dvouměsíčník/ročník 8 The RILSA s main role is applied research on labour a sociálních vìcí na regionální, celostátní i mezinárodní

Transkript

1 01_OBALKA_1ciso14.qxd :22 StrÆnka 1 1 Havní nápní ústavu je apikovaný výzkum v obasti práce The RILSA s main roe is appied research on abour a sociáních vìcí na regionání, ceostátní i mezinárodní and socia affairs at regiona, nationa, and internationa úrovni formuovaný pode aktuáních potøeb orgánù státní eves, formuated in accordance with the current needs správy, popøípadì neziskových èi privátních subjektù. Ústav of the state administration, and in some cases the non- vykonává konzutantskou èinnost pro uživatee výsedkù profit sector and private cients. The Institute provides výzkumù a organizuje semináøe a konference. Výzkumné consutancy for the users of research resuts and organizes projekty se každý rok pøipravují ve spoupráci se seminars zainteresovanými subjekty s ohedem na kontinuitu vývoje prepared each year in coaboration with interested vìdy a výzkumu v pøedmìtných obastech. Mezi havní parties, with regard to the continuity of science and výzkumné zájmy ústavu patøí: research in the areas in question. The Institute s main and conferences. Research projects are research interests incude: trh práce a zamìstnanost, sociání diaog a pracovní vztahy, abour market and empoyment, sociání ochrana, socia diaogue and abour reations, rodinná poitika, socia security, pøíjmová a mzdová poitika, famiy poicy, rovné pøíežitosti, wages and income poicy, teorie sociání poitiky. equa opportunities, socia poicy theory. Významnou èinností ústavu je poskytování kompexních knihovnických a informaèních sužeb z obasti práce a sociáních An important activity of the Institute, essentia for carrying out vìcí, které zajiš uje oddìení knihovnicko-informaèních sužeb. its research objectives, is the provision of comprehensive V rámci jeho èinnosti je kontinuánì budován a zpracováván ibrary and information services in the fied of abour and socia fond domácích a zahranièních informaèních pramenù z uvedené affairs. This is done by RILSA's ibrary and information services obasti, ae i z pøíbuzných oborù a prùøezových vìdních discipín. department. dvouměsíčník/ročník

2 Obsah Editoria 1 Recenzované stati, studie, úvahy a anaýzy Chudoba, definování a možnosti jejího měření 2 Eva Nedomová, Marie Špiáčková Zkušenosti cizinců se sužbami úřadu práce vybraného regionu v době ekonomické krize 9 Mirosava Rákoczyová, Robert Trboa Z Evropské unie Rodovo podmienené násie jako indikátor Indexu rodovej rovnosti - výzva pre čenské štáty EÚ? 17 Statistiky a anaýzy Rodinná mediace v České repubice a možnosti jejího upatnění v sociání práci 20 Poznatky z praxe OKNA po 10 etech 26 Transformace pobytových sociáních sužeb jako podpora upatňování práv osob s mentáním postižením 28 Informační servis čtenářům Konference o chudobě v České repubice 30 Setkání UNECE Task Force on Ageing reated Statistics 30 Novinky v knižním fondu 31 Z domácího tisku 32 Ze zahraničního tisku 32 For summaries of seected artices see the 3 rd page of the cover. Obsahové zaměření časopisu Sociání probematika v nejširším vymezení, zejména tyto tematické okruhy: sociání teorie, sociání poitika, sociání sužby, státní sociání podpora, hmotná nouze, posudková sužba, zdravotní postižení, rodina, sociáně-právní ochrana dětí, rovné příežitosti, pojistné systémy, důchodové, nemocenské a úrazové pojištění, příjmová poitika, zaměstnanost, poitika zaměstnanosti, sužby zaměstnanosti, trh práce, zahraniční zaměstnanost, mzdová poitika, mzdové a patové systémy, bezpečnost práce a pracovní prostředí, pracovní podmínky, organizace práce, sociání diaog a koektivní vyjednávání, migrace, integrace cizinců, mezinárodní spoupráce v obasti sociáního zabezpečení, egisativa upravující všechny tyto obasti, daší příbuzná tematika. Informace pro autory Časopis se skádá ze dvou částí, v první, tvořené rubrikou Recenzované stati, studie, úvahy a anaýzy, jsou uveřejňovány pouze recenzované příspěvky. O zařazení do recenzované části časopisu rozhoduje redakční rada na zákadě výsedků recenzního řízení, které je oboustranně anonymní. Redakce v tomto směru provádí potřebné kroky. Autoři mohou nabízet příspěvky do obou částí, tj. do recenzované i nerecenzované části, s tím, že uvedou, do které. Redakce přijímá pouze dosud nepubikované příspěvky v eektronické podobě. Autor by mě připojit úpnou kontaktní adresu včetně teefonního čísa a e-maiové adresy. Příspěvky zasíejte v eektronické podobě na e-maiovou adresu: heena.isa@vupsv.cz. Uveřejněné příspěvky jsou honorovány. Formání požadavky Rukopis příspěvku do recenzované části (nejépe v čenění souhrn /resumé, abstrakt/, úvod, současný stav poznání a odkazy na odbornou iteraturu, zkoumaná probematika a použité metody, výsedky, diskuse, závěr) o rozsahu zhruba 20 tisíc znaků včetně mezer v editoru Word musí vede vastního textu obsahovat cca 20řádkové resumé a kíčová sova v češtině. Citace a bibiografické odkazy musí být úpné a v souadu s přísušnou normou, příkady viz Grafy a obrázky musí být přizpůsobeny černobíému provedení (ve formátu exce skupinový soupcový, ne prostorový). Připojeny musí být i jejich zdrojové soubory. Redakce provádí jazykovou úpravu textu.

3 Editoria FÓRUM sociání poitiky odborný recenzovaný časopis 1/2014 Vydává Výzkumný ústav práce a sociáních věcí, v. v. i. Paackého nám Praha 2 IČO Šéfredaktorka: Mgr. Heena Lisá kontakt: heena.isa@vupsv.cz te , Tisk: Vydavateství KUFR, s. r. o. Naskové 3, Praha 5 Distribuce a předpatné: Postservis Poděbradská 39, Praha 9 Kontakt: e-mai postabo.prstc@cpost.cz fax: te.: (bezpatná infoinka ČP) Prodej za hotové: Knihkupectví Karoinum Ceetná 18, Praha 1 Cena jednotivého čísa: 50 Kč Vychází: 6krát ročně Dáno do tisku: Registrace MK ČR E ISSN tištěná verze ISSN eektronická verze VÚPSV Redakční rada: Doc. Ing. Ladisav Průša, CSc. (předseda - VÚPSV) Doc. Ing. Marie Dohnaová, CSc. (FHS UK) Prof. JUDr. Viém Kahoun, Ph.D. (ČSSZ, ZSF JČU) Prof. Ing. Vojtěch Krebs, CSc. (VŠFS) Mgr. Aeš Kroupa (VÚPSV) PhDr. Věra Kuchařová, CSc. (VÚPSV) Prof. PhDr. Tomáš Sirovátka, CSc. (MU) Doc. JUDr. Iva Chvátaová, CSc (MUP, o. p. s., VŠE) Doc. Ing. Jitka Langhamrová, CSc. (VŠE) Vážení čtenáři, v prosinci roku 2013 se míra nezaměstnanosti vyšphaa o někoik desetin procentního bodu a počet evidovaných uchazečů o práci přesáh hranici šesti set tisíc. Nezaměstnaností jsou významně postihováni madí idé, kterým se po ukončení studia nedaří sehnat zaměstnání, stejně jako ostatní skupiny znevýhodněné na trhu práce. Statistické údaje o vývoji hospodářství v posední době ukazují zepšení situace v průmysu, ve stavebnictví pokračova negativní trend vývoje. Anaytici očekávají v etošním roce mírné ekonomické oživení, také zaměstnavateé vyjadřují umírněný optimismus a někteří dokonce uvažují o zvyšování mezd. V rubrice Recenzované stati, studie, úvahy a anaýzy, do níž jsou zařazovány výhradně recenzované čánky, se autorky prvního z nich Chudoba, definování a možnosti jejího upatnění zabývají deskripcí pojmu chudoba a způsoby jejího měření, k čemuž využiy obsahovou anaýzu dostupných reevantních zdrojů české i zahraniční provenience. Jejich cíem je nabídnout způsoby měření dvou nejhojněji užívaných druhů chudoby, a to chudoby objektivní a subjektivní, a násedně diskutovat pozitiva či imity jejich měření. Definování chudoby se měnio v průběhu času. Primárně bya chudoba spojována pouze s nedostatkem materiáních zdrojů, což byo imitující, od devadesátých et 20. stoetí nabývá na významu chudoba jako mutidimenzionání jev. Výchozí teoretický koncept vždy určuje způsob a postup měření chudoby jako sociáního konstruktu. Z běžně užívaných definic chudoby vypývá primární nutnost stanovení dvou zákadních prvků - stanovení indikátoru bahobytu a oficiání hranice chudoby. Nejužívanější metodou měření objektivní chudoby je určení procenta mediánu příjmu na spotřební jednotku. Měření subjektivní chudoby se nejčastěji opírá o poožení diskrétní otázky. Sta se opírá o argumenty z řady užívaných způsobů měření chudoby ve výzkumech v zahraničí a České repubice. Autoři čánku Zkušenosti cizinců se sužbami úřadu práce vybraného regionu v době ekonomické krize se zabývai situací pracovníků pocházejících ze zemí mimo EU, které v době ekonomického pokesu postiha ztráta zaměstnání. Část z nich se násedně rozhoda pro opuštění České repubiky, větší část reagovaa spíše snahou o opětovnou integraci na pracovní trh, přičemž pouze ti, jimž by v ČR uděen trvaý pobyt, mohi v tomto úsií využít také veřejných sužeb zaměstnanosti. Rozhovory s cizinci, kteří mají v posední době zkušenost s nezaměstnaností, ukazují, že úřady práce sehávají při zprostředkování zaměstnání mj. s ohedem na nízký počet doporučených voných pracovních míst i jejich charakter a cekově nízkou frekvenci kontaktů mezi uchazeči a zprostředkovatekami. Očekávání cizinců vzhedem k úřadu práce jsou spojena především s možností zúčastnit se některého z programů aktivní poitiky zaměstnanosti, zejména rekvaifikací. Účast v programech je cizincům dostupná, pokud jsou informovaní, motivovaní a úřad práce o ni sami požádají. Absovování rekvaifikací však respondentům zpravida k získání zaměstnání nepomoho. Účinnost sužeb zaměstnanosti ve vztahu k cizincům ovivňuje mj. nejasný přístup pracovníků úřadu práce k zahraničnímu původu coby znevýhodňujícímu faktoru na trhu práce, reprodukce stereotypů ve vztahu k cizincům i nedostatečný prostor zprostředkovateů pro práci s kientem. V nerecenzované části je do rubriky Z Evropské unie zařazen čánek Rodovo podmienené násiie jako indikátor Indexu rodovej rovnosti - výzva pre čenské štáty EÚ?, který se zabývá anaýzou evropské egisativy. V rubrice Statistiky a anaýzy se autorky čánku zabývají rodinnou mediací v ČR a možnostmi jejího upatnění v sociání práci. V rubrice Poznatky z praxe přinášíme čánek o vzniku, zaměření a činnosti o. s. OKNA a daší o podpoře upatňování práv osob s mentáním postižením, kterou přináší transformace sociáních sužeb. V rubrice Informační servis čtenářům je zařazena stručná informace o konferenci o chudobě v ČR konané v istopadu v Praze a o setkání UNECE zaměřeném na statistiku stárnutí a dáe obvyké podrubriky a aktuání informace. Heena Lisá šéfredaktorka FÓRUM sociání poitiky 1/2014 1

4 Recenzované stati, studie, úvahy a anaýzy Chudoba, definování a možnosti jejího měření 1 Eva Nedomová, Marie Špiáčková Přehedová sta se zabývá deskripcí pojmu chudoba a způsoby jejího měření. Zvoenou metodou je obsahová anaýza dostupných reevantních zdrojů české i zahraniční provenience. Cíem stati je nabídnout způsoby měření dvou nejhojněji užívaných druhů chudoby, a to chudoby objektivní a subjektivní a násedně diskutovat pozitiva či imity jejich měření. Definování chudoby se měnio v průběhu času. Primárně bya chudoba spojována pouze s nedostatkem materiáních zdrojů, což byo imitující. Od devadesátých et dvacátého stoetí nabývá na významu chudoba jako mutidimenzionání jev. Výchozí teoretický koncept vždy určuje způsob a postup měření chudoby jako sociáního konstruktu. Z běžně užívaných definic chudoby vypývá primární nutnost stanovení dvou zákadních prvků - stanovení indikátoru bahobytu a oficiání hranice chudoby. Nejužívanější metodou měření objektivní chudoby je určení procenta mediánu příjmu na spotřební jednotku. Měření subjektivní chudoby se nejčastěji opírá o poožení diskrétní otázky. Sta je zaožena na argumentech z řady užívaných způsobů měření chudoby ve výzkumech v zahraničí a České repubice. Cíem přehedové stati je deskripce chudoby a způsobů jejího měření z dostupných reevantních zdrojů české i zahraniční provenience. Přestože panuje všeobecná představa o tom, co je chudoba a koho ze zařadit mezi chudé a koho již ne, v odborné iteratuře se stáe vedou debaty ohedně definování chudoby, způsobů jejího měření, příčin a souvisejících faktorů, a to již po mnoho et (Niemietz, 2010). Tyto debaty budou i nadáe pokračovat. Snahou stati je nabídnout způsoby měření dvou druhů chudoby, a to chudoby objektivní a subjektivní a násedně diskutovat pozitiva či imity jejich měření. V první kapitoe jsou uvedena děení chudoby z různých úhů pohedu. Na podkadě odišných teoretických konceptů autoři adekvátně definují chudobu jako pojem, což je obsahem druhé kapitoy. Náseduje přehed způsobů měření chudoby v zahraničí a v českých zemích de vybraných konceptů chudoby, jako kapitoy tři a čtyři. Závěr je věnován diskusi imitů zvoeného typu měření. Koncepty chudoby Chudoba jako sociání konstrukt je vždy měřena prostřednictvím výchozího teoretického konceptu (srov. Mareš, 2004). Existuje řada typoogií konceptů chudoby pode mnoha kritérií, přičemž se tato děení často překrývají (Mareš, Rabušic, 1996). Jejich zástupci zpravida osciují mezi dvěma odišnými póy. První popsaný mode chudoby je od autora Rowntreeho z roku Ve své první studii z Yorku rozišuje různé stupně chudoby. Primární chudoba znamenaa být bez výděku nezbytného k zachování stavu fyzické funkčnosti. Sekundární chudoba znamenaa život ve zjevném nedostatku a bídě z důvodu neefektivního využívání dostupných prostředků (Rowntree, 1901; Ringen, 2005: 127). Studie Rowntreeho je z počátku 20. stoetí, přes tuto skutečnost je hojně citována doposud. Profesor oxfordské univerzity Stein Ringen (2005) však upozorňuje na myný předpokad Rowntreeho, že každý jedinec je nebo není chudý. Primární chudoba předpokádá příjmy domácnosti, které nejsou dostatečné k zajištění jejích zákadních potřeb. Sekundární chudoba je stav, kdy příjmy by potenciáně postačovay k uspokojení potřeb domácnosti, ae neděje se tak v důsedku nevhodného vynaožení těchto příjmů (Rowntree, 1901; Mareš, 1999). Kasickým příkadem sekundární chudoby je rodina osoby závisé na akohou nebo gambingu, která svou (popř. i manžea/manžeky; partnera/partnerky) mzdu investuje do své závisosti, takže ostatní čenové žijí v bídě. Důežitým momentem je chudobu stanovovat de standardu v dané zemi. Ze socioogického hediska znamená chudoba sociání probém, který má svou objektivní a subjektivní stránku (Rabušic, 1998). Tato dvě hediska jsou nosná pro dva poární typy chudoby - objektivní a subjektivní chudobu. Rozdí mezi nimi je v pohedu zúčastněných osob na chudobu - v perspektivě aktérů (Sirovátka in Sirovátka, Mareš, Večerník, Zeený, 2002). Objektivita znamená měřitenost de kritérií, která se stanoví nejčasněji normativně nebo spoečenským konsenzem v každém státě individuáně. To znamená, že pokud je někdo objektivně chudý v jedné zemi, nemusí být objektivně chudým v zemi jiné, poněvadž každá země má svá vastní kritéria (nejčastěji procenta mediánu z příjmu nebo životní minimum apod.). Objektivně stanovená chudoba ovivňuje stát, sociání instituce, výpatu sociáních dávek a daší. Promítá se do různých obastí spoečenského života, využívají ji úřady, oficiání dokumenty monitorující stav chudoby ve státě. Subjektivitu určuje osobní zkušenost čověka s chudobou. Je zcea v rukou jednotivců. V případě zjištění míry objektivní chudoby postačí k jejímu stanovení zveřejněné statistiky (např. SILC-EU, ČSÚ). Je to jednodušší, rychejší a také pohodnější cesta. Avšak pokud chceme popsat rozsah chudoby subjektivní, je nutné se zeptat každého čověka individuáně, zda se za chudého považuje. Zjištěné výsedky neodpovídají vynaoženým nákadům. Rozsah subjektivní chudoby není apikován do žádných státních transferů. Souží zejména akademické obci k popisu chudoby ze zcea jiné perspektivy. Zástupcem objektivního konceptu chudoby je chudoba příjmová, zatímco příkadem subjektivného konceptu chudoby je chudoba pocitová (situační) (Sirovátka, Mareš, Večerník, Zeený, 2002). Objektivní hedisko je rozhodující pro chudobu absoutní, zatímco subjektivní hedisko je spojeno s reativní chudobou. Absoutní chudoba je stavem, kdy je nedostatkem zákadních prostředků (jído, oděv, střecha nad havou) ohrožena samotná existence čověka. Vyskytuje se především v rozvojových zemích (Tomeš, 2001). Koncepty absoutní chudoby (pro měření chudoby využívané zejména v USA nebo v iberáních sociáních státech) jsou definovány substitučním minimem 2. Tedy těmi prostředky, které umožňují uhradit potřeby hoého přežití v dané spoečnosti (Notten, Neubourg, 2011). Reativní chudoba je stav, v němž čověk uspokojuje své potřeby na výrazně nižší úrovni, než je průměrná úroveň v dané spoečnosti. S výskytem reativní chudoby je spojena havně Evropa (Tomeš, 2001), pro měření chudoby využívají reativní koncepty taktéž evropské státy a sociáně demokratické sociání státy. Koncepty reativní chudoby jsou zaoženy na rozožení příjmu domácností. Je ve vztahu k cekové úrovni prosperity v dané zemi a v daném čase. Mimo tradičně popisované druhy chudoby se můžeme koncem 20. stoetí setkat v odborné iteratuře s dašími osciujícími typy vztaženými ke konkrétnímu objektu. Příčinou jsou nové poznatky napříkad v souvisosti s novými sociáními riziky. Vzhedem k trhu práce jsou nejčastěji uváděny dva druhy chudoby. Nezávisá na trhu práce je stará chudoba neboi chudoba demografická či horizontání. Nová chudoba neboi chudoba vertikání je spojena s trhem práce a s pozicemi jedinců, ae i ceých sociáních kategorií na tomto trhu. Jak píše Krebs (2002), pojem nové chudoby vznik jako koncept spojený, resp. protikadný s chudobou starou. Nová chudoba je podmíněna trvae znevýhodněnou pozicí jedince a sociáních skupin na trhu práce a je spjata s douhodobou nezaměstnaností. Nová chudoba má podobu pracující chudoby, jak píše Keer (2010). Dáe se můžeme setkat s chudobou skrytou, tedy takovou, která zůstává mimo spoečenskou pozornost (a pochopiteně i mimo oficiání statistiky). Týká se osob, které neupatňují svůj nárok na sociání pomoc, a to z důvodu neznaosti vastních práv, 2 FÓRUM sociání poitiky 1/2014

