Řízení projektu podnikového informačního systému s podporou kvantitativních metod manažerské vědy

Transkript

1 Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta informatiky a statistiky Vyšší odborná škola informačních služeb v Praze Barbora Vlková Řízení projektu podnikového informačního systému s podporou kvantitativních metod manažerské vědy Bakalářská práce 2010

2

3 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Řízení projektu podnikového informačního systému s podporou kvantitativních metod manažerské vědy zpracovala samostatně a použila pouze zdroje, které cituji a uvádím v seznamu použité literatury. V Praze dne 27. Května 2010 Barbora Vlková

4 Poděkování Tímto bych ráda poděkovala Ing. Jiřímu Pátkovi, CSc., z Vyšší odborné školy informačních služeb v Praze, za jeho cenné rady, inspiraci a vynaložený čas.

5 Obsah Anotace/ Annotation... 7 Úvod Manažerská věda (operační výzkum) Historie Vědecká metoda Systémový přístup Aplikace manažerské vědy Model Základní kroky řešení rozhodovacího problému Řízení projektů jako součást manažerské vědy Historie řízení projektů Řízení projektů jako jedna z aplikací manažerské vědy Proces řízení projektu Síťová analýza a teorie grafů Metoda kritické cesty CPM (Critical Path Metod) Kritická cesta Metoda PERT Nákladová analýza Crash analýza Vícekriteriální rozhodování Historie vícekriteriálního rozhodování Úlohy vícekriteriálního rozhodování Metody odhadu vah kritérií Metody vícekriteriálního hodnocení variant Diskrétní číslicová simulace... 29

6 5.1 Generátor pseudonáhodných čísel Metoda Monte-Carlo Metoda inverzní transformace Metodologická část WinQsb Prostředí pro řešení metodou PERT a CPM PERT rozložení doby činností Praktická část Požadavky na projekt Seznámení se společností Eurobarter a.s Projekt zavedení CRM Vícekriteriální rozhodování ve fázi Plán Realizace metody PERT Pravděpodobnostní analýza PERT simulace Metoda CPM Crash analýza Závěr Seznam použitých zdrojů Seznam tabulek Seznam obrázků... 72

7 Anotace/ Annotation Bakalářská práce se zabývá řízením projektu podnikového informačního systému s podporou kvantitativních metod manažerské vědy. Manažerská věda nabízí racionální a systematickou cestu řešení rozhodovacích problémů. Bakalářská práce se věnuje oblasti řízení projektů: síťové analýze, vicekriteriálnímu rozhodování, diskrétní číslicové simulaci, nákladové a crash analýze. Cílem je tyto metody aplikovat na projekt realizace CRM v nově vzniklé firmě Eurobarter. V první části se nachází teorie, konkrétně popis manažerské vědy jako celku, její vznik, dále její aplikaci a řešení rozhodovacího problému. Dále pak řízení projektů jako součást manažerské vědy. Následuje část praktická, která se věnuje realizaci CRM. Ta je rozdělena do základních fází a činností. Součástí projektu je i jeho nákladové ohodnocení. Bachelor thesis deals with project management of business information system with support of the quantitative methods of managerial science. Managerial Science offers a rational and systematic ways of solving decision problems. Bachelor thesis deals with project management: Network analysis, multicriterial deciding discrete simulation, cost analysis and cash analysis. The aim is to use these methods to the project implementation of CRM in a newly created company Eurobarter. The first part is the theory, namely the description of managerial sciences as a whole, its origins, its application and solving the decision problem. Integral part of this section is project management as a part of management science. Theory is followed by a practical part, which deals with the implementation of CRM. It is divided into the basic stages and activities. The project also includes the evaluation of cost.

