Součást Komunity SOLACE Zpravodaj pro ČR duben 2014 Modlitby matek Zpravodaj pro ČR duben Modlete se, abyste neupadli do pokušení.

Transkript

1 Součást Komunity SOLACE Modlitby matek Zpravodaj pro ČR duben 2014 Zpravodaj pro ČR duben 2014 Modlete se, abyste neupadli do pokušení. (Lk 22, 40) 69

2 2 Milé sestry v Kristu, pokoj a radost v době postní a velikonoční! Věřím, že jste mnohé prožily obdarování milostmi během našeho modlitebního třídení. Těm z Vás, kterým se z různých důvodů nepodařilo k modlitbě sejít, nebo nevědí, jak na to, nabízíme dále několik svědectví a doporučení, jak Triduum pořádat. Maminky, neváhejte a pusťte skutečně Boha do svého života na první místo. Bude-li On ve Vás, může se ještě více skrze Vás dotýkat nejen Vašich dětí. Nezapomínejte, že Váš život je darem, skrze který máte vést druhé k radosti a obrácení. Hlavní směr je láska. Vaše láska ať je nadřazena lidské spravedlnosti či čemukoliv z vaší přirozenosti. Modlitbou, postem a obětí docílíte požehnání, s kterým přejdete všechny překážky. Modlitba je vztah, projev lásky a náklonnosti. Modlitba má být naším každodenním důvěrným rozhovorem s živým Bohem. Abychom začaly život modlitby, potřebujeme TOUHU. Touhu po Bohu, po lékaři našich zranění. Myslím, že není nutné toužit po Bohu nezištnou a dokonalou láskou. K takovéto lásce budeme teprve skrze modlitbu postupně dorůstat. Jósef Augustyn píše: Dává-li nám Bůh potřebu modlitby, je to proto, abychom v síle jeho milosti měnili, uváděli do pořádku a uzdravovali celý náš život, aby se tak stával stále více lidským. Neboť Bůh touží, aby se náš život stával lepším, smysluplnějším a šťastnějším. S mnohými z Vás jsem měla možnost potkat se během posledních tří měsíců na Hromniční pouti matek, na duchovní obnově na Hostýně nebo na některých diecézních setkáních MM. Je mi velkým obdarováním, když vidím, jak jsme si vzájemně povzbuzením a modlitební oporou. V Písmu můžeme číst: Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého. (List Jakubův 5, 16) Těším se na další setkání, nejen diecézní, a přeji radostné očekávání našeho Pána! Vždyť je tak blízko. Ať jsou naše srdce otevřená pro Boží požehnání a proud milostí, kterými nás chce naplnit. Staňme se i my ženami modlitby, ne až jednou, jak říká O. Šebestián, ale teď! Odhoďte tedy všechnu špatnost, každou lest, přetvářku, závist, jakékoliv pomlouvání a jako novorozené děti mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku, abyste jím rostli ke spasení; vždyť jste okusili, že Pán je dobrý! (1. Petrův, 1-3). V modlitbě zůstávám ve spojení Markéta

3 Slovo kněze Chtěl bych být jak Zacheus...(aneb jedno malé rozjímání) Stejně jako Zacheovi i mně Pán vkládá někdy do srdce touhu Ho uvidět, ale často tato Kristem vložená touha je zatlačená do kouta mého já tolika jinými podněty, zájmy a výzvami. A já neběžím a nelezu po stromě, abych Ho uviděl... Je mi to líto... I na mne se někdy Pán otočí a osloví mě, že chce zůstat v mém domě, ale ne vždy dovedu s radostí slézt ze stromu, všeho nechat a jít s Ním... Je mi to líto... A když se mi povede jako Zacheovi jít s Pánem v Jeho blízkosti, i já mám najednou někdy chuť říct nahlas, co všechno chci změnit ve svém životě, ale pro svůj stud, zbabělost a nedůvěru to neřeknu a končím jen u toho chtěl bych... Je mi to líto... I mně Pán každý měsíc u zpovědi říká: Dnes přišla spása do tohoto domu..., ale já se hloupě vracím znovu a znovu do povrchnosti a prázdnoty myšlenek, činů a postojů a sytím se kdečím a Zacheova radost ze mne tak rychle vyprchává... Je mi to líto... Pane, nauč mne - farizea dnešních dnů - nesoudit Zachea (s jeho podivným chováním) vedle mne, nezávidět mu, ani nepochybovat o Tvé moci v jeho srdci, abych i já mohl uvěřit, že mne opravdu miluješ, zveš, toužíš po mně, odpouštíš mi a zachraňuješ mě... o. Šebestián Vzpomínka na léta doprovázení ve službě MM od P. A. Mareše Nechat se vést Duchem svatým se vždycky vyplácí Duch svatý si sám vybírá své pracovníky a dává jim pak veliké milosti.chtěl bych zde zvláště poděkovat Duchu svatému a P. Marii, za jeho vynikající spolupracovnici paní Růženku Fialovou z Brna, bývalou koordinátorku MM. Připojuji se dnes i já, ač trochu opožděně, V lásce Boží a P. Marie a celému 3

