cíl. Pfiímo v kostele Stûtí sv. Jana Kfititele se se li specialisté nûkolika oborû a na základû sv ch znalostí v diskusi s ostatními zhodnotili to, co zde mûli moïnost vidût a poznat. âást z nich se bude do kostela vracet. Zavazuje je k tomu pfiislíbená pomoc jak metodická v pfiípadû dlouhodobé údrïby a prezentace archeologick ch nálezû, tak i praktická pfii dokumentaci architektury kostela a jeho v zdoby. Odpovûdi na otázky vznesené v prûbûhu exkurze pfiinese i zpracování archeologického v zkumu a geofyzi- 342 SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE

15 kální prûzkum. Mnohé se dá oãekávat z doplnûní archivní re er e, stavebnû-historického prûzkumu a umûleckohistorického zhodnocení freskové v zdoby. Místní ochránci, na jejichï bedra bude padat dlouhodobá údrïba kostela Stûtí sv. Jana Kfititele a jeho oïivení, získali kromû podnûtn ch informací jistotu, Ïe památkáfii nedûlí památky na více a ménû v znamné. Pro jejich poznání a záchranu jsou ochotni vûnovat i kus svého volna a jsou pfiipraveni podat pomocnou ruku v em, ktefií projeví zájem ochraàovat kulturní dûdictví. Milan JANâO Literatura: Zdenûk DRAGOUN: Praha Kapitoly o románské a ranû gotické architektufie, Praha Obr. Jelenia Góra (Polsko), zámek Czarne, hlavní pofiadatel konference Jacek Jakubiec z nadace Fundacja Kultury Ekologicznej (vlevo) a prof. Andrzej Tomaszewski (vpravo). (Foto J. KfiíÏek, 2007) Mezinárodní sympozium Svûtelsk oltáfi v kontextu pozdnû gotického umûní stfiední Evropy V areálu zámku Mikulov na Bfieclavsku se ve dnech ãervna 2007 konalo mezinárodní sympozium Svûtelsk oltáfi v kontextu pozdnû gotického umûní stfiední Evropy. Celou akci podpofiily Jihomoravsk kraj; ímskokatolická farnost Adamov; Národní památkov ústav, územní odborné pracovi tû v Brnû; firma S: LUKAS s. r. o., Brno a Regionální muzeum v Mikulovû. Toto odborné sympozium se uskuteãnilo za úãelem poznání historie a okolností kolem vzniku unikátního stfiedovûkého oltáfie, pocházejícího z dolnorakouského cisterciáckého klá tera ve Zwettlu (Svûtlá), jenï byl od druhé poloviny 19. století souãástí vybavení novogotického kostela sv. Barbory v Adamovû a je v souãasné dobû rozebrán a restaurován. Vzdûlávání pro ochranu kulturních památek v Euroregionu Neisse Nisa Nysa, Jelenia Góra zámek Czarne (Polsko) Ve dnech ãervna se na zámku Czarne u Jeleniej Góry uskuteãnila mezinárodní konference Vzdûlávání pro ochranu kulturních památek v Euroregionu Neisse Nisa Nysa. Pofiadatelem trojstranného setkání odborníkû z Polska, Nûmecka a âeské republiky byla nadace Fundacja Kultury Ekologicznej, která od konce 80. let minulého století bojuje za záchranu cenného renesanãního zámku Czarne. První den konference byli její úãastníci bûhem exkurze seznámeni s koncepcí kulturního parku Jeleniogórskej kotliny, jenï má za cíl zachránit unikátní historick krajinn komplex na úpatí Krkono. Polská legislativa totiï umoïàuje od roku 2003 samosprávû obcí vyhlásit památkovû chránûná území formou takzvan ch krajinn ch parkû. Pátefií kulturního parku Jeleniogórskej kotliny je soubor asi 30 lechtick ch sídel a souvisejících zámeck ch parkû a areálû. Jejich stav je vût inou velmi neutû en, ale fyzické ohroïení tûchto památek je silnou motivací pro jednotlivce, soukromé i státní instituce Dolního Slezska, aby se snaïily o mezinárodní spolupráci, která tyto objekty mûïe zachránit. DÛkazem úspûchu bylo napfiíklad zaloïení nové nûmecko-polské nadace pro památkovou péãi a ochranu, kterou pfiedstavil prof. Andrzej Tomaszewski, doyen památkové péãe v Polsku. Druh den konference prezentovali pfiedná ející jednotlivé systémy studia památkové péãe v zúãastnûn ch státech. Po úvodním bloku pfiedná ek vznikly tfii pracovní skupiny se zamûfiením na v eobecné kulturní a odborné vzdûlávání a vzdûlávání vlastníkû památek. Pfii diskusi nad zvolen mi tématy jasnû vyplynula velmi podobná zku enost z v uky památkové péãe a praktického uplatnûní absolventû. Spoleãnou bolestí Polska a âeské republiky je naprost nedostatek odborn ch fiemeslníkû ve stavebnictví. V souãasnosti dochází v Polsku k masivnímu odlivu zedníkû, tesafiû a ostatních stavebních profesí do zemí západní Evropy. Je otázkou, jestli se i u nás nûkdo z hrstky kvalitních, odbornû zamûfien ch fiemeslníkû rozhodne pro kariéru v zahraniãí. Troufám si fiíci, Ïe ãe tí fiemeslníci star í a stfiední generace jistû nezaãnou po otevfiení zahraniãních pracovních trhû hromadnû odcházet, ale u mlad í generace k tomu uï v nûkter ch pfiípadech prokazatelnû dochází. V Nûmecku je oproti tomu velmi aktuální snaha o zaji tûní dostateãného vzdûlávání pro vlastníky kulturních památek. Závûry z pracovních skupin byly poslední den konference zformulovány do otevfieného dopisu, ze kterého krátce cituji: Musíme motivovat obãany, aby ve svém okolí vidûli moïnosti vlastního rûstu. Je to pfiíle- Ïitost, jak