Jiří Krampol: Rolí dědků se nebojím

Transkript

1 KVĚTEN 2010 Zavřené školky Radnice Prahy 3 připravila letos o prázdninách rodičům malý rébus. Ze dvou prázdninových měsíců jsou celý jeden měsíc uzavřeny všechny školky zřizované městskou částí.... více na str. 4 Jiří Krampol: Rolí dědků se nebojím B jako Bulhar V rubrice Encyklopedie regionu se dostáváme k písmenu B. Dozvíte se, co má společného křižovatka Bulhar s Bulharskem a ještě mnohem víc.... více na str. 11 Budoucnost parku Grébovka Havlíčkovy sady alias Grébovka by mohly být zelenou perlou Vinohrad.... více na str říká v rozhovoru na straně 8

2 z redakční pošty STANOVISKO RADNICE Elektronický šotek způsobil, že naše dotazy směřované v době příprav článku o kauze Box clubu Žižkov (viz minulé číslo Region revue) do ové schránky mluvčího radnice Prahy 3 Jana Sotony skončily v nevyžádané poště. Jan Sotona však otázky v nevyžádané poště našel a ochotně odpověděl. Podrobnější stanovisko radnice proto přinášíme až nyní: Budoucnost Centra kontaktních sportů očima radnice Jan Sotona, mluvčí žižkovské radnice Tělocvična, kde působí Box club Žižkov je v majetku městské části Praha 3, Box club Žižkov ji měl v nájmu. Objekt byl již značně zastaralý a vyžadoval komplexní rekonstrukci, proto radnice přistoupila k opravám. Rekonstrukce byla samozřejmě hrazena z peněz městské části a vyšla na cca 14 milionů korun. V současné době byl prostor předán městské části pro rekonstrukci, která jej předurčuje k tomu, aby sloužil jako tréninkové centrum kontaktních sportů a je a zústane v majetku městské části. V tuto chvíli není jasné, zda provozovatelem centra bude přímo městská část, či zda jej předá některé neziskové organizaci k provozování za jasně stanovených podmínek. O rozložení tréninkových hodin je proto předčasné zatím hovořit. Nadzvedl vás nějaký článek v Region Revue? Nebo byste rádi k některému z témat připojili svůj názor? Sedněte k počítači a směle do nás. Uvítáme jakékoli vaše názory, postřehy či tipy. Vadí vám něco, co se okolo vás děje? Či byste se o něčem rádi dočetli ve svém oblíbeném časopise více? Máte tip na zajímavý výlet po Praze 3 či na Vinohradech? Zajímavé informace či materiály z historie regionu? Napište nám. Žádný z vašich názorů v redakčním koši neskončí každý z nich je pro nás podnětem k zamyšlení, případně se může stát námětem pro zajímavý článek. Pište nám o všem, co vás zajímá, trápí nebo štve přímo šéfredaktorovi Region Revue na roman@regionrevue.cz. O článcích v Region Revue můžete diskutovat také na internetových stránkách. Region Revue. Vydavatel: Milan Janata, Katusická 13/700, Praha 9, IČ: Evidenční číslo MK ČR E Kontakt redakce: tel./fax: , mobil: , info@regionrevue.cz, Katusická 13/700, Praha 9, Vedoucí obchodního týmu: Daniel Květoň, mobil: , daniel@regionrevue.cz Šéfredaktor: Roman Peterka, roman@regionrevue.cz Grafické zpracování a sazba: Bílý Tomáš ( Číslo 5 / 2010 vyšlo v Praze v květnu 2010 v nákladu kusů. Distribuce - všechny dostupné schránky domácností i firem - Česká pošta s.p., vlastní distribuční místa Region Revue. Názory autorů se nemusí shodovat s názory redakce. Vydavatel neodpovídá za informace, uvedené v komerčních přílohách. 2

3 X3

4 kauza regionu Školky v Praze 3: Mimo provoz celý měsíc O prázdninách mají děti školou povinné od školy volno a školy se zavírají. Mateřské školy jsou v tomto ohledu výjimka. Obvykle v určitém byť značně omezeném režimu fungují i přes prázdniny. Zaměstnaní rodiče musí trávit valnou část všedního dne v práci bez ohledu na prázdniny a pokud nemají možnost udat děti na prázdniny prarodičům nebo nemohou počítat ani jinak s jejich výpomocí, je školka i o prázdninách jediným schůdným řešením. Nechat čtyřleté dítě, ať se o sebe přes den postará samo, dost dobře nelze. Radncie Prahy 3 však připravila letos těmto rodičům velký rébus. Od 16. července do 16. srpna jsou všechny školky zřizované městskou částí uzavřeny. Když jsem zjišťovala, zda jsou nějaké náhradní možnosti, řekli mi na úřadě, že je to náš problém - ať dáme dítě třeba do soukromé školky, rozčiluje se čtenářka Region revue a obyvatelka Žižkova Eva Stránská. Ona sama dítě, které by potřebovala dát o prázdninách do školky, nemá, přesto ji tento problém trápí. Neteř je samoživitelka, prarodiče ani jiné příbuzné kromě nás nemá. A my jí samozřejmě rádi vypomůžeme, ale nemáme možnost hlídat malou den co den svými rodiči a snažily se jim vyjít maximálně vstříc. Termíny fungování jednotlivých MŠ v období letních prázdnin tedy jsou výsledkem konsensu mezi mateřskými školami a rodiči, tvrdí Matušek. Odstávka podle něj navíc ani není delší, než v minulých letech. Ani v dřívějším systému letního provozu mateřských škol nebyly otevřeny školky po celou délku letních prázdnin. Vždy byly určeny dvě a ty zajišťovaly letní provoz, říká. Samozřejmě, že ani dříve nebyly otevřeny všechny ale nikdy před tím se nestalo, že by byly zavřeny úplně všechny na celý měsíc, odmítá ních městských částí. V podstatě kromě posledního, tzv. přípravného, prázdninového týdne, je vždy nějaká mateřská škola na území městské části v provozu a slouží nejen svým dětem, ale i dětem z těch školek, které jsou v té době zavřeny. To by mělo platit i v Praze 3. Mateřské školy budou, vedle kmenových dětí, otevřené i pro děti těch mateřských škol, které jsou z různých důvodů, zejména zásadních a rozsáhlých rekonstrukcí, mimo provoz a nebo pro individuální případy hodné zvláštního zřetele, slibuje Matušek. celý měsíc, vysvětluje. Soukromá školka není už vůbec reálnou alternativou vzhledem k nákladnos- Podle místostarosty Matuška je důvodem tohoto no- podobný argument Eva Stránská. Celý článek v nezkrácené podobě včetně seznamů školek a harmonogramu jejich prázdninového provozu v Praze 3, ti takového řešení. Podle místostarosty Prahy 3 Jiřího Matuška však vůbec není možné mluvit o něja- letních prázdnin aktuální znění zákoníku práce a vého systému fungování mateřských škol v období kém razantním omezení provozu. Naopak, jde o řešení přívětivější k dětem, míní. Městská část podle boru školství na úřadě mi vysvětlovali, že učitelé mají kde můžete také připojit do diskuse pod Zákona o pedagogických pracovnících. Ano, na od- 2, 8 a 9 najdete na, něj řešila pouze zhruba 15 případů hodných zvláštního zřetele. Toto číslo je proto tak nízké, že všechny nárok na šest týdnů dovolené, proto to musí být takto, vrtí nechápavě hlavou Eva Stránská. Řešení, kte- článkem svůj názor. Na váš názor na rozsah omezení provozu mateřských škol o mateřské školy změnu svého fungování v obdoré letos zvolila Praha 3, je přitom v rámci Prahy dost prázdninách na území Prahy 3 čekáme na bí letních prázdnin projednaly dostatečně dopředu se neobvyklé. Nic podobného není u žádné ze soused- u: roman@regionrevue.cz 4