5 Recenzované stati, studie, úvahy a anaýzy obav ze stigmatizace či vědomého odmítnutí systémové pomoci. Typickým příkadem jsou bezdomovci. Naproti tomu chudoba atentní vyjadřuje reánou přítomnost chudoby u osob nebo domácností, jejichž příjmy jsou do jisté míry dorovnávány systémovou sociání pomocí tak, aby se udržey nad hranicí sociáního minima. Jakékoi narušení (a jeho pravděpodobnost je vysoká) této pomoci pak přináší riziko propadu do chudoby. Ani atentně chudí nejsou započítáváni do statistických údajů, protože formáně chudí nejsou (Liška, 2006). Dáe Ringen (2005) argumentuje existenci stupňů chudoby sovy naezenými v běžné řeči. Jsou jimi: nouze (destitution) - postrádání toho, co je bez pochyby potřebné, nedostatek (want) - postrádání toho, k čemu by mě mít přístup každý, ohrožení (vunerabiity) - nejisté životní podmínky, kdy čověk není zcea chudý, ae za jistých okoností se chudým může snadno stát. Prowse (2009) nabízí koncept chronické chudoby, která je definována jako douhodobá chudoba napříč generacemi. Nejedná se pouze o nedostatek po stránce materiání, ae i stránce deprivační, jako je had, negramotnost, nedostatek pitné vody, diskriminace a vyoučení. Také Zastrow (2008) upozorňuje, že do jisté míry se chudoba obecně přenáší z generace na generaci. Hovoří o kutuře chudoby (the cuture of poverty). Širší pojetí chápání chudoby vymezují Sirovátka, Mareš, Večerník, Zeený (2002) ve třech ohedech: 1. chudoba je mutidimenziání - projevuje se nejen v nedostatečných příjmech, ae i v mnoha daších indikátorech životního standardu (zahrnuje objektivní u subjektivní stránku chudoby), 2. chudoba je dynamická - je procesem, kdy je nedostatek materiáních zdrojů podmíněn jinými faktory ovivňujícími závažnost a déku trvání chudoby, 3. chudoba je reativní - vymezení chudoby je vztaženo k určitému sociánímu standardu. Reativnost chudoby je úzce vázaná na spoečenskou stratifikaci ve spoečnosti. Proto má mnoho spoečného s konceptem chudoby jako formou nerovnosti. Přes veškeré výše popsané i zde nepopsané druhy chudoby je nutné odišit chudobu reánou, která existuje, avšak není nikdy hodnověrně zjistitená, a chudobu popsanou oficiáními statistikami, eč nikdy nevystihující její skutečný stav. Chudoba daná normativním výpočtem de stanovené hranice chudoby může označit čověka za chudého, aniž on sám se za něj považuje. Druhým extrémem je fakt, kdy se díky takto provedenému výpočtu někteří chudí do statistik vůbec nedostanou. Jako zásadní pro měření chudoby považujeme hedisko objektivity a subjektivity vztažené k chudobě. S ohedem na cí stati, kterým je diskutovat způsoby měření objektivní a subjektivní chudoby, se zaměříme dáe pouze na tyto vybrané typy. V současné době je chudoba nejčastěji popisována jako mutidimenzionání deprivace. V ní se snoubí obě hediska chudoby, jak objektivní, tak i subjektivní. Deprivace je vysvětována omezením možnosti dosahovat na životní standard nebo průměrnou životní úroveň většiny obyvate z dané spoečnosti. Spoečným znakem konceptů chudoby a deprivace je ohrožení zainteresovaných sociáním vyoučením. Těsný vztah mezi chudobou a konceptem sociáního vyoučení popisují i Sirovátka, Mareš, Večerník, Zeený (2002). Sociání vyoučení je chápáno jako širší koncept ve vztahu k chudobě, obdobně jako je k němu širším konceptem i koncept sociání status či sociání nerovnosti (Sirovátka, Mareš, Večerník, Zeený, 2002). S ohedem na mutidimenzionaitu chudoby Wage (2008) doporučuje stanovovat míru chudoby vícerozměrně, tedy nezohedňovat pouze ekonomické aspekty chudoby v podobě materiáního zajištění, ae brát v úvahu i míru poitického, občanského a kuturního začenění. Rovněž Sirovátka a Mareš (2006) uvádí, že příjmy jsou jen nepřímou indikací chudoby a materiání deprivace a navíc nemusí vždy znamenat sociání exkuzi z hediska přístupu k sociáním kontaktům, institucím a životním šancím. Proto i Eurostat zaved indikátory měření chudoby a sociáního vyoučení zaožené na subjektivním posouzení deprivace v různých obastech života. Je tedy zřejmé, že jednotivé koncepty chudoby nemají ostré hranice, mohou se proínat. Tento pohed je zohedněn zejména v mutidimenzinaitě chudoby. Důežitou okoností je rovněž déka trvání chudoby. V této souvisosti nabízí Mareš (2004) kasifikaci chudoby z hediska déky jejího trvání. Děí ji na chudobu situační, krátkodobou, douhodobou a mezigenerační. Mareš (2004) uvádí, že z uvedených typů chudoby je nejzávažnější chudoba douhodobá, která je sociáně děděna. Právě v ní se vyvíjí životní strategie, které se odišují od běžných strategií v havním proudu spoečnosti. Nejčastěji jsou zmiňovány koncepty chudoby: objektivní a subjektivní. Objektivní hedisko zohedňuje absoutní chudobu, která je definována minimáním příjmem umožňujícím uhradit potřeby pro hoé přežití ve spoečnosti. Subjektivní chudoba je zaožena na subjektivním vyjádření pocitů jedinců ohedně dostatku či nedostatku. Subjektivní hedisko užívá reativní chudoba, která je zaožena na rozožení příjmu v dané zemi v souadu s úrovní prosperity v této zemi. Definice chudoby Pohed na chudobu a její definování se v průběhu et proměňova. První pokusy o definování chudoby a chudého čověka se v české iteratuře objevují v archivních dokumentech. Již v roce 1935 v pubikaci Státního statistického úřadu Péče o chudé (1935) se uvádí, že neexistuje jednotná definice chudoby. Většina definic vycházea ze zákonných norem vztahujících se k chudinství. Napříkad de domovského zákona z roku 1863 a de českého chudinského zákona z roku 1868 je za chudého považován čověk, který není schopen si vastními siami (myšeno prostřednictvím výděku nebo jmění) opatřit prostředky k zabezpečení obživy. Chudobou se de zákona z roku 1868 rozumě stav, kdy se jednotivec neuživi bez veřejné podpory. Chudoba bya po douhou dobu spojována pouze s nedostatkem materiáních zdrojů. Žít v chudobě znamenao mít nedostatek financí na pokrytí zákadních potřeb, nicméně tento pohed na chudobu se postupně měni. Stáe více se její chápání odkáněo od názoru, že chudoba znamená nedostatek materiáních zdrojů, a stáe častěji bya dávána do souvisostí s možnou sociání, kuturní a poitickou exkuzí (Bohnke, 2010). Hagenaars (in Rabušic, 1998) uvádí, že být chudý znamená minimáně tři rozdíné věci: a) absenci možnosti uspokojit zákadní životní potřeby, b) mít méně než ostatní, nebo c) mít pocit deprivace kvůi nedostatečnému příjmu k uspokojení svých potřeb. Rabušic (1998) k tomu dodává, že pro pochopení uvedené typoogie je nutné definovat užité pojmy jako životní potřeby, absence, méně než ostatní a daší. Chudoba má mnoho podob a mnoho dimenzí, proto k vymezení pojmů je nutné chudobu adekvátně definovat. V odborné iteratuře se můžeme setkat se širokou škáou definic chudoby. Jedna z nejznámějších definic chudoby, z které vychází mnoho pozdějších autorů, pochází od Towsenda (1979: 31), který uvádí, že: Jedinci, rodiny a skupiny mohou být označeni za chudé, jestiže jejich zdroje nejsou dostačující pro zajištění stravy, participace a životních podmínek, které jsou obvyké, nebo jejich dosažení je přinejmenším široce podporováno a schvaováno ve spoečnosti, do níž náeží. I když je tato definice z osmdesátých et, je stáe hojně citována a užívána v teoretických východiscích statí i výzkumů týkajících se chudoby. Z konceptu Towsenda vychází i Rada Evropy, která v kontextu Evropské unie přijaa definici, pode níž se za chudé považují osoby, jejichž zdroje (materiání, kuturní a sociání) jsou tak omezené, že je vyučují z jejich minimáního přijateného způsobu života v čenském státě, ve kterém žijí (EHS in Noan, Whean, 2010: 24). V česky psané iteratuře se můžeme setkat s definicí Krebse (2007: 107), který uvádí, že: Chudoba je stav, který je důsedkem nerovného přístupu k rozděovanému bohatství spoečnosti, k jejím materiáním zdrojům, kdy životní podmínky a uspokojení zákadních potřeb není v potřebné míře zabezpečeno dostatečnými zdroji (příjmy, statky) a kdy tyto příjmy neze z nějakých objektivních příčin zvýšit (stáří, invaidita, péče o dítě aj.) a kdy občan nedisponuje ani jinými zdroji či majetkem, který by mu umožni získat prostředky ve výši, která je spoečností uznána jako minimání. Pode Rákoczyové a Mareše (2005) chudoba obecně může znamenat vyoučení ze FÓRUM sociání poitiky 1/2014 3

6 Recenzované stati, studie, úvahy a anaýzy spotřeby, v reativním pojetí pak ze standardu a návazně i životního styu obvykého v dané spoečnosti. De Mareše (2004) představuje chudoba přetrvávající stav charakterizovaný nízkým příjmem, ztíženým přístupem ke vzděání, zdraví, důstojnému bydení a kvaitnímu životnímu prostředí, marginaizací na trhu práce, nevýhodnými pracovními poměry a nízkou kvaitou pracovního prostředí. V osmdesátých etech se definice chudoby soustřediy převážně na materiání stránku. Na chudobu byo nahíženo jako na neschopnost napnit zákadní potřeby, zejména k získání přiměřené výživy, obečení a bydení. Od pooviny osmdesátých et definice chudoby zahrnovaa také nedostatečné vzděání a nedostatečný přístup ke zdravotní péči. Většina definic bya popisována z pohedu individuání perspektivy. V devadesátých etech stáe převádá ekonomický aspekt chudoby, ae pozornost se již začíná věnovat také nepeněžním faktorům, definice chudoby zahrnují také bezmocnost, izoaci a zranitenost. Od roku 1990 se chudoba začíná popisovat jako mutidimenzionání jev a opouští se koncepty chudoby ve smysu nedostatku materiáních statků. Od roku 2000 tento trend pokračuje (Misturei, Heffernan, 2010). Jak je vidět, chudoba již není spojována jen s nedostatkem peněz, ae stáe častěji se hovoří spíše o chudobě ve spojitosti se sociání exkuzí či deprivací. Pode Mareše (2004) se koncept sociáního vyoučení objevuje stáe častěji a nabývá na významu. Pode Noan a Whean (2010) sociání vyoučení v sobě zahrnuje nejen nízké finanční příjmy a nedostatek zdrojů, ae i ztížený přístup ke vzděání, špatný zdravotní stav, nedostatečné bydení, omezený přístup ke zdravotním sužbám či vyoučení z pracovního trhu. Což odpovídá popsané mutidimenzionaitě. Chudoba tedy je a nadáe zůstává abstraktním pojmem, tudíž každá nová definice bude vždy nepřesná. Na toto upozorňují i vedoucí odborů sociáních věcí v Moravskosezském kraji, kteří uvádějí, že absence definice chudoby a její reativnost činí sociáním pracovníkům v praxi probémy (Gojová, 2011). Také Mareš, Rabušic (1996) uvádí, že neexistuje správná či vědecká definice chudoby, o níž by se dosáho obecného konsenzu. Je zřejmé, že definice chudoby se vyvíjí v souadu s deskripcí konceptů chudoby a odpovídají vícerozměrnosti chudoby jako sociáního konstruktu. Měření chudoby Od konceptu chudoby, ve kterém se pohybujeme, se také odvíjí možnosti jejího monitorování, respektive měření. Jak říká Mareš ( ), neměříme chudobu jako takovou, ae její jednotivé koncepty. Neexistuje jedna jediná definice chudoby, stejně jako neexistuje jediný obecně přijatý způsob jejího měření, uvádí Mareš, Rabušic (1996). Skutečnost, že měříme vždy jen určitý koncept chudoby a způsob, jímž je chudoba definována, určuje nejen, kdo je chudý, ae i její rozsah ve spoečnosti (Mareš, Rabušic, 1996). Nezbytným předpokadem pro každou anaýzu chudoby jsou dostatečně kvaitní data o příjmech domácností, která jsou vždy zásadní a nepostradatená. Primárními zdroji dat jsou oficiání statistiky o příjmech, výdajích a spotřebě domácností z výběrových šetření, která provádí Český statistický úřad ve formě mikrocensu a statistiky rodinných účtů (Zeený, 2002). Měření chudoby je nezbytné z hediska sedování stavu chudoby v určitém konkrétním okamžiku nebo informace o procesu změny stavu chudoby v deším časovém úseku. Mareš (2004: 4) uvádí konkrétní determinanty samotného monitorování chudoby. Jsou jimi: voba konceptu chudoby (zda zvoíme absoutní nebo reativní koncept), rozhodnutí jak (přímo nebo nepřímo) a kdy (před sociáními transfery nebo po nich) ji měřit, naezení vhodných vaidních (měřících skutečně to, co se od nich očekává, že měřit budou) indikátorů tohoto konceptu, rozhodnutí o hranici chudoby - úrovně indikátorů odděující chudé od ostatních, data, která jsou k dispozici, úče, kterému má soužit. Jak byo zmíněno, možnost měření chudoby vychází z konceptu chudoby, ze kterého vycházíme. Pode absoutních konceptů jsou domácnosti považovány za chudé, jestiže nemohou dostatečně uspokojovat své potřeby ve vztahu k samotnému přežití. Pode reativních konceptů jsou za chudé domácnosti považovány ty, jejichž příjmy jim nedovoí dosáhnout příjmu k zajištění potřeb standardních v dané spoečnosti (Notten, Neubourg, 2011). K měření absoutní chudoby se zpravida využívají tři zákadní prostředky. Prvním je hedisko zákadních potřeb (Basic Needs Approach), které představují nejnižší nezbytné nákady na uspokojení zákadních potřeb. Druhým je přístup z hediska zákadního spotřebního koše (Budget Standards Approach) představující seznam minimáních potřeb pro domácnosti různé veikosti. Třetí přístup vychází z potravinového průměru (Food ratio method), kdy se jedná o vztah mezi výdaji na potraviny a cekovými výdaji domácnosti. Reativní chudoba se opírá o různé statistické míry (Mareš, Rabušič, 1996). Z konceptu reativní chudoby vychází také Žeinský (2010), který při měření individuáního bahobytu používá tzv. přímou metodu - newefaristický přístup, zaožený na sedování materiáních a jiných forem deprivace jednotivců a domácností. Jako reiabiní a využitený doporučuje Haeröd (1996) na zákadě výzkumu index většinových potřeb (Majority Needs Index) vycházející z přístupu autorů Mack a Lansey. Haeröd (1996) zdůrazňuje, že veškeré měření chudoby by se měo soustředit na zjiš ování vastní životní úrovně idí než na zjiš ování dostupných prostředků k dosažení určité úrovně bahobytu. Z většiny běžně používaných definic chudoby vypývají dva spoečné prvky potřebné pro její měření. Prvním z nich je určení indikátoru bahobytu a násedně stanovaní hranice chudoby, tedy určitého děícího bodu (Žeinský, 2010). Od počátku 80. et dvacátého stoetí je stanovována tzv. oficiání hranice chudoby, která měa a stáe má funkci orientační opory při poskytování různých typů dávek sociání péče orgány státní správy (Večerník, 1991). Pro výpočet hranice chudoby, jak uvádí Večerník (1991), byy využívány v 90. etech tyto metody: a) oficiání hranice chudoby definovaná pásmem sociání potřebnosti v dané době, b) standardní metoda OECD - % mediánu příjmu na spotřební jednotku, c) hranice chudoby definovaná prvním deciem distribuce ekvivaentního příjmu na spotřební jednotku, d) odpovědi na otázku Máte pocit, že jste chudá rodina?, přičemž za chudé jsou považovány domácnosti, které uvedy určitě ano, e) hranice chudoby definovaná metodou Kapteyna, zaoženou na subjektivně určeném nezbytně nutném minimáním příjmu pro vastní domácnost, f) hranice chudoby stanovená na zákadě Income evauation question B. van Praaga, přičemž hadinou užitečnosti bya zvoena hadina 0,4. Stanovení oficiání hranice chudoby de mediánu příjmu je probematické. Medián příjmu nezohedňuje sociání kontext v dané zemi a regionání rozdíy. Tím pádem nemá vypovídací hodnotu, de které by byo možné jednoznačně stanovovat, kdo patří ke skupině chudých, ohrožených nebo chudý ještě vůbec není. Ke stejnému názoru doše i Keer (2011), který v rámci výzkumu středních vrstev v Ostravě zjisti, že při použití mediánu příjmu jako oficiání hranice chudoby má sedm z deseti ostravských rodin příjmy na spotřební jednotku nižší, než je medián v ceé České repubice. Jako probematické vidí užití mediánu příjmu také Sirovátka, Kofroň a Jahoda (2011: 60). Tuto hranici označují jako vždy arbitrání a zařazují ji mezi metodoogické probémy při stanovení míry rizika chudoby. Pacáková a Havsa (2011) argumentují, že pro měření chudoby není vždy nejvhodnější využívat příjmové ukazatee, jeikož nerespektují nepeněžní podporu státu, podporu přáte a rodiny. Niemietz (2010) poukazuje na nevhodnost mediánu příjmů jako ukazatee chudoby. Pode něj medián příjmů nedostatečně refektuje sociání kontext chudoby, nebere v úvahu strukturání změny na trhu a změny cen a schopnost domácností ohrožených chudobou zapojit se do činností, jež jsou ve spoečnosti obvyké. Postupem času vznika potřeba vytvořit jednoduché standardy, které by obsahovay všechny tři kíčové momenty definice chudoby, a to výběr indikátoru de typu příjmu, výběr spotřební jednotky a určení hranice chudoby. 4 FÓRUM sociání poitiky 1/2014

