Zeleň a veřejná prostranství v centru Prahy: jak zlepšit situaci

Transkript

1 Zeleň a veřejná prostranství v centru Prahy: jak zlepšit situaci Ochrana zeleně, informování veřejnosti a role nevládních organizací Zpráva evropského semináře Univerzity Wageningen. Praha, :18:07

2 Ochrana zeleně, informování veřejnosti a role nevládních organizací Zpráva evropského semináře Univerzity Wageningen Praha, 2008

3 Obsah Shrnutí Úvod Metodika Analýza funkcí a služeb ekosystémů Typy veřejné městské zeleně v Praze Služby poskytované zelení Hodnoty Ochrana veřejné městské zeleně Ochrana využití území jako zelené plochy Ochrana stromů Údržba zeleně Účast veřejnosti Význam účasti veřejnosti Účast veřejnosti v procesu rozhodování o veřejné městské zeleni v Praze Monitoring a evaluace Význam monitoringu Právní rámec Existence směrnic Zapojení zainteresovaných osob do monitoringu a evaluace Komunikace Komunikace mezi zainteresovanými stranami Komunikační prostředky Závěr Doporučení Odkazy Příloha I: Dotazníky Příloha II: Rámec pro pozorování služeb ekosystémů Příloha III: Uznání faktu, že zeleň poskytuje statky a regulační a podpůrné služby, a úroveň vzdělání návštěvníků Příloha IV: Původ respondentů Příloha V: Četnost návštěv parku a úroveň příjmu respondentů Příloha VI: Jaký obrázek lidé nejvíce upřednostňují Příloha VII: Nejvíce ceněná činnost Příloha VIII: Výrok: díky tomuto místu se cítím lépe Příloha IX: Ochota platit a socioekonomické proměnné Příloha X: Ochota platit a výroky Příloha XI: Účast v rozhodovacím procesu Příloha XII: Ochota účastnit se rozhodovacího procesu podle městských částí Příloha XIII: Ochota účastnit se rozhodovacího procesu Příloha XIV: Jak lidé znají nevládní organizace Příloha XV: Z jakých médií se lidé dozvídají o rozhodovacích procesech Příloha XVI: Z jakých médií se lidé dozvídají o jiných nevládních organizacích Příloha XVII: Vztah mezi médii a úrovní vzdělání Dílčí zprávy o závěrech výzkumu v jednotlivých městských částech jsou dostupné pouze na webu: 3

4 Shrnutí Praha je městem, ve kterém je hodně veřejné městské zeleně. Nachází se zde rovněž mnoho různých typů zeleně, jako jsou městské parky, památkově chráněné zahrady, ostrovy na Vltavě, zelená náměstí a ulice lemované stromořadími. Jedinečné je to, že se velmi blízko centra města na cházejí přírodní parky a lesy. Zeleň v Praze je však ohrožená v důsledku velkého množství projektů na výstavbu budov a infrastruktury. Na veřejnou městskou zeleň je velmi důležité dbát, protože zeleň jako ekosystém poskytuje lidem řadu služeb. V rozlehlém a hustě osídleném městském území Prahy jsou tyto ekosystémové služby zvláště cenné. Mezi hlavní poskytované služby patří čištění vzduchu, snižování hluku, odvádění dešťové vody, prevence eroze, poskytování stanovišť volně žijícím živočichům a planě rostoucím rostlinám, regulace mikro klimatu a různé kulturní služby. Nejdůležitější kulturní službou pro lidi využívající veřejnou městskou zeleň je rekreace. Jednotlivé typy zeleně poskytují různé služby a v různém rozsahu. Ačkoli menší zelené plochy mají nižší schopnost poskytovat regulační a podpůrné služby než plochy větší, mohou být přesto velmi cenné. Jak vyplývá z naší studie, lidé si uvědomují, že veřejná městská zeleň je velmi důležitá. Uživatelé zeleně ve velké míře chápou a oceňují její regulační a podpůrné služby. Většina respondentů (75 %) by byla ochotná zaplatit za to, aby byla zeleň zachována. Doporučujeme provést podrobnější zhodnocení s cílem zjistit, jaké ekosystémové služby se mohou ztratit v důsledku projektů na novou výstavbu. Zvláštní pozornost by se měla věnovat také skutečnosti, že zeleň je důležitá zejména pro lidi s nižšími příjmy. Zapojení veřejnosti do rozhodovacích procesů týkajících se otázek životního prostředí je ve stále se zvyšující míře jednou z povinností státní správy. Účast veřejnosti je nezbytná také pro zlepšení správy a ochrany veřejné městské zeleně. Pro zapojení veřejnosti do rozhodování o zeleni existuje právní rámec, je však potřeba zlepšit jeho uplatňování. Jako příčiny nízkého zapojení veřejnosti se uvádí minulý režim a nedostatek zájmu veřejnosti o zeleň. Z naší studie nicméně vyplývá, že občané považují zeleň za velmi důležitou a že lidí ochotných zapojit se do rozhodování o ní je více, než kolik se do rozhodování opravdu zapojuje. To může souviset s dostupností informací, vlivem, jaký občané mohou mít, a se složitostí procesu rozhodování. Monitoring a evaluaci veřejné městské zeleně s cílem zlepšit její stav a funkce mohou zainteresované strany provádět dvěma způsoby: monitoring a hodnocení souladu s legislativou a monitoring a hodnocení údržby zeleně. V žádné z městských částí, které jsme navštívili, neexistují jasné směrnice, pokud jde o monitoring a evaluaci. Různé městské části uplatňují různé metody, některé dokonce nepoužívají žádné. Doporučujeme vytvořit jednotné směrnice. Velmi důležitá je dobrá komunikace mezi zainteresovanými stranami během celého procesu posuzování a povolování projektů ovlivňujících veřejnou zeleň. Nicméně komunikace mezi městem na jedné straně a občany, nevládními organizacemi a dalšími subjekty na straně druhé není optimální. To je často způsobeno tím, že se tito hráči navzájem považují za něco, co ohrožuje jejich cíle. Komunikace mezi různými nevládními organizacemi pro zlepšení obrany veřejné zeleně není na dostatečné úrovni. Většina občanů získává informace z hromadných sdělovacích prostředků, nevládní organizace a město však tyto nástroje nevyužívají optimálně. Doporučujeme využívat různá média a sdělovat jimi diferencované zprávy, aby se dostaly k různým cílovým skupinám. Doporučujeme rovněž vytvořit mnohostranné zprostředkovací komise na úrovni městských částí pro zlepšení komunikace a účasti veřejnosti ve věcech zeleně. Nevládním organizacím doporučujeme rozšířit jejich znalosti o nových informačních a komunikačních technologiích. 4

