Ekologické zemědělství

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra práva životního prostředí a pozemkového práva Diplomová práce Ekologické zemědělství Petr Náhlovský 2008/2009 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Ekologické zemědělství zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. 1

2 Rád bych poděkoval doc. JUDr. Ing. Milanu Pekárkovi, CSc. za odborné vedení práce, velký dík patří také panu Rolfu Feragenovi z města Røros za trpělivé třítýdenní snášení mých neustálých dotazů, děkuji panu Premu Datovi z Krišnova dvora za jeho čas a ochotu a také panu Rudolfu Kropáčkovi staršímu i mladšímu za ochotné provedení rodinným statkem a také za skvělé biomléko. Velký dík patří Dr. Tore Henriksenovi z Právnické fakulty Univerzity v Tromsø za pomoc při shánění informací o stavu norského ekologického zemědělství. Největší dík však patří mé rodině a přítelkyni Aleně, kteří vždy byli mojí velkou oporou a pomocí ve studiu. 2

3 1.Úvod Role ekologického zemědělství v zemědělské produkci Role ekologického zemědělství ve světě regionální specifika vs. globální trh Role ekologického zemědělství v Evropě Role ekologického zemědělství v České republice Ekologické zemědělství definice, typy, technologie Ekologické zemědělství definice pojmu Definice profesních organizací Definice vědecká Definice zákonná Typy ekologického zemědělství Organické zemědělství Biologické zemědělství (L Agriculture biologique) Organickobiologické zemědělství Biodynamické zemědělství Alternativní směry Makrobiotické zemědělství Veganické zemědělství Zemědělství mazdaznan Technologické postupy v ekologickém zemědělství krátký přehled Právní rámec ekologického zemědělství prameny a právní úprava v nich obsažená Aktuální normy přímo upravující ekologickou produkci Právní úprava ekologického zemědělství v normách komunitárního práva Ekologické zemědělství v primárních normách komunitárního práva Ekologické zemědělství v sekundárních normách komunitárního práva Nařízení Rady (ES) 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů a o zrušení nařízení (EHS) 2092/ Nařízení Komise(ES) 889/2008 kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady(ES) 843/2007 o ekologické produkci a označování ekologických výrobků, pokud jde o ekologickou produkci, označování a kontrolu Nařízení Komise (ES) 1235/2008, týkající se dovozu produktů ekologického zemědělství ze třetích zemí Právní úprava ekologického zemědělství v právním řádu České republiky Ekologické zemědělství a normy ústavního pořádku Zákon č.242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích Ekologické zemědělství a podzákonné normy Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 16/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ekologickém zemědělství Nařízení vlády č. 79/2007 Sb., o podmínkách provádění agroenvironmentálních opatření Komparace českých a norských právních podmínek pro ekologickou produkci Právní úprava norského ekologického zemědělství Konkrétní subjekty ekologického zemědělství

4 6.1. Norský bioproducent mléka Český bioproducent mléka Český bioproducent obilovin a mléčných výrobků právnická osoba Závěr Resumé Literatura Přílohy

5 1.Úvod Mezi klíčová odvětví, důležitá pro uskutečňování trvale udržitelného rozvoje, patří i zemědělství. V nedávné minulosti bylo zemědělství státem řízené a centralizovaně plánované, jeho produkce byla zaměřena na splnění plánu a soběstačnost ve výživě obyvatel. Byly zpřetrhány po staletí budované vazby k půdě, nikdo necítil zodpovědnost za to, jakým způsobem půdu obhospodařuje a jak se k ní chová. Používání přírodě nešetrných technologií bylo ospravedlňováno zvyšováním výnosu a potřebou soběstačnosti. Tento pohled na zemědělství ještě stále přetrvává, dnes je však hnacím motorem zisk. Konvenční zemědělství nadále využívá obdobných technologií a uplatňuje nejméně nákladné postupy při nejvyšším výnosu. Ochrana půdy, šetrnost k životnímu prostředí, to jsou položky, které jakoukoliv produkci, a nejen zemědělskou, zdražují. Konvenční zemědělství tedy dodržuje jen takové zásady ochrany půdy a životního prostředí, které přikazuje zákon tedy minimální. V dnešní době se však ve světě rozvíjí odvětví, které podmiňuje zemědělskou produkci zásadami trvale udržitelného rozvoje a také přirozených technologií, na základě přírodních procesů a tradičních zpracování. Toto zemědělství je nazýváno ekologickým, protože využívá vztahy mezi ekosystémy, mezi druhy rostlin a živočichů a další jevy, kterými se právě věda s názvem ekologie zabývá. Ekologické zemědělství je tedy zemědělství, které v prvé řadě tyto vztahy respektuje a podporuje jejich uplatnění v agroekosystému. 1 Je logické, že osoby podnikající v zemědělství mají za cíl zisk, tak také definuje osobu podnikatele obchodní zákoník. 2 Pokud by ekologické zemědělství nebylo podporováno legislativně a bylo pouze zatíženo vyššími nároky na produkci, jistě by tvořilo zlomek zemědělské produkce a těžko by se tomuto odvětví kdokoliv věnoval z jiných důvodů, než z osobního zájmu. Ekologická produkce se totiž do podnikatelské aktivity zemědělské výroby dostává hlavně díky zájmu spotřebitele, který je v dnešní době veden dvěma motivacemi. Jeden důvod, proč zájem o produkty ekologického zemědělství stoupá, je zvýšený zájem o produkty a technologie v souladu s trvale udržitelným rozvojem. V souvislosti s větší osvětou a poměrně diskutovaným společenským tématem ochrany životního prosředí existuje 1 Hlubučková, J. Pojem ekologické zemědělství (citováno ). Dostupný z: zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník ve znění pozdějších předpisů 5