7 Recenzované stati, studie, úvahy a anaýzy Důežitým faktorem je také to, zda měříme chudobu přímo, tedy nedostatek statků a z toho pynoucí deprivace, a nepřímo, čii prostřednictvím nedostatku příjmů k pořízení těchto statků (Mareš, 2004, Večerník, 2004). Jak ae upozorňuje Vergoini (2011), empirické výzkumy ukazují, že oba přístupy, a už přímé či nepřímé měření, mají své imity. Spotřeba a příjem představují objektivní ukazatee, ae chudoba může být měřená také pomocí subjektivních vyjádření, tedy pomocí toho, jak jednotivci sami vnímají svou situaci. Mareš (2004) popisuje dvě možnosti zjiš- ování subjektivní chudoby, které zachycují individuání refexi životní situace konkrétního jednotivce nebo domácnosti. Jako příkady zjiš ování subjektivní míry chudoby uvádí dotazy: Cítíte se být chudou rodinou/chudou do- mácností/chudým jednotivcem? Máte probém vyjít se svými příjmy? Druhou možností je požadavek na jednotivce/domácnost, aby se situovai na škáe s minimání hodnotou chudoba a maximání hodnotou bohatství. Důežitý je rovněž úče, de kterého subjektivní chudobu měříme. Sirovátka, Mareš, Večerník a Zeený (2002) formuovai tři zákadní cíe zjiš ování subjektivní chudoby: 1. Kombinovat peněžní a subjektivní míry chudoby. 2. Identifikovat tzv. skutečně chudé neboi osoby, jejichž příjem je pod konsenzuání hranicí chudoby (napříkad SPL neboi Subjective Poverty Line), respektive preskriptivní hranicí (napříkad životním minimem) a zároveň jsou chudými i pode dosaženého skóre v subjektivním indexu deprivace (Haeröd, 1995). 3. Identifikovat oba typy chyb v měření chudoby. Na jedné straně osoby, které jsou kasifikovány de objektivních kritérií jako chudé, ae chudými se být necítí (chyba I. typu). Na druhé straně osoby, které de objektivních kritérií chudými nejsou, se chudými cítí (chyba II. typu). Večerník (1991) spojuje subjektivní přístup k chudobě s hoandsko-vámskou ekonomií, v níž byy vyvinuty postupně tři konkrétní metody k jeho měření. Jednotivé otázky jsou patrné z tabuky č. 1. Duncos a Araar (2006) nabízí k určování hranice subjektivní chudoby využití přístupu zaoženého na tzv. diskrétním poožení otázky. Respondenti neuvádějí úroveň minimáního příjmu, který jim postačuje, ae na předem stanovené stupnici uvádějí Tabuka č. 1 - Metody měření subjektivního přístupu k chudobě 1. Subjektivní hranice chudoby: Jaký čistý příjem považujete za absoutní minimum pro domácnost, jako je Vaše? 2. Leydenská hranice chudoby (tzv. Van Praagova otázka): Uve te, prosím, odpovídající příjem Vaší domácnosti pro každý z násedujících případů : Příjem okoo vemi špatný Příjem okoo špatný Příjem okoo nedostatečný Příjem okoo postačující Příjem okoo dobrý Příjem okoo vemi dobrý 3. Deeeckova otázka: Vycházíte se současným příjmem Vaší domácnosti: s vekými obtížemi, s obtížemi, s určitými obtížemi, spíše snadno, snadno, vemi snadno. (Večerník, 1991: 584) Tabuka č. 2 - Určování hranice subjektivní chudoby pomocí diskrétních otázek Znění diskrétní otázky (Žeinský, 2010): Domácnost může mít různé zdroje příjmu a více než jeden čen domácnosti může přispívat do cekového příjmu. Pokud se zamysíte nad cekovým měsíčním příjmem Vaší domácnosti, s jakými těžkostmi je Vaše domácnost schopná spatit obvyké výdaje? Odpovědi: 1. s vekými těžkostmi 2. s těžkostmi 3. s určitými těžkostmi 4. poměrně ehce 5. ehce 6. vemi ehce Do souboru subjektivně chudých jsou započítáváni respondenti s odpově mi 1 a 2. schopnost vystačit s penězi vzhedem k úrovni jejich aktuáního příjmu (viz tabuka č. 2). Pode Paugam (1996) je přístup měření chudoby pouze na zákadě ekonomických ukazateů veice imitující, je třeba vzít v úvahu i neekonomické ukazatee chudoby, zejména podmínky možné akumuace sociáního znevýhodnění. Stejně argumentují i autoři Noan a Whean (2010), kteří poukazují na fakt, že kvantitativní výzkumy chudoby se pro stanovení hranice chudoby obvyke opírají o příjem a objektivně stanovenou hranici chudoby. Současně však síí debaty o tom, že spoéhat se čistě na příjem jako ukazate chudoby není vhodné. Objektivně stanovenou hranicí chudoby jsme schopni zjistit kvantitativní rozožení chudoby a určit, koik idí žije nad a pod hranicí chudoby, avšak již nejsme schopni zjistit to, co chudoba s sebou přináší, jak se idé s chudobou vypořádávají. Proto zejména v Evropě je pro měření chudoby nejrozšířenější mode nepeněžního měření pomocí různých deprivačních indexů. Výhodou nepeněžního měření chudoby je možnost zachycení mutidimenzionání povahy chudoby a sociáního vyoučení. Pode autorů Akire a Foster (2011) přestavuje mutidimenzionání měření chudoby aternativní způsob, jak nahížet a chápat chudobu. Pokud přijmeme, že chudoba je mutidimenzionání povahy, mě by tomu odpovídat i způsob jejího měření. Stáe více se opouští měření chudoby pouze na zákadě příjmu, ae zahrnují se i nepeněžní indikátory, které berou v potaz i životní podmínky idí a přístup k různým sužbám. Jednodimenzionání metoda se využívá v případech, kdy ke stanovení hranice pro hodnocení chudoby využíváme jen jednu proměnnou, obvyke příjem (Akire, Foster, 2001). Hansen a Kneae (2012) diskutují způsoby zjiš ování příjmu ve vztahu k chudobě. Upozorňují, že způsob, jakým se na příjem ptáme, značně ovivňuje výsedky. Diskutují dvě techniky, a to zjiš ování prostřednictvím jediné otázky, nebo prostřednictvím série detainějších otázek. Uvádí, že využití série detainějších otázek obecně vykazuje vyšší vypovídací hodnotu, zejména u skupin osob s nízkými příjmy, osob samostatně výděečně činných či idí s částečným úvazkem. Při využití jediné otázky zaměřené na příjem může dojít ke zkresení dat a za chudé mohou být označeny i skupiny osob, které chudé nejsou. Pokud uznáme existenci chudoby v někoika stupních (nouze, nedostatek, ohrožení), je chybné si myset, že popuaci ze hadce rozděit na chudé a nechudé. Probém chudoby totiž zahrnuje také ohrožení chudobou, tzn. míru, která refektuje riziko zchudnutí. Jde o pynuý přechod mezi jasně chudými a jasně nechudými. Z tohoto důvodu Ringen (2005) upozorňuje při měření chudoby na vyřazení přístupů, které jsou zaoženy výučně na sčítání osob, na měření příjmu a stanovení hranice chudoby. Jako aternativu k zavrženému konceptu příjmové hranice chudoby Ringen (2005: 138) doporučuje tzv. mutiindikátorový přístup, který je však sožitý a rafinovaný. Současně si však uvědomuje jeho obtížnou operacionaizaci. Proto řešením musí být přístup jednoduchý a střízivý. Operacionaizace je možná pomocí indikátorů, které zahrnují různé dimenze kvaity idského života. Významným prvkem při monitorování chudoby je déka jejího trvání. Mareš nabízí přehed možností, jak monitorovat rozsah FÓRUM sociání poitiky 1/2014 5

8 Recenzované stati, studie, úvahy a anaýzy a obsah chudoby v popuaci. V první fázi je děí na možnosti extenzivní a intenzivní. Mezi extenzivní možnosti monitorování rozsahu chudoby de Mareše (2004) patří paneové výzkumy (tzv. paney), rodinné účty, využití mikrocensů, využití dat o příjemcích sociáních dávek, opakované baterie v omnibusech výzkumu veřejného mínění nebo opakované surveys na reprezentativních či speciáních souborech. Napříkad jako pozitivum paneů vidí Mareš (2004: 50) možnost identifikace některých zákadních strategií, jimiž se idé chudoby zbavují. Ke způsobu intenzivního monitorování obsahu, významu a důsedků chudoby Mareš (2004) řadí kvaitativní rozhovory s příjemci sociáních dávek nebo biografické studie chudých. Obě možnosti mohou přispět k poznání životních strategií chudých. Z mutidimenzionáního přístupu k měření chudoby vychází také vymezení tzv. agregovaného indikátoru chudoby. Jeho praktické použití na příkadu Sovenska v porovnání s ceoevropským průměrem nabízí příspěvek autorů Ivančíkové a Vačuhy (2010). Ohrožení chudobou je popsáno jako stav, kdy příjem osoby je pod hranicí chudoby definované jako 60% medián disponibiního příjmu. Chudoba je jev dynamický, nikoiv statický. Vyvíjí se, proto i metodiky měření by měy tuto skutečnost zohednit. Různost měření chudoby a získaných zkušeností uvádí i někoik pubikovaných výzkumů. Napříkad Notten, Neubourg (2011) srovnávai metodiky měření v USA a státech EU. Oba ceky používají odišná měřítka pro stanovení hranice chudoby a ekvivaentní stupnice. I když rovnocenně používají jako havní indikátor příjem 3 obyvate, v USA je jím hrubý příjem, zatímco v EU čistý příjem (disponibiní, tedy po odečtení všech nutných výdajů). Guio (2009) zdůrazňuje nutnost kombinace odišných přístupů pro epší porozumění a prohoubení pochopení chudoby. Pro oživení měření chudoby Atkinson et a. (in Notten, Neubourg, 2011) navrhuje aktuaizaci stanovení hranice reativní chudoby na zákadě vývoje spotřebiteských cen. Zavádí pojem zakotvená (anchored) hranice chudoby. Zakotvenou hranicí chudoby se sedují vivy reáných příjmů na chudobu. V této metodě je hodnota reativní hranice chudoby stanovena v závisosti na kupní síe v daném roce. V USA se používá tzv. váhové schéma (weighting scheme), které ovivňuje hranici absoutní chudoby, avšak v menší míře ovivňuje odhady reativní chudoby. Výrazně mění riziko chudoby určitých charakteristik obyvatestva. Měření ukazují, že jen vemi maé rozdíy na stupnici váhového schématu mají veký viv na odhad rizika a už absoutní, či reativní chudoby u různých skupin obyvate (Notten, Neubourg, 2011). Rozdíy v trendech měření chudoby jsou největší v zemích, které zažiy vysoký hospodářský růst, tvrdí Notten, Neubourg (2011). Anaýza distribuce příjmů ukázaa, že výše průměrného příjmu je důežitým faktorem, který vysvětuje absoutní chudobu, zatímco rozpty příjmů je havním faktorem pro reativní chudobu. Ve výsedku výzkumu porovnávání metodik měření chudoby doši Notten, Neubourg (2011) k doporučení, že při anaýze životní úrovně nízkopříjmových skupin obyvate má smys kombinovat koncepty absoutní i reativní chudoby. Současné použití konceptů absoutní i reativní chudoby by umožňovao poitikům pružněji reagovat a formuovat cíe ve prospěch chudých. Napříkad by moho být argumentem pro zvýšení nízkých příjmů v případě absoutní chudoby nebo k iniciativě pro přerozděování v případě reativní chudoby. Rozdíům v měření reativní a absoutní chudoby se věnuje Niemietz (2010). Uvádí, že ukazatee absoutní chudoby jsou nedostatečné, protože neodráží to, co chudí idé skutečně potřebují, ae to, co si vědci mysí, že by potřebovat měi. Tento nesouad da podkad pro vnu kritiky, která říká, že se staa naprostým standardem myšenka, že idé žijí ve vzduchoprázdnu a neovivňuje je sociání kontext. Zatímco ukazatee reativní chudoby zohedňují fakt, že chudoba se vyskytuje v určitém kontextu. Proto se stay v rozvinutém světě nejrozšířenějším způsobem měření chudoby. Niemetz (2010) nabízí kombinaci použití dvou ukazateů. Prvním je BSA (Budget Standard Approach), druhým jsou indikátory CMD (Consensua Materia Deprivation). BSA ukazate je v současné době samostatně nepoužitený, protože adekvátně nereaguje na souvisosti a kontext chudoby. Kombinace ukazateů více odpovídá současným sociáním podmínkám, je sociáně vnímavější, můžeme říci sociáně reevantní. Zákadem doporučení je výsedek výzkumu s názvem Poverty and Socia Excusion provedeného ve Veké Británii. Autoři vybrai zástupce z nabídky poožek BSA a stejně z indikátorů CMD. Seznam poožek předožii respondentům s úkoem, aby označii, co je de jejich názoru nezbytné, aby vastnii, nikoiv co by jen chtěi. Co k životu nezbytně potřebují, nikoiv jen chtějí. Výsedkem ankety byo zjištění, že existuje jen minimání konsenzus v tom, co je opravdu k životu nezbytné. K diferenciaci nedošo ani pode regionu či sociání skupiny obyvate. Neexistuje shoda, co idé k životu opravdu potřebují. Potřeby jsou definovány rozdíně odišnými skupinami. Co je potřebné pro jednu skupinu, není důežité pro skupinu jinou. Na rozdí od reativních indikátorů může BSA-CMD zobrazovat kesající míru chudoby v době rostoucí nerovnosti v doní poovině příjmové obasti. Ke kombinaci způsobů měření přistoupiy také čenské státy EU, které se rozhody v boji proti chudobě a sociánímu vyoučení použít otevřenou metodu koordinace (bya přijata v roce 2001 na summitu v Nice). Metoda je zaožena na použití předem dané sady kvantitativních a kvaitativních indikátorů. Pro jednotivé státy EU jsou stanoveny havní zásady použití, které jsou závazné, stejně jako pravidené sedování vývoje těchto ukazateů. Shrneme-i předchozí zjištění, můžeme konstatovat, že způsob měření chudoby je závisý od konceptu, jenž je teoretickým východiskem pro dané měření. Pro reaizaci je nutné stanovit oficiání hranici chudoby a dáe definovat indikátory, de kterých bude chudoba měřena. V případě zjiš ování objektivní chudoby je nejčastěji za hranici chudoby používán medián příjmu. Subjektivní chudoba se měří poožením diskrétní otázky, zjiš ující osobní názor respondenta na skutečnost, zda dosavadní příjem jejich rodiny/domácnosti postačuje na současné výdaje. Přikáníme se k názoru Haeröda (1996), který zdůrazňuje, že veškeré měření chudoby by se měo soustředit na zjiš ování vastní životní úrovně idí než na zjiš ování dostupných prostředků k dosažení určité úrovně bahobytu. K diskusi je stanovení hranice chudoby, protože se v posedních etech objevují názory, že medián příjmu nemá dostatečnou vypovídací hodnotu. Je potřebné zvoit jiné kritérium pro její stanovení. Způsoby měření chudoby v ČR Zkoumání chudoby má v českých zemích douhou tradici. Empirický výzkum chudoby by již od počátku samostatného Českosovenska považován za samozřejmou součást zájmu o životní podmínky obyvatestva. Vekou zásuhu na tom má masarykovsky pojatá sociání poitika (Večerník, 2011). Večerník (2011) popsa vývoj empirického výzkumu chudoby v českých zemích během 20. stoetí s důrazem na chudou a nízkopříjmovou popuaci. Sedova tři vývojová období. V první fázi se věnuje období před první světovou vákou a mezi světovými vákami, ve druhé fázi období po roce 1948 a závěrem období po roce Rozsahy popsaných výzkumů odrážey aktuání hospodářskou a sociání poitiku v českých zemích včetně samotných možností k reaizaci výzkumných šetření, která bya pro jednotivá období charakteristická. Po roce 1989 pada všechna tabu empirického výzkumu chudoby. Večerník (1991) v čánku Úvod do studia chudoby v Českosovensku shrnu ve světě používané přístupy ke zjiš ování chudoby a demonstrova je na datech výzkumů z et 1990 a V těchto výzkumech byy poprvé pooženy dotazy zaměřující se na subjektivní chudobu. Týkay se příjmu považovaného za minimání pro vastní domácnost, míry zvádání finančních těžkostí a pocitu chudoby rodiny dotazovaného. Sociání poitika v České repubice užívaa na konci 20. stoetí k zjištění úrovně chudoby převážně koncepty objektivní chudoby (Rabušic, 1998). Oficiání hranice chudoby je nazývána v ČR existenčním minimem nutným pro přežití. Je to zákonem daná hranice chudoby. Nejužívanější metodou se de Večerníka (1991) staa standardní metoda OECD, zaožená na % mediánu příjmu. V současné době je v ČR za chudého považován ten, kdo nedosahuje 60 % mediánu průměrného ekvivaizovaného 4 disponibiního příjmu na spotřební jednotku. 6 FÓRUM sociání poitiky 1/2014

9 Recenzované stati, studie, úvahy a anaýzy To stvrzují i rozsáhé výzkumy zabývající se popisem chudoby, materiání deprivace a sociáního vyoučení v ČR (Sirovátka, Kofroň, Rákoczyová, Hora, Trboa, 2005) vycházející z tradičně užívaného indikátoru, a to % mediánu příjmu, ke stanovení hranice chudoby. Rovněž je v současné době v České repubice de oficiáních úřadů ČR, jako jsou Ministerstvo práce a sociáních věcí a Český statistický úřad, využíváno stanovení hranice chudoby jako 60 % ročního národního vyrovnaného mediánového příjmu na spotřební jednotku. Takto získané hodnoty řadí Českou repubiku k zemím s nejnižší mírou rizika chudoby v ceé EU (Sirovátka, Kofroň, Jahoda, 2011). Dubská, anaytička z Českého statistického úřadu, upozorňuje na paradox při užití % mediánu jako oficiání hranice chudoby v České repubice. Pokud by se medián zvýši jen o 10 % na výsedných 70 %, výrazně by se zvýši počet obyvate ve skupině ohrožených chudobou, dokonce až na dvojnásobek. Ve výsedku by 10% navýšení hranice chudoby znamenao 50% navýšení počtu obyvate spadajících v České repubice do skupiny ohrožených chudobou. Způsob měření chudoby kritizuje Tomáš Tožička z Tax Justice Network na oficiáním portáu Českomoravské konfederace odborových svazů (in Cerqueirová, 2013). Stanovení hranice chudoby jako 60 % mediánu příjmu dokonce označuje jako pofiderní. Své tvrzení dokádá faktem, že de tohoto výpočtu vychází chudému čověku v Lucembursku příjem ve výši pů miionu korun ročně, ae v Rumunsku jen 20 tisíc. Vypovídací hodnota je tedy nuová. Evropská unie rovněž reaguje novými nástroji k měření chudoby. Od vstupu nových čenských států nabyy na významu zejména indikátory materiání deprivace (Sirovátka, Kofroň, Jahoda, 2011). Havním důvodem je fakt, že nové čenské státy mají mnohem nižší úroveň mediánových příjmů než ostatní země EU. Což je stejné tvrzení jako Tožičkovo. To je daší důvod k odkonu od užívání mediánu příjmu jako hranice chudoby. Nově využívaný při stanovování míry deprivace v zemích EU je tzv. Guio Index. Ve výzkumu ho využii v České repubice např. Sirovátka, Kofroň a Jahoda (2011). Principem je zjiš ování procenta popuace, které chybí specifikovaný počet poožek. Jak již byo řečeno výše, zatímco de indikátorů rizika příjmové chudoby patří Česká repubika k nejepším zemím, v obasti materiání deprivace zaostává za většinou zemí EU-15. Závěr Chudoba je vemi abstraktní a nejednoznačný termín, a proto její definování není jednoduché. V odborné iteratuře zatím nedošo ke konsenzu v definování, co to chudoba je a jak by měa být měřena, a tyto diskuse budou i nadáe probíhat (Niemietz, 2010). Toto potvrzují i autoři Mareš a Rabušic (1996), de kterých neexistuje správná či vědecká definice chudoby, u které by došo k obecnému konsenzu. Pohed na chudobu a její definování se v průběhu et proměňova. Po douhou dobu byo na chudobu nahíženo pouze z materiáního hediska, tedy chudoba představovaa nedostatek finančních či materiáních zdrojů na zajištění zákadních potřeb, nicméně tento pohed na chudobu se postupně měni (Bohnke, 2010). Řada autorů se postupně odkáněa od materiáního pojetí chudoby a dávaa jí do souvisostí s možnou sociání, kuturní, pracovní, zdravotní a poitickou exkuzí. Metodika, způsob měření chudoby a využité nástroje jsou určené nejen výchozím teoretickým konceptem, ae měy by se odvíjet i od účeu, za jakým jsou data sedována (Hansen, Kneae, 2012; Akire, Foster, 2011). Ve vyspěých zemích je příjem stáe považován za jeden z nejjasnějších ukazateů socio-ekonomického postavení a vysoce koreuje s jinými obastmi života, jako je vzděání, rodinný život, zdraví, kriminaita aj. (Hansen, Kneae, 2012). Objektivně zjiš- ovaná chudoba využívá k měření zejména příjmy, spotřební koš nebo potravinový průměr. Jde o nástroje, které jsou snáze dosažitené. Výsedky měření jsou směrodatné pro sociání instituce, sociání transfery, výchozí pro tvorbu sociání poitiky. Výzkumy využívající k zjiš ování chudoby pouze objektivně měřitené indikátory nerefektují skutečnost, jak se idé s chudobou vypořádávají, jaké strategie používají pro přežití, případně pro vymanění se z kategorie chudí. Výzkumné otázky se spokojí s odpovědí, koik % obyvate je ve skupině chudých, ohrožených chudobou a nechudých. Měření subjektivní chudoby umožňuje refektovat životní situace konkrétních jedinců a to, jak se s chudobou vyrovnávají, avšak je vzhedem k vynaoženým prostředkům oproti objektivnímu hedisku méně efektivní. Její rozměr není zohedněn v rámci sociání pomoci. Měření chudoby pouze prostřednictvím peněžních indikátorů (zejména medián příjmů) byo řadou autorů kritizováno. Využití mediánu příjmu jako indikátoru pro určení hranice chudoby považují někteří autoři za probematické (Pacáková, Havsa, 2011; Niemietz, 2010; Keer, 2011). Kritika je nejčastěji směřována k nedostatečnému zohednění sociáního kontextu v dané zemi a opomíjení regionáních rozdíů. Sirovátka, Kofroň a Jahoda (2011) ještě přidávají ke kritice možné metodoogické probémy při stanovení míry rizika chudoby. V současnosti v Evropě převažují způsoby měření zdůrazňující nepeněžní formy měření chudoby se zaměřením na zjiš ování deprivačních indexů. Snaží se napnit mutidimezionání koncept chudoby i přes neehkou operacionaizaci vstupních indikátorů. Významnější pro profesionání pomoc idem v boji proti chudobě by byo zjiš ovat životní strategie obyvate, kteří jsou na hranici chudoby. Jednou z Marešem (2004) nabízených variant jsou paneové výzkumy. Reaizované výzkumy potvrzují fakt, že je nutné používat stáe citivější anaýzy, které by poskytovay nejen statistické údaje jako kíčové vstupy, ae rovněž údaje nutné pro odhad procesu vývoje chudoby. Jednou z variant je současná kombinace měření konceptů absoutní a reativní chudoby. Kritikové měření reativní chudoby navrhují stanovení fixní hranice chudoby (Niemietz, 2010). V ideáním případě by mě určitý standard chudoby odrážet spoečný jmenovate napříč sociáními skupinami, které žijí v určitém čase na konkrétním místě s ohedem na standard v dané zemi. Jedním z návrhů na měření chudoby ve 21. stoetí je kombinace BSA-CMD ukazateů. Je inovativní ve své kombinaci, refektuje měnící se spoečenské normy a sepě nenáseduje často používaný medián příjmu jako výchozí hedisko měření chudoby. Z tohoto důvodu by kombinace ukazateů BSA-CMD moha poskytnout přesnější obraz vývoje chudoby v konkrétní zemi, v konkrétním čase. Rovněž by moha být vhodná pro mezinárodní srovnání. Daším tématem do diskuse je způsob stanovení oficiání hranice chudoby, který by reevantněji zohedni národní, regionání i sociání kontext v místě měření. Dosud převažující způsob de stanovení mediánu disponibiního příjmu se zdá být vzhedem k výsedkům nevaidní a rovněž jeho užití metodoogicky probematické. To znamená, že nepředstavuje skutečnou děicí čáru mezi chudými a ohroženými chudobou, nýbrž jen sociání konstrukt odborné veřejnosti, která si jej předává z výzkumu do výzkumu. Jako varianta stanovení hranice chudoby reevantní pro Českou repubiku se jeví napříkad výše životního minima. 1 Text vznik v rámci reaizace projektu Rozšíření a rozvoj vědeckovýzkumného týmu Ostravské univerzity, Fakuty sociáních studií, číso projektu: CZ.1.07/2.3.00/ , který je spoufinancován Evropským sociáním fondem a státním rozpočtem České repubiky. 2 Substituční minimum je oficiáně stanovovaná hranice chudoby v USA. Jde o hrubý peněžní příjem nastavený jako trojnásobek výdajů na zákadní potraviny v roce 1963, každoročně aktuaizovaný o infaci pomocí indexu spotřebiteských cen a upravený de počtu a stáří jednotivých čenů rodiny. ( The U.S. Census Bureau determines poverty status by comparing pre-tax cash income against a threshod that is set at three times the cost of a minimum food diet in 1963, updated annuay for infation using the Consumer Price Index, and adjusted for famiy size, composition, and age of househoder. ) I přes svou nedokonaost je hranice nepřetržitě používána již od roku Fischer (1992) zdůrazňuje potřebu změny výpočtu této hranice. 3 Příjem je považován za ukazate bahobytu. Poskytuje informace o výši finančních prostředků domácností a jejich čenů a jejich životní úrovni, kterou by mohi dosáhnout prostřednictvím tohoto příjmu. Zatímco průměrná úroveň příjmů (životní standard) v zemi je důežitým faktorem, který vysvětuje absoutní chudobu, rozptýení těchto příjmů je havním faktorem reativní chudoby. Země s vyšší úrovní příjmů obvyke mají méně idí v absoutní chudobě a země s vyššími příjmy mají obecně větší počet idí v reativní chudobě (Notten, Neubourg, 2011). 4 Ekvivaizovaný příjem se vypočte vyděením cekového příjmu domácnosti pode její veikosti za využití násedujících koeficientů: První dospěá osoba v domácnosti,0, druhá dospěá osoba 0,5, dítě do 14 et 0,3 (Eurostat, 2012). FÓRUM sociání poitiky 1/2014 7

