Digitalizace fotoarchiválií ze sbírky ústfiedního pracovi tû Národního památkového ústavu

Transkript

1 Digitalizace fotoarchiválií ze sbírky ústfiedního pracovi tû Národního památkového ústavu Ladislav BEZDùK KdyÏ jsme se pfied ãasem v Národním památkovém ústavu rozhodli pfiikroãit k postupné digitalizaci na í fotosbírky, poloïili jsme si otázku, zda by nebylo moïné digitalizovat fotoarchiválie tak, aby vznikající digitální kopie byly z hlediska obsaïen ch obrazov ch informací plnohodnotné vûãi originálu nebo se mu mnoïstvím zachycen ch informací alespoà blíïily. V dobû tûchto úvah, tedy na sklonku 90. let 20. století, lo o úmysl ne zcela bûïn, av ak nikoli neprovediteln. V následujících letech do lo k rychlému rozvoji potfiebného hardwaru i softwaru, av ak i tehdy se jiï zaãaly na trhu vyskytovat pfiístroje vhodné k realizaci zam len ch cílû. Zámûr digitalizovat fotopfiedlohy na informaãní úroveà rovnou nebo blíïící se originálu vycházel z povahy moïností digitalizace jako takové. Jedná se zejména o tyto skuteãnosti: 1. Po digitalizaci fotopfiedlohy je obraz jednoznaãnû popsán mnoïinou ãísel. Pokud nedojde ke zmûnû ãísel, je jeho kvalita nemûnná, jednou provïdy daná kvalitou zakódování, tedy vlastní digitalizací. 2. Pokud pamûèové médium nezestárne nebo není jinak znehodnoceno natolik, Ïe by do lo k takovému naru ení ãísel, které by jiï neumoïàovalo jejich obnovu, digitalizovan obraz nedegraduje. 3. V pfiípadû nebezpeãí stárnutí digitálních pamûèov ch médií je moïné data vãas pfiepsat bez ztráty informace na jiné pamûèové médium. 4. Pfii dal ím uïívání digitalizovan ch obrazû odpadá manipulace s originálními fotoarchiváliemi, coï pfii správném uloïení zv í jejich Ïivotnost a sníïí riziko po kození, nebo dokonce zniãení. 5. I kdyï by k jejich po kození nebo zniãení do- lo, digitální kopie pofiízená na informaãní úrovni originálu mûïe originál nahradit, pfiiãemï nároky na uchování digitální kopie jsou podstatnû niï í neï na archivaci fotomateriálû. V praxi souvisí digitalizace s okruhem problémû, které lze rozdûlit do tfií skupin: 1. Jaké zafiízení pro digitalizaci pouïít? 2. Jaké parametry pro vytváfiení digitálních kopií zvolit? 3. Jak m zpûsobem digitální kopie uchovávat? Digitalizaãními zafiízeními spadajícími pod bod 1 mûïeme rozumût ve kerá zafiízení, kter mi je moïné pfievést obrazovou pfiedlohu do digitální podoby. Vzhledem k na im zámûrûm pfiedev ím vysoké kvalitû pfievodu musíme uvaïovat pouze o tûch zafiízeních, která se pro dané úãely hodí. V úvahu pfiicházejí skenery stfiední, ãi spí e vy í tfiídy a pfiípadnû digitální fotoaparáty. Digitální fotoaparáty zmiàujeme pouze pro úplnost. Tyto pfiístroje patfií do skupiny zafiízení, která pracují s konstantním poãtem bodû na rozmûr scény a jsou dvojího druhu ãipová a skenerová. Se vzrûstajícím stupnûm rozli ení ãipov ch fotopfiístrojû jsou dnes skenerové kamery jiï na ústupu. Patrnû by bylo moïné pouïít pro digitalizaci fotoarchiválií nûkter z profesionálních ãipov ch fotopfiístrojû, dosahujících dnes rozli ení aï 33 MPix, ale relativnû sloïitá pfiíprava pfiedlohy by toto snímání oproti skenerûm komplikovala, navíc by nejspí e nastávaly problémy s nedostateãn m prosvícením nûkter ch pfiíli tmav ch negativû a s moïností ovlivàovat prûbûh gradaãní kfiivky snímku. Z hlediska poïadavkû na kvalitu digitalizace stojí patrnû na nejvy ím stupni bubnové skenery, v nichï se pfiedloha pfiipevàuje na sklenûn válec, kter ve skeneru rotuje. Podél nûj bûhem skenování projíïdí optické ãidlo, na které dopadá paprsek odraïen od pfiedlohy nebo procházející pfiedlohou z bodového zdroje. Tento zpûsob skenování má nûkolik pfiedností zdroj svûtla je bodov, a tedy energeticky v