Řízení o přestupcích

Transkript

1 Masarykova univerzita Právnická fakulta Katedra správní vědy a správního práva Diplomová práce Řízení o přestupcích Viktor Procházka 2008/2009 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Řízení o přestupcích zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. 1

2 Děkuji doc. JUDr. Petru Průchovi, CSc. za cenné rady a připomínky při konzultacích diplomové práce, kterými mi pomohl k pochopení a zvládnutí tématu přestupkového řízení. 2

3 Obsah Použité zkratky pro citaci některých právních předpisů...6 I. Úvod...7 II. Obsahová část práce Exkurs do historie správního trestání Právní prameny přestupkového práva Ústavní východiska přestupkového práva Nástin pramenů přestupkového práva hmotného Procesněprávní předpisy Vztahy speciality a subsidiarity přestupkového zákona, správního řádu a ostatních předpisů upravujících řízení o přestupcích Ostatní vnitrostátní právní prameny řízení o přestupcích Úprava projednávání přestupků v rámci mezinárodního práva a práva Evropských společenství Hmotněprávní základ přestupkového práva Přestupek a jeho vztah k trestným činům a jiným správním deliktům Okolnosti vylučující protiprávnost Formální znaky přestupku Obecné znaky Typové znaky Působnost zákona o přestupcích Časová působnost Územní působnost Osobní působnost Sankce a ochranná opatření Sankce Ochranná opatření Zánik odpovědnosti za přestupek Základní zásady v řízení o přestupcích Základní zásady činnosti správních orgánů Zásady přestupkového řízení Počítání času a význam lhůt v přestupkovém právu Zákonné lhůty a lhůty určené správním orgánem

4 5.2. Pravidla pro počítání času Řízení o přestupcích v prvním stupni Orgány příslušné k projednávání přestupků Věcná příslušnost Místní příslušnost Funkční příslušnost Postup před zahájením řízení Oznámení skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán přestupek, a součinnost orgánů v přípravné fázi řízení Podání vysvětlení, zajištění důkazu Odložení věci Postoupení věci před zahájením řízení Průběh řízení Zahájení řízení Účastníci řízení Vedení řízení, úkony správních orgánů, tlumočníci Společné řízení Ústní jednání Doručování Zajištění průběhu a účelu řízení Podklady pro vydání rozhodnutí Přerušení řízení Ukončení přestupkového řízení Náklady řízení Zvláštní druhy řízení o přestupcích Blokové řízení Příkazní řízení Řádné a mimořádné opravné prostředky Odvolání Rozklad Přezkumné řízení Obnova řízení a nové rozhodnutí Vykonávací řízení Správní exekuce na peněžitá plnění

5 8.2. Správní exekuce na nepeněžitá plnění Soudní přezkoumání rozhodnutí správního orgánu Přezkoumání rozhodnutí v rámci správního soudnictví Přezkoumání rozhodnutí podle části páté občanského soudního řádu Ústavní soudnictví Náhled na řízení o přestupcích de lege ferenda...75 III. Závěr...77 IV. Resumé...79 I. The summary of misdemeanour procedure...79 II. The structure of this diploma paper...80 Seznam použité literatury...81 I. Knižní prameny...81 II. Časopisecké prameny...82 III. Elektronické prameny...82 IV. Použité právní předpisy...82 V. Judikatura

6 Použité zkratky pro citaci některých právních předpisů přestupkový zákon, zákon o přestupcích - zákon ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů správní řád - zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů trestní zákon - zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů Ústava - ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů LZPS - usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb., kterým se mění Listina základních práv a svobod zákon o správě daní a poplatků - zákon ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů celní zákon - zákon ČNR č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů zákon o obcích - zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů zákon o krajích - zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů zákon o Policii ČR - zákon ČNR č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů zákon o obecní policii - zákon ČNR č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů trestní řád - zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů soudní řád správní - zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů občanský soudní řád - zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů občanský zákoník - zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů 6

7 I. Úvod Řízení o přestupcích (v dalším textu rovněž jako přestupkové řízení ) je zvláštním druhem správního řízení 1 s velmi důležitým postavením v českém právním řádu. Jedná se o jeden z nejfrekventovanějších druhů správního řízení, a proto je důležité věnovat mu velkou pozornost. Jelikož se v jeho rámci přímo rozhoduje o právech a povinnostech osob, musí být právní úprava pokud možno co nejpřehlednější a dávat záruky, že bude rozhodováno pouze na základě a v mezích zákona. Přestupkové řízení mě zajímá ze dvou důvodů. V prvé řadě jsem se s projednáváním přestupků již několikrát setkal a vždy jsem se zajímal o činnost orgánů projednávajících přestupek z hlediska přístupu k účastníkům řízení, slušnosti a zdvořilosti. Rovněž mě zajímají práva a povinnosti účastníků řízení a možnosti zmírnit sankce ukládané za přestupek, popř. se jim vyhnout úplně prostřednictvím využití různých procesních institutů. Druhá rovina mého zájmu o přestupky pramení ze zájmu o státní správu jako takovou a rád bych se problematice správního řízení věnoval i nadále v rámci své pracovní praxe. V úvodu této práce chci vymezit základní pojmy, se kterými budu v textu pracovat, a stručně je objasnit, neboť bez jejich pochopení, dle mého názoru, nelze danou problematiku zvládnout. Dále si myslím, že není od věci nahlédnout krátce i do historie tohoto druhu správního trestání a ukázat tak postupné formování přestupkového řízení až do podoby, v jakém je známe dnes. Těžiště úpravy řízení o přestupcích lze nalézt hlavně v zákoně č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, avšak jelikož se stále jedná o správní řízení, použije se na ně subsidiárně i zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, jakožto základní procesněprávní kodex činnosti státní správy. O vztahu těchto dvou pramenů úpravy a dalších předpisech, které (hmotněprávně i procesněprávně) přestupkovou problematiku upravují, bude pojednáno ve 4. kapitole této práce s názvem Právní prameny přestupkového práva. Možná někoho při čtení diplomové práce překvapí, že jsem celou 5. kapitolu věnoval lhůtám a vůbec počítání času v řízení, ale myslím, že čas je (zvláště v procesní části správního [a vůbec jakéhokoli odvětví] práva) jednou z nejdůležitějších právních skutečností a samy lhůty jako takové korespondují se základními zásadami správního řízení. Samotné pojednání o přestupkovém řízení jsem řadil postupně od jeho základů (kterými jsou 1 9 spr. řádu: Správní řízení je postup správního orgánu, jehož účelem je vydání rozhodnutí, jímž se v určité věci zakládají, mění nebo ruší práva anebo povinnosti jmenovitě určené osoby nebo jímž se v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá. 7

