Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu. Semetín CZ

Transkript

1 Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu Semetín CZ

2 1. Základní identifikační a popisné údaje 1.1 Základní údaje Název: Semetín Kód lokality: CZ Kód lokality v ÚSOP: 3348 Rozloha (ha): 1327,2646 Biogeografická oblast: kontinentální Zařazení EVL na evropský seznam: 2008/25/ES Nařízení vlády o stanovení národního seznamu EVL: nařízení vlády č. 318/2013 Sb., příloha Způsob zajištění ochrany Zvláště chráněná území (ZCHÚ) Celková rozloha ZCHÚ (ha): 3,9751 Relativní rozloha ZCHÚ (%): 0,3 Specifikace ZCHÚ Kód ÚSOP Kategorie PP PP PP PP Název Křížový Pivovařiska Semetín - lesní prameniště Semetín - luční prameniště Ochranné pásmo zvláště chráněného území (OP ZCHÚ) Celková rozloha OP ZCHÚ (ha): 8,5166 Relativní rozloha OP ZCHÚ (%): 0,6 Navrhovaná kategorie ZCHÚ podle platného nařízení vlády přírodní památka - část Smluvní ochrana dle 39 ZOPK NENÍ Základní ochrana dle 45c, odst. 2 ZOPK Celková rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (ha): 1314,7729 Relativní rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (%): 99,1 Jiná území chráněná podle národní legislativy, evropské legislativy nebo mezinárodních úmluv v překryvu s EVL Ptačí oblasti NEJSOU 1.3 Územně správní příslušnost Zlínský kraj Dotčené obce Hošťálková, Lhota u Vsetína, Liptál, Ratiboř, Trnava, Vsetín Dotčená katastrální území Hošťálková, Lhota u Vsetína, Liptál, Ratiboř u Vsetína, Rokytnice u Vsetína, Trnava u Zlína, Vsetín

3 1.4 Stručná charakteristika území Ekotop Geologie: Podkladem jsou převážně třetihorní flyšová souvrství s typickým střídáním jílovců, pískovců a slepenců. Zejména souvrství s převahou jílovců jsou bohatá na uhličitan vápenatý (místy se vyskytují organodetritické pískovce až vápence), který se často ukládá na vývěrech silněji mineralizovaných pramenů v podobě pěnovce. Geomorfologie: Lokalita spadá do Hostýnsko-vsetínské hornatiny, podcelku Hostýnských vrchů, okrsku Liptálské hřbety. Jedná se o členitou vrchovinu se hřbety SV-JZ směru, tvořenými vrstvami flyše s převahou pískovců. Reliéf: Reliéf je značně svažitý. Lokalita se rozkládá především v údolí a na svazích údolí Semetínského potoka, na jihu a jihovýchodě potom na odlesněných vrších členitého hřebene mezi Janišovským vrchem a Chléviskem. Na území PP Křížový se vyskytují skalní výchozy s pseudokrasovou rozsedlinovou jeskyní. Nadmořská výška EVL dosahuje 640 m. Převýšení je 305 m. Pedologie: V půdním pokryvu převládají kambizemě (zejména kambizem districká). Krajinná charakteristika: Pestrá mozaika luk, pastvin, pramenišť, skal v převážně lesní krajině. Biota Dominují květnaté bučiny (L5.1), které jsou v nižších polohách na východě střídány západo-karpatskými dubohabřinami (L3.3B). Toky jsou doprovázeny vegetací jasanovo-olšových luhů (L2.2) a místy i devětsilovými lemy (M5). V nelesní vegetaci převládají mezofilní ovsíkové louky (T1.1) Poměrně rozšířené jsou také poháňkové pastviny (T1.3). Maloplošně jsou vyvinuta pěnovcová prameniště lesní i luční (R1.3, R1.1), vápnitá i nevápnitá mechová slatiniště (R2.1, R2.2), přechodová rašeliniště (R2.3), širokolisté suché trávníky (T3.4C, T3.4D), vlhké pcháčové louky (T1.5) a štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin (S1.2). Zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů (dle vyhlášky č. 395/1992 Sb.) v EVL: kriticky ohrožené druhy: vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros), netopýr brvitý (Myotis emarginatus), netopýr velký (Myotis myotis) silně ohrožené druhy: vydra říční (Lutra lutra), netopýr vousatý (Myotis mystacinus), netopýr severní (Eptesicus nilssonii), holub doupňák (Columba oenas), krahujec obecný (Accipiter nisus), křepelka polní (Coturnix coturnix), ještěrka obecná (Lacerta agilis), slepýš křehký (Anguis fragilis), ještěrka živorodá (Zootoca vivipara), kuňka žlutobřichá (Bombina variegata), mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), čolek horský (Triturus alpestris), rosnička zelená (Hyla arborea), čolek obecný (Triturus vulgaris), modrásek bahenní (Maculinea nausithous), modrásek očkovaný (Maculinea teleius), střevlík hrbolatý (Carabus variolosus), hlavinka horská (Traunsteinera globosa), mečík střechovitý (Gladiolus imbricatus), vstavač mužský (Orchis mascula), vstavač bledý (Orchis pallens), prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina), kruštík bahenní (Epipactis palustris), ladoňka karpatská (Scilla kladnii)

4 ohrožené druhy: veverka obecná (Sciurus vulgaris), ťuhýk obecný (Lanius collurio), čáp bílý (Ciconia ciconia), krkavec velký (Corvus corax), lejsek šedý (Muscicapa striata), užovka obojková (Natrix natrix), ropucha obecná (Bufo bufo), otakárek fenyklový (Papilio machaon), otakárek ovocný (Iphiclides podalirius), batolec červený (Apatura ilia), batolec duhový (Apatura iris), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza fuchsii), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), kruštík modrofialový (Epipactis purpurata), okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), okrotice dlouholistá (Cephalanthera longifolia), pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea), kýchavice bílá Lobelova (Veratrum album subsp. lobelianum), tolije bahenní (Parnassia palustris), lilie zlatohlavá (Lilium martagon), měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), sněženka podsněžník (Galanthus nivalis), plavuň pučivá (Lycopodium annotinum), vranec jedlový (Huperzia selago), oměj vlčí mor žláznatý (Aconitum lycoctonum subsp. vulparia)

5 2. Stav EVL a předmětů ochrany 2.1 Předměty ochrany a jejich cílový stav Stanoviště 6210 Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích (FestucoBrometalia) Rozloha (ha): 12,8143 Relativní rozloha (%): 0,97 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: významná hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Zachování stavu předmětu ochrany jako při vyhlášení aktivním managementem * Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích (FestucoBrometalia), význačná naleziště vstavačovitých - prioritní stanoviště Rozloha (ha): 2,1712 Relativní rozloha (%): 0,16 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: významná hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Zachování stavu předmětu ochrany jako při vyhlášení aktivním managementem Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenatherion, BrachypodioCentaureion nemoralis) Rozloha (ha): 88,7554 Relativní rozloha (%): 6,69 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: významná hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Zachování stavu předmětu ochrany jako při vyhlášení aktivním managementem Přechodová rašeliniště a třasoviště Rozloha (ha): 0,2456 Relativní rozloha (%): 0,02 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: významná hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Zachování stavu předmětu ochrany jako při vyhlášení * Petrifikující prameny s tvorbou pěnovců (Cratoneurion) Rozloha (ha): 0,0878 Relativní rozloha (%): 0,01 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: významná hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Zachování stavu předmětu ochrany jako při vyhlášení aktivním managementem.