6 významná skupina spotřebitelů, kteří rádi připlatí za výrobky, které podle nich mají šanci změnit neutěšenou vizi budoucnosti na zničené planetě. Mnohem početnější skupina spotřebitelů však ráda připlatí za produkt ekologického zemědělství pro jeho větší kvalitu. Protože konvenční zemědělství preferuje zisk před kvalitou, ošetřuje svoji produkci chemicky proti škůdcům a plevelu, umělými hnojivy a dalšími opatřeními, hledá spotřebitel produkt, který svou kvalitou převyšuje produkt konvenčního zemědělství. Navíc spotřebitel přirozeným technologiím věří. Hlavně zájem spotřebitelů a kupní síla jsou hlavním hnacím motorem pro rozvoj ekologického zemědělství. Protože podnikatelé zaregistrovali zvýšený zájem o ekoprodukty, začali zmíněnou ekoprodukci dodávat na trh. V tu chvíli nastala klíčová role legislativy. Bylo potřeba zajistit určité standardy kvality, nastavit přísné požadavky pro označování výrobků jako ekologických. Legislativa je zaměřena zejména na ochranu spotřebitele, kontroluje každý výrobní krok a dodržování přísných požadavků jak na přírodní výrobu, tak na pozdější zpracování primárního produktu, skladování, převoz a další. Obrazně řečeno, legislativa stanovuje standardy pro certifikovanou ekologickou produkci od vidlí až po vidličku. V dnešní době je ekoprodukce zpracovávána evropskou legislativou a dále vnitrostátními zákonnými i podzákonnými normami. Cílem je, aby výrobky ekologického zemědělství splňovaly poměrně jednotně harmonizovanou normu kvality a tudíž nebyli výrobci ani spotřebitelé znevýhodněni rozdílnou legislativou v jednotlivých členských zemích. Cílem harmonizace je tedy chránit jednotný evropský trh. Zvyšující se zájem o ekoprodukci je dobrou zprávou. Znamená kupní sílu spotřebitelů a jejich vůli připlatit si za kvalitu, dále znamená rozvoj šetrného a životnímu prostředí přátelského odvětví zemědělské produkce, která by měla zlepšit nejen celkový stav, ale i vzhled krajiny. Protože jedním z ekologických požadavků a také požadavků trvale udržitelného rozvoje je spotřeba produktu nedaleko místa výroby (transport přes půl světa je neekologický), je zájem o ekologické produkty dobrou zprávou nejen pro českou, ale i evropskou produkci. Ta dlouhodobě trpí pod konkurenčním tlakem levné avšak výrazně neekologické zemědělské produkce ze zemí mimo Unii, zvláště z Číny. Cílem této práce je učinit stručný náhled na ekologické zemědělství, jeho roli v ekonomice světa, Evropské unie a České republiky. Dále se věnovat zvláště 6

7 legislativě, vztahující se na problematiku ekologického zemědělství, a to jak českou, tak komunitární a podmínkám, které legislativa stanovuje pro ekologickou produkci v České republice. Na základě porovnání legislativních podmínek a skutečné reality trhu s biozemědělskými produkty se v této práci pokusíme zhodnotit, zda legislativa působí jako vhodný a flexibilní nástroj regulace, sloužící k rozvoji odvětví a transparentnosti trhu pro spotřebitele, či zda působí spíše jako negativní a antiliberální element, který administrativně zatěžuje producenty a trh ke škodě spotřebitelů i dodavatelů neúměrně brzdí. Práce je rozdělena na teoretickou část, která se věnuje také makroekonomickým tématům, spojeným s organickým zemědělstvím ve světě, v Evropě a v České republice, po ní následuje legislativní část, která se zabývá právní úpravou ekologického zemědělství a zákonem stanovených institutů s ekologickým zemědělstvím souvisejících. Poslední praktická část provádí ekonomickou i legislativní komparaci ekologického zemědělství v České republice a v Norském království a dále obsahuje rozbor dvou konkrétních českých a jednoho norského podnikatele v oboru bioprodukce z hlediska technologického, ekonomického i legislativního. Cílem komparace je porovnat přístup České republiky a Norského království k ekologické produkci. Norsko je ke komparaci vybráno hned z několika důvodů. Prvním důvodem je vysoká úroveň ekologické produkce a oblíbenost bioproduktů místním spotřebitelem, která umožňuje Norsku být jednou z vůdčích zemí v přerodu zemědělství na k přírodě šetrné. Druhým důvodem je postavení Norska mimo Evropské společenství. Výběr země, která by měla rozvoj ekologického zemědělství na vysoké úrovni a přesto stála mimo Evropské společenství, je velmi limitovaný a omezuje se v podstatě pouze na Norsko a Švýcarsko. Třetím důvodem je můj téměř roční pobyt v této zemi, při kterém jsem se o praktické i legislativní otázky ekologického zemědělství zajímal. Komparace byla provedena s očekáváním, že legislativní úprava i přístup k bioprodukci je odlišný od komunitární úpravy a přístupu, který známe z Česka. Praktická část bude ukončena závěrem, ve kterém bude zhodnoceno, zda toto očekávání bylo potvrzeno, či nikoliv. 7