5 1. Úvod Hospodářství České republiky se v současnosti rychle rozvíjí. V důsledku toho dochází v Praze k rozsáhlé výstavbě, jako je stavba městského dálničního okruhu a budování různých kancelářských a obytných čtvrtí. Tato výstavba s sebou nese značný tlak na veřejnou městskou zeleň. Nevládní organizace a občanská sdružení, rovněž však některé orgány státní správy, jsou znepokojeny zvyšujícím se tlakem městské výstavby. Tato zpráva se zabývá stavem a vývojem veřejné zeleně v pěti městských částech Prahy (Praha 1, 3, 4, 6 a 7). Zpráva byla vypracována pro sdružení Arnika. Předkládáme zde doporučení pro sdružení Arnika, jak zlepšit obranu veřejné městské zeleně v Praze a jak zvýšit povědomí veřejnosti v této věci. Tato zpráva je shrnutím pěti dílčích zpráv analyzujících pět městských částí. Jednotlivé dílčí zprávy jsou dostupné na internetu. Zpráva odpovídá na následující výzkumné otázky: 1. Jaké ekosystémové služby poskytuje veřejná městská zeleň v Praze a jak tyto služby jejich uživatelé oceňují? 2. Jaké právní mechanismy a metodiky v Praze existují, pokud jde o veřejnou městskou zeleň, její monitoring a evaluaci, a účast veřejnosti v rozhodování? 3. Do jaké míry spolupracují zainteresované osoby a organizace, a nakolik spolu ve věci veřejné městské zeleně komunikují? K prozkoumání stavu a vývoje zeleně v Praze jsme v každé městské části provedli čtyři typy analýz: analýzu právního rámce a metodik, analýzu zainteresovaných osob a organizací, analýzu služeb ekosystémů a analýzu komunikační strategie. Zpráva se zabývá zejména pěti hlavními tématy: službami ekosystémů, ochranou veřejné městské zeleně, účastí veřejnosti, monitoringem a evaluací stavu zeleně a komunikací mezi zainteresovanými stranami. U každého z těchto témat podrobněji komentujeme nejzajímavější výsledky analýz. V případě účasti veřejnosti a monitoringu a evaluace zeleně se zaměřujeme zvláště na právní rámec a roli zainteresovaných stran. V rámci tématu komunikace rozebíráme hlavně stupeň komunikace mezi různými zainteresovanými osobami a organizacemi. Je zjevné, že poskytování služeb ekosystému do značné míry závisí na velikosti zelené plochy a typu vegetace, která na ní roste. Návštěvníci parků v Praze jsou si obecně dobře vědomi, jaké ekosystémové služby zeleň poskytuje. Většina respondentů na příslušný dotaz odpovídá, že je ochotna přiřadit zachování zeleně určitou peněžní hodnotu. Není nicméně vidět, že by se tento zájem odrážel i v míře účasti veřejnosti v rozhodování o zeleni. Ačkoli pro účast veřejnosti existuje právní rámec, v Praze je hodně prostoru pro zlepšování. Jelikož městské části nemusejí mít regulační plány, ochrana a správa zeleně má různou úroveň a není dobře plánována. Neexistují rovněž směrnice pro monitorování a evaluaci stavu zeleně, což má za následek, že v Praze neprobíhá téměř žádný monitoring ani hodnocení. Ačkoli komunikace mezi různými zainteresovanými stranami je zásadní, v současné době je na nedostatečné úrovni. Nedostatek efektivní komunikace může souviset s problémem nízké účasti veřejnosti. 5

6 2. Metodika Otázky týkající se veřejné městské zeleně jsou různorodé a komplexní. Z toho důvodu je nutná rozsáhlá analýza. Pro získání relevantních informací, pokrývajících všechny možné aspekty, jsme použili tři způsoby sběru dat: dotazníkové šetření, pozorování a rozhovory. Velkou pozornost jsme věnovali výběru míst, na kterých jsme prováděli pozorování a kde jsme rozdávali dotazníky, tak, aby v rámci každé městské části byla pokryta většina typů zeleně, s cílem zhodnotit poskytování ekosystémových služeb. Příklad dotazníku je uveden v příloze I. V každé městské části jsme místním obyvatelům rozdali padesát dotazníků, k dispozici bylo rovněž deset dotazníků v angličtině pro návštěvníky, kteří neumí česky. Cílem výzkumu bylo získat základní informace o lidech, kteří navštěvují veřejnou zeleň, o tom, jak lidé zeleň využívají, jak si jí cení a jak vnímají služby, které zeleň poskytuje. Zahrnuty sem byly rovněž otázky související s účastí veřejnosti v rozhodovacích procesech, jakož i s komunikačními strategiemi nevládních organizací, včetně sdružení Arnika. Ke shromáždění informací o službách ekosystémů jsme použili kontrolní soupis pro pozorování. V zelených plochách jsme pozorovali činnosti návštěvníků a dávali jsme je do souvislosti s různými aspekty kulturních služeb, jako je rekreace, sociální vztahy, umělecká inspirace, představa krajiny atd. Jelikož jsme se nezajímali pouze o činnosti samotné, ale rovněž o jejich četnost, navštívili jsme každé z vybraných míst nejméně třikrát, vždy na dobu jedné hodiny, v různých částech dne a v různých dnech v týdnu, včetně víkendu. Při zkoumání regulačních a podpůrných služeb a poskytování statků jsme nepozorovali pouze zeleň uvedenou v kapitole 3.1, ale v každé městské části jsme pozorovali i zeleň v některých ulicích. Použili jsme sadu kritérií, abychom na základě pozorování zjistili, jaké služby zeleň poskytuje (viz příloha II). Použitá kritéria se týkala snižování hluku, funkce stanoviště pro volně žijící živočichy a planě rostoucí rostliny, prevence eroze, odvádění dešťové vody, čištění vzduchu a regulace mikroklimatu. Otázkou bylo, zda vybraná místa a ulice mohou tyto služby poskytovat a pokud ano, tak do jaké míry. Rozhovory jsme připravili a prováděli na dvou úrovních: na úrovni městské části a na odborné úrovni. Na úrovni městské části jsme hovořili s lidmi ze stavebních odborů, odborů regionálního rozvoje a odborů dopravy a životního prostředí, se zástupci politických stran zvolených do zastupitelstev a také s lidmi z nevládních environmentálních organizací, které se zabývají místními problémy. Na druhé straně jsme se rovněž ptali odborníků z různých oblastí na jejich názor na otázky týkající se veřejné zeleně obecně a konkrétněji na situaci v Praze. Vytvořili jsme seznam témat, aby rozhovory měly danou strukturu, což usnadnilo shromáždění informací. Kromě velmi konkrétních informací jsme získali rovněž celkový přehled o situaci. 6

