ANALÝZA HLUBINNÉ EKOLOGIE. Bohuslav Binka

Transkript

1 ANALÝZA HLUBINNÉ EKOLOGIE Bohuslav Binka MASARYKOVA UNIVERZITA BRNO 2008

2 recenzovali: prof. PhDr. Jaroslav Hroch, CSc. PhDr. Milan Valach, Ph. D. Mgr. Bohuslav Binka, Ph. D., 2008 ISBN

3

4 Bohuslav Binka Obsah Úvodní poznámka Pět interpretací hlubinné ekologie Cíle, metoda, hypotézy 19 I. Cíle II. Prostředky a metody III. Hypotézy IV. Struktura práce V. Zodpovězení některých předběžných námitek Společné rysy hlubinné ekologie u všech pěti stávajících interpretací a jejich kritika historické intermezzo 35 I. Stávající definice II. Nově stanovená kritéria III. Určení textů hlubinné ekologie Preludium hlubinné ekologie M. K. Gándhí 46 I. Gándhího ontologická východiska II. Gándhího politický pragmatismus III. Analýza textů IV. Shrnutí Zrod hlubinné ekologie Arne Naess 72 I. Historická reflexe II. Naessova filosofická východiska III. Analýza textů IV. Shrnutí

5 analýza hlubinné ekologie 4. Vzepětí a úpadek hlubinné ekologie 100 I. Vzepětí a úpadek II. Analýza textu Billa Devalla III. Analýza textu Dava Foremana IV. Analýza textu Johna Seeda V. Analýza textu Edwarda Goldsmitha VI. Shrnutí Komparace 142 I. Několik poznámek k neofundamentalismu II. Analýza textu Sri Chinmoye a Jana Procházky III. Analýza textu Clarissy Pinkole Estés IV. Shrnutí Závěr 158 I. Hlavní cíle II. Vedlejší cíle Pokus o interpretaci 163 Literatura 169 Přílohy 188

6 Bohuslav Binka Úvodní poznámka Tato úvodní poznámka se výrazně liší od zbývajících částí práce. Prosíme proto laskavého čtenáře, aby se jí nenechal odradit ani nadchnout (autor si uvědomuje, že druhé nebezpečí je pouze teoretické). Je nekompatibilní, nicméně nutnou částí naší práce. Následující text bude analýzou jiných textů, respektive textů o textech. To by v době Foucaultovy analytické kultury, Vattimova slabého myšlení 1, Brunnerova sekundárního módu čtení 2, Derridovy dekonstrukce textů 3, Gergenovy více-kulturní společnosti 4 či neboť tato stať se bude věnovat převážně hlubinné ekologii Zimmermanovy post-kulturní situace 5 nebylo nic neobvyklého a autor by mohl bez větších obtíží vplynout do dnes již tak (a tolika autory) zředěné a v mnoha případech nesmírně nudné postmoderní situace. Proti tomu však stojí několik velice vážných námitek a je alespoň pro autora tohoto textu znovu nutné přetrvávající obrat k textům namísto obratu ke skutečnosti (je-li jaká) obhájit. Je zřejmé, že stojíme před dvojím úkolem. Jednak obhájit náš vlastní obrat k textu, jednak znovu promyslet postmoderní variantu tohoto obratu a její použitelnost v našem úkolu. Je to úkol skutečně dvojí, protože to rozhodně nebyl Foucault, Lyotard, Eco Viz Vattimo, G. Chvála slabého myslenia. In Za zrkadlom moderny. Bratislava, Archa 1991, s Viz vynikající práce Jerome Brunnera Actual Minds, Possible Worlds, která přesvědčivým způsobem dokládá primát literárního textu v prosazování absence primárního smyslu textu. Primát je samozřejmě míněn s jistou štiplavou ironií. Viz Brunner, J. Actual Minds, Possible Worlds. Boston, Harvard University Press Derridova dekonstrukce má samozřejmě své předchůdce, autor tohoto textu považuje za dosud nedostiženou metodologii dekonstrukce Auerbachovu viz například Auerbach, E. Mimesis. Praha, Mladá fronta Sám Derrida je českému čtenáři k dispozici například v knize Derrida, J. Texty k dekonstrukci. Bratislava, Archa Viz Gergen, K. J. Social Construction, Families, and Therapy. In Restorying the Polis : Civil Society as Narrative Reconstruction. Book A, Washington D. C., Catholic University Press 1998, s Zimmerman svoji koncepci post-kulturní situace rozvíjí jak knižně např. Zimmerman, M. E. Contesting Earth s Future. Los Angeles, University of California Press 1994, s , tak v environmentálně orientovaných časopisech viz např. Zimmerman, M. E. Rethinking the Heidegger-Deep Ecology Relationship. Environmental Ethics, 1993, roč. 15, č. 3, s Zimmerman, stejně jako například Vattimo má velmi úzkou vazbu na Heideggera, nicméně dochází věrně sloužíc hlubinné ekologii k velmi odlišným závěrům, jak uvidíme dále.