8 TEORETICKÁ ČÁST 2. Role ekologického zemědělství v zemědělské produkci V této části se pokusíme shrnout roli ekologického zemědělství pro svět, Evropu a Českou republiku. V současnosti se jedná o minoritní formu zemědělské produkce, dynamický růst bioprodukce zejména v Evropě, s Českou republikou jako jedním z předních propagátorů tohoto trendu, však dává tušit stále významnější postavení ekologického zemědělství a ekologické produkce obecně jak v konkurenčním prostředí, tak pro spotřebitele Role ekologického zemědělství ve světě regionální specifika vs. globální trh Ekologické zemědělství je fenoménem, který vznikl a je ovlivňován na základě mnoha společenských faktorů. Jako součást výrobního procesu produkce potravin a jiných komodit je zejména ovlivňováno trhem. Právě poptávka po ekologických produktech pomáhala nastartovat k přírodě šetrnou zemědělskou výrobu, pomohla ekologickým produktům konkurenčně obstát před levnějším, avšak konvenčně vyprodukovaným zbožím a v neposlední řadě tím způsobila nutnost tento fenomén právně upravit. Správně stanovit podíl ekologického zemědělství na celkové světové produkci je velice obtížným úkolem. Jakkoliv se může organické zemědělství v Evropě zdát být moderním trendem, který nahrazuje zemědělství konvenční a je dalším stupněm vývoje zemědělské produkce, není tomu tak. Je třeba si uvědomit, že konvenční zemědělství, používající umělá hnojiva, genetické modifikace a další vymoženosti vědeckého výzkumu, je praktikováno zhruba od konce průmyslové revoluce, navíc pouze v rozvinutých zemích se stabilizovanou a rozvinutou produkcí. 3 Do té doby bylo zemědělství i v západních státech v podstatě organické, využívající klasické metody hnojení, šlechtění druhů a dalších zemědělských 3 Petr, J., Dlouhý, J. a kol Ekologické zemědělství. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1992 str. 7 8

9 postupů, dnes známých spíše z organického zemědělství. Představa, že ekologické zemědělství je pouze doménou západní Evropy, USA a států Commonwealthu, tedy ekonomicky nejúspěšnějších států světa, je tedy mylná. Při studiu statistických údajů o světové bioprodukci zjišťujeme, že velkými bioproducenty jsou i státy rozvojové, například z regionu Latinské Ameriky. Jedním ze států s nějvětší výměrou půdy využívané k ekologické produkci je například i Čína, která je přitom tradičně kritizována pro odmítavý přístup k ochraně životního prostředí. 4 Tuto situaci způsobuje fakt, že mnohé regiony se ve vývoji zemědělské produkce nedostaly na úroveň konvenčního zemědělství (výraz konvenční je v tomto kontextu zavádějící, protože je aplikovatelný pouze z pohledu státu, kde vedle sebe působí konvenční a organické zemědělství, používejme ho tedy spíše jako odborný termín). Producenti v těchto regionech nejsou natolik ekonomicky silní, aby mohli přejít na konvenční zemědělskou výrobu a zůstávají u tradičních technologií a postupů, které lze nazvat organickými. Pokud se tedy zamyslíme nad pohnutkami, které jednotlivé producenty vedou k organické produkci, zjistíme, že ač všechny ovlivňuje trh, mohou se pohnutky výrazně lišit region od regionu. Zatímco produkce evropského biozemědělce je dražší než produkce jeho kolegy, využívajícího konvenční postup, v případě čínského malozemědělce z vnitrozemské zemědělské oblasti to může být zcela opačně. Evropský biozemědělec nabízí své produkty jako alternativu ke konvenčním produktům a zaciluje svou výrobu na environmentálně uvědomělého spotřebitele, který je ochoten si připlatit za jednak k přírodě šetrný a dále také výrazně kvalitnější produkt, než ten vyprodukovaný konvenčním zemědělcem. V případě čínského malozemědělce organičnost jeho produkce znamená, že je kvantitativně schopen dodávat pouze na lokální trh a není schopen konkurovat velkým producentům, využívajícím vesměs konvenční metody, kteří zásobují rozvinuté a bohaté přímořské aglomerace. Dokud fungovaly jednotlivé trhy odděleně, řídily se tržní vztahy regionálními specifiky. V dnešní době jsme však stále častěji svědky prolínání trhů a konfliktů specifik v souvislosti s vytvářením globálního trhu. Z důvodů nedostatečné legislativy je tedy možné obchodovat s bioprodukcí takovým způsobem, aby podnikatel nakupoval produkty v oblasti třetího světa za velmi nízkou cenu od 4 International Federation of Organic Agricultural Movements, The World of Organic Agriculture, Statistics and Emerging Trends 2006 str. 24 9