hodnûj í, mûïe b t silnûj í neï u ploch ch skenerû, ãímï dochází k dokonalej ímu prosvícení pfiedlohy. Ta je snímána bodovû jedin m ãidlem (nebo trojicí pro kaïdou barevnou sloïku zvlá È), pfiiãemï nedochází k nerovnomûrnému snímání plochy a ãidlo mûïe b t dokonalej í. Vût inou se pouïívá fotonásobiã, kter umoïàuje snímání optick ch hustot aï do hodnot 4. Pomocí bubnového skeneru v ak mûïeme digitalizovat pouze dobfie ohebné pfiedlohy, coï jej pfiedem vyluãuje ze skupiny zafiízení pouïiteln ch pro ná úãel, neboè ve vût inû fotosbírek se nacházejí velkoformátové negativy na skle a historické fotokopie, nalepené na tuhé podloïce. Na emu úãelu proto asi nejlépe vyhoví nûkter z ploch ch skenerû, u nichï se pfiedloha pokládá na sklo, pod kter m pfiejíïdí bûhem skenování zdroj svûtla. V pfiípadû transparentních pfiedloh je zdroj svûtla umístûn na druhé stranû skla a buì pfiejíïdí soubûïnû s optick m snímaãem, nebo prosvûtluje celou pfiedlohu v plo e. OdraÏené nebo pro lé svûtlo dopadá na fiadu optick ch snímaãû CCD. Nev hodou tûchto skenerû je, Ïe vût inou malé pfiedlohy vyïadují vy í hustotu snímacích bodû rozli ení. U nûkter ch ploch ch skenerû je moïné nastavit rûzné rozli ení, ale b vá vïdy dopoãítáváno z pevného rozli ení daného rozmístûním a poãtem prvkû CCD. Smûrodatné u tûchto skenerû je právû toto rozli ení, naz vané optické. Algoritmy pfiepoãtu na jiné rozli ení jsou vïdy otázkou kompromisu, protoïe v poãty jsou nároãné na ãas, a mohou proto b t znaãnû zjednodu ené. V jimku tvofií skenery profesionální tfiídy. U tûchto skenerû je do cesty paprsku od pfiedlohy k CCD snímaãûm vfiazena variabilní optická soustava. Tyto skenery mívají i ve své kategorii v jimeãn rozsah snímání hustoty, pfiiãemï hustota je zakódována primárnû na 16 b. MoÏnost snímání s konstantním poãtem bodû na rozmûr pfiedlohy daná optickou soustavou mûïe b t sice v hodná (malé pfiedlohy mohou b t skenovány s vy ím rozli ením), ale velice záleïí na kvalitû optické soustavy mohou vznikat rûzná zkreslení. Ve snaze po zdokonalení ploch ch skenerû pfii- la firma Scitex s dal ím nápadem. Snímací hlava s objektivem a CCD prvky je schopna pohybu v obou smûrech. Toho se vyuïívá k rastrovému skenování snímací hlavou v celé plo e, coï umoïnilo lep í vyuïití CCD prvkû. Dané fie ení mûïe pfiinést vy í kvalitu v parametrech, které se vût inou neuvádûjí, jako je napfiíklad rovnomûrnost ostrosti, která je v tomto pfiípadû dána vy í kvalitou objektivû s pevn m ohniskem neï s ohniskem promûnn m. Vzhledem k rastrovému zpûsobu skenování mûïe b t ale doba skenování pfiedlohy, kterou je potfieba skenovat ve více pásech, del í neï u ostatních skenerû. Vedle hodnot optického rozli ení musíme pfii v bûru vhodného typu skeneru sledovat také takzvanou maximální hodnotu denzity, kterou je skener schopen rozli it, oznaãovanou jako Dmax. Denzita vyjadfiuje optickou hustotu zãernání pfiedlohy v na em pfiípadû diapozitivu, negativu, fotokopie ãi fotografické zvût eniny. Vût í (hust í) zãernání skenované pfiedlohy je zpûsobeno vût ím pohlcením odraïeného nebo procházejícího svûtla. Vpra- xi ãíslo maximální hodnoty denzity znamená, jak stupeà zãernání pfiedlohy je skener je tû schopen naãíst. V echny stupnû zãernání vy í, neï 140