7 analýza hlubinné ekologie či Wittgenstein, kdo obrátil naši pozornost k textu jako takovému, tedy k normotvornému textu za textem diskursu, k textu ne-filosofickému, (zdánlivě) nesmyslnému, k textu, který tvoří více než samotný autor, k textu nevyslovenému, k textu východu z nouze 6. Stejně tak pojem řečových her má své starší i mladší, ale rozhodně jinak koncipované sourozence a Ecovy filosofické romány jsou přece okatým (jakkoli krásným) sublimátem Voltaira 7, středověkých autorů a autorů 20. století. Postmoderní autoři znamenají zvláštní, ne-příznakový, specifický obrat k textu, a naše obhajoba se tedy nemusí vyčerpat obhajobou tohoto přístupu. Ostatně k fundované obhajobě postmoderny nemáme ani příslušnou kvalifikaci. To, co charakterizuje postmoderní přístup k textu, může být tématem habilitační práce, a proto se musíme dopustit určitého zkreslení, nicméně i takto zkreslená interpretace v našem případě splní svůj účel. Zdá se nám tedy, že kromě jistého ironického, stíno-bytného postoje k moderně je to především odpor ke kontext přesahujícímu smyslu. Jak píše Lyotard: Za postmoderní je pokládána nedůvěřivost vůči metanarativním příběhům. 8 Jinými slovy velké vyprávění se v jakékoliv podobě stalo přežitkem. A na jiném místě Welsch: Postmoderna zastává názor, že každý výlučný nárok může pocházet jen z nelegitimního povyšování něčeho vpravdě partikulárního na domnělé absolutno obrací se proti jedinému, vystupuje proti monopolům a vyšetřuje přehmaty 9 nebo Foucault: to, že existují systémy zředění, neznamená, že by pod nimi nebo za nimi panoval jeden nekonečný velký diskurs, nepřetržitý a tichý že světem probíhá a že ho obchvacuje Termín použitý Věrou Linhartovou, a jak dokládá např. Václav Černý, vcelku věrně dokumentující jistý rys postmoderního textu. Viz Černý, V. Tvorba a osobnost II. Praha, Odeon 1993, s Viz téměř naprosto shodné pasáže z Voltairovy knihy Zadig a Jména růže, či jeho poplatnost Al-Ghazálímu a dalším. Voltaire Zadig. In Romány a povídky. Praha, SNKLHU 1960, s Al-Ghazálí: The Incoherence of the Philosophers. Provo, Brigham Young University Press Lyotard, J.-F. O postmodernismu. Praha, FÚ Akademie věd ČR 1993, s Welsch, W. Naše postmoderní moderna. Praha, Zvon 1994, s Viz Foucault, M. Diskurs, autor, genealogie. Praha, Svoboda 1994, s. 26.

8 Bohuslav Binka Tento odpor vůči Smyslu, vůči absolutní správnosti, pravdivosti a platnosti odpovědi evropské modernity na otázku Smyslu je jistě jak uvidíme dále teoreticky obhajitelný a v jistém ohledu i genealogicky smysluplný, prozatímně dovršující sebe-kritickou cestu filosofie 11 ; bohužel však z naší pragmatické pozice nepoužitelný 12, protože se změnil a celá naše práce se to na jediném konkrétním příkladě pokusí dokázat svět, a ne-li svět, tedy čtené texty o světě. Zatímco filosofie prostřednictvím své stále mocnější postmoderní varianty neustále zkoumala drápy akademicko-vědecké racionality a za měkkou tlapkou stále nacházela potenciální mocenské nebezpečí tohoto vztahování se ke světu (dodejme jen tak mimochodem, že vědecká kočka se ostatně od 50. let proměnila ve zhusta neškodné kotě sloužící úplně jiným pánům), svým jistě legitimním odmítnutím Smyslu dala za svými zády nepozorovaně vyrůst nestvůrným tygrům čekajícím na první příležitost nás i s tím kotětem v náručí sežrat. Postmoderní situace se stala a vykázání Smyslu v tom hraje svoji roli prostorem rychlo-myšlenek 13, jejichž nadvláda alespoň co se týče kvantity sama o sobě dostačuje k ráznému vykázání Smyslu, jenže ten je stále častěji nahrazován zjevným, ale o nic méně nebezpečnějším Nesmyslem. Ve jménu plurality a polykulturní společnosti se znovu utiskuje individuální člověk a z na relativizmu založeném boji za osvobození národů (diskursů, vyprávění) se vyklubalo vychvalování otroctví. 14 Racionalita přestává být nebezpečným pánem a stává se čím dál tím víc často sluhou pánů, kteří na rozdíl od většiny postmodernistů nechovají k subjektu (i Subjektu) blazeovanou lhostejnost, ale zavilou nenávist. 11 Viz Horák, P. A la Recherche du Sens Caché. In SPFFBU B44. Brno, Masarykova universita 1997, s Někteří postmoderní filosofové si to samozřejmě uvědomují a pochyby o schopnosti postmoderní filosofie reagovat na nové fundamentalismy explicitně vyslovují, nicméně jejich obhajobu tohoto rysu postmoderny tváří v tvář právě např. hlubinné ekologii nepovažujeme za dostatečnou. Viz např. Welsch, W. Postmoderna pluralita jako etická a politická hodnota. Praha, Koniasch Latin Press 1993, s. 17, 18, Viz Bookchin, M. What Is Social Ecology? In Environmental Philosophy: From Animal Rights to Radical Ecology. Englewood Cliffs, Prentice Hall 1993, s Viz Finkielkraut, A. Destrukce myšlení. Brno, Atlantis 1993.

