Závěry pracovní komise pro teplárenství

Transkript

1 Závěry pracovní komise pro teplárenství Na základě rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu ing. Martina Kocourka č. 27/2010 ze dne vznikla pracovní komise, jejímž cílem bylo vytvořit dokument sloužící jako podklad pro novelizaci státní energetické koncepce (SEK) v oblasti teplárenství. Českému teplárenství se nevěnovala doposud taková pozornost jako elektroenergetice a plynárenství. Existují dvě hlavní formy zásobování teplem a teplou vodou, označované jako centralizované a decentralizované. Teplárny a výtopny v ČR mají dlouholetou tradici. Naše teplárenství je zdrojově závislé na hnědém uhlí, zemním plynu, omezeně a lokálně na obnovitelných zdrojích a dále na ropných derivátech (např. topné oleje). Jistý potenciál se skrývá ve spalování komunálního odpadu. Zdrojem tepla je také elektrická energie transformovaná na tepelnou prostřednictvím elektrických akumulačních jednotek nebo přímotopů. Je to však nejméně rozumná forma vytápění objektů, neboť je drahá a pouze lokálně čistá. ČR patří mezi země s rozvinutým systémem centralizovaných zdrojů, které dodávají teplo do průmyslových a obytných objektů prostřednictvím potrubního rozvodu tzv. centrálním zásobováním tepla (CZT). Oproti lokálním zdrojům využívá tento systém velkých zdrojů, které jsou schopny účinněji transformovat energii z primárního zdroje energie a vyšší účinnosti docilují ještě v případě instalování kogenerační jednotky. Tyto zdroje mají rovněž lepší technologii spalování, a tím jsou šetrnější k životnímu prostředí. České teplárenství se v dnešních dnech dostává na pomyslnou křižovatku. Je nutné, aby stát jako regulátor odvětví vyslal jasný dlouhodobý signál ve formě konceptu teplárenství na dobu 30 let. Takový koncept musí vycházet z aktuálního stavu našeho teplárenství, z budoucích potřeb, z dostupných primárních, případně druhotných zdrojů energie, včetně obnovitelných zdrojů energie. V případě modernizace teplárenských zdrojů můžeme nepřímo očekávat pozitivní impuls pro české energetické strojírenství. V době, kdy se potýkáme a ještě 2 až 3 roky budeme potýkat s dopady hospodářské krize z konce roku 2008, je takový impuls možné chápat jako podporu českého průmyslu. Koncept: 1. Analýza stávajícího stavu teplárenství v ČR 2. Trendy v ČR a v Evropě 3. Energetické suroviny, jejich dostupnost, efektivita využití, (dvě nezávislé studie k objektivnímu posouzení především časového bodu zlomu těžby vhodného hnědého uhlí) 4. Stávající ceny a odhad cen po obnově a modernizaci tepláren a výtopen, včetně změny primárního zdroje energie, pro konečného spotřebitele 5. Závěry a doporučení Ad. 1. Analýza stávajícího stavu teplárenství v ČR Česká republika leží v mírném pásmu, kde se venkovní teploty pohybují v krajních případech od -30 C do 35 C. Pro období, kdy teplota klesne pod 15 C, je nutné vytápět obytné domy a v závislosti na technologickém postupu je vyvolána potřeba tepelné energie v průmyslu. České teplárenství má dlouholetou tradici, je významně provázáno s elektroenergetikou. 1

2 ČR je zemí s vysokým podílem dodávky tepla z centralizovaných zdrojů (50% na celkové spotřebě tepla). U těchto zdrojů se rovněž využívá systém kombinované výroby tepla a elektrické energie (tzv. KVET), v němž dosahují po odečtu ztrát, více než 60% účinnosti ve využití energie akumulované v primárních zdrojích energie. Tato část českého teplárenství se v horizontu 2 až 5 let dostane do krizové situace kvůli nedostatku kvalitního hnědého uhlí v ČR. Proto je nutné již v tomto roce dát jasný a také politicky silný směr dalšího vývoje pro centralizované zdroje. Proto se jen okrajově dotkneme decentralizovaných zdrojů, které se z pohledu dodávky tepelné energie podílejí 50% na všech dodávkách tepla a teplé vody, ale nepracují v systému kombinované výroby tepla a elektřiny. U těchto zdrojů je dominantním primárním zdrojem energie zemní plyn (ZP), který až na malé národní zásoby (1% domácí produkce) musíme nakupovat a dovážet z ciziny (Rusko, Norsko). V poslední době roste význam spotových obchodů či dodávek ve formě zkapalněného zemního plynu liquified natural gas, LNG). Tato forma umožňuje nakupovat ZP od libovolných producentů či obchodníků z celého světa. Bohužel ČR nemá vlastní přístav pro případ přímého zásobování ZP ve formě LNG, proto musí spoléhat na plynovody ze sousedních zemí. Graf č. 1.1 str. 5 SST VŠB Obr 1.2 str. 6 SST VŠB Studie Kritický scénář vývoje teplárenství v případě neuvolnění ÚEL hnědého uhlí společnosti Invicta Bohemica s.r.o. z prosince 2009 na str. 6. v tab. č. 1 uvádí 28 centralizovaných jednotek, které spalují hnědé uhlí, vyjma zdrojů ČEZ. Zatímco v roce