10 producenta, který za tuto cenu nabízí produkt právě z toho důvodu, že ho vyrábí pouze organicky. Kupující poté organicky vypěstovanou komoditu prodává v rozvinutém regionu, kde je spotřebitel ochoten zaplatit mnohonásobně vyšší cenu, právě pro organičnost produktu. Typicky se to týká hlavně zemědělských produktů tradičně dovážených, jako je čaj, káva či kakao. 5 Protože však existují spotřebitelé, kteří požadují nejen ekologickou šetrnost, ale i sociální spravedlivost a férovost výrobku, vznikl systém Fair Trade, který na základě labelování výrobků, kterému se budeme věnovat níže, dokáže pro spotřebitele odlišit výrobek, který byl nejen organicky vypěstován, ale i odkoupen a dovezen s důrazem na ekonomický a sociální rozvoj regionu původu. Fair Trade (česky Spravedlivý obchod) je způsob obchodu s drobnými pěstiteli z rozvojových zemí. Fair Trade podporuje férovější přístup k mezinárodnímu obchodu a klade důraz na jeho sociální a ekologické rozměry. V současnosti je do něj zapojeno téměř 1,5 milionu pěstitelů, zemědělských pracovníků a řemeslníků v 58 zemích Afriky, Asie a Latinské Ameriky. Cílem Fair Trade je dát šanci lidem v rozvojových zemích vymanit se vlastními silami z chudoby a žít důstojný život. 6 Tento systém ochrany bioproducenta z ekonomicky slabého regionu vychází pouze z aktivit neziskové soukromé sféry (NGO), není nijak mezinárodně právně garantován a je čistě na spotřebiteli, zda má zájem takto označené výrobky podporovat. V současnosti existuje ekonomický propletenec dodavatelských firem celé Evropy, které dodávají na jednotlivé trhy členských států výrobky označené logem Fair Trade. Na našem trhu má prakticky monopolní postavení společnost Fair Trade Centrum s.r.o., která je napojena na obdobnou rakouskou společnost a mezi její dodavatele patří velkoodběratelé fairtradeových komodit domicilovaní v západní Evropě. 7 Je možné, že až se tento přístup dostane více do spotřebitelského povědomí a stane se standardem požadovat toto označení na výrobcích, zareagují i mezinárodní instituce či profesní sdružení, případně dojde ke vzniku mezinárodních smluv, tuto problematiku závazně upravujících. 5 Evropská komise. Bipotraviny z dovozu. (citováno ). Dostupné z: ec.europa.eu/agriculture/organic/organic-farming/what-organic/imported-food_cs 6 Společnost pro Fair Trade (Citováno ). Dostupné z: 7 Na pomoc třetímu světu: Fair Trade Centrum. Ekologie a společnost, 1/2009, str

11 2.2. Role ekologického zemědělství v Evropě Environmentální ochrana a udržitelný rozvoj patří k hlavním prioritám Evropské integrace. Jedním z důležitých témat, jimž se orgány Evropského společenství a jiné profesní či zájmové instituce věnují, je ekologické zemědělství. V roce 2004 vypracovala Komise ES Evropský akční plán pro organické potraviny a zemědělství, přijatý usnesením vlády ČR č. 236/2004. Jedná se o dokument, který má za cíl posílit společný postup pro rozvoj organického zemědělství a harmonizovat legislativu za účelem ochrany společného trhu s produkty ekologického zemědělství. Tento dokument přinesl změnu v několika oblastech. Zejména se soustřeďuje na rozvoj informovanosti o trhu s organickými potravinami, zefektivnění veřejné podpory organického zemědělství a dále na zlepšování a posilování norem Společenství pro organické zemědělství a na zlepšení a posílení norem a kontrolních požadavků na finanční a legislativní podporu organického zemědělství v rámci prvního pilíře zemědělské politiky ES, zejména formou přímých plateb a opatření na podporu cen. Cílem tohoto plánu je mimo jiné zlepšit povědomí o ekologickém zemědělství, podnítit veřejnou podporu prostřednictvím rozvoje venkova, zlepšit normy produkce a posílit výzkum. Plán reaguje na prudký nárůst počtu ekologicky hospodařících farmářů a vysokou poptávku spotřebitelů v posledních několika letech. 8 Komise stanovila v tomto dokumentu také 21 kroků, které je podle ní důležité vykonat, aby byly naplněny cíle, stanovené v úvodu dokumentu. 9 Je nesporné, že Evropská unie je jedním z vůdčích elementů v rozvoji a vývoji ekologického zemědělství ve světě. V roce 2006 měla Evropa nejvyšší poměr organicky obhospodařované půdy ke konvenčně obhospodařované ve světě. 3,4 % zemědělské půdy byly obhospodařovány organicky, což představovalo 21,8 % světové organicky obhospodařované půdy, a na trhu působilo 140,000 bioproducentů. 10 Na základě Akčního plánu dochází k rozvoji ekologického zemědělství a trhu s bio produkty. V roce 2007 byla téměř 4 % zemědělské půdy v Evropské unii obhospodařovávána organicky. Na trhu s biovýrobky působilo téměř 8 Evropská komise. Evropský akční plán (citováno ). Dostupné z: 9 Sdělení Komise Radě a Evropskému Parlamentu: Evropský akční plán pro organické potraviny a zemědělství z (citováno ). Dostupné z eur-lex.europa.eu 10 International Federation of Organic Agricultural Movements, The World of Organic Agriculture, Statistics and Emerging Trends 2006 str