9 analýza hlubinné ekologie V takové situaci nezáleží na tom, je-li podstatou postmoderní filosofie strach 15, paradoxní opojení mocí 16 a nebo skutečně dovršení smyslu-hledající kritické racionality. Postmoderní filosofie nám prostě nemůže pomoci, a to nikoli proto, že strašidelné a nebezpečné příšery pomáhala vyvolat, ale protože se s jejich diskursem svými vlastními slovy míjí a stojí před nimi spíše bezmocná. Ještě jinými slovy: v jisté době byl boj proti vševládnoucí racionalitě a jejímu mocenskému nároku oprávněný. Dnes, když existují hlubinná ekologie, náboženští fundamentalisté, fanatické feministky a post-koloniální lidoví diktátoři, je nejen neúčinný, ale mnohdy také směšný a často nebezpečný. Výše zmíněná úvaha samozřejmě neznamená, že obrat k textu je obratem zavržen jako takový, ani že jisté metodologické výdobytky postmoderny nemůžeme v naší práci využít. Ne. Pouze jako nepoužitelné odmítáme jádro postmoderního projektu, na jehož místo dosazujeme jak uvidíme dále Auerbachovu koncepci genealogie kultury 17, historizující reflexe Finkielkrautovy, Arendtové 18 a Kepelovy, a zejména víru ve všeobecnou bezmocnou moc 15 Viz vynikající analýza Václava Černého: Černý, V. O všem možném, dokonce i o Hyppies a Novém románu. In Tvorba a osobnost II. Praha, Odeon 1993, s Zřeknutí se majetku, zřeknutí se násilí či zřeknutí se velkého vyprávění ještě neznamená zřeknutí se moci ani touhy po moci. Nádherně to na příkladě socialistů nového věku demonstruje ve svém románu Běsi Dostojevský. Petr Stěpanovič vyznává socialistické teorie o skromnosti a nutnosti vyhladit soukromé vlastnictví, ale o svůj vlastní majetek se dokáže výborně postarat. Jeho odpor vůči despotismu carského Ruska je pouze podmínkou k vytvoření fundamentalistické a despotické skupiny socialistů. Viz Dostojevský, F., M. Běsové I.. Praha, J. Otto 1923, s Totéž pouze v jiné podobě nenásilí a moci nalezneme u Tolstého. Viz Tolstoj, L. N. Království boží ve vás: křesťanství nikoliv jako mystické učení, nýbrž jako nové pojetí života. Praha, B. Kočí 1925; ve srovnání s knihou Rollandovou. Viz Rolland, R. N. Tolstoj. Praha, Kvasnička a Hapml V této knize nalezneme několik dopisů Tolstého Gándhímu vyjadřující totéž. Tolstoj se zřekl všeho nikoliv pro touhu po chudobě jakkoliv se do této pozice upřímě staví ale objektivně proto, aby mohl lépe a čistěji manipulovat lidmi. O tom svědčí např. jeho konflikt s Turgeněvem. A to samé jen méně agresivně a sympatičtěji dělal Gándhí viz dále. Přečtěme si některé postmoderní autory prismatem této zkušenosti a zjistíme, že duch Petra Stěpanoviče, Tolstého i Gándhího odtud vane nemalou silou. 17 Viz Auerbach, E. Mimesis. Praha, Mladá fronta Jen velmi stěží zde mohu plně vyjádřit svůj dík Arendtové analýzám vzniku a vývoje hnutí (pre i totalitního) a jejímu rozboru totalitní i fundamentalistické mentality. Spolu s Kepelem, Abgrallem a Manhaimem mě výrazně posunuly k chápání hlubinné ekologie jako nové a velmi specifické formy fundamentalismu. Viz

10 Bohuslav Binka racionality a smysluplnost světa, která spojuje tak rozdílné autory jako jsou Arendtová, Finkielkraut, Kepel, Marx, Dewey, Orwell, Popper, Chomsky, Mannheim, Simon, Beck, Černý, Kosík, Šmajs. Metodologicky pak budeme čerpat zejména z Auerbachova vynikajícího rozboru textů, z Brunnerovy teoretické práce, Mennheimovy sociologie vědění, nepřímo z Derridovy dekonstrukce a myšlenek autorů jako K. Wilber 19, P. Valéry 20 či T. S. Eliot 21. Tato práce by tedy měla být kriticko-racionální východiskem, analyticko-dekonstruktivní metodou a pragmatickou cílem. Lze ji však společně s Ecem nazvat pragmatickou ještě v jednom slova smyslu: nejde jí o Pravdu, která nás osvobodí, ale o Svobodu, která se může stát pravdou. 22 Či jinak řečeno teoretická správnost pro nás není ani východiskem, ani cílem, ale pouze nutným, nikoli však dostačujícím článkem řetězu, na jehož konci stojí spoutaní a nikoho již neohrožující tygři. 10 Arendtová, H. Původ totalitarismu. Praha, Oikoymenh 1996; Kepel, G. Boží pomsta. Brno, Atlantis Abgrall, J. M. Mechanismus sekt. Praha, Karolinum Viz Wilber, K. The Eye of Spirit: An Integral Vision for a World Gone Slightly Mad. Boston, Shambhala 1998, s Viz Valéry, P. Literární rozmanitosti. Praha, Odeon Také u T. S. Eliota nalezneme velmi relevantní poznámky k rozboru textů viz např. Eliot, T. S. O básnictví a básnících. Praha, Odeon 1991, s , Viz Eco, U. Jméno růže. Praha, Odeon 1988, s Jedná se o dialog papežských a císařských, ve kterém Vilém vysloví myšlenku o svobodě pravdy a hned je napaden papežským delegátem pro propagování svobody. Vilém rád připouští, že svoboda stojí na prvním místě. Na jiném místě Richard Rorthy napsal: Postaráme-li se o politickou svobodu, pravda a dobro se o sebe postarají samy.