3 byla spotřeba hnědého uhlí (HU) tis. t/rok, tak očekávaná spotřeba v roce 2015 je tis. t /rok a až do roku 2030 se drží na přibližně stejné hodnotě. Studie stavu teplárenství od VŠE Praha z února 2011 na str. 60 v tab. č. 15 uvádí spotřebu v roce 2010 ve výši tis t/rok mimo zdrojů ČEZ a SU (Sokolovská uhelná). ČEZ spotřeboval v roce ,81 mil. t a SU 3,7 mil. t (malé zdroje a domácnosti spotřebovaly 3,3 mil. t/rok) Celková těžba byla 45 mil. t a domácí spotřeba byla 43,68 mil. t, zbytek 1,32 mil. t byl exportován. Studie stavu teplárenství od VŠB Ostrava z února 2011 pojednává o 48 zdrojích, z nichž 8 spoluspaluje HU a černé uhlí (ČU), 12 zdrojů patří do skupiny ČEZ a 28 jsou tzv. nezávislí. Na str. 44 v tab. č se uvádí, že tzv. nezávislí výrobci tepla (mimo ČEZ) spotřebovali tis. t. V roce 2010 a dále je uváděno, že vývoz byl 1,160 mil. t ročně a spotřeba ostatních spotřebitelů byla 2,8 mil. t ročně. Z uvedených údajů je zřejmé, že se spotřeby v jednotlivých skupinách odběratelů liší, ale jde o malou odchylku. Proto lze konstatovat, že přibližně 43 až 44 mil. t/rok je potřeba, kterou, bohužel, od roku 2013 nebudeme kvůli stávající legislativě a dnes již i technickým podmínkám (např. na dole ČSA) krýt z domácích zdrojů, aniž by byla jedna tuna HU exportována! 3

4 tab. č. 2.9 str. 39 SST VŠB Pro demonstraci uvádíme: Graf č. 2.5 str. 45, var 1, SST VŠB 4

5 Graf č. 2.6 str. 46,var 2, SST VŠB Graf č. 2.7 str. 47 SST VŠB 5

6 Grafy č a 2.11 var. 1, resp. var. 2 str. 51 SST VŠB 6

7 Obr. č. 24 str. 61 SST VŠE zdroj Invicta Bohemica s.r.o. Potřeba tepla v ČR je aktuálně cca 330 PJ/rok a na jeho výrobu se spotřebuje cca 450 PJ primárních zdrojů energie, tj. přibližně 25 % z celkové spotřeby primárních energetických zdrojů (PEZ), která v roce 2008 činila 1830 PJ. - v CZT pokrývá HU 43%, ČU 15%, ZP 23% biomasa 9% a ostatní zdroje 6% - v decentralizovaných zdrojích převládá ZP 53%, biomasa 18%, elektřina 15%, HU 12%. Kvůli koncepčnímu problému, počínaje rokem 1991 přes roky 2004 (novelizace SEK) a 2008 (závěry Pačesovy komise), vzniká velká disproporce mezi těžbou a potřebou HU. Kritickým bodem pro další vývoj hornictví a potažmo centralizovaného teplárenství byl rok V důsledku ponechání územních ekologických limitů (ÚEL) (na základě požadavku Strany zelených jako vládní koaliční strany) se v roce 2013 těžba HU skokově sníží přibližně na 38 mil. t/rok z dnes potřebných 44 mil. t/rok. To znamená propad těžby HU o 6 mil. t/rok. Pro teplárenský sektor je kritické snížení těžby na dole ČSA a v dolech SU počínaje rokem Ad. 2. Trendy v ČR a Evropě Česká republika patří k zemím, které využívají ve velké míře CZT. Podíl dodávek z centralizovaných zdrojů napojených na CZT činí v ČR 50 % z celkových dodávek tepelné energie. Na CZT je napojeno přibližně 1,48 mil domácností, což odpovídá 3,74 mil. obyvatel, neboli 37 % obyvatel. (Pozn.: ve SST VŠE se uvádí, že CZT zásobuje skoro 5 mil. obyvatel. Rozptyl je způsobený neexistencí přesných dat.) 7

8 Tab. č. 1.5 a graf. č. 1.8 str. 22 SST VŠB Je nutno přiznat, že vedle neoddiskutovatelných výhod centralizovaných zdrojů a CZT (vysoká účinnost, menší znečištění, cenová dostupnost) existuje určitý problém ve ztrátách v topných rozvodech a rozvodech teplé užitkové vody (TUV), které v průměru dosahují až 15 % (z toho se kolem 10 až 12 % ztrácí v sekundárním rozvodu). Ovšem toto průměrné číslo zakrývá významnou variabilitu reálně dosahovaných hodnot v různých městech a typech rozvodů. Tento problém lze částečně řešit postupnou modernizací rozvodů a nasazením kvalitnější regulace (průměrnou úsporu lze čekat od 2 do 4 %). 8