10 Recenzované stati, studie, úvahy a anaýzy Literatura: Akirke, S., Foster, J. Understandings and misunderstandings of mutidimensiona poverty measurement. The Journa of Economic Inequaity. 2011, č. 9, s Bohnke, P. Impications of the Activation Paradigm on Poverty and Socia Excusion in Germany: Facts, Hypotheses, Uncertainties. German Poicy Studies. 2010, roč. 6, č. 1, s Cerqueirová, A. Chudoba v Česku vzrůstá. Portá Českomoravské konfederace odborových svazů. Aktua cit. [ ] Dostupné na e-sondy.cz/aktuane/3249-3/chudoba-v-cesku-vzrusta Ducos, J. Y., Araar, A. Poverty and Equity: Measurement, Poicy and Estimation with DAD. New York: Springer, ISBN Gojová, A. Nová sociání rizika pohedem vedoucích odborů sociáních věcí: Díčí zpráva č. 2. Ostrava: FSS OU, 72 s. EUROSTAT. At risk of poverty or socia excusion in the EU27. Newsreease. [Onine] 2012/21. cit. [ ]. Dostupné z: =0&anguage=EN&guiLanguage=en Fisher, G. M. The Deveopment and History of the Poverty Threshods. Socia Security Buetin. 1992, Vo. 55, No. 1, pp cit. [ ] Dostupné na Guio, A. C. What can be earned from deprivation indicators in Europe? Eurostat methodoogies and working paper edition. [Onine] cit. [ ] ISSN Dostupné na eurostat.ec.europa.eu/cache/ity_offpub/ks-ra /en/ks-ra en.pdf Haeröd, B. A New Approach to the Direct Consensua Measurement of poverty. Socia poicy research center. Paper No cit. [ ] Dostupné z Hansen, K, Dyan, K. Does How You Measure Income Make a Diference to Measuring Poverty? Evidence from the UK. Springer Science+Business Media B. V DOI /s Ivančíková, L., Vačuha, R. Stratégia EU 2020 a ohrozenie chudobou v regiónoch Sovenska. In Pauhofová, I. Hudec, O. Žeinský, T. (ed.) Sociány kapitá, ĺudský kapitá a chudoba v regiónech Sovenska. Zborník statí s Keer, J. Nová sociání rizika a proč se jim nevyhneme. Praha: Son, ISBN Keer, J. Tři sociání světy: Sociání struktura postindustriání spoečnosti. Praha: Socioogické nakadateství SLON, ISBN Krebs, V. a ko. Sociání poitika. Praha: ASPI, ISBN Krebs, Vojtěch a ko. Sociání poitika. 4. přepracované a aktuaizované vydání. Praha: ASPI, 2007, s. 504 ISBN Liška, A. Fenomén nové chudoby v kontextu tří zákadních typů sociání poitiky a sociáně poitické situace v České repubice. Dipomová práce. Ostrava: Zdravotně sociání fakuta Ostravské univerzity, Mareš, P. Chudoba v České repubice v datech (šetření sociání situace domácností) : Díčí studie o možnostech monitorování chudoby v ČR. - Praha: VÚPSV, Mareš, P. Socioogie nerovnosti a chudoby. 1. vydání. Praha SLON, Mareš, P., Rabušic, L. K měření subjektivní chudoby v české spoečnosti, Socioogický časopis, 1996, vo. 32, č. 3, s Dostupné na www. soc.cas.cz/upoads/3be1bb3c5a8029f3d271cf095cb4 26bdb8bb874b_297_297MARAB.pdf Misturei, Federica, Heffernan, Caire. The concept of poverty: a synchronic perspective. In Progress in Deveopment Studies. 2010, roč. 10, č. 1, s Niemitz, K. Measuring poverty: Contex-Specific but not Reative. Journa of Pubic Poicy. 2010, roč. 30, č. 3, s DOI: /s014381X Noan, B., Whean, Ch. N. Using Non-Monetary Deprivation Indicators to Anayze Poverty and Socia Excusion: Lessons from Europe? Journa of Poicy Anaysis and Management. 2010, roč. 29, č. 2, s Notten, G., de Neubourg, Ch. Monitoring Absoute and Reative Poverty. Not enough is not the same as Much Less. Review of Income and Weath Roč. 57, č. 2. S Pacáková, Z., Havsa, T. Compex assessment of poverty using composite indicator. AGRIS On-ine Papers in Economics and Informatics? 2011, roč. 3, č. 2, s Cit. [ ] Dostupné na: Paugam, S. La disquaification sociae. Essai sur na nouvee pauvreté. Paris: PUF Péče o chudé a péče o mádež ochrany potřebnou v repubice Českosovenské v roce Veřejná péče o chudé v obcích, okresech a zemích repubiky Českosovenské v roce Dí 1. Praha: Státní úřad statistický, Prowse, Martin. The Chronic Poverty Report The European Journa of Deveopment Research. Roč. 21, č. 2. S Rabušic, L. Jsou čeští senioři chudí? Socioogický časopis, 1998, vo. 34, č. 3, s Rabušic, L. The Poverty of the Czech Edery - Myth or Reaity? Czech socioogica Review, Vo. 6, No 1, s cit. [ ] Dostupné na c842451b9904dcfe_421_005rabus.pdf Rakoczyová, M., Mareš, P. Sociání vyoučení a chudoba v ČR ve srovnání se zeměmi EU. In Koektiv autorů. Směřování české sociání poitiky s důrazem na agendu Lisabonské strategie. Brno: VÚPSV Praha, s Dostupné z: Ringen, Stein. Probém chudoby - někoik doporučení k definici a měření. - In: Socioogický časopis/czech Socioogica Review, Roc. 41, c. 1(2005), - ISSN s Rowntree B.S. Poverty: A study of Town Life. London: Macmian, Sirovátka, T., Kofroň, P., Jahoda, R. Rizika příjmové chudoby a materiání deprivace v České repubice. Praha: VÚPSV, ISBN Sirovátka, T., Kofroň, P., Rákooczyová, M., Hora, O., Trboa, R. Příjmová chudoba, materiání deprivace a sociání vyoučení v České repubice a srovnání se zeměmi EU (výzkumná zpráva z projektu Monitorování chudoby). Brno: VÚPSV, Sirovátka, T. Mareš, P. Chudoba, deprivace, sociání vyoučení: nezaměstnaní a pracující chudí. Socioogický časopis, (4): Sirovátka, T. Mareš, P., Večerník, J., Zeený, M. Monitorování chudoby v České repubice. Praha: VÚPSV, Dostupné na Tomeš, I. Sociání poitika. Teorie a mezinárodní zkušenost. Praha, Sociokub, Towsend, Peter. Poverty in the United Kingdom: a Survey of Househod Resources and standards of Living. Harmondsworth: Penguin, ISBN Večerník, J. Úvod do studia chudoby v Českosovensku. Socioogický časopis 27 (5): s Večerník, J. Empirický výzkum chudoby v českých zemích ve třech historických obdobích. Praha: Socioogický ústav, 2011, Vo. 5, No. 2, s Večerník, J. Who Is Poor in the Czech Repubic? The Changing Structure and Faces of Poverty after In: Socioogický časopis/czech Socioogica Review, Roc. 40, c. 6 (2004) Vergooini, L. Does economic vunerabiity affect socia cohesion?: Evidence from a comparative anaysis 1. Canadian Journa of Socioogy. 2011, roč. 36, č. 1, s Wage, U. Mutidimensiona Poverty Measurement: Concepts and Appications. New York: Springer, ISBN Zastrow, Ch. Introduction to Socia Work and Socia Wefare. 9. vyd. Thomson Brooks/Coe, Zeený, M. Příjmová chudoba. In Sirovátka, T. Mareš, P., Večerník, J., Zeený, M. Monitorování chudoby v České repubice. Praha: VÚPSV, 2002, s Žeinský, T. Anaýza chudoby na Sovensku zaožená na koncepte reativnej deprivacie. Poitická Ekonomie, 4, Autorky působí na Fakutě sociáních studií Ostravské univerzity. Jedna ze sožek ILO, Bureau for Empoyers' Activities, uspořádaa v Ženevě začátkem prosince 2013 symposium The future of work, na němž bya diskutována řada otázek souvisejících s měnícím se charakterem trhu práce, pracovních míst i standardních pracovních vztahů. V současném měnícím se světě už nic není takové, jak bývao, což patí i o pracovnících, pracovištích a práci obecně. V současné době se na trhu práce projevují dva důežité trendy, které mohou svět práce destabiizovat, a to poarizace pracovní síy a úbytek standardních pracovních smuv. Poarizace pracovní síy se projevuje havně v rozvinutých ekonomikách, kde se v porovnání s nejvíce a nejméně kvaifikovanými pracovními místy snižuje podí pracovních míst pro středně kvaifikované a středně pacené pracovníky. Ti si musí bu to zvýšit kvaifikaci a ucházet se o menší počet vysoce kvaifikovaných pracovních míst, nebo přijmout méně náročná a hůře pacená pracovní místa, kde zcea nevyužijí svůj potenciá. Kasické pracovní smouvy na dobu neurčitou, které se stay normou v poovině minuého stoetí, zajiš ovay pracovníkům stabiitu a zvýšený životní standard. Jejich počet se však nyní snižuje a stáe běžnější jsou jiné druhy pracovních ujednání. Kontext, v němž je práce distribuována, organizována a prováděna, se neodvratně změni. Je třeba najít nové způsoby, jak pro pracovníky a jejich rodiny zajistit jistotu a stabiitu. Za těmito dvěma trendy stojí řada faktorů, z nichž nejvíce přímo a nepřímo převažují technoogie. Až dosud zavádění nových technoogií do práce, i když znamenao náhradu idské práce, vždy vedo ke zvýšení produktivity, nárůstu pracovních míst a zvýšení životní úrovně, protože idé byi chytřejší než stroje a jedinečné idské schopnosti umožniy většině nad technoogiemi dominovat. Stroje se však stay sofistikovanějšími a začay děat věci, které idé dříve sotva považovai za možné. Transformační technoogie jsou vyvíjeny, zaváděny a sdíeny rychejším tempem než kdy dříve. Lidé s nejvyšší kvaifikací, kteří tyto technoogie vytvářejí a budují, vždy budou schopni je řídit a užívat. Ae co s většinou pracovníků se střední kvaifikací, co to bude pro ně znamenat, aby se udržei? I když se tyto otázky zatím neobjevují v úvahách tvůrců poitiky, brzy se tak stane. Síy jako gobaizace, technoogie, demografické přesuny a kimatické změny budou mít viv na každý aspekt světa práce a je třeba tyto vivy využít tak, aby působiy ve prospěch všech. Zdroj: ILO 8 FÓRUM sociání poitiky 1/2014

11 Recenzované stati, studie, úvahy a anaýzy Zkušenosti cizinců se sužbami úřadu práce vybraného regionu v době ekonomické krize Mirosava Rákoczyová, Robert Trboa V době ekonomického pokesu postiha ztráta zaměstnání také řadu pracovníků pocházejících ze zemí mimo EU, z nichž se jen část násedně rozhoda pro opuštění České repubiky. Větší část reagovaa spíše snahou o opětovnou integraci na pracovní trh, přičemž pouze ti, jimž by v ČR uděen trvaý pobyt, mohi v tomto úsií využít také veřejných sužeb zaměstnanosti. Rozhovory s cizinci, kteří mají recentní zkušenost s nezaměstnaností, ukazují, že úřady práce sehávají při zprostředkování zaměstnání mj. s ohedem na nízký počet doporučených voných pracovních míst i jejich charakter a cekově nízkou frekvenci kontaktů mezi uchazeči a zprostředkovatei. Očekávání cizinců vzhedem k úřadu práce jsou spojena především s možností zúčastnit se některého z programů aktivní poitiky zaměstnanosti, zejména rekvaifikací. Účast v programech je cizincům dostupná, pokud jsou informovaní, motivovaní a úřad práce o ni sami požádají. Absovování rekvaifikací však respondentům zpravida k získání zaměstnání nepomoho. Účinnost sužeb zaměstnanosti ve vztahu k cizincům ovivňuje mj. nejasný přístup pracovníků úřadu práce k zahraničnímu původu coby znevýhodňujícímu faktoru na trhu práce, reprodukce stereotypů ve vztahu k cizincům i nedostatečný prostor zprostředkovateů pro práci s kientem. Finanční a ekonomická krize, jíž v současné době čeí světová ekonomika, dopadá již po někoik et na národní a okání trhy práce. Ačkoiv jsou cykickým výkyvem do značné míry postiženy také skupiny pracovníků, které jsou za jiných okoností na trhu práce dobře začeněny, nejdramatičtěji probém nezaměstnanosti dopadá na osoby v margináních pozicích sekundárního trhu práce a na osoby, které i za příznivých okoností čeí na pracovním trhu výrazným bariérám (absoventi a madí idé s nedostatečnou praxí, osoby se zdravotním handicapem ad.). Zahraniční pracovníci jsou v tomto kontextu jednoznačně jednou z nejohroženějších skupin: významná část jich totiž pracuje na margináních pozicích v sektorech, jež jsou ve zvýšené míře zasaženy ekonomickou krizí (srovnej např. OECD, 2012). V případě nezaměstnanosti pak jsou při hedání zaměstnání vystaveni působení podobných faktorů, resp. bariér jako domácí popuace - nepříznivé situaci na pracovním trhu a působení individuáněspecifických handicapů, jako jsou nízký nebo naopak vyšší věk, nedostatek odborné praxe, nedostatečná/nepoptávaná kvaifikace, zdravotní probémy a pečovateské závazky. Navíc se však často potýkají ve srovnání s domácími pracovníky se specifickými handicapy a bariérami, které se projevují jak na jejich straně (např. nedostatečná znaost jazyka či specifický charakter sociáního kapitáu), tak také na straně hostiteské spoečnosti (stereotypy zaměstnavateů, reguace zaměstnanosti cizinců státem ad.). Přistěhovaci ovšem představují vnitřně vemi heterogenní skupinu, a už jde o typ a déku pobytu, cekový stupeň sociání integrace v hostiteské spoečnosti nebo o úroveň idského kapitáu. Návazně se také mohou výrazně odišovat jak dopady nezaměstnanosti na jejich životní situaci, tak i dostupné strategie, které mohou zvoit k jejich řešení. V situaci ekonomické krize a cekově rostoucí nezaměstnanosti tak ještě výrazněji vystupuje do popředí otázka integrace přistěhovaců, jež je výsednicí procesů probíhajících současně na straně migrantů i na straně hostiteské spoečnosti 1, a také širší otázky ohedně rozsahu a povahy soidarity a sociání soudržnosti v rámci hostiteské spoečnosti. Na makrospoečenské úrovni změněná situace na pracovním trhu činí z dříve všeobecně vítané evné zahraniční pracovní síy první propuštěné (Awad, 2009; OECD, 2012), přísušníky out-group, od nichž se nezřídka očekává především návrat do země původu. V české migrační poitice se tento předpokad projevi napříkad reakcí v podobě zavedení programu Dobrovoných návratů, jehož prostřednictvím ČR v roce 2009 nabízea cizincům ze třetích zemí, kteří přiši o práci a nacházei se v obtížné ekonomické situaci, asistenci s návratem do země původu včetně nouzového ubytování, zapacení jednosměrné etenky a také finančního příspěvku 2. Kromě toho váda zvýšia restrikce v přístupu cizinců na český pracovní trh (bíže viz Leontiyeva, 2011, 2012) a posíia kontroy zaměřené na odhaování cizinců bez patného povoení k pobytu. Současně u české veřejnosti zcea převád pocit, že evná zahraniční pracovní sía ohrožuje zaměstnávání domácích pracovníků: zatímco na jaře roku 2008, tedy v době nejnižší míry nezaměstnanosti v ČR, takto cizince vnímao 66 % idí, o tři roky později to byo již 81 % 3 (CVVM, 2012). Nastavení migrační poitiky a poitiky zaměstnanosti, stejně jako ceospoečenské kima, tedy v principu směřuje k (prostorovému) vyoučení cizinců - v tomto případě za hranice státu, jenž je v našich podmínkách stáe ještě do značné míry vymezen na národním principu. Vyostřená soutěž na pracovním trhu a zvýšené nároky na sociání výdaje v období hospodářského pokesu tak odhaují křehkost sociání soudržnosti a soidarity ve spoečnosti, jejíž etnická struktura se začaa rozrůzňovat (v důsedku imigrace) teprve v posedních dvou desetietích 4. Reáné strategie přistěhovaců se však neodvíjejí pouze od působení makrostrukturáních faktorů. Daeko spíše jsou výsedkem jejich vzájemného působení s faktory individuání a mikrosociání povahy, mezi něž patří sociání i ekonomický kapitá migranta či jeho osobnostní charakteristiky (bíže viz např. Castes, Mier, 2003). Patí to také o rozhodnutí ohedně zpětné migrace nebo migrace do třetí země. Odchod je očekáván především od pracovních migrantů, kteří v hostiteské spoečnosti pobývají reativně krátce a trvaý pobyt dosud nezískai. Ochota ke zpětné či daší migraci však u nich rozhodně není samozřejmostí. V úvodních fázích migrace totiž může být motivace k návratu negativně ovivněna faktory souvisejícími s nákady spojenými s migrací (např. zaduženost vzniká v souvisosti s cestou, zprostředkováním migrace, víza) a s přetrvávající snahou o dosažení původního cíe (úspory, podpora rodiny v zemi původu, získání mezinárodní ochrany ad.). V terminoogii neokasické teorie migrace ze hovořit o přetrvávajících push faktorech i v situaci, kdy dochází k osabení pu faktorů, jako jsou dostupnost pracovních míst nebo dobré podnikateské příežitosti v cíové zemi migrace. Mezi osoby, které nezískay trvaý pobyt, navíc patří mnoho takových migrantů, kteří v zemi žijí již někoik et a jsou do české spoečnosti do značné míry integrovaní - v předcházejícím období zde mj. patii daně a účastnii se i zdravotního a sociáního pojištění. Ti pak často hedají způsob, jak v hostiteské spoečnosti setrvat a znovu se upatnit na jejím pracovním trhu. Příišnou pomoc z její strany však očekávat nemohou; nárok na sociání dávky i sužby, včetně sužeb zaměstnanosti, vzniká typicky právě až s nabytím trvaého pobytu (tj. v českých podmínkách nejčastěji po 5 etech nepřetržitého přechodného pobytu). Nejméně ochoty k vystěhování pak ze přirozeně očekávat od osob, které se v hostiteské spoečnosti usadiy a získay zde tr- FÓRUM sociání poitiky 1/2014 9