11 analýza hlubinné ekologie Pět interpretací hlubinné ekologie Základní výkladové rámce, vymezující postavení a charakter hlubinné ekologie, můžeme bez významnějšího zkreslení rozdělit do pěti skupin. První, u nás na rozdíl od západní Evropy, a zejména Spojených států, stále ještě rozšířená, interpretuje hlubinnou ekologii jako organické spojení humanistické eko-filosofie 23, kterou si tito interpreti spojují se jmény jako René Dubos 24, Albert Schweitzer 25, E. F. Schumacher ad., s náboženským poselstvím reprezentovaným např. Gándhím, Thich Nhat Hanhem 26, Vandanou Shivou či Satishem Kumarem. Výše zmíněný výklad, rozšířený zejména mezi příslušníky ekologického hnutí a vzdělanými lidmi se zájmem o ekologickou problematiku 27, ignoruje nejenom vlastní slova představitelů hlubinné ekologie 28 a emocionální mapy 23 Ani v naší práci se nemůže vyhnout problematice pojmenování environmentálních filosofických konceptů. Výraz ekologický, é, á filosofie, etika či kritika je samozřejmě z hlediska genealogie tohoto pojmu nesprávný, ovšem vzhledem k jeho jednoznačnému vítězství oproti pojmům jako filosofie životního prostředí (Resher, u nás Lužný, ekologismus (Milton, u nás Klaus) a především vzhledem k samotným hlubinným ekologům, si jej také dovolíme použít. A to přes jeho dubióznost. Viz např. Lužný, D. Etika životního prostředí. In Vybrané problémy soudobé etiky. Brno, Masarykova universita 1993, s Dubos sám patří k environmentálně orientovaným humanistům. Jeho vliv na radikální zelené je však mizivý. 25 Již sám výběr autorů dokazující spojení humanistického postoje spolu s představiteli postoje náboženského je výmluvný Albert Schweitzer rozhodně nebyl humanistou v pojetí, jaké od pozdního novověku v evropské a angloamerické kultuře převládá, a jeho filosofický koncept světa a zejména emocionální mapa úzce souvisí s postojem Gándhího, Vandany Shivy a dalších anti-humanistů. V tomto případě tedy skutečně jde o organické propojení zmíněných autorů ovšem na základě jejich anti-humanismu. 26 Viz např. Thich, N. H. The Sun My Heart: From Mindfulness to Insight Contemplation. Berkeley, Parallax Press Autor patří k lidem, kteří neuspěvší ve svých rodných zemých zneužili daného náboženství k prosazení svého stanoviska v západním zeleně alternativním diskursu. Dalším takovým autorem je např. Nguam Panich z Thajska, známý dnes spíše pod jménem Buddhadasa Bhikku také on využil přitažlivosti buddhismu v USA k propagaci vlastních místním duchovenstvem odmítnutých názorů. Viz Bunchua, K. Restorying of the Restorying of the Story of Buddha s Enlightenment. Příspěvek konference Restorying the Police ve Washingtonu, D. C Takových autorů existují desítky, otázkou zůstává proč mají úspěch právě u tohoto typu hnutí. 27 Vynikající kniha k problematice sociální diverzifikace příznivců ekologického hnutí a hlubinné ekologie viz Taylor, B. R. Ecological Resistance Movements The Global Emergence of Radical and Popular Environmentalism. Albany, State University of New York Press 1995, str Chceme-li pochopit odpor, který k tomuto spojení chovají významní představitelé hlubinné ekologie, stačí prolistovat takřka jakoukoli jejich knihu či významnější článek viz např. Foreman, D. Confessions of an Eco- 11

12 Bohuslav Binka jejich textů, ale také principiální neslučitelnost radikálně náboženského a humanistického postoje 29. Hledat misantropií přetékající věty v díle takřka kteréhokoliv významného autora hlubinné ekologie neexistuje jednodušší úkol. Navíc hlubinná ekologie není pouze anti-humanistická. Jejím dalším výrazným rysem je odmítnutí tradičního, konzervativního náboženského postoje. 30 Druhá verze výkladu hlubinné ekologie (jejíž jednu specifickou podobu představuje Erazim Kohák jeden z nejvýznamnějších představitelů eko-filosofie u nás) spojuje hlubinnou ekologii a její radikální postoje s odmítnutím karteziánského paradigmatu. Hlubinní ekologové odmítají odkouzlený, sekularizovaný, hlubin zbavený svět 31 a na základě odkrývání technickým rozumem zakrytých vrstev chtějí změnit člověka i vnější svět. Důraz hlubinné ekologie leží tedy podle Koháka v mentálním návratu kamsi do prvotní jednoty všeho živého, ve které neexistují otázky jak? a proč?. Každý, kdo se ptá, ještě skutečné jednoty nedosáhl, a každý, kdo jí dosáhl, se stává semínkem budoucího harmonického ráje. Proto podle Koháka hlubinná ekologie oslovuje především vzdělané vyšší vrstvy, proto má tolik přívrženců, proto jde hlubinným ekologům více o vlastní duševní rovnováhu, než o skutečný stav přírody. 12 Warrior. New York, Harmony Books 1991, s. 7 23; či Devall, B. Simple in Means Rich in Ends: Practicing Deep Ecology. Salt Lake City, Peregrine Smith Books 1988, s (Kapitola The Orphic Voice and Deep Ecology.) 29 Podstatnou protikladnost striktně náboženského postoje a evropského humanismu dokazuje např. vynikající Orwellova stať o Gándhím viz. Orwell, G. Uvnitř velryby a jiné eseje. Brno, Atlantis 1997, s Ze zcela jiného hlediska Bookchin viz. Bookchin, M. The Ecology of Freedom. New York, Black Rose Books 1991, s Nemožnost takového postoje však nejlépe vyvracejí sami nábožensky orientovaní autoři viz např. Schweitzer, Gándhí, Thich Nhat Hanh, jak uvidíme dále. 30 V tomto smyslu je Librové poznámka o náboženství (a zejména křesťanství), jako o potřebné společenské brzdě, mylná, protože náboženské postoje zahrnuté v hlubinné ekologii postrádají onen rys konzervatizmu a tradičního fundamentalismu typického pro klasické církve. 31 Viz Kohák, E. Filosofická ekologie po dvaceti letech. In Závod s časem: texty z morální ekologie. Praha, Torst 1996, s Kohák o tomtéž píše i v publikacích určených pro hlubinné ekology. Viz Kohák, E. Is Deep Ecology Enough? A Christian Response. The Trumpeter 1994, roč. 11, č. 3.