9 Postavení ČR v Evropě včetně Ruska, dle využití CZT ukazují tab. a obr. Tab. č. 1 str. 11 SST VŠE Obr. č. 1. str. 10 SST VŠE Při diskusi v pracovní skupině pro teplárenství byla vyřčena teze, že pokud nedojde v letošním roce k odstranění administrativních bariér týkajících se příprav a následné těžby HU, postupně v horizontu deseti let zanikne velká část centralizovaných zdrojů s CZT v jejich stávající podobě. Následující grafy demonstrují fakt, že každá nám podobná země využívá maximum svých primárních energetických zdrojů. 9

10 Polsko Obr. č. 10 str. 19 SST VŠE Německo Obr. č. 13 str. 21 SST VŠE Z výše uvedených obrázků je bez jakékoli pochyby jasné, že Polsko jako významný producent ČU využívá téměř 80 % tohoto PEZ pro teplárny s CZT. Německo rovněž využívá přes 50 % svých uhelných zdrojů pro teplárny s CZT. Uhlí v uvedených okolních zemích tvoří více jak polovinu primárních zdrojů energie pro CZT. Dle dostupných informací se na těchto poměrech nemá v horizontu let nic významně měnit. Pokud bychom se chovali podobně jako v Polsku či Německu, měli bychom se snažit o velmi racionální využití vlastních uhelných zdrojů s tím, že musíme dlouhodobě vytvářet tlak na maximální využití energie ukryté v primárních zdrojích energie. 10

11 Evropská unie soustavně vytváří tlak na čistotu produkce tepla a elektřiny (naposledy přijetím směrnice č. 2010/75/EU o průmyslových emisích, která vstoupila v platnost a do našeho práva má být implementována do s tím, že účinnosti nabývá od ). Tímto opatřením má dojít k dalšímu snížení emisních limitů. Prozatím jsou vydávána restriktivní rozhodnutí. Přitom teplárenský sektor by uvítal motivační rozhodnutí vedoucí k maximalizaci využití PEZ a také druhotných surovin. V této souvislosti je možné uvést přístup Švýcarska, které zakázalo skládkování směsného komunálního odpadu (SKO) a tím vytvořilo prostor pro jeho spalování v moderních spalovnách a získávat tak teplo i elektřinu. Rok 2016 je proto dalším podstatným mezníkem ovlivňující existenci a fungování českého teplárenství. Z výše uvedených důvodů se české teplárenství dostává do velmi složité až krizové situace. Nedostatek hnědého uhlí a přísnější limity emisí v rozmezí let 2013 až 2016 mohou znamenat zánik velké části zdrojů CZT, jejich postupné nahrazení decentralizovanými zdroji tepla spalujícími převážně zemní plyn a s tím související strategicko-politické i ekologické problémy. Uhelné teplárenství začne mizet. V roce 2020 doběhnou poslední smlouvy s uhelnými společnostmi a další již nebudou uzavřeny jako dlouhodobé. Uhlí bude používáno jako palivo pouze v tepelných elektrárnách a v několika málo zbylých teplárnách. Tento scénář není nereálný! Přinese vysokou míru lokální a strukturální nezaměstnanosti a likvidaci velké části jednoho odvětví. Na straně druhé s naprostou jistotou dojde ke zvýšení cen tepla jak pro domácnosti, tak pro průmysl. Připočteme-li vliv zvýšeného DPH z dnešních 10 % na očekávaných 14 % v roce 2012, respektive 17,5% v roce 2013, budou centralizované zdroje pod takovým tlakem, že jejich majitelé rezignují na jakýkoli rozvoj. Ad.3 Energetické suroviny, jejich dostupnost, efektivita využití Na toto téma objednalo MPO ČR dvě nezávislé studie. Obě se nazývají Studie stavu teplárenství a jejich tvůrci byly Národohospodářská fakulta VŠE Praha a Hornickogeologická fakulta VŠB-TU Ostrava. Naší snahou musí být maximální a efektivní využití dostupných tuzemských energetických primárních zdrojů. Jde o trend, který odpovídá studii vypracované Guntherem Verheugenem (listopad 2008) pod názvem The Raw Materials Initiative ( RMI). Tato studie je založena na třech hlavních pilířích: 1. Maximální využití domácích (v tomto případě evropských) surovinových zdrojů 2. Zapojení se do celosvětového trendu surovinové diplomacie, kterou aktivně a úspěšně provádějí představitelé Japonska, Jižní Koreji, Číny, USA, a z EU Francie a Portugalska, aj. 3. Podpora materiálově úsporné technologie, recyklace atd. V této souvislosti je nutno zmínit rozpor v programovém prohlášení současné vlády ze Vláda se na jedné straně zavázala k implementaci evropské strategie RMI tak, aby byla zajištěna energetická bezpečnost ČR a vyvážený energetický mix. Na druhé straně se tatáž vláda zavázala schválit aktualizovanou energetickou politiku při zachování územně ekologických limitů těžby uhlí. Zároveň se vláda zavázala prosadit v novele horního zákona hospodárné využití zásob nerostných surovin. Tato prohlášení si v podstatě odporují. 11