8 Úvod Použité zdroje: [1],[2],[3] Manažerská věda je disciplína věnující se studiu a rozvoji procedur podporujících rozhodovací proces (synonymem pro manažerskou vědu je operační výzkum). Její základní charakteristikou je používání vědeckých metod pro přípravu a přijetí rozhodnutí. Nabízí racionální a systematickou cestu řešení rozhodovacích problémů. Dává rozhodovacímu subjektu větší šanci na přijetí správného rozhodnutí. Poměrně dobře lze přiblížit podstatu manažerské vědy jako výzkum operací. Manažerská věda nachází aplikace všude tam, kde se jedná o analýzu a koordinaci provádění operací v rámci nějakého systému. Vazba mezi manažerskou vědou a jednotlivými funkčními oblastmi managementu je obousměrná. Každá funkční oblast má své specifické problémy a právě při jejich řešení mohou být metody manažerské vědy užitečné. Nejčastěji se v této oblasti hovoří o vztahu analytika a manažera. Základní charakteristikou manažerské vědy je vědecký nebo také systematický přístup k řešení rozhodovacího problému. Přesto, že se tato charakteristika jeví jako srozumitelná a přijatelná, objevují se v řadách účastníků řešení rozhodovacího problému, silné pochybnosti o vhodnosti, účelnosti a vůbec o možnostech nasazení některé z metod manažerské vědy. Námitky se týkají nejistoty, neprůhlednosti prostředí, časté nekontrolovatelnosti a nemožnosti řídit mnohé jevy složitého reálného světa, neexistence potřebných dat či nevěrohodnosti dostupných údajů. Za těmito námitkami se však může skrývat neznalost, nekompetentnost, nedostatek komunikace atd. Naštěstí již existuje a je známa celá řada případů, kdy složité rozhodovací problémy byly úspěšně vyřešeny právě díky některé z metod manažerské vědy. 8

9 1. Manažerská věda (operační výzkum) Použité zdroje:[1], [2], [3] 1.1 Historie Není jednoduché a v podstatě ani možné datovat vznik manažerské vědy jako samostatné disciplíny. Její počátky spadají už do 30. a 40. Let minulého století a jsou spjaty mimo jiné s takovými jmény jako je G. B. Dantzig 1 nebo nositel Nobelovy ceny za ekonomii L. Kantorovič 2. Rozvoj této disciplíny nastává jednak během 2. Světové války, kdy byly vytvořeny ve Velké Británii a USA speciální týmy pracovníků pro analýzu složitých strategických a taktických vojenských problémů a operací, ale především potom během 50. let, ve kterých dochází ve světě k velkému poválečnému ekonomickému rozvoji. Dalším faktorem, ovlivňujícím rozvoj manažerské vědy, je rozvoj výpočetní techniky. 1.2 Vědecká metoda Jak už bylo řečeno v úvodu, jednou ze základních charakteristik manažerské vědy je vědecký přístup. Vědecká metoda je postup typický pro vědecký výzkum, jde o získávání znalostí o určitém objektu zájmu pomocí pozorování a dedukce. Vědecká metoda je založena na předpokladu, že kritériem pravdivosti teorie je souhlas předpovědí s výsledky experimentů. 1 George Bernhard Dantzig, * , americký matematik; profesor univerzity v Berkeley. Jeho rozpracování algoritmu simplexové metody koncem 40. let urychlilo rozvoj lineárního programování.[24] 2 Leonid Vitaljevič, * , sovětský matematik a ekonom, akadademik Akademie věd Ruska (1964). Základy práce věnoval teorii funkcí reálné proměnné, aproximačním metodám matematické analýzy a funkcionální analýze. V letech formuloval speciální algoritmus pro řešení dopravního problému, tzv. metodu potencionálů. Jeho interpretace objektivně podmíněných ocenění pro duální proměnné je považována za diskutabilní. Držitel Nobelovy ceny (1975).[25] 9