13 analýza hlubinné ekologie Potíže Kohákovy interpretace spočívají ve dvou rovinách. Je velmi obtížně vysvětlitelné, že hlubinní ekologové kladoucí důraz na de-racionalizaci 32 jinými slovy zhloupnutí člověka, dokáží často velmi sofistikovaně argumentovat. Jestliže hlubinní ekologové pohrdají rozumem a vyzdvihují prvotní emocionální harmonii, jak je možné, že karteziánský rozum používají tak často? Kohákův výklad prostě nepopisuje všechny významné znaky hlubinné ekologie a hlubinným ekologům nejde jen o vnitřní odmítnutí instrumentálního rozumu. Druhý problém spočívá ve lhostejnosti hlubinných ekologů vůči skutečné přírodě. Kohák má jistě pravdu v tom, že některým hlubinným ekologům je skutečná, fyzická příroda víceméně lhostejná. Druhá část mince ovšem v tomto případě praví, že Příroda s velkým P zůstává pro většinu hlubinných ekologů zásadním pojmem a tuto skutečnost je potřeba vysvětlit. Třetí varianta výkladu hlubinné ekologie, a zejména jejího úspěchu, je spojená s ekologicky orientovanými postmoderními mysliteli (Zimmerman 33, Taylor 34, Stark 35 ). Ať již chápou hlubinnou ekologii jako typickou outsider story 36, nebo naopak stále silnější příběh postmoderní společnosti, pro tento postoj klíčové jádro zůstává. Hlubinná ekologie je na rozdíl od ekofilosofie předcházejícího 32 Kohák v návaznosti na Husserla charakterizuje lidské dějiny nikoliv příčinně, ale důvodově. Podle něj ekologická krize vyvolává několik možných odpovědí, přičemž jednou z nich je i hlubinná ekologie. Tu jak ještě uvidíme dále Kohák rozděluje na tzv. hlubokou Naessovu verzi a hlubinnou verzi jeho pokračovatelů. Pokusíme se dokázat, že takové rozdělení ignoruje nejen tendence zjevně obsažené v Naessově, ale i Gándhího díle, ale též samotné emocionální nastavení Naessových prací. 33 Viz Zimmerman, M. E. Contesting Earth s Future: Radical Ecology and Postmodernity. Los Angeles, University of California Press Viz Taylor, B. R. Ecological Resistance Movements: The Global Emergence of Radical and Popular Environmentalism. Albany, State University of New York Press Viz Taylor, B. R. Ecological Resistance Movements: The Global Emergence of Radical and Popular Environmentalism. Albany, State University of New York Press Tento výraz jsem našel u Rogera Betswortha, který jej používal zejména v souvislosti s teologií osvobození, kterou klade do příkrého protikladu k hnutí beatniků či hippies, ovšem jeho využití v souvislosti s hlubinnou ekologií najdeme u Taylora viz Taylor, B. R. Ecological Resistance Movements: The Global Emergence of Radical and Popular Environmentalism. Albany, State University of New York Press 1995, s. 11,