7 3. Analýza funkcí a služeb ekosystémů Typy veřejné městské zeleně v Praze Když se náhodný pozorovatel prochází po ulicích Prahy nebo pozoruje toto město z některého z jeho vyvýšených míst, může mít dojem, že Praha je velmi zelené město. Ve městě je opravdu mnoho zeleně, včetně přírodních parků, lesů, městských parků, kulturních památek, ostrovů na Vltavě, zelených náměstí rozptýlených po celém městě a ulic lemovaných stromy. Kromě zelených ulic jsou nejběžnějším typem veřejné městské zeleně parky uvnitř města, které se nacházejí ve všech městských částech, jimiž se zabývala naše studie. Jsou obvykle veliké, od 6 hektarů (Parukářka v Praze 3) po více než 86 hektarů (Stromovka v Praze 7). Ve všech se nachází podobná vegetace a mají podobný krajinný pokryv, jsou v nich trávníky, keře a stromy, a obvykle je v nich vybavení pro rekreaci, jako jsou lavičky a dětská hřiště, v některých případech také restaurace (Centrální park v Praze 4). Parukářka Ve všech zkoumaných městských částech je rovněž několik zelených náměstí a prostranství, jako Komenského náměstí (Praha 3), Vítězné náměstí (Praha 6) či parku u Rudolfina (Praha 1). Obecně jsou si tyto prostory z estetického hlediska vzájemně podobné. Přítomnost parků a zelených míst nicméně není překvapující, jelikož většina městských oblastí v Evropě tyto typy veřejné městské zeleně obsahuje. Co je na Praze tak zvláštní, je různorodost a bohatost těchto typů zeleně Michelský les a tudíž různých ekosystémů které se nacházejí v jinak hustě osídleném území. V Praze 6, která je situována na okraji města a je řidčeji osídlená než zbývající městské části, kterými jsme se zabývali, se nachází dokonce přírodní rezervace. Divoká Šárka je velkým přírodním územím, ve kterém se nachází velmi různorodá vegetace, včetně travních ploch, hustého lesa a vegetace s více rostlinnými patry trávou, keři a stromy. Je poměrně zajímavé, že v Praze 4 se rozkládají dva lesy, ačkoli se tato městská část nachází v srdci města. Jedním z nich je Michelský les, což je velké přírodní území se smíšenou vegetací (rostou v něm listnaté i jehličnaté stromy), bez jakýchkoli umělých staveb. Oba lesy jsou bohaté z hlediska biodiverzity. Michelský les poskytuje stanoviště hadům, ptákům a rybám, zatímco v lese Kavčí Hory se vyskytují některé významné druhy lišejníků. Kulturní památky se soustřeďují na území Prahy 1, tedy centrum města, a sousedních městských částí. Zelené plochy, které se zde nacházejí, jsou cíli turistů, jelikož se jedná o zpravidla o součást historické památky (např. Břevnovský klášter v Praze 6) nebo je z nich krásný pohled na město, jako na Kampě v Praze 1, kde se spojuje krása krajiny s možnostmi rekreace. Kromě toho status kulturní památky zajišťuje těmto zeleným plochám ochranu (úmluva UNESCO) a jsou zde formálně zakázány všechny formy negativního zasahování. Na Vltavě je několik ostrovů, které jsou většinou zelenými plochami, přesněji řečeno jsou podobné městským parkům. Je na nich podobná vegetace tráva, keře a stromy, ale rovněž vybavení jako lavičky a hřiště. 7

8 Jelikož městské oblasti trpí obvykle problémy, jako jsou dopravní zácpy, znečištění ovzduší, přelidnění a nedostatek veřejných rekreačních ploch, má vysoký počet a různorodost pražských ekosystémů významné důsledky pro rozsah služeb, které zeleň poskytuje, pro hodnotu zeleně a konečně pro celkovou kvalitu života ve městě, jak vyplývá z následujících kapitol Služby poskytované zelení Služby ekosystémů je široký termín označující přínosy, které lidské populace získávají z ekosystémů (Bolund et al., 1999). V Miléniovém hodnocení ekosystémů jsou identifikovány čtyři kategorie služeb ekosystémů: Poskytování statků: tato kategorie označuje produkty, které ekosystémy poskytují, jako jsou potraviny nebo pitná voda (to nicméně není relevantní pro zeleň v Praze); Regulační služby: přínosy získané regulací ekosystémových procesů, jako je čištění vzduchu nebo regulace klimatu; Kulturní služby: nemateriální přínosy poskytované ekosystémy, mimo jiné včetně rekreace a náboženské hodnoty; Podpůrné služby: jsou základem všech ostatních služeb ekosystémů, jelikož zahrnují všechny služby nutné pro fungování ekosystémů, jako je tvorba půdy nebo koloběh živin. Analýzou regulačních a podpůrných služeb lze získat jasný a srozumitelný obraz funkcí ekosystémů, které poskytují různé typy veřejné zeleně v Praze, tato analýza však rovněž upozorňuje na některé důležité rozdíly mezi nimi. Z výsledků vyplývá, že zatímco rozdíly v úrovni služeb ekosystémů poskytovaných zelení nejsou ve skutečnosti relevantní, relevantní je typologie zeleně při poskytování různých služeb. Proto jsme ze všech pozorovaných ploch zeleně vybrali v každé kategorii jeden příklad. Výsledky jsou uvedeny v tabulce 1. Tabulka 1 ilustruje, že každá kategorie zeleně plní funkce ekosystémů na jiné úrovni. Služby poskytují výborně lesy a přírodní rezervace, mimo jiné v důsledku jejich velké rozlohy, velmi různorodých typů vegetace (např. Divoká Šárka) a vysoké biodiverzity (např. Michelský les). Rovněž městské parky, z nichž můžeme jako dobrý příklad uvést Stromovku, poskytují mnoho ze zkoumaných funkcí na uspokojivé úrovni, ale v menším rozsahu. V městských parcích obvykle nerostou stromy tak hustě jako v lesích a přírodních rezervacích, protože v nich jsou trávníky, na kterých mohou lidé ležet nebo si hrát. To ovlivňuje např. schopnost těchto zelených ploch snižovat hluk. Míra poskytování služeb do velké míry závisí na rozloze dané zelené plochy a typu vegetace, která na ní roste, jelikož přírodní procesy mohou snáze probíhat ve velkých parcích. Proto není překvapivé, že malé parky a zelená náměstí plní pouze některé z funkcí, jelikož v těchto územích je hustota stromů a keřů omezená. Úroveň poskytovaných služeb je ještě nižší, podíváme li se na ulice lemované stromy: například zeleň v Milešovské ulici přispívá pouze částečně ke snižování hluku, čištění vzduchu a regulaci mikroklimatu. Je nicméně třeba brát v úvahu, že v hustě osídlených městských oblastech přispívá i ta nejmenší zelení poskytovaná služba významně k celkové kvalitě životního prostředí a tudíž kvalitě života. Například ulice lemovaná stromy nemusí významně přispívat k celkové kvalitě životního prostředí v městské části, nicméně lidem žijícím u frekventované ulice řada stromů před jejich okny významně zlepšuje jejich životní podmínky, protože funguje jako bariéra pro hluk a prach a poskytuje stín v horkých obdobích roku. Podobně zelená prostranství a náměstí, která poskytují regulační a podpůrné služby pouze okrajově, poskytují důležité příležitosti pro odpočinek a rekreaci obyvatelům, jak dokládají následující odstavce. Většina nehmotných služeb získávaných z ekosystémů patří do kategorie služeb kulturních. Městské ekosystémy jsou schop né jich poskytovat široké spektrum, jako například estetické hodnoty, kulturní dědictví, duchovní a náboženské hodnoty, inspirace a možnost vyjádření, poznání, pocit náležitosti k místu, turistika, rekreace, a klid a soulad pro lidi (Miléniové hodnocení ekosystémů Millennium Ecosystem Assessment, 2005; de Groot, 2002). Typy poskytovaných kulturních služeb se mohou lišit podle toho, o jaký typ zelené plochy se jedná. Například park u Rudolfina v Praze 1 s výhledem na Pražský hrad je důležitý z kulturního hlediska návštěvníci si sem přicházejí odpočinout a podívat se na krásnou krajinu (obrázek 1). Naproti tomu Divoká Šárka je přednostně využívána pro rekreaci a podporu sociálních vztahů, jak je znázorněno na obrázku 2. Z toho vyplývá, že různé plochy zeleně v Praze poskytují různé kulturní služby a že účel, proč je lidé navštěvují a činnosti, které v nich provádějí, se liší v závislosti na typu dané zelené plochy. Z pozorování zeleně na území pěti městských částí Prahy vyplývá, že zeleň poskytuje prostor pro provádění různých 8