zastavit negativní procesy spojené s nezamûstnaností a emigrací za v dûlkem. Usilujeme o vyvolání aktivit v oblasti trojstranné spolupráce, jejímï cílem by byly snahy o podporu Evropské komise pfii vytvofiení zvlá tního fondu na podporu ochrany a péãe o kulturní dûdictví v Euroregionu Niesse Nisa Nysa. Pofiádání podobn ch konferencí je nesmírnû dûleïité pro vzájemné poznání âechû, NûmcÛ a PolákÛ nejen v pfiíhraniãní oblasti, ale na celostátní úrovni. BohuÏel potfiebná aktivita a realizace konkrétních projektû ãasto zûstává pouze na úrovni nestátních institucí. Nutno podotknout, Ïe vyuïití moïností k mezinárodní spolupráci je z ãeské strany pfii srovnání aktivit polsk ch a nûmeck ch kolegû velmi chabé. DÛvodÛ bude jistû více, ale je zfiejmé, Ïe ãesk m institucím v oboru památkové péãe, pfiedev ím státním, chybí potfiebná motivace. PfiíleÏitostí, alespoà pro ãeské nevládní organizace, jak tuto situaci zlep it je úãast na novém projektu sítû COORP (Cooperation of Organisations to Restoration and Preservation), která pfiipravuje na podzim 2007 v nûmeckém Zhofielci (Görlitz) ustavující kongres. Jifií K ÍÎEK Struãná historie oltáfie Pozdnû gotick dfievûn oltáfi zasvûcen Nanebevzetí Panny Marie nechal zhotovit v letech Erasmus z Leisser ( ) opat cisterciáckého klá tera ve Svûtlé v Dolním Rakousku pfii obnovû poniãeného klá terního chrámu. Oltáfi byl vysok asi 17 m a na jeho vzniku se údajnû podílelo est fiezbáfiû, coï dokazuje rûznorodé pojetí jednotliv ch v jevû. Roku 1526 obdrïel truhláfi Andreas fieãen Morgenstern z âesk ch Budûjovic od opata Erasma plat za velkou tabuli chóru. To vzbudilo domnûnku, Ïe by mohl b t autorem celého oltáfie. Nyní se v ak jeví pravdûpodobnûj ím, Ïe zhotovil pouze retabulum ãi byl jen podnikatelem, kter umûleckou zakázku za títil. Podle archivní zprávy byl v ak uï roku 1730 oltáfi pokládán za staromódní. Ke konstatování byla pfiipojena poznámka, Ïe oltáfi svûdãí o velké píli autora, ale souãasnû o jeho malé soudnosti. Z tohoto dûvodu byl roku 1732 oltáfi Nanebevzetí Panny Marie ze svého pûvodního místa odstranûn a adamovsk korpus byl pfiemístûn do boãní kaple V ech svat ch; kfiídla a nástavba oltáfie byly patrnû zniãeny (dokládají je pouze perokresby z let ). Tím byl jeho osud ve Svûtlé zpeãetûn. V letech jej opat Augustin Steininger spolu s oltáfiem sv. Bernarda prodal za 1000 zlat ch hrabûti Samuelu Festeticsovi a ten oba oltáfie vzápûtí postoupil Alexandrovi z Bensa, kter je dopravil do Vídnû. Na návrh Centrální památkové komise v ak dolnorakouské místodrïitelství prohlásilo transakci za neplatnou a nafiídilo opatovi Steiningerovi, aby oba oltáfie odkoupil zpût. V té dobû jiï byl oltáfi Nanebevzetí u vídeàského rámafie a pozlacovaãe Georga Placha, kter jej za 1200 zlat ch zrestauroval. Opat ov em nemûl prostfiedky na úhradu, proto nabídl oltáfi sv. Bernarda, jenï se do Svûtlé vrátil, k dispozici Centrální památkové komisi a místodrïitelství tento postup schválilo. Po ukonãení restaurátorsk ch prací byl oltáfi instalován do takzvané Templáfiské nebo Svatojifiské kaple farního kostela sv. Augustina ve Vídni. Po uhrazení v loh za restaurování (1857) získal oltáfi kníïe SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE 343

16 Alois z Liechtensteinu a vûnoval jej novû postavenému kostelu sv. Barbory v Adamovû. Po necel ch ãtyfiiceti letech se roku 1891 Stephan Rössler tehdej í opat klá tera ve Svûtlé obrátil na patrona adamovského kostela kníïete Jana z Liechtensteinu s prosbou o vrácení oltáfie. Kostelní správa ale prohlásila, Ïe nemûïe tuto nejvzácnûj í ozdobu svého kostela vydati. V té dobû byl oltáfi poprvé fotografován a roku 1896 oãi tûn a sanován proti ãervotoãi. BohuÏel jiï v roce 1922 byl znovu napaden ãervotoãem a náklady na opravu byly odhadnuty na Kã. Ani 20. století nebylo pro osud oltáfie Nanebevzetí Panny Marie pfiíli pfiíznivé. Po dal í opravû v roce 1943 a opûtovném fotografování Fotomûfiick m ústavem z Prahy (vystaveno v Moravském zemském muzeu) byl následujícího roku oltáfi v obavû pfied zniãením pfii bombardování demontován a uloïen v kryptû LiechtensteinÛ v poutním kostele na Vranovû u Brna. Roku 1947 byl oltáfi napaden ãervotoãem a plísnûmi z Vranova dopraven do Brna a v dílnû bratfií KotrbÛ (Karla a Pavla) restaurován. Konzervování probíhalo bez rozebrání jednotliv ch sochafisk ch prvkû. Nedlouho nato byl v ak oltáfi opût napaden a znovu o etfien aï roku 1978, tentokrát adamovsk mi farníky. Po skoro tfiiceti letech (2005) postupného chátrání kdy znaãná ãást tohoto unikátního fiezbáfiského díla leïela v krabicích na adamovské fafie, protoïe jednotlivé kusy 3,5 m irokého a 7 m vysokého díla postupnû odpadávaly zapoãala firma S: LUKAS, s. r. o., z Brna na v zvu farního úfiadu v Adamovû restaurátorsk prûzkum oltáfie. Ten byl následujícího roku rozebrán a pfievezen do Mikulova, kde je aï do dne