5 Dokončení 1. etapy alfarezidence je naplánováno na první čtvrtinu roku První etapa projektu s názvem alfarezidence je atraktivní nízkopodlažní zástavbou zejména pro rodinné bydlení. Návrh pochází z dílny ateliéru Jiran Kohout architekti. Naším cílem bylo vytvořit hlavně městskou zástavbu, která ale v sobě bude skrývat výhody zahradního města, říká jeden z autorů projektu, architekt David Tichý. Cílem projektu bylo vytvořit nejen noclehárnu, soubor bytů, ale místo, které může být svým obyvatelům skutečným domovem. Urbanistickým uspořádáním a společenskými aktivitami rezidentů, které v prvním roce po realizaci alfarezidence plánujeme, chceme podpořit rozvoj dobrých sousedských vztahů. Život v alfarezidenci nekončí nastěhováním do bytu, naší snahou je dát rezidentům příležitost koupit si nejenom byt, ale svůj nový domov, ve kterém je aktuálně z regionu Budoucnost Vackova má jméno alfarezidence Vdubnu začala v oblasti Vackova výstavba nového bytového projektu s názvem alfarezidence. Jde o první etapu developerského projektu s názvem Rezidenční park na Vackově, který po svém úplném dokončení nabídne na téměř osmi hektarech v sousedství vilové zástavby a městského parku Židovské pece 1300 bytů a novou občanskou vybavenost. Výstavba bude rozdělena do tří až čtyř fází a každá z nich ještě do dalších etap, úplné dokončení rezidenčního parku na Vackově je tak záležitostí několika dalších let. radost žít, říká Martina Huclová ze společnosti ným účelům a činnostem, k neformálnímu posezení a Metrostav Development. Vytváření přirozených setkávání se sousedy, k relaxaci s rodinou atd. Je to jakási sociálních vazeb uvnitř obytného souboru napomáhá nadstavba - možnost, kterou můžu, ale nemusím využít, nepřítomnost dlouhých chodeb, které uvádí David Tichý. Lidé si po období touhy po anony- jsou tak obvyklé v projektech moderních paneláků, mitě a maximálním soukromí začínají uvědomovat dů- kde je určujícím kritériem natěsnat na ležitost sousedských vztahů, člověk není ostrov a nemůmitě danou plochu co největší počet bytů. alfarezidenci že tak žít. My nikomu nevnucujeme, aby se zapojoval do tvoří 11 domů, které mají maximálně čty- života komunity, ale snažíme se neklást jejímu utváření ři podlaží po dvou až třech bytech. Projekt promyšleně překážky už architektonickým a urbanistickým uspořá- pracuje také s využitím prostoru mezi dáním, dodává Michal Kohout. alfarezidence nabízí cel- domy. Celý soubor je zorganizovaný do tří kem 124 bytů ve třech velikostních typech v různých variantách hnízd, která jsou navržená pro zhruba sto až dispozičního uspořádání 2+kk až 4+kk od 46 do sto dvacet lidí, protože to je určitá limitní 120 m2. Cenové rozpětí se v závisloszali hranice pro to, aby se lidé dokáti na rozloze a umístění jednotlivých po sousedsku, napřímo domluvit, bytů pohybuje v rozmezí od bez toho, aby k tomu potřebova- do Kč vč. DPH. Ceny parko- li nějaké zprostředkovatele. A tato tři vacích stání začínají na Kč vč. hnízda jsou ještě rozdělena na jednotlivé DPH. V současné době je v alfarezizřejmě domy, kde k sobě mají lidé samodenci prodáno a rezervováno více než ještě blíž a mohou tam vznikat 15% z celkového počtu bytů. Předpokládáme, ještě užší sousedské vazby, vysvětluje že 20% prodeje dosáhneme druhý z autorů projektu, architekt do poloviny roku 2010, říká Otto Koval, Michal Kohout. Zajímavým prvkem obchodní ředitel společnosti Met- alfarezidence jsou i společenské místnosti - klubovny, rostav Development, která je prodejcem projektu. Generálním které jsou součástí každého hnízda. Společenské místnosti dodavatelem projektu je Metrostav, Divize 9. primárně navazují na venkovní obytný dvůr se zahradní úpravou, který mohou obyvatelé využívat k růz- Více vizualizací najdete na našem webu na adrese: Téměř každý den můžete v rozhlase, na různých stanicích, slyšet reklamu, která vás ubezpečuje o tom, jak je dnes laserová operace očí bezpečná, výhodná a levná - stojí pouze ,-Kč..???? Proč je něco, co je tak bezpečné, výhodné a levné nutno takto masivně inzerovat? Odpovězte si sami Pravdou je, že laserová operace očí může být v některých případech, kdy tento zákrok doporučuje lékař, vhodnou alternativou korekce zraku. Je zde ale třeba podtrhnout slova někdy, může a pokud to doporučí lékař. Dále je také vhodné upozornit na to, že i když to lékař doporučí, na základě nutného speciálního vyšetření může být klient odmítnut, protože by operace nebyla pro oko bezpečná ( např. když má pacient velmi tenkou rohovku ). Druhou pravdou je ale to, že operace je nevratným zásahem do oka, nikde není předem garantováno, že výsledný efekt bude přesně dle očekávání klienta a v neposlední řadě i to, že oční rohovka má tzv. tvarovou paměť, která může časem způsobit efekt navrácení dioptrií. Samozřejmě, že ne v plném rozsahu, ale v závislosti na původně redukované velikosti oční vady. Řada lidí si představuje, že po laserové operaci již nebude muset nikdy nosit brýle. Je třeba si však uvědomit, že odstranění dioptrií na dálku pomocí laseru vás nezbaví nutnosti používat brýle na blízko ( cca po 40-tém roce věku ) a někdy bývá oko po operaci choulostivější na vítr nebo sluneční záření. Pak musíte tyto obtíže stejně řešit nošením brýlí bez dioptrií ale se zabarvením a UV filtrem. A pokud vám nějaké dioptrie po zákroku zůstanou, kontaktní čočka vám již, vzhledem k zásadní změně povrchu a tvaru rohovky, asi nepomůže. Nežli se tedy budete rozhodovat o životním kroku v podobě absolvování laserové oční operace, zvažte prosím předem všechny dostupné varianty. Oči máme jen jedny a nejdou nahradit! Brýle jsou dnes módním doplňkem a někdy i nutnou ochranou oka, kontaktní čočky zase neviditelným pomocníkem, který vám umožní okamžité zařazení do proudu lidí bez brýlí. Pokud přesto podstoupíte laserovou operaci očí pro odstranění dioptrické vady, rádi vás uvítáme s nabídkou slunečních brýlí nebo po 40 roce věku s brýlemi na čtení. Starožitnická poradna Na Vaše dotazy odpovídají : Mgr. Dominika Jakubcová tel.: (knihy, antikvariát) Ing. Jaroslav Jakubec telefon (starožitné a sběratelské předměty, obrazy, nábytek) (Manželé Jakubcovi jsou majitelé ANTIKVY U VINOHRAD- SKÉ VODÁRNY v Korunní ulici č. 75, firmy, která má již 18tiletou tradici v oboru obchodu se starožitnostmi, obrazy a knihami. V ANTIKVĚ můžete prodat Vaše starožitnosti, obrazy a knihy a další zajímavosti každý všední den od 10 do 13 a od 14 do 18 hodin, popřípadě si můžete na výšeuvedených telefonních číslech domluvit návštěvu u Vás doma kdekoli v Praze.) Budu se stěhovat do mnohem menšího bytu. Musím odprodat několik obrazů, které se mi nehodí. Vykoupíte je, i když se jedná o méně známé umělce? Věra B., Praha Kunratice V naší prodejně najdete obrazy od poměrně hodnotných až po obrázky, které maloval amatérský malíř pro radost. Platí, že i méně kvalitní díla si většinou nového majitele najdou, zajímají nás i obrazové rámy. Proto se nebojte nabídnout jakýkoli obraz, budeme se snažit ho odkoupit. A protože píšete, že se budete stěhovat, rád bych Vás upozornil, že nekupujeme jen obrazy, ale i mnoho dalších věcí od nábytku po svítidla, od obrazů a soch po kuriozity, staré zbraně, skleničky, bižuterii. Speciální důraz klademe na knihy. prostě se zkuste zastavit na Korunní 75 nebo zatelefonujte a domluvíme podrobnosti. Kupujete i poškozené obrazy? J.N., Karlín Dobrý restaurátor dokáže zachránit i hodně poškozený obraz, zvláště olejomalbu. Restaurátorské práce jsou hodně drahé, proto je potřeba u každého obrazu posoudit míru jeho poškození, odhadnout cenu restaurování a jeho prodejní cenu. Pokud máte nějaký poškozený obraz nebo i jinou poškozenou starožitnost, obraťte se na nás a uvidíme, co se dá dělat. Na našich stránkách najdete další informace o naší prodejně a hlavně velký výběr knih z našeho antikvariátu, knihy snadno vyhledáte podle žánrů, autorů i názvů. 5