14 Bohuslav Binka období typický postmoderní příběh, na který v případě, že jej chceme pochopit, nemůžeme klást nároky racionální analýzy. Můžeme jej převyprávět, zasadit do širšího příběhu či změnit jeho poselství protikladným dodatkem, ale není jej možné racionálně analyzovat. Ve své slabé (hlubinnou ekologii je možné racionálnímu rozboru podrobit, ale není to příliš přínosné) i silné (dnes je každý pokus o takový rozbor naivita, či mocenskými ambicemi živená vědomá blamáž) verzi je takový postmoderní výklad zvláštním paradoxem. Nahlížejíc hlubinnou ekologii prizmatem příběhu, objevuje její emocionální sílu a krásu a neuvědomuje si, že cílem hlubinné ekologie není mnohost esteticky přitažlivých příběhů, ale brutální vítězství toho jediného. Z tohoto hlediska je zajímavé sledovat výroky významných představitelů hlubinné ekologie na adresu postmoderně orientovaných myslitelů v interních tiskovinách hnutí Earth First, Deep See Warrior 37 ad Lidé jako Abbey, Seed či Foreman si uvědomují utilitární hodnotu postmoderního výkladu, ovšem samotným postmodernismem a nejenom pro jeho relativismus pohrdají 38. Výklad, který si neuvědomuje významný a v jistém smyslu i charakterizující rys zkoumaného předmětu, je přinejmenším nedostatečný. A dobrovolná nedostatečnost není o nic méně nedostatečná. Předposlední výklad hlubinné ekologie reprezentuje především jedno jméno Murray Bookchin 39. Murray Bookchin sám velmi Každý, kdo si prostuduje postmoderní literaturu zabývající se hlubinnou ekologií a literaturu hlubinně ekologickou o postmoderně, musí zažít silný pocit nesouměrnosti. Hlubinní ekologové postmodernu jako takovou odmítají, a to způsobem zesměšňujícím viz např. Foreman, nenávistným viz např. Goldsmith či Seed nebo alespoň pragmatickým viz. Zimmerman. Naopak autoři postmoderní často hlubinnou ekologii částečně kvůli přítomnému estetismu, částečně kvůli její outsider position, především však kvůli jejímu odporu k racionalitě přijímají, ne-li oslavují. 38 Viz velmi poučná citace z Zimmermanovy knihy: Hlubinní ekologové souhlasí s Derridovou dekonstrukcí antropocentrismu, nicméně brání se použít dekonstrukci na kategorie přírody, divočiny, ekosféry a chápou eko-centrismus jako Viz Zimmeramn, E. M. Contesting Earth s Future: Radical Ecology and Postmodernity. Los Angeles, University of California Press 1994, s Není to samozřejmě pouze Bookchin, další autoři sociální ekologie jsou např. J. Biehl, D. Chodorkoff, M.

15 analýza hlubinné ekologie významný představitel radikálních eko-filosofů v roce 1987 hlubinnou ekologii nevybíravým způsobem napadl 40 a od té chvíle se snaží spolu se svojí dlouholetou spolupracovnicí Janet Biehlovou a dalšími sociálními ekology dokázat příbuznost dnešní hlubinné ekologie s raně fašistickým hnutím a totalitarismem hledajícím mýtickou dokonalost obecně. Podle Bookchina je hlubinná ekologie dezinterpretací ekologické krize a vnesením falešného spiritualismu, pseudo-mytického světa a New Age romantismu s příměsí radikálního anti-humanismu 41 do diskuse o nutných změnách v našem 42 nazírání světa. Hlubinná ekologie je tedy podle Bookchina snahou otočit společenský vývoj zpět před osvícenství k neolitické, či dokonce paleontologické kultuře. Je odvratem od racionality, emocionality 43, dialogu, odstupu a příklonem k novým pseudo-mýtům, iracionalitě a afektům. Ani Bookchinova odpověď není prostá jistého paradoxu. Jak je možné, že hnutí, jehož významní představitelé otevřeně vítají zkázu lidského rodu jako další příležitost pro rozvoj Gaii, získávají právě mezi příslušníky tohoto rodu a jen mimochodem dodejme, že převážně mezi vzdělanými a citlivými příslušníky středních a vyšších tříd 44 tolik přívrženců? Jak je možné, že se v postmoderním, otevřeném prostředí nejrozvinutějšího státu světa prosadí na dlouhou dekádu elitářské a pre-moderní učení hlubinné ekologie? A konečně, jak je možné, že ostatní směry ekologického myšlení Finger, Ch. Hellerová či P. Staudenmaier. 40 Stalo se tak na druhém National Green Gathering ve městě Amgerst ve státě Massachusetts. Bookchin zde vystoupil s referátem, ve kterém upozornil na vzrůstající misantropismus a iracionalitu v hlubinně ekologickém hnutí i mezi hlubinně ekologickými autory akademickými a varoval před zásadní krizí v ekologickém hnutí Spojených států. Reakce hlubinných ekologů (zejména Sessionse, Devalla a Foremana) na sebe nedala dlouho čekat. 41 Viz Bookchin, M. The Ecology of Freedom. New York, Black Rose Books 1991, s. xv. xxiii. 42 Bookchin tímto termínem chápe západní, demokratické společnosti. 43 Bookchin striktně rozděluje emoce a afekty a hlubinná ekologie je podle jeho názoru abdikací emocí ve prospěch afektů. 44 O struktuře příslušníků hlubinné ekologie viz.: Taylor, B. Ecological Resistance Movement: The Global Emergence of Radical and Popular Environmentalism. Albany, State University of New York Press