ních dní s vyuïitím pfiíspûvku Ministerstva kultury âr z Programu restaurování movit ch kulturních památek a z prostfiedkû poskytnut ch Jihomoravsk m krajem provádûno jeho restaurování. Regionální muzeum v Mikulovû vyuïilo této mimofiádné pfiíleïitosti a uspofiádalo na zámku v stavu Pfiíbûh restaurování Svûtelského oltáfie z Adamova, která pfiedstavuje nûkteré z demontovan ch ãástí oltáfie a do konce fiíjna 2007 umoïàuje zájemcûm prohlédnout si jednotlivé detaily zblízka. Na v stavu navázalo pfiedstavované sympozium, na nûmï se se li badatelé, restaurátofii a dal í zájemci z fiad ir í vefiejnosti, a to jak z âeské republiky a Slovenska, tak i Rakouska a Nûmecka. První blok pfiená ek se t kal samotného oltáfie, jenï je pouze jedním kfiídlem z pûvodního, je tû mohutnûj ího oltáfie zdobícího chrám cisterciáckého opatství ve Zwettlu. Po pfiivítání jednotliv ch úãastníkû následovala odborná ãást sympozia, kterou zahájil prof. PhDr. Milo STEHLÍK (NPÚ ÚOP v Brnû, FF MU), kter se zam lel nad úlohou historika umûní znalce v procesu péãe o památky. Apeloval na nutnost péãe o umûlecké památky a jejich zapojení do autentického prostfiedí a v rámci otázky rûzn ch pfiístupû k hodnotám vyslovil my lenku, Ïe kaïd ãlovûk rozhodující o osudu památky potfiebuje sluch k jejímu naslouchání a vyslechnutí, neboè památkáfi by mûl b t pfiedev ím mluvãím památky. Ne kaïd v ak tento dar má a mnozí ke své práci pfiistupují s neporozumûním. Za restaurátorsk t m S: LUKAS, s. r. o., Brno pfiednesl pfiíspûvek Svûtelsk oltáfi po roce 1852 poznámky a komentáfie PhDr. Karel SEVERIN, jenï nastínil dramatické osudy oltáfie v dobû po pfievozu na na e území. S dal í pfiedná kou Otázky svûtelského oltáfie struãn pfiehled vystoupil prof. Ivo HLOBIL, CSc., z Ústavu dûjin umûní AV âr. Podle nûj je oltáfi tvofien tfiemi zónami: první s dvanácti apo toly a pûlmûsícem je expresivní, plná dramatick ch v razû. ZdÛraznûn je sv. Jan Evangelista, kter podle apokryfû dosvûdãil nanebevzetí Panny Marie. Nûktefií z apo tolû hledí k Marii a ostatní jsou zahloubáni do vlastních proïitkû zázraku. Druhá zóna je samotné Nanebevzetí Assumptio, které doprovázejí zpívající andûlé a dva andûlé stráïci (sv. Michael a sv. Gabriel). Tfietí zóna pfiedstavuje Nejsvûtûj í Trojici, av ak bez Ducha svatého. Neobvykl plaménkov baldach n pak s nejvût í pravdûpodobností znázoràuje nebeskou záfii. Podrobnûji také vysvûtlil dal í symboly pouïité v oltáfii i jeho celkové ladûní, které vnímá jako pesimistické. Dr. Charlotte ZIEGLER z Vídnû hovofiila na téma Svûtelsk oltáfi: ádovû historické pofiadí ve Zwettlu v první tfietinû 16. století. Nastínila legendu o zázraãném zaloïení klá tera na místû dubu, jakoï i samotn Ïivot v klá tefie. Zab vala se rovnûï rozborem kompozice díla. Mgr. Jifií KA A z fiímskokatolické farnosti v Adamovû uvaïoval o Pojetí osob Nejsvûtûj í Trojice v duchovním kontextu doby a zamûfiil se pfiedev ím na tabernákl jako prostfiedí svaté události, jenï se sv m vyobrazením vymyká z celkového pojetí oltáfie. Toto pojetí povaïuje za nadãasové. Po krátké pfiestávce pfiítomné vyãerpávajícím zpûsobem obeznámil s dendrochronologií Svûtelského oltáfie Ing. Josef KYNCL, kter uvedl, Ïe na základû prûzkumu byl identifikován nejstar í letokruh z roku 1363 a nejmlad í s letopoãtem 1441, z ãehoï vypl vá i datace desky oltáfie. 344 SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE

17 RECENZE BIBLIOGRAFIE Publikace Stavební kniha Za praïsk restaurátorsk t m ak. mal. Zlatica Z dal ích pfiíspûvkû bych zmínila je tû následující: DOBO OVÁ, MgA. Jáchym KREJâA, MgA. Jakub Dr. Lothar SCHULTES (Linz): Svûtelsk oltáfi a jeho HAMSÍK seznámil zúãastnûné s restaurátorsk mi Mistr/fii bilance; zásahy v období poslední jmenovan. Prof. Dr. Rainer KAHSNITZ (Berlin-Charlottenburg): Unikátní fiezbáfiské dílo tvofiené ãetn mi plastikami ezbáfi oltáfie v Maueru a Mistr svûtelsk ; svûtcû bylo nutné o etfiit proti dfievomorce, plísním Doc. PhDr. Jifií KROPÁâEK (Praha): Svûtelsk oltáfi a houbám a rovnûï bylo potfieba vyrobit a na oltáfii doplnit nûkteré scházející fragmenty. Bylo nezbytné za- Prof. Dr. Hartmut KROHM (Berlin): Monochromní re- na linii promûn; stavit destruktivní vlivy a pozmûnit nûkteré chybné interpretace, díky nimï se podoba dûl v prûbûhu let stanoviska; tabula Tilmana Riemenschneidera kritické zaujetí promûàovala. Sochafiská díla byla vytvofiena z lipového dfieva a na jejich tvorbû se podílelo více autorû, stopy a prvky ve svûtelském oltáfii; Prof. Dr. Artur ROSENAUER (Wien): Hornoitalské ktefií v ak nejsou známi. V ichni úãastníci sympozia PhDr. Kaliopi CHAMONIKOLA (Brno): Soupefiení forem; mûli v jeho prûbûhu moïnost jednotlivé ãásti oltáfie shlédnout a díky Mgr. Hamsíkovi (prohlídka v stavy za Dr. Friedrich KOBLER (Olching): K sochafiství Pasova jeho úãasti a v kladu) se s problematikou restaurování oltáfie podrobnû seznámit. Sympozium pfiineslo v jimeãnou sumarizaci poznat- okolo Dal í pfiedná ky se uï vût inou net kaly pfiímo svûtelského oltáfie, ale témat a otázek s ním úzce souvi- sochafiství na pfielomu stfiedovûku a novovûku. SvûtelkÛ o jedineãném umûleckém díle a stfiedoevropském sejících ãi moïného srovnání: sk oltáfi patfií v âeské republice k nejznámûj ím dokladûm mistrovského umûní stfiedovûk ch fiezbáfiû a je Dipl.