12 190,000 producentů. 11 Z dalších statistických údajů vyplývá, že velkou část organicky obhospodařované zemědělské půdy tvoří pastviny, v roce 2005 to bylo přes 70 % organicky obhospodařované půdy. To umožňuje růst počtu biocertifikovaných (organicky chovaných) zvířat. V roce 2003 bylo 2,5 % zvířat chováno s biocertifikací, v roce 2007 se počet biocertifikovaných zvířat v chovech blížil 5 % z celkového počtu. 12 Od prvního ledna 2009 je předsednickou zemí Evropské unie Česká republika. Mezi priority, které si česká vláda stanovila pro své předsednické období, patří i několik priorit v oblasti ochrany životního prostředí a podpory udržitelného rozvoje. Mezi priority, stanovené Ministerstvem životního prostředí, patří i podpora udržitelné spotřeby a výroby. V době svého předsedniství se Česká republika zaměří v souladu s Evropským akčním plánem pro organické potraviny a zemědělství na rozvoj trhu a produkce, zejména podporou systému ekologického označování výrobků, podporou informovanosti spotřebitelů označováním organizací uplatňujících environmentální přístupy a dalšímy aktivitami. Mimo jiné české předsednictví vynaloží maximální úsilí, aby na 17. zasedání Komise OSN pro udržitelný rozvoj v květnu 2009 v New Yorku byla přijata účinná politická rozhodnutí k integrovanému prosazování udržitelného rozvoje v takových důležitých oblastech, jako jsou zemědělství, rozvoj venkova, ochrana půdy Role ekologického zemědělství v České republice Z deseti členských zemí Evropské unie, které se připojily k evropské integraci v roce 2004, je Česká republika vůdčím státem v rozvoji organického zemědělství a zvyšování bioprodukce. I když většina zemědělských prognóz před vstupem České republiky do EU předpokládala propad v souvislosti se špatně vyjednanými 11 Organic (including in-conversion) Agricultural Land and Farms in the European Union (EU 27) (citováno ). Dsotupné z: 12 Eurostat: Different Organic Farming Patterns in EU (citováno ). Dostupné z: epp.eurostat.ec.europa.eu 13 Enviromentální priority českého předsednictví. Zpravodaj Ministerstva životního prostředí, únor 2009 str. 2 12

13 podmínkami v rámci Kodaňského summitu v roce 2002, ekologické zemědělství je na u nás na vzestupu. Zatímco konvenční zemědělci se s problémy a nedostatečnou konkurenceschopností potýkají, mají čeští bioproducenti spotřebitelskou základnu a potřebný odbyt. Příčinou je správná tržní strategie. V roce 2002 napsal v rámci své kritiky výsledků kodaňského summitu tehdejší předseda rozpočtového výboru Parlamentu ČR a stínový ministr financí Vlastimil Tlustý toto: Co tedy doporučit českým zemědělcům za reakce na tento vývoj událostí? Český zemědělec nebude výrobcem potravin a surovin pro EU, tato alternativa je v současné době málo pravděpodobná. Avšak může být dodavatelem specialit a pochoutek. Uvedu jeden případ, který je zábavný: všechny přebytky mléka v Irsku jsou z trhu odstraňovány v Bailey s. Druhé doporučení je pokusit se o program, kampaň, ve které by čeští spotřebitelé byli vedeni k preferenci české potraviny a českých produktů. 14 Producenti, kteří byli schopni se připojit do kampaní BIO či klasa dnes pro svou produkci nacházejí odbyt, výroba specialit, jakými ekologická produkce na trhu bezesporu je, se stala trendem a jejich výroba roste. Stav konvenčního zemědělství však zdaleka tak optimisticky nevypadá. Financování ekologického zemědělství probíhá od počátku devadesátých let, kdy u nás začalo ekologické zemědělství vznikat. Od roku byli ekologičtí zemědělci financováni na základě výměry organicky obhospodařované půdy. V důsledku toho došlo k nárůstu ploch na ha, což v té době představovalo 0,4 % zemědělského půdního fondu. V letech 1993 na základě rozhodnutí Ministerstva zemědělství došlo k ukončení dotací, což mělo za následek stagnaci v růstu organicky obhospodařovaných ploch, avšak mělo pozitivní vliv na kvalitativní rozvoj ekologického zemědělství. V roce 1998 se dotace na plochu obnovily a došlo k dynamickému rozvoji, který způsobil, že v roce 2005 již tvořila organicky obhospodařovaná půda 6% celkové výměry zemědělských ploch. Od přijetí Evropského akčního plánu pro organické potraviny a zemědělství usnesením vlády v roce 2004 došlo ke změně financování podniků působících v ekologickém zemědělství. Financování se uskutečňuje v rámci finančních programů pro rozvoj venkova. V letech byli ekologičtí zemědělci financováni v rámci programu Horizontální plán pro rozvoj venkova, od roku 2007 se jedná o Program 14 Tlustý, V. Úskalí společné zemědělské politiky. in Sborník textů Budoucnost českého zemědělství, č. 22/2003, CEP Praha, 2003, str