12 Recenzované stati, studie, úvahy a anaýzy vaý pobyt. S dékou pobytu totiž dochází k proměně životní perspektivy přistěhovaců - ti postupně vidí svoji budoucnost v nové zemi, zváště pokud v ní žijí se svými dětmi. Jakmie děti přistěhovaců začnou navštěvovat škou, osvojí si jazyk hostiteské spoečnosti a vytvoří si v ní sociání vazby, je pro rodiče návrat stáe obtížnější (Castes, Mier, 2003, v českém kontextu např. Rákoczyová, Trboa, 2009). V souadu s principem postupného nabývání práv pak mají tito migranti obvyke nejepší postavení z hediska pobytu i nároků v rámci sociáního systému. Přistěhovaci s trvaým pobytem se mohou registrovat jako uchazeči o zaměstnání a využívat sužeb zaměstnanosti. Anaýza Pořízkové (2010) ovšem naznačuje nízkou připravenost českých úřadů práce refektovat specifika nezaměstnanosti cizinců a jejich omezenou ochotu přistupovat k cizincům s trvaým pobytem jako k rizikové skupině na pracovním trhu. Ve vztahu k cizincům bya působnost úřadů práce v době jejího výzkumu, tedy v prvních etech ekonomické recese, zaměřena především na reguaci zahraniční zaměstnanosti (především usměrňování vstupu zahraničních pracovníků na trh práce). Naopak integrační funkce, tedy aktivity, které jsou zaměřeny na zvyšování zaměstnatenosti cizinců a jejich začeňování na trh práce, byy pouze reziduání (op. cit.). V násedujícím textu se zabýváme roí sužeb zaměstnanosti při začeňování cizinců na trh práce, a to prostřednictvím zkušeností samotných cizinců s těmito sužbami. Jakou roi sehrávají sužby zaměstnanosti při hedání zaměstnání pro nezaměstnané cizince? Jakým způsobem pracovníci úřadu práce k uchazečům z řad cizinců přistupují? Metoda Zkušenosti nezaměstnaných cizinců se sužbami zaměstnanosti poskytovanými úřadem práce jsme zkoumai formou případové studie cizinců ze třetích zemí, kteří v době konání výzkumu pobývai v Brně a nejbižším okoí a kteří současně měi v posedních pěti etech zkušenost s nezaměstnaností v ČR 5. Zaměřii jsme se přitom výhradně na probém nezaměstnanosti z pohedu dotčených cizinců a okání dimenzi jsme zvoii s cíem sjednotit, aespoň do určité míry, kontextuání vivy. Předkádaná zjištění jsou zaožena na anaýze poostrukturovaných rozhovorů s respondenty z uvedené cíové skupiny, jež proběhy v druhé poovině roku 2012 v Brně 6. Naším cíem byo porozumět houběji procesům hedání zaměstnání, probémům i formám pomoci, jež je cizincům dostupná, a dopnit tak kvantitativní zjištění o vývoji zahraniční zaměstnanosti a nezaměstnanosti v ČR. V obasti sužeb zaměstnanosti jsme pak usiovai také o dopnění poznatků studie Pořízkové (2010) o roi úřadů práce v procesu integrace cizinců, jež jsou zaoženy na rozhovorech s pracovníky úřadů práce. Kontakt s cizinci jsme navázai prostřednictvím dvou místně přísušných poboček úřadu práce a neziskových organizací, které v Brně poskytují sužby cizincům ze třetích zemí. Menší část respondentů jsme pak do výzkumu zařadii pomocí kombinace techniky sněhové koue, účeového výběru z již existujících databází respondentů předchozích výzkumů a přímého osovování cizinců na veřejných místech (vesměs v obchodech). Někoik respondentů pocházeo také z vastních sociáních kontaktů výzkumných pracovníků mezi cizinci. Výsedkem aktivit na tvorbě výzkumného vzorku by soubor 42 cizinců ze třetích zemí, kteří mají zkušenost s nezaměstnaností, z toho 18 mužů a 24 žen. Nejčastěji se jednao o občany Ukrajiny (9 osob) a Ruska (8). Jeden až dva respondenti pak pocházei z Afghánistánu, Angoy, Argentiny, Arménie, Běoruska, Bosny a Hercegoviny, Brazíie, Egypta, Chie, Iráku, Íránu, Jemenu, Kanady, Kazachstánu, Konga, Libye, Mexika, Modávie, Mongoska a Sýrie 7. Téměř poovina z nich měa ukončené vysokoškoské vzděání; naopak pouze šest cizinců z našeho výzkumného souboru dosáho nižšího než středoškoského vzděání. Průměrný věk respondentů se pohybova okoo 40 et, přičemž dvě třetiny z nich v ČR žiy v úpné rodině s dětmi. Rozhovory se zaměřovay na okonosti vstupu do nezaměstnanosti, dopady nezaměstnanosti na život respondenta a jeho rodiny, prožívání tohoto období a postupy upatňované při řešení vzniké situace. Součástí bya také identifikace zdrojů pomoci, které jsou dostupné cizincům v době nezaměstnanosti, a zkušenosti s jejich využitím. Cizinci na trhu práce v době ekonomické krize V České repubice předcházeo nástupu ekonomické krize konjunkturní období, které byo doprovázeno cekově zvýšenou poptávkou po práci a v našich podmínkách bezprecedentním nárůstem podíu zahraničních pracovníků na pracovní síe. Do země v tomto období proudiy desetitisíce osob ze zemí Evropské unie (obzváště pak ze Sovenska) a ještě početnější masy občanů třetích zemí. Tak tomu byo také ve městě Brně, kde se počet pobývajících cizinců zvýši během et z 12 na 20 tisíc a množství zahraničních pracovníků se ve stejném období téměř zdvojnásobio. V Brně-městě navíc nacházei práci také cizinci s pobytem v jiných obcích 8. Zatímco počet živnostníků zůstáva prakticky konstantní, významně přibyo zahraničních zaměstnanců pocházejících jak ze zemí EU, tak ze třetích zemí. Největší skupinu mezi zaměstnanci ze třetích zemí představovai Ukrajinci 9 ; dašími reativně početnými skupinami byi zaměstnanci z Mongoska, Modavska a Vietnamu. Pracovníci z těchto zdrojových zemí migrace byi v Brně najímáni zejména jako (pomocní) děníci ve stavebnictví a průmysu; pro Vietnamce byo typické působení v textiním průmysu a pro Mongoy navíc také v eektrotechnice. Naprostá většina bya zaměstnána na zákadě pracovního povoení 10, mnozí z nich jako agenturní pracovníci. A právě u těchto pracovníků byy dopady ekonomického pokesu nejvýraznější. Zatímco zaměstnanost cizinců ze zemí EU zůstaa prakticky nedotčena, stavy zaměstnanců ze třetích zemí v etech vemi ryche kesay. Ubývao přitom především těch pracovníků, kteří byi zaměstnáni na zákadě pracovního povoení a jejichž zaměstnanost tedy moh stát nejsnáze reguovat. V Brně k redukci ve vydávání povoení k zaměstnání přistoupii s určitým zpožděním: zatímco v průběhu et 2009 a 2010 došo ke snížení počtu patných povoení k zaměstnání cizinců v ČR o 62 %, ve městě Brně to byo pouze o 17 % (Úřad práce Brno-město, 2011). O to výraznější pokes pak násedova v roce 2011, v jehož průběhu se počet osob zaměstnaných v Brně na zákadě pracovního povoení sníži na pouhou jednu sedminu počátečního stavu (tedy o 85 %), a to právě v důsedku reguace ze strany úřadu práce (Úřad práce Brnoměsto, 2012). Razantním omezením zaměstnávání na zákadě povoení k zaměstnání došo ke značné změně ve struktuře zahraniční zaměstnanosti v Brně: podí cizinců ze třetích zemí se sníži z téměř pooviny na pouhou pětinu zahraničních zaměstnanců. Ke konci roku 2011 tak téměř 80 % zahraničních zaměstnanců pocházeo ze zemí EU, zejména pak ze Sovenska. Propouštění pracovníků zaměstnaných na zákadě pracovního povoení a de facto pozastavení vydávání a produžování povoení k zaměstnání znamená, že se tisíce cizinců ze třetích zemí musey vyrovnávat nejen se ztrátou zaměstnání, ae byy také postaveny před nutnost řešit otázku dašího (egáního) setrvání v zemi. Povoení k pobytu je totiž u těchto osob podmíněno právě povoením k zaměstnání, jež je vázáno na výkon konkrétního pracovního místa. V případě propouštění z důvodu nadbytečnosti je sice, při spnění určitých podmínek, cizincům poskytnuta šedesátidenní ochranná hůta, v jejímž průběhu je zachován egání pobytový status, nástup do nového zaměstnání je však opět podmíněn vydáním nového pracovního povoení. Získat práci je tak pro propuštěné cizince, u nichž se vyžaduje povoení k zaměstnání, obtížné hned ze dvou důvodů: jednak s ohedem na situaci na pracovním trhu a jednak v důsedku restrikcí ze strany státu. Jednou z nemnoha možností zachování egáního pobytového statusu je pro cizince v této situaci změna účeu pobytu na podnikání, tedy typicky zaožení živnosti, jež zákon umožňuje po dvou etech douhodobého pobytu na území. Této možnosti také řada cizinců skutečně využia: v období et se počet cizinců v postavení OSVČ v ČR zvýši o 20 % a v Brně dokonce téměř o 70 %. Data tedy naznačují, že zřízení živnostenského istu představuje jednu z reakcí cizinců na zhoršené podmínky na trhu práce. Otázkou, jíž se níže rovněž věnujeme, je, zda se v jejich případě jedná o strategii 10 FÓRUM sociání poitiky 1/2014

13 Recenzované stati, studie, úvahy a anaýzy upatnění na pracovním trhu či primárně o strategii zachování egáního pobytu v České repubice. Ztráta pracovního místa však v průběhu et ekonomické krize postiha také ty zaměstnance ze třetích zemí, u nichž se pracovní povoení nevyžaduje. Jedná se o osoby s trvaým pobytem, azyem či dopňkovou ochranou, dáe o osoby s douhodobým pobytem za účeem součení rodiny a také o studenty a absoventy akreditovaných středních a vysokých ško v ČR. Mimo režim pracovních povoení jsou také ti cizinci ze třetích zemí, kteří jsou rodinnými přísušníky občanů EU. Možnost registrovat se jako uchazeč o zaměstnání na úřadu práce mají však pouze ti občané třetích zemí, jimž by v ČR uděen trvaý pobyt, azy či dopňková ochrana. Probémy cizinců ze třetích zemí se tak jen zčásti promítají do rostoucí registrované nezaměstnanosti. K nejvýraznějšímu nárůstu počtu nezaměstnaných cizinců došo v ČR v průběhu roku 2009, tedy stejně jako u domácích pracovníků hned na počátku ekonomické recese. K nárůstu nezaměstnanosti došo také v Brně, kde se počet cizinců registrovaných jako uchazeči o zaměstnání na úřadech práce Brno-město a Brno-venkov v průběhu et ztrojnásobi. Zatímco cekový počet nezaměstnaných se v Brně, podobně jako v ceé ČR, zvýši skokově v roce 2009, nezaměstnanost cizinců se zde zvyšovaa spíše rovnoměrně. Ke konci roku 2011 se jednao o 2596 osob, z nichž téměř poovinu (47 %) představovai občané třetích zemí. Graf č. 1: Cizinci ze třetích zemí v postavení zaměstnanců Zdroj dat: ČSÚ Graf č. 2: Cizinci s živnostenským istem v ČR Úřad práce a sužby zaměstnanosti Pro většinu našich respondentů představovao období nezaměstnanosti nepříznivou a frustrující fázi jejich života, která je mj. spojena s pocity vastního sehání a neúměrné závisosti na pomoci okoí (zejména rodiny, ae také státu, resp. sociáních dávkách). Charakteristický pro ně však by aktivní a samostatný přístup k hedání nového pracovního místa, přičemž vesměs spoéhai na své vastní síy a na pomoc nejbižších příbuzných. Využití daších zdrojů pomoci byo individuání a navíc se také proměňovao jednak v průběhu pobytu (v případě opakované zkušenosti s nezaměstnaností) a jednak v průběhu nezaměstnanosti (s dékou nezaměstnanosti). Do hedání se totiž promítay změny v dostupných nástrojích (vývoj informačních a komunikačních technoogií, proměny sociáního kapitáu cizince nebo změny nastavení poitiky zaměstnanosti) a individuání zkušenosti s různými nástroji. Aktuáně představuje nejčastější formu samostatné hedání zaměstnání prostřednictvím internetu, zejména pak s využitím portáů speciaizovaných na zprostředkování práce. Registrace na úřadu práce není v případě cizinců ze třetích zemí vždy s nezaměstnaností spojena. Někteří ze zákona tuto možnost vůbec nemají (s ohedem na jejich pobytový status). Setkai jsme se však také Zdroj dat: ČSÚ Graf č. 3: Cizinci registrovaní jako uchazeči o zaměstnání v ČR Zdroj dat: Vavrečková, Baštýř (2012) FÓRUM sociání poitiky 1/