-Rest. Thomas GRÜNEWALD (Waldkirch): Breisach a Niederrotweil pozorování na oltáfiích Mistra H. L.; chloubou nejen kostela sv. Barbory v Adamovû ãi jiïní Mag. Franz HÖRING (Wien): Restaurování oltáfie Moravy, ale i celé na í zemû. Proto si jistû zaslouïí mimofiádnou péãi, které se mu v souãasnosti dostává. Svaté krve Kristovy okolo roku 1520 z filiálního kostela Svaté krve Kristovy v Pulkau, Dolní Rakousko, v roce 2006; zámku zpût do kostela v Adamovû a jeho slavnostní Oltáfi bude v srpnu 2007 instalován z mikulovského Prof. PhDr. Jaromír HOMOLKA (Katolická teologická poïehnání se uskuteãní v nedûli 25. listopadu 2007 fakulta Univerzity Karlovy Ústav dûjin kfiesèanského u pfiíleïitosti 150. v roãí zaloïení kostela sv. Barbory. umûní): Svûtelsk oltáfi v rámci umûní Dunajské koly. Slavností bohosluïbu bude slouïit Msgr. Vojtûch Cikrle, biskup brnûnsk. V této souvislosti bude k sympo- Pan profesor oltáfi rozdûlil do tfií vrstev: ikonografie; v tvarná vrstva, která nesouhlasí s první vrstvou, a realita skrytá v oltáfii, jeï je nadãasová. Zam lel se nad Lucie ERNSTOVÁ ziu vydán rovnûï sborník s jednotliv mi pfiíspûvky. zvlá tní ponurostí tohoto sochafiského díla a upozornil na dva smûry v jevu pohled vzhûru k nebesûm a dolû do nitra ãlovûka. Srovnává dílo s mariánsk m oltávzetí Panny Marie, , fragmenty díla pfiedstave- Obr Mikulov (okres Bfieclav), zámek, oltáfi Nanebefiem Veita Stosse v Krakovû. né na v stavû Pfiíbûh restaurování svûtelského oltáfie z Adamova. (Foto Lucie Ernstová, 2007) V poslední dobû vychází velké mnoïství literatury vûnované pivovarství. Naprostá vût ina titulû se zab vá sbûratelstvím, technologií ãi historií a mezi uznávané autory mûïeme poãítat Jákla, Likovského ãi Basafiovou. Dal í pivní kuchafiky a rádoby encyklopedie patfií spí mezi beletrii. Práce shrnující a hodnotící fenomén ãeského pivovarství s v vojem architektonick m v ak zcela chybí. Stavební kniha 2007 je velmi zdafiil m pokusem o zahájení zpracovávání dané problematiky. Tato idea se zrodila ve V zkumném centru prûmyslového dûdictví (VCPD) pfii âvut a stala se podnûtem pro nûkteré disertaãní práce, jenï následnû daly vzniknout pfiedstavované publikaci. V zkumné centrum a jeho odborníci ve spolupráci s pivovarsk m archivem a muzeem v Kostelci nad âern mi lesy, terénním pivovarsk m odborníkem Pavlem Jáklem a dal ími zainteresovan mi dávají na akademické pûdû âvut dohromady ojedinûlou a rozsáhlou databázi pivovarnického industriálního dûdictví. Pivovarská ãást Stavební knihy je rozdûlena do nûkolika kapitol. Krátk úvod prof. enbergera nás uvede do situace. Antiglobalistická úvaha Pavla Jákla osvûtluje souãasn stav ãeského pivovarství ve srovnání s dûleïit mi historick mi momenty jako memento pro dal í v voj. Následující kapitola árky Jirou kové o historii v roby piva uï se dot ká samotného sledovaného tématu. Z práce je zfietelné velké nasazení autorky pfii hledání podkladû z mnoha archivû a snaha o systematické uspofiádání získan ch dat. Vzhledem k prûkopnictví v bádání o dané oblasti to berme jako námût pro dal í, hlub í zpracování, protoïe uvedené téma si to jistû zaslouïí. O dal í kapitole Stavební uspofiádání pivovarû platí totéï, pouze bych dal vût í prostor architektufie na úkor technologie. Následující kapitola se zab vá popisem jednotliv ch ukázkov ch pfiíkladû pivovarû. Îádné rozdûlení nemûïe b t zcela jednoznaãné a v tomto pfiípadû to platí taktéï. O tom, jestli je b val pivovar v Postoloprtech nebo Bu tûhradû vhodnû, ãi nevhodnû vyuïíván, by se asi dalo polemizovat. KaÏdá publikace má svou platnost k datu sepsání a v pfiípadû opu tûn ch objektû se to mûïe rychle mûnit. Nicménû v echny pfiedstavované objekty osobnû znám a neshledal jsem v popisech Ïádn rozdíln názor. Jen bych urãitû pro úãely této publikace pfiivítal více popisû samotn ch staveb ve vztahu k technologiím neï historii. Napfiíklad u Pelhfiimova mi popis budov zcela chybí, historie tfieboàského pivovarnictví je malinko zamotaná, a tak se mi jako nejlep í jeví napfiíklad popis Dreherova pivovaru v Îatci. âtenáfie zfiejmû moc nenadchne ani informace o tom, kdo v kterém roce kde sládkoval, ale spí ocení informaci, jestli pivovar projektoval Josef Zítek nebo Anselmo Lurago. V bûr lokalit je velmi poveden. SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE RECENZE, BIBLIOGRAFIE 345