14 rozvoje venkova V současnosti je financování zaměřeno na platby ekologickým zemědělcům za půdu, převedenou do systému ekologického zemědělství. Akční plán ČR pro rozvoj ekologického zemědělství do roku 2010 však řeší financování dalších doprovodných témat, jako je propagace bioproduktů, financování vývoje přírodě šetrné zemědělské produkce, vzdělávání odborníků a pracovníků v oboru bioprodukce, vztah ekologického zemědělství a animal welfare (tzv. pohody zvířat ) a dalších témat. 16 Akční plán ČR pro rozvoj ekologického zemědělství do roku 2010 byl schválen vládou v roce 2004 a reagoval na neutěšený stav ekologického zemědělství v České republice. Apeloval na zvetšování výměr ekologicky obhospodařované zemědělské půdy a zejména byl zaměřen na podporu trhu s místními ekologickými výrobky. Z několika údajů vyplývá, že cíle Akčního plánu se alespoň částečně podařilo splnit. V dokumentu je uvedeno, že v roce 2004 tvořila celková zemědělská půda v ekologickém režimu 6 % zemědělských půd. Z výsledků k vyplývá 17, že v současnosti se výměra ekologicky obhospodařovaných půd blíží 8 %, ekologicky obhospodařované orné půdy tvoří dokonce 10 % orných půd na území ČR. Počet ekologicky hospodařících podniků byl k , což představuje meziroční růst 33 %. Výrazně stoupl i počet dalších zpracovatelů a bioproducentů sekundárního sektoru zemědělské výroby, v současné době je jich přes 400. Tento slibný vývoj je dle odborníků důsledkem dvou faktorů. Za prvé přispívá k rozvoji bioprodukce zejména zvýšení a stabilizace státní podpory v rámci Programu rozvoje venkova, která je vyplácena každoročně v závislosti na rozloze ekologicky obhospodařovaných ploch. Druhým faktorem je velký nárůst spotřebitelského zájmu o domácí biovýrobky, který souvisí s podporou informovanosti spotřebitelů, a v neposlední řadě i se stoupající kupní silou spotřebitelů v České republice. Obrovský rozvoj zažilo zvláště odvětví ekologického vinařství a zpracování vinné révy, který zaznamenal meziroční růst o 250%. Tento růst však pravděpodobně nebude mít trvalý charakter a je dáván spíše do souvislosti s evropskou politikou vinařství, která stanovila status quo pro tvorbu nových vinic, čímž podpořila 15 Situační zpráva ke strategii udržitelného rozvoje ČR. Ministerstvo životního prostředí, 2007 str Akční plán ČR pro rozvoj ekologického zemědělství do roku Ministerstvo zemědělství 17 Výsledky a závěry převzaty z článku Současný stav ekologického zemědělství. Ekologie a společnost, 1/2009, str.3 14

15 obrovský nárůst vinařských pozemků do doby, než zmíněná evropská legislativa nabyla účinnosti. Lze očekávat, že tento vzestup bude v následujících letech pokračovat s tím, jak roste poptávka po tržních plodinách v biokvalitě a zejména pak se zvýšenou potřebou pěstování krmiv a osiv ekologického původu. 18 Hlavním odvětvím ekologické produkce v České republice však nadále zůstává hospodaření na travních porostech v horských a podhorských oblastech (např v Jeseníkách se jedná o 25 % veškeré zemědělské činnosti 19 ) se zaměřením na údržbu krajiny a chov masného skotu. Tento typ zemědělství nadále tvoří 82 % veškeré zemědělsky obhospodařované půdy a je snaha o podporu jiných typů zemědělské produkce v rámci rovnováhy. I přes některé dílčí nedostatky se daří Akční plán plnit natolik, že Česká republika má v odvětví ekologického zemědělství jedny z nejlepších výsledků v Evropské unii a jednoznačně nejlepší výsledky ze zemí mimo evropskou patnáctku. 18 Současný stav ekologického zemědělství. Ekologie a společnost, 1/2009, str Akční plán ČR pro rozvoj ekologického zemědělství do roku Ministerstvo zemědělství str. 7 15

16 3. Ekologické zemědělství definice, typy, technologie V následující částí provedeme stručný náhled na definici ekologického zemědělství, pokusíme se vymezit tento pojem z několika pohledů, dále stručně pojednáme o jednotlivých směrech a jednotlivých technologiích, které toto zemědělské výrobní odvětví specifikují. Zákonná úprava specifikuje pouze minimální technologické standardy, které jsou nutné pro certifkovanou bioprodukci. Nastavuje určitou laťku bioprodukce, mnohé biozemědělské směry však v přírodě šetrném přístupu daleko překračují požadovaný standard. Přežití těchto specifických producentů tedy závisí výhradně na zájmu spotřebitele, pokud by neexistoval spotřebitel se speciálním požadavkem na specifickou bioprodukci (např. makrobiotik), težko by tito specializovaní producenti mohli konkurovat jiným zemědělcům, kteří splňují pouze minimální zákonem požadovanou úroveň nutnou pro certifikaci. Přestože se zákon jednotlivým typům ekologické produkce nevěnuje, pro úplnost zde uvádíme krátký výčet hlavních technologických směrů i alternativních přístupů, které jsou na trhu stále populárnější Ekologické zemědělství definice pojmu Ekologické zemědělství je takový způsob zemědělství, který je založen na šetrném přístupu k přírodě, krajině a půdě. Je náročnější na čas a pracovní sílu, a dále je rizikovější a náchylnější na škodu přírodními vlivy (z důvodů nepoužívání GMO produktů, pesticidů, herbicidů a dalších umělých látek, běžně používaných v konvenční produkci). Je založeno na respektování přírodních systémů a cyklů, na ohleduplném a etickém zacházení se zvířaty (tzv. animal welfare) a na zákazu používání jakýchkoliv syntetických hnojiv. Ekologické zemědělství používá výhradně hnojiv organických, tj. vzniklých přirozeně, jako je chlévská mrva, či rašelina. Cílem tohoto způsobu hospodaření je snížení nebezpečných látek v potravinách na minimum. Abychom stanovili a definovali pojem ekologické zemědělství, je potřeba seznámit se s oficiálními či vědeckými definicemi tohoto pojmu. 16