2 1 2 je udávaná denzita, jiï nebudou rozli eny a budou zobrazeny jako bílá pfii skenování negativu ãi ãerná u pozitivu. U skenerû s niï ím ãíslem maximální hodnoty denzity dojde tedy v pfiípadû vy ích hustot ke ztrátû tonální stupnice a samozfiejmû i kresby v tmav ch partiích pfiedlohy. KaÏd skener má jinou hranici schopnosti rozli ovat tmav í partie snímku a tato hranice je právû vyjádfiena hodnotou maximální denzity. Tím je také dán jeden z dûleïit ch rozdílû mezi skenery vy ích a niï ích cenov ch tfiíd. Svûtlej í, gradaãnû vyrovnanou a celkovû dobfie prûhlednou pfiedlohu mû- Ïe kvalitnû naskenovat i levnûj í skener; pokud v ak budeme postaveni pfied problém digitalizovat star tmav í historick negativ (star í historické negativy mívají zpravidla vy í krytí), levnûj- í skener s niï ím ãíslem maximální hodnoty denzity nás zklame. Vedle maximální hodnoty denzity se u skenerû hovofií také o její minimální hodnotû. Rozpûtí mezi nimi tvofií dynamick rozsah denzit, tedy rozpûtí jasû, které dokáïe skener naãíst a zpracovat. Pfii skenování odrazn ch pfiedloh, v na em pfiípadû fotografick ch pozitivû na papírové podloïce, zpravidla vystaãíme s hodnotou 2 3 D. Pro kvalitní naãtení hust ích negativû nebo diapozitivû v ak budeme potfiebovat zafiízení s maximální hodnotou denzity blíïící se ãíslu 4 nebo jej pfiekraãující. Pro bliï í seznámení s pojmem denzita doporuãuji ãlánek Petra Podhajského na stránkách Grafika on-line, 1 z nûhoï je ve zkratce pfievzata následující formulace: Denzita (znaãeno D ) vychází z veliãiny opacita (znaãeno O ), pfiedstavující pomûr mezi intenzitou dopadajícího svûtla a intenzitou odraïeného nebo propu tûného svûtla. Poznámka: Opacita (krytí) zcela ãirého materiálu, u kterého je intenzita dopadajícího a propu tûného svûtla stejná, je tak rovna 1. Matematicky vyjádfieno je denzita logaritmem v e definované opacity, to znamená D = log O. Denzita (optická hustota) zcela ãirého materiálu je tak 0 (log 1 = 0), materiálem prochází 100 % dopadajícího svûtla. Prochází-li materiálem jen 1 % dopadajícího svûtla, je denzita 2. Opaãnû mû- Ïeme fiíci, Ïe materiál s denzitou 2 stokrát zeslabí procházející svûtlo. Dostateãnû vysoká maximální hodnota denzity nám dává do rukou nástroj pro zpracování fotografick ch negativû ãi diapozitivû, kter pfievy uje moïnosti klasického fotografického postupu. Staré husté negativy, které nelze pro vysoké krytí zvût it nebo kopírovat, ale mohou obsahovat zajímavou, moïná unikátní obrazovou informaci, lze právû zachránit digitalizováním pomocí skeneru s vysokou maximální hodnotou denzity. Namísto zdlouhavé práce v temné komofie se opût ukazuje jako v hodnûj í a ke kvalitnûj ímu v sledku smûfiující, kdyï takovéto problematické negativy naskenujeme a posléze zpracujeme v poãítaãi. Podmínkou je ov em skener s vysokou maximální hodnotou denzity. V poïadavcích na kvalitu skenu nesmíme dále zanedbat zpûsob podání stupàû edi. Pfii experimentálním ovûfiování této problematiky byl pro pokus vybrán star í negativ 18 x 24 cm k porovnávání jemn ch zmûn v edi na zachyceném plakátu (cel negativ zobrazuje patrov dûm, posuzovan detail tvofií plakát s textem na ohradû kolem domu, viz obr. 1, 2). Je nutné poznamenat, Ïe star í negativy mívají niï í rozsah hustot, kter se vyrovnává pfii pozitivním procesu. Bylo zajímavé sledovat, jak se jednotlivé zpûsoby kódování hustoty s tímto v fiezem vypofiádávají. U skenerû s kódováním hustoty 10 b se jemné rozdíly v edi na vyobrazeném plakátu ztrácely úplnû podklad plakátu byl skoro bíl v celé plo e. U skenerû s kódováním hustoty Obr. 1. Fotoarchiv NPÚ ÚP, sbírkov negativ ã. N051576, sklenûná deska formátu 18 x 24 cm. âervenû je vyznaãen posuzovan v fiez skenu. Obr. 2. V fiez skenu negativu ã. N051576, vybran k posuzování podání stupàû edi. 12 b (rozsah hustot 3,3) se objevily rûzné hodnoty edi, ale byly zfietelnû ohraniãené. Nastavením skeneru se dalo docílit uspokojivûj ího v sledku, ale je otázka, zda je to moïné ve v ech pfiípadech v celém potfiebném rozsahu hustot. Nejlep ích v sledkû dosahovaly skenery s kódováním hustoty 16 b (rozsah hustot 3,7). Ve v ech pfiípadech se jednalo o nastavení vnitfiní