6 střípky z regionu Sebevrah na střelnici Do střelnice v Karlíně v Sokolovské ulici si zákazníci chodí zastřílet do terče. 26. dubna však jeden ze střelců zvolil za terč vlastní hlavu. Policejní mluvčí Andrea Zoulová potvrdila, že šlo o sebevraždu. Cizí zavinění bylo vyloučeno, řekla novinářům. Operační středisko zdravotnické záchranné služby přijalo hlášené o střelném poranění ze střelnice v Karlíně ve Na místo události byl ihned vyslán lékař i posádka rychlé zdravotnické pomoci. První z nich dorazila za 5 minut od přijetí tísňového volání. Přesto 54letému muži již nebylo možné pomoci, popisuje zásah záchranné služby mluvčí pražské záchranky Jiřina Ernestová. Muž byl na místě mrtev, přivolaný lékař pražské záchranné služby už mohl jen konstatovat smrt. Personál střelnice odmítl incident komentovat. Policisté případ nadále vyšetřují. Kostel svaté Ludmily zmizí pod lešením Sto padesát tisíc korun poputuje v rámci Programu regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón, který zaštiťuje ministerstvo kultury, na účet městské části Praha 2. Má za ně nechat opravit kostel sv. Ludmily na náměstí Míru. Základní kámen kostela sv. Ludmily, který se měl stát skutečným důstojným svatostánkem pro samostatné město Královské Vinohrady (do té doby se bohoslužby konaly ve školní kapli v Komenského, dnešní Belgické ulici), byl položen Podobu mu vtiskl věhlasný Josef Mocker, který se do dějin architektury zapsal coby jeden z dostavitelů svatovítské katedrály v Praze a dómu sv. Štěpána ve Vídni. Na místě stavby kostela byly ještě v roce 1884 lány žita, pak cirkus a zvěřinec. Od položení základního kamene však nabrala realizace projektu rychlý spád a už tu mohla proběhnout velkolepá slavnost posvěcení nového kostela. V roce 1929 u příležitosti svatováclavského milénia tehdejší pražský arcibiskup František Kordač povýšil faru u sv. Ludmily na arciděkanství a tím se chrám stal arciděkanským. Od roku 1974 byl kostel nejdříve kvůli výstavbě metra a později kvůli rekonstrukci na dlouhou dobu uzavřen. Slavnostní bohoslužbou, vedenou kardinálem Miloslavem Vlkem, v roce 1992 byla stavba znovu otevřena. Rekonstruovalo se však dále. Naposledy se kostel octl pod lešením v roce 2006, kdy tu proběhla obnova pláště jižní věže a břidlicové krytiny na jižní boční lodi a obnova pláště severního průčelí za půl milionu korun. Za 800 tisíc korun byly opraveny zdejší cenné, historické varhany. V letošním roce by se měl kostel dočkat nového kamenného soklu, restaurátoři také opraví kamennou mozaiku na podlaze presbytáře kostela. Líheň budoucích kominíků je na Jarově Vidět kominíka je dnes už spíš vzácnost. Jednu dobu to dokonce vypadalo, že je tohle řemeslo na vymření. Obor se potýkal s úbytkem nových adeptů kominického řemesla. Přitom práce je pro kominíky i v moderní době stále dost. A tím, že je jich málo, je na trhu větší poptávka po službách kominíků, než nabídka. Kominíci jsou na roztrhání. Pokud dům netopí na elektřinu nbeo mu teplo nezajišťuje zemní čerpadlo, musí mít komín ať už topí uhlím, biomasou nebo plynem. A kde je komín, tam musí čas od času přijít i kominík, říká Miloslav Janeček, ředitel Střední odborné školy stavební a zahradnické v Učňovské ulici na Jarově, která jako jediná v Praze a prakticky také jediná v republice připravuje nové adepty kominického řemesla. Většina lidí má kominíka zafixovaného jako panáčka v černém mundúru se žebříkem na rameni a štětkou an čistění komínů stočenou na zádech. I tak vypadá kominická realita v Praze vám však kominíci obvykle řeknou, že do špinavého se převlékají tak jednou za dva týdny, když jsou vymést komín do domu, kde se ještě topí uhlím. Jinak chodí v běžném oblečení s kufříkem plným měřících přístrojů a kontrolují plynové kotle a podobně, popisuje současnou kominickou realitu v Praze Miloslav Janeček. V současné době se začíná blýskat na lepší časy. Byly doby, kdy to vypadalo, že kominické řemeslo zajde na úbytě. V minulých letech byli v ročníku tak tři čtyři kluci, říká Janeček. Letos nám ten počet výrazně poskočil nahoru začátkem školního roku jsme měli v prvním ročníku čtrnáct žáků, bohužel jeden nám nakonec kvůli problémům s chováním odpadl, takže je jich třináct, dodává. Škola na Jarově je v Praze jediná, která v nabídce učební obor kominík má. A jak podotýká ře- 6