6 8220 Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů Rozloha (ha): 0,1549 Relativní rozloha (%): 0,01 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: významná hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Zachování stavu předmětu ochrany jako při vyhlášení Bučiny asociace Asperulo-Fagetum Rozloha (ha): 662,2011 Relativní rozloha (%): 49,89 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: dobrá hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Zlepšení současného stavu předmětu ochrany (postupně degradujících porostů s věkově, druhově a prostorově zjednodušenou porostní strukturou) aktivním managementem alespoň na úroveň při vyhlášení EVL Dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum Rozloha (ha): 69,6794 Relativní rozloha (%): 5,25 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: dobrá hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Zachování stavu předmětu ochrany jako při vyhlášení aktivním managementem. * označuje prioritní stanoviště 2.2 Nároky předmětů ochrany Stanoviště 6210 Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích (Festuco-Brometalia) Popis nároků předmětu ochrany: Stanoviště zastupuje biotop T3.4D Širokolisté suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých rostlin a bez jalovce obecného (Juniperus communis). Mohou ho tvořit druhově bohaté více či méně zapojené xerotermní porosty, jejichž kostru tvoří trsnaté nebo výběžkaté trávy. Porosty se vyskytují na mírnějších svazích, zpravidla orientovaných k jihu, na středně hlubokých až hlubokých půdách a na různých typech substrátů, převážně bazických. Antropicky narušené nebo ladem ležící porosty druhovou diverzitu dosti rychle ztrácejí a v porostech se výrazně uplatňuje některá z dominant, nejčastěji válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum). Vzhledem k vyšší primární produktivitě než u jiných typů suchých trávníků byly širokolisté suché trávníky kromě spásání využívány také jako jednosečné louky. Ve spásaných porostech se jako dominanta zpravidla uplatňuje válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum), v kosených častěji převládá sveřep vzpřímený (Bromus erectus). Stanoviště vyžaduje pravidelné kosení, popř. pastvu, alespoň jednou za dva roky a odstraňování náletu dřevin. Hlavním ohrožením může být neobhospodařování pozemků, spad atmosférického dusíku a následný vznik druhově chudých porostů s vysokou biomasou válečky prapořité (Brachypodium pinnatum), v dalších fázích i ovsíkem vyvýšeným (Arrhenatherum elatius) a třtinou křovištní (Calamagrostis epigejos) a invazními dřevinami pajasanem žláznatým (Ailanthus altissima), kustovnicí cizí (Lycium barbarum) a trnovníkem akátem (Robinia pseudacacia), výsadby borovice lesní (Pinus sylvestris), případně b. černé (P. nigra). Jelikož je využití v současnosti značně redukováno, je třeba jej buďto obnovit, či nahradit alternativami, které zajistí další existenci tohoto předmětu ochrany.

7 6210 * Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích (Festuco-Brometalia), význačná naleziště vstavačovitých - prioritní stanoviště Popis nároků předmětu ochrany: Stanoviště zastupuje biotop T3.4C Širokolisté suché trávníky s význačným výskytem vstavačovitých a bez jalovce obecného (Juniperus communis). Jedná se o zapojené až mezernaté trávníky s dominancí válečky prapořité (Brachypodium pinnatum), případně sveřepu vzpřímeného (Bromus erectus), v nižší vrstvě zpravidla s výrazným zastoupením kostřavy žlábkaté (Festuca rupicola). Mohou tvořit druhově bohaté vícepatrové xerotermní porosty, jejichž kostru tvoří trsnaté nebo výběžkaté trávy. Význačným výskytem 2 vstavačovitých rostlin se rozumí existence alespoň 20 jedinců na 1000 m, tedy 200 orchidejí na hektar (je možno sčítat jedince více druhů). Mechové patro má obvykle nižší pokryvnost. Porosty se vyskytují na mírnějších svazích, zpravidla orientovaných k jihu, v různých typech substrátů, převážně bazických (vápenec, slínovce, vápnitý flyš, bazalty). Hlavními příčinami degradace biotopu T3.4C jsou eutrofizace, sukcese, šíření nepůvodních druhů rostlin a disturbance. Obvyklá je kombinace více faktorů (např. eutrofizace a sukcese), vlivy při kombinaci se zpravidla zesilují. Podstatně více ohroženy jsou eutrofizací a následnou sukcesí výskyty na kyselejších substrátech - jako sukcesní druh se mohou uplatnit i mezofilnější druhy trav, zejména ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius). Nebezpečná je také sukcese nepůvodních druhů, např. trnovníku akátu (Robinia pseudoacacia). Mechanické disturbance způsobené nadměrným sešlapem či aktivitami typu motokros, mohou podmínit invazi agresivních druhů, zvláště jsou-li provázeny eutrofizací. K ostatním typům disturbance patří destrukce stanoviště, přezvěření, příliš intenzivní management (intenzivní pastva, intenzitní kosení). Negativní dopad má ale také absence obhospodařování pozemků či výsadby lesních porostů. Management polopřirozených suchých trávníků spočívá v odstraňování náletových dřevin, kosení a extenzivní pastvě Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenatherion, BrachypodioCentaureion nemoralis) Popis nároků předmětu ochrany: Stanoviště tvoří biotop T1.1 Mezofilní ovsíkové louky. Nachází se často v mozaice s jinými biotopy bezlesí od nížin až po podhůří. Jsou to vysokostébelné až středně vzrůstavé porosty. Nejsou zde výrazněji zastoupeny druhy horské, vlhkomilné ani druhy přizpůsobené ke spásání nebo sešlapu. Vedle běžných trav, ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius), srha laločnatá (Dactylis glomerata), kostřavy (Festuca spp.), tomka vonná (Anthoxantum odoratum), jsou též zastoupeny dvouděložné rostliny, jako např. řebříčky (Achillea spp.), pampelišky (Taraxacum spp.), jitrocele (Plantago spp.), kakost luční (Geranium pratense), jetel luční (Trifolium pratense), zvonek rozkladitý (Campanula patula), kopretina bílá (Leucanthemum album), chrpy (Centaurea spp.). V blízkosti toků obsazuje biotop spíše vyšší stupně náplavových teras, vyhýbá se trvale přemokřeným místům. Půdy patří nejčastěji k typu kambizemí, na aluviích také fluvizemí, jsou hlinitopísčité až písčitohlinité, živinami středně až dobře zásobené, většinou humózní, hluboké, na neutrálním, mírně bazickém i mírně kyselém podloží. Louky jsou na živinami bohatých stanovištích velmi produktivní. Hlavním rizikem je eutrofizace a absence managementu. V případě neobhospodařování dochází zpočátku k zarůstání louky běžně přítomnými dominantními druhy rostlin, jako je např. ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius) a později druhy expanzivními jako je třtina křovištní (Calamagrostis epigejos). Druhové spektrum je tak celkově ochuzené. Spolehlivým indikátorem absence kosení je hromadění stařiny. Dlouhodobější ponechání ladem může směřovat k ruderalizaci, ale také k zarůstání náletovými dřevinami a křovinami. Degradace může být způsobena také přímo, výsevem stanovištně nevhodných druhů kulturních trav, což často souvisí s vyšší mírou přihnojování. Indikátory přehnojení jsou šťovíky (Rumex spp.), popř. vysoká hustota pampelišek (Taraxacum sect. Ruderalia). Tato stanoviště jsou dlouhodobě závislá na pravidelném managementu, zejména kosení, extenzivní pastvě, případně doplňkovém hnojení. Musí se však dávat pozor, aby nedošlo k předávkování dusíkem, které vede k dominanci vysokých tvrdolistých trav.