12 Pokud nahlédneme na energetiku v širším slova smyslu, pak zjistíme, že do konečné spotřeby energie (KSE) směřuje v ČR 60 % spotřebovaných primárních zdrojů PEZ. V KSE jsou nejvíce zastoupeny pohonné hmoty (24 %), dále zemní plyn (19,9 %), elektřina (18,5 %) a centrálně vyráběná tepelná energie (14,2 %) (pozn.: údaje jsou z roku 2008, podíly pohonných hmot a elektřiny v KSE rostou, jinak se relace mezi výší KSE a spotřeby PEZ dlouhodobě nemění). Celkové PEZ V ČR a z nich dostupné. Obr. č. 3.5 str. 72 SST VŠB Tab. č. 6 str. 37 a tab. č. 11 str. 50 a tab. č. str. 52 SST VŠE 12

13 13

14 Je nutno poznamenat, že u mnohých z rezervních a ostatních lomových lokalit je nereálné předpokládat, že by se někdy v budoucnu uhlí těžilo, pokud by nebyly vynalezeny jiné formy a technologie těžby. Obr. č. 2.1 str. 28 SST VŠB Obr. č. 2.2 str. 29 SST VŠB 14

15 tab. č. 2.3 str. 29 SST VŠB ( doplnění tab. str. 37, 50 a 52 SST VŠE) tab. č. 2.6 str. 35 SST VŠB Graf č. 2.1 str. 36 SST VŠB 15

16 Graf č a tab. č str. 57 SST VŠB Je nutno přiznat, že substituce hnědého uhlí je možná, ale pouze budou-li k dispozici čas, peníze a primární energetické zdroje z dovozu! Vynucenou substitucí dojde také k nevyužití domácích zdrojů a k ekonomickým ztrátám z toho vyplývajícím. Nahradit HU v teplárnách je možné různými způsoby a za různě vysokých nákladů. V úvahu můžeme vzít reálně pouze černé energetické uhlí, zemní plyn, částečně biomasu (především dřevní štěpku) všechny další substituty jsou marginální. Relativně nejjednodušší je náhrada HU černým energetickým uhlím (ČEU), a to úplná nebo částečná. Společné spalování HU a ČEU již probíhá (dle SST VŠB u 8 zdrojů např. u Ško Energo v automobilce v Mladé Boleslavi). V tomto případě musí být učiněna částečná technologická úprava zdroje, větším problémem je cena ČEU. Částečně použitelným obnovitelným zdrojem je biomasa, především dřevní štěpka (DŠ), ale ta je vyčerpaná na již existující nebo připravované projekty jak v oblasti teplárenství, tak v oblasti elektroenergetiky. Předpokládaná produkce je schopna zajistit 1,5 1,7 mil. t DŠ za rok. Případné další možnosti nyní zkoumá komise na Ministerstvu zemědělství. Níže uvedená tabulka dokumentuje převis poptávky po DŠ (viz třetí sloupec) především ze segmentu elektroenergetiky, a tím i tlak na vyšší cenu! To bude znamenat i problém pro dřevozpracující průmysl. Je nutno zdůraznit, že při veškerém využití biomasy lze nahradit 1 1,5 mil. t/rok, což je jen zlomek výpadku HU v roce 2013 a následně Je rovněž nutné připomenout, že biomasa je chemicky obdobným palivem jako uhlí. Svoz biomasy zatěžuje komunikace v okolí zdroje, částečně i zhoršuje lokální životní prostředí (většíma biomasy se dopravuje k energetickému zdroji nákladními automobily, na rozdíl od uhlí, které se převáží po železnici). 16

17 Tab. č. 30 str. 80 SST VŠE Model str. 84 SST VŠE 17

18 Dalším použitelným zdrojem jsou odpady. Jde o spalování především směsného komunálního odpadu (SKO), který by mohl nahradit cca 1,2 1,5 mil. t/rok HU z pohledu dnešní produkce a odhadem 2 2,5 mil. t/rok HU kolem roku Opět se jedná pouze o doplňkové množství a pouze s lokálním významem, často u zdrojů pracujících do systému CZT s jiným zdrojem, který ale nespaluje HU (např. spalovna SAKO v Brně, kde SKO nahrazuje ZP). 18