8 bezesporu základní zásady řízení a základní zásady činnosti správních orgánů), přes postupy před zahájením řízení a řízení samotné, až po řádné a mimořádné opravné prostředky, které zajišťují víceinstančnost řízení a tím i lepší ochranu proti případnému nesprávnému rozhodnutí správního orgánu. Velkou pozornost si rovněž zaslouží i zvláštní druhy řízení o přestupcích (hlavně blokové a příkazní řízení), protože jsou to právě ta, se kterými se běžný občan nejčastěji setkává v běžném životě. V 8. kapitole jsem se pokusil stručně nastínit problematiku vykonávacího řízení jakožto důležitého institutu při vymáhání sankcí uložených za spáchané přestupky a v následující kapitole jsou rozebrány možnosti domáhat se nápravy činnosti správních orgánů soudní cestou. Závěrem jsem se pokusil vymezit základní potřeby přestupkového řízení de lege ferenda na základě vlastních poznatků, rozhovorů s úředníky a právními teoretiky z dané oblasti. Co do struktury práce, volil jsem pro lepší přehlednost členění na kapitoly, subkapitoly, oddíly a pododdíly, aby byly lépe viditelné vzájemné vztahy jednotlivých institutů přestupkového řízení. Diplomová práce vychází z právního stavu ke dni

9 II. Obsahová část práce 1. Exkurs do historie správního trestání Základy správního trestání na našem území, jímž se rozumí i trestání přestupků a jiných správních deliktů, spadají do druhé poloviny 18. století. Již ve Všeobecném trestním zákoníku o zločinech a trestech na ně, vydaném Josefem II. v roce 1787, byl poprvé zmíněn pojem správního deliktu. Postupným vývojem právního řádu se v závislosti na momentálních politických poměrech přenášela možnost stíhat přestupky a správní delikty z rukou tzv. politické (správní) vrchnosti do působnosti soudů a nazpět. Tato situace se ustálila až v roce 1873 vydáním nového trestního řádu, 2 který svěřil projednávání správních deliktů a ukládání trestů za ně do působnosti soudů. To se však týkalo pouze přestupků obsažených v trestním zákoně. 3 Vedle obecného projednávání přestupků a správních deliktů soudy totiž na základě dalších předpisů přicházelo v úvahu i projednávání deliktů různých skutkových podstat okresními úřady, popř. magistráty měst, politickými a policejními úřady. 4 V následujících letech docházelo k postupnému zpřesňování některých v dnešní době neodmyslitelných institutů, jakými jsou např. požadavky na kvalifikovanost úředníků činných v řízení, odvolací řízení nebo výkon opatření a nálezů úřadů. Rovněž se začaly objevovat první náznaky vykonávání pravomoci v oblasti správního práva trestního obcemi. 5 Z výše uvedeného vyplývá, že situace v oblasti správního i trestního práva procesního byla do velké míry nejednoznačná, a podle F. Weyra zde vzniklo jakési obyčejové právo procesní, potvrzované judikaturou Nejvyššího správního soudu. 6 Po vzniku Československa a s ním spojené recepci rakouského práva se postupně přijímaly předpisy různé právní síly, ale ke komplexnější úpravě v oblasti správního trestání nedošlo. Například v ústavě z roku 1920 byla sice negativně vymezena pravomoc soudů a tím vyloučeno projednávání tzv. policejních nebo finančních věcí, 7 ale otázka reformy správního práva trestního zůstávala nadále otevřenou. Podle Pavla Matese v té době platilo více než 200 různých norem, které obsahovaly skutkové podstaty přestupků. 8 Díky kvalitní práci prvorepublikových právníků a zákona č. 119/1873 ř. z., jímž se zavádí nový řád soudu trestního. 3 V této době to byl zákon č. 117/1852 ř. z., o zločinech, přečinech a přestupcích. 4 Podrobně se touto etapou vývoje správního trestání zabýval v rámci své publikační činnosti prof. Pošvář z Masarykovy univerzity v Brně. Srov. např. POŠVÁŘ, J. Nástin správního práva trestního II. Brno : Český akademický spolek Právník, 1946, s. 62 a násl. 5 K tomu blíže např. MATES, P. a kol. Základy správního práva trestního. 4. vyd. Praha : C. H. Beck, 2008, s WEYR, F. Správní řád: vládní nařízení ze dne 13. ledna 1928, č. 8 Sb. z. a n. Brno : Barvič & Novotný, 1930, s odst. 1 zákona č. 121/1920 Sb. Národního shromáždění, kterým se uvozuje ústavní listina Československé republiky:... soudní moc ve věcech trestních přísluší občanským soudům trestním, pokud není zvláštním zákonem přikázána trestním soudům vojenským, nebo pokud věci tyto nemají býti podle všeobecných předpisů projednávány v trestním řízení policejním nebo finančním. 8 Cit. dílo, s. 6. 9