18 Z OBSAHU ODBORN CH âasopisò Imperator. Kunst und Kultur zur Zeit Sigismunds von Luxemburg, s Milan TOGNER: Zdizis aw KliÊ, Pasja. Cykle pasyjne Chrystusa w Êredniowiecznym malarstwie Êciennym Europy Ârodkowej, s Poslední kapitola (V voj strojního zafiízení pro pivovary) pana Mazury je zcela nadbyteãná a její zafiazení do Stavební knihy jsem nepochopil. Do koncepce kapitol nezapadá (paní Jirou ková jiï v e podstatné osvûtlila) a s architekturou to nemá nic spoleãného. Koho zajímá pivovarská technologie, nebude pfiece vyhledávat Stavební knihu. Navíc nûkteré obrázky v této kapitole jsou bez popiskû, leïácké tanky jsou otoãeny o 90, mnoho pfiíkladû z ciziny pfii úvahách o ãeském pivovarnictví není na místû, na fotografii oznaãené jako v robník ledové vody je sprchov aparát a podobnû. Pfii znalosti varen v Hanu ovicích, Znojmû, Opavû, Vysokém Chlumci, âeském Krumlovû, Chodové Plané a dal ích bych o snad nekrásnûj í varnû v Budvaru silnû zapochyboval. V poslední fiadû mi v soupisu firem dodávajících pivovarské technologie chybûjí firmy Noback & Fritze a Koliba a syn, s kter mi se (spolu s firmami Novák a Jahn a kodovy závody v Plzni) pfii sv ch prûzkumech pivovarû setkávám nejvíce. Celkovû bych Stavební knihu 2007 hodnotil jednoznaãnû kladnû pro v bûr tématu, zpûsob zpracování a vytipování lokalit. Obãasn pfieklep je bohuïel v kaïdé publikaci a stinnou stránku vidím jen v grafice. âást plánû je zcela neãitelná, tudíï bezv znamná, a nûkteré obrázky (napfiíklad Klobuky) jsou opravdu nic nefiíkající. Místy chybûjí popisky. Obecnû bych ubral historii ve prospûch popisu budov nejedná se pfiece o encyklopedii, ale o nástin a upozornûní na opomíjené památky, které hrály velmi dûleïitou roli v ãeské historii. Milan STAREC Umûní 2007/2 (pfievzato z webov ch stránek Martin GERM: Leonardo s Vitruvian Man, Renaissance Humanism, and Nicholas of Cusa. LeonardÛv vitruviánsk ãlovûk, renesanãní humanismus a Mikulá Kusánsk, s O Leonardovû vitruviánském ãlovûku se obvykle pojednává v rámci studií ideálních proporcí, aãkoliv by se také mûl zohlednit symbolismus mikrokosmu a makrokosmu. My lenka, Ïe ãlovûk je stfiedem univerza, byla obecn m rysem renesanãního humanismu, ale aï Mikulá Kusánsk vyuïil symbolick vztah ãtverce a kruhu pro humanistickou definici jedineãného postavení ãlovûka v univerzu a lidské dûstojnosti. Richard BIEGEL: Barokní pfielud v zrcadle vûãného klasicismu. Diskuse o pojmu baroka ve francouzském dûjepise umûní. A Baroque Prelude in the Mirror of Eternal Classicism. A Discussion of the Term Baroque in French Art History, s Termín baroko oznaãuje ve stfiedoevropském dûjepise umûní umûleckou formu a zároveà celou epochu, která nastupuje po renesanci a pfiedchází klasicismu 19. století. Pfii vytváfiení velk ch syntetick ch prací pak b vá toto ãasovû umûlecké oznaãení aplikováno i na v voj umûní v jin ch evropsk ch zemích, a to i v tûch, které jej samy v kontextu svého umûní neuïívají. Jana ZAPLETALOVÁ: Fantasioso frescante. Interpretace nástûnn ch maleb Andrey Lanzaniho ve Slavkovû u Brna. Fantasioso frescante. An Interpretation of the murals of Andrea Lanzani at Slavkov u Brna (Austerlitz), s Na základû archivního materiálu, smlouvy Andrey Lanzaniho a hrabûte Kounice o provedení maleb s pfiiloïen m náãrtkem s rozmûry a tvary malífisk ch polí, rekonstruuje pfiedloïen text v první ãásti prûbûh malífisk ch prací na zámku ve Slavkovû u Brna, jejich dataci a pohyb malífie mezi Slavkovem a Vídní. Hlavní pozornost se v ak soustfieìuje na ikonografickou interpretaci celého cyklu Lanzaniho nástûnn ch maleb. Rostislav VÁCHA (ed.): Max Dvofiák, Francesco Borromini jako restaurátor. Max Dvofiák, Francesco Borromini as a Restorer, s V ãlánku Maxe Dvofiáka o Borrominiho pfiestavbû baziliky San Giovanni in Laterano v ímû se prolínají zájmy dûjin umûní a památkové péãe. Dvofiák tu sleduje podnûty knihy Aloise Riegla Spätrömische Kunstindustrie (1901) a definuje architekturu jako zformovan prostor a zformovanou hmotu. Takové pojetí nepochybnû souznûlo s tendencemi rané modernistické architektury na poãátku 20. století. V ãasopise jsou dále mimo jiné tyto recenze: Tim JUCKES: Imre Takács Zsombor Jékely Szilárd Papp Györgyi Poszler (eds), Sigismundus Rex et Architekt 2007/5 Celé ãíslo je vûnováno v sledkûm 14. roãníku soutûïe Grand Prix architektû Obecnû se nad jejím prûbûhem a v sledky zam lí Jan BENDA v úvodníku PrestiÏ je to, oã tu bûïí na s. 2. Na dal ích stranách jsou pfiedstaveny mimo jiné tyto vítûzné projekty: Centrum ekologick ch aktivit mûsta Olomouce Slu- Àákov, s Autofii R. Brychta, A. Halífi, O. Hofmeister, P. Le- ek/projektil Architekti. Laureát Grand Prix ArchitektÛ Obchodní dûm estka Praha 6-Ruzynû, s Autofii Jirovec, valouch, T. Machovsk, P. Nacházel, O. Tuãek/DNA Architekti. Cena v kategorii Novostavba. DÛm v lomu, s Autor P. Mudfiík. Cena v kategorii Novostavba. Îelezniãní stanice Ostrava-Svinov, s Autor V. Filandr/Atelier