19 Obr. č. 26 str. 91 SST VŠE Graf č. 4.9 str. 109 SST VŠB 19

20 Obr. č. 4.1 str. 117 SST VŠB Přestavba centralizovaných zdrojů by byla smysluplná pouze při využití ČEU, DŠ a SKO. Zemní plyn je rozumnější rozvést až do místa spotřeby, což by znamenalo zánik většiny CZT a tím i centralizovaných zdrojů. Také by došlo k negativnímu dopadu do oblasti elektroenergetiky i stability přenosové soustavy a distribučních soustav. Oponenti uhelné a jaderné energetiky stále argumentují vysokou produkcí CO2 a důlní exploatací, respektive celkovou nebezpečností provozu. Přitom za posledních dvacet let klesla spotřeba uhlí z 98 mil. t v roce 1989 na cca 47 mil t v roce 2010 (HU a ČU). Je jisté, že bez ohledu na ÚEL bude těžba hnědého i černého uhlí klesat. Jde však o tempo poklesu těžby. Při zachování ÚEL půjde o skokový pokles, zatímco při odstranění ÚEL bude pokles plynulý a dostatek uhlí umožní investorům rozumně modernizovat své zdroje. Dojde tak k prodloužení činnosti v této podnikatelské aktivitě a to o desítky let. Pokud stát vydá jasné stanovisko týkající se dostupnosti kvalitního hnědého uhlí, bude následovat další modernizace centrálních teplárenských zdrojů, čímž dojde i k plnění podmínek stanovených směrnicí č. 2010/75/EU. Náš energetický mix pro teplárenství se usadil na poměru 40/40/20 (HU a ČEU/ZP/ OZE a jiné zdroje). Při nezabezpečení dostatečného množství především HU se tento mix může změnit na poměr 20/60/20. Při takovém mixu se nevyhnutelně zvýší cena tepla pro konečného spotřebitele, a to i přes úsporná opatření, která jsou ještě realizovatelná (cca 6 % úspor na konečné spotřebě, což je zanedbatelný ekonomický efekt). K poklesu ceny nedojde, muže dojít pouze k malému zpomalení nárůstu koncové ceny pro spotřebitele. Při tomto scénáři však může dojít k sociálním problémům. V kombinaci s uvolněným nájemným v letech bude rostoucí cena tepla druhou největší položkou nákladů na bydlení. V této kombinaci lze očekávat nárůst nákladů na bydlení, přičemž tyto náklady budou v rodinných rozpočtech znamenat až 40% podíl výdajů. Souběžně se změnou 20

21 energetického mixu dojde k likvidaci většiny jednoho odvětví (CZT) a tím přijdou o zaměstnání tisíce pracovníků jak v oblasti těžby uhlí, jeho dopravy, tak i pracovníků tepláren. Připusťme modelově, že s ohledem na sektor elektroenergetiky zachováme stávající centralizované zdroje a přestavíme je na ZP se systémem KVET, jakkoli je to s ohledem a koncovou cenu tepla nepravděpodobné. V následujícím modelu se z důvodů srovnatelnosti jedná o stejnou teplárnu, která byla využita jako modelová pro výpočet nákladu přestavby pro využití DŠ. Model str. 78 SST VŠE 21

22 Z uvedených dat je patrné, že by se jednalo o komerčně nesmyslný projekt, který je s decentralizovanou dodávkou neschopen konkurence. Bez HU dojde k likvidaci zdroje. Ad.4 Stávající ceny a odhad cen po obnově a modernizaci tepláren a výtopen, včetně změny primárního zdroje energie, pro konečného spotřebitele Graf č. 1.5 str. 16 SST VŠB Graf č. 1.7 str. 17 SST VŠB 22

23 Str SST VŠE 23

24 24

25 Pozn: Při uvedených cenách by se realizovala návratnost investice do substituce paliva, tržně však jde o nerealizovatelný přístup. 25

