K O ČKY A ISLÁM KOČKY A ISLÁM DĚJINY KOČEK

Transkript

1 K O ČKY A ISLÁM Roku 570 se v Mekkce (městě při západním pobřeží Arabského poloostrova) narodil Muhammad ibn Abdilláh ibn Abdilmuttalib. Pocházel z rodu Hášimovců, rodiny politicky málo významné, avšak majetkově zajištěné. Narodil se už po smrti svého otce a tak byl vychováván svým dědečkem Ab dal-muttalibem. Když bylo Muhammadovi šest let, zemřela jeho matka, o dva roky později i dědeček. O péči osmiletého Mohammeda se potom staral strýc Abu Tálib. Mekka byla prosperujícím městem díky velké svatyni Ka ba. Přicházeli sem poutníci z celého Arabského poloostrova i z končin mnohem vzdálenějších. S cestovateli, poutníky a turisty sem logicky přijížděli i různí kupci. Díky nařízení, které stanovovalo povinnost všech, kdož se v určitém období v roce do Mekky vydají, zdržet se jakéhokoliv válčení, bitek a bojůvek, se z Mekky stalo obchodní centrum celé oblasti. Obchodu se věnoval i Abu Tálib a na své cesty s sebou brali Muhammada. Díky tomu se Muhammad mohl učit i cizím zvykům, mravům, poznával cizí kraje, jazyky, kultury Když Muhammad trošku povyrostl, snažil se postavit na vlastní nohy, jednou z jeho zaměstnavatelek se tak stala zámožná vdova Chadídža. Tehdy bylo Muhammadovi dvacet pět let a psal se rok 595 n. l., když mu Chadídža nabídla manželství a Muhammad nabídku přijal. Tak se i z něho stal zámožný muž (podle tehdejších tradic dědili po rodičích pouze prvorození potomci, což Muhammad nebyl a tak nedědil ani po svém otci, ani po matce či dědečkovi). Chadídža prý porodila Muhammadovi jednoho syna a čtyři dcery. Později Šíitové rozhlašovali, že vlastním potomkem Muhammadovým měla být jen dcera Fátima, ale tento problém nechme stranou. Vikulka, CZ ~ 1 ~

2 Muhammad byl člověk přemýšlivý, často meditoval v jeskyni jménem Hira nedaleko Mekky. Roku 610 měl vidění, zjevil se mu archanděl Gabriel a pravil (Korán 96:15): Přednášej ve jménu Pána svého, který člověka z kapky přilnavé stvořil! Přednášej, vždyť Pán Tvůj je nadmíru štědrý, ten, jenž naučil perem, naučil člověka, co ještě neznal. O zjevení vyprávěl doma své manželce a dobrá Chadídža ho utvrdila v tom, že zjevení bylo skutečné. Sama se stala prvním Muhammadovým stoupencem. Od roku 613 začal Muhammad své ideje šířit nejen mezi blízkými, ale všem. Jak už to tak bývá, většina lidí ho ignorovala, někteří se mu vysmáli, někteří uvěřili a k Muhammadovi se připojili. Jak se věhlas Muhammadův a jeho názorů šířil, začal být nepohodlný vládcům Mekky. Ka ba byla svatyně mnoha bohů a bůžků, Muhammad začal hlásat víru v jediného boha. Kdyby se Muhammadovy názory moc rozšířily, Ka ba by se stala bezvýznamnou a cestovní ruch Mekky by začal upadat. Muhammad začal být nepohodlný, začal být pronásledován (údajně na něj mělo být spácháno hned několik neúspěšných atentátů), až nakonec roku 622 Mekku opustil a vydal se do Medíny, kde už v té době žila spousta jeho přívrženců. Den odchodu Muhammada z Mekky se nazývá Hidžra a stal se počátkem islámského kalendáře. V Medíně získal značný vliv i díky tomu, že pomohl vyřešit konflikt mezi arabskými kmeny Aws a Khazraj. Tehdy začal přemýšlet o tom, že by bylo nanejvýš užitečné spojit tehdy rozděleně žijící arabské kmeny a Židy. Židé se však nikdy s islámem neztotožnili, neakceptovali ho. Muhammad proto navrhl tzv. Medínskou ústavu, která mimo jiné stanovovala, že židé a lidé vyznávající jiná náboženství než víru muslimů, mohou žít s muslimy tak dlouho, dokud budou platit poplatky. Díky tomu později získá Chalífát v regionu obrovský vliv. Vikulka, CZ ~ 2 ~