7 střípky z regionu ditel školy Miloslav Janeček, je asi jedinou v republice, která ho skutečně vyučuje. Kdysi jsme byli jediná škola v republice, která ho nabízela, teď jsou čtyři, které ho v nabídce oborů mají ale pokud vím, ve skutečnosti ho neotvírají, říká Janeček. Historická detektivka žižkovských školáků získala ocenění Na začátku byla stará pamětní deska v Radhošťské ulici, na konci vítězství v soutěži, za které se žižkovští žáci pojedou podívat do Normandie, kde navštíví historická místa, kde probíhaly jedny z nejtěžších bojů II. světové války. Dokument s názvem Tragický osud žižkovského rodáka a poslance Rudolfa Tayerleho, který zpracovala pětice žáků ze základní školy Chelčického vyhrál v soutěži Dokument Praha a Pražané během 2.světové války. Práce mapuje tragický osud sociálnědemokratického poslance, kterého umučili nacisté v koncentračním táboře. Když jsme byli v září osloveni, abychom začali pracovat na soutěžním projektu Praha a Pražané během II. světové války, nevěděli jsme, co nás čeká.mysleli jsme, že to celé bude o boji, bitvách, tak jak to známe z filmů a televize, píše autorský tým (Jan Nguyen, Daniel Šalda, Kristina Konysheva, Šimon Štambach a Martin Machač) v úvodu k vítěznému dokumentu. Začali se pravidelně scházet a hledat, odkud téma uchopit a dlouho je nic nenapadalo. Nakonec je zaujala jedna malá pamětní deska v Radhošťské ulici, které si dříve ani nevšimli. Zvláštní a neznámé jméno, tragická smrt a žádné vysvětlení. Jen suché a mrazivé konstatování umučen v Mauthausenu. A tak jsme si řekli, že je to přesně ono, co nás bude zajímat. Zkusíme vypátrat, co je to za člověka, a proč se stal obětí nacistického teroru právě on, náš rodák a soused, vysvětlují autoři, jak se k osobě Rudolfa Tayerleho dostali. Výsledkem jejich až detektivního pátrání byla práce, která zvítězila v ostré konkurenci v soutěži vyhlášené městskou částí Praha 3 ve spolupráci s Vojenským historickým ústavem Praha. Rudolf Tayerle byl český a poté československý sociálnědemokratický politik, odborář, publicista a účastník protirakouského i protinacistického odboje. V mládí se zapojil do odborového hnutí Českoslovanské sociální demokracie a v roce 1911 se stal už ústředním tajemníkem Odborového hnutí českoslovanského. I po vzniku Československa byla jeho hlavní pozornost upřena na odbory, třebaže byl zároveň v letech poslancem Národního shromáždění za sociální demokracii. Po Mnichovu se stal spoluzakladatelem a předním činitelem Národní strany práce, jejíž činnost však záhy ukončila okupace. Po 15. březnu 1939 se Tayerle zapojil do vznikajícího sociálnědemokratického odboje, ale už 1. září 1939 (v rámci akce Albrecht der Erste) byl zatčen gestapem. Zahynul v koncentračním táboře Mauthausen v Rakousku. 7