26 Ad. 5. Závěry a doporučení V jaké situaci se aktuálně nachází naše teplárenství? Je provázané s elektroenergetikou a v rámci systému KVET se podílí 21 % na dodávce elektřiny a systémových službách. Při black out jsou uhelné zdroje schopny se rozběhnout tzv. ze tmy, což o plynových neplatí (na svůj rozjezd a fungování potřebují elektřinu pro čerpadla a musely by mít v záloze nějaký nezávislý zdroj). Je rozdělené v poměru 50:50 na koncové spotřebě mezi centralizované zdroje dodávající teplo prostřednictvím systémů CZT, kde je hlavní PEZ hnědé uhlí, a na decentralizované zdroje, kde je hlavním PEZ zemní plyn. Velké centralizované zdroje pracující v systému KVET, dosahují více jak 60 % účinnosti přeměny energie z PEZ (47 % teplo a 15 % elektřina) CZT zásobuje teplem podniky, budovy občanské vybavenosti (např. školy, divadla, knihovny apod.), bytové jednotky (1,48 mil bytů, což odpovídá 3,7,mil obyvatel, některé údaje hovoří až o 5 mil obyvatel) Koncové ceny ze systémů CZT jsou věcně usměrňované dle vyhlášky navazující na zákon o cenách. Ceny jsou odlišné zdroj od zdroje (na sekundárním vedení variují od 350,- až do 610,-Kč). Ceny ze systémů CZT postavených na bázi HU jsou cca o jednu čtvrtinu nižší než ceny ze systémů CZT postavených na bázi ZP. V dodávce tepla existuje pouze konkurence mezi dodávkami ze systémů CZT nebo decentralizovanými zdroji. V omezené míře existuje konkurence u decentralizovaných zdrojů (dřevo/biomasa, uhlí, ZP, propan butan nebo elektřina). Dodávky HU do velkých zdrojů se systémem CZT se realizují na základě dlouhodobých smluv, jejichž platnost bude končit v letech 2012 až Pouze u 9 zdrojů existují smlouvy za rok 2020, Některé zdroje (dle dostupných informací 9 zdrojů) zasáhne skokový pokles těžby HU v roce 2013 o 5 6 mil. t/rok) V roce 2016 nabude účinnosti nová směrnice EU č. 2010/75/EU o průmyslových emisích, čímž dojde ke změně povolených emisních limitů. Zvýší se tlak na modernizaci zdrojů. Ta však nebude možná bez zajištění dlouhodobých dodávek paliva. Bez dlouhodobých kontraktů na dodávky paliva je většina centralizovaných zdrojů odsouzena k zániku. Tím dojde i k rozpadu systémů CZT. Od roku 2013 bude spuštěn nový systém obchodování s povolenkami na CO2. Ceny HU nemá žádnou referenční cenu na světových burzách (na rozdíl od černého uhlí). Jedinou referenční cenou je cena tříděného uhlí, které se v případě přebytku prodává na komoditní burze. Všechny ostatní ceny jsou negociační v závislosti na příklad na kvalitě HU (výhřevnosti). Nevytěžení dostupných zásob HU je ekonomický nesmysl a politicko-strategický hazard. Jaké existují problémy s těžbou a dodávkami HU i ČU pro teplárny, případně jiné dopady na teplárenský sektor? - Těžba HU klesne z dnešních mil. t/rok na 38 mil. t/rok, některé zdroje dokonce uvádějí pokles až na 36,1 mil.t/rok v roce Postupně dobíhají dlouhodobé smlouvy o dodávkách uhlí (počínaje r a konče r. 2020) jak do elektráren, tak do tepláren. Při vyjednávání nových dlouhodobých kontraktů je patrná nervozita a tlak na vyšší ceny především HU. 26

27 Uhlí je vyhrazený nerost, ale stát nemá mnoho nástrojů, jak usměrňovat dodávky uhlí do jednotlivých energetických zdrojů. Obchody se řídí tržními pravidly (aktuální snaha MŽP o docílení závazku jedné těžební společnosti prodávat 60 % produkce HU z příslušného dolu teplárenským společnostem, je spíš deklaratorní než právně vynutitelná). Pokud jde o obnovitelné zdroje, pro tepelnou energii neexistuje stejná podpora využívání OZE jako u elektroenergetiky (je přitom nutno poznamenat, že podpora OZE začíná výrazně negativně ovlivňovat koncovou cenu elektřiny, dnes již 370,-Kč/ MWh, pro koncového odběratele; ve skutečnosti se OZE dotují celkově 570,-Kč a chybějících 200,-Kč dotuje stát. Oproti tomu stát inkasuje od roku 2011 zpět do státního rozpočtu částku, kterou získává formou odvodu ve výši 26% z tržby za výrobu elektřiny z OZE především z fotovoltaických zdrojů). Situaci ovlivní také nová evropská legislativa v oblasti ochrany životního prostředí 2010/75/EU s postupnou účinností od roku V oblasti úspor tepelné energie bylo docíleno již významného posuvu, i proto dnes již není reálné spoléhat na zásadní změnu spotřeby tepla díky úsporným opatřením. Odhadujme, že úspory tepla se mohou pohybovat v jednotkách procent na celkové spotřebě a budou ekonomicky náročné. Směsné spalování HU s ČEU je možné, znamená menší technologické úpravy, ale vyšší těžbu ČEU, což je možné, ale z domácí těžby jen dočasné. Poté bychom museli ČEU dovážet. ČEU je dnes výrazně dražší než HU. Na rozdíl od HU podléhá světovým cenám. Směsné spalovaní HU s DŠ nebo jinou vhodnou biomasou je opět možné při úpravách technologie, problémem je, že DŠ je v podstatě vyprodána a to převážně pro elektrárenský sektor. Ze studie vyplývá, že již dnes existuje převis poptávky nad nabídkou. Komise na MZe se touto problematikou zabývá. Dílčí substituci HU je možné zajistit spalováním odpadů cca 2 2,5 mil. t/rok v roce 2020, zřejmě za předpokladu zákazu skládkování SKO (švýcarský přístup). Zbývá využít dodávky tepla z jaderných zdrojů (Dukovany Brno a Temelín Č. Budějovice, v obou případech jako doplněk k již existujícím zdrojům tepelné energie). Jiná substituce HU, než je výše uvedené, je při zachování centrálních zdrojů se systémem CZT možná, ale z dnešního pohledu neekonomická a dopad na koncového zákazníka by byl 1,5 až 3 násobný než je tomu dnes nebo by došlo k rozpadu většiny systémů CZT, což by bylo velmi pravděpodobné v případě přechodu na ZP. Překážkami pro rozumnou těžbu uhlí by měly být technické nebo majetkové důvody a nikoli pouze politická rozhodnutí. V souvislosti s těžbou uhlí za ÚEL se argumentuje: - zhoršením lokálního životního prostředí (především vyšší prašnost) - neexistencí záruky dodávky kvalitního HU ležícího za ÚEL do našich tepláren - pokud nedojde k dohodě mezi CCG a ČEZ v dodávkách HU pro elektrárnu v Počeradech, pak bude k dispozici dostatek uhlí z dolu Vršany pro teplárny a tím se nahradí výpadek z dolu ČSA. - existencí dostatečných substitučních zdrojů PEZ za HU případně ČEU - likvidací dvou obcí Vzhledem k tomu, že se těžba na dole ČSA zpomaluje z dnešních 4,8 mil. t/rok na 3 mil. t/rok od roku 2013 do roku 2021, bude nedostatek kvalitního uhlí, zároveň nebude hmota na vnitřní zásyp. Důl bude otevřen a i přes rekultivaci bude celá lokalita velmi prašná, dokonce 27