10 zákonodárců se však i přes roztříštěnost právní úpravy setkáváme v této době se zajímavým a důležitým vývojem v oblasti správního trestání. Ten se projevil například v oblasti disciplinárního práva úředníků, u něhož se postupně nauka i judikatura přiklonily k tomu, že jeho podstata tkví ve specifickém veřejnoprávním poměru, jakožto zvláštním mocenském poměru, z něhož plyne odpovědnost zaměstnance vůči korporaci, zaměstnavateli. Správním disciplinárním deliktem pak bylo porušení této povinnosti v podobě služebních nepořádků a služebních přečinů. 9 Mimo zpřesnění disciplinárního práva úředníků (ale též studentů vysokých škol, členů profesních komor apod.) se prvorepublikové zákonodárství postaralo i o zavedení pořádkových deliktů při rušení či zbytečném zdržování řízení nebo o návrh zákona umožňujícího postih právnické osoby za spáchaný delikt, resp. umožňujícího uložit trest orgánu, který ji zastupoval. Poválečný právní řád navazoval na předchozí vývoj. Až s Ústavou Československé republiky z 9. května roku 1948 přišlo nové vymezení pravomocí v oblasti správního trestání a spolu s ním užití pojmu trestní řízení správní. 10 Následně byly v duchu budování socialismu přijaty dva důležité zákony upravující trestní řízení správní. Byl to zákon č. 88/1950 Sb., trestní zákon správní, a zákon č. 89/1950 Sb., o trestním řízení správním (trestní řád správní). Jak již z jejich názvů vyplývá, první upravoval hmotněprávní a druhý procesněprávní stránku přestupků a správních deliktů. Pro nástup komunistické totality byl příznačný pokus o zákonem v co největší míře umožněné zasahování do základních občanských práv. Nevyhnuly se mu ani výše zmíněné zákony, a proto se v nich setkáváme s instituty domovní a osobní prohlídky či uvalení vazby. V této době již bylo projednávání přestupků svěřeno do působnosti okresních národních výborů a pro zajímavost lze uvést, že se objevil nový druh správních deliktů, později označených jako tzv. jiné správní delikty fyzických osob. Během 50. a 60. let minulého století se navíc rozšířilo správní trestání právnických osob do většiny oblastní státní správy. Vývoj přestupkového práva se nesl v postupném zmírňování sankcí za spáchané přestupky. Především zákon č. 60/1961 Sb., o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku, který ve svých přechodných a závěrečných ustanoveních zrušil oba výše zmíněné zákony z roku 1950, obsahoval mnohem mírnější sankce. Tento předpis byl mnohokrát novelizován a působil až do roku 1990, kdy jej vystřídal přestupkový zákon, který se stal základním právním předpisem přestupkového práva polistopadové doby, a ve znění doplňujících a pozměňovacích návrhů platí dodnes. 9 Tamtéž, s odst. 2 ústavního zákona č. 150/1948 Sb., Ústava Československé republiky: Soudní moc ve věcech trestních přísluší soudům trestním, pokud podle obecných předpisů nemají být trestní věci projednávány v trestním řízení správním. 10

11 2. Právní prameny přestupkového práva 2.1. Ústavní východiska přestupkového práva V rámci jakéhokoli právního odvětví je třeba při hledání pramenů práva začít od ústavněprávních norem, jakožto norem nejvyšší právní síly. Těmi nejzákladnějšími jsou Ústava a LZPS, avšak v nich obsažená úprava přestupkového práva je velmi kusá, 11 obsahuje vlastně pouze základní vymezení zásady zákonnosti a některá ustanovení vztahující se ke stíhání ústavních činitelů za spáchaný přestupek. 12 Asi nejvýznamnějším ustanovením ústavního pořádku přímo se týkajícím řízení o přestupcích tak zůstává čl. 36 odst. 1 LZPS, ve kterém se praví, že každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu Nástin pramenů přestupkového práva hmotného Z výše uvedeného vyplývá, že téměř všechny podoblasti tohoto odvětví je potřeba upravit zákony. Jak lze vyčíst z předchozí kapitoly, hmotněprávní kodifikace přestupkového práva probíhala do dnešní doby velice nesystematicky - ačkoliv existuje speciální zákon, který tuto problematiku upravuje, jednotlivé skutkové podstaty přestupků jsou nadále rozesety ve velkém množství speciálních zákonů, a proto by bylo velmi zdlouhavé (a nad rámec této práce - pozn. aut.) na tomto místě uvádět vyčerpávající výčet všech zákonů, v nichž jsou jednotlivé skutkové podstaty přestupků obsaženy. Uvedu pro zajímavost v chronologickém pořadí pouze ty předpisy, se kterými se lze v běžném životě běžně setkat, a některé předpisy užité při zpracování této práce: zákon č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), zákon ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, zákon ČNR č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, 11 Čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 LZPS. 12 Nemožnost stíhání prezidenta za trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt upravuje čl. 65 odst. 1 Ústavy, odpovědnost poslance a senátora za spáchaný přestupek lze pak nalézt v ustanovení čl. 27 odst. 3 Ústavy. 11

12 zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 22/2004 Sb., o místním referendu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon ČNR č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, aj Procesněprávní předpisy Vztahy speciality a subsidiarity přestupkového zákona, správního řádu a ostatních předpisů upravujících řízení o přestupcích Procesněprávní úprava přestupkového práva je zahrnuta především ve dvou stěžejních právních předpisech - správním řádu, který obecně upravuje postup správních orgánů ve správním řízení, a přestupkovém zákoně, upravujícím přestupkové řízení jako zvláštní druh správního řízení (především v jeho třetí části). Ve většině případů si v praxi vystačíme s kombinací těchto dvou zákonů, ale existují i jiné předpisy, obsahující procesní instituty odlišné. Pro přestupkové řízení je velmi důležité zvládnutí vzájemných vztahů výše zmíněných procesněprávních norem a na jeho základě výběr správných postupů v řízení. Vztahem speciality a subsidiarity se v právu rozumí vztah dvou nebo více právních norem, z nichž jedna upravuje danou problematiku obecněji a ostatní normy mají vůči ní povahu zvláštních (speciálních) norem. Obecná norma se pak aplikuje podpůrně (subsidiárně) na ty instituty, které speciální norma neupravuje. Typickým příkladem je vztah správního řádu a přestupkového zákona. Vztah speciality a subsidiarity je v tomto případě vyjádřen kombinací ustanovení 1 odst. 2 spr. řádu 13 a 51 zák. o přestupcích. 14 Z nich vyplývá, že speciálním zákonem je v tomto případě přest. zákon, a jeho ustanovení se budou tudíž aplikovat přednostně. Problematika v přestupkovém zákoně neupravená se bude podpůrně řešit dle správního řádu. Obdobné postavení ve vztahu ke spr. řádu jako přestupkový zákon mají i některé další předpisy, obsahující procesněprávní instituty 13 1 odst. 2 správního řádu: Tento zákon nebo jeho jednotlivá ustanovení se použijí, nestanoví-li zvláštní zákon jiný postup zák. o přestupcích: Není-li v tomto nebo jiném zákoně stanoveno jinak, vztahují se na řízení o přestupcích obecné předpisy o správním řízení. 12