8 7140 Přechodová rašeliniště a třasoviště Popis nároků předmětu ochrany: Stanoviště přechodových rašelinišť a třasovišť zastupuje biotop R2.2 Nevápnitá mechová slatiniště. Jedná se o údolní i prameništní mezotrofní a eutrofní rašeliniště a rašelinné louky s různou mocností organogenních usazenin (řádově v desítkách centimetrů), často s příměsí jílu nebo písku. Reakce prostředí je slabě kyselá nebo neutrální, voda má středně vysoký obsah iontů. Rašeliniště má bohatě vyvinuté mechové patro a různě zapojené bylinné patro. Volná hladina je po většinu roku zaklesnuta pod povrch půdy, jen výjimečně se vytvářejí plošky s volnou vodní hladinou a submerzními mechorosty. V rozsáhlých rašeliništních komplexech se tento biotop může vyskytovat na kontaktu s vápnitými slatiništi i přechodovými rašeliništi. Biotop je nejvíce ohrožen odvodněním a jinými zásahy do vodního režimu, eutrofizací (splachy z polí), mechanickým narušením těžkou technikou nebo zvěří, absencí vhodného managementu, sukcesí a zalesňováním. Kombinace jednotlivých faktorů míru degradace zesiluje. Vegetace často pro své zachování vyžaduje extenzivní seč. Potřeba je také odstraňovat nálety dřevin a poté sledovat sukcesní změny. Na pastvinách je vhodné biotop oplotit * Petrifikující prameny s tvorbou pěnovců (Cratoneurion) Popis nároků předmětu ochrany: Stanoviště tvoří biotopy R1.3 Lesní pěnovcová prameniště a R1.1 Luční pěnovcová prameniště. Vytvářejí se na trvale zamokřených stanovištích s minerálně bohatou a silně zásaditou vodou s nízkou přístupností živin. Vyznačují se vysokým obsahem vápníku, hořčíku a hydrogenuhličitanů. Hojně se vytváří inkrustace srážením uhličitanu vápenatého (pěnovce). Často jsou tvořeny celé pěnovcové suky, jazyky a menší kaskády. Luční prameniště jsou často svahová, extenzivně kosená. Dominující složkou vegetace jsou nízké ostřice (Carex spp.), suchopýry (Eriophorum spp.). Mechové patro je dobře vyvinuto. Charakteristická je absence všech druhů rašeliníků. Hlavním ekologickým faktorem odlišujícím luční prameniště od lesních je dostatečná osluněnost. Lesní pěnovcová prameniště zahrnují polozastíněná až zcela zastíněná společenstva vápnitých pramenišť, která se vyskytují od pahorkatin až téměř po alpínskou hranici lesa. V porostech převládají mechorosty nad cévnatými rostlinami, bylinné patro má menší pokryvnost než patro mechové. Příčinami způsobujícími degradaci lučního prameniště mohou být absence hospodaření, extrémní mechanické disturbance, odvodnění, eutrofizace, ruderalizace a zalesnění. Absence hospodaření se projevuje hromaděním stařiny. Nedostatečný export živin ze společenstva vede k sukcesi a postupnému převládnutí kompetičně zdatnějších druhů bylin, potlačení kompetičně slabých druhů původního biotopu a pozvolné změně struktury porostů. Při absenci kosení může také docházet k zarůstání prameniště dřevinami. Krátkodobá absence hospodaření, která nevede k negativním změnám ve druhovém složení a potlačení typických druhů, je mírným typem degradace. Eutrofizace může být způsobena přímo dodáním živin hnojením, přepásáním, nebo nepřímo zvýšenými spady dusíkatých sloučenin, splachy dusíku a fosforu z okolních zemědělských porostů a všeobecně eutrofizací podzemních vod. Výsledkem dodání živin do systému při obvyklé intenzitě sečení je zvyšování podílu statnějších druhů mezotrofních stanovišť pcháčových luk. Vegetace pěnovcových pramenišť se pak může sukcesně vyvíjet ve vegetaci vlhkých pcháčových luk. Tento typ degradace je závažný. Intenzivní export živin ze systému je totiž náročný. Mechanické disturbance jsou zpravidla zapříčiněny pastvou dobytka. Vedle přímého mechanického poškození půdního povrchu a vegetace dochází při intenzivních a opakovaných disturbancích k posunu druhového složení k biotopu T1.10 (Vegetace vlhkých narušovaných půd). Hlavním znakem opakovaných disturbancí je snížení pokryvnosti bylinného a mechového patra. Eutrofizace ve spojení s disturbancemi mohou vést i ke zvýšení podílu ruderálních druhů. Odvodnění je nejzávažnějším typem degradace zejména proto, že zásah do vodního režimu je zpravidla nevratný. Příčinami způsobujícími degradaci lesního pěnovcového prameniště mohou být extrémní mechanické disturbance, odvodnění a eutrofizace. Biotop je tedy ohrožen zejména pojezdy těžkou lesnickou technikou, sešlapem, svedením vody do druhotné hydrologické sítě (svážnice, erodující lesní cesty, meliorace) a výsadbou smrkových kultur. K odvodnění a následné degradaci biotopu dochází velmi často po disturbanci pramenných oblastí těžkou technikou, která vytvoří hluboké rýhy odvádějící vodu z pramenů na lesní cesty. Odvodnění a trvalé snížení vodní hladiny způsobuje postupné převládnutí lesních druhů v druhové skladbě i v celkové biomase. Prameniště jsou také ohrožena odstíněním, např. při holosečné těžbě, kdy dochází k rychlé degradaci vegetace. Při úplném vyschnutí zůstane jen neaktivní travertinová kupa, kterou za biotop R1.3 nepovažujeme. Eutrofizace může být způsobena přímo dodáním živin, např. při přezvěření, v souvislosti s těžbou, nebo nepřímo zvýšenými spady dusíkatých sloučenin a všeobecně eutrofizací podzemních vod. Péče o luční prameniště spočívá v zajištění občasného kosení, výřezu náletu, zamezení silným mechanickým disturbancím. V případě lesních pramenišť není nutný zvláštní management. Je ale potřeba přizpůsobit lesní hospodaření v okolních lesních porostech.