28 prašnější než v případě plné těžby. Z této prašnosti může docházet u lidí dlouhodobě žijících pod touto zátěží k vážným onemocněním. Případné ukončení těžby a následná sanace a rekultivace, která je aktuálně navržena jako tzv. suchá cesta (dříve se uvažovalo o zatopení lomu), bude trvat desítky let. V případě pokračování těžby v dole ČSA po roce 2021 je samozřejmě nutné jednat s občany dotčených obcí a vytvořit taková technická opatření, aby se především prach, ale i hluk z dolů minimalizoval. Menší problémy lze čekat v lokalitě dolu Bílina, kde se obce mohou ochránit vytvořením ochranného valu (např. u obce Brňany se takový val nově buduje). Podstatně jednodušší situace je v této oblasti vypořádání střetu zájmů, protože v dané lokalitě není žádný obytný dům. Je pravda, že není možné nařídit, aby se vytěžené uhlí prodalo do našich tepláren. Trh a tržní ceny docílí toho, že se tak stane. Limitující cenou pro HU je cena ČU a ZP. Stát by mohl v novele horního zákona vytvořit zákonný rámec pro usměrnění dodávek HU, ale nemůže diktovat ceny HU. Spoléhat na nedohodu CCG a ČEZ je nerozumné. Elektrárna v Počeradech je v dobrém stavu a vyrábí elektřinu za jednu z nejnižších cen v rámci skupiny zdrojů ČEZ. Jednání budou jistě tvrdá a musí být pro obě společnosti přijatelná. Lze pouze čekat pokles dodávky HU v závislosti na případné dostavby zdroje na ZP. Substituce je jistě možná, má však svá úskalí. Základními problémy jsou přestavby centralizovaných zdrojů a nedostatek domácích zdrojů primární energie (ČEU, biomasa). Při dovozu PEZ bude nutné započítat cenu za přepravu. To vše povede k výrazně vyšším cenám za teplo. Otázkou je, kde je mez akceptovatelnosti ceny ze strany koncového zákazníka. Z dnešního pohledu je to kolem 700,- Kč/GJ. Případným rozpadem centralizovaných zdrojů se systémem CZT dojde i k výpadku dodávek elektřiny z KVET, která slouží rovněž k udržování stability přenosových a distribučních soustav. Znamenalo by to nutnost nahrazení těchto zdrojů pravděpodobně plynovými elektrárnami. Teplo je možné dodávat z elektráren, včetně jaderných, to však také výpadky HU nevyřeší. Pro Prahu by ve vzdálenějším budoucnu mohlo být řešení vybudování malého jaderného zdroje typu PBMR ( Pebble Bad Moduler Reactor). Nejcitlivějším tématem je přesun obyvatel z obcí ležících za ÚEL. Jde o lokálně koncentrovaný problém. Stejný ne-li větší počet parcel a domů bylo vykoupeno za účelem výstavby dopravní infrastruktury nebo vodních děl po roce Základní problém je v tom, že se doposud i díky ÚEL nevedla diskuse o tom, jaká část obce by se případně mohla zachovat a jaká část ložiska za ÚEL by se mohla a měla vytěžit. Nelze přístup k zásobám HU bagatelizovat a přehlížet zájmy občanů dotčených těžbou, ale ani těch, kteří jsou závislí na dodávkách tepla z centralizovaných zdrojů se systémem CZT. Je nezbytné jednat s vlastníky pozemků a nemovitostí o vypořádání střetu zájmů. Náhrady musí odpovídat dnešní době a v žádném případě není vhodné uplatnit krajní nástroj, a tím je vyvlastnění majetku ve veřejném zájmu. Veřejný zájem je složité definovat, ale v danou chvíli to není těžba uhlí. Může se stát, že se podaří těžit veškeré dostupné zásoby HU nebo jen jejich část, ale bude tím zajištěn rozvoj našeho teplárenství a přijatelná koncová cena tepla pro obyvatele, obce a podniky. Zároveň tímto krokem podpoříme dílče rozvoj energetického strojírenství. 28