10 Základní kroky vědecké metody jsou: Pozorování a popis skutečnosti (vjemů, poznatků). Formulace problému. Příprava hypotéz (návrh vysvětlení s obecnou platností, indukce). Předvídání (logická dedukce z hypotéz). Ověření souladu skutečnosti s předpovědí (buď aplikací předpovědi na experiment, nebo aplikací na soubor dat získaný jinak) a ověření logické správnosti předchozích kroků. První tři metody může vykonat analytik, který pracuje ve prospěch manažera nebo samotný manažer. Problémy v manažerských aplikacích však může přinášet experiment a verifikace. Je nezbytné vystihnout podstatu problému a přesně jej formulovat. Zkoumání špatně formulovaného problému může vést ke značným ztrátám času a představuje zbytečně vynaložené úsilí. 1.3 Systémový přístup Systémovým přístupem se myslí účelový způsob myšlení či řešení problémů (jednání), přičemž jsou zkoumané jevy a procesy chápány komplexně (celistvě) v jejich vnitřních a vnějších souvislostech. Metodickým cílem jeho aplikace v informačním managementu je především pochopit, vhodně formulovat a pomoci řešit zkoumaný problém. Jedním z klíčových pojmů systémového přístupu je pojem systém. Systémem se rozumí účelově definovaná množina prvků a vazeb mezi nimi, jež vykazují jako celek určité vlastnosti resp. chování. Základy teorie systémů položil biolog Bertalanffy 3 koncem dvacátých let dvacátého století. Postupně se rozvíjela zejména zpřesňováním 3 Karl Ludwig von Bertalanffy rakouský biolog a filosof, jeden ze zakladatelů obecné teorie systémů (General Systém Theory), která vychází z předpokladu, že živé organismy jsou otevřené systémy, jež si se svým okolím vyměňují látky a energii a nedají se tedy popsat běžnými fyzikálními modely pro systémy uzavřené.[26] 10

11 matematického popisu, vznikem teorie obecných systémů (po druhé světové válce). 1.4 Aplikace manažerské vědy V souhrnu se dají aplikace metod manažerské vědy a charakterizovat takto: Na problém se nahlíží z hlediska systému jako celku a z hlediska jeho cílů Aplikace vědecké metody pro nalezení postupu vedoucího k řešení Použití týmového přístupu Použití matematického modelu Počítačová podpora 1.5 Model V obecném slova smyslu je model určité znázornění nebo abstrakce objektu či části reálného světa. Operační analýza je z tohoto pohledu součástí širšího odvětví matematického a počítačového modelování a simulace. Modelů existuje značné množství, každý z nich se dá ale zařadit do jednoho z následujících typů: Ikonický model fyzické znázornění určitého objektu. Příkladem je například model letadla. Analogový model může znázorňovat dynamické situace staticky. Příkladem je pravítko. Matematické modely - matematický model je abstraktní model, který užívá matematický jazyk k popisu chování systému. Jeho vytvoření může být u složitých systémů velmi obtížné až neschůdné. Jeho obecným problémem je problém stability. Systém se nazývá stabilní, jestliže není vysoce citlivý na změny 11

12 parametrů. Konkrétně matematické modelování je základním nástrojem manažerské vědy. Modely reálného systému se dělí na dva druhy: Analytický model, ten popisuje systém soustavou matematických veličin a vztahů. Vlastní úloha se pak řeší analyticky nebo numericky. Tyto modely můžeme dále klasifikovat: Podle náhodnosti a neurčitosti (deterministické nebo nedeterministické) Podle závislosti na čase (statické nebo dynamické) Podle účelu (rozhodovací nebo technologické) Simulační model používá metodu mnohonásobně opakovaných pokusů imitujících realitu pomocí počítače. Snaží se co nejvěrněji napodobit skutečnost a procesy v ní probíhající. Tvorba simulačních modelů je pracnou a drahou záležitostí. Předmětem tohoto modelu jsou procesy a systémy, probíhající a měnící se v reálném čase. Používá se hlavně, když není k dispozici vyhovující analytický model. Modely manažerské vědy jsou velmi různorodé a zabývají se rozdílnými oblastmi ekonomického života. Vzhledem k této zkušenosti se objevila potřeba specifických přístupů k řešení jednotlivých tříd problémů a postupem času se ustavily relativně samostatné disciplíny či odvětví manažerské vědy. 1.6 Základní kroky řešení rozhodovacího problému Jak už bylo řečeno, formulace problému je velmi důležitý krok a je nutnou podmínkou úspěchu. Jedná se o složitou záležitost, i když se pak může zdát, že výsledná formulace vypadá jednoduše. Patří sem: definice problému, to mnohdy vyžaduje odborné znalosti, zkušenosti a notnou dávku představivosti. Dále se je nutné zabývat se možnými alternativami 12