9 8220 Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů Popis nároků předmětu ochrany: Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů je zastoupena biotopem S1.2 Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin. Jedná se o stinné i slunné skalní srázy a balvanové rozpady v údolích a skalních městech, droliny vulkanických kopců, vzácněji také opuštěné lomy a staré zdi, kde však zpravidla chybějí mnohé diagnostické druhy. Podkladem je nejčastěji žula, znělec, čedič, rula, granulit, hadec, pískovec, buližník nebo slepenec. Pro porosty skalních štěrbin je typická převaha kapraďorostů, např. z rodů sleziník (Asplenium sp.), kapraď (Dryopteris sp.) a osladič (Polypodium sp.). Ve stinných vlhkých polohách bývají hojně zastoupeny mechorosty. Dominující petrofyty jsou doprovázeny acidofyty s širokou ekologickou amplitudou, mezofilními druhy lesů a křovin. Druhová skladba skalních biotopů se různí podle úživnosti podloží, světelného, tepelného a hydrického režimu. Na teplejších a bazičtějších ekotopech roste širší spektrum vyšších rostlin než na ekotopech mezoklimaticky chladnějších a oligotrofnějších. Vegetace je poměrně stabilní, k narušení dochází spíše ve zvláštních případech. Příčinami degradace může být eutrofizace, těžba kamene, případně lesní hospodaření a turistika. Při turistických a sportovních aktivitách (např. horolezectví) dochází k disturbancím vegetačního pokryvu a k lokální ruderalizaci. Zvěř (mufloni, kamzíci) se může podílet na eutrofizaci. Ochuzování synuzie lišejníků a mechorostů na skalách je způsobeno také vlivem znečištěného ovzduší a kyselých dešťů. Vegetace většinou nepotřebuje management. Je vhodné částečné snížení zakmenění okolního lesního porostu skal. Horolezectví a turistiku je vhodné usměrnit, popř. regulovat Bučiny asociace Asperulo-Fagetum Popis nároků předmětu ochrany: Stanoviště zastupuje biotop L5.1 Květnaté bučiny, které zahrnují široké spektrum stanovišť lesního vegetačního stupně, místy sestupují níže (severní svahy). Jejich výskyt je vázán hlavně na minerálně bohatší půdotvorné substráty, obvykle kambizemní půdy s rychlou mineralizací humusu. Na minerálně chudším podloží je formace vyvinuta na deluviálních polohách, hlubších půdách mírných svahů a plošin. V teplejších oblastech navazují květnaté bučiny na dubohabřiny, v chladnějších polohách pak na (bukové) smrčiny. Na relativně oligotrofních půdách plynule přecházejí do acidofilních bučin, naopak na eutrofnějších stanovištích do suťových lesů, na půdách výrazněji ovlivněných vodou hraničí se suššími typy lužních lesů. Ve stromovém patře zpravidla převládá buk lesní (Fagus sylvatica), který je často i dřevinou monodominantní. V mnohých porostech jsou přimíšeny troficky náročné listnaté dřeviny jako je javor mléč (Acer platanoides), javor klen (A. pseudoplatanus), habr obecný (Carpinus betulus), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), dub zimní (Quercus petraea), lípa malolistá (Tilia cordata), lípa velkolistá (T. platyphyllos) a jilm horský (Ulmus glabra). Běžným průvodním druhem je jedle bělokorá (Abies alba), dnes spíše ve zbytkových populacích. Ve vyšších nadmořských výškách, v chladnějších polohách, popř. na oligotrofnějších skeletnatých půdách je také přirozeně rozšířen smrk ztepilý (Picea abies). Hlavními degradačními faktory jsou acidifikace, eutrofizace, vysoké stavy spárkaté zvěře, přeměna kvalitních porostů blížících se modelu přirozené druhové skladby na porosty s převahou smrku ztepilého, borovice lesní, eventuálně geograficky nepůvodních druhů dřevin. Management spočívá v zajištění dlouhodobé kvalitní péče o květnaté bučiny, eliminaci přeměn bukových porostů na porosty jehličnatých monokultur, podpoře přirozené obnovy a redukci vysokých stavů zvěře Dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum Popis nároků předmětu ochrany: Dominantně zastoupenými přirozenými dřevinami dubohabřin jsou dub zimní (Quercus petraea), d. letní (Q. robur), habr obecný (Carpinus betulus) a lípa srdčitá (Tilia cordata). Dle podmínek stanoviště jsou v dubohabřinách přimíšeny další dřeviny, jako např. bříza bělokorá (Betula pendula), javor babyka (Acer campestre), j. mléč (A. platanoides), j. klen (A. pseudoplatanus) či jeřáb břek (Sorbus torminalis). Dubohabřiny se vyvinuly na živinami bohatých, středně hlubokých až hlubokých půdách v teplých oblastech. Keřové patro je v rozvolněnějších lesích dobře vyvinuto, na jeho rozvoj má ale také vliv početnost zvěře. V zapojenějších lesích většinou chybí. V bylinném patře se projevuje výrazný jarní aspekt, pravidelný je výskyt běžných druhů listnatých lesů, dle podmínek se přidávají teplomilné druhy. Stanoviště zastupuje biotop L3.3B Karpatské dubohabřiny, které jsou dlouhodobě člověkem ovlivňované. Porosty se obhospodařovaly většinou jako lesy nízké a střední, s využitím dobré pařezové výmladnosti habru, vedoucí k jeho upřednostňování, spolu s dubem.