9 Tabulka 1: Regulační a podpůrné služby, které poskytuje veřejná městská zeleň v Praze. Služby ekosystémů Druh zeleně Lesy Přírodní parky Lokalita a městská část, kde se nachází Čištění vzduchu Snižování hluku Odvádění (zadržování) dešťové vody Prevence eroze Funkce stanoviště Regulace mikroklimatu Michelský les 4 Divoká Šárka 6 Městské parky Stromovka 7 Malé parky Náměstí Ulice Kulturní památky Rudolfinum 1 Ondříčkova 3 Milešovská 3 Břevnovský klášter /- ++ +/- +/- +/ /- +/ X? X +/- X /- +/- +/- X +/ /- -- +/- ++ Vysvětlivky: ++ služba poskytována ve velké míře +/- služba poskytována částečně -- služba není v tomto místě poskytována? nepozorováno x v tomto případě není relevantní činností, jako je odpočinek, procházky, čtení, sportování, jídlo a pití nebo poslouchání hudby. Nejběžnější činností v pražské zeleni je tedy rekreace, nicméně lidé nenavštěvují zeleň pouze pro tento účel pro některé lidi je zeleň důležitá rovněž pro činnosti jako je modlení, dívání se do krajiny, setkávání s jinými lidmi, studijní návštěvy zeleně a malování, jak vyplývá z níže uvedeného obrázku 3. Obrázek 1: Činnosti v parku u Rudolfina, Praha 1 6% jiné 6% fotografování 6% čtení 29% procházky 16% sezení na lavičce 20% pozorování krajiny 17% povídání 9

10 Obrázek 2: Činnosti v Divoké Šárce, Praha 6 1% jiné 1% čtení 2% jídlo, pití 2% hry dětí 3% sezení na lavičce 4% venčení psa 5% procházky s dítětem 43% procházky 10% ležení v trávě 13% běhání, sportování 16% povídání Obrázek 3: Činnosti prováděné ve veřejné zeleni (souhrn pozorování za celou Prahu) 16% procházky 19% odpočinek 1% modlení 2% malování 2% studijní návštěvy 2% poslouchání hudby 3% opalování 3% jídlo/pití 3% piknik 4% venčení psa 4% ostatní 5% čtení 5% sportování 11% pozorování krásné krajiny 9% setkávání se s lidmi 11% pobyt na čerstvém vzduchu 10

11 3.3. Hodnoty Poskytování služeb ekosystémů s sebou nese pojem hodnoty, jak kvalitativní tak kvantitativní: městské ekosystémy mají hodnotu, protože poskytují obyvatelům města důležité služby. Pojem hodnoty úzce souvisí s tím, jak lidé tyto služby vnímají, jelikož zboží a služby mají hodnotu pouze tehdy, pokud ji lidé uznávají. Předtím, než se pokusíme odhadnout hodnotu, jakou má veřejná zeleň pro její návštěvníky, je důležité dozvědět se, co návštěvníci vědí o službách ekosystémů, a zda tyto služby uznávají. Jako součást dotazníkového šetření jsme návštěvníkům zeleně předložili různé výroky týkající se různých služeb ekosystémů a zeptali jsme se jich, zda s výroky souhlasí nebo ne. Je zajímavé, že velká část lidí zná a oceňuje ekosystémové funkce spadající do kategorií regulačních a podpůrných funkcí, a to bez ohledu na úroveň vzdělání respondentů (viz příloha 3), jak je znázorněno na obrázku 4. Obrázek 4: Jak návštěvníci zeleně uznávají její funkce poskytování statků, regulační a podpůrné služby 100% 90% 80% 70% 60% 50% bez odpovědi nesouhlasím souhlasím 40% 30% 20% 10% Výroky 4 5 Výroky: 1. Myslím, že by zde tato zelená plocha měla zůstat, protože snižuje úroveň hluku pro sousední budovy. 2. Myslím, že by zde tato zelená plocha měla zůstat, protože způsobuje, že vzduch ve městě je čistší. 3. Myslím, že by zde tato zelená plocha měla zůstat, protože v létě ochlazuje město. 4. Myslím, že by zde tato zelená plocha měla zůstat, protože dešťová voda vsakuje do půdy a neodtéká do kanalizace. 5. Myslím, že by zde tato zelená plocha měla zůstat, protože zde mají úkryt zvířata. 11

12 Abychom získali představu o významu a nepřímo o hodnotě parků pro jejich návštěvníky, zkoumali jsme rovněž četnost, s jakou lidé veřejnou zeleň navštěvují. Na základě těchto informací je možné pochopit, jakou roli hrají parky v životě občanů Prahy, jelikož většina respondentů žije v tomto městě (viz příloha IV). Z našeho šetření vyplývá, že 24 % respondentů navštěvuje park každý den a 30 % z nich navštěvuje park jednou týdně. Na základě těchto výsledků je možné tvrdit, že parky hrají důležitou roli v každodenním životě významné části (54 %) jejich návštěvníků. Je rovněž důležité uvést, že největší část návštěvníků zelených ploch (34 %) patří do skupiny lidí s nižšími příjmy, tedy s příjmy nižšími než Kč (viz příloha V). Pro další prozkoumání toho, co návštěvníci zeleně upřednostňují a co je zajímá, jsme jim předložili 6 obrázků znázorňujících různé druhy veřejných prostranství a požádali jsme je, aby obrázky seřadili podle toho, které z nich se jim nejvíc líbí. Obrázky znázorňující zelená prostranství upřednostňovalo 48 % respondentů (viz příloha VI). Jak uvádějí Bolund a Hunhammar (1999), v městských oblastech je rekreace nejvýše hodnocenou kulturní službou. Podobně i v naší studii, když jsme požádali lidi, aby vybrali nejdůležitější činnost, kterou provádějí v zeleni, nebo nejdůležitější hodnotu zeleně, uvedlo 42 % respondentů rekreaci (viz příloha VII). Zároveň 94 % respondentů souhlasilo s výrokem, že díky zeleni se cítí lépe. To svědčí o skutečnosti, že lidé si cení zeleně nejen pro účely rekreace, ale rovněž, že mají k zeleni pozitivní citový vztah (viz příloha VIII). Kromě toho může mít zeleň příznivý psychologický vliv na lidskou mysl a může přispívat k celkové pohodě. Pokusili jsme se odhadnout peněžní hodnotu zelených ploch. V rámci dotazníkového šetření jsme se návštěvníků zeptali, kolik by byli městu ochotni každý měsíc platit za to, že bude zelená plocha zachována. Výsledky jsou uvedeny na obrázku 5. Zatímco 22 % respondentů nebylo vůbec ochotných platit za zachování veřejné zelené plochy, velká většina (75 % návštěvníků) připisuje zeleným plochám peněžní hodnotu: 33 % lidí je ochotných platit 1 až 50 Kč měsíčně, 27 % od Obrázek 5: Ochota občanů měsíčně platit městu za zachování veřejné městské zeleně 35,00 30,00 25,00 20,00 15,00 10,00 5,00 0,00 0 Kč 1-50 Kč Kč > Kč 500 nezodpovězeno 12