17 Definice profesních organizací IFOAM (International Federation of Organic Agricultural Movements) je mezinárodní organizací, zastřešující světová profesní sdružení ekologických zemědělců. Valné shromáždění IFOAM na svém zasedání ve městě Vignola v Itálii v červnu roku 2008 schválilo tuto verzi definice ekologického zemědělství: Organické zemědělství je výrobní systém, který udržuje zdravý stav půd, ekosystémů a lidí. Vychází z přírodních procesů, biodiverzity a přirozených cyklů, adaptovaných na místní podmínky, spíše než z užívání vstupů s opačným efektem. Organické zemědělství kombinuje tradice, vylepšování a vědecké poznatky aby prospělo sdílenému životnímu prostředí a prosadilo dobré vztahy a dobrou kvalitu života všech zúčastněných. 20 (pozn.: přeloženo autorem, česká verze je neoficiální) Jedná se o jednu z nejobecnějších definic, jejímž účelem je definovat základy organického zemědělství na celosvětové úrovni, především v oblastech, kde neexistuje nějaké zákonné vymezení tohoto pojmu a odvětví. Ve vyspělých státech světa, kde je ekologické zemědělství rozvíjeno jako alternativa k majoritní konvenční produkci se většinou setkáme s vysokou úrovní právní úpravy odvětví, sloužící zejména k nastavení minimálního standardu bioprodukce a tím k ochraně spotřebitele. Ekologické zemědělství je přesně definovaný způsob zemědělství, upravený zákonem a podzákonnými normami za účelem zajišťění standardu kvality pro spotřebitele a zajištění úrovně šetrnosti výroby ke krajině. Je založeno na pěstování a produkci potravin optimálního množství a odpovídající kvality za využití praktik trvale udržitelného rozvoje. Cílem je zamezení používání agrochemie a jejích dopadů na životní prostředí a škod na krajině. 21 Svaz ekologických zemědělců ČR uvádí další definici, která spíše poukazuje na používání (či nepoužívání) technologií a zemědělských postupů: Ekologické zemědělství je hospodaření s kladným vztahem ke zvířatům, půdě, rostlinám a přírodě bez používání umělých hnojiv, chemických přípravků, postřiků, hormonů a umělých látek. Jedná se o velmi pokrokový způsob hospodaření, které staví na tisíciletých zkušenostech našich předků a bere ohled na přirozené koloběhy a 20 IFOAM. Definition of Organic Agriculture (citováno ). Dostupné z: 21 Jihomoravské inovační centrum. Ekologické zemědělství a potraviny (citováno ). Dostupné z: 17

18 závislosti. Tak umožňuje produkovat vysoce hodnotné a kvalitní potraviny. Rozvíjí se již několik desetiletí a od r je součástí zemědělské politiky EU Definice vědecká S obdobnou definicí ekologického zemědělství se setkáme i v odborných publikacích, ať již zaměřených na ekonomické aspekty ekologické produkce, či na technologickou stránku biovýroby. Zemědělští vědci například definují ekologické zemědělství takto: Ekologické zemědělství lze definovat jako vyvážený agroekosystém trvalého charakteru, který se zakládá nejvyšší možnou měrou na lokálních a obnovitelných zdrojích. Ekologické zemědělství vychází z holistického pojetí ekologických, ekonomických a sociálních aspektů zemědělské produkce, a to jak z lokální, tak i globální perspektivy. V ekologickém zemědělství je příroda chápána jako jednotný celek se svou vlastní vnitřní hodnotou. Člověk má morální povinnost a odpovědnost provozovat zemědělství takovým způsobem, aby se kulturní krajina stala harmonickou částí přírody. 23 Více komplexní a filozofický pohled na ekologické zemědělství uvádí zemědělský vědec a ekolog působící v Indii, M.G. Jackson, v knize The Ecological Village, ve které aplikuje organické postupy na indické zemědělství a kde také označuje indickou zelenou revoluci sedmdesátých let za původce současného neutěšeného stavu životního prostředí v Indii, přestože ji zastánci intenzivního zemědělství považují za velký úspěch (i on sám byl kdysi pionýrem zelené revoluce, jak o sobě uvádí). Jackson definuje přírodní farmaření (jak ve své knize nazývá organické zemědělství) takto: Přírodní farmaření se snaží o pochopení přírodních procesů a jejich usměrňování tak, aby splnily naše oprávněné požadavky. Zaměřujeme se na skupinu procesů jako na celek, zaměřujeme se tedy spíše na systém. Tyto systémy, řekněme ekosystémy, mohou být považovány za živé entity, které mohou být úspěšně zvládnutelné pouze respektováním jejich přirozených limitů a pouze pokud se snažíme dlouhodobě udržet jejich dobrý zdravotní stav. Obecně řečeno, znamená to adaptovat se na lokální ekosystém spíše, než manipulovat 22 Svaz ekologických zemědělců ČR. Co je ekologické zemědělství? (citováno ). Dostupné z: 23 Petr, J., Dlouhý, J. a kol. Ekologické zemědělství. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda,, str