13 řešení, stanovením podstatných a nepodstatných okolností, rozdělením důležitých faktorů na řiditelné a neřiditelné, určením časového horizontu. Na tom všem by měl řešitel spolupracovat se zadavatelem. Obvyklým problémem bývá nalézt společný jazyk. Jakmile je problém správně definován, měl by se začít hledat správný model, jestliže existuje (byl už někdy dříve použit). Pokud takový model není, musí se zahájit práce na vlastním modelu. V dalším kroku je nutné se zabývat realizací navrhnutého modelu. Začíná se přípravou vstupních údajů, které jsou potřebné pro řešení modelu. Bohužel nejsou obvykle k dispozici a je nutné je získávat, třeba z výrobního procesu nebo z různých technických prvků. Pokud jsou vstupní údaje k dispozici, musí se zpravidla transformovat do použitelné formy. Pomocí řešící procedury vzejde aktuální řešení modelu. Výpočty jsou téměř vždy počítačově podporovány. Následně získané řešení se testuje na přesnost, ale také jestli vhodným způsobem řeší zadaný rozhodovací problém. Pokud řešení nevyhovuje, je zapotřebí model modifikovat nebo jej nahradit vhodnějším modelem. Jakmile se dojde k řešení, které je vyhovující, je třeba stanovit způsob využití modelu. Je třeba též vzít v úvahu i možné budoucí problémy, schopné ovlivnit současné řešení. Nejobtížnějším krokem bývá implementace a obecné přijetí nové procedury, velmi často se setkává s mimořádným odporem vůči změnám, které přináší. 13

14 2. Řízení projektů jako součást manažerské vědy Použité zdroje: [1], [5], [6], [7], [14] Řízení projektů je vědou i uměním. V uplynulém desetiletí se slovo projekt stalo běžně známým a užívaným a jeho význam se značně rozšířil. Nejčastěji se jedná o pojmenování sledu navazujících činností s daným počátkem a koncem v časovém horizontu za účelem realizace určitého cíle. Činnosti nelze provádět v libovolném pořadí a s libovolnou intenzitou. Je třeba respektovat kapacity, které jsou pro realizaci projektu k dispozici, je třeba uvažovat návaznosti pro provádění jednotlivých činností. 2.1 Historie řízení projektů Nejstarší historie řízení projektů bývá spojována se stavbou egyptských pyramid a Velké čínské zdi, kdy tyto obrovské a složité stavby vznikaly koordinací pracovního úsilí, bez dochování znalosti technik řízení. Novější historie je spojena s Henrym Ganttem 4, který zavedl Ganttovy diagramy kolem roku Tyto diagramy byly využity pro velké infrastrukturní projekty včetně Hooverovy přehrady a americké dálniční sítě. Ganttovy diagramy jsou velmi často používány do dnešní doby jako přehledný a snadno pochopitelný prostředek sdělování plánovaných informací. Hlavní období vzniku řady nových metod, nástrojů a technik je spojeno s vývojem technik pro vojenské a kosmické projekty v padesátých a šedesátých letech. Vznikají i odpovídající softwarové programy pro výpočty v oblasti řízení projektů pro velké počítače. Rovněž vzniká řada užitečných koncepcí pro plánování a řízení projektů, jako je životní cyklus projektu s jednotlivými fázemi vývoje, zavedení funkce 4 Henry Laurence Gantt, A.B., M.E. ( října 1919) byl americký strojní inženýr a konzultant managementu, známý nejvíce vytvořením Ganttova diagramu v roce 1910.[27] 14