13 51 do 100 Kč, 11 % respondentů by platilo 101 až 500 Kč a malá část, 4 %, respondentů je ochotných platit dokonce více než 500 Kč měsíčně. Tyto údaje jasně svědčí o tom, že návštěvníci mají zájem na zachování zelených ploch, a do určité míry tento zájem kvantifikují. Obzvláště zajímavé je, že částka, kterou respondenti uváděli, nesouvisí s žádnou ze socioekonomických proměnných, jako je výše příjmu, dosažené vzdělání nebo zaměstnání, jak dokládá lineární regresní analýza v příloze IX. Stejnou analýzou jsme prozkoumali rovněž vztah mezi ochotou platit a uznáváním ekosystémových služeb (viz příloha X), ani mezi těmito proměnnými jsme však nenalezli žádnou korelaci. Můžeme z toho učinit závěr, že ochota platit, kterou návštěvníci uvádějí, je spíše vyjádřením vnitřní a osobní hodnoty, kterou každý z respondentů připisuje městské zeleni. 13

14 4. Ochrana veřejné městské zeleně 4.1. Ochrana využití území jako zelené plochy V zákoně o ochraně přírody a krajiny č. 114/1192 Sb. je paragraf o zvláště chráněných územích. Kategorie zvláště chráněných území jsou národní parky, chráněné krajinné oblasti, národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památky a přírodní památky. Také zeleň ve městě, která je prohlášena za některou z kategorií zvláště chráněných území, požívá ochranu podle tohoto zákona. Pro změny využití pozemků ve zvláště chráněných územích je nutný speciální povolovací postup a zpravidla také posouzení podle evropské legislativy (Směrnice o stanovištích Natura 2000). Praha má od roku 1999 Strategický plán, který je vizí ekonomického, strategického a územního rozvoje města. Strategický plán lze považovat za vodítko pro změny využití území a pro územní plán. Jedním z deklarovaných úkolů Strategického plánu je zachovat charakter Prahy, přičemž tuto ideu mají dále rozvíjet plány na místní úrovni, zejména plány regulační. Městské části Prahy musí respektovat Strategický plán Prahy, je to však obtížně vynutitelné v praxi. Vytvoření regulačních plánů totiž není povinné, závazné je pouze dodržování územního plánu. Ochranu zeleně, která nespadá do kategorie zvláště chráněných území, zakotvuje Územní plán Prahy a (dosud nepřijaté) Zásady územního rozvoje (ZÚR). Na úrovni městských částí by měly být vytvářeny regulační plány v souladu se ZÚR a územním plánem tak, aby byla možná detailnější regulace rozvoje jednotlivých území. V ZÚR i v územním plánu je zakotvena ochrana některých velkých zelených ploch. V důsledku toho je obtížné změnit funkci nejvýznamnějších zelených území, aniž by se provádělo rozsáhlé posuzování. Menší plochy zeleně však územní plán ani ZÚR dostatečně nechrání. Zelené plochy jsou ohroženy zejména v místech, která jsou přitažlivá pro developery, kteří mohou usilovat o vydání povolení k výstavbě, případně také o dílčí změny územního plánu (což se v praxi velmi často děje). Pokud jde o regulační plány, schválen byl pouze jediný pro malé území v Praze 1. Pro drtivou většinu území Prahy však žádná podobná regulační opatření neplatí. Městské části mají v kompetenci údržbu a financování zeleně na svém území (s výjimkou vybraných velkých celků a stromořadí spravovaných magistrátem), přičemž cílem by mělo být zabránit snižování kvality zeleně. Některé městské části pro své území zpracovávají vlastní strategické plány, které nicméně nemají oporu v zákoně a nejsou právně vynutitelné. Jde prakticky pouze o deklaraci politického úmyslu vedení dané městské části. Praha 6 přijala strategický plán, jehož prioritami v oblasti zeleně jsou parky, ulice lemované stromy a zelené pásy. Zájmem radnice je údajně nalézt rovnováhu mezi ochranou zeleně a stavebním rozvojem. Mezi zvláště chráněná území podle zákona o ochraně přírody a krajiny na území Prahy 6 patří Divoká Šárka a obora Hvězda, přičemž tato území jsou v péči magistrátu. Také některé další městské části mají vlastní strategické plány, jež zpravidla nějakou formou pojednávají ochranu veřejné zeleně. Praha 4 nechala mimo to vypracovat pasport zeleně, který obsahuje informace o jednotlivých parcích (druh rostlin, počet laviček a další údaje). V zásadě platí, že o většině ploch zeleně rozhodují úředníci městských částí, kteří mají pro svůj postup poměrně hodně flexibility. Zdá se, že městské části i magistrát formálně kladou důraz na jak na kvalitativní, tak i kvantitativní ochranu veřejné zeleně. Nicméně konkrétní projekty realizované v různých částech města jsou s tímto cílem v přímém rozporu. Patrné je to na příkladu tunelu Blanka, který zasahuje do Letenských sadů a Stromovky, i na dalších projektech. Ke skutečně 14