8 rozhovor měsíce Jiří Krampol: Rolí dědků se nebojím Kluk ze Žižkova, kde vyrostl a prožil přes třicet let života, a dodnes hrdý žižkovský patriot, přestože už v téhle svébytné pražské čtvrti nebydlí. Přestavitel ostrých hochů, co pro nějaké to hrubší slovo nebo ránu pěstí nejdou daleko a zároveň oblíbený bavič herec Jiří Krampol. I když už má na krku pomyslných sedm křížků, pořád je chlapák a tělo šlape dobře - i když tak trochu na baterky. Rytmus srdce pomáhá upravovat kardiostimulátor. Ne snad, že by srdce nestíhalo, spíš potřebuje trochu přidat na otáčkách. Jiří Krampol ho dostal do těla po přechozeném zápalu plic, kdy lékaři zjistili, že má příliš nízký tep. Na tenise jsem byl ze začátku unavený a nestíhal jsem a ve chvíli, kdy už ostatní začínali odpadávat a lapat po dechu, já byl v plné síle, protože jsem se teprve rozehřál na provozní teplotu, říká s úsměvem. Dál pravidelně trápí svoje tělo v posilovně a na tenisovém kurtu. To je jediná možnost, jaks e udržet fyzicky a psychicky pohromadě, vysvětluje. I práce má dost. Televizní diváci se na něj mohou těšit v pořadu Nikdo není dokonalý, který se po delší pauze vrací opět na obrazovky, a také v připravovaném šestnáctidílném seriálu z pera Ireny Obermannové Veselý starobinec. Odehrává se to v domově důchodců, hrají v tom výborní herci a je to neuvěřitelná sranda, říká Jiří Krampol, který sám dostal roli jednoho z důchodců. Koneckonců, už mám na to věk, říká s úsměvem. Jiří Krampol v roli důchodce to pro vás bude úplně nová poloha. Ale je to bezvadná role a není to ani tak úplně typický důchodce. Je to důchodce-čundrák, který v tom starobinci ani moc nebydlí, protože pořád vyráží někam na čundry. A když je ve starobinci, svádí tam důchodkyně a dělá jim nemravný návrhy (smích). Dotáhne to tak daleko, že jim tam zavede erotickou výchovu. Udělá z toho projekt, na který sežene prachy z Bruselu v praxi to vypadá tak, že do starobince za důchodci v rámci podpory jejich erotického života dochází za ty prachy z Bruselu prostitutka (smích). Ale stejně jak jste se vyrovnal s tím, že po všech těch drsňácích, bohémech a kriminálníčcích najednou přišlo údobí pro role dědků? Absolutně v pohodě. I když, moc dědků jsem zatím ještě nehrál. Ale už máte nakročeno. To jo, ale vždyť, prokristapána, už na to mám věk. Takže se stárnutím jste srovnaný. Jo, je to legrace. Když jezdíme po těch různých městech a podepisujeme knížky a podpisový karty, vždycky přijde nějaký už od pohledu dědek a ptá se: Kolikátej ty jsi ročník? 8 (huhlá). A já na to: A kolikátej jsi ty? A on říká: Já jsem padesátej šestej. A já si říkám ježíšmarjá, vždyť ten chlap je o osmnáct let mladší, než já, to je v prdeli (smích). Víte, se stářím jde jediná věc člověk si z něj musí dělat srandu. A navíc má stáří jednu velkou výhodu můžete si dovolit říkat to, co si opravdu myslíte. Takže už dneska klidně řeknu v rozhovoru, že televizi Prima vedl totální idiot, že zábavu tam vedl Litevec, který těžko může rozumět srandě, když s ním samotným byla sranda jak s gumovým hovnem... to bych před dvaceti lety neřekl, protože bych se bál, aby mi to nějak neublížilo. Dneska už mi to může být jedno. Jak jste se dostal k herectví? Chodil jste už jako malý do divadla? Jako kluk jsem do divadla moc nechodil chodili jsme tam akorát se školou, ale to jsme stříleli na herce z praků skobičky (smích). Ale miloval jsem film. Kamarádil jsem s bratry Čvančarovými, jejich táta měl na Žižkově půjčovnu filmů a já tak od dětství viděl všechny filmy, který tenkrát šly v kinech některý třeba i dvacetkrát po sobě. Třeba i v létě, když šli všichni ostatní na plovárnu, já šel do bijáku. A klidně i na úplný kraviny. Já byl filmem prostě posedlej, přitahoval mě vždycky daleko víc než divadlo. A to mi zůstalo. Po škole jste se stal členem souboru Divadla Na Zábradlí v jeho slavné éře, kdy ho vedl slavný český dramatik Jan Grossman, spolupracoval jste na představeních, jako Timon Athénský nebo Kafkův Proces. Mnohem víc vás však proslavila vaše spolupráce s Miloslavem Šimkem. Jak vznikl slavný fenomén Šimek-Krampol?A proč jste odešel ze Zábradlí? Já byl v tom divadle devět let strašně šťastnej, všichni jsme ho milovali. Jenže pak jsem začal točit filmy a už to začalo s tím divadlem dohromady haprovat, takže jsem nakonec odešel Později jsem se tam vrátil, ale to jsem neměl dělat, protože se plně potvrdilo přísloví o tom, že člověk nemá vstupovat dvakrát do stejné řeky. Už tam byla úplně jiná parta výborná, samí skvělí herci jako Heřmánek, Bartoška, Zedníček, ale já už jsem tam nezapadl. Pak jsme s Jirkou Bednářem dělali divadlo Ateliér, kde jsem se na těch věcech podílel i autorsky a zjistil jsem, že mě to strašně baví. A pak jsem dostal nabídku od Slávka Šimka, jestli nechci zkusit psát věci s ním. Začali jsme psát povídky, pak jsme napsali asi tři televizní pořady, ujalo se to dobře, tak jsme spolu napsali asi tři hry. A ta první, která se jmenovala Besídka bývalých žáků zvláštní školy, měla neskutečný úspěch, hrála se asi čtyři roky v kuse. To je pravda. Vzpomínám si, jak jsme jako děti hltaly vaše scénky se Šimkem, pak ti z nás, co měli lepší paměť a trochu toho exhibicionismu, je předváděli k velkému pobavení ostatních v létě na pionýrských táborech u táboráku. No vidíte a kritici nám tehdy nemohli přijít na jméno, stejně jako do mě šijí dnes. Že je to pokleslý humor a kdesi cosi... Tam byl jeden základní problém. Šimek dělal před tím v autorské dvojici s Jirkou Grossmanem v podstatě studentský humor, který byl, abych tak řekl, hodnotnější, než ten, co pak produkoval se mnou. Protože oni si jen tak hráli, zatímco my jsme se už museli živit. Takže se muselo takzvaně přitvrdit. A kritici nám to nemohli odpustit. My jsme se ale se Šimkem vždycky drželi předsvědčení, že jediným oprávněným kritikem