3 0-1 Kočka; místo nálezu Írán, dnes se soška nachází v Musée National du Louvre v Paříži (Wikipedia Commons; autor neuveden) Vztahy mezi obyvateli Mekky a Medíny se rychle zhoršovaly. Mekkánci napadali muslimské (medínské) karavany a naopak. Roku 624 sám Muhammad vedl malou armádu, která přepadla mekkánskou karavanu neúspěšně. Na oplátku napadli Mekkánci ve velké přesilce malé městečko Badr. Slabší muslimové se velké přesilce (mekkánců mělo být údajně 800, muslimů jen 300) ubránili, což si později začali vykládat tak, že jim dopomohl k vítězství bůh, v jehož slovu káže Muhammad. Muhammad se tak stal v podstatě neomezeným vládcem Medíny, protože se k němu připojilo dosud váhající obyvatelstvo, a ti, kteří i nadále odmítali, byli z města vyhnáni. To samozřejmě zase v Mekkce nenechalo tamější vládce v poklidu, roku 625 vytáhla na Medínu armáda 3000 mužů, bitva u Uhudu neměla vítěze, roku 627 byla Vikulka, CZ ~ 3 ~

4 vyslána další výprava, opět neúspěšná. Podle muslimů tehdy židé měli Mekkáncům pomáhat a snažili se muslimy zradit, jestli je to pravda či nikoliv, to nechme odborníkům, faktem je, že od té doby jsou vztahy mezi židy a muslimy nanejvýš nepřátelské. Karta se začala obracet a tak když roku 630 vytáhl Muhammad v čele více než vojska na Mekku, Mekkánci se jejich síly zalekli, podrobili se jim bez boje a většina obyvatel konvertovala na islám. Kaˇba se stala svatyní jediného muslimského boha. Muhammad tak získal věhlas, díky němuž se mu podařilo sjednotit většinu znepřátelených arabských kmenů. Roku 632 už byl Arabský poloostrov sjednocen. Téhož roku, dne 8. června, v Medíně zemřel. Den nato se vlády ujal Abú Bakr (údajně pokrevní spřízněnec s Muhammadem) a stal se prvním Chalífou vznikl Chalífát. Z pohledu kočičích dějin je Prorok Muhammad důležitou postavou. Kočky měl rád a o jedné z nich se nám díky jeho současníkům dochovaly alespoň strohé zprávy. Tou nejoblíbenější kočičkou Muhammadovou měla být Muezza. Podle jedné z dochovaných legend se jednou Muhammad vzbudil, když muezzin (podobnost slov čistě náhodná?) z minaretu svolával věřící k modlitbě. Muhammad se rychle začal oblékat, ale najednou zjistil, že Muezza spí na rukávu jeho roucha. Protože jí měl rád, vzal nůžky a rukáv ustřihl, takže mohl odejít k modlitbám a Muezza mohla v klidu spát. Když se z mešity Muhammad vrátil Muezza se probudila, udělala kočičí hřbet a začala se Muhammadovi tulit, Muhammad ji třikrát pohladil. Onen kočičí hřbet je vysvětlován jako poklona a poděkování Muezzy Muhammadovi za to, že jí nebudil. Onen zdánlivě banální příběh, nebo spíše pověst, protože ani v Koránu, ani v jiných posvátných islámských knihách se o ní nedozvíme, má dodnes své nebanální následky. Muslimové od té doby totiž považují kočky za milá a drahocenná stvoření. Vidí v nich dostupně spojení obyčejného člověka s něčím, co měl Muhammad rád, co sám uctíval. Vikulka, CZ ~ 4 ~