14 Recenzované stati, studie, úvahy a anaýzy s tím, že se naši respondenti sami rozhodi na úřadu práce neregistrovat. Důvody odmítání či odkádání registrace přitom byy různé, včetně studu, spoéhání na vastní síy, víry v brzký nástup do přisíbeného zaměstnání a nedostatku informací o této možnosti. U osob, které nemají trvaý pobyt - a nemají tedy přístup ke sužbám zaměstnanosti - se projevia strategie nejprve egaizovat pobyt pomocí zřízení živnostenského istu 11. Zahájení podnikání u nich pak měo výhradně formání charakter a nepředstavovao způsob řešení probému s upatněním na pracovním trhu (reáně totiž živnost vůbec neprovozovai) 12. V podstatě se jednao o tzv. skryté nezaměstnané, kteří po získání trvaého pobytu živnost ukončii, případně pozastavii, a registrovai se na úřadu práce jako uchazeči o zaměstnání. Přestože někteří idé registraci na úřadu práce oddaovai nebo v některých případech zcea zavrhi, obecně je spoupráce s úřadem práce standardní součástí života nezaměstnaného cizince s trvaým pobytem v ČR. Zprostředkování zaměstnání Ačkoiv zprostředkování zaměstnání představuje jádro činnosti úřadu práce v obasti zaměstnanosti, naši respondenti od něj výraznější pomoc při hedání zaměstnání očekávai jen vemi zřídka, a to pouze v počátečních fázích své registrace. S přibývajícími zkušenostmi s fungováním úřadu práce pak na získání pracovního upatnění jeho prostřednictvím zcea rezignovai. Převádající přesvědčení o neúčinnosti pomoci ze strany úřadu práce pak podpořia některá opatření sociání reformy, jež vstoupia v patnost na počátku roku 2012 a jejíž součástí byo mj. zrušení egisativní povinnosti zaměstnavateů hásit úřadu práce voná pracovní místa. Tuto okonost vnímají cizinci, spoečně s neutěšenou situací na pracovním trhu jako zásadní překážku pro výkon zprostředkovateské činnosti. Naši respondenti pak vypovídai o určité bezmocnosti zprostředkovateek, které - pode jejich názoru - k monitoringu voných pracovních míst využívají informačních zdrojů, jež jsou veřejně dostupné (internetové portáy) a cekově nemají co nabídnout. Jako takhe, úřad práce dneska, ne že neschopná nebo nechce, prostě nemá ty podmínky, co by měa dejme tomu před dvěma, třemi ety jako, to te ka nemá. Nemají vám co nabídnout. Prostě přijdete tam, zapíšou, že v ten čas ten čověk přiše, podívá se v počítači, jesti něco nového je. Prostě nabídne: jesti chcete prostě, prosím, je te tam, zkuste to zařídit, jesti vás vezmou. Víc děat dneska nemůže, já to beru takhe [...] ty hoky jsou prostě perfektní, jak zacházejí s idmi. A nejenom se mnou, protože já tam sedím a vede vidím jako ten daší uchazeč, ae jednají stejně. Akorát úřad práce dneska nemá co nabídnout, to je právě ten probém. (muž, 57 et, vyučen, Arménie, 17 et v ČR) V souvisosti se změnami ve fungování úřadu práce po dokonce někoik respondentů vyjádřio (myné) přesvědčení, že úřad práce nově ani nemá povinnost zprostředkovávat zaměstnání. Ve skutečnosti však nejsou dopady zrušení ohašovací povinnosti na efektivitu fungování sužeb zaměstnanosti jednoznačné. Zprostředkovateky totiž sice dříve měy více možností doporučit nezaměstnanému voné pracovní místo, řada pracovních nabídek však bya hášena jen formáně. Jak ukazují i zkušenosti jedné z respondentek, zaměstnavate často mě na uvoněné pracovní místo dopředu vytipovaného pracovníka a jeho ohášení byo pouze formaitou. Za takových okoností pak zprostředkování znamenao pouze zvýšené nákady uchazeče o zaměstnání, zaměstnavatee a v souhrnu také úřadu práce. Zatímco výše uvedený respondent z Arménie hodnoti přístup zprostředkovateek ke kientům vemi pozitivně, někoik daších cizinců, s nimiž jsme vedi rozhovory, se v minuosti setkao s neochotou či dokonce s odmítnutím pomoci při hedání zaměstnání. Odmítnutí přitom zprostředkovateky odůvodňovay např. neznaostí českého jazyka u cizince, nedostatkem času nebo tvrzením, že úřady práce nejprve hedají práci domácím uchazečům 13. Opakované výroky některých pracovníků úřadů práce, že nemají práci ani pro Čechy a že v první řadě hedají zaměstnání Čechům, v respondentech navíc utvrzovay přesvědčení o všeobecné - a státními úřady podporované - diskriminaci cizinců na pracovním trhu. Průběh jednání se zprostředkovatekou íčii respondenti typicky jako formání záežitost bez jakéhokoiv efektu: T: Zkuste mi ještě jakoby vemi stručně popsat, jak s Vámi jednai na tom úřadě práce tenkrát, v těch dvou obdobích nezaměstnanosti. R: Jako dobře, jako normáně jsem chodi tam. Chodi jsem tam, oni mi vždycky dai jedinou otázku, jesti je něco nového. Ne, já vím, ae Vy jste cizinec Tak byo všechno a pak zase mně dávai nějaký datum, abych přiše. T: Jak Vám pomohi? R: Jako vůbec nic. Jako nic mně jako Nebyo tak, že když ona mě viděa, že se chci něco učit, nebo že mám zájem, abychom uděai nějaký kurzy nebo něco - tam bývají kurzy a tak zadarmo, ae bohuže, že nic. Jenom mi řekne, že jesti něco novýho, já že nic. Tak podepíšu a řekne mi, že přij te, příkad, já nevím, dvacátýho září. To je všechno. (muž, 24 et, VŠ, Afghánistán, v ČR 4 roky) Návštěvy na úřadech práce navíc mají jen vemi nízkou frekvenci (aktuáně jedna návštěva během 2 až 3 měsíců) a jimi doporučených voných míst je minimum. Např. vysokoškosky vzděanému respondentovi z Kazachstánu bya během 1,5 roku doporučena pouze tři voná pracovní místa a středoškoákovi z Libye v průběhu dvou et registrace asi šest nebo sedm míst. Jako zváště významný probém se pak respondentům jevia kvaita nabízených pracovních pozic. Jen zřídka se totiž jednao o místa, jež by odpovídaa jejich kvaifikaci. Naopak: cizinci bývají posíáni ucházet se o práce nekvaifikované, fyzicky náročné, nízko pacené a cekově marginání. Místa nabízená úřadem práce respondenti někdy vnímai až jako stigmatizující (ukízení), případně zdravotně nevyhovující (práce ve výškách, v zimě venku apod.), cekově nevýhodná a neatraktivní. Vzhedem k vysokému počtu nezaměstnaných připadajících na zprostředkovatee, a tedy i omezené možnosti individuání práce s kientem, jsou také omezené možnosti vhodného výběru pracovní nabídky, která by odpovídaa potenciáu a také aktuáním potřebám uchazeče o zaměstnání (matching). Takové sehání se může projevit nejen nabízením nevhodných pracovních míst (jako např. výkopové práce pro uchazeče po dvou operacích), ae také zcea opačným přístupem. Jako příkad může posoužit zkušenost respondentky z Ukrajiny, jíž zprostředkovateka nenabída v průběhu 9 měsíců žádné pracovní místo. Údajně jediné voné místo vyhodnotia jako příiš neatraktivní a uchazečce je doporučia na schůzce až poté, co ji (zřejmě poměrně emotivně) upozornia na svoji zoufaou situaci a poprosia o pomoc. Od násedujícího měsíce totiž neměa nárok na podporu v nezaměstnanosti, rozváděa se a její finanční závisost na manžeovi bya předmětem vemi častých hádek. R: Já jsem jenom jednou zeptaa, jesti můžou oni mně něco [najít]. Oni řeki ne, musíte hedat to sami, máte internet před sebou. To pak začína každý den s tím, že jsem hedaa tu práci. T: Jak teda došo k tomu, že vám potom nabídi tu práci? R: Prostě já přiša, to byo posední den. Od toho dne už jsem nemoha brát žádnou podporu. Já už bya taková rozčíená a řeka, že já nemůžu najít sama práci, můžete mně něco pomoct? Ae tak se podívaa: ae já nic nemám pro vás, no mám tu jedno, ae to je taková práce, že nikdo tam nechce jít, tam nepůjdete. No a já, že tam možná půjdu, aspoň se podívám. Tak mi daa to a já ša s tím, že možná i nepůjdu tam, protože to byo strašně daeko, pro mě to byo někde v ese, posední zastávka [...] v takovém kopci, takže já podívaa na tu mapu, mysím bože, to je v ese, to je někde, straší tam. (žena, 55 et, VŠ, Ukrajina, 20 et v ČR) Respondentka pak na toto pro ni skutečně ne příiš atraktivní místo pomocnice v kuchyni v odehé restauraci nastoupia a pracovaa tam více než dva roky. Omezené možnosti úřadů práce při zprostředkování zaměstnání vystupovay do popředí zejména ve srovnání s činností dvou neziskových organizací, jež v Brně poskytují svým kientům také zprostředkovateskou činnost. Pracovníci těchto organizací vykonávají monitoring voných pracovních míst, posuzují jejich vhodnost pro jednotivé kien- 12 FÓRUM sociání poitiky 1/2014

15 Recenzované stati, studie, úvahy a anaýzy ty (které obvyke poměrně dobře znají) a návazně jim poskytují např. seznamy vhodných nabídek práce. Významné přitom je, že jsou při hedání proaktivní a pokud identifikují vhodnou příežitost, kienta přímo kontaktují např. teefonicky nebo maiem 14. Je patrné, že úřad práce zdůrazňuje, podobně jako sami respondenti, iniciativu především na straně uchazečů o zaměstnání. Tu podporuje mj. bezkontaktními formami zprostředkovateské činnosti, napříkad prostřednictvím internetu, který je pro cizince - jak již byo uvedeno - nejvýznamnějším nástrojem hedání zaměstnání. Rozhovory ukazují, že uchazeči využívají portáu úřadu práce k monitoringu pracovních příežitostí; v jednom případě navíc respondentka z Modavska využia možnosti vožit na webové stránky úřadu práce vastní životopis. Obdobou internetových sužeb jsou již tradiční informace o voných pracovních místech na nástěnkách úřadu práce. Ty jsou pro určitou část nezaměstnaných, v našem případě zejména starších respondentů, stáe vemi ceněnou pomůckou. Úřad práce se také snaží uchazeče k hedání práce aktivně pobízet. Pro zvýšení incentiv pak využívá různých nástrojů, z nichž některé jsou spojeny s hrozbou sankce. Jedno z brněnských kontaktních pracoviš úřadu práce napříkad vykonává kontrou úsií nezaměstnaných při hedání zaměstnání: na každou schůzku mají přinést seznam zaměstnání, o která se aktivně ucházei, a to nejen pokud jde o voná místa doporučená úřadem, ae i místa samostatně vyhedaná nezaměstnaným. Ačkoiv se jedná o nástroj, který ze snadno ošidit, je jednou z méně direktivních forem, jak stimuovat hedačské úsií nezaměstnaných. Vzhedem k tomu, že většina našich respondentů bya při hedání práce vemi aktivní i bez daších pobídek, představova pro ně takový výkaz možnost zprostředkovatekám ukázat, že skutečně vyvíjejí vekou snahu a že probém není primárně na jejich straně. Jiný nástroj, jenž může zahrnovat aktivační prvky, představují individuání akční pány (IAP), které úřady práce ze zákona sepisují s každým nezaměstnaným po 5 měsících evidence. Ve skutečnosti však IAP příiš incentivně nepůsobí - cizinci je prakticky nezmiňovai a pokud ano, pak pouze jako formaitu. Ve dvou případech, kdy se zprostředkovatekám úsií cizinců jevio jako nedostatečné (prakticky nehedai práci), byi respondenti upozorněni na možnost zpřísnění jejich přístupu. Respondenti pak vyjadřovai obavu, že budou muset vykonávat veřejné práce (veřejnou sužbu 15 ) v podobě zametání uic či se pravideně hásit na kontaktním místě. Nikdo z nich se však neobáva toho, že by moh být z registru úřadu práce sankčně vyřazen. Statistiky přitom ukazují, že úřad práce k tomuto opatření skutečně nezřídka přistupuje: v roce 2010 byo v ČR sankčně vyřazeno 1023 cizinců ze třetích zemí, tedy přibižně každý devátý (Vyhída, 2013). Programy aktivní poitiky zaměstnanosti Zatímco naši respondenti neočekávai od úřadu práce přímé zprostředkování zaměstnání, mnozí vkádai naděje do pomoci v podobě účasti na některém programu aktivní poitiky zaměstnanosti (APZ). Největší zájem měi o účast v rekvaifikačních kursech a část respondentů se také zajímaa o možnosti podpory zahájení samostatné výděečné činnosti, tj. o program spoečensky účených pracovních míst. Nezaměstnaným cizincům jsou přitom programy APZ v České repubice ještě o něco méně dostupné než nezaměstnaným z řad domácí popuace. Jak na datech OKpráce ukazuje Vyhída (2013), některým z programů APZ v roce 2010 prošo 11,2 % všech nezaměstnaných. Mezi cizinci ze zemí EU se však jednao pouze o 7,5 % a mezi cizinci ze třetích zemí o 8,5 % 16. Všeobecně nejvíce využívaným nástrojem APZ jsou v ČR rekvaifikace, u cizinců ze třetích zemí pak je důraz na rekvaifikační programy ještě výraznější 17. V Brně představovay rekvaifikace v daném roce dokonce téměř dvě třetiny všech programů APZ (bíže viz Vyhída, 2013). Obecně se mezi našimi respondenty, kteří byi registrovaní jako uchazeči o zaměstnání, projevovay tři různé přístupy ve vztahu k APZ: a) Nejpočetnější skupinu tvořii nezaměstnaní, kteří se o různých programech APZ dozvídai spíše náhodně od známých či z internetu a kteří se násedně na možnou účast v nich dotazovai svých zprostředkovateek. O účast měi zájem, ae pokud jim bya z nějakého důvodu (dočasně) odepřena, se situací se smířii a respektovai přístup úřadu práce. Těmto respondentům pak bya v řadě případů poskytnuta rekvaifikace, ae až po někoika měsících od vyjádření zájmu. b) Vemi aktivní přístup zahrnující snahu využít nástrojů APZ v maximání možné míře se projevi u některých nezaměstnaných žen ze zemí bývaého Sovětského svazu. Také ony primárně čerpay informace ze zdrojů mimo úřad práce, zejména pak ze zkušeností přáte v podobné situaci. Tyto respondentky byy schopné si, i přes občas nevstřícný přístup zprostředkovateky, nárok na účast v některém z programů APZ zajistit. Jedna z nich tak např. absovovaa v krátké době dva rekvaifikační programy, daší - jíž bya zamítnuta žádost o rekvaifikaci - nakonec nastoupia na nově zřízené spoečensky účené pracovní místo (viz níže). c) Maá část respondentů o programech APZ neměa vůbec povědomí. Jednao se zejména o osoby s omezeným přístupem k neformáním informacím, případně s krátkou dobou v evidenci. Rekvaifikace Cizinci, s nimiž jsme vedi rozhovory, vykazovai značnou ochotu k funkční fexibiitě. Ta se mimo jiné projevovaa vemi častým zájmem o zvyšování a rozšiřování vastní kvaifikace. Reaizaci této strategie pak jsou ochotní obětovat, de možností, vastní finanční prostředky 18, čas i nemaé úsií. Rekvaifikaci poskytnutou úřadem práce v rámci aktivní poitiky zaměstnanosti absovovaa asi pětina respondentů (8 osob) a někoik daších uváděo, že se rekvaifikačních kursů zúčastnii jejich partneři (rovněž cizinci). Jejich zkušenosti, ae také zkušenosti daších respondentů, svědčí o nízké cíenosti programu na cizince. Ukázao se napříkad, že je zprostředkovateky o této možnosti neinformují; výjimkou jsou pouze některé kursy financované prostřednictvím evropských strukturáních fondů, u kterých úřad práce pravděpodobně hraje roi partnera a podíí se na náboru participantů (např. kurs práce s počítačem). Respondenti, kteří se některého z rekvaifikačních kursů zúčastnii, měi informace o takové možnosti zpravida od známých nebo z internetu a zařazení do programu od úřadu aktivně vyžadovai. Z rozhovorů tak zcea jasně vypývá, že předpokadem zařazení do rekvaifikačního programu je informovanost, zájem a aktivní přístup nezaměstnaného cizince. Poskytnutí rekvaifikace však rozhodně není samozřejmostí ani v případě, že o něj cizinec projeví zájem. Jedním z kíčových kritérií používaných v ČR úřadem práce pro výběr účastníků rekvaifikací je déka nezaměstnanosti přesahující pět měsíců (Horáková, 2013), což se projevio také ve zkušenostech našich respondentů. Vzhedem k tomu, že naši respondenti měi o rekvaifikaci veký zájem a byi značně motivovaní aktivně situaci řešit záhy po zařazení do evidence, stávao se, že musei na poskytnutí rekvaifikačního kursu čekat i někoik měsíců. Takový přístup úřadu práce je spojen s rizikem tzv. efektu uzamčení (ocking-in), jenž spočívá v pokesu či úpném pozastavení hedání zaměstnání v období před nástupem do kursu a v jeho průběhu. V případě našich respondentů se ovšem tento efekt neprojevi - práci nepřestávai hedat ani v tomto období. Žena z Ukrajiny, které by kurs poskytnut po někoika měsících od zažádání, toto období popisuje násedujícím způsobem: T: A těch prvních pár měsíců [nezaměstnanosti], co jste čekaa na ten kurs, tak vám nabízei nějakou práci? Hedaa jste něco, nebo jste jenom čekaa? R: Všudy chodia, hedaa. T: Hedaa jste i tak? R: No, tady chodia a říkám: Bože můj! Jsem smutná bya veice, brečea. Říkám: Bože můj, co mám děat? Bože můj, dej mi práce, říkám. T: Chtěa jste radši do práce než do škoy? R: Tak radši no. Ae te říkám, že pokud hedáte práci, tak musíte mít [ ] na všechno musíte mít nějaký kurs. T: Jo, jo. R: Tím pádem se i íp práce shání, jo, že vidí, že jste cizinka a tady jste to zváda, že vám to jde, nebo tak nějak. (žena, 46 et, SŠ, Ukrajina; doba pobytu v ČR nezjištěna) FÓRUM sociání poitiky 1/

16 Recenzované stati, studie, úvahy a anaýzy Kromě cíenosti na douhodobě nezaměstnané je někdy poskytnutí programu APZ cíeno na skupiny s kumuací znevýhodnění na pracovním trhu. Zdá se ovšem, že mezi zvažované handicapy patří charakteristiky považované za všeobecně znevýhodňující (péče o maé děti, vyšší věk) 19, nikoiv však zahraniční původ. Napříkad osmatřicetietá respondentka z Běoruska bya informována, že rekvaifikační kursy úřad poskytuje douhodobě nezaměstnaným ženám v předdůchodovém věku. Výpovědi respondentů tak potvrzují zjištění Pořízkové (2010) z výzkumu roe úřadů práce v ČR v procesu sociání integrace cizinců, v němž vedoucí pracovníci útvarů zprostředkování vybraných úřadů práce uváděi, že cizincům v evidenci je věnována zvýšená pozornost většinou až ve chvíi, kdy spadají do některé z kategorií osob, kterým by měa být ze zákona o zaměstnanosti věnována zvýšená péče při zprostředkování zaměstnání 20. Zákon přitom v době reaizace uvedeného výzkumu zařazova mezi ty, jimž by měa být zvýšená pozornost věnována, mj. osoby ze sociokuturně znevýhodněného prostředí; také v současné době par. 33 zákona o zaměstnanosti (435/2004 Sb.) umožňuje cizince do této kategorie zařadit na zákadě jiných vážných důvodů. Pode Pořízkové (2010) však pracovníci úřadu práce takovou možnost nepřipouštějí a spíše zdůrazňují, že neděají rozdíy mezi uchazeči z řad domácí popuace a uchazeči cizí státní přísušnosti. Část respondentů se setkaa se zamítnutím žádosti o poskytnutí rekvaifikačního kursu. Jednao se o situace, kdy respondent nespada do cíové skupiny programu nebo např. projevi zájem o takový typ kursu, který není v rámci APZ poskytován (typicky jazykové kursy). Kromě toho byy jejich žádosti zamítnuty/odoženy také z důvodů organizačních - napříkad proto, že požadovaný kurs neby právě dostupný, nebo kvůi nedostatku financí. Jako významná bariéra se pak projevia podmíněnost poskytnutí kursu přísibem zaměstnání, jenž je vyžadován zejména v případě kursů zaměřených na získání specifické kvaifikace (např. u svářečů). Obdobným požadavkem je závazek zahájení podnikání po absovování kursu - toho se naopak někdy respondenti obávají (viz níže) a od rekvaifikace je odradí. Na druhou stranu však byy dvěma respondentkám poskytnuty rekvaifikace opakovaně. Zatímco v prvním případě se patrně jednao o moduově nastavený rekvaifikační program reaizovaný s podporou ESF, v daším případě byo zařazení do druhé rekvaifikace výsedkem úspěšné strategie uchazečky o zaměstnání při jednání na úřadu práce. Z hediska charakteru převažovay mezi poskytnutými rekvaifikacemi specifické programy zaměřené na konkrétní profesi. Ženám byy nejčastěji poskytnuty kursy v obasti osobních sužeb, typicky péče o pe (kosmetika) a péče o těo (masérské kursy, manikúra, pedikúra), případně v obasti obchodu (rekvaifikace na prodavačky). Zaměření kursů do značné míry odpovídao preferencím žen a jejich osobním zájmům. U mužů pak výběr kursu častěji zohedňova situaci na pracovním trhu a směřova k profesím poptávaným zaměstnavatei, jako je např. svářeč nebo řidič nákadních vozide. Specifickou kategorii v tomto ohedu tvořii zájemci o rekvaifikaci v oboru, pro který již mají kvaifikaci ze země původu. U těchto osob měa rekvaifikace směřovat k přizpůsobení znaostí místním specifikům a měa představovat cestu k upatnění původní profese na trhu práce v ČR; typicky se jednao o kursy účetnictví či administrativní činnosti. Pokud jde o nespecifické rekvaifikace, v někoika případech byy poskytnuty kursy práce na počítači. Otázkou je, nakoik jsou rekvaifikace skutečně účinnou strategií. Zatímco u absoventů kursů práce na PC i v případě výše citované ženy z Ukrajiny by patrný efekt rekvaifikace na posíení sebedůvěry, která je při hedání jistě také významná, obecně respondentům absovování rekvaifikací k získání zaměstnání nepomoho. Někteří z absoventů kursů vnímai jako imitující jejich nastavení z hediska nedostatečného rozsahu 21 a někdy i z daších důvodů. Napříkad respondent z Arménie, který absovova svářečský kurs, by zaměstnavatei odmítán s tím, že kurs nezahrnova požadovanou státní zkoušku. Pochyby o efektivnosti rekvaifikačních kursů v respondentce z Ruska utvrdia také zprostředkovateka: Když úpně doe oni mají vyvěšené všecky ty pracovní místa, ae prostě každý pracovní místo chce nějaký potvrzení, třeba bu výuční ist, nebo prostě nějakou praxi, což já vůbec nemám. Já jsem zkoušea přes úřad práce zeptat se prostě, když půjdu na ty rekvaifikační kursy, tak jak to bude vypadat, prostě jesti mě vezmou do práce. Ona [zprostředkovateka] říkaa, že prostě můžete tam chodit, to je rekvaifikační kurs, ae prostě tam nebudete žádný papír k tomu, že jste vyučená nebo něco, protože to je taková krátká doba, jo, to je prostě pro mě. Prostě kdybych náhodou něco naša, jo, abych o tom něco věděa. To je tak, že prostě nemáte žádný papír, žádný potvrzení. (žena, 32 et, bez vzděání, Rusko; doba pobytu v ČR nezjištěna, ae více než 9 et) Na určitou nespokojenost pracovníků úřadu práce s charakterem a kvaitou rekvaifikačních programů, zejména jejich krátkodobostí a nízkým kreditem u zaměstnavateů, poukazuje také výzkum Horákové (2013). Ten však současně ukazuje, že s deším časovým odstupem se absoventům rekvaifikací daří opouštět řady nezaměstnaných výrazně častěji než těm, kteří se rekvaifikačního programu nezúčastnii 22. Zváště výrazný je pak přínos rekvaifikací pro rizikové skupiny nezaměstnaných. Je tedy možné očekávat, že dopad rekvaifikací na zaměstnanost se u našich respondentů pně projeví až po deší době. Spoečensky účená pracovní místa Část našich respondentů spatřovaa řešení svého probému na trhu práce ve zřízení živnosti. Jejich možnosti reáně zahájit podnikání se do značné míry odvíjey od potřeby vstupního kapitáu, jímž ovšem v době nezaměstnanosti nedisponovai. Jako významný faktor se přitom jeví siná obava vzít na sebe riziko a zadužit se. Někteří proto probém s nedostatkem financí řešii tím, že si pro podnikání zvoii obor bez větších nároků na vstupní kapitá (např. výuka cizího jazyka), zahájení podnikání odožii nebo se, v případě registrovaných nezaměstnaných, zajímai o možnou pomoc od úřadu práce. Daším z nástrojů APZ, o nějž naši respondenti projevovai v době nezaměstnanosti zájem, proto bya podpora zahájení samostatné výděečné činnosti, kterou může úřad práce poskytnout v rámci programu spoečensky účených pracovních míst (SÚPM) 23. Zájem o tuto formu pomoci by u nich typicky spojen se skutečností, že po určité době nezaměstnanosti zcea ztratii naději v naezení reguérního zaměstnání a ve zřízení živnosti (tedy v sebezaměstnání) spatřovai prakticky jedinou příežitost k opětovnému začenění na pracovní trh. Zájemci o podporu ze strany úřadu práce měi, na rozdí od některých daších skupin cizinců s odišnými motivy pro zřízení živnostenského istu 24, skutečný zájem zahájit a také provozovat samostatné podnikání. Ačkoiv prvotní iniciativa musí, podobně jako v případě rekvaifikací, vycházet od nezaměstnaného, podrobnější informace o tomto nástroji někteří respondenti získai přímo od pracovnic úřadu práce. Postup úřadu popisuje žena z Ukrajiny, která po devíti měsících intenzivního hedání zaměstnání zvažovaa možnost prodávat vastní rukoděné výrobky: T: Moha byste mně stručně ještě popsat tu pomoc toho úřadu práce v tomto období, když jste te nezaměstnaná? R: No žádná pomoc, ne, neřeknu že žádná - žádná pomoc od té paní, která tam sedí [zprostředkovateky]. A když já jsem přiša a zeptaa jsem se jí, tak že mi nemůže nic nabídnout. A já co by byo, kdybych já nějaké podnikání sama rozjea. A ona mi hned daa ten papír a posaa mě na poradnu, protože ona mi řeka, že mi nemůže věnovat hodně času a ta paní na paní na tom pracuje, tak poj te. [ ] Tam na úřadu práce je poradna. Tam jsem ša za paní [jméno] a vysvětia, co bych chtěa děat. Teoreticky moho by to být. Prostě já potřebovaa znát: Češi o to mají zájem, nebo ne? Protože v této době máte všechno, mají v každém obchodě, co by chtěi, a mají zájem děat rukama. Ona se podívaa, ukázaa jsem jí fotky na své výrobky a ona řeka, jo, tak to by byo jakoby sociání nějaký podnik. Tak můžete ještě získat nějakou podporu, teoreticky, a posaa mě za druhou paní, která se stará o podpory. No ta mi daa takový formuář, který musím vypnit, kdybych chtěa tu podporu. To je všechno. T: A vypníte formuář? R: No, když skončím ten podnikateský pán, havně tam napsat ten podnikateský záměr a tam napsat, kdy by to byo, tak nad tím pracuji. (žena, 55 et, VŠ, Ukrajina, v ČR 6 et) 14 FÓRUM sociání poitiky 1/2014