15 projektového manažera, který má jednoznačnou odpovědnost za celý projekt. V sedmdesátých letech se rozšířilo řízení projektů na řadu dalších odvětví, byly propracovány specifické nástroje a techniky. V osmdesátých letech vzrostl vliv i vnějších zainteresovaných. V této době byly již dříve vyvinuté techniky integrovány do vhodnějších a praktičtějších postupů. Začaly se zavádět osobní počítače a projektový manažer musel být vybaven počítačovou gramotností a dostal do ruky silný nástroj v podobě softwarového vybavení pro řízení projektů (Harvard Project Manager, 1983). Byl to první software, který dokázal vygenerovat Ganttův diagram, výstupy z metod PERT a CPM a další jiné diagramy. V devadesátých letech v souvislosti se zaváděním flexibilnějších organizačních struktur se začalo využívat přístupu k řízení pomocí projektů. Přechází se tak od řízení projektů k projektovému řízení. Tato doba je také charakteristická rozvojem informačních a komunikačních technologií, včetně Internetu. Řízení projektů patří již řadu let mezi mezinárodně uznávané profese, ale první globální fórum se konalo teprve v roce 1995 v New Orleans v USA. V České republice působí Společnost pro projektové řízení (SPR). 2.2 Řízení projektů jako jedna z aplikací manažerské vědy Řízení projektů je též jedna z aplikací manažerské vědy, která našla poměrně široké uplatnění v malých i velkých organizacích. Představuje způsob rozplánování a realizaci složitých, zpravidla jednorázových akcí, které je potřeba uskutečnit v požadovaném termínu s plánovanými náklady tak, aby se dosáhlo stanovených cílů. Stručně můžeme řízení projektů také charakterizovat jako účinné a efektivní dosahování 15

16 významných změn. Předmětem řízení projektů je projekt, chápaný jako jedinečný proces koordinovaných činností s daty zahájení a ukončení, prováděný pro dosažení cíle, vyhovující specifikovaným omezením v nákladech a zdrojích. Cílem řízení projektů je zajistit naplánování a realizaci úspěšného projektu, kterým se rozumí případ, kdy v plánovaném čase a s plánovanými náklady bylo dosaženo cílů projektu a realizace projektu nevyvolává negativní reakce. Řízení projektů využívá pro zvýšení pravděpodobnosti úspěchu projektu celou řadu metod. Manažer projektu musí vědět, za jakou dobu má být projekt dokončen, jaké úkoly a činnosti 5 budou kritické a také jaká je pravděpodobnost ukončení projektu ve stanoveném termínu. Nejdůležitějším prvkem projektového řízení je projekt. Cíle projektu - představují slovní popis účelu, jehož má být prostřednictvím realizace projektu dosaženo. Obvykle se jedná o hierarchickou strukturu definovaných stavů, podmínek a vlastností popisující budoucí výsledek projektu. Trojimperativ projektu: čas, který je limitní pro plánování sledu jednotlivých dílčích aktivit projektu zdroje, které jsou projektu přiděleny a které budou průběžně užívány a čerpány, představují vstupní prvky materiálních hodnot a lidské pracovní síly, které jsou pod přímou kontrolou manažera projektu náklady, které jsou finančním projevem užití zdrojů v časovém rozložení 5 Činnosti jsou jednotky práce, ze kterých se skládá proces. 16

17 2.3 Proces řízení projektu Projekt ve svém vývoji prochází několika etapami, kterým odpovídají příslušné manažerské činnosti. Proces řízení tedy můžeme například rozčlenit: Řízení z hlediska manažerských činností (definování projektových cílů, plánování, vedení, monitorování, ukončení) Řízení z hlediska jednotlivých fází projektu: Zadávací fáze projektu - začíná převzetím schváleného zadání vedoucím projektu a končí podpisem kontraktů. Schvalovací fáze - týká se vlastního aktu schválení zodpovědným pracovníkem. Realizační a provozní fáze projektu - osnova, podle které by měl projekt probíhat, se nazývá aktuální plán (rozvrh) projektu. Rozvrh by měl být hotov před faktickým zahájením prací na projektu. Projekt je časově přípustný tehdy, když jsou splněny všechny vazby mezi činnostmi a jsou respektována všechna časová omezení činností. Projekt je zdrojově přípustný tehdy, jestliže v každém okamžiku mezi zahájením a ukončením projektu jsou všechny činnosti zdrojově zabezpečeny, to znamená, že žádný zdroj není přetížen. Podmínkou zdrojové přípustnosti je přípustnost časová. Rozvrh projektu může být v průběhu prací na projektu měněn, změny se však mohou týkat pouze nehotové části projektu. 17