9 rozhovor měsíce je platící divák. Žádný Rejžek a jemu podobní, co píší všechny ty nesmysly. Víte, já jsem se ke stáru skamarádil s Miroslavem Horníčkem a ten říkal jednu věc humor se nedá dělit na pivní, pokleslý, intelektuální... prostě to buď sranda je nebo není. To je ale vždycky z velké míry věc osobního vkusu. Je nějaký typ srandy, který vám nesedí? Nemám rád takový ten typ legrace, kdy se lidi smějí cizímu neštěstí nebo tomu, že se někdo ztrapňuje před kamerou. Na tom jsou založeny i některé televizní pořady částečně na tom principu fungoval, abych byl poctivý, i pořad Nikdo není dokonalý, ale mnohem víc třeba Caruso show: Přijde paní, která už není nejmladší, je třeba tlustá, oni ji navlíknou do hadrů jak na teenagera a nechají jí zpívat falešně před kamerou a lidi se můžou počůrat smíchy, protože paní je v tu chvíli za krávu. To je princip americké grotesky někdo vyjde z baráku, uklouzne na banánové slupce, spadne na zadek a lidi se tomu smějí. A co bytostně nesnáším, je politický humor. To byl taky důvod, proč jsme se se Šimkem rozešli, protože jeho to naopak strašně bavilo. Jednak musím přiznat, že to ani neumím, zatímco Šimek v tom byl skutečně dobrý, a navíc to bytostně nesnáším. Vyrostl jste na Žižkově jak vnímáte to, jak se od dob vašeho dětství proměnil? Dneska je to nóbl čtvrť a tam nahoře, kde bydlela ta největší chudina, jsou dnes byty za sedm milionů, hodně se rozrostl... ale pořád si uchovává ten svůj kolorit, tu svou chuť. Pořád má v sobě něco nevysvětlitelnýho. Žižkováci jsou hrdí patrioti a klukovské party ze Žižkova vedli tuhé boje s kluky ze sousedních čtvrtí. Čím je Žižkov jiný? Můžu vám dokonale vysvětlit na jedné historce z dětství, jaký byl rozdíl mezi Žižkovem a Vinohrady. Když jsem chodil na měšťansku, měl jsem spolužáka, který bydlel o ulici dál, než já a to už byly Vinohrady. On byl z úřednický rodiny, já z chudých poměrů matka prodavačka, otec aranžér, navíc nemocnej proto jsme taky bydleli v tak příšerným bytě. Ve čtrnácti jsme si s tím klukem koupili každý litr ovocného vína s vermutovou příchutí a vypili ho. Když jsem se domotal vožralej domů, táta zkonstatoval, že fackovat mě nemá cenu a poslal mě si lehnout. A Pavel, ten můj spolužák, přišel do baráku, kde bydlel a usnul tam v bedně, co byla u sklepa na papír. Druhý den potkala moje matka jeho matku, paní Náhlíkovou a povídá: Představte si paní Náhlíková, že ten náš kluk přišel domů úplně vožralej vždyť je mu teprve čtrnáct. A paní Náhlíková, protože byla z Vinohrad, tedy z lepší čtvrti, a navíc z úřednické rodiny, povídá: Z našeho Pavla byl také cítit alkohol. Takže to byl ten rozdíl mezi Žižkovem a Vinohrady (smích). Rozhovor vedl: Roman Peterka J i ř í K r a m p o l Narodil se v Buštěhradě. Tam jsme ale byli jen u příbuzných, rodiče bydleli na Vinohradech, když mi bylo čtyři, přestěhovali jsme se na Žižkov, kde jsem pak bydel až než jsem se oženil. A pak jsem se tam vrátil ještě po rozvodu s první ženou dohromady jsem na Žižkově prožil asi dvaatřicet let, říká Jiří Krampol. Z tohoto období také dodnes čerpá v četných historkách prezentovaných v televizních vystoupeních. Už v mládí zatoužil po herecké dráze. Aby měl lepší kádrový profil a tím pádem větší šanci dostat se na vysněnou DAMU, vyučil se soustružníkem kovů v Aero Vysočany. Byl jsem ale strašně nešikovný a můj mistr, pan Čadek, když viděl, jak kurvím ty výrobky, mi dal výuční list jedině pod podmínkou, že tuhle práci nikdy dělat nebudu, směje se Jiří Krampol. DAMU absolvoval v roce Následovalo první angažmá v Divadle Na Fidlovačce, ale ještě v roce 1962 přešel do Divadla Na zábradlí ( ). Spolu s J. Bednářem provozoval v roce 1969 recesistické pásmo ve Viole, hostoval také na dalších scénách. V letech hrál v Divadle Ateliér (hry Párkař a tři párky, Rinaldino), poté byl krátce členem hereckého souboru Filmového studia Barrandov ( ). V roce 1979 se vrátil do Divadla Na zábradlí, kde se naposledy uplatnil v klasickém divadelním repertoáru. V roce 1983 zahájil Jiří Krampol zlatou éru své popularity, kdy nastoupil do Semaforu a spolu s M. Šimkem vytvořil autorskou dvojici, později spolu založili Divadlo Jiřího Grossmanna (1990), kde pokračovali v nastoupené linii. S Šimkovým příklonem k politické satiře došlo v polovině 90. let k jejich uměleckému rozchodu, od té doby je Jiří Krampol na volné noze. Ztvárnil role v mnoha filmech, uplatnil se i v televizi a také v dabingu. Po emigraci Jiřího Třísky převzal dabování J. P. Belmonda, po smrti Františka Filipovského také namluvil některé u nás dosud neuvedené filmy s L. de Funésem. 9

10 Opraváři bolavých zad, svalů a ztuhlých kloubů Bolavá záda jsou odvrácenou stranou života v moderní civilizaci. Dlouhé vysedávání u počítače, kterému se dnes velká část lidí v práci nevyhne a doma v něm pak mnohdy pokračuje, pohybovému aparátu nijak neprospívá. Pak stačí jeden špatný pohyb, něco se skřípne a nastane skutečné utrpení. A nezbývá, než dojít se zády do servisu k masérovi. Na Vinohradech se jeden z nejpovolanějších skrývá v Áčko salonu v přízemí domu ve Velehradské číslo 3. Je to Jiří Flekač, který má za sebou dlouholeté zkušenosti s napravováním tréninkem a extrémními výkony zhuntovaných těl vrcholových sportovců. Jeho rukám důvěřují nejen vrcholoví sportovci, ale třeba i známí herci. chodili ke mně herci z Vinohradského divadla, říká s úsměvem Jiří Flekač. Než se začal věnovat maséřině, poznal dřinu vrcholového sportu na vlastní kůži. Věnoval jsem se lehké atletice, běhal jsem ligu za vysoké školy, vzpomíná. Už v době aktivní závodní kariéry snil o budoucí dráze trenéra. A jeho sen se mu splnil. Měl jsem svěřence, kteří mi vyhráli několik mistrovství republiky, jeden se dokonce málem propracoval až na mistrovství světa, ale bohužel o kousek nesplnil limit, vypráví. Ještě během své trenérské kariéry si udělal masérský kurz. V té době to bylo ještě poctivě kurz probíhal pod FTVS a trval rok a půl, dneska zaplatíte pár tisíc a je z vás masér za čtrnáct dní, podotýká. Po sametové revoluci s trénováním skončil a jako mnoho jiných se vrhl do dobrodružství vlastního byznysu: Otevřel si první soukromé rehabilitační středisko v Česku. Podnikání šlo z kraje 90. let dobře, zároveň se mu ale začalo stýskat po světě vrcholového sportu a zase se k němu na delší čas vrátil. Coby napůl trenér a napůl masér se staral nějakou dobu o české lehkoatletické reprezentační naděje, mimo jiné i o desetibojaře Tomáše Dvořáka, spolupracoval s fotbalovou Slavií, šest let působil jako hlavní masér v prvoligové Viktorce Žižkov, pak jezdil čtyři roky po Evropě s reprezentačním výběrem chodců. Nakonec ho ale objíždění závodů začalo zmáhat a vrátil se k podnikání otevřel si s kolegyní masážní salon, se kterým od ledna sídlí na Vinohradech.. Svůj kontakt se světem vrcholového sportu ale tak docela neztratil. Sice jsem se zařekl, že už nebudu nikam jezdit, ale to víte, člověku se stýská, říká s úsměvem. Nakonec proto kývl na nabídku spolupráce s reprezentačním výběrem lehké atletiky, které se bude věnovat souběžně se svým podnikáním. Své dlouholeté zkušenosti z vrcholového sportu teď Jiří Flekač zužitkovává i pro své klienty nesportovce. Dokáže jim pomoct od akutních bolestí,, vyzná se v technikách, které pomáhají rozhýbat pošramocené tělo po úrazech. Jak ale upozorňuje, masáž je dobrá i jako prevence. Lepší, než napravování nějakých akutních zablokování, je nechat si jednou do týdne rozhýbat tělo při masáži, upozorňuje. Kromě klasické, rehabilitační a léčebné masáže je v nabídce Áčko salonu i pestrá paleta dalších služeb. Kolegyně Iva Hlaváčová se tu věnuje masáži reiki, kde se pracuje s přenosem energie výborně pomáhá při stresu, dornově metodě, která pomáhá nenásilně odblokovat páteř, má dlouholetou praxi s lymfatickými masážemi, které výborně pomáhají pročistit lymfatický systém a zbavit se otoků a pročistit organismus. Umí zákazníkům poradit i se zdravou výživou.a rehabilitačním cvičením. Máme zde specialistku na reflexní masáže chodidel. Dokáže diagnostikovat problém v těle a zároveň od tohoto problému pomoci vypočítává Jiří Flekač. Od května se navíc nabídka rozrostla i o služby kosmetičky a vizážistky. Pracuje s biokosmetikou a zúročuje zde svojí dlouholetou praxi. V tomto salonu pracují pouze pracovníci s mnohaletou praxí ve svém oboru. 10