5 Kočky jsou v muslimských zemích uctívány dodnes a patří mezi nejpřísněji chráněná zvířata. Za pouhé ubližování kočkám hrozí těžké tresty. Podle záznamu v knize Sahih Bukhari (svazek třetí, kniha 40, číslo 553), který provedl Abdullah ibn Umar, jeden z kněží sloužících ve slavné mešitě Al-Aksá v Jeruzalémě, mu měl Alláhův posel vyprávět příběh o ženě, která byla mučena a nakonec skončila v pekle, protože kočku, kterou chovala, zavírala doma bez jídla, takže nebohá kočka nakonec zemřela hlady. Té ženě se měl zjevit jeden z Alláhových proroků (nebo možná i sám Alláh) a odsoudil jí rovněž k trestu smrti hlady a žížní. Žena od té doby nebyla schopná jíst ani pít, nedokázala si ulovit ani hmyz poletující všude kolem, a skutečně zemřela hlady. 0-2 Mešita Al Aksá v Jeruzalému; fotografie z roku 1900 (Wikipedia Commons; volná licence) Vikulka, CZ ~ 5 ~

6 Chalífát trval od 9. června 632 do 10. února V době svého největšího rozmachu v 8. století sahal chalífát od Pyrenejského poloostrova přes severní Afriku a blízký východ až k řece Indu. Svojí obchodní politikou, kdy Muhammad stanovil v Medinské ústavě, že vyznavači jiných náboženství než islámu mohou zůstat, pokud budou platit daně, předčil Chalífát snahy Byzanstské říše, Peršanů i Sásánovců, kteří jiná, než svá náboženství nepovolovaly. O sultánu Bajbarsovi, celým jménem al-malik az- Záhir Ruknuddín Bajbars al-bundukdari (leckde uváděný také pod jménem El-Daher-Beybars), psal Achille Prisse d Avennes ( ), francouzský archeolog, egyptolog, architekt a spisovatel, jako o muži stejně statečném jako Julius Caesar a stejně krutém jako Nero. Bajbars se narodil roku 1223 a zemřel 1. července 1277 v Damašku. Svojí pověst vynikajícího, ale krutého vojevůdce a panovníka si vysloužil za drtivou porážku křižáků na jejich sedmé výpravě. Byl to člověk bezesporu oddaný ve víře islámu. Potom, co už víme o Mohamadovi, není zas až tak překvapivé, že tento sultán nechal vybudovat pravděpodobně první kočičí útulek v dějinách. A jaký! Podle záznamů, které nám po sobě zanechal už zmiňovaný egyptolog Prisse d Avennes nechal Bajbars postavit chráněnou a útulnou zahradu plnou květin, s jezírky a všemi nejlepšími vymoženostmi tehdejší doby, a to všechno pro kočky. Ta zahrada se jmenovala Gheyt-el Quottah (v překladu to skutečně znamená Kočičí zahrada ). Dnes už sice nestojí, ale kdysi se nacházela nedaleko sultánovy vlastní osobní mešity nedaleko od Káhiry. Kočky tu však nebyly drženy pro chov, měly naprostou svobodu. Mohly kdykoliv přijít, kdykoliv odejít. Každé poledne našly na jakémsi prvním nádvoří zvaném Mehkemeh naservírovaný oběd. Během Chalífátu se stal hlavním literárním náboženským zdrojem Korán, podobně jako Bible v křesťanství. Chalífát postupně získával stále větší a větší moc, až narazil na vojska mongolská, která pronikla hluboko Vikulka, CZ ~ 6 ~