18 Sledování aktuálního průběhu projektu - správce projektu sleduje, zda projekt probíhá podle rozvrhu a projekt aktualizuje. V případě, že projekt neprobíhá podle rozvrhu, provádí automatickou aktualizaci. Časová analýza projektu - základní otázkou realizace každého projektu je doba nutná k jeho dokončení. Provedení časové analýzy nám umožní stanovit jak dobu trvání celého projektu, tak i termíny zahájení a ukončení jednotlivých činností. Důležitým výsledkem časové analýzy projektu jsou časové rezervy jednotlivých činností. U každé činnosti je třeba posoudit její velikost vzhledem k charakteru činnosti i činností předcházejících a následujících. Vyčerpáním nebo přečerpáním této časové rezervy může snadno dojít k prodloužení doby realizace celého projektu. Zdrojová analýza projektu - postup provádění libovolného projektu není závislý pouze na návaznosti jednotlivých činností a na dobách jejich trvání, ale také na počtu pracovníků, strojů, množství materiálu nebo jiných zdrojů, které jsou pro jednotlivé činnosti nezbytné. Možnost souběhu několika činností je omezena nejen technologickými návaznostmi, ale také současnými požadavky na různé zdroje. Nákladová analýza projektu - provádění jakéhokoliv projektu vyžaduje vynaložení určitých nákladů. Samozřejmou snahou je tyto náklady minimalizovat. Znamená to, že je třeba projekt rozvrhnout tak, aby bylo možné jej realizovat s co nejmenšími prostředky. 18

19 3. Síťová analýza a teorie grafů Použité zdroje: [1], [3], [4], [11], [12], [14], [16], [19], [20] Síťová analýza je soubor modelů a metod, které vycházejí z grafického vyjádření složitých projektů a provádějí analýzu těchto projektů z hlediska času, nákladů nebo zdrojů nutných k jejich realizaci. Síťová analýza patří mezi nejčastěji aplikované postupy manažerské vědy. Počátky využívání teorie grafů pro řízení projektů souvisí s potřebami praxe. Snad v žádné jiné disciplíně manažerské vědy není možné dokumentovat, že základní metody pro řešení jisté třídy úloh byly navrženy v rámci řešení konkrétních praktických problémů. Prvními a dodnes používanými metodami pro analýzu projektu jsou metody CPM (kritické cesty) a PERT. Obě tyto metody jsou v ČR využívány pro řízení velkých i malých projektů. Navrženy byly v 50. letech. Metody síťové analýzy mohou být použity jako plánovací prostředek i jako kontrolní nástroj pro zjišťování průběhu projektu. Uplatňují se při řešení časových vazeb mezi jednotlivými prvky složitých systémů, např. při plánování vývoje a technické přípravy výroby. Řeší problematiku složitých systémů, zejména pak vazby mezi jejich jednotlivými prvky. Velkým přínosem síťové analýzy je skutečnost, že nutí manažera projektu k tomu, aby rozpracoval a plánoval projekt explicitně a detailně. Postup činností musí být rozložen do co nejmenších částí do základních úkolů. Nejnázornějším zobrazením jednotlivých činností a vazeb mezi nimi je právě síťový graf, který umožňuje uspořádat jednotlivé aktivity procesu do logických posloupností (sled činností a jejich vzájemné návaznosti) a následně i do časového vymezení (doby trvání jednotlivých činností i celého projektu). Zároveň umožňuje pro každý krok, větev i celý proces určit dobu trvání a identifikovat časovou kritickou cestu a poukázat na místa, kde jsou časové rezervy. Síťový graf je množina uzlů a hran. 19

20 Hrany představují činnosti a uzly zahájení nebo ukončení činnosti. Ohodnocení hran je rovno době trvání činnosti. Každý graf je specifický tím, že: Mezi libovolnou dvojicí kontrolních bodů vede maximálně jedna činnost. Pokud tomu tak v praxi není, lze pomocí tzv. fiktivních činností (činností s nulovou dobou trvání a s nulovými náklady) přejít na nový síťový graf projektu, pro který je již tento předpoklad splněn. Má právě jeden počáteční bod kontrolní bod, ve kterém činnosti pouze začínají. Má právě jeden koncový bod kontrolní bod, ve kterém činnosti pouze končí. Před vlastní analýzou je třeba: rozčlenit projekt na jednotlivé činnosti odhadnout dobu trvání realizace jednotlivých činností určit, které činnosti musí být dokončeny před realizací ostatních činností sestavit síťový graf K tomu nám také pomohou odpovědi na tyto otázky: Které činnosti musí být dokončeny, než lze zahájit tuto aktivitu? Tyto činnosti se nazývají předchůdci. 20