13 v rámci projednávání přestupků. 15 Zajímavé pak bude řešení otázky výběru správných norem a následného postupu v řízení. Velmi přehledně ho popsali Z. Červený a V. Šlauf ve své publikaci, zabývající se přestupkovým právem: krok 1 - je třeba zjistit, jestli se na nastalou situaci vztahují ustanovení jiného zákona než přestupkového zákona a správního řádu, krok 2 - pokud tomu tak není, je třeba danou procesní otázku hledat v zákoně o přestupcích, krok 3 - nelze-li nalézt ustanovení, která by se na situaci vztahovala ani v přestupkovém zákoně, použijí se obecné normy správního řádu Ostatní vnitrostátní právní prameny řízení o přestupcích V rámci celého přestupkového (a případného následného vykonávacího) řízení se mohou za určitých okolností uplatnit i další právní předpisy. Pro otázku věcné příslušnosti k projednávání přestupků je stěžejní zákon o obcích, který jednak svěřuje výkon přenesené působnosti obecním úřadům, a dále pak tento zákon upravuje možnosti rozdělení přestupkové agendy v rámci organizační struktury obecního úřadu, popř. delegaci celé přestupkové agendy na jinou obec. 17,18 Pro řešení sporů o příslušnost v řízení o přestupcích má rovněž nepostradatelnou úlohu i zákon o krajích. Ve fázi šetření spáchaného přestupku Policií České republiky nebo obecní policí se uplatňují postupy podle zákona o Policii ČR a zákona o obecní policii. V případech postoupení případu, jenž byl v přípravném řízení vyšetřován jako trestný čin, státním zástupcem, popř. soudem po předběžném projednání obžaloby, se užijí ustanovení tr. řádu. 19 V souvislosti s vymáháním sankcí prostřednictvím správních exekucí je důležitým právním pramenem např. zákon o správě daní a poplatků, který se uplatní na základě delegace správním řádem 20 při exekucích na peněžitá plnění. V případě vyhlídky na účelnější vymožení sankce je možno požádat o provedení exekuce také soudního exekutora a v tom případě se exekuce provede podle části šesté občanského soudního řádu v souvislosti se zákonem č. 120/2009 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Z praktického hlediska je třeba zmínit předpisy, který upravují poplatky a náklady spojené 15 Např. celní zákon nebo zákon o správě daní a poplatků. 16 Podrobněji viz ČERVENÝ, Z., ŠLAUF, V. Přestupkové právo. 14. vyd. Praha : Linde, 2007, s odst. 3 resp. 66b odst. 3 zákona o obcích. Blíže viz subkapitola Podobně pro území hlavního města Prahy svěřuje zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů, výkon přenesené působnosti v rámci městských částí úřadu městské části. 19 Srov. 171 odst. 1 resp. 188 odst. 1 písm. b) trestního řádu odst. 3 správního řádu. Blíže viz kapitola 8. o exekucích. 13

14 s řízením. Jsou jimi zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, který v 2 odst. 2 stanoví, že úkony související s přestupkovým řízení nejsou předmětem poplatku, a vyhláška č. 340/2003 Sb., kterou se mění vyhláška č. 231/1996 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů řízení o přestupcích. Ta stanoví paušální částku nákladů řízení o přestupcích. Pro úplnost zmíním i předpisy, které se využijí při případném soudním přezkumu ve správním soudnictví. Těmi jsou soudní řád správní a pátá část občanského soudního řádu Úprava projednávání přestupků v rámci mezinárodního práva a práva Evropských společenství Současná mezinárodněprávní úprava stíhání přestupků je velmi různorodá. Česká republika patří mezi státy, které uplatňují především princip teritoriality. Ten omezuje působnost zákona pouze na území daného státu. Úprava v zákoně o přestupcích navíc umožňuje stíhat některé přestupky spáchané v cizině státními občany České republiky, popř. cizinci s trvalým pobytem na našem území (princip personality). Podmínkou je předchozí neprojednání takového jednání v cizině. 21 Základní mezinárodní smlouvou, která se byť jen okrajově dotýká úpravy projednávání přestupků, je římská Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod z roku 1950, která byla vyhlášena pod č. 209/1992 ve Sbírce zákonů ČR. Její čl. 6 odst. 1 je konstruován podobně jako výše zmiňovaný čl. 36 odst. 1 LZPS a zakotvuje nárok na možnost přezkoumání rozhodnutí státního orgánu nezávislým soudem. 22 Na komunitární úrovni se jeví jako nejlépe uskutečnitelné přeshraniční postihování dopravních přestupků. V březnu roku 2008 přijala Evropská komise návrh směrnice, jež má usnadnit za pomoci elektronické sítě dat přeshraniční postih dopravních přestupků obzvlášť nebezpečné povahy. 23,24 Cílem je zavést technické mechanismy a právní nástroje, jež umožní, aby byl evropský řidič identifikován, a mohl tedy být potrestán za přestupek, jehož se dopustil v jiném členském státu, než ve kterém je jeho vozidlo registrováno. Nynější systém vymáhání sankcí za dopravní přestupky v rámci Evropské unie stojí především 21 Blíže viz subkapitola 3.4. o působnosti přestupkového zákona. 22 Čl. 6 odst. 1 citované úmluvy: Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu... Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva z roku 1984 stanovil šířeji vyložil pojem trestního obvinění a zařadil pod něj i správní delikty (blíže viz rozsudek ESLP ze dne ve věci Öztürk proti Německu, publikovaný v PUBLICATIONS OF THE EUROPEAN COURT OF HUMAN RIGHTS, Serie A, No. 73, Strasbourg 1984). 23 Návrh směrnice Evropského parlamentu a rady o usnadnění přeshraničního vymáhání právních předpisů v oblasti bezpečnosti silničního provozu (KOM(2008)151 v konečném znění). 24 Jedná se o vymáhání sankcí za překročení rychlostního limitu, jízdu pod vlivem alkoholu, nepoužití bezpečnostních pásů a nezastavení na červenou. 14