7 do Arábie a dobyla kromě jiného i Bagdád. Chalífát byl o tři roky později znovu obnoven v Egyptě a v různých více či méně skomírajících podobách přetrvával až do 3. března 1924 kdy byl definitivně zrušen v Turecku po pádu Osmanské říše. Korán je kniha veršů obsahující boží sdělení všem věřícím. Podle muslimské tradice tyto verše nadiktoval Alláh prostřednictvím archanděla Gabriela přímo Muhammadovi. Faktem však je, že nejstarší doložená kniha Korán pochází z roku 656 n. l., tedy už z doby více než 20 let po smrti Muhammadovy, z doby, kdy Chalífátu vládla dynastie Uthámská. Je rozdělen do čtyř částí, obsahujících 114 súr (básní), které se dále dělí na jednotlivé áje (verše). Korán i další posvátné texty o kočkách mlčí. Výslovně jsou kočky v Koránu zmíněny jen v tom smyslu, že jejich maso nesmí žádný muslim pozřít. Už samotné základní myšlenky islámu však o vztahu člověka ke zvířatům mnohé napoví. Každý muslim musí věřit v jediného boha a božské poslání Muhammada, každý muslim se musí modlit, v měsíci Ramadánu držet půst, udílet almužnu chudým a jednou za život vykonat pouť do Mekky (tzv. pět pilířů islámu). Kromě těchto pěti základních pravidel vyplývají další přímo z Koránu, například verš 6:38 praví: Není zvířete pozemského, ani ptáka na křídlech létajícího, aby netvořili společenství podobné vaším. Zvířata tedy podle Koránu nejsou pouho pouhé věci, jak je tomu dnes v mnoha vyspělých zemích. Zvířata jsou chápána jako myslící bytosti, bytosti, které tvoří společenství stejně jako lidé. Každý muslim tak věří, že všechna zvířata byla stvořena Alláhem, Alláh zvířata miluje a stvořil je proto, aby byly lidem k užitku, zároveň se o ně však musí pečovat s láskou a soucitem. Bůh je ten, jenž pro vás stvořil velbloudy, abyste na nich jezdili a jimi se též živili a mnohý užitek jiný z nich měli a abyste pomocí jich splnění úmyslů hrudí svých dosáhli. A na Vikulka, CZ ~ 7 ~

8 nich stejně jako na lodích jste neseni. (Korán, súra 40, verše 79 80). Za hřích a případně i čin, postižitelný právem Sharija je považována krutost vůči zvířatům, nesprávné zacházení se zvířaty při chovu, jejich přepínání v práci. Pokud jsou zvířata využívána k přepravě nákladu, nesmí být přetížená. Za trestné jednání je považováno už i samotné zanedbávání péče o zvířata, stříhání hřívy nebo ocasů u koní, nebo jejich chov pro průmyslové zemědělství. Zvířata nesmí být lovena jen ze sportu a přísně jsou zakázány jakékoliv zvířecí souboje řízené lidmi. Možná si řeknete, že i muslimové mohou jíst maso a tedy musí zabíjet zvířata. Ano, muslimové mohou jíst maso a tedy musí zabíjet zvířata. Ovšem Korán výslovně stanoví, že zvířata musí být zabbíjena humánně, nesmí trpět a do posledního okamžiku jejich života se k nim člověk musí chovat s citem, nesmí jim jakkoliv ublížit. Způsob zabíjení zvířat pro získání potravy je popsán přímo v zákoně Sharija (konkrétně v článcích ). Ten, kdo zvíře zabíjí, musí být dospělý muslim, před samotným zabitím zvířete musí pronést větu, že se tak děje ve jménu Pána. Potom musí být zvíře podříznuto jedním řezem, nůž musí být nanejvýš ostrý a absolutně čistý. Nesmí být broušen před zvířetem. Řez musí být rychlý, aby zvíře zbytečně netrpělo. Žádné jiné zvíře to nesmí vidět Mnohé organizace takové zabíjení zvířat odsuzují s tím, že jde o pouhopouhé rituální vraždy. Muslimové s tím samozřejmě nesouhlasí. Posuďte sami, jak se ke zvířatům při jejich zabíjení chovají humánně muslimové a jak jsou zvířata zabíjena v civilizovaných zemích. Každý prohřešek proti zvířatům si podle Proroka Muhammada Alláh pamatuje a s hříšníkem odpovídajícím způsobem naloží v Den zúčtování. Žádný hřích tak nezůstane nepotrestán. Vikulka, CZ ~ 8 ~