charakteristiky skenerû v sledek skenování byl uloïen v kódování hustoty 8 b. Na extrémním v fiezu z celku fasády se pak vzájemn m porovnáním potvrdil pfiedpoklad, Ïe ãím vy í je rozli ení, tím dokonaleji jsou prokresleny detaily. ZároveÀ se uplatàují i rozdíly v dokonalosti podání stupàû edé, napfiíklad u skenerû s kódováním hustoty 10 b se nûkteré detaily na omítce domu témûfi ztrácely. Je-li na ím cílem dosáhnout minimálních ztrát pfii digitalizaci pfiedloh, pak v sledky testû ukázaly, Ïe skenery s kódováním hustoty 12 b jsou pro digitalizaci star ch sklenûn ch negativû na hranici pouïitelnosti, nebo spí- e pod ní. Pfied zapoãetím vlastního vytváfiení digitálních kopií fotoarchiválií z fotosbírky NPÚ ÚP bylo nutné také dobfie zváïit otázku, jaké parametry by vznikající sken mûl vlastnû mít. Bylo pfii tom tfieba vycházet z faktu, Ïe digitalizace je nevratn proces. Obraz je pfii digitalizaci rozrastrován do Poznámky 1 Viz 141

3 bodû a jednotliv m bodûm jsou pfiidûlena ãísla. Jednou provïdy urãenou kvalitu digitalizace, zvolenou pfii vlastním skenování, nemûïeme jiï dodateãnû zmûnit. V tom je zásadní rozdíl oproti klasick m fotografick m postupûm, pfii kter ch mûïeme z pûvodního negativu dodateãnû pofiizovat zvût eniny nejrûznûj ích velikostí. Pokud bychom digitálním archivem chtûli pro vût inu potfieb (popfiípadû úplnû) nahradit stávající archiv, musíme naopak o maximální moïné velikosti v stupních rozmûrû obrazu rozhodnout pfiedem. Platí samozfiejmû, Ïe vût í v sledné rozmûry obrazu znamenají vût í v sledn soubor dat. Jak jiï bylo uvedeno, pfii digitalizaci fotografick ch negativû a pozitivû je nutné sledovat dva základní parametry skenerû: rozli ení udávané v dpi (tedy v bodech na palec) nebo v dpm (v bodech na milimetr) a maximální hodnotu denzity. K tomu se pfiidávají dal í vlastnosti, jako je stabilita celého procesu digitalizace a nezávislost na zmûnách teploty. Archivní úãely kladou zv ené nároky na kvalitu digitalizace. Tím spí e je nutné, aby skener digitalizoval fotopfiedlohu tak, aby do lo k minimální ztrátû její rozli ovací schopnosti nebo podrobností v tmav ch partiích snímku. Experimenty i teoretické pfiedpoklady ukazují, Ïe poïadované vlastnosti skeneru by mûly b t tyto: 1. Pfiesnost bit/kanál i s moïností ukládání a dal ího zpracování; 2. maximální hodnota denzity alespoà 4; 3. optické rozli ení minimálnû 4000 dpi. Pro úãely digitalizace fondû fotosbírky NPÚ ÚP byl vybrán skener EverSmart Supreme s optick m rozli ením 5600 dpi a maximální hodnotou denzity 4,3. Tento skener umoïàuje skenování pfiedloh aï do velikosti 30 x 43 cm, není proto problém s jeho pomocí digitalizovat ani staré velkoformátové sklenûné negativy o rozmûrech cca 24 x 30 cm a pfiípadnû i vût í nebo velké fotokopie ãi jiné grafické pfiedlohy aï do uveden ch rozmûrû. U vût- ích pfiedloh pak samozfiejmû existuje moïnost skenovat po ãástech a spojit dílãí skeny v poãítaãi v jeden celek. PÛvodnû bylo rozhodnuto digitalizovat jako první fond originálních historick ch fotokopií, které jsou z hlediska moïnosti degradace papírové podloïky ãi fotografické emulze nejohroïenûj í. Z hlediska trvanlivosti pfiedstavuje pro nemûnnost fotografického obrazu nejvût í riziko nedostateãné závûreãné praní kopií, a právû vypírání pozitivû bylo v dfiívûj ích dobách kvûli nároãnosti na vysokou spotfiebu vody bohuïel ãasto zanedbáváno. Zájem badatelû, jak interních, tak externích, o digitalizovanou fotodokumentaci si v ak vynutil paralelní postup digitalizace historick ch fotokopií i sbírkov ch negativû. V chozí problém pro stanovení optimálního reïimu digitalizace historick ch fotokopií spoãíval ve správné volbû rozli ení. Skener EverSmart Supreme nabízí