21 Které činnosti za touto aktivitou následují? Tyto činnosti se nazývají následníci. Které činnosti mohou být dokončeny nezávisle nebo paralelně s touto činností? 3.1 Metoda kritické cesty CPM (Critical Path Metod) Tato metoda byla navržena v roce 1957 Kellym a Walkerem jako společný projekt dvou společností: DuPont Corporation a Remington Rand Corporation. Cílem bylo nalézt účinný nástroj řízení složitých akcí ve výstavbě výrobních zařízení, v oblasti údržby a rekonstrukce výrobních zařízení, a při vývoji nových chemických výrobků. V současné době se všeobecně používá pro libovolné typy projektů, vč. výstaveb, softwarového vývoje, výzkumných projektů, vývoje výrobků a mnoha inženýrských aplikací. Patří mezi základní deterministické metody síťové analýzy. Jejím cílem je stanovení doby trvání projektu na základě délky tzv. kritické cesty. CPM umožňuje usnadnit efektivní časovou koordinaci dílčích, vzájemně na sebe navazujících činností v rámci projektu. Tato metoda slouží jako nástroj pro odhad nákladů. Používá se u přímočarých projektů, kde lze doby trvání odhadnout s vysokým stupněm přesnosti, např. stavební průmysl. U této metody se předpokládá, že doby trvání jednotlivých činností jsou stanoveny pevně. Tento předpoklad není v praxi velmi často splněn. Tato metoda odvozuje pro každou činnost projektu čtyři následující časové charakteristiky: 21

22 Nejdříve možný začátek provádění činnosti je to časová charakteristika, která vychází z toho, že činnost nemůže začít, dokud neskončí všechny činnosti, které jí předcházejí. Nejdříve možný konec provádění činnosti je to součet nejdříve možného začátku a doby trvání činnosti. Nejpozději přípustný konec tím se myslí charakteristika, která udává okamžik, kdy musí činnost nejpozději skončit, aby nedošlo ke zpoždění v provádění následující činnosti. Nejpozději přípustný začátek provádění činnosti se bere jako rozdíl nejpozději přípustného konce a doby trvání této činnosti Kritická cesta Kritická cesta je definována jako (časově) nejdelší možná cesta z počátečního bodu grafu do koncového bodu grafu. Každý projekt má minimálně jednu kritickou cestu. Každá kritická cesta se skládá, ze seznamu činností, na které by se měl manažer projektu nejvíce zaměřit, pokud chce zabezpečit včasné dokončení projektu. Datum dokončení posledního úkolu na kritické cestě je zároveň datem dokončení projektu. Kritická cesta se promítá do časového plánování a řízení projektu prakticky ve všech fázích životního cyklu projektu. 22

23 3.2 Metoda PERT Je zobecněním metody kritické cesty (CPM). Vznikla o rok později, v roce 1959, jako nástroj pro plánování a řízení projektu Polaris amerického námořnictva při závodech ve zbrojení za studené války se SSSR. Tato metoda se používá k řízení složitých akcí, majících stochastickou povahu. V metodě PERT se předpokládá, že doba činnosti (každé) je náhodná veličina, která je definována v intervalu <a,b> kde: a i nejkratší předpokládaná doba i-té činnosti optimistický b i nejdelší uvažovaná doba i-té činnosti pesimistický odhad Skutečná délka trvání činnosti se nachází uvnitř uvedeného intervalu s tím, že metoda PERT dále předpokládá, že lze pro činnosti stanovit jejich nejpravděpodobnější dobu trvání. m i.. nejpravděpodobnější doba realizace i-té činnosti modální odhad β - rozdělení p Optimistický odhad Pesimistický odhad 0 a m b t Obrázek 1- β-rozdělení Modální odhad 23