15 důsledné ochraně veřejné zeleně by mohla městské části přimět vyšší účast občanů a občanských sdružení v rozhodovacích procesech Ochrana stromů Zákon o ochraně přírody a krajiny stanoví ve svém paragrafu 8 podmínky pro kácení stromů rostoucích mimo les. Pro pokácení stromů, jejichž obvod přesahuje 80 cm (měřeno ve výšce 130 cm), je nutné vydání povolení ve správním řízení. Přísnější je ochrana stromů, které jsou prohlášeny za památné. Pro kácení malých stromů nebo stromů ve špatném zdravotním stavu platí méně přísné podmínky, zákon umožňuje jiný postup také v dalších specifických situacích. Tam, kde je povolení potřeba, může orgán ochrany přírody žadateli uložit náhradní výsadbu a následnou péči o tyto dřeviny, maximálně na dobu pěti let. Za pokácení stromů bez povolení, stejně jako za to, když žadatel neprovede náhradní výsadbu, lze uložit pokutu. Specifickým případem je problematika kácení stromů podél silnic, vodních toků a železnic, pro které jejich správci nepotřebují povolení. V praxi dochází často ke zneužívání příslušných ustanovení zákona a kácení zdravých stromů. Proto se nyní projednává novelizace zákona, která by ochranu stromů v těchto specifických případech zpřísnila. Se zneužíváním ustanovení zákona se lze setkat i v některých kauzách v Praze. Například, Technická správa komunikací hl. m. Prahy a Městská část Praha 6 chtěly přeměnit park v Thákurově ulici na parkoviště. Aby legalizovaly pokácení vzrostlých stromů (starých zhruba 80 let), prohlásily, že většina stromů v alejích je ve špatném zdravotním stavu. Kvůli zachování kompaktního vzhledu parku pak prosazovaly pokácení všech stromů (tedy včetně stromů zdravých), a doplnění části parku novou výsadbou. Přístup k ochraně zeleně se v jednotlivých městských částech liší. Záleží na prioritách městské části a také na přístupu konkrétních úředníků. V Praze 1 patří ochrana veřejné zeleně mezi priority a probíhá několik programů obnovy zeleně. Patří sem vysazování dalších stromů podél ulic a dosazování stromů na parkoviště. V průběhu deseti let bylo dokončeno 26 plánů ke zlepšení stavu zeleně. Program obnovy se uskutečnil v ulici Dlouhé, na Petrském náměstí a v Petrské ulici. Další plány, jako byla obnova Kampy v roce 2004, měly mnohem větší rozsah. V současné době probíhá obnova zeleně na nábřeží Ludvíka Svobody. Odbor technické správy Městské části Praha 3 uvádí, že od developerů vždy vyžaduje náhradní výsadbu stromů podle platné legislativy. Odbor rozhoduje o tom, kde mají developeři výsadbu provést a jaké druhy stromů mají vysadit. Odbor zmiňuje rovněž případ, kdy developerovi uložili povinnost kompenzovat vykácení stromů tak, že bude po dobu pěti let pečovat o nově vysázené stromy. Členka Strany zelených uvedla, že sledování Českou inspekcí životního prostředí se zlepšuje, pokuty jsou však pořád velmi malé ve srovnání s prováděnými investicemi, proto nadále existují pohnutky k porušování předpisů. V Praze 7 hrálo důležitou roli ve zlepšování kvality zeleně občanské sdružení 3 duby. To se zabývá Stromovkou a jejím okolím. Cílem sdružení je pomoci lidem vytvořit si osobnější vztah k prostředí, v němž žijí. Sdružení s lidmi vysazuje stromy ve Stromovce, čímž se posiluje osobní vztah lidí k parku. Výsadby jsou prováděny v souladu s plánem revitalizace parku Údržba zeleně Údržba zeleně je v jednotlivých městských částech prováděna prostřednictvím soukromých firem. V Praze 1 jsou za správu a údržbu zeleně odpovědné čtyři subjekty. Za Valdštejnskou zahradu odpovídá Senát PČR, za vrch Petřín magistrát, za komplex hradních zahrad Správa Pražského hradu a za zbývající zeleň pak městská část. Za údržbu zeleně je odpovědný odbor životního prostředí Úřadu městské části Praha 1. Odbor si na údržbu a obnovu zeleně najímá dvě firmy. Společnost CDV služby, s.r.o. provádí od roku 2005 údržbu zeleně a úklid městské části, zatímco zahradnická firma Vojanovy sady, s.r.o. se stará o vrch Petřín, Kampu, Vojanovy sady, Střelecký ostrov, Kramářovu vilu a další. Podle Úřadu městské části jsou hlavními problémy souvisejícími se zelení v Praze 1 vandalismus a psí výkaly. Praha 3 investuje do údržby zelených ploch ročně 20 milionů Kč. Za zeleň, s výjimkou stromů v ulicích, je odpovědný odbor technické správy. Odbor si na údržbu zeleně najal soukromou společnost. Vysazuje rovněž květiny v parcích a buduje kovové ochranné prvky kolem stromů zabraňující tomu, aby stromy poškodila auta. Podle členky Strany zelených zajišťuje úřad městské části údržbu parků dobře. Za péči o stromy v ulicích je odpovědná Technická správa komunikací hl. m. Prahy, ta se však o stromy kvůli nedostatku peněz příliš nestará. Odbor technické správy začal o tomto problému jednat s magistrátem, dosud to však nevedlo k žádnému výsledku. Z toho důvodu odbor pečuje i o některé stromy v ulicích. 15

16 5. Účast veřejnosti 5.1. Význam účasti veřejnosti Zapojení veřejnosti do rozhodovacích procesů týkajících se životního prostředí je ve stále se zvyšující míře jednou z povinností státní správy. Účast veřejnosti v rozhodování je nezbytná také pro zlepšení správy a ochrany veřejné zeleně v Praze. Zeleň je důležitá pro všechny občany a jejich názory by měly být brány v úvahu. Hlavním dokumentem definujícím typ a umístění zeleně je územní plán. Nicméně zapojení občanů do jeho vytváření a uplatňování je považováno za jednu ze slabin systému. V důsledku malé účasti veřejnosti a častých změn vznikají rozpory mezi plánem a skutečností. Je dokonce snadno možné změnit funkce pozemků definované územím plánem, aniž by si toho občané vůbec všimli. Navíc jen malé procento obyvatel vůbec ví, co je obsahem územního plánu. Úroveň účasti veřejnosti na rozhodovacích procesech souvisejících s veřejnou zelení je tudíž znepokojivě nízká Účast veřejnosti v procesu rozhodování o veřejné městské zeleni v Praze Pro zapojení občanů do diskusí a pro informování o plánech týkajících se veřejné zeleně používají městské části zpravidla dva nástroje: oznámení na vývěskách (umístěných na budovách svých úřadů) a na internetových stránkách. V některých případech radnice rozdávají letáky do schránek, publikují informace v obecních novinách, organizují veřejné diskuse nebo provozují telefonní linku. Komunikace mezi městskými částmi a občany nicméně povětšině není interaktivní, ale jednosměrná, prostřednictvím písemných dokumentů. Na veřejné zeleni v Praze je zainteresováno mnoho klíčových osob, jako jsou orgány státní správy (ministerstvo životního prostředí, ministerstvo zdravotnictví, ministerstvo dopravy, Národní památkový ústav, magistrát a městské části), politické strany, nevládní organizace (například Arnika, Zelený kruh, Hnutí Duha), organizace zabývající se environmentální výchovou, místní občanská sdružení (např. EKO Břevnov, 3 duby), investoři a developeři, stavební firmy, dopravci, obchodní firmy, výzkumní pracovníci a občané obecně. Nicméně ne všechny zainteresované strany mají na rozhodovací proces stejný vliv. Ačkoli např. zasedání zastupitelstev městských částí jsou veřejně přístupná, účast občanů je velmi nízká. Z dotazníkových šetření, která jsme prováděli v pěti sledovaných městských částech, vyplývá, že úroveň zapojení občanů do rozhodovacích procesů je nejnižší v Praze 4. Důvodem tohoto nezájmu jsou zřejmě nižší příjmy a nižší úroveň vzdělání respondentů. Více informací o jednotlivých městských částech uvádíme v dílčích zprávách, které jsou dostupné na internetu. Téměř všechny osoby, se kterými jsme vedli rozhovory, uváděly, že hlavními příčinami nízké účasti občanů jsou minulý režim a nedostatek zájmu občanů o veřejnou zeleň. Nicméně z dotazníkového šetření vyplývá, že rozhodovacího procesu by se chtělo účastnit 41 % respondentů (viz příloha XII). Rozdíl mezi skutečnou úrovní účasti a ochotou účastnit se může souviset s dostupností informací a s vlivem, jaký mají občané na výsledek rozhodování. Řadu procesů je těžké ovlivnit, protože rozhodování i klíčové osoby se řídí ekonomickými 16