19 jednotlivými procesy uvnitř něho. Přizpůsobujeme se přírodě spíše, než abych jí dominovali. Poznání systému a jejich využívání se nejlépe provádí vstupem do ekosystému, tím, že se cítíme být jeho součástí, raději než analyzovat ho zvenčí Definice zákonná Jak vyplývá z jednotlivých definic, uvedených výše, dá se vymezit pojem ekologické zemědělství z několika různých stran. Ať již se jedná o definice profesních sdružení, tedy praktiků a lidí v ekologické produkci pracujících, či definice vědecké, sepsané teoretiky na základě vědeckých pozorování, shodují se tyto definice v důrazu na změnu přístupu k zemědělské produkci, v důrazu na adaptaci lidí na lokální přírodní podmínky a v nutnosti pohlížet na přírodu a její zdroje jinak, než jsme doposud pohlíželi, zejména uvědomit si vyčerpatelnost zdrojů a nutnost udržitelného rozvoje. Proti nim stojí definice legislativní, sloužící pouze k vymezení oblasti dopadu té které konkrétní úpravy. Neobrací se na odpovědnost lidstva za životní prostředí ani neobhajuje důvody vzniku ekologické produkce. Je čistě vyústěním nutné zákonné reakce na existenci ekologického zemědělství, stanovuje hranice, ve kterých požaduje norma po adresátech určitý typ chování. Jedná se o závaznou definici. Závaznou definici ekologického zemědělství poskytuje zákon. Vnitrostátní právní norma, zákon č. 242/2000 Sb. o ekologickém zemědělství v platném znění, neposkytuje definici pojmu ekologické zemědělství a upravuje pouze některé jiné pojmy s ekologickým zemědělstvím spojené. V 1 však odkazuje na komunitární normy s přímou účinností, na které tento zákon svou úpravou navazuje. Definice ekologického zemědělství je tedy upravena závazně na komunitární úrovni, což je pravděpodobně za účelem unifikace podmínek evropských bioproducentů a za účelem ochrany standardu certifikovaného zboží, dodávaného na společný trh tak, aby nedocházelo ke klamání spotřebitele. Zákon č. 242/2000 Sb. o ekologickém zemědělství v platném znění ve svém 1 odkazuje na několik přímo účinných komunitárních norem sekundární legislativy, definice ekologického zemědělství je však obsažena pouze v Nařízení Rady (ES) 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů a o zrušení nařízení (EHS) 2092/91, účinném od 24 Jackson, M. The Ecological Village. Goa: Other India Press, 2005, str

20 (čl. 27/2a a čl. 58 od ). Tato norma však neoperuje s pojmem ekologické zemědělství, přestože v předchozí, touto normou zrušené úpravě (Nařízení Rady (EHS) č. 2092/91 o ekologickém zemědělství a k němu se vztahujícímu označování zemědělských produktů a potravin), bylo pojmu ekologické zemědělství použito. V nové komunitární úpravě se používá pojem ekologická produkce, čímž chtěl možná zákonodárce upozornit na fakt, že bioprodukt musí splňovat přísná zákonem stanovená kritéria nejen jako produkt zemědělské prvovýroby, ale také při dalším zpracování, například mléčných výrobků či jiných certifikovaných biovýrobků. Článek 2 Nařízení Rady (ES) č. 834/2007 tedy definuje ekologickou produkci, která v sobě obsahuje i pojem ekologické zemědělství takto: čl. 2 /a : ekologickou produkcí se rozumí používání způsobů produkce slučitelných s pravidly stanovenými tímto nařízením ve všech fázích produkce, přípravy a distribuce. Tato definice stanovuje, jaké produkty, technologie a postupy se dají podřadit pod tuto komunitární normu a pod pojem ekologická produkce, poskytuje tedy jakýsi legislativní rámec pojmu ekologická produkce. Stanovuje tedy, že obsah normy, tj. práva a povinnosti adresátů normy, samy definují, co lze považovat za ekologickou produkci a co nikoliv. V preambuli Nařízení Rady (ES) č. 834/2007 však najdeme ještě jednu právně závaznou definici pojmu ekologická produkce, která nevyužívá legislativní techniky odkazu sama na sebe. Tato definice stojí v preambuli hned na prvním místě, takže se lze domnívat, že tuto definici považoval zákonodárce za klíčovou k pochopení postavení ekologické produkce v systému evropské zemědělské či potravinářské produkce. Definice v preambuli dává důraz na jak spotřební a tržní roli ekologické produkce, tak i na společenské výhody a podporu veřejných zájmů, například produkce v souladu se zásadami trvale udržitelného rozvoje, či rozvoj venkova. Tato definice zní takto: Ekologická produkce je celkový systém řízení zemědělského podniku a produkce potravin, který spojuje osvědčené environmentální postupy, vysokou úroveň bologické rozmanitosti, ochranu přírodních zdrojů, uplatňování přísných norem pro dobré životní podmínky zvířat a způsob produkce v souladu s požadavky určitých spotřebitelů, kteří upřednostňují podukty získané za použití přírodních látek a procesů. Ekologický způsob produkce tak plní dvojí společenskou roli, když na straně jedné zajišťuje zvláštní trh odpovídající na spotřebitelskou poptávku po ekologických produktech a na straně druhé přináší veřejné statky přispívající k ochraně životního prostředí a dobrým životním 20