11 encyklopedie regionu Encyklopedie regionu Vnaší nové rubrice Encyklopedie regionu se dostáváme k písmenu B. Oním Bulharem není míněn státní příslušník Bulharska toho času na dovolené či dlouhodobém pracovním pobytu na území České republiky. Máme na mysli jednu z největších pražských křižovatek tzv. křižovatku Bulhar, kde se křižují ulice Seifertova, Husitská a Hybernská a k tomu dva sjezdy z magistrály a dva nájezdy na ni. B jako BULHAR I když s Bulhary, tedy státními příslušníky Bulharska, naše encyklopedické heslo také určité spojení má. Svůj lokální název má totiž odvozen právě od nich. Jak prozrazuje publikace Pražský uličník: encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství (vyšlo 1998 v nakladatelství Libri), mívali v těchto místech zelinářské zahrady Bulhaři, jejichž hlavní kolonie byla v Michli při Botiči. Pomístní název U Bulhara se vžil natolik, že se pak už této oblasti jinak neříkalo, až se nakonec stal oficiálním názvem jedné z ulic U Bulhara. Bývala tu i hospoda U Bulhara, stávala koncem 19. století na začátku dnešní Husitské ulice. Mimochodem, někdy z těch dob, kdy tu bulharští zelináři zahradničili, pochází i rčení dřít jako Bulhar, které je odvozeno z toho, že práce na zahradě byla dřina a zahradníky byli často lidé této národnosti. Současní Bulhaři nad tímto českým úslovím jen nechápavě potřásají hlavou, protože jak sami přiznávají, workoholismus není bulharské mentalitě ani trochu vlastní. Křižovatka je zároveň rozcestníkem i hranicí. Tady končí Žižkov (a městská část Praha 3) a začíná Nové město (jeho část pod správou Prahy 1). K Praze 1 patří čp. : 1604/1, 1611/3, 1655/5, 1674/7. Jde o část bývalé třídy Vítězného února pod úrovní nově vybudované magistrály, od roku 1990 nese tato část magistrály název Wilsonova. Od roku 1845, kdy byly městské hradby proraženy při výstavbě železnice a dnešního Masarykova nádraží, končila původní cesta k Vltavě právě na křižovatce U Bulhara. V roce 1975 byly koleje železnice překlenuty magistrálou a dnešní Wilsonova ulice se stala součástí třídy Vítězného února, která vedla od Hlávkova mostu až k Nuselskému mostu. Stavbou magistrály došlo k narušení původní křižovatky U Bulhara, zůstala jen jedna strana ulice. A na toto uliční reziduum tvořené blokem domů pod obloukem magistrály od Bolzanovy k Hybernské, byl z moci úřední přenesen starší pomístní název U Bulhara. Stalo se tak Dnes je Bulhar jednou z největších, nejkomplikovanějších a také nejnebezpečnějších pražských křižovatek. (Příště: C jako Corso aneb Vše o proměně bývalé karlínské "plechárny" v kousek moderní architektury) 11