17 Recenzované stati, studie, úvahy a anaýzy V případě této respondentky byo zřejmě významné, že bya nezaměstnaná douhodobě a navíc i vzhedem k svému vyššímu věku patřia mezi skupiny, jež úřad práce identifikuje jako znevýhodněné na trhu práce. Výpově daší zájemkyně o podporu zahájení samostatné výděečné činnosti naznačuje, že tento program je cíen právě na skupiny s kumuací handicapů; pracovnice úřadu práce ji totiž informovaa, že podporu přiděují přednostně matkám dětí do 5 et, matkám s postiženými dětmi a matkám-samoživitekám. Jak je zřejmé i z výše uvedeného úryvku, žádost o příspěvek musí být provázena zpracovaným podnikateskými pánem. Zpracování takového pánu ovšem byo pro respondenty, kteří nemají s podnikáním žádné zkušenosti, poměrně obtížné. Jedna z respondentek, matka po mateřské dovoené, považuje kvaitu předoženého podnikateského pánu, který zpracovávaa sama s manžeem, za důvod nepřiděení příspěvku. Právě v této obasti se projevi značný potenciá neziskových organizací. V jedné z nich totiž nabízei program, v jehož rámci participantům z řad cizinců ze třetích zemí poskytovai praktické informace o zřízení živnostenského istu a souvisejících povinnostech, diskutovai s nimi zaměření podnikání a pomáhai s vypracováním podnikateského pánu. Účast v tomto programu veda starší z obou ukrajinských uchazeček k vážným úvahám o zaožení živnosti a podnikateský záměr, jenž bude k žádosti přikádat, zpracovává za podpory pracovnic této neziskové organizace. Mezi našimi respondenty však neby nikdo, jemuž by by příspěvek na zahájení samostatné výděečné činnosti skutečně poskytnut. V některých případech si respondenti o příspěvek nakonec nezažádai, jedna respondentka v době rozhovoru zpracovávaa podnikateský pán a jedné bya žádost zamítnuta (viz výše). Zcea výjimečně by v jednom případě poskytnut zaměstnavatei příspěvek na zřízení spoečensky účeného pracovního místa, jež obsadi nezaměstnanou ženou z Běoruska. Tato respondentka možnost přiděení příspěvku, o němž informovaa potenciáního zaměstnavatee, vnímaa jako daší z kvait, jež mu může nabídnout. Vastně nebyo mně nabízeno nic, já jsem bya pouze evidovaná, musea jsem pode určitého datumu přijít, já nevím co, prostě na mě se podívai a tím to skončio, zeptai se mě: Máte práce, nemáte, to je všechno. Žádné rekvaifikační kursy, nic nebyo nabídnuto, nic. Všechno, co jsem zjistia, že prostě od jedné známé jsem zjistia, že mě můžou zaměstnat jako cizinku a že ještě ten zaměstnavate dostane za mě nějakou odměnu po dobu pů roku nebo tři měsíce, pode zkušeností, že můžou dostávat za mě peníze, a že to vastně může být pro někoho ukrativní, vastně mít někoho s ruským jazykem a zároveň dostává on podporu, což se tak stao, že já jsem sehnaa tu práci a zaměstnavatei jsem řeka, že pokud se budu zaučovat, zkušební období, že prostě za mě budou dostávat dotace, takže bya jsem přijata, byi se mnou spokojeni a to bya ta práce s tím douhým dojížděním. (žena, 38 et, SŠ, Běorusko, v ČR 9 et). Ve skutečnosti její zkušenost spíše ukazuje příkad tzv. mrtvé váhy - jedná se totiž o situaci, kdy by uchazečka bya na pracovní místo s největší pravděpodobností přijata i bez poskytnutí příspěvku. Jednao se totiž o pozici, pro kterou bya vyžadována ruština pro obchodní činnost a navíc v poměrně odehé okaitě (Znojemsko) s nutností dojíždět. Přístup respondentky však ukazuje schopnost využít všech dostupných možností pro zvýšení vastní atraktivity na pracovním trhu. Závěr Ačkoiv zjištění případové studie neze zobecňovat, výpovědi cizinců ze třetích zemí, kteří mají recentní zkušenost s nezaměstnaností, ukazují na někoik obastí, v nichž veřejné sužby zaměstnanosti sehávají při začeňování této skupiny na pracovní trh. Mezi identifikované probémy patří postoje pracovníků úřadu práce k cizincům. Na jednu stranu je patrné, že zprostředkovateky vnímají cizince ze třetích zemí jako skupinu znevýhodněnou na trhu práce, když např. vyjadřují pochopení pro ztíženou situaci, v níž se nachází, s odkazem na jejich zahraniční původ:... já vím, ae vy jste cizinec.... Na stranu druhou však tento handicap příiš nezohedňují při výkonu své činnosti, a už jde o zvýšenou péči při zprostředkování, nebo o poskytování programů aktivní poitiky zaměstnanosti. Cizinci jsou považováni za ohroženou skupinu teprve v situaci kumuace s dašími všeobecně uznávanými handicapy, jako je vyšší věk či péče o maé dítě. V případě absence daších handicapů jsou cizinci považováni za znevýhodněné až v okamžiku, kdy se z nich stávají douhodobě nezaměstnaní. Přesto jim je pomoc v podobě programů APZ dostupná méně než nezaměstnaným občanům ČR. Zkušenosti cizinců, s nimiž jsme vedi rozhovory, navíc naznačují, že zprostředkovateky ve svém jednání reprodukují dichotomii mezi my a oni, když je informují o tom, že nejprve hedají práci Čechům. Přitom se v případě osob registrovaných na úřadu práce jedná o cizince, kteří mají v ČR povoen trvaý pobyt, a jejich zaměstnávání ani přístup ke sužbám zaměstnanosti nejsou oproti právům českých občanů nijak omezeny. Zkušenosti zejména respondentů-mužů pak také naznačují, že zprostředkovateky do určité míry jednají také na zákadě stereotypů ohedně charakteristik zahraniční pracovní síy, když předpokádají, že tito budou vykonávat tzv. 3D práce (dirty, dangerous, demeaning, tedy špinavé, nebezpečné a ponižující). Jako významný faktor sehávání úřadu práce se jeví také nesporné přetížení kapacit zprostředkovateů, které vede k formaizaci jejich činnosti, nízké frekvenci kontaktu s nezaměstnanými a cekovému nedostatku prostoru pro individuání práci s kientem. To se projevuje zřejmě nejen ve vztahu k cizincům, ae také k daším uchazečům o zaměstnání. V případě skupin, které jsou na trhu práce znevýhodněny, má však takový přístup zváště negativní důsedky. Zkušenosti s nízkou zprostředkovateskou aktivitou ze strany úřadu práce pak vastně podporují přesvědčení o tom, že úřady práce v současné době ani nemají povinnost zprostředkovávat zaměstnání, které vyjádřio hned někoik respondentů. 1 K definici integrace viz např. Bosswick, Heckmann (2006), Toarová (2006) nebo Rákoczyová, Trboa (2009). Oboustrannost procesu integrace je obecně přijímaná také v koncepčních a strategických dokumentech na úrovni EU (viz Spoečné zákadní principy poitiky integrace přistěhovaců v Evropské unii z roku 2004) i na národní úrovni v ČR (viz pravideně aktuaizované vádní Koncepce integrace cizinců v ČR). 2 K hodnocení projektu viz Leontiyeva, V roce 2012 pak došo k mírnému pokesu na 78 %. 4 V iteratuře je hojně diskutován potenciáně negativní dopad migrace, resp. s ní souvisejícího růstu etnické a národnostní heterogenity, na míru soidarity a na egitimitu sociáního systému v hostiteské spoečnosti (srovnej např. Freeman, 2013, Banting, Kymicka, 2006). 5 Za nezaměstnané jsme považovai všechny osoby nad 15 et, které se ocity v situaci, že neměy žádné zaměstnání (žádnou práci), přičemž práci aktivně heday a byy připraveny do práce nastoupit. Do výzkumu tak byi zahrnuti i ti cizinci, kteří v průběhu nezaměstnanosti nebyi registrovaní na úřadu práce. 6 Naprostá většina rozhovorů bya provedena v češtině; pět rozhovorů proběho v angičtině a ke čtyřem rozhovorům (v ruštině a španěštině) jsme využii sužeb tumočníka. 7 Pro účey výzkumu se nepodařio získat kontakt na žádného respondenta z Vietnamu, který by zároveň spňova charakteristiky cíové skupiny. Je přitom známé, že v důsedku proměny podmínek na trhu práce i reguačních mechanismů v období ekonomické krize došo k proměně postavení vietnamských pracovníků v ČR, přičemž u řady z nich nutně došo ke ztrátě zaměstnání. 8 V roce 2008 v Brně-městě pracovao osob, což je asi o 15 % více než počet pobývajících cizinců. Tito pracovníci do Brna dojížděi za prací zejména z přiehého Brna-venkova. 9 K byo ve městě Brně zaměstnáno 7538 Ukrajinců, tj. 69 % všech zaměstnanců ze třetích zemí a 37 % všech zahraničních zaměstnanců. Počet ukrajinských zaměstnanců by v daném období jen nepatrně nižší než počet zaměstnanců ze Sovenska. 10 V roce 2008 byo v Brně zaměstnáno cizinců na zákadě pracovního povoení, což představuje 93 % všech brněnských zaměstnanců-cizinců ze třetích zemí. 11 Ani tato možnost však není dostupná všem cizincům. Zákon o pobytu cizinců č. 326/1999 Sb., v aktuáním změní, umožňuje požádat o změnu účeu pobytu na podnikání, pokud je cizinec držiteem patného povoení k douhodobému pobytu a pobývá na území ČR po dobu deší než dva roky. 12 Část cizinců, kteří přiši o zaměstnání, se pokusia o skutečné rozjetí vastní živnosti, kterou vnímai jako jedinou možnost, jak se na trhu práce v ČR upatnit. Kromě toho je živnost spojena ještě s daší formou marginaizace na trhu práce, a to se švarcsystémem. Pro osoby bez trvaého pobytu však byo primární motivací udržení egáního pobytu v zemi. 13 Vyoženě negativní zkušenosti s jednáním zprostředkovateek však nebyy příiš časté. 14 Na neziskové organizace se však se žádostí o pomoc při hedání zaměstnání obrací jen část respondentů; zejména ti, kteří mají zkušenosti s jejich FÓRUM sociání poitiky 1/

18 Recenzované stati, studie, úvahy a anaýzy pomocí v jiných obastech (např. s jazykovým kursem, s pobytovým statusem apod.). Tito idé mají v jejich pomoc důvěru a ze předpokádat, že určitý vzájemný vztah mezi sociáními pracovníky neziskových organizací a jejich kienty sehrává pozitivní úohu také při zprostředkování zaměstnání (např. podporuje schopnost vyhodnotit potřeby kienta a posoudit vhodnost voného pracovního místa). 15 Od počátku roku 2012 byo de zákona o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb. odmítnutí výkonu veřejné sužby (tj. bezpatné činnosti v rozsahu do 20 h týdně) u nezaměstnaných nad 2 měsíce důvodem k vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání. Povinnost nezaměstnaných vykonávat veřejnou sužbu zruši Ústavní soud náezem ze dne Zákadní soubor tvoří všechny osoby, které byy mezi 1. ednem 2010 a 31. prosincem 2010 aespoň jeden den vedeny v evidenci uchazečů o zaměstnání. Způsob výpočtu se tak odišuje od běžně používaných ukazateů, které porovnávají počty účastníků programů APZ v průběhu ceého roku se stavovou hodnotou počtu uchazečů o zaměstnání k daného roku. K metodice výpočtu více viz Vyhída (2013). 17 Podí rekvaifikací na cekovém počtu programů APZ dosahova 41 % a podobně tomu byo také u programů APZ poskytnutých cizincům ze zemí EU (42 %). Rekvaifikace tvořiy 55 % všech programů APZ poskytnutých uchazečům z řad občanů třetích zemí (data za rok 2010, zdroj Vyhída, 2013). 18 Investice vastních prostředků do rekvaifikačního či jiného vzděávacího programu nebyy v souboru našich respondentů žádnou výjimkou. 19 Jedná se o charakteristiky, které zákon o zaměstnanosti specificky uvádí jako důvody pro zvýšenou péči při zprostředkování zaměstnání ( 33 zák. č. 435/2004 Sb., v patném znění). 20 Pokud rekvaifikaci zajiš uje krajská pobočka Úřadu práce, je reaizována pouze v zařízeních s akreditovaným vzděávacím programem pode patných právních předpisů nebo v zařízeních se vzděávacím programem pode zváštního předpisu (viz 108 zák. č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů). Absovuje-i uchazeč o zaměstnání rekvaifikaci na zákadě písemně uzavřené dohody s krajskou pobočkou Úřadu práce, která rekvaifikaci i financuje, dostává vždy na závěr osvědčení nebo jiný certifikát. Dokad o absovování rekvaifikace však uchazeč o zaměstnání nedostane v případě, že rekvaifikaci předčasně přeruši a nedokonči. 21 Poskytnuté rekvaifikace se svou dékou pohybovay od krátkodobých (např. dvoutýdenních) kursů po 3měsíční kursy. 22 Výzkum ovšem nesedova, jaký podí odivu z nezaměstnanosti představují ti, kteří nastoupii do zaměstnání. 23 Pode zákona o zaměstnanosti (326/2004 Sb.) se spoečensky účenými pracovními místy rozumí pracovní místa, která zaměstnavate zřizuje nebo vyhrazuje na zákadě dohody s ÚP a obsazuje je uchazeči o zaměstnání, kterým neze zajistit pracovní upatnění jiným způsobem. Spoečensky účeným pracovním místem je i pracovní místo, které zřídi po dohodě s ÚP uchazeč o zaměstnání za účeem výkonu samostatné výděečné činnosti. 24 Např. již zmiňovaná egaizace pobytu či akceptace podmínek upatnění v rámci tzv. švarcsystému. Literatura: Awad, I The goba economic crisis and migrant workers: Impact and response. Geneva: ILO. io.org/wcmsp5/groups/pubic/---ed_diaogue/--- actrav/documents/pubication/wcms_ pdf Banting, K., Kymicka, W Muticuturaism and the Wefare State: Recognition and Redistribution in Contemporary Democracies. Oxford: Oxford University Press. Bosswick, W. & Heckmann, F Socia integration of immigrants: Contribution of oca and regiona authorities. Dubin: European Foundation for the Improvement of Living and Working Conditions. Castes, S., Mier, M. J The Age of Migration. Internationa Popuation Movements in the Modern Word. New York: The Guiford Press. CVVM Postoje české veřejnosti k zaměstnávání cizinců. form2content/documents/c1/a6818/f3/ov pdf Freeman, G. P Migration and the Poitica Economy of the Wefare State: Thirty Years Later. In Jurado, E., Brochmann, G.: Europe's Immigration Chaenge. Recinciing Work, Wefare and Mobiity. London, New York: I. B. Tauris & Co Ltd. Horáková, M Přínosy rekvaifikačních programů pro začeňování skupin ohrožených nezaměstnaností na český trh práce. In Fórum sociání poitiky 1/2013. Praha: VÚPSV. Leontiyeva, Y Imigranti v ČR - žádaní a nechtění. Současné migrační a integrační poitiky v ČR. In Rákoczyová, M., Trboa, R. (Eds.): Institucionání podmínky sociání integrace cizinců v ČR I. Integrační poitika. Brno: Barrister & Principa. Leontiyeva, Y Brains versus Brawn: Comparison of the Educationa and Occupationa Status of non-eu Labour Migrants in the Czech Repubic [disertační práce]. Praha: Karova univerzita. OECD Internationa Migration Outook 2012, OECD Pubishing. migr_ outook-2012-en Pořízková, H Roe veřejných sužeb zaměstnanosti v obasti reguace zahraniční zaměstnanosti a integrace cizinců na trh práce [disertační práce]. Brno: Masarykova univerzita. Rákoczyová, M., Trboa, R. (eds) Sociání integrace přistěhovaců v ČR. Praha: SLON. Rákoczyová, M., Trboa, R Případová studie nezaměstnanosti cizinců v Brně a okoí. In Rákoczyová, M., Trboa, R., Vyhída, J.: Nezaměstnanost cizinců v České repubice. Praha: VÚPSV, v.v.i. [v tisku]. Toarová, B Integrace cizinců v Česku: puraita, nebo asimiace? Biograf (39). org/canky/ canek.php? canek=v3902 Úřad práce Brno-město Anaýza trhu práce v okrese Brno-město za rok mpsv.cz/sz/archiv/bm_info/sz/zpravy/2011/zprava_o_ situaci_na_tp_v_okrese_brno-mesto_v_roce _2010.pdf Úřad práce ČR Anaýza trhu práce v Jihomoravském kraji za rok jhm/vyrocni_zpravy Vavrečková, J., Baštýř, I Soustava kvantitativních ukazateů monitorujících integraci cizinců z třetích zemí (údaje od do ). Praha: VÚPSV, v.v.i. Vyhída, J Struktura nezaměstnaných cizinců v České repubice v roce In Rákoczyová, M., Trboa, R., Vyhída, J Nezaměstnanost cizinců v České repubice. Praha: VÚPSV, v. v. i. Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Oba autoři působí ve VÚPSV, v. v. i. Přibývá douhodobě nezaměstnaných Z nejnovějšího vydání statistiky o trhu práce ILO Key Indicators of the Labour Market, která kromě jiných dat zahrnuje rovněž informace o dynamice ztrát pracovních míst a vytváření nových v 70 ekonomikách, vypývá, že se doba nezaměstnanosti v porovnání s předkrizovou situací v roce 2008 produžuje a pro osoby hedající práci je stáe těžší získat novou práci v době kratší než 6 měsíců. Napříkad ve Španěsku, Veké Británii, USA, Srbsku a Buharsku se douhodobá nezaměstnanost v porovnání s rokem 2008 zvýšia o 40 %. Nová čísa ukazují, že v zemích s podobnou mírnou nezaměstnanosti mohou existovat podstatné rozdíy v trendech na trhu práce. Zatímco v USA a Německu měi v období mezi ety 1970 a 2013 zhruba stejnou míru nezaměstnanosti okoo 6,3 %, v USA trvaa doba nezaměstnanosti v průměru kratší dobu. Ve Francii, kde bya míra nezaměstnanosti o 30 % vyšší než v Německu, se nezaměstnanému v průměru podaří najít práci dříve než nezaměstnanému v Německu. V rozvojových zemích je situace jiná. Pracovníci zde rycheji přecházejí ze zaměstnanosti do nezaměstnanosti a zpět než v rozvinutých zemích, což je ae dáno tím, že často přecházejí do neformáního zaměstnání. Napříkad v Mexiku by v období et 2001 až 2012 počet idí vstupujících na trh práce o 3,7 % vyšší a počet idí opouštějících trh práce o 69 % vyšší než v USA, jedné z rozvinutých ekonomik s nejvyšším pohybem na trhu práce. Míra nezaměstnanosti může poskytnout jen hrubý obrázek o fungování trhu práce v dané zemi. Statistická data o průběhu nezaměstnanosti, shromážděná v této statistice, která zahrnuje údaje za dobu et , umožní přizpůsobit poitiku těm kategoriím pracovníků, kteří jsou nejvíce zasaženi dynamikou na trhu práce. Bez ohedu na úroveň rozvinutosti jednotivých zemí se ukazuje, že odpovídající vzděání a dovednosti jsou tím, co činí rozdí mezi inkuzivním růstem a růstem, který nechává veké segmenty spoečnosti stranou. Ze zprávy vypývá, že rozdí mezi dosaženou a trhem požadovanou kvaifikací v rozvojových zemích čini v roce 2012 v průměru 17,1 %, zatímco po většinu přechozí dekády by výrazně pod touto úrovní, zváště v rozvinutých ekonomikách. Průměrný výskyt překvaifikovanosti dosáh v roce 2010 v rozvinutých ekonomikách 10,1 %, zatímco v roce 2008 čini 8,5 %, a týka se zejména migrantů, madých pracovníků a idí s postižením. Výskyt podkvaifikovanosti čini v roce 2010 v průměru 28,1 %, zatímco v roce %. Ze zprávy také vypývá, že výskyt překvaifikovanosti během doby narůstá. Je to částečně dáno vyšší úrovní dosaženého vzděání a také tím, že v době krize, kdy je nedostatek pracovních příežitostí a vysoká míra nezaměstnanosti, se tento trend prohubuje. Kromě údajů o nezaměstnanosti statistika obsahuje informace a anaytické údaje o patech, produktivitě práce, chudobě při práci a daších charakteristikách trhu práce. Ukazuje se napříkad, že kesá chudoba při práci a objevuje se a rozrůstá světová střední třída, což se týká i rozvojových zemí, kde v současnosti 32 % všech zaměstnanců, téměř dvakrát toik než na konci devadesátých et, patří ke střední třídě. Více na: Zdroj: ILO 16 FÓRUM sociání poitiky 1/2014