est základních nastavení v bodech na milimetr, pfii kter ch je pfiedloha snímána v rozli- ení optickém, kdy nedochází k interpolaci dat. Jde o skenování pfii rozli ení: 50, 75, 100, 123,5, 170 a 220 dpm. Pfii zku ebním skenování bylo pracováno s originální fotokopií o rozmûrech pfiibliïnû 24 x 30 cm, zvolen detail snímku byl skenován v rozli eních 50, 75, 100, a 123,5 dpm. Rozli ení 100 dpm lze podle dosaïen ch v sledkû oznaãit za v borné, problémem je v ak velikost souboru (pokud nebudeme ochotni se vzdát nejlep í nabízené archivní kvality, tedy kódování 16 b/kanál pfii ukládání souboru a formátu DT-file sken v surov ch neupraven ch datech v 16 b/kanál). Surov DT-file lze totiï pofiídit pouze v prostoru RGB, coï znamená, Ïe ze skenované pfiedlohy velikosti 13 x 18 cm, digitalizované rozli ením 100 bodû na 1 milimetr, vznikne soubor o velikosti 1,14 GB. Setrvání u obvyklého, av ak osmibitového formátu TIFF umoïàuje pfiejít do reïimu skenování ve stupních edi, ãímï se velikost souborû podstatnû zmen í, bohuïel na úkor rozsahu dynamiky záznamu. e ení spoãívá v pouïití estnáctibitového TIFF formátu (umoïàuje práci ve stupních edi pfii vût ím dynamickém rozsahu), se kter m je jiï moïné v nov ch verzích programu Adobe Photoshop pracovat a do nûhoï umoïàuje skeny ukládat nová skenovací aplikace skeneru EverSmart Supreme. 2 Na rozdíl od skenování pfii rozli ení 100 dpm je u rozli ení 50 dpm jiï patrné mírné sníïení kvality, rozli ení vy í neï 100 dpm naopak kvalitu podání skenované fotografie jiï témûfi nezvy ují. Nastavení reïimu skenování na 75 dpm (v pfiepoãtu dpi) se pak jeví jako dostateãné, schopné zachytit obrysovou ostrost a rozli ení originálu v tomto pfiípadû historick ch fotografií, blíïících se rozmûrûm 24 x x 40 cm. Pfii skenování fotografií niï ích rozmûrû je pfii stanovování nastavení dpm nutné brát ohled na stupeà kvality pfiedlohy praktické zkou ky prokázaly vysokou informaãní hladinu nûkter ch relativnû mal ch fotografií, která je nejvy í u kontaktních kopií. Jiná situace nastává pfii skenování negativû. Pfii stanovování potfiebného stupnû rozli ení je tfieba vzít v úvahu, Ïe mlad í negativy men ích rozmûrû budou v dûsledku postupného v voje kvality snímacích objektivû a fotografick ch materiálû vykazovat vût í mnoïství zachycen ch detailû neï staré velkoformátové sklenûné desky. Zku enosti s digitalizací fotosbírky NPÚ ÚP ukazují, Ïe pro nalezení vhodného kompromisu mezi digitalizací negativû v plném rozli ení skeneru EverSmart Supreme, dobou skenování jedné pfiedlohy a rychlostí práce s v sledn mi soubory je vhodné dodrïovat velikost v sledn ch souborû kolem 100 MB pfii ukládání ve stupních edi. (V prostoru RGB by velikost takov ch skenû ãinila cca 300 MB). Pfii digitalizaci negativû 6 x 6 cm to znamená skenovat v rozli ení kolem 3200 dpi a v pfiípadû kinofilmu alespoà 4000 dpi tím získáme z kinofilmu v sledn obraz o rozmûrech pfiibliïnû A3 pfii v stupním rozli ení 300 dpi, coï by mûlo dostaãovat, protoïe plná ostrost zvût enin z kinofilmu zpravidla nepfiekraãuje velikost zvût eniny A4. PoÏadavek velikosti souborû 100 (300) MB se snad mûïe jevit jako pfiemr tûn, trvání na plnohodnotné kvalitû skenu pûvodní pfiedlohy s sebou v ak nese nutnost se s touto velikostí smífiit. To mûïe mnohé zájemce o pûvodnû piãkovou kvalitu odradit a pfiivést k ústupkûm. Snadno lze podlehnout poku ení skenovat pfiedlohy pfii niï ím rozli ení anebo velké soubory komprimovat. Nejznámûj í metoda komprese je pouïívána v souborech typu JPEG. Komprese tohoto typu vychází z pûvodní povahy dat a schopnosti jejich vnímání. Po dekompresi v ak uï data nejsou obnovena v pûvodní podobû. Úãinnost této metody závisí na stupni zkreslení