12 kam na výlet Tros sketos v Akropolos Známí, úspěšní a seriozní výtvarníci Jaroslav Róna, Aleš Najbrt a František Skála mají čas od času potřebu přímočarého exhibicionismu a vypaří se ze svých ateliérů neznámo kam. My jsme investigativně vypátrali, kam mají namířeno tentokrát jejich druhou tvář nesoucí jméno Tros Sketos uvidíte 30. května od ve velkém sále paláce Akropolis. Lístky k mání za 200 a 250 korun. Tros Sketos vzniklo v roce 1986 ve Skálově ateliéru za účelem vytvoření humorného programu pro jeden soukromý večírek. Ale to byl teprve začátek. Debutovali v Pražské pětce a stali se součástí divadla Sklep. Po čase přišli na to, že ke svým ptákovinám nepotřebují žádná divadla a osamostatnili se. Dobrodružná výprava za polární kruh na Žižkov V pátek 28. května od a od uvádí žižkovské divadlo Ponec představení Arktický Robinson, aneb neuvěřitelná putování Jana Eskymo Welzla. V historii se o dobytí Severního pólu pokoušel kdekdo a leckdo se z mrazivé Arktidy vrátil mražený. Před sto čtyřiceti lety se ale v Zábřehu narodil český Honza Welzl, který Severní pól dobyl po svých a zůstal tu třicet let. Přijďte se podívat, jak žili a lovili Eskymáci. A jak jim náčelníka dělal rodák ze Zábřehu. Celý příběh se odehrává ve velikém iglú. Představení je doporučeno až dětem od sedmi let ty menší se mohou ve velikém iglú bát. Vinohradská derniéra V pondělí 14. června uvede Divadlo na Vinohradech naposledy inscenaci Mumraj, kterou podle hry Narrentanz dramatika Leo Birkinskiho režíroval Ivan Rajmont. Tématem hry je revoluce, jako formu zvolil autor frašku: gubernátor vydělává na penězích, poskytovaných gubernii vládou na potírání revoluce. Problém je v tom, že v gubernii se žádná revoluce nekoná. Anarchisti si ji totiž vybrali jako oázu klidu a se sebezapřením dbají o dodržení této zásady. Když přidáme paní gubernátorovou zamilovanou do vůdce anarchistů, Žida vydržujícího na studiích křesťana, zkorumpované úředníky a domnělé i pravé revizory z Petrohradu, je jasné, že se u téhle revoluce v ruské gubernii budete smát, až se budete za břicha popadat. Park Grébovka: Rekonstrukce pokračuje Vinohradský park jménem Havlíčkovy sady, mnohem častěji však jako Grébovka (popř. Gröbovka) by mohl být zelenou perlou na mapě Prahy. Ve skutečnosti je zatím spíš, obrazně řečeno, černou kaňkou. Ne snad, že by jako park nestál za nic. Taková velká souvislá plocha zeleně v centrální části Prahy je sama o sobě cennou devizou. A skutečnost, že byla uchována až do dnešních dnů, namísto aby byla obětována rozrůstající se zástavbě, je potěšující. Méně potěšující byl a stále ještě je stav, v jakém se areál nachází. Kdyby to viděl zakladatel parku, pražský průmyslník Moritz Gröbe, asi by se v hrobě minimálně jednou obrátil. Nejde jen o to, že parková zeleň už tak úplně nesplňuje koncept anglického parku, na jehož základě byla Gröbovka založena. Ve špatném stavu jsou i objekty, které se v parku nacházejí Gröběho vila, usedlost Dolní Landhauska, ozdobná umělá jeskyně (grotta) a donedávna do tohoto výčtu patřil i tzv. Pavilon, který byl koncem 19. století zahradní hernou se střelnicí, kuželnou, šachovými stoly a dalšími příležitostmi k rozptýlení. V poslední době se sice pomalu, ale jistě park Gröbovka mění z ošklivého káčátka v krásnou labuť. A z černé kaňky bude brzy zase zelená perla. Zahrada pro průmyslníka Grébovka je park anglického typu na Vinohradech v blízkosti Vršovic a Nuslí. Původně tu byly vinice, založené na zdejších slunných stráních Karlem IV. Tradice vinařství, která dala obci Vinohrady jméno, se tu uchovala dodnes je tu jedna z mála pražských vinic, kde se dodnes pěstuje a také vyrábí víno (ale o tom podrobněji zase v některém z dalších čísel Region revue). Roku 1870 koupil parcely, na kterých se nacházely zemědělské usedlosti Horní a Dolní Landhauska, pražský podnikatel Moritz Gröbe. A nechal si tu postavit dvoupatrovou vilu v novorenesančním stylu, kterou využíval jako letní sídlo. V okolí pak nechal Gröbe vysázet park v anglickém stylu a inspirovaný italskou renesancí vznikla tu terasa a schodiště do vinice, grotta, teatron s fontánou a vodní kaskádou, jezírko a vodotrysky, pavilony a sochy. Když Gröbe zemřel, jeho dědicové si moc nevěděli s areálem rady. Jeho údržba byla finančně náročná, snažili se na ni vydělat provozováním zahradnictví a zpřístupněním parku veřejnosti za poplatek. Na čas také prostor pronajali císařské rodině Habsburků. Nakonec vilu i s pozemky odprodali v roce 1905 vinohradské obci a ta 16. května 1906 areál zpřístupnila pod názvem Havlíčkovy sady. Pochmurné vyhlídky a nová šance Za druhé světové války ve vile sídlila pražská organizace Hitlerjugend. Při spojeneckém bombardování 14. února 1945 byla i s částí pozemku zasažena a poničena. A pak už celý areál jen chátral. A chátral dál i po roce 1964, kdy byl vyhlášen nemovitou kulturní památkou. O nutnosti jeho rekonstrukce se začalo mluvit od konce 90. let, kdy park a objekty v něm převzala do správy městská část Praha 2. Rekonstrukce, zatím alespoň částečné, se dočkala Gröbeho vila, byl opraven památkově chráněný viniční altán a v loňském roce se vrátil někdejší lesk i Pavilonu. Z něj je nyní zahradní kavárna, je tu i replika historického kuželníku. V současné době už probíhají práce na opravě umělé jeskyně grotty. Praha 2 na ni získala od ministerstva kultury finanční injekci ve výši 600 tisíc korun. Umělá jeskyně je dnes v dezolátním stavu. Původně byla obklopena skalkami podle návrhu Josefa Vorlíčka, před ní stávala kašna, z níž se dochovaly pouze zbytky a socha Neptuna od Bohumila Schnircha. Neptun pak zmizel v roce 1974 byl kvůli restaurování převezen do depozitáře na Kavčí hory a pak se prostě ztratil. V roce 2007 byl objeven v areálu Tvrze Třebotov v Praze-západ - majitel tvrze sochu koupil, aniž by věděl, že je kradená. Pětitunový originál se poté opět přestěhoval do depozitáře. Jeho kopie by měla po dokončení generální opravy Havlíčkových sadů opět zdobit kašnu před Grottou. 12

13 13

14 14

15 Křížovka o ceny! Ve kterém muzikálu společně účinkují Bára Basiková, Ondřej Ruml, Kamil Střihavka, Lucia Šoralová a Jiří Zonyga? Tři vylosovaní úspěšní luštitelé obdrží poukaz na dvě vstupenky na představení Divadla Kalich dle svého výběru v hodnotě 1.500,- Kč. Správné znění tajenky, společně se svými kontaktními údaji, zasílejte na adresu: Milan Janata, Katusická 13/700, Praha 9 nebo na krizovka@regionrevue.cz do Výherci velkého balení exkluzivního, 100% přírodního zeleného čaje GABA: Jiří Sázavský, Nekvasilova 15 - P8, Jan Jonáš, Kubelíkova 58 P3, Miroslava Úlehlová, Buchovcova 3 P3, Jan Bobovský, Dykova 17 P10, Petr Kamínek, Vratislavova 30 P2, Zuzana Ťoupalová, Seifertova 25 P3, Zuzana Milotová, Lucemburská 45 P3, Ing. Eduard Kroutil, Chodská 1009/31 P2, Vladimír Kadlec, Pohnertova 1726 P8, Zuzana Munzbergova, Polska 4 P2. Blahopřejeme! 15

16