15 na základě řady bilaterálních dohod. Je však značně neefektivní, neboť je obtížné správně identifikovat pachatele přestupku, zejména pokud se jedná o zaznamenání spáchaného přestupku automatickými přístroji. Již dříve bylo přijato rámcové rozhodnutí Rady č. 2005/214, 25 které je však využitelné až v případě, že bylo přijato konečné rozhodnutí a přestupce pokutu nezaplatil. Navrhovaná směrnice má však působit již před vydáním samotného rozhodnutí. 26 V rámci legislativního procesu již byl tento návrh směrnice de facto beze změn schválen plénem Evropského parlamentu. Mezi pozměňovacími návrhy byl hlavně kladen důraz na ochranu osobních údajů v rámci datové sítě a specifikace dalšího postupu u přestupků v případě, kdy přestupce odmítne zaplatit. Původní návrh směrnice v této věci uváděl, že pokud pachatel přestupku ve stanovené lhůtě nepodá odvolání, měla by pokuta být vymáhána dle ustanovení výše uvedeného rámcového rozhodnutí Rady č. 2005/214. Europoslanci ve svém pozměňovacím návrhu prosadili ustanovení, že v případě, že přestupce odmítne zaplatit, bude jeho odmítnutí sděleno úřadům jeho domovského členského státu, který přebere odpovědnost za vynucení, přičemž se užije postupu stanoveného národním právním řádem. K návrhu se v prvním čtení musí vyjádřit také Rada. V současné době se však vedou velké spory o to, zda zůstane právní základ návrhu směrnice v rámci prvního pilíře, tak jak to navrhuje Komise a jak prosazuje Evropský parlament, neboť to znamená jeho aktivní zapojení do legislativního procesu, anebo státy prosadí vypracování nového návrhu v rámci třetího pilíře. Díky těmto sporům nelze v současné době předpovědět, kdy dojde k úplnému schválení návrhu a jeho konečné transpozici do českého právního řádu. Na závěr subkapitoly o nadnárodních pramenech přestupkového práva si dovolím zmínit ještě rezoluce a doporučení Výboru ministrů Rady Evropy vydávaných členským státům ohledně záležitostí, v nichž se Výbor dohodl na "společných zásadách". Tyto dokumenty se pak stávají vodítkem pro kodifikaci zmíněných zásad v rámci národních právních řádů Rámcové rozhodnutí Rady 2005/214/SVV ze dne 24. února 2005 o uplatňování zásady vzájemného uznávání peněžitých trestů a pokut. 26 V praxi by celá záležitost měla fungovat tak, že orgán příslušný k projednávání přestupků ve státě, kde byl přestupek spáchán, zašle poznávací značku a další podstatné informace týkající se data a místa spáchání přestupku příslušnému správnímu orgánu ve státě, ve kterém má držitel vozidla své bydliště. Ten mu zašle zpětně údaje o registraci vozidla i o jeho držiteli. Následně orgán státu, v němž byl přestupek spáchán, zašle držiteli oznámení o přestupku, které by mělo obsahovat nejen identifikaci přestupku, ale také výši pokuty, informaci o možnosti odvolání se a postupu v takovém případě. Formulář by měl být doručován v oficiálním jazyce státu, v němž má držitel vozidla pobyt. Pro pomoc Komisi ve vypracovávání společných pravidel byl vytvořen Výbor pro vymáhání bezpečnosti v silničním provozu. Pro bližší podrobnosti a sledování vývoje v této oblasti viz např Např. Rezoluce Výboru ministrů Rady Evropy č. (77) 31 z 28. září 1977, o ochraně jednotlivce ve vztahu k správním aktům nebo Doporučení Výboru ministrů č. R (2000) 10, o kodexu chování veřejných činitelů. 15

16 3. Hmotněprávní základ přestupkového práva 3.1. Přestupek a jeho vztah k trestným činům a jiným správním deliktům Pojem přestupek patří jako správní delikt do odvětví správního práva trestního. Deliktem se rozumí čin porušující zákon nebo jiný právní předpis. Jedná se o protiprávní jednání, 28 ze kterého vzniká (nebo alespoň může vzniknout) újma - může jít o újmu hmotnou, na zdraví, mravní apod. Samotný přestupek je definován v hmotněprávní části přest. zák. v ustanovení 2 odst Jeho důležitými pojmovými znaky jsou: zavinění, protiprávnost jednání (ať již právo porušující nebo pouze ohrožující) a výslovné označení tohoto jednání právním řádem za přestupek. Dalšími druhy protiprávního jednání jsou trestné činy a jiné správní delikty. Z posledně jmenovaného pojmového znaku přestupku lze dovodit rozdíl mezi přestupky a jinými správními delikty - přestupek se od této skupiny deliktů liší tím, že jde o delikt kodifikovaný a pojmenovaný, a tudíž souhrn jejich zákonných znaků je odlišný. Pokud se týká rozdílu mezi přestupkem a trestným činem, jde zde hlavně o míru nebezpečnosti jednání pro společnost. Pokud je stupeň nebezpečnosti vyšší než nepatrný, bude se jednat o trestný čin, neboť zájem společnosti na potrestání takového jednání je vyšší a trestní právo disponuje účinnějšími prostředky a sankcemi než právo správní. V souvislosti s protiprávním jednáním (ať už v podobě přestupků, či trestných činů) se hovoří o jeho vymezení tzv. formálními a materiálními znaky. Aby se jednalo o zákonem stanovený typ deliktu, musí být všechny tyto znaky splněny současně. Materiální stránkou rozumíme stupeň nebezpečnosti takového jednání pro společnost, formální stránka zahrnuje znaky uvedené v zákoně, dále dělitelné na obecné formální znaky (věk, příčetnost) a typové formální znaky (vymezeny v jednotlivých skutkových podstatách - subjekt, subjektivní stránka, objekt, objektivní stránka). Jak již bylo v předchozím odstavci uvedeno, pro podřazení protiprávního jednání pod zákonnou definici přestupku je potřeba, aby byly formální a materiální znaky splněny současně. Znamená to, že pokud jednání sice bude mít znaky přestupku, ale bude mu chybět materiální znak (porušování nebo ohrožování zájmu společnosti), nebude se jednat o přestupek. Totéž platí i obráceně. 28 Jednáním se rozumí i opomenutí takového konání, k němuž byl pachatel povinen podle okolností a svých osobních poměrů odst. 1 přestupkového zákona: Přestupkem je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů nebo trestný čin. B. Čechmánek v této souvislostí hovoří o tzv. generální klauzuli přestupku - blíže viz HORZINKOVÁ, E., ČECHMÁNEK, B. Přestupky a správní trestání. 4. a dopl. vyd. Praha : EUROUNION, 2008, s