pûvodní informace, kter pfiipustíme. Musíme mít vïdy na pamûti, Ïe zmen- ení (komprese) dat se dûje na jejich úkor, coï je kontraproduktivní, pokud bychom chtûli smûfiovat k stupni digitalizace, pfii níï by vznikaly digitální archivní ekvivalenty originálních pfiedloh, jejichï informaãní hodnota by byla s originálem srovnatelná. Pfii skenování na niï í rozli ení stejnû jako v pfiípadû komprese sniïujeme úroveà obsaïen ch informací digitální kopie. Pokud se pfiesto pro takov postup rozhodneme, mûli bychom si vytyãit urãité meze minimální kvality. V pfiípadû odrazn ch pfiedloh by mûly b t fotografie blíïící se rozmûrûm pohlednice skenovány alespoà do formátu A4 pfii v stupním rozli ení 300 dpi. Pfiedlohy velikosti A4 a vût í by mûly b t skenovány pfii v stupním rozli ení 300 dpi pfiibliïnû na dvojnásobek své velikosti. Musíme v ak mít na pamûti, Ïe jde o kompromisní fie ení. Na obr. 4 jsou vedle sebe pro srovnání dva detaily skenû, pfiiãemï detail Poznámky 2 DT-file není standardnû roz ífien formát a není jej moïné otevfiít jinak neï ve skenovací aplikaci skeneru EverSmart Supreme. Je tedy otázkou, zda je vûbec pro dlouhodobou archivaci vhodn. Není vylouãeno, Ïe by se po ãase mohly s jeho uïíváním vyskytnout problémy, obzvlá tû tehdy, pokud by z trhu zmizel v robce skeneru a s ním i potfiebn software. 142

4 3 4 vlevo je v fiez ze skenu pfiedlohy cca 18 x 24 cm pfii rozli ení 50 dpm, zatímco vpravo se jedná o ono kompromisní fie ení, tedy naskenování stejné pfiedlohy do velikosti A4 pfii v stupním rozli- ení 300 dpi. Pokud bychom nechtûli ustoupit od poïadavkû na tvorbu digitálních kopií, nahrazujících mnoïstvím zachycen ch informací originální fotokopie, mûli bychom skenovat v reïimu 50 nebo optimálnû 75 dpm. Skenovací ãas a velikost souboru v ak potom patfiiãnû vzroste. Naskenování pfiedlohy 18 x 24 cm v RGB pfii rozli ení 50 dpm trvá dvanáct minut. Vznikne soubor o velikosti 321 MB ve formátu TIFF, ze kterého lze pfii v stupním rozli ení 300 dpi získat obraz 77 x 103 cm. Problém v dne ní dobû a pfiedev ím do budoucna není ve velikosti souborû z hlediska jejich ukládání, n brï spoãívá spí e v dlouh ch dobách skenování, tedy vytváfiení tûchto velk ch souborû, a ve velk ch ãasov ch prodlevách pfii práci s nimi pouhé natoãení obrazu o 90 trvá u zmínûného souboru o velikosti 321 MB pfiibliïnû 2 minuty (poãítaã Powermac G4). Pfii digitalizaci sbírkov ch negativû byli fie itelé tohoto úkolu postaveni také pfied problém tonálního rozsahu snímkû. Jde o to, Ïe nûkteré star í negativy mají pfiíli vysok kontrast, pfiiãemï ale kresba ve stínech i svûtlech zûstává na negativu relativnû zachována. PÛvodní pfiedpoklad, Ïe tuto vûc vyfie í ukládání skenû v rozsahu 16 bitû, se ukázal jako pravdiv jen zãásti nûkteré gradaãnû kritické snímky vykazovaly po naskenování i v estnáctibitov ch souborech ztrátu kresby buì ve stínech, nebo naopak ve svûtlech. V praxi se ukazuje, Ïe tyto z hlediska pfiíli ného rozpûtí svûtel a stínû problematické ãernobílé negativy je tfieba skenovat v reïimu RGB, tedy jako barevnou pfiedlohu, a teprve pak je v programu Photoshop pfievést do ãernobílé stupnice. Pokud se ani poté nezdafií zachytit cel jasov rozsah snímku, je nutné postupovat následujícím zpûsobem: Problematick negativ je skenován, jako by se jednalo o pozitiv (to znamená, Ïe ãerná zûstává ãernou a bílá bílou), pfiiãemï lze pfiímo ve skenovací aplikaci ovlivnit prûbûh strmosti tonální kfiivky jinak ve svûtlech a jinak ve stínech. Teprve po naskenování se digitalizovan negativ pfievede v programu Photoshop na pozitiv (ãerná se stane bílou a bílá ãernou) a dále zpracuje jiï obvykl m zpûsobem. Tento postup je sice ãasovû nároãnûj- í, vede v ak k