10 Problémem je šíření invazních dřevin, např. trnovník akát (Robinia pseudoaccacia), pajasan žláznatý (Ailanthus altissima), a bylin (ruderalizace vlivem spárkaté zvěře). Dalším ohrožujícím faktorem je převod dubohabřin na porosty geograficky nepůvodních dřevin, především jehličnanů. Na konkrétních místech s předpokládaným přirozeným výskytem borovice lesní (Pinus sylvestris) nebo smrku ztepilého (Picea abies) nezvyšovat jejich celkové zastoupení nad hodnoty odvozených od modelů předpokládané přirozené druhové skladby. V případě výskytu kůrovcových ohnisek je vhodná šetrná asanace dřevní hmoty, chemické prostředky využívat jen v nezbytně nutné míře. Pro prevenci by bylo vhodné zajistit včasné zpracování nahodilých těžeb smrku. Pro úspěšnou přirozenou obnovu lesa je nezbytné snižování stavu spárkaté zvěře, umělou obnovu spolu s přirozeným zmlazením účinně chránit např. oplocenkami. Při výsadbách cíleně vnášet chybějící dřeviny, při výchově vytvářet věkově a výškově diferencovaný porost. 2.3 Řešení konfliktů při zajišťování požadavků různých předmětů ochrany EVL Konflikt není předpokládán. 2.4 Konflikt s jinými ochrannými režimy dle ZOPK Možný konflikt může nastat v požadavcích na termín seče na místech společného výskytu druhů vyžadujících dřívější nebo naopak pozdější seč, a to jak rostlin, tak různých živočichů, především bezobratlých. Proto je nezbytné kosit mozaikovitě (střídat brzkou a pozdější seč v prostoru a čase). 2.5 Využívání EVL a zhodnocení jeho důsledků pro předměty ochrany Stručná charakteristika a vliv činnosti Celá lokalita je pestrou mozaikou lesů, luk, pastvin, pramenišť i skalních útvarů. V EVL byla schválena tato lokální biocentra: Ostrá, Vrchy, Semetínský, Buk, Lipový, Křížový, Jahodénka, Červená, Chleviska a Kotlina. Západní částí také prochází nadregionální biokoridor 77. Biotop T1.1 Mezofilní ovsíkové louky je s podílem zastoupení cca 7 % území EVL nejrozšířenější nelesní vegetací v EVL. Vyskytuje se samostatně i v mozaikách (nejčastěji s biotopem T1.3 Poháňkové pastviny) s jinými biotopy. Degradace, která byla zaznamenána na některých plochách, může být způsobena způsobem a intenzitou hospodaření. V minulosti byly louky intenzivně využívány. V současnosti je většina lučních porostů v EVL zařazena v rámci veřejného registru půdy LPIS do půdních bloků a doposud obhospodařována za využití dotačních titulů Programu rozvoje venkova pro období Část půdních bloků je obhospodařována konvenčním způsobem, část je zařazena do režimu ekologického zemědělství. Ve východní části EVL jsou louky obhospodařovány v rámci agroenvironmentálních opatření, titulu B1-L Louky. Louky jsou kosené dvakrát ročně (první termín je do 31. července, druhý termín do 31. října), přepásány po 15. 8, případně hnojeny. Pokosená biomasa je z lokality většinou odklizena. Na některých plochách způsobuje doplňkové hnojení, ponechávání pokosené hmoty na místě, popř. intenzita pastvy, eutrofizaci lučních společenstev a nástup nitrofilních druhů rostlin, což není s ohledem na nároky biotopu T1.1 příliš vyhovující. Ve střední části EVL a části Pivovařiska převládá využívání obecného titulu B7-P Pastviny, na nichž není možné používat statková či jiná hnojiva vyjma pastvy. Pastva je realizována skotem nebo ovcemi a kozami minimálně jednou ročně, max. do 31. října. Nedopasky jsou likvidovány do 30 dnů od skončení pastvy. Takto nastavená pastva však není v rámci biotopu T1.1 adekvátní, jelikož pastvu není vhodné na jedné ploše realizovat každoročně a v libovolném termínu. Na některých loukách a pastvinách dochází naopak k absenci hospodaření, což je příčinou postupující sukcese a tím zarůstání náletovými dřevinami. Biotop T3.4C Širokolisté suché trávníky s význačným výskytem vstavačovitých a bez jalovce obecného (Juniperus communis) se na území EVL Semetín vyskytuje pouze ojediněle v několika mozaikách, zejména ve stávající přírodní památce Pivovařiska. Vhodné hospodaření (kosení, pastva) se zde řídí platným plánem péče o PP. Biotop T3.4D Širokolisté suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých a bez jalovce obecného (Juniperus communis) se na území EVL Semetín vyskytuje spíše v omezené míře, především ve východní části EVL. Jedná se převážně o mozaiky s biotopy T1.1 Mezofilní ovsíkové louky a T1.3 Poháňkové pastviny. Pastva, která na některých plochách probíhá, představuje vhodný management. Na plochách s absencí hospodaření zarůstá vegetace křovinami biotopu K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny. Na území EVL Semetín se nachází pouze jedno luční pěnovcové prameniště (R1.1). Je součástí přírodní památky Pivovařiska v západní části EVL. Biotop R1.1 zde tvoří mozaiku s biotopem T3.4C. Lesní pěnovcová prameniště (R1.3) se na území EVL nachází přibližně na 8 místech. Okolní hospodářské porosty jsou bukové či smrkové, v různé fázi vývoje. Část pramenišť je negativně ovlivněna zastíněním okolním porostem a jsou téměř bez vegetace. Velmi zachovalé prameniště se nachází asi 750 m JV od jižního výběžku obce Semetín.

11 Nevápnitá mechová slatiniště (R2.2) se na území EVL nachází pouze na SZ svahu v části Poschlá nad obcí Semetín (Mokřady u Matějů). Biotop je součástí mozaiky pastvinných travinobylinných společenstev. Porosty vykazují přechod k biotopu T1.5 Vlhké pcháčové louky nebo biotopu R1.2 Luční prameniště bez tvorby pěnovců. Každoročně jsou tato společenstva kosena ručně vedenou mechanizací, v termínu od do Pokosená biomasa je poté odstraněna z lokality. Zvolený management má na biotop R2.2 pozitivní vliv. Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin (S1.2) se v EVL vyskytuje pouze bodově na dvou místech. První lokalita je vázána na mrazový srub na jižním svahu Křížového. Druhá lokalita se nachází v přírodní památce Křížový. Celá lokalita je ohrožena změnou mikroklimatických podmínek, způsobených holosečnou obnovou porostů po obvodu přírodní památky. Zvláštní opatření zde nejsou prováděna. Biotop květnatých bučin (L5.1) tvoří ucelené komplexy především v centrální a západní části EVL. Vyskytují se zde kvalitní, ale i nekvalitní, degradované porosty. V současnosti jsou lesy často obnovovány náseky a holosečnou těžbou, což se projevuje zvýšením degradace porostů. Lesní porosty mají převážně hospodářský charakter se zjednodušenou věkovou, druhovou a prostorovou porostní strukturou. Častý je podíl smrku ztepilého (Picea abies). Část bukových porostů se tedy vyskytuje v mozaice s biotopem X9A Lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami. Pro podporu přirozené obnovy jsou na některých plochách ponechávány výstavky buku lesního, dubu zimního a javoru klenu. Přirozená obnova i umělá kultura je následně atakována okusem zvěře. Současná péče o kvalitní bučiny je vhodná, ovšem hospodaření odchylující se od modelu PDS (pozměněné porosty) je vzhledem k předmětu ochrany zásadně nevhodné. Západo-karpatské dubohabřiny (L3.3B) se vyskytují roztroušeně ve východní části EVL. Jedná se především o menší lesíky, remízky mezi pastvinami či při okraji lesních komplexů. Lesní porosty mají často střední tvar lesa, tj. jedná se o kombinaci lesa vysokého (generativního původu) a nízkého (vegetativního původu). Největší komplex západo-karpatských dubohabřin se nachází na Ostré hoře, v severovýchodním cípu EVL. Prostorová porostní struktura je víceetážová, v porostech však chybí větší množství tlejícího dřeva. Ostatní porosty jsou spíše méně kvalitní, často v mozaice se smrkem, či na přechodu ke květnatým bučinám. Pod Křížovým vrchem a v části Mraznice jsou porosty dubohabřin evidovány jako ochranný les. Současné hospodaření je v souladu s nároky předmětu ochrany. 2.6 Související platné dokumenty ve vztahu k předmětům ochrany dle speciálních zákonů Plány péče Název ZCHÚ: PP Křížový Autor: Lacina, D. Schválil: Krajský úřad Zlínského kraje Datum schválení: Platnost od-do: Název ZCHÚ: PP Pivovařiska Autor: Lacina, D. Schválil: Krajský úřad Zlínského kraje Datum schválení: Platnost od-do: Název ZCHÚ: PP Semetín - lesní prameniště Autor: Pavelčíková L., Pavelčík P. Schválil: Krajský úřad Zlínského kraje Datum schválení: Platnost od-do: Název ZCHÚ: PP Semetín - luční prameniště Autor: Pavelčíková L., Pavelčík P. Schválil: Krajský úřad Zlínského kraje Datum schválení: Platnost od-do:

12 Lesní hospodářské plány / lesní hospodářské osnovy Typ dokumentu: LHO Přírodní lesní oblast: 41 - Hostýnskovsetínské vrchy a Javorníky Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: LHO Vsetín Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 145,57 Období platnosti LHP (LHO): Organizace lesního hospodářství: Městský úřad Vsetín Typ dokumentu: LHP Přírodní lesní oblast: 41 - Hostýnskovsetínské vrchy a Javorníky Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: Vsetín Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 392,45 Období platnosti LHP (LHO): Organizace lesního hospodářství: Lesy ČR, s.p., LS Vsetín Typ dokumentu: LHP Přírodní lesní oblast: 41 - Hostýnskovsetínské vrchy a Javorníky Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: Singularisté města Vsetína Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 50,66 Období platnosti LHP (LHO): Organizace lesního hospodářství: Singularisté města Vsetína Typ dokumentu: LHP Přírodní lesní oblast: 41 - Hostýnskovsetínské vrchy a Javorníky Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: Obecní lesy Hošťálková Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 0,54 Období platnosti LHP (LHO): Organizace lesního hospodářství: Obec Hošťálková Typ dokumentu: LHP Přírodní lesní oblast: 41 - Hostýnskovsetínské vrchy a Javorníky Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: Městské lesy Vsetín Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 327,8 Období platnosti LHP (LHO): Organizace lesního hospodářství: Město Vsetín Typ dokumentu: LHP Přírodní lesní oblast: 41 - Hostýnskovsetínské vrchy a Javorníky Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: Obecní lesy Pržno Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 0,01 Období platnosti LHP (LHO): Organizace lesního hospodářství: Obec Pržno Typ dokumentu: LHP Přírodní lesní oblast: 41 - Hostýnskovsetínské vrchy a Javorníky Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: Obec Lhota Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 45,91 Období platnosti LHP (LHO): Organizace lesního hospodářství: Obec Lhota Typ dokumentu: LHP Přírodní lesní oblast: 41 - Hostýnskovsetínské vrchy a Javorníky Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: Rodinger Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 8,42 Období platnosti LHP (LHO): Organizace lesního hospodářství: Rodinger

13 Typ dokumentu: LHP Přírodní lesní oblast: 41 - Hostýnskovsetínské vrchy a Javorníky Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: Urban Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 47,76 Období platnosti LHP (LHO): Organizace lesního hospodářství: Urban Typ dokumentu: LHP Přírodní lesní oblast: 41 - Hostýnskovsetínské vrchy a Javorníky Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: Sponer Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 3,15 Období platnosti LHP (LHO): Organizace lesního hospodářství: Sponer Typ dokumentu: LHP Přírodní lesní oblast: 41 - Hostýnskovsetínské vrchy a Javorníky Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: Bystřice pod Hostýnem Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 1,56 Období platnosti LHP (LHO): Organizace lesního hospodářství: Lesy ČR, s.p., LS Bystřice pod Hostýnem Typ dokumentu: LHP Přírodní lesní oblast: 41 - Hostýnskovsetínské vrchy a Javorníky Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: Obecní lesy Seninka Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 29,52 Období platnosti LHP (LHO): Organizace lesního hospodářství: Obec Seninka Další dokumenty Název: Územní plán Hošťálková Platnost od: Poznámka: k.ú. Hošťálková Název: Územní plán Lhota u Vsetína Platnost od: Poznámka: k.ú. Lhota u Vsetína Název: Územní plán Liptál Platnost od: Poznámka: k.ú. Liptál Název: Územní plán sídelního útvaru Ratiboř Platnost od: Poznámka: k.ú. Ratiboř u Vsetína Název: Územní plán Trnava Platnost od: Poznámka: k.ú. Trnava u Zlína Název: Územní plán Vsetín Platnost od: Poznámka: k.ú. Rokytnice u Vsetína, Vsetín