17 3.2. Okolnosti vylučující protiprávnost Zákon pamatuje i na případy, kdy nebude možno odvrátit útok nebo nebezpečí ohrožení právem chráněného zájmu. Takováto jednání jsou ze zákona povolena a nebudou přestupkem pro nedostatek materiálního znaku. Může rovněž dojít i k jiným situacím, kdy nebude považováno za přestupek jednání, které by za jiných okolností povahu přestupku mělo (např. jednání na příkaz, oprávněné užití zbraně apod.). Těmito okolnostmi vylučujícími protiprávnost 30 mohou být: a)nutná obrana 31 - odvracení útoku na zákonem chráněný zájem (majetek, život, zdraví apod.); útok musí přímo hrozit nebo trvat - není potřeba, aby již útok začal, stačí, když je vysoká pravděpodobnost, že nastane, není však přípustná obrana v době, kdy útok již skončil; pro nutnou obranu je předepsána přiměřenost, která se posuzuje z hlediska významu ohroženého zájmu, způsobu útoku a výše případné způsobené škody, b)krajní nouze 32 - odvracení nebezpečí přímo hrozícího zájmu chráněnému zákonem; nebezpečí musí být skutečné a bezprostřední; následek, který byl způsoben jednáním v krajní nouzi by měl být méně závažný, než následek hrozící; další podmínkou je absence jiné možnosti nebezpečí odvrátit - ta se posuzuje podle nastalé situace a s ohledem na možnosti jednajícího; c)jednání na příkaz 33 - v případě porušení povinnosti právnickou osobou a jde-li o jednání na příkaz, neodpovídá za přestupek ten, kdo jednal, nýbrž ten, kdo jednání přikázal; d)ostatní okolnosti vylučující protiprávnost - např. výkon práv a povinností, svolení poškozeného, oprávněné použití zbraně, jednání v rámci dovolené svépomoci apod. - ačkoliv přestupkový zákon přímo tyto instituty nestanoví, je potřeba vycházet z judikatury a obecných právních principů a v konečném důsledku použít tyto instituty nejen v trestním, ale i ve správním trestání Formální znaky přestupku Obecné znaky Jak již bylo v předchozím textu uvedeno, obecnými formálními znaky přestupku se rozumí věk a příčetnost. Oba tyto pojmy blíže specifikuje 5 přest. zákona. 30 Termín okolnosti vylučující protiprávnost je termínem z obecné trestněprávní teorie a v současném přestupkovém zákoně ani v trestním zákoně není přímo uveden. Zavedení tohoto termínu do textu zákona přišlo s přijetím zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, a to jako nadpisu jeho Hlavy III (účinný od pozn. aut.) odst. 2 písm. a) přest. zák odst. 2 písm. b) přest. zák přest. zák. in fine. 34 K tomu blíže viz rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne , sp.. zn. 5 A 37/96. 17

18 Věk - věkovou hranicí, od které je možno být stíhán za přestupek, je okamžik dovršení 35 věku patnácti let. 36 Zákon uvádí, že do této věkové hranice není ten, kdo přestupek spáchal, trestně odpovědný. Stejně jako trestní právo věnuje správní právo trestní zvláštní pozornost kategorii mladistvých, neboť v tomto období života člověka je ještě možnost pracovat na rozumovém vývoji a opatření přijatá v souvislosti s nápravou by měla vést k tomu, aby se páchání zdržel a mohl nalézt uplatnění ve společnosti odpovídající jeho schopnostem. Mladistvým se dle 19 zák. o přestupcích rozumí osoba, která v době spáchání přestupku sice dovršila patnáctý, ale nepřekročila osmnáctý rok svého věku. Příčetnost - je zákonem částečně definována v negativním slova smyslu a to stanovením důvodů a podmínek, za kterých pachatel příčetný není. Pachatel musí trpět duševní poruchou (trvalou nebo dočasnou) a zároveň mu buď chybí schopnost rozpoznat ohrožení nebo porušení právem chráněného zájmu nebo schopnost ovládat své jednání. K nepříčetnosti se však nepřihlíží, pokud se pachatel do tohoto stavu přivede sám požitím alkoholu nebo jiné omamné látky. 37 Příčetnost se posuzuje na základě lékařského vyjádření, popř. znaleckého posudku, samo zbavení způsobilosti k právním úkonům ještě nepříčetnost nezakládá Typové znaky Typové znaky přestupku charakterizují konkrétní přestupek. Souhrn jednotlivých typových znaků, kterými se od sebe odlišují různé druhy přestupků se nazývá skutková podstata. Jedná se o jakousi šablonu umožňující právní posouzení konkrétního skutkového děje. Vinu spáchání přestupku nelze konstatovat bez naplnění jeho skutkové podstaty. Objekt - jedná se o přestupkovým právem chráněný zájem, proti kterému směřuje protiprávní jednání. Jeho zákonné vyjádření je základem pro podřazení přestupku pod určitou skutkovou podstatu. Objektivní stránka - záleží v protiprávním jednání, následku a v příčinném vtahu (souvislosti, tzv. kauzální nexus) mezi jednáním a následkem. 38 Je blíže charakterizován v ustanovení 2 zák. o 35 Vzhledem k analogii s 89 odst. 15 trestního zákona se rozumí dovršením až den následující po 15. narozeninách. 36 Nově přijatý zákon č. 41/2009 Sb., o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím nového trestního zákoníku (účinný od pozn. aut.), mění tuto hranici v zákoně o přestupcích na dovršení 14. roku. Totéž platí o stanovení věku mladistvých. Zda zůstane nová úprava do dne nabytí účinnosti beze změn, je v rukou zákonodárců. V současné době se v Parlamentu ČR projednává možnost vrátit se zpět k hranici patnácti let. 37 Alkoholické a jiné návykové látky jsou stanoveny v 2 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 38 HORZINKOVÁ, E., ČECHMÁNEK, B. Přestupky a správní trestání. 4. a dopl. vyd. Praha : EUROUNION, 2008, s