exaktnûj ím v sledkûm. V souãasné dobû probíhá digitalizace archiválií z fotosbírky NPÚ ÚP podle jiï osvûdãeného postupu. Základní velké mateãní skeny jsou pofiizovány ve formátu TIFF 16 bitû a z nich jsou pak odvozovány verze o velikosti 13 x 18 cm pfii rozli- ení 300 dpi pro interní i externí badatele. Z tûchto vyretu ovan ch a v programu Photoshop tonálnû upraven ch verzí jsou dále dávkov m zpûsobem odvozeny kopie JPEG o velikosti pfiibliïnû 1000 x 800 bodû pro pouïití v databázi, vytvofiené v programu FileMaker. V první fázi do ní bylo pfievedeno cca záznamû z pfiírûstkov ch knih fotosbírky NPÚ ÚP. Je tû pfiedtím byla pro potfiebnou kontrolu a sjednocení úpravy zápisû v pfiírûstkov ch knihách vytvofiena makra v programech Word a Excel (pûvodní pfiepis pfiírûstkov ch knih do poãítaãe byl totiï realizován jiï pfied lety v programu Word). Základní makro wrd2xls pfievádí záznamy do programu Excel (z kterého je moïné bez problémû naãíst záznamy do databáze vytvofiené v programu FileMaker Pro 7.0), dal í korektury jsou provádûny pomocí maker jiï pfiímo v Excelu. Jedná se o kontroly, pfii nichï je sledováno: zda mezi pfiírûstky inventárními ãísly není nevyplnûn fiádek, zda kaïdému inventárnímu ãíslu pfiedchází písmeno N (pokud se jedná o fond negativû), zda souhlasí poãet ãíslic, zda není v rámci jedné knihy poru ena ãíselná fiada. Obr. 3. Celek originální fotokopie s ãervenû vyznaãen m posuzovan m detailem skenu. Obr. 4. Srovnání detailû skenu: vlevo sken originální fotokopie pfii rozli ení 50 dpm, vpravo sken do formátu A4 pfii v stupním rozli ení 300 dpi. Ostatní makra kontrolují, zda jsou správnû typograficky psány pomlãka, lomítko, poãáteãní a koncová závorka, dvojteãka, teãka a ãárka. PfiibliÏnû od bfiezna 2007 jsou do databáze vkládány tonálnû upravené náhledové fotografie z jiï digitalizovan ch negativû. Databáze umoïàuje vyhledávat fotodokumentaci jak podle inventárního ãísla, tak podle názvu (i neúplného) objektu, pfiípadnû podle dal ích údajû, coï ji proti stávající papírové kartotéce ãiní hlavnû do budoucnosti mnohem operativnûj í. Pfii vkládání náhledov ch fotografií do databáze dochází je tû k dal ímu upfiesàování zápisû v elektronické evidenãní kartû snímku podle stávajících papírov ch karet z kartotéky v mnoha pfiípadech se totiï nûkteré údaje o snímku nacházejí jen v pfiírûstkové knize (zápisy z pfiírûstkov ch knih tvofií obsah elektronick ch karet v databázi) a nûkteré jen na kartû v kartotéce. Ruãní vkládání snímkû do databáze s upfiesàováním záznamû pfiiná í tolik Ïádoucí slouãení informací z obou zdrojû. Pro úplnost vyfie ení otázky pofiizování digitálních archivních kopií archiválií z fotosbírky NPÚ ÚP a jejich poskytování interním i externím badatelûm nelze opomenout problematiku vhodn ch profilû koneãn ch datov ch souborû. S bezchybnou vizualizací fotografií v digitální podobû pak souvisí i ãasto opomíjená kalibrace zobrazovacích zafiízení, v tomto pfiípadû poãítaãov ch monitorû. Je nutné zdûraznit, Ïe bez pravidelné kalibrace monitorû se nikdy nedobereme standardních v sledkû. Ve fotooddûlení NPÚ ÚP je pro tento úãel pouïívána kalibraãní sonda EYE-ONE 143