19 Z Evropské unie Rodovo podmienené násiie ako indikátor Indexu rodovej rovnosti - výzva pre čenské štáty EÚ? Veronika Vakovičová Každý, kto ma niekedy možnos prís do kontaktu s najnovšou Správou o rodovom indexe 1 v čenských krajinách EÚ, bo zároveň konfrontovaný s dvoma zaujímavými faktami. Prvým je prehásenie, ktoré nie je možné už v úvode prehiadnu a v sovenskom prekade znie pribižne nasedovne: Rovnos medzi mužmi a ženami je fundamentánou hodnotou Európskej únie, ktorá je zahrnutá v zmuvách, akou je aj Charta zákadných práv Európskej únie. Inštitúcie Únie si už v prvých dňoch svojej existencie vytvárai schopnos meni rodové vz ahy v čenských štátoch (EIGE, 2013c, s. 6). Druhým faktom, s ktorým sú čitateia a čitate ky bezprecedentne konfrontovaní, sú výsedky Správy, konkrétne v samostatnej kategórii násiie. Každý čenský štát má totiž v prísušnej sekcii jednoduchú informáciu: No comparabe data avaiabe (Komparatívne dáta nie sú prístupné). Ke že Správa o rodovom indexe vyša v tomto roku a hodnotia mapované údaje programového obdobia stratégie rovnosti do roku 2010, sú výsedky indexu nieen hodnotením súčasného stavu, ae zároveň i akousi predpove ou toho, akým spôsobom sa bude európska verejná poitika v tejto obasti aej ubera smerom k stratégii Europe Cie om tejto úvahy však nie je hodnoti výsedky, či porovnáva jednotivé čenské štáty. Na tomto mieste sa pokúsim zodpoveda jednoduchú otázku, a to kde sú dáta o rodovo podmienenom násií. Považujem za nutné podrobi Správu anaýze orientovanej na tzv. nodáne pojmy násiie a rod/ rodový (gender). Cie om takejto anaýzy je skúma koncept rodovo podmieneného násiia v diskurze, ktorý európska verejná poitika svojim pôsobením formuje. Materiáom pre túto diskusiu nie je en jediná pubikácia vydaná Európskou komisiou v spoupráci s EIGE (European Institute for Gender Equaity), tento krátky príspevok sa zameriava na tri dokumenty - Gender Equaity Index Report, Main Findings a Country Profies. Opä sa tak vraciam k dvom zmieneným faktom - k nedostatku dát a k spomínanému preháseniu autorov a autoriek Správy, ktoré možno v pozmenenej podobe nájs v textoch na mnohých miestach. Pokúsim sa poukáza na to, ako sú oba tieto fakty na seba epistemoogicky naviazané a ako percepcia rodových vz ahov samotných iniciátorov a iniciátoriek Indexu ani nemoha vies k inému výsedku, en k nedostatku dát v skúmanej obasti. Europeanizácia a európsky diskurz V prvom rade je nutné zdôrazni nevyhnutný faktor, v aka ktorému vôbec môžeme vies diskusiu na tému konceptu rodovej rovnosti vo verejnej poitike európskych štruktúr (primárne v agende Generáneho riadite stva pre spravodivos DG JUST). Jeho podstata je ve mi jednoduchá, doterajšia skúsenos nám hovorí, že podobný koncept skutočne existuje, i ke jeho charakter je značne premenivý. Mnoho stratégií, smerníc či en komunikácií inštitúcií EÚ nesie odkaz na rok 1957, kedy sa mzdová rovnos medzi pohaviami dostaa do európskeho spektra záujmu (Rossii, 2000). Verejná poitika, a špecificky agenda, ktorá prisúcha Komisii, však už postúpia aej z obasti rovnosti na trhu práce. Predovšetkým sa tak stao v aka Pekinskej akčnej patforme, ktorá sa začaa formova na konferencii v Mexiku v roku Práve v aka tejto iniciatíve sa vytvoria požiadavka na poitické inštitúcie, aby upatňovai rodovo citivý prístup, tzv. gender mainstreaming (Kuašiková, 2008). Na doterajšie iniciatívy európskych inštitúcií nadväzuje tiež tzv. Európska Ženská Charta z roku 2010, či najaktuánejšia Stratégia upatňovania rovnosti medzi ženami a mužmi O agende DG JUST v obasti rodovej rovnosti možno poveda, že je akousi žuvačkovou poitikou 2, ke že zasahuje mnoho obastí európskeho občianstva (od poitickej reprezentácie pohaví až po obas zdravia či vedy). Avšak s narastajúcim spektrom pôsobnosti európskych inštitúcií sa tiež spája sinejúci vpyv tzv. europeanizácie 3. Kasické teórie neofunkcionaizmu či neogovernmentaizmu už nemožno bezvýhradne apikova na procesy, ktorých sme každý deň obecenstvom i aktérmi. Stáe sinejšie sa zdajú by tzv. teórie verejných poitík (Schwok, 2005), ktoré poukazujú práve na diskurzívny rozmer európskej agendy (Smith, 2010). Príkadom autora, ktorý poukazuje na kompexný rozmer európskych verejných poitík a na ich symboickú moc, je Thierry Depeuch. Pod a neho sa poitika EÚ prenáša na čenské štáty v nieko kých podobách - formánej, behavioránej a diskurzívnej (Depeuch, 2011). Práve preto nie je zámer podrobi diskurz rodovo podmieneného násiia cez rétoriku Európskej komisie a EIGE vôbec náhodný. Pre oficiáne pubikácie Komisie v obasti rodovej rovnosti je zároveň príznačné, že sa v nich autori a autorky často odvoávajú na štatistické dáta. Ako príkad možno uvies už spomínanú Stratégiu , ktorej autori a autorky nezabudi v každej tematickej sekcii uvies dostatočne iustratívne množstvo štatistických údajov. Je však na mieste pooži si otázku, aké epistémy prijaa Európska komisia v projekte Indexu rodovej rovnosti za svoje a akú metodoógiu na nich vystavaa. Pojmy a dojmy Európskej komisie Stratégia upatňovania rovnosti medzi ženami a mužmi stanovuje dve zákadné domény, v ktorých voá po intervencii - prvou sú neustáe pretrvávajúce mzdové rozdiey a druhou je tzv. rodovo podmienené násiie (z a.j. gender-based vioence), (EU, 2011). Ako však Správa o indexe rodovej rovnosti sama nerovnos v násií definuje? Svoju pozíciu dekaruje nasedovne: I ke sa definície snažia by rodovo neutráne, existuje všeobecná tendencia preferova prístup, ktorý sa sústredí špecificky na ženy (EIGE, 2013c, s. 7). Ďaej správa pokračuje sovami, že Európska komisia definuje rodovú rovnos ako absenciu diskriminácie zaoženej na pohaví. Diskrimináciu v obasti možností, aokácie zdrojov, výhod, či prístupu k sužbám (EIGE, 2013c, s. 7). Index rodovej rovnosti je zaožený na zjednoduchšenej definícii rodovej rovnosti: rovný prístup k možnostiam, rovnos v dôstojnosti a integrita medzi mužmi a ženami (EIGE, 2013c, s. 7). Koncepčne je rodová rovnos spojením troch prístupov - prístupu rovnakosti (z a.j. sameness approach), prístupu diferencie (difference approach) a transformatívneho prístupu (transformative approach). Prvý zo spomínaných prístupov je pod a Správy snahou zrovnoprávni ženy s mužmi pred zákonom (EIGE, 2013c). Autori a autorky Správy však sami priznávajú úskaia rovnakosti, ke že práve rovnakos zaožená na normatívnom prístupe môže ženy ešte viac znevýhodni. Proti prístupu rovnakosti vystupuje aj americká právnička Catherine MacKinnon, ke píše, že nerovnos znamená zaobchádza s jedincami, ktorí sú rovnakí, rozdiene a s jedincami, ktorí nie sú rovnakí, rovnako (MacKinnon, 1991, s. 1287). Chcie jednotné rodovo neutráne normy za každých okoností by moho znamena, že sa nebudú bra do úvahy špecifické životné skúsenosti žien, akou je napríkad materstvo. Druhý prístup diferencie prízvukuje rozdiene fyzické danosti a životné trajektórie jedincov. Poukazuje na rozdiene psychoogické danosti či moráne hodnoty. Aj tu však Správa prízvukuje, že prístup diferencie môže ve mi ahko skĺznu k tzv. esenciaizmu 4 (EIGE, 2013c). Posedným prístu- FÓRUM sociání poitiky 1/

20 Z Evropské unie pom je tzv. transformatívny prístup, pri ktorom sa autori a autorky Správy odvoávajú na koncept sociánej spravodivosti z diene Nancy Fraser. Teórie sociánej spravodivosti Fraser totiž predpokadajú dva typy opatrení - afirmatívne a transformatívne (i ke autorka priznáva, že pôvodne afirmatívne opatrenia môžu ma v konečnom dôsedku transformatívny charakter), (Fraser, 2007). Ako autori a autorky evokujú aj v Správe, transformatívne opatrenia zmenšujú nerovnos bez toho, aby tvorii stigmatizované triedy, ktoré sú vnímané ako nepatrične zvýhodňované (Fraser, Honneth, 2004, s. 118). Definícia rodovej rovnosti, ku ktorej sa Správa a samotný index prikáňajú, spočíva na týchto troch piieroch. Nemožno však zabúda na historický kontext vývoja poitiky rodovej rovnosti európskych inštitúcii, ktorý je primárne zaožený na redistributívnej spravodivosti. Eiane Voge-Posky radí poitiky rodovej rovnosti spoočenstva, ktoré existovai do roku 2000, do troch skupín: 1. Rovnaké práva občanov národných štátov a teda snaha odstráni diskrimináciu medzi osobami rovnakej národnosti. 2. Rovnaké práva pre migrantov z čenských štátov. 3. Právo na rovnakú pácu za rovnakú prácu (Rossii, 2000). Takýto kognitívny koncept rodovej rovnosti pretraktuje rod ako atribút jednotivcov, ktorý je v prvom rade zdrojom nerovností v statkoch a možnostiach. Práve na tomto zákade sú poožené poitiky pozitívnych akcii a afirmatívnych opatrení. Diskurz rodovej rovnosti konzervovaný Indexom rodovej rovnosti je konceptom zaoženým na jasne kvantifikovate ných indikátoroch distribúcie a participácie. A teda je vystavaný na jednoduchej ogike - muži majú X, ženy majú Y, o ko ko je X viac ako Y? Resp. mužov je X, žien je Y, o ko ko je X viac ako Y? Je však nutné pooži si otázku, čo sa stane, ak sa pokúsime kvantifikova sociány jav, ktorý nemožno vníma ako distributívny aspekt rodu, ae ako aspekt performatívny? Diskurz rodovo podmieneného násiia Judith Buter v roku 1990 pubikovaa preomové dieo Gender Troube, v ktorom prezentovaa nový poh ad na socio-kutúrny konštrukt, akým je rod. Definovaa ho ako performatívny atribút sociánej štruktúry, aebo ako by poveda Pierre Bourdieu, performatívny aspekt habitu (Bourdieu, 2002). Buter zadefinovaa rod ako konštrukt, ktorý si vyžaduje neustáe opakovanie, ako tichú koektívnu dohodu s cie om udržiava kutúrnu fikciu (Buter, 1990). Rod je pre ňu socio-kutúrny konštrukt, ktorý nie je atribútom, ae skôr aktom. Či sériou opakujúcich sa aktov, ktorými sa vytvára efekt stabiity a substanciaity rodu (Zábrodská, 2009, s. 39). Buter tak spochybnia percepciu konštruktu rodu ako faktoru s výhradne (re)distributívnymi dôsedkami. K rovnakému záveru tiež prichádza I. M. Young, ke v svojej pubikácii Spravodivos a poitika diferencie píše, že násiie je formou nespravodivosti, ktorú nie je distributívne chápanie spravodivosti schopné obsiahnu (Young, 1990, s. 63). Young aej dodáva, že práve tento aspekt násiia voči (socio-kutúrnym) skupinám predstavuje najväčšiu výzvu pre moderné ponímanie spravodivosti. Autori a autorky súhrnnej správy Gender Equaity Index - Main Findings píšu o rodovo podmienenom násií ako o manifestácii historicky nerovných mocenských vz ahov medzi mužmi a ženami, ktorá je vážnou zábranou v dosahovaní rovnosti (EIGE, 2013b, s. 31). V tom, čo považujú za takúto manifestáciu, nie sú ae dostatočne iustratívni. Ve mi jasne sa však odkáňajú od performatívneho ponímania rodu a preferujú prístup k rodovo podmienenému násiiu ako k násiiu mužov voči ženám. Násiie je pre potreby Indexu rodovej rovnosti definované ako rodovo príznčné násiie, ako maskuínna dominancia nad ženami (EIGE, 2013c). Napriek tomu, že je domáce násiie pod a Európskej komisie primárnou obas- ou pretrvávajúcich rodových stereotypov (EIGE, 2013b; EU, 2013), rozpoznáva aj iné prejavy, a to expicitne sexuáne ob ažovanie, znásinenie a sexuáne násiie (EIGE, 2013c). Bižšie informácie o tom, čo presne poníma pod sexuánym nasiím, opä neuvádza. Koncept rodovo podmieneného násiia Európskej komisie ako epistemoogická báza pre jeho vastné mapovanie predstavuje sporný bod v spektre toho, ako Správa vytvára binaritu priameho a nepriameho násiia (EIGE, 2013c). Zatia čo priamu formu násiia definuje ako agresívny prejav maskuinity voči ženám, nepriame násiie je vnímané ako súhrn postojov a stereotypov (teda prejavy sexizmu a mizogýnie), (EIGE, 2013c). V kontexte druhého typu násiia však Správa akoby systematicky vytáča možnos, že by rodovo podmienené násiie moho by namierené mužmi proti mužom. V tomto oh ade nemám na mysi násiie voči osobám LGBT, ktorému sa venuje samostatne aj agenda Agentúry pre zákadné udské práva (FRA), (vi napr. FRA: Fundamenta rights, chaenges and achievements in 2012). 5 Poožme si však kontronú otázku. Ak je v diskurze Správy takéto násiie vnímané ako násiie voči ženám prehbujúce stereotypy patriarchánych štruktúr a násiie voči LGBT osobám je samostatným konceptom, potom ako môžeme zatriedi napríkad násiný akt heterosexuáneho muža voči inému heterosexuánemu mužovi, pri ktorom ho jasne verbáne napáda hanivým pomenovaním pre označenie homosexuáov a dáva mu zároveň ženské mená/pomenovania? Nie je vo svojej podstate takéto násiie tiež formou nepriameho rodovo podmieneného násiia? Ďašiu kritiku, ktorú môžeme na tento koncept duaity priameho a nepriameho rodovo podmieneného násiia vznies, je jeho kognitívny rozmer, ktorý ženám prisudzuje status obetí. Ak je však niekto obe ou, môže by zároveň aktérom? Autori a autorky evokujú sová Nancy Fraser, ktorá hovorí o nevedomom reprodukovaní mocenských štruktúr i samotnými utačovanými, čo vypýva z habitu tak, ako ho opísa Bourdieu (Bourdieu, 2002). Koncept reprodukcie mocenských štruktúr a auto-korekcia utáčaných je však v rozpore s duaitou priameho a nepriameho násiia, ktorú zvoii iniciátori a iniciátorky Indexu. Spornos tejto duaity je prítomná už en v tom oh ade, že zatia čo priame násiie je vyhradené ako doména mužov, nepriame násiie môže by vykonávané ženami na ženách. Násiie ako doména Štruktúra Indexu rodovej rovnosti pozostáva z 8 samostatných domén, pričom 6 z nich je považovaných za k účové obasti: práca, peniaze, vzdeanie, čas, moc a zdravie. Zvyšné dve domény - násiie a tzv. pretínajúce nerovnosti (intersecting inequaities) sú samostatnou kategóriou. Sú to tzv. sateitné domény, ktoré nie sú k účovými, nako ko ich úohou je mera iustratívne fenomény (EIGE, 2013a, s. 6). V praxi to tak znamená, že násiie a pretínajúce nerovnosti sa nezarátavajú do záverečného výsedku Zdroj: EIGE. Gender Equaity Index - Country Profies. Luxembourg: Pubications Office of the European Union, 2013a. 158 s. ISBN FÓRUM sociání poitiky 1/2014