24 Doba trvání činnosti je spojitá náhodná veličina. Její pravděpodobnostní rozdělení není předem známé. Ukazuje se však, že lze toto neznámé rozdělení aproximovat β-rozdělením, které má některé výhodné vlastnosti: konečné rozpětí, není obecně symetrické, dobře vystihuje proměnlivost provozních podmínek. S daným zákonem rozložení je každá hrana (činnost) chápána jako náhodná veličina reprezentující dobu trvání této činnosti. Předpokládá se, že doby trvání jednotlivých činností jsou na sobě nezávislé. Jedním z teoretických pilířů metody PERT je tzv. Ljapunova centrální limitní věta 6, která předpokládá nezávislost náhodných proměnných, tj. nezávislost dob trvání činností. Znamená to tedy důsledně dodržet zásady časových odhadů. Při provádění odhadů bereme v úvahu jen ty vlivy, které je možno klasifikovat jako náhodné jevy, např. vliv počasí, vlivy organizace práce, pracovní morálky atd. 3.3 Nákladová analýza Nákladová analýza se zabývá určením nejvhodnějšího průběhu projektu z hlediska vzájemného vztahu času a nákladů na realizaci projektu. Analýza a řízení nákladů zahrnuje určení druhů nákladů, přiřazení druhů nákladů k balíkům práce, výsledné nákladové sestavy obsahují: celkové náklady/balíky práce, celkové náklady za druh zdrojů. Náklady dělíme na přímé jsou přiřaditelné k jednotlivým výkonům (výrobkům, službám) bez jejich soustřeďování a dalšího rozpočítávání, jedná se obvykle o náklady na suroviny, polotovary a obaly, a nepřímé nelze je přímo přiřadit k určitému výkonu (výrobku, službě) nýbrž je nutné je určitým způsobem rozpočítávat, obvykle jsou nepřímými náklady mzdy, nájemné a energie. 6 Ljapunova centrální limitní věta říká, že rozdělení součtu vzájemně nezávislých veličin konverguje k normálnímu rozdělení i v případě, že veličiny nemají stejné rozdělení pravděpodobnosti.[28] 24

25 3.4 Crash analýza Tato analýza souvisí s crash dobou trvání činností, což je doba kratší než normální (odhadovaná) doba trvání činnosti. Předpokládá se však alokace většího objemu zdrojů ve prospěch určité činnosti, a tedy dodatečné crash náklady. 25

26 4. Vícekriteriální rozhodování Použité zdroje: [8], [9], [10] S problémy vícekriteriálního rozhodování se velice často setkáváme v každodenním životě a většinou si ani neuvědomíme, že se jedná o tento typ úlohy. Přitom se nemusí hned jednat o rozhodování o problémech s celospolečenskými dopady, ale o rozhodovací problémy, které jsou nuceni řešit jednotliví lidé. Takovým rozhodnutím může být například výběr počítače pro domácí použití. Metody vícekriteriálního rozhodování patří k základní teoretické výbavě každého ekonoma a manažera. Zabývají se hodnocením variant podle několika kritérií, přičemž varianta hodnocená podle jednoho kritéria zpravidla nebývá nejlépe hodnocená podle kritéria jiného. Metody vícekriteriálního rozhodování poté řeší konflikty mezi vzájemně protikladnými kriterií. 4.1 Historie vícekriteriálního rozhodování V souvislosti s ekonomickými úvahami poprvé explicitně formuloval problém vícekriteriálnosti při posuzování stavu ekonomických systémů italský ekonom a sociolog Vilfredo Pareto 7. K teorii vícekriteriálního rozhodování též významně přispěl T. C. Koopmans 8, nositel Nobelovy ceny za ekonomii z roku Počínaje rokem 1972 se pořádají o vícekriteriálním rozhodování pravidelně velké mezinárodní vědecké konference, této problematice se věnuje i řada časopisů jako například Multi-Criteria Decision Analysis. 7 Vilfredo Frederico Damaso Pareto italský ekonom, sociolog a politolog, profesor na univerzitě v Lausanne. Byl průkopníkem ekonometrie.[29] 8 T. C. Koopmans se narodil v roce 1910 v Holandsku. V současnosti patrně nejvíce ceněnými jsou výsledky, které T. Koopmans dosáhl v oblasti modelování výrobního procesu a v makroekonomické teorii ekonomického růstu.[30] 26