5 5 display 2. I bûïné LCD monitory niï ích cenov ch tfiíd nebo staré CRT monitory lze pomocí tohoto zafiízení pfiimût k víceménû standardnímu zobrazování fotografií. Kalibrací monitorû ov em tento problém nekonãí, je tû je tfieba do finálních digitalizátû vloïit vhodn profil. U velk ch mateãních skenû se u digitálních archivních kopií z fotosbírky NPÚ ÚP profil nevkládá, nebo je pouïito univerzální nastavení Prepress v Evropû 2 (Adobe RGB (1998), Stupnû edi Dot Gain 15 %). Snímky v tomto univerzálním nastavení se zobrazí správnû, pokud je budeme otevírat v programu Adobe Photoshop. Vût ina bûïn ch uïivatelû v ak bude fotografie prohlíïet nejãastûji v prohlíïeãi, kter je souãástí operaãního systému Windows, pfiípadnû v prohlíïeãi Irfan- View, Nero Photosnap a podobnû; pro takové pou- Ïití je vhodné poskytované digitální kopie pfievést (pozor: nikoliv pfiifiadit) do profilu Dot Gain 30 %. Po této úpravû se budou snímky zobrazovat na monitoru ve správném tonálním podání i v bûïn ch prohlíïeãích. (Hovofiíme samozfiejmû o snímcích uloïen ch ve stupních edi, nikoliv v RGB.) Praxe ukázala, Ïe naskenované fotoarchiválie, uloïené ve stupních edi a s vloïen m profilem Dot Gain 30 %, vycházejí ve správném tonálním podání i jako kopie na fotografickém papífie, zhotovené na minilabech Frontier. Dosud jsme se nedotkli otázky, jak nejlépe uchovávat digitální archivní kopie pûvodních fotoarchiválií. DluÏno poznamenat, Ïe na ni v souãasné dobû neexistuje jednoznaãnû uspokojivá odpovûì. Nejroz ífienûj ím a také velmi levn m fie ením uchovávání dat (av ak spí e v domácích podmínkách) jsou optická média CD-R nebo DVD-R. Jsou to ale zároveà také média patrnû nejménû bezpeãná. V ãlánku vûnovaném otázce archivace dat (MF Dnes, ), vyslovuje tûpán Mike (Datahelp) dokonce názor, Ïe u 60 % DVD-R záznam bûhem tfií let zmizí nebo se po kodí. Autor tûchto fiádek nemûïe sice takto pesimistické mínûní z vlastní zku enosti potvrdit, pfiesto v ak doporuãuje brát je pro jistotu v úvahu a pouïívat archivaãní DVD-R disky s vrstvou z 24 karátového zlata, u kter ch v robce udává dobu Ïivotnosti sto let (u CD-R dokonce dvû stû let). Alternativou k CD-R a DVD-R mohou b t magnetooptické disky, které jsou dlouhodobû stabilní a odolné vûãi magnetickému poli. PouÏívají se pro dlouhodobou archivaci dat v oblastech, kde je kladen dûraz na rychl pfiístup, rychlou zmûnu dat a dlouhodobou trvanlivost. Magnetooptická média pouïívá pro archivaci naskenovan ch archiválií napfiíklad Národní filmov archiv. Jinou moïností je ukládání dat na pásková média. Odborníky také ãasto doporuãovan m fie ením je vybudování diskov ch polí, nebo v pfiípadû men ího mnoïství dat zálohování na externích harddiscích. Patrnû bude vhodné tato fie ení kombinovat a nespoléhat pouze na jeden zpûsob zálohování. V pfiípadû digitalizace fotosbírky NPÚ ÚP jsou v echny pofiízené velké mateãní skeny spolu s upraven mi verzemi ve velikosti 13 x 18 cm ulo- Ïeny na DVD-R ve dvou vyhotoveních a na dvou rûzn ch v robních znaãkách. Kromû toho je vïdy vypáleno je tû tfietí DVD-R, které je uloïeno oddûlenû a slouïí jako pracovní disk, ãtvrtou zálohou je externí pevn disk, na kter jsou v echna vypálená DVD-R kopírována. Perspektivnû se pak nabízí alternativa diskov ch polí. Budoucnost doufejme pfiinese kvalitnûj í a trvanlivûj í média, na nûï budou mít v ichni uïivatelé digitálních technologií moïnost svá cenná a mnohdy pracnû vytvofiená data pfiepsat. Tento ãlánek vznikl na základû v zkumného úkolu 02103: Zdokonalování a rozvíjení metod digitalizace fotografické a grafické dokumentace památkového fondu vãetnû aplikace v sledkû v zkumu a v voje v praxi památkové péãe. 6 7 Obr. 5. Ukázka elektronické karty v databázi negativû z fotosbírky NPÚ ÚP. Obr. 6. Jako pfiíklad vytûïení pomûrnû kvalitního obrazu z jinak témûfi nepouïitelného negativu mûïe poslouïit negativ z fotosbírky NPÚ ÚP ã Michalovice, hradní zfiícenina, vûï Putna. Jde o velice tmav historick negativ velikosti 13 x 18 cm na sklenûné podloïce, svojí propustností pfiipomínající spí e gramofonovou neïli fotografickou desku. Obr. 7. Po naskenování na skeneru EverSmart Supreme s maximální hodnotou denzity 4,3 a po zpracování v programu Photoshop byl získán normální, plnohodnotn obraz. 144