14 3. Péče o EVL 3.1 Popis optimálního způsobu péče o předměty ochrany 6210 Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích (Festuco-Brometalia) a Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích (Festuco-Brometalia), význačná naleziště vstavačovitých Způsob péče: Pro vegetaci svazu Bromion je vhodnější kosení než pastva. Louky je vhodné kosit jednou ročně od června do září, dle terénu traktorem, lištovou sekačkou nebo ručně. Biomasu je nutné odvézt mimo EVL. Pro podporu zvláště chráněných či jinak významných druhů rostlin a živočichů je vhodné jejich obsékání nebo aplikace fázového posunu sečí. Ten spočívá v rozdělení plochy na segmenty (pásy), které nebudou v rámci vegetační sezóny koseny ve stejnou dobu. Zároveň je vhodné některé segmenty ponechat zcela bez pokosení a posunout seč na následující rok (To se netýká segmentů s expanzivními rostlinami, které je nutné primárně eliminovat). Otavy je vhodné jednorázově přepást ovcemi, kozami, popř. skotem. Možným managementem je extenzivní rotační pastva ovcí a koz (popř. skot). V tomto případě je třeba jednou za tři roky pastvu vynechat a plochu pokosit. Pokosenou biomasu je třeba z lokality odklidit. Expanzní a nežádoucí druhy rostlin je nutné bez ohledu na použitý způsob péče (kosení, pastva) likvidovat častějším kosením (3-5 krát ročně). Náletové dřeviny je vhodné odstraňovat. Z důvodu možného hnízdění ptactva je vhodné realizovat práce v zimním období Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenatherion, BrachypodioCentaureion nemoralis) Způsob péče: Mezofilní ovsíkové louky vyžadují pravidelný management, kosení nebo extenzivní pastvu. Základem je pravidelná seč alespoň jednou ročně. Na chudších stanovištích lze kosit pouze jednou, na živných dvakrát ročně. Podle konkrétního terénu je možné využití ručních nástrojů, samohybné lehké i těžké techniky. Louky je vhodné kosit mozaikovitě od druhé poloviny června do srpna (na živných stanovištích od začátku června do září) s ohledem na reprodukci zvláště chráněných druhů rostlin. Biomasu je třeba sklidit a neponechávat na lokalitě. Živnější typy s častější sečí lze přihnojovat, popř. mírně vápnit, chudé typy nikoliv. Místo sečení otavy je možné extenzivní přepasení louky skotem nebo ovcemi od 2. poloviny srpna do října. Pastvu není vhodné provádět každým rokem. Na typech biotopů s přechodem od mezofilních ovsíkových luk k poháňkovým pastvinám (T1.3) je možná rotační pastva v průběhu celé vegetační sezóny. Jednou za tři roky je vhodné pastvu vynechat a plochu pokosit. Pokosenou biomasu je třeba z lokality odklidit. Expanzivní a nežádoucí druhy rostlin je nutné bez ohledu na použitý způsob péče (kosení, pastva) likvidovat častějším kosením (2-3 krát ročně). Náletové dřeviny je vhodné odstraňovat. Z důvodu možného hnízdění ptactva je vhodné realizovat práce v zimním období Přechodová rašeliniště a třasoviště Způsob péče: Nevápnitá mechová slatiniště není možné hnojit ani využívat pro pastvu hospodářských zvířat. V případě výskytu stanoviště v pastevním areálu je nutné oplocení. Vhodné je extenzivní kosení v pozdním létě (kosit lze dle podmínek od června do září), zejména na místech s nižší hladinou podzemní vody nebo tam, kde hrozí zvýšený přísun dusíku a fosforu. Dobu seče je třeba upravit v závislosti na výskytu zvláště chráněných druhů rostlin, popř. výskytu expanzivních druhů rostlin. Pokosená hmota musí být z lokality odklizena. Pro kosení jsou vhodné ruční nástroje (křovinořez, kosa). Lehkou mechanizaci lze použít v mozaikách s méně vlhkými, popř. mezofilními loukami, nebo v sušších obdobích. Použití těžké techniky je zcela vyloučené. Expanzivní a nežádoucí druhy rostlin je nutné bez ohledu na použitý způsob péče (kosení, pastva) likvidovat častějším kosením (2-3 krát ročně). Náletové dřeviny je vhodné odstraňovat. Z důvodu možného hnízdění ptactva je vhodné realizovat práce v zimním období.

15 7220 Petrifikující prameny s tvorbou pěnovců (Cratoneurion) Způsob péče: V případě lesních pěnovcových pramenišť je důležité přizpůsobit v okolních lesních porostech způsob hospodaření. Eliminovat pojezdy těžkou technikou, svážnice vést mimo prameniště i jejich těsné (podmáčené) okolí, neodvodňovat, neukládat potěžební dřevní materiál (zejména větve, kůra, apod.). V okolí pramenišť je třeba zachovat alespoň částečně druhové složení porostu odpovídající danému stanovišti, nežádoucí je zakládání a udržování smrkových monokultur. Odlesnění v místě prameniště je nežádoucí. Pro luční prameniště je naprosto nevhodná pastva a hnojení. Prameniště u pastviny je nutné oplotit a zabránit tak přístupu dobytka do těchto ploch. Vhodné je kosení ručními nástroji (křovinořez, kosa). Lehká mechanizace (např. lištová sekačka) je možná v mozaikách PO a méně vlhkých, popř. mezofilních luk. Optimální je kosit v suchém období, nejlépe v červenci a srpnu s ohledem na zvláště chráněné druhy. Náletové dřeviny (např. olše lepkavá) je vhodné odstraňovat. Opatření realizovat nejlépe v období vegetačního klidu, od října do března. Dřevní hmotu je třeba z lokality odklidit. Expanzivní a nežádoucí druhy rostlin je nutné bez ohledu na použitý způsob péče (kosení, pastva) likvidovat častějším kosením (2-3 krát ročně). Náletové dřeviny je vhodné odstraňovat. Z důvodu možného hnízdění ptactva je vhodné realizovat práce v zimním období Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů Způsob péče: Světlomilná společenstva podle potřeby asanovat vyřezáním stínících dřevin. Zabránit zásadní změně mikroklimatických podmínek, ke které dochází při holosečném způsobu hospodaření. V blízkém okolí skal je tedy vhodné volit citlivější způsoby obnovy porostů. V případě ohrožení vegetace je nutno regulovat horolezectví nebo turistiku. Občasný sesuv kamení vyvolaný chůzí lidí po pohyblivých sutích však může být spíše ku prospěchu, protože se tak dostává k povrchu půda původně splavená do hloubi suti Bučiny asociace Asperulo-Fagetum Způsob péče: Pro ochranu stanovišť květnatých bučin je nutné omezit zvyšování podílu smrku ztepilého nad podíl při vyhlášení EVL a zlepšit stav porostů přeměnou monokultur zpět na původní bukové porosty. Upřednostnit podrostní způsob hospodaření. V případě výskytu kůrovcových ohnisek v již existujících jehličnatých kulturách je vhodná šetrná asanace dřevní hmoty. Zajistit včasné zpracování nahodilých těžeb smrku. Chemické prostředky využívat v nezbytně nutné míře, v souladu s platnou legislativou. V porostech, kde je výskyt jedle pod úrovní jejího přirozeného zastoupení, je nutný alespoň současný podíl zachovat. Tam, kde se vyskytuje ve větším množství, je vhodné zajistit její podíl odpovídající přirozené skladbě lesa. Pro úspěšnou přirozenou obnovu lesa je nezbytné snižování stavu spárkaté zvěře, umělou obnovu spolu s přirozeným zmlazením účinně chránit. Při výsadbách cíleně vnášet chybějící dřeviny PDS, při výchově vytvářet věkově a výškově diferencovaný porost. Eliminovat invazní druhy rostlin. Zásady péče pro tento předmět ochrany jsou řešeny pomocí rámcové směrnice pro lesní stanoviště Dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum Způsob péče: Pro zachování stanovišť dubohabřin je důležité nerozšiřovat umělé kultury jehličnanů, především smrku ztepilého. Druhové složení porostů je nutné udržovat v přirozené formě. Na lesních typech, kde je součástí přirozené skladby také jedle, je vhodné její současný podíl zachovat, případně zvýšit na úroveň hodnot PDS. Ponechávat část mrtvého dřeva. Pro úspěšnou přirozenou obnovu lesa je nezbytné snižování stavu spárkaté zvěře, umělou obnovu spolu s přirozeným zmlazením účinně chránit. Při výsadbách cíleně vnášet chybějící dřeviny PDS, při výchově vytvářet věkově a výškově diferencovaný porost. Eliminovat invazní druhy rostlin. Zásady péče pro tento předmět ochrany jsou řešeny pomocí rámcové směrnice pro lesní stanoviště.