29 Jak se může vláda zachovat? - neučiní nic, ponechá teplárny a jejich vlastníky, potažmo nemalou část průmyslu a občanů, svému osudu. Pak s velkou pravděpodobností přejdeme na scénář energetického mixu pro dodávku tepla 20/60/20 (uhlí/ zemní plyn/ OZE). Vzroste výrazně cena tepla oproti dnešním cenám o 50 až 100%. Zvýší se závislost energetiky na dováženém zemním plynu. Zvýší se potřeba skladování ZP (na našem území nebo v okolních státech především v Německu), to opět zvýší cenu ZP. Celkovou cenu zvýší i vynucené investice do decentralizovaných zdrojů. Ještě horší scénář nás čeká v případě spalování biomasy (DŠ). Cena tepla by se mohla zvýšit až o 200%. Další zvýšené náklady jsou vyšší cena vody a rostoucí cena elektřiny. Některé teplárenské společnosti by řešily nedostatek HU dovozem HU, pokud by získaly kontrakt v zahraničí, anebo dovozem ČEU pro přimíchávání nebo případně jako substitut HU. Tento krok by rovněž vedl ke zvýšení ceny tepla. Zároveň by se začaly významně rozevírat nůžky mezi cenou z domácích PEZ a z dovozu, díky ceně za dopravu v závislosti na vzdálenosti převozu paliva. Postupně dojde k likvidaci většiny jednoho odvětví se všemi ekonomickými a sociálními dopady. - rozhodne se vyslat jasný signál k rozvoji a modernizaci centrálních zdrojů včetně modernizace systémů CZT a jejich regulace. Bude implementovat The Raw Materials Initiative. Odstraní podzákonné či administrativní bariéry zabraňující jednat těžebním společnostem s vlastníky pozemků a nemovitostí (vypořádání tzv. střetů zájmů). Zdůrazní pravomoci obcí a krajů v oblasti energetické politiky (územní plán resp. vyšší územní plán), včetně tvorby a závaznosti energetických generelů. Průměrná cena tepla při takovémto přístupu rovněž vzroste, ale výrazně méně než v jakékoli jiné variantě. Pokud by vláda rozhodla o zrušení vládních usnesení týkajících se ÚEL, tak by došlo ke snížení dostupnosti HU dočasně a mohlo by být kompenzováno zvýšenou těžbou z dnes dostupných zdrojů. Po 5-7 letech, od doby rozhodnutí vlády, respektive jeho účinnosti, by se mohlo opět těžit potřebné množství kvalitního HU. Těžba by se prodloužila až za rok Bude vytvořen prostor pro modernizaci centralizovaných zdrojů se systémem CZT a jeho regulace. Podpoří vznik spaloven odpadů (SKO) Vláda zreviduje své postavení v oblasti horního zákona a vydaných licencí na těžbu vyhrazených nerostů, se záměrem vytvořit silnější nástroj na usměrňování dodávek vyhrazených nerostů, které ze zákona patří státu. Vláda vytvoří ekonomické nástroje k omezení vývozu HU 29

30 Tab. modelové ceny tepla dle paliva z centralizovaných zdrojů se systémem CZT v roce 2015 HU s UEL 359,-/485,- HU bez UEL 599,-/725,- ZP 948,-/1075,- biomasa 1290,-/1410,- pozn.: ceny jsou v Kč a průměrné, v závislosti na primárním zdroji a to na priméru resp. sekundéru Význam použitých zkratek: CCG Czech coal group, a.s. CZT Centrální zásobování teplem ČEU Černé energetické uhlí ČEZ České energetické závody, a.s. ČSA Důl Československé armády ČU - Černé uhlí DPH Daň z přidané hodnoty DŠ - Dřevní štěpka DZE Druhotné zdroje energie DZT Decentralizované zdroje energie EL - Elektřina HU - Hnědé uhlí KO - Komunální odpad KSE Konečná spotřeba energie KVET Kombinovaná výroba elektřiny a tepla LNG Liquefied natural gas MPO Ministerstvo průmyslu a obchodu MZe Ministerstvo zemědělství MŽP Ministerstvo životního prostředí OKD Ostravsko- Karvinské doly,a.s. OZE Obnovitelné zdroje energie PEZ Primární zdroje energie RMI The Raw Materials Initiative SAKO Spalovna komunálního odpadu v Brně SEK Státní energetická koncepce SKO Směsný komunální odpad SU - Sokolovská uhelná, a.s. SWOT Strengths Weaknesses Opportunities - Threats TO topné oleje TUV Teplá užitková voda ÚEL Územně ekologické limity ( těžby hnědého uhlí) ZP Zemní plyn 30