19 přestupcích. To hovoří o objektivní stránce jako o projevu lidské vůle učiněného konáním nebo opomenutím konání, k němuž byl pachatel povinen. Subjekt - pachatel přestupku, popř. osoba, která za něj odpovídá. Obecné znaky subjektu byly popsány výše (věk, příčetnost). Pachateli některých přestupků mohou být všechny osoby (obecný subjekt), některé skutkové podstaty přestupků pak omezují možnost spáchání přestupku na určitý okruh osob (speciální subjekt). Subjektivní stránka - v zákonné definici přestupku, obsažené v 2 odst. 1 zák. o přestupcích, je jako jeden z obligatorních znaků přestupku uvedeno zavinění. Podle B. Čechmánka zaviněním obecně myslíme psychický stav pachatele k porušení nebo ohrožení chráněného zájmu a to způsobem, který je v zákoně uveden. 39 Má dvě formy - úmyslné a z nedbalosti. Z konstrukce 3 přestupkového zákona vyplývá, že obecně postačí zavinění z nedbalosti, 40 pokud je vyžadován úmysl, je to v rámci skutkové podstaty výslovně uvedeno Působnost zákona o přestupcích Časová působnost Je vyjádřena v 7 přestupkového zákona a ukládá posuzovat odpovědnost podle toho zákona, který byl platný v době, kdy došlo ke spáchání přestupku. Kdyby však byla nová úprava pro pachatele přestupku příznivější, postupovalo by se podle ní (zákaz retroaktivity k tíži). Předchozí věta neplatí pro rozhodování o ochranném opatření Územní působnost Jak již bylo blíže popsáno v subkapitole 2.4. o mezinárodních pramenech přestupkového práva, v českém přestupkovém právu se uplatňuje princip teritoriality (projednávání přestupků spáchaných na území ČR) a jeho doplnění částečným principem personality (projednání v 8 odst. 2 vyjmenovaných přestupků, spáchaných v cizině naším občanem nebo cizincem, který má v ČR trvalý pobyt za předpokladu, že toto jednání v cizině nebylo již projednáno) Osobní působnost Pachatelem přestupku může být fyzická osoba - občan ČR, cizí státní příslušník nebo i bezdomovec. Některé osoby jsou ze stíhání za přestupek vyloučeny (exempce). Může jít o exempci 39 Tamtéž. 40 Nelze směšovat zavinění z nedbalosti a opomenutí konání. I opomenutí totiž může být spácháno úmyslně. 19

20 hmotněprávní (beztrestnost) nebo procesněprávní (nestíhatelnost). Mohou jimi být osoby požívající výsad a imunit, ústavní činitelé, soudci Ústavního soudu a dále pak osoby podléhající vojenské kázeňské pravomoci, příslušníci Bezpečnostní informační služby, příslušníci Policie ČR, příslušníci Vězeňské služby, soudci, státní zástupci, osoby během výkonu trestu odnětí svobody, jejichž přestupky se projednají podle zvláštních právních předpisů Sankce a ochranná opatření Sankce Sankce za spáchaný přestupek jsou upraveny v 11 a násl. zák. o přestupcích. Uplatňuje se zde podobně jako v trestním právu zásada nulla poena sine lege 41 a ta udává, že za spáchaný přestupek lze uložit pouze zákonem stanovenou sankci. Po zjištění skutkového stavu správní orgán posoudí závažnost přestupku a uloží za něj odpovídající sankci. V 12 odst. 1 přináší přestupkový zákon demonstrativní výčet okolností, ke kterým by měl zejména správní orgán přihlédnout při posuzování závažnosti přestupku. Jsou jimi způsob spáchání přestupku (promyšlenost činu, využití technických prostředků), následky přestupku (charakter a výše škody, ohrožení vs. porušení zájmu chráněného zákonem), okolnosti, za kterých byl přestupek spáchán (poměry pachatele, trvající a hromadný přestupek), míra zavinění (charakter subjektivní stránky), pohnutky (nepřátelství, závist, pomsta), osoba pachatele (věk, recidiva), zda a jakým způsobem byl pachatel přestupku postižen v disciplinárním řízení. 42 V následujícím ustanovení pak zákon vyjadřuje absorpční zásadu při ukládání sankcí za více přestupků téhož pachatele, které se projednávají ve společném řízení. V tomto případě vyměří přestupkový orgán sankci, která se vztahuje na přestupek nejpřísněji postižitelný. Sankci za spáchaný přestupek lze uložit samostatně nebo společně s jinou, jediným omezením je zákaz uložení napomenutí spolu s pokutou. Zákon o přestupcích připouští tyto druhy sankcí: napomenutí - nejmírnější sankce, používá se k řešení méně závažných přestupků, zákon neobsahuje žádnou obecnou úpravu, a proto lze dovodit, že napomenutí by mělo být hlavně morální sankcí a působit výchovně, 41 Ustanovení čl. 39 LZPS sice hovoří o této zásadě v souvislosti se soudním jednáním, všeobecně je však uznáváno, že se vztahuje i na správní právo trestní. 42 Z ustanovení 12 odst. 1 in fine lze dovodit, že pro vztah správního a disciplinárního řízení neplatí zásada non bis in idem. Totéž potvrdila i judikatura Nejvyššího správního soudu (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , sp. zn. 2 As 35/ ). 20

21 pokuta - nejfrekventovanější druh sankce, výši její horní hranice udává zákon, obecně je stanovena na Kč, u jednotlivých skutkových podstat může být stanovena rozdílně, v případě mladistvých se její horní hranice snižuje na polovinu a nesmí být vyšší než Kč, výši pokuty lze stanovit pevně nebo pohyblivě, zákaz činnosti - jedná se o sankci s především preventivní funkcí, účelem je zabránit pachateli v případné recidivě, zakazuje se mu vykonávat činnost, kterou (popř. v souvislosti s ní) spáchal přestupek (vykonávanou buď na základě pracovního nebo obdobného poměru nebo takovou, k níž je potřeba povolení nebo souhlas státního orgánu); lze ji zakázat nejdéle na dva roky a do této doby se započítává i doba, po kterou již mu bylo na základě opatření správního orgánu tuto činnost zakázáno vykonávat; u mladistvých je nutno přihlédnout k jejich přípravě na povolání, a proto se maximální doba snižuje na jeden rok a tento zákaz nesmí přípravě na budoucí povolání bránit, propadnutí věci - tato sankce může mít jednak funkci preventivní (zabránit pachateli ve spáchání přestupku v souvislosti s tuto věcí) a jednak funkci represivní (odejmout pachateli prospěch, který přestupkem získal), podmínkami pro uložení této sankce jsou pachatelovo vlastnické právo k propadnuté věci a její užití nebo určení ke spáchání přestupku nebo její nabytí v souvislosti se spácháním přestupku. Některé zvláštní zákony obsahují ještě jiné druhy sankcí jako např. sankce propadnutí zboží u celního přestupku dle celního zákona nebo zákona č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Jde však pouze o variaci na obecné druhy sankcí (v tomto případě sankce propadnutí věci) a charakter sankce zůstává stejný Ochranná opatření Ochranná opatření mají čistě preventivní charakter. Jejich smyslem je snížení nebo omezení nebezpečí ohrožení nebo porušení přestupkovým právem chráněných zájmů. Zákon uvádí dva druhy ochranných opatření ( 16 a násl. zák. o přestupcích): omezující opatření - spočívá v zákazu navštěvování určených veřejně přístupných míst, kde se podávají alkoholické nápoje nebo se konají veřejné tělovýchovné, sportovní nebo kulturní podniky, lze je uložit pouze pachateli zákonem vyjmenovaných přestupků, 43 lze je uložit maximálně na dobu jednoho roku a pouze spolu se sankcí, 43 Dle 17 odst. 1 přestupkového zákona jsou to přestupky na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi ( 30), přestupky proti veřejnému pořádku ( 47 a 48) a přestupky proti občanskému soužití ( 49). 21