16 3.2 Navrhovaná opatření Opakovaná opatření Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33, 34, 35, 36, 37, 38, 39, 40, 41, 42, 43, 44, 45, 46, 47, 48, 49, 50, 51, 52, 53, 54, 55, 56, 57, 58, 59, 60, 61, 62, 63, 64, 65, 66, 67, 68, 69, 70, 71, 72, 73, 74, 75, 76, 77, 78, 79, 80, 81, 82 Kosení lehkou mechanizací Kosení 6210, 6210*, 6510, 7140, 7220 Travní porosty je vhodné kosit každoročně. Dle terénu je možné využít ruční nástroje, lehkou nebo těžkou techniku (vlhké a podmáčené biotopy kosit ručně, max. lištovou sekačkou). Místa s významnými a zvláště chráněnými druhy rostlin je vhodné kosit v pozdním létě, popř. obkosit, nebo využít fázový posun sečí (viz kap. 3.1). 1 x za 1 rok červen - září Otavy lze jednorázově přepást (netýká se PO 7140 a 7220). Stanoviště 7140 a 7220 nacházející se v pastvině je nutné oplotit. Místa s expanzivními druhy rostlin (např. třtina křovištní) je vhodné kosit častěji (2-3 krát v roce). 1, 3, 6, 7, 9, 10, 11, 12, 17, 18, 21, 22, 23, 24, 25, 27, 29, 32, 33, 34, 35, 36, 37, 38, 40, 41, 43, 44, 49, 50, 53, 55, 56, 57, 58, 59, 63, 65, 68, 70, 71, 72, 73, 74, 76, 77, 78, 82 Extenzívní pastva ovcemi či kozami Pastva 6210, 6210*, 6510 Na suchých trávnících a přechodných biotopech mezofilních ovsíkových luk a poháňkových pastvin je možným managementem extenzivní rotační pastva ovcemi či kozami v průběhu vegetační sezóny. Jednou za tři roky je vhodné nahradit pastvu kosením. 1 x za 1 rok květen - říjen 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33, 34, 35, 36, 37, 38, 39, 40, 41, 42, 43, 44, 45, 46, 47, 48, 49, 50, 51, 52, 53, 54, 55, 56, 57, 58, 59, 60, 61, 62, 63, 64, 65, 66, 67, 68, 69, 70, 71, 72, 73, 74, 75, 76, 77, 78, 79, 80, 81, 82 Výřez skupin či jednotlivých náletových dřevin Výřez náletu 6210, 6210*, 6510, 7140, 7220 Nežádoucí náletové dřeviny je třeba redukovat. Po konzultaci s pracovníkem OOP je vhodné ponechat část hmoty z kácení a ořezů dřevin na vybraném místě jako základ pro úkryty živočichů. Zbytek je vhodné z lokality odklidit. Opatření realizovat nejlépe v období vegetačního klidu. U ploch pramenišť a vlhkých či podmáčených míst je vhodné ukončit práce do února (před začátkem aktivity obojživelníků). 1 x za 2 roky říjen - březen

17 4. Závěrečné údaje 4.1 Použité podklady AOPK ČR, Lesy České republiky, s. p., Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR, Vojenské lesy a statky ČR, s.p., VÚKOZ (2006). Pravidla hospodaření pro typy lesních přírodních stanovišť v evropsky významných lokalitách soustavy Natura 2000: Výsledek jednání pracovní skupiny ustanovené při Ministerstvu životního prostředí České republiky a složené ze zástupců jmenovaných organizací. PLANETA. XIV, 9, s HÁKOVÁ, A.; KLAUDISOVÁ, A.; SÁDLO, J. (eds.) (2004). Zásady péče o nelesní biotopy v rámci soustavy Natura PLANETA. XII, 3, s CHYTRÝ, M.; KUČERA, T.; KOČÍ, M. (eds.) et al. (2010). Katalog biotopů České republiky. 2.upr. a rozš. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. 445 s. ISBN MÍCHAL, I.; PETŘÍČEK, V. et al. (1999). Péče o chráněná území II. Lesní společenstva. Vydání 1. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. 713 s. ISBN X. PETŘÍČEK, V. et al. (1999). Péče o chráněná území: I. Nelesní společenstva. Vydání 1. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. 451 s. ISBN POLENO, Z.; VACEK, S. et al. (2007). Pěstování lesů I.: Ekologické základy pěstování lesů. 1. vyd. Kostelec nad Černými lesy: Lesnická práce. 315 s. ISBN POLENO, Z.; VACEK, S. et al. (2007). Pěstování lesů II.: Teoretická východiska pěstování lesů. 1. vyd. Kostelec nad Černými lesy: Lesnická práce. 463 s. ISBN POLENO, Z.; VACEK, S. et al. (2009). Pěstování lesů III.: Praktické postupy pěstování lesů. 1. vyd. Kostelec nad Černými lesy: Lesnická práce. 951 s. ISBN PRŮŠA, E. (2001). Pěstování lesů na typologických základech. Kostelec nad Černými lesy: Lesnická práce, s. r. o. 593 s. ISBN SDO zpracoval Organizace: AOPK ČR, Regionální pracoviště SCHKO Bílé Karpaty Zpracovatel: Ing. Miroslava Pazderová bile.karpaty@nature.cz Datum zpracování: 5. Seznam zkratek AOPK ČR Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ES Evropský seznam EVL Evropsky významná lokalita LHC lesní hospodářský celek LHO lesní hospodářská osnova LHP lesní hospodářský plán OP ZCHÚ ochranné pásmo zvláště chráněného území PDS přirozená dřevinná skladba PO předmět ochrany PP přírodní památka SDO Souhrn doporučených opatření ÚSOP Ústřední seznam ochrany přírody ZCHÚ zvláště chráněné území ZOPK zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů

18 6. Přílohy 6.1 Orientační mapa evropsky významné lokality CZ _Semetin_orientacni_mapa.pdf 6.2 Mapa způsobu zajištění ochrany EVL CZ _Semetin_zpusob_zajisteni_ochrany.pdf 6.3 Mapa zákresů managementových opatření na vymezených plochách CZ _Semetin_Koseni.pdf CZ _Semetin_Pastva.pdf CZ _Semetin_Vyrez_naletu.pdf 6.4 Rámcová směrnice pro lesní stanoviště CZ _Semetin_ramcova_smernice.doc 6.5 Doplňující dokumenty NEJSOU

19

20