17 Zeleň a veřejná prostranství v centru Prahy: jak zlepšit situaci zájmy. Například na Pankráci v Praze 4 mají být v souvislosti s výstavbou komerčního centra postaveny nové silnice. Pláno vané budovy jsou vysoké a ohrožují kulturní dědictví města. Proto vznikla environmentální platforma zahrnující občany, nevládní organizace, Stranu zelených a ICOMOS. Platforma nesouhlasí s výstavbou, proces nicméně pokračuje. Občané mají větší motivaci a větší zájem účastnit se roz hodování, pokud je projednávaná věc blízko místa jejich bydliště. Na druhou stranu způsob, jakým jsou zpracovány podklady a informační materiály, není pro širokou veřejnost srozumitelný ani přitažlivý. Podklady vytvářejí odborníci a úředníci státní správy ve velmi technické podobě a málo je konzultují s veřejností. Mělo by se postupovat tak, že se nejprve občanům položí otázka, jak by chtěli, aby vypadalo místo, kde žijí. Teprve poté by odborníci měli převést přání veřejnosti do technických podkladů, kterým lze snadno porozumět. Pokud nicméně občané dostanou možnost aktivně se účastnit rozhodovacího procesu, počet občanů, kteří se ho účastní, v průběhu procesu klesá. Například v Praze 7 zorga nizoval odbor životního prostředí několik setkání s občany, na kterých se diskutovalo o navrhovaných změnách jednoho z vnitrobloků. Na začátku se setkání účastnilo mezi 20 až 40 lidmi, tento počet se však na konci snížil na asi šest až osm lidí. Narozdíl od občanů jsou Strana zelených a nevládní orga nizace v kontaktu s úřady, které vydávají rozhodnutí, orientují se v legislativě i dalších předpisech, mají však špatný přístup k informacím. V Praze 3 je vedení městské části (tvořené členy ODS a ČSSD) málo otevřené vůči opozici. Poskytuje například informace pouze o konečných rozhodnutích. Velké politické strany jsou rovněž napojeny na stavební společnosti ve městě a na developery, což dále snižuje otevřenost rozho dovacích procesů. 17

18 6. Monitoring a evaluace 6.1. Význam monitoringu Monitoring a evaluace mohou státní správě pomoci hodnotit její fungování a hledat způsoby ke zlepšení. Tyto nástroje lze použít k měření kvantity, kva lity a povahy zboží a služeb, na které se zaměřují, tedy výstupů, které stát poskytuje, jakož i měřit výsledky a dopady těchto výstupů (Mackay, 2007). Monito ring a evaluaci lze u veřejné zeleně provádět z různých hledisek např. sledování souladu s legislativou, plány a pokyny, monitoring a hodnocení údržby zeleně apod. Z rozhovorů, které jsme uskutečnili, vyplynula řada zajímavých problémů. Praha 3 vypracovává v posledních dvou letech monitorovací zprávu o naplňování své strategické koncepce a předkládá ji k diskusi zastupitelstvu. Tento proces je nicméně jen formální. Zprávu připravují úředníci na základě zadání politického vedení radnice, takže do zprávy nemůže svůj pohled promítnout opozice. Materiál pak slouží spíše k informování o politických úspěších než ke skutečnému hodnocení plánů, procesů a činností. Další otázkou je úzký vztah mezi vedením řady městských částí a developery, který snižuje dopad monitoringu a evaluace procesů na praxi: výsledky se nevyužívají pro další politické diskuse nebo následná rozhodnutí. Odpovědnost za monitorování a hodnocení by neměla ležet pouze na státní správě, ale rovněž na dalších zainteresovaných osobách, t. j. nevládních organizacích, médiích, nezávislých odbornících atd. Zapojení všech zainteresovaných osob do sledování a hodnocení je důležité pro zajištění objektivních výsledků Právní rámec Česká republika využívá vícestupňový systém státní správy, která má fungovat nezávisle. O zásazích do zeleně rozhodují zpravidla úředníci odborů městských části, kteří musí respektovat platnou legislativu a další závazné koncepce (např. územní plán, městské vyhlášky apod.). O koncepcích správy a údržby zeleně a o financování zeleně rozhodují zastupitelstva jednotlivých městských částí, případně magistrátu Existence směrnic Systém monitoringu a evaluace v oblasti množství, kvality či vývoje zeleně prakticky neexistuje, a to jak na úrovni územního plánu, tak ani v oblasti vydávání povolení k zásahům do zeleně ve správních řízeních. Podle zákona musí být územní plán i jeho změny pouze posouzen z hlediska vlivů na životní prostředí (SEA) v souladu s evropskou směrnicí. Žádná ze sledovaných městských částí nemá směrnice pro komplexní monitorování ani hodnocení stavu a vývoje zeleně. Městské části nemají žádnou povinnost předávat informace o stavu a vývoji zeleně na svém území magistrátu, takže centrální registr takových informací neexistuje. V Praze 3 a 4 je sledován a hodnocen stav veřejné zeleně prostřednictvím pasportu zeleně, který obsahuje informace o rozloze zeleně (v m 2 ), druzích stromů, které v jednotlivých územích rostou, a další informace, jako je počet laviček a hřišť. Rozhovory provedené s pracovníky úřadu městské části Praha 7 potvrdily, že jednotlivé odbory úřadu spolupracují během přípravy plánů a povolování staveb, neprovádějí ale následný monitoring ani evaluaci dopadů přijatých rozhodnutí a opatření. Odlišná je situace v případě zeleně spadající do správy magistrátu, který systém monitoringu a hodnocení zavedl a výstupy publikuje v ročenkách a na svých internetových stánkách. Tento systém však popisuje pouze část zeleně a vypadává z něj drtivá část menších zelených ploch Zapojení zainteresovaných osob do sledování a hodnocení Na monitoringu a evaluaci stavu zeleně se v měřítku Prahy podílí jen málo zainteresovaných osob, veřejnost téměř vůbec. Problém souvisí s obecně nízkou účastí veřejnosti v procesu rozhodování. Z rozhovorů vyplývá, že neochota lidí účastnit se je důsledkem dědictví dřívějšího komunistického režimu, kdy lidé nemohli ovlivnit činnost státní správy. Kromě toho se zdá, že občané se chtějí účastnit připomínkování pouze věcí, které je přímo ohrožují. 18