16 Bohuslav Binka (včetně samotného Bookchina) její vítězství akceptují po dlouhou dobu bez jediného kritického vyjádření vůči její nenávisti k lidem? A zbývá nám výklad poslední podaný samotnými hlubinnými ekology. Čím je tedy hlubinná ekologie podle Naesse, Devalla, Sessionse, Abbeye, Seeda, Foremana, Roselleho, Manese, Snydera, Foxe, Heywooda, či spřízněných duší Goldsmitha, Brummera a Zimmermana? Je především opozicí k ekologii mělké, lehké, povrchní, plytké, k ekologii charakterizované antropocentrickým přístupem a neschopností radikálně problematizovat negativní jevy moderní společnosti jako je materialismus, konzumerizmus, ekonomický růst či technický rozvoj. Je radikální proměnou našeho ontologického výkladu světa směrem k biocentrismu, naprosté rovnosti všeho živého na základě tzv. velkého Já, nekonečně překračujícího naše individuální já. 45 Je v zásadní opozici proti pseudo-humanismu, který spolu s demokracií a vědou roztáčí kola pokroku 46, který chce nahradit ne-racionálním (v případě A. Naesse) či iracionálním (v případě všech ostatních) mytickým výkladem světa s ústředním pojmem divočiny. 47 Je příklonem ke všemu, co je ženské, hlubinné, tajemné, emocionální, divoké, utlačené, snící. 48 Stojíme tedy před minimálně pěti výklady hlubinné ekologie 49 a naším prvním úkolem bude získání kritérií, na jejichž základě můžeme rozhodovat o jejich vypovídací hodnotě Viz Naess, A. The Shallow and the Deep, Long-Range Ecology Movement: A Summary. In Deep Ecology for the 21st Century: Reading on the Philosophy and the Practice of New Environmentalism. Boston 1995, s Viz Foreman, D. Confessions of an Eco-Warrior. New York, Harmony Books 1991, s. 3, , (Zde Foreman obhajuje tzv. monkeywrenching.) 47 Viz např. autoři jako Foreman, Abbey. 48 Viz autoři Spretnak, Bookchin, Foreman. 49 Výkladů existuje samozřejmě více, nicméně je lze buď zařadit do uvedených pěti, nebo nám z obhajitelných důvodů nestojí za zmínku např. interpretace katolického hnutí Un nuevo voce, Svědků Jehovových či radikálních trockistů.

17 analýza hlubinné ekologie První možností je abstrahovat k jádru (existuje-li) hlubinné ekologie, a následně zjistit jak odpovídá skutečnosti. Jinak řečeno, zjistit, do jaké míry pohled hlubinné ekologie odpovídá světu a na základě tohoto určení ohodnotit jednotlivé výklady hlubinné ekologie. Tomuto postupu se budeme alespoň zpočátku naší práce snažit vyhnout. (Nikoliv však pro strach z posměšných poznámek kovaných postmodernistů, jak uvidíme dále.) Druhou možností je prohlásit všechny výklady za rovno-mocné, ve svém rámci pravdivé (nebo naopak nepravdivé) a přistoupit k nim z výkladového schématu libovůle. Toto řešení však možnost dalšího teoretického zkoumání znemožňuje, a proto budeme rezignovat i na něj. Třetí možností je racionální analýza významu textů hlubinné ekologie a porovnání jejích výsledků s jednotlivými výklady. Metoda jistě použitelná a v případě hlubinné ekologie i použitá (viz Helmut Lippelt), ale sama o sobě nedostatečná. Nedostatečná hned v dvojím smyslu. Za prvé ji nalezneme ve všech z pěti výkladových rámců a na jejím základě lze vyloučit jen některé z nich není tedy univerzálně použitelná. 50 Jinými slovy existují výklady, mezi kterými nelze na základě prosté racionální analýzy určit míru pravdivosti. A za druhé není sama o sobě schopna vysvětlit mnohé z charakteristik hlubinně-ekologických textů. Před jistými vlastnostmi stojí bezradná a mnohdy doslova slepá. Podobnost hlubinně-ekologických textů a textů nových náboženských fundamentalistů, genealogický vývoj od Gándhího a Tolstého přes Naesse k Devallovi, Foremenovi a Abbeyovi, sourodost s pseudovědeckými autory konce 19. a začátku 20. století je prostě mimo její kompetenci. 50 Velmi zajímavé je to v případě postmoderního a hlubinně ekologického výkladu. Oba slovně na tento typ analýzy rezignují, ovšem vyplňují jí značnou část svých textů. V případě hlubinné ekologie je to často i doslovně prezentováno jako východisko z nouze, v případě postmoderních autorů píšících o hlubinné ekologii se však neubráníme dojmu jistého intelektuálního podvodu. Jak málo věnují skutečnému rozboru textů a jak moc své vlastní interpretaci viz např. Zimmerman, M. Contesting Earth s Future: Radical Ecology and Postmodernity. Los Angeles, University of California Press 1994; či Taylor, B. R.: Ecological Resistance Movements: The Global Emergence of Radical and Popular Environmentalism. Albany, State University of New York Press

18 Bohuslav Binka Zbývá nám ještě jedna metoda uvedená Eliotem 51, Benjaminem 52, Auerbachem, rozvedená Orwellem 53 a Wilberem 54 příbuzná metodám velkých autorů postmoderny, a přitom použitelná spolu s racionální, kritickou analýzou. Metoda spočívající v srovnání emocionálních map a vnitřní mentální sourodosti jednotlivých textů. Tato metoda, vycházející pouze ze samotných textů a z textů tyto texty obklopujících, zároveň však nerezignující na schopnost rozlišovat hodnotu jednotlivých textů i jejich vnitřní soudržnost a sourodost spolu s racionální analýzou postojů obsažených v textech, bude naším vlastním vodítkem. Obě metody nemusí dojít vždy ke stejným výsledkům, ale obě nám budou schopny o hlubinné ekologii mnohé vypovědět. Přibližme si nyní použitou metodu přesněji Viz Eliot Eliot, T. S. O básnictví a básnících. Praha, Odeon 1991, s (Kapitola: Co pro mě znamená Dante.) 52 Viz Benjamin, W. The Storyteller. In Illuminations. New York, Schocken Books 1969, s Viz Orwell, G. Uvnitř Velryby a jiné eseje. Brno, Atlantis 1997, s , , , Viz Wilber, K. The Eye of Spirit: An Integral Vision for a World Gone Slightly Mad. Boston, Shambhala 1998, s