22 zabrání věci - negativní podmínkou uložení ochranného opatření zabrání věci je předchozí uložení sankce propadnutí věci, dále se musí jednat o věc, která náleží pachateli, kterého nelze stíhat za spáchání přestupku (věk, amnestie) nebo k ní pachatel nemá samostatné vlastnické právo, o zabrání věci lze rozhodnout maximálně ve dvou letech od jednání, které má znaky přestupku Zánik odpovědnosti za přestupek Za určitých okolností mohou ještě před pravomocným rozhodnutím zaniknout důsledky, které podmiňují projednání deliktního jednání v přestupkovém řízení. Z procesního hlediska pak nemůže správní orgán zahájit řízení o přestupku nebo v již zahájeném řízení pokračovat. Těmito okolnostmi jsou uplynutí času, amnestie a smrt pachatele. Uplynutí času váže zákon na lhůtu jednoho roku od dokonání jednání, které má znaky přestupku. Jedná se o prekluzivní lhůtu a správní orgán k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Do této doby se dle 20 odst. 2 přest. zákona nezapočítává doba, po kterou bylo vedeno v této věci trestní řízení, a podle 41 soudního řádu správního tato lhůta neběží po dobu řízení před soudem o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. Amnestii, jako další možnou okolnost zániku odpovědnosti za přestupek, upravuje přestupkový zákon v ustanovení 90. Uděluje ji usnesením vláda České republiky a vyhlašuje se ve Sbírce zákonů. Amnestie se vztahuje jak na projednání přestupku, tak na vykonání sankce, případně jejího zbytku. Ač to zákon výslovně neuvádí, odpovědnost za spáchaný přestupek zaniká též smrtí pachatele, neboť v tomto případě dochází ke ztrátě důležitého formálního znaku přestupku - subjektu. Povinnost zaplatit pokutu jako sankci za spáchaný přestupek však dle ustanovení občanského zákoníku přechází na dědice Blíže viz 470 resp. 472 občanského zákoníku. 22

23 4. Základní zásady v řízení o přestupcích Teorie práva pod pojmem právní zásady (principy) rozumí právní pravidla vysokého stupně obecnosti, která jsou specifická pro všechna právní odvětví a která sehrávají důležitou roli v rámci aplikace práva. Mohou být vyjádřena explicitně nebo implicitně v právním řádu. 45 Ve správním řízení by pak tato pravidla měla garantovat řádný a efektivní výkon veřejné správy. V poslední době se kladou vyšší nároky na práva a svobody jednotlivců i na hospodárnost a efektivnost činnosti správních orgánů, zásady činnosti správních orgánů ve správním právu procesním proto vycházejí z obecných požadavků na kvalitu postupů a činností veřejné správy, jež bývají souhrnně označovány jako principy dobré správy - ty vycházejí z literatury, judikatury a především mezinárodních dokumentů. 46 Účelem přestupkového řízení je zjistit, zda byl spáchán přestupek a kým, zjistit případné další okolnosti a udělit pachateli odpovídající sankci. Přestupkový zákon základní zásady přestupkového řízení uceleně nestanovuje, a proto se vzhledem k subsidiaritě správního řádu bude vycházet především z popisu základních zásad činnosti správních orgánů v 2-8 spr. řádu a jeho dalších ustanovení a ty se pak modifikují v konkrétních případech ustanoveními zákona o přestupcích. Zásady se dají dále dělit na ty, jež upravují činnost orgánů při řízení, a zásady samotného řízení Základní zásady činnosti správních orgánů Zásada zákonnosti (legality) Jak již bylo nastíněno v subkapitole 2.1. o ústavních pramenech přestupkového práva, zásada zákonnosti vychází z ust. čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 LZPS. Konkretizaci této zásady obsahuje 2 odst. 1 správního řádu. Jedná se o zákonnou formulaci jedné ze záruk zákonnosti, která provází všechna odvětví správního práva. Z výše uvedených ustanovení by bylo možno definovat zákonnost jako metodu řízení společnosti prostřednictvím práva, kdy státní orgány jsou při tvorbě práva i při realizaci práva vázány zákonem. Cílem zákonnosti jako metody vládnutí je zajištění právní jistoty 47 ve společnosti a zabránění zneužití státní moci. 45 Blíže k obecné teorii právních zásad viz HARVÁNEK, J. a kol. Teorie práva. Plzeň : Aleš Čeněk, 2008, s SKULOVÁ, S. In KADEČKA, S. a kol. Správní řád. Praha : ASPI, a. s., 2006, s Právní jistota se řadí spolu se zákonností mezi základní principy právního státu. Podle J. Harvánka právní jistotou rozumíme skutečnost, že každému se ze strany státu dostane efektivní ochrany jeho práv, možnosti výkonu jeho subjektivních práv a v případě porušení právní normy uplatnění právní normou předvídané sankce. Jedná se o v právních normách zakotvenou možnost předvídat chování orgánů disponujících mocí a zároveň vyloučení nahodilosti a zvůle ze strany těchto orgánů. Pokud nejsou tyto právní normy dostatečně jasné a zřetelné, oslabuje se tím právní postavení a právní jistota občana. Blíže viz cit. dílo, s