19 7. Komunikace 7.1. Komunikace mezi zainteresovanými stranami Účast veřejnosti v rozhodování přispívá k udržitelnosti projektů a koncepcí, umožňuje mobilizaci místních zdrojů a sladění rozporných zájmů zainteresovaných stran a dosažení vzájemné shody mezi nimi na tom, jak řešit prioritní otázky [1]. Komunikace by měla být využívána po celou dobu projektu k výměně zpráv a informací mezi zainteresovanými jednotlivci a skupinami. Pro efektivní rozhodovací proces je nezbytná. Pokud se dobře využívá, přináší úspěch projektu [2]. Komunikace s sebou nese určitý stupeň: transparentnosti, jelikož informace, priority, strategie a postupy jsou otevřené pro všechny zainteresované osoby ve městě; odpovědnosti, protože tím, že se partneři účastní rozhodovacího procesu, jsou si navzájem odpovědni za úkoly, ke kterým se zavázali; spravedlnosti, protože skupiny, které jsou obvykle vyloučeny z rozhodovacího procesu, mají příležitost vyslovit svoje obavy a bránit svoje zájmy; účinnosti, protože informace jsou sdíleny a rozhodnutí jsou přijímána společně, čímž se zabrání překrývání a dvojímu provádění téže práce. Akce se doplňují a vzájemně podporují [1]. poskytování informací o veřejné zeleni ze strany úřadů. Ačkoli existuje několik různých právních rámců, které předpokládají a vyžadují zapojení veřejnosti, pro místní občany je obtížné získat informace, které potřebují, což přímo vede k tomu, že jejich účast v rozhodovacím procesu je nízká. Není tudíž překvapující, že veřejnost dosud hraje téměř nevýznamnou roli také v procesu monitorování a hodnocení (viz kapitola 6.4). Respondentům dotazníkového šetření jsme položili otázku, zda se účastní rozhodovacích procesu týkajících se veřejné zeleně, a pokud ano, v jaké míře. 87 % respondentů uvedlo, že se neúčastní vůbec, zatímco pouze 11 % uvedlo, že se rozhodování účastní (viz příloha XI). Libuše Havlíčková ze sdružení Za evropský Jarov v Praze 3 řekla, že případ školní zahrady na Jarově dokládá, že komunikace mezi občanskými sdruženími a městem je nedostatečná, neboť sdružení není Pokud spolu mohou různé zainteresované strany navzájem komunikovat a dodávat tak procesu transparentnosti, odpovědnosti, spravedlnosti a účinnosti, celý rozhodovací proces se zlepšuje. Jak vyplývá z naší analýzy, komunikace mezi různými nevládními organizacemi a městem není nejlepší. V Praze 4 stojí např. Ateliér pro životní prostředí proti úřadu městské části. Pracovník odboru územního rozvoje Prahy 6, který nám poskytl rozhovor, vyjádřil názor, že pokud se do rozhodování zapojí nevládní organizace, jsou vždy proti každému projektu, takže je lepší, když se rozhodování neúčastní. To svědčí o tom, jaký je vztah mezi nevládními organizacemi a úřady a jaká mezi nimi probíhá komunikace. Jak uvádíme v kapitole 5.2, účast veřejnosti v rozhodování je nízká. Kromě dědictví minulého režimu a nedostatku motivace a zájmu ze strany občanů není dostatečná ani úroveň 19

20 nikdy informováno o plánech radnice. Zuzana Chrástová z Občanského sdružení Žižkov uvedla, že úřad toto sdružení často vůbec neinformuje zejména pokud úřednici sami vyhodnotí, že plánované změny a projednávané záměry nejsou důležité. Komunikace mezi vedením radnic a opozičními politickými stranami je rovněž na velmi nízké úrovni. Karolína Brabcová ze Strany zelených v Praze 3, uvedla, že úřady se často vymlouvají a neposkytují lidem informace. V důsledku toho je pak těžké účastnit se rozhodovacích procesů. Předsedkyně základní organizace Strany zelených na Praze 4 Zora Kasiková řekla, že komunikace s Občanskou demokratickou stranou (která má nejvíce křesel v zastupitelstvu) je špatná, a že ODS nekomunikuje o velké části svých plánů. Dalším tématem je vzájemná komunikace mezi různými nevládními organizacemi zabývajícími se problematikou zeleně. Podle Petra Kužvarta z Ateliéru pro životní prostředí jsou nevládní organizace členy platformy Spojená občanská sdružení Praha. Tuto platformu využívají například ke komunikaci a rozdělení úkolů souvisejících s případem Pankrác (Ateliér pro životní prostředí se zabýval právními otázkami, zatímco Arnika se zabývala otázkami public relations). Lze tudíž učinit závěr, že komunikace mezi nevládními organizacemi s cílem zlepšit obranu veřejné zeleně je na obzvláště vysoké úrovni. Podle našich zjištění nastávají v rozhodovacích procesech problémy s komunikací mezi různými zainteresovanými stranami. Jednotlivé osoby se navzájem považují za něco, co ohrožuje jejich cíle, což negativně poznamenává stupeň komunikace Komunikační prostředky Jak vyplývá z naší analýzy, různé zainteresované strany používají k tomu, aby se zapojily do rozhodovacích procesů, vůči jednotlivým cílovým skupinám různých komunikačních prostředků. Úřady městských částí používají ke kontaktování různých zainteresovaných stran podobné prostředky. Nejpoužívanější jsou místní informační kanceláře, internetové stránky, obecní noviny, televize, vývěsky na ulicích a v parcích, deníky a setkání s veřejností. Úřad městské části Praha 4 provozuje rovněž zelenou telefonní linku, která slouží občanům k získávání informací o životním prostředí a k podávání podnětů městské části. Z analýzy 250 vyplněných dotazníků shromážděných v pěti pražských městských částech vyplývá, že 87 % lidí se neúčastní rozhodovacích procesů, zatímco pouze okrajová část 11 % lidí se procesu účastní (viz příloha 11). Pokud jde o ochotu občanů účastnit se rozhodování, z analýzy dále vyplynulo zjištění, že 41 % respondentů se účastnit chce, zatímco 53 % o to nemá zájem (viz příloha XII). Z nepoměru mezi vysokým procentem lidí, kteří by se rádi podíleli na rozhodování, a nízkého počtu lidí, kteří se skutečně účastní, je možné usoudit, že občané nedostávají potřebné informace týkající se rozhodovacích procesů. Tuto domněnku podporují i informace, které jsme získali při rozhovorech s členy nevládních organizací a s odborníky. Nevládní organizace využívají pro komunikaci s veřejností takové prostředky jako je osobní informování (dobrovolníci), letáky, brožurky, internetové stránky, tiskové zprávy, časopisy, noviny a další aktivity (festivaly, výstavy, diskuse na školách). Informují tak širokou veřejnost o své činnosti i konkrétních problémech, zvyšují povědomí občanů a získávají jejich podporu. Nicméně z dotazníku vyplývá, že 62 % respondentů nezná nevládní organizace a činnosti, které provádějí, zatímco pouze 37 % respondentů o nevládních organizacích ví (viz příloha XIV). To znamená, že povědomí o nevládních organizacích a jejich činnosti je poměrně nízké a že rozsah programů pro komunikaci s veřejností by bylo vhodné zvýšit. Lidé získávají většinou informace související s rozhodovacími procesy z hromadných sdělovacích prostředků: 54 % z novin, 36,8 % z internetu a 23,2 % z televize (viz příloha 15). Pokud jde o to, jak lidé získávají informace o nevládních organizacích a jejich činnosti, z šetření vyplynulo, že 17,6 % lidí získává tyto informace z televize, 14,8 % z novin, 13,2 % z internetu a 3,2 % přímo prostřednictvím aktivit nevládních organizací (viz příloha 16). Pokud jde o rozdíly ve využívání informačních zdrojů v závislosti na vzdělání respondentů, z vysokoškolsky vzdělaných lidí získává 41,5 % lidí informace z novin, v případě lidí se základním vzděláním je to 20 % a v případě lidí se středoškolským vzděláním 17 % (viz příloha 17). Na druhou stranu většina respondentů se středoškolským vzděláním získává informace z internetu, zatímco lidé se základním vzděláním získávají informace hlavně z televize. Různé zainteresované strany využívají rozdílné komunikační prostředky. Nicméně většina občanů získává informace z hromadných sdělovacích prostředků (z novin, televize a internetu). K lidem se středoškolským a vysokoškolským vzděláním se informace dostávají nejlépe pomocí novin a internetu, zatímco k lidem se základním vzděláním nejlépe prostřednictvím televize. 20