Filandr. Cena v kategorii Rekonstrukce. Podnikatelské inovaãní centrum Zlín. V robní budova ã. 23, s Autofii P. Mudfiík, P. Míãek. âestné uznání v kategorii Rekonstrukce. Územní plán mûsta Veltrusy. Strategie rozvoje mûsta a územní plán, s Autofii R. Kouck, L. Faturíková. Cena v kategorii Urbanismus. Galerie Císafiská konírna PraÏsk hrad, s Autor P. Franta/Petr Franta Architekti & ASOC. Cena v kategorii Design a drobná architektura. Zámeck park ve Ctûnicích, s Autofii T. Jiránek, D. Prudík/Zahrada nad Metují, spoluautofii V. Koupal, A. Jiránková. Cena v kategorii Krajináfiská architektura a zahradní tvorba. Památník obûtem komunismu. Liberec, s Autofii P. Janda, J. Na inec, A. Kubalík, J. Kocián/ Sporadical. Cena v kategorii V tvarné dílo v architektufie. SoutûÏe se t ká i ãlánek Vûry KONEâNÉ: Grand Prix Jaroslav Drápal. Cena za celoïivotní dílo, s Jedná se o rozhovor u pfiíleïitosti udûlení ceny, kter se vedle jin ch t ká i problematiky památkové péãe a moïnosti dostavût BaÈÛv mrakodrap podle pûvodního Karfíkova zámûru, ke které se J. Drápal staví negativnû. Rozhovor je doplnûn v ãtem nejv znamnûj- ích autorov ch prací s vyobrazeními. Následuje v bûr redakce z dal ích soutûïních prací, napfiíklad jsou uvedeny: Polyfunkãní dûm River Diamond. Praha 8-Karlín, Rohanské nábfieïí, s Autofii O. Hájek, J. afer, L. Fecsu, T. Pavlík, P. âíïková, O. Rosová/ afer Hájek Architekti. Rodinn dûm. Opava, s RECENZE, BIBLIOGRAFIE Z OBSAHU ODBORN CH âasopisò

19 Autofii D. Wittasek, J. ezák/quarta Architektura. Îelezniãní most Velbloud. TraÈ Dûãín Oldfiichov, dálnice D8, s Autor P. afránek. Administrativní a skladov objekt spoleãnosti Bextra. Ostrava-Vítkovice, s Autor D. Kotek/Projektstudio EUCZ, spoluautor S. Èastn, Hutní projekt Ostrava. Grand Prix v pfiímém pfienosu?, s. 65. Na anketní otázku: Co byste ocenil, nebo naopak zmûnil na soutûïi Grand Prix architektû? odpovídají O. Okamura, J. Drápal, J. épka, Z. Luke, A. Skalick a L. Kábrt. Národní knihovna na Letné, s Zkrácen záznam diskuse dvou hodinov ch vysílání a v âeském rozhlasu Regina. Pofiadu se stfiídavû zúãastnili K. Beãková, O. Kopeãn, Z. Luke, O. Okamura, R. vácha a M. Velãovsk. Debatu moderoval A. Vomáãka. Markéta PRAÎANOVÁ: âka Antimonopolnímu úfiadu ke cause Karolina, s. 74. Tisková mluvãí âka vysvûtluje, proã âka povaïuje developerskou soutûï z roku 2005 na zástavbu území Karolina v Ostravû za neregulérní a neodpovídající zákonu o vefiejn ch zakázkách. ERA /3 Jifií ZEMÁNEK: Ladislav Îák. Byt a krajina, s Recenze knihy. Pavel HNILIâKA: Elementární urbanismus, s. 11. Recenze knihy Romana Kouckého. Magdalena HLEDÍKOVÁ: Îivot ve mûstû, s. 11. Recenze knihy W. J. Mitchella E-TOPIA Ïivot ve mûstû trochu jinak. Josef PLESKOT/AP atelier: Centrála âsob v Praze- Radlicích, s Autorská zpráva s fotografiemi, schématy a plány. Nejvût í developersk poãin v oblasti administrativních budov u nás vznikl v jedineãné pfiírodní lokalitû. Cílem bylo vytvofiit budovu uïivatelsky vlídnou a energeticky úspornou, která by dobfie zapadla do krásného krajinného rámce, a naopak umoïàovala tûsn kontakt interiéru s exteriérem, ãlovûka s pfiírodou. Oldfiich J. EVâÍK, Ondfiej BENE : Pleskotova centrála âsob v Praze-Radlicích ãili svûdectví o poïadavcích a zámûrech klienta a aspiracích architekta, s Recenze Pleskotovy stavby podle autorû vypovídá o smûfiování k nové podnikové kultufie informaãního vûku. Rozsahem své inovativnosti je srovnatelná se piãkovou evropskou architekturou. PlzeÀ-JiÏní Mûsto, s V sledky urbanistické soutûïe vypsané mûstem na fie ení okrajové jihozápadní ãásti pfiiléhající k dálnici D5. V souãasné dobû je pfieváïná vût ina území vyuïívána jako zemûdûlská pûda. V ãlánku jsou pfiedstaveny tfii vítûzné projekty: 1. místo R. Kolafiík, L. Kolafiíková, R. ezníãková, J. Doubner/RKAW, 2. místo Jiná PlzeÀ (R. Kouck, E. Lisecová, Z. Ry ka, J. Skoup /Roman Kouck architektonická kanceláfi), 3. místo M. Barto ek, M. Burian, J. Hendrych, A. ÎiÏkovsk. Litomy lsk zázrak, s Série mal ch fotografií na dvoustranû ãasopisu prezentuje moderní úpravy evropské úrovnû v symbióze s historickou architekturou, kter ch vznikly v Litomy li desítky. Ludûk S KORA: V zvy postsocialistického mûsta, s Skrytou logikou zdánlivû chaotické promûny postsocialistického mûsta je konfrontace nov ch trïních principû se zdûdûn m fyzick m, sociálním a funkãním prostfiedím. Vládou fiízené transformace otevfiely brány spoleãensk m promûnám replikujícím trendy známé z globalizujících se prostfiedí kapitalistick ch mûst. Jejich územním prûmûtem je radikální transformace mûstsk ch center, vybran ch lokalit vnitfiního mûsta a masivní suburbanizace. Daniel TVRDÍK: Mûsta v éfie redukce, s Západní civilizace má období pfiekotného rûstu populace jiï definitivnû za sebou. Stojíme na prahu dlouhé éry stagnace a redukce a dá se pfiedpokládat, Ïe se tato nová