19 analýza hlubinné ekologie Cíle, metoda, hypotézy Naším prvním úkolem po stručném uvedení do problému by mělo být stanovení cílů, prostředků a metod, pracovních postupů a konečně hypotéz práce. Jakkoliv je otázka použité metodologie, stejně jako stanovení hypotéz zásadní (viz výše), na prvním místě stojí stanovení cílů. Rozdělme si vytčené cíle do jednotlivých bodů. I. Cíle Cílem následující práce je: 1) Prokázat, že hlubinná ekologie je vnitřně jednotný, vývoj postrádající výklad světa, 55 založený nejen na ontologických východiscích, ale především na stejné mentální struktuře a emocionální mapě všech významných hlubinně ekologických autorů. 2) Prokázat, že texty hlubinné ekologie odpovídají daleko spíše textům paralelního hnutí mimo oblast ochrany přírody (nové nábožensko-fundamentální hnutí, radikální feminismus) než jiným ekologickým hnutím a to jak ontologickými východisky, tak a to především emocionální mapou svých textů. 3) Analyzovat typ diskursu, mentální strukturu tohoto v hlubinné ekologii, v náboženském dogmatizmu nového typu či v radikálním 55 Tím samozřejmě nepřímo útočíme na výklad Librové a Koháka, který předpokládá odlišnost Neassovu na straně jedné a Foremanovu, Seedovu, Manesovu na straně druhé. Zlom mezi Naessem a hlubinnými ekology 80. a 90. let je však podle našeho názoru a pokusíme se to dokázat spíše přáním zmíněných autorů než prokazatelným faktem. Pro začátek uveďme jen dva podpůrné argumenty: Naess přispíval do radikálních hlubinně ekologických časopisů i sborníků. Jako příklad uveďme časopis The Trumpeter, ve kterém nalezneme 18 Naessových článků či časopis Earth First!, ve kterém jsem objevil 2 Naessovy články, sborník G. Sessionse Deep Ecology for 21th Century, ve kterém Naessovy příspěvky tvoří hlavní jádro v době, kdy již bylo zřejmé, že se hlubinná ekologie přiklonila k iracionalitě a misantropii. Naess přitom proti těmto rysům hlubinné ekologie po dlouhou dobu neprostestoval, jediné dvě jeho zmínky o neprospěšnosti nikoliv naprosté nepřijatelnosti iracionality a misantropismu v rámci hlubinné ekologie jsou z hlediska významu jeho textů naprosto okrajové. Nejdůležitějším svědectvím Naessovy neochoty kritizovat iracionálnost a misantropii druhé vlny hlubinných ekologů je kniha jeho rozhovorů Is It Painful to Think?. V ní (ovšem nejen v ní) se Naess přímo přihlásil k hnutí Earth First! a k autorům jako Devall, Sessions, Goldsmith či Seed. Po kritické zmínce ani stopy. Viz Naess, A., Rothenberg, D. Is It Painful to Think?: Conversation with Arne Naess. London, University of Minnesota Press

20 Bohuslav Binka feminismu přítomného fundamentalismu a ukázat, čím se liší od fanatismů dřívějších. 4) Na základě cílů 1 3 poskytnout a zároveň potvrdit novou definici hlubinné ekologie. 5) Pokud se podaří splnit alespoň první dva určené cíle, bude zřejmé, že autorem použitá metoda rozboru textu vycházející, jak již bylo řečeno, z autorů jako je Auerbach, Eliot, Wilber je v případě žádoucí identifikace nebezpečných textů použitelná. 6) Potvrdit, či zamítnout hypotézy, případně formulovat hypotézy nové. Sledováním cílů uvedených v prvních pěti bodech se přirozeně dosáhne i několika cílů vedlejších, podružných, nicméně stále ještě zaznamenání hodných. Uveďme si i tyto vedlejší cíle: 1 1) Odpovědí na cíl 1) a 3) odpovíme zároveň otázku pravdivosti Kohákem prosazovaného konceptu hlubinné a hluboké ekologie. 1 2) Při odpovědi na otázku 2) se budeme muset jak laskavý čtenář uvidí, v části prostředků a metodologie věnovat mimo jiné ekofeminismu a environmentálním postojům nových pozitivistů 56 a přineseme tak českému čtenáři velmi informativní sondu do vztahů mezi jednotlivými směry eko-filosofie. Tím se snad rozbije mýtus o soudržnosti ekologických myslitelů a o výlučnosti, výjimečnosti eko-filosofie jako takové. 1 3) Celá naše práce pak zodpoví ještě jednu důležitou otázku: Existuje již nějaký nový, na poznatku ekologické krize stojící výklad světa, který skutečně znovupromýšlí svět, nebo je dosavadní eko-filosofie pouhou kombinací již známých ideologií s novým zeleným nátěrem? Sociální ekologie, stejně jako ekologie feministická, je poměrně známá, za nový pozitivizmus v ekologii považujeme autory jako Lester R. Brown, Christopher Flavin či Sandra Postel jsou to autoři, kteří na filosofickou interpretaci ekologické krize programově rezignují a spíše se snaží o předání relevantních informací čtenáři. Viz např. Brown. R. L. Eco-economy: Building an Economy for the Earth. New York, W. W. Norton & Company 2001; či ročenka State of the World.