realita bude stále ãastûji promítat do potfieby mûst, tedy i do územního plánování architektury, které je v ak bezradné, ve vztahu k redukci pfiímo slepé. A tak ãeská mûsta fiídnou, vyprazdàují se a rozpou tûjí v krajinû. Jakub Filip NOVÁK: Tfii alternativní strategie developmentu bydlení, diskuse, s Koneãnou podobu souãasného mûsta z velké ãásti urãuje soukrom kapitál. Developefii hledají nové cesty spolupráce s architekty, ktefií jim mají pomoci vytvofiit mimofiádné obytné soubory s cílem v jimeãného zhodnocení vloïeného finanãního kapitálu. Nakolik se v ak jedná o spekulaci globálního kapitálu a nakolik o skuteãné mûsto? âlánek komentuje tfii praïské developerské projekty: Rivergardens na Rohanském ostrovû, Central Park na ÎiÏkovû a obytn soubor Na Krutci v Praze 6. Dochází k závûru, Ïe v této chvíli není na ãeském trhu osvícen developer a Ïe chybí zdrav a stabilní stfiední proud. Jakub CAUDR: Brány do mûsta, s. 64. Brány byly dfiív prûnikem v hradbách, znamenaly naru ení geometrické hranice mezi otevfien m a uzavfien m, fiádem a nepofiádkem, mezi civilizovan m a barbarsk m. Byly v znamn m bodem hradebního obvodu a mûstského panoramatu. Dne ní vstup do mûsta se ztrácí v chaoticky urbanizované krajinû mûstské periferie, ale souãasnû se stává i nov m cílem cest za obchodem a prací. Souãasné metropole vût inou postrádají pevné vizuální hranice, k náv tûvníkûm by se v ak mûly obracet vlídnû. Úlohu brány mûïe pfiebrat v razn symbol reklamní poutaã mûsta. Architekt mûsta, s K diskusi na otázku Co je moïné plánovat, a co ne? byly osloveny tfii v razné osobnosti, vstupující do struktur mûstsk ch samospráv s cílem pracovat na podobû ãesk ch mûst: Milan Svoboda z Útvaru koncepce a rozvoje mûsta Plznû, ZdeÀka Táborská, která pûsobila v odboru územního plánování mûsta Teplic a ZdeÀka Vydrová, jeï pracovala externû jako mûstská architektka mûsta Litomy le. Z deníku paralelního cestovatele. âást tfietí, s Komiks o tom, jak se v stavbou prvního evropského mrakodrapu BaÈova obchodního paláce v roce 1931 a následn m prûlomem v kové regulace stalo Brno ãesk m Chicagem, a v 90. letech i sídlem vlády a parlamentu, protoïe Praha byla pfiemûnûna v chránûn skanzen. Blanka KYNâLOVÁ P IPRAVUJE SE V zkumné centrum prûmyslového dûdictví âvut v Praze a Kolegium pro technické památky âssi a âkait vás zvou na: 4. bienále INDUSTRIÁLNÍ STOPY 2007 (O moïnostech, smyslu a úskalích regenerace) Praha Kladno Liberec Ostrava, âeská republika záfií 2007 a Mezinárodní konferenci PrÛmyslové dûdictví kulturním potenciálem udrïitelného rozvoje záfií 2007, Ekotechnické muzeum, Papírenská 6, Praha 6-Bubeneã, âeská republika âtyfii roãníky bienále pfiedstavují cyklus konferencí, v stav a kulturních akcí o moïnostech, smyslu a úskalí konverze industriálních objektû a nového vyuïití brownfields. V obecnûj í rovinû jde také o formulování témat udrïitelného rozvoje, kultury a umûlecké inspirace, Ïivotního stylu nebo vztahu k historické zku enosti. Od prvního roãníku v roce 2001 je bienále v âeské republice platformou pro v mûnu názorû mezi lidmi rûzn ch profesí, impulsem pro nové projekty, jejich publikování i popularizaci mezi vefiejností. Program 4. bienále zahrnuje dvoudenní mezinárodní konferenci PrÛmyslové dûdictví kulturním potenciálem udrïitelného rozvoje, fiadu v stav, kulturních a spoleãensk ch akcí, koncerty, divadelní a taneãní pfiedstavení. Úãast pfiislíbilo iroké spektrum odborníkû z âr i ze zahraniãí architekti a urbanisté, památkáfii, vysoko- kol tí pedagogové, lidé z oblasti kultury, v tvarní umûlci, hudebníci, scénografové i producenti, pfiedstavitelé vefiejn ch institucí, státní správy a samosprávy âr, zástupci odborn ch firem a majitelé ãi správci prûmyslov ch objektû, realitní makléfii a developefii. Bienále Industriální stopy v rámci oslav 300 let zalo- Ïení âvut pofiádají: V zkumné centrum prûmyslového Z ODBORN CH âasopisò P IPRAVUJE SE 347

20 RESUMÉ Zusammenfassung dûdictví âvut a Kolegium pro technické památky âkait & âssi ve spolupráci s âesk m národním komitétem ICOMOS, Akademií múzick ch umûní v Praze, Národním památkov m ústavem a Národním technick m muzeem. Jednotlivé akce jsou pofiádány ve spolupráci s hlavním mûstem Praha a statutárními mûsty Kladno, Liberec a Ostrava. Akci podpofiil Visegrádsk fond. Zá - titu nad 4. bienále pfievzali pfiedseda Senátu âeské republiky a prezident Hospodáfiské komory âeské republiky. Generálním partnerem akce je Vítkovice, a. s. KONFERENCE A DOPROVODN PROGRAM BIENÁLE INDUSTRIÁLNÍ STOPY Konference: Dvoudenní konference bude probíhat ve velké hale Staré ãistírny odpadních vod v Praze-Bubenãi, Ekotechnické muzeum, Papírenská 6, Praha 6-Bubeneã, âeská republika Setkání je ãlenûno do ãtyfi tematick ch blokû s vyzvan mi pfiedná kami, pfiihlá en mi pfiíspûvky a prezentacemi. Teze hlavních blokû konference: Promûna hodnotov ch kritérií: kultura, ekonomika a politika. Areály a objekty zaniklého prûmyslu jako krystalizaãní místa urbanizace, udrïitelného rozvoje sídel a krajiny (shoda i konflikt zájmû rûzn ch profesí). Smysl a váha institucí (vládních, nevládních, vysok ch kol, zájmov ch skupin), jejich role a limity pfii identifikaci, vyhodnocení, novém vyuïití /adaptive re- -use/ a prosazení záchrany prûmyslového dûdictví. Integrace v rámci Evropské unie propojení kulturních industriálních cest. (Kompatibilita evidence a vyhodnocování objektû prûmyslového dûdictví jako cílû alternativní turistiky; informaãní systémy a databáze pro vznikající projekty.) PrÛmyslové dûdictví prostorem k sebereflexi, místem pro tvorbu a nov umûleck záïitek. Pfiihlá ky, prûbûïné informace o jednotliv ch akcích, tematick kalendáfi, podrobnosti o konferenci konané ve dnech 19. a 20. záfií 2007 jsou publikovány na internetov ch stránkách V zkumného centra prûmyslového dûdictví âvut v Praze ( a na internetov ch stránkách spolupofiádajících organizací. Doprovodn program: Úter 18. záfií 2007 Cesta po industriální Praze. K vydan m publikacím PraÏsk industriál a Industriál pamûè v chodisko Zahájení v stavy alternativních projektû studentû kol architektury v âeské republice Zahájení v stavy archivních historick ch fotografií Tváfie prûmyslové doby. Staromûstská radnice v Praze Sál architektû, Staromûstské námûstí Koncert komorního orchestru BERG v hale Staré ãistírny odpadních vod, Ekotechnické muzeum, Papírenská 6, Praha 6-Bubeneã. âtvrtek 20. záfií 2007 Exkurze do Kladna, volitelná prohlídka v stav a kulturních akcí, spoleãensk veãer spojen s pfiedstavením projektu industriální turistiky Industriální cesty ãesk m stfiedozápadem. Pátek 21. záfií 2007 Celodenní exkurze do Liberce, prohlídka vybran ch objektû a pfiíkladû vyuïití jejich kulturního potenciálu (k publikaci PrÛvodce po industriálních stavbách Liberecka). Sobota a nedûle 22. a 23. záfií 2007 Dvoudenní exkurze do Ostravy, jejíï prûmyslové dûdictví bylo v âeské republice nejvíce postiïeno restrukturalizací hospodáfiství, prohlídka unikátních staveb a dûlních a hutních areálû, pfiíklady moïného vyu- Ïití jejich kulturního potenciálu pro rozvoj mûsta. Der Wiederaufbau der Türme am ehemaligen Kleinseitner Rathaus in Prag Das gegenwärtig viel diskutierte Thema wird von folgendem Artikelblock vorgestellt: Karel KIBIC: Zur Problematik des Wiederaufbaus der Kleinseitner Rathausfront in Prag Jan KARÁSEK: Geschichte der Türme Eli ka NOVÁ, Michal PANÁâEK: Die Turm- und Giebelaufbauten am ehemaligen Kleinseitner Rathaus in Prag (kurze Zusammenfassung der bisherigen Erkenntnisse aus den am Objekt verlaufenden bauhistorischen Forschungsarbeiten) Die derzeit verlaufende Rekonstruktion des ehemaligen Kleinseitner Rathausgebäudes liefert eine ausgezeichnete Gelegenheit, dessen Baugeschichte eingehender zu erforschen; insbesondere, nachdem der Gedanke an eine Rekonstruktion der ursprünglich zum Rathaus gehörenden Dach-, Giebel- und Turmaufbauten aufgekommen war. Das Rathaus ist an seiner heutigen Stelle entstanden, nachdem die Stadtgemeinde im Jahr 1478 ein ödes Grundstück von Jan Tovaãovsk von Cimburk erworben hatte. Zu seiner heutigen Gestalt ist es in den Jahren umgebaut worden. Erste Ratssitzungen fanden hier schon 1619 statt, doch war das ganze Objekt bei Weitem noch nicht vollendet. Über den Turmbau ist lediglich bekannt, dass 1628 noch keine Türme standen, weil erst in diesem Jahr die hiesigen Brauherren den Beschluss gefasst hatten, Geld für deren Bau zu widmen. Hollars Pragdarstellungen erlauben keinen restlos eindeutigen Schluss, ob in der Zeit, zu der er seine Vorlagen zeichnete (1636), bereits alle Türme standen oder noch nicht. Auf Höhe des Westfront- Kranzgesimses ragen die fünf symmetrisch angebrachten Giebelfronten der großen Zwerchhäuser auf und über der Südwest- sowie Nordostecke erheben sich nur zwei Zwiebeltürme. Eine der bedeutendsten Unterlagen für das Wiederaufbauprojekt der Türme (und zugleich die einzige erhaltene Gestalt, die wieder hergestellt werden soll) ist Dietzlers Darstellung vom Krönungszug Maria Theresias aus dem Jahr Der Stich zeigt das Rathaus von Südwesten in einigermaßen richtigen Proportionen, allerdings mit einigen fehlerhaften Details (vor allem der glatt an das Kranzgesims angefügte Turm- und Zwerchhausansatz ohne eine technische Bewältigung des Niederschlagwasserablaufs). Vom Kranzgesims wächst über der Rathauswestfront eine riesige Pyramidenkonstruktion aus drei Türmen mit Kuppeln und Laternen sowie aus zwei hohen Volutengiebeln in die Höhe. Bald danach wurde die Kuppel über dem Mittelturm abgetragen und durch eine pyramidenförmige Notkonstruktion ersetz, die bereits auf Hubers Ansichtsplan von Prag aus dem Jahr 1769 festgehalten ist. In dieser Gestalt haben die Türme bis 348 P IPRAVUJE SE RESUMÉ ZUSEMMENFASSUNG