4 k celé řadě gratulantů. Paní Růženko, chci Vám také moc a moc poděkovat za vaši skvělou práci, kterou jste odvedla za 17 let Vašeho požehnaného působení koordinátorky MM. Když jste se mnou před 17 lety začala jako s knězem, sdělila jste mně své plány. Pak následoval skromný dotaz, zda se do tak náročné práce můžete sama vůbec pustit, a poprosila jste o radu a pomoc. Moje strohá odpověď jako kněze tehdy zněla: Mějte důvěru v pomoc Boží, odevzdejte se cele vedení Ducha svatého a P. Marie a pusťte se do práce. Jestliže Vás Duch svatý skutečně volá k tomuto apoštolátu lásky, pak Vám dá i potřebné milosti a povede Vás a bude Vás provázet svým požehnáním. Odevzdávám Vás a zasvěcuji proto Duchu svatému a Neposkvrněnému srdci P. Marie a na tyto úmysly, budu za Vás obětovat mši svatou s prosbou, aby Vás Duch svatý vedl, za pomoc Boží v tomto apoštolátu lásky a pomoc P. Marie. Pak jsem přislíbil sloužit oběť mše svaté za Vás a Vaše potřeby, vždy 1x měsíčně, po celý rok. Navíc i podporu mše svaté při různých Vašich akcích, jako jsou konference apod. To až dosud dodržuji s pomocí Boží už přes 17 let i nadále. Nakonec jsem jí udělil i kněžské požehnání s krátkým povzdechem uvidíme, zkuste to tedy a dejte se do práce. Čas dozrál a přinesl i bohaté ovoce. Nikdy bych nevěřil, Růženko, že dokážete ve skvělé spolupráci s Duchem svatým a P. Marií, tak mnoho. Je to až neuvěřitelné, jak Vás Duch svatý vedl a žehnal Vám, chránil Vás a v mnohých modlitbách i slyšel. Co více vedla Vás a pomáhala Vám i P. Maria. Potěšila mne i skutečnost, paní Růženko, jak stejně o Vás smýšlí a píší i ženy a matky ve Vašem zpravodaji prosinec Co Vám tedy mohu slíbit na závěr? Pouze to, že Vás všechny budu i nadále provázet, pokud mi to Boží láska a zdraví dovolí, mší svatou a kněžským požehnáním. Vás všechny pak prosím, abyste na mne pamatovaly také ve svých modlitbách. Již předem Vám Pán Vám odplať. Za mnohé jsem Vám stále moc vděčen. Hnutí MM, ve Jménu + Otce, + Syna, + i Ducha svatého, Amen.Váš služebník Boží + P. Antonín Mareš Jen milostí Boží jsem to, co jsem. (sv. Pavel) Mareš slouží každý pátek v hod. mši svatou za všechny ženy Hnutí Modlitby matek. Pro ty, které jsou ve službě v MM, pak za dary Ducha svatého. I my Otci Marešovi slibujeme modlitbu za jeho službu. 4

5 Zamyšlení Život nebo smrt Eutanázie, právo ženy na potrat, svobodné rozhodování, zda uzavřeme jako muž a žena manželství, a naopak potřeba homosexuálních sňatků, příkaz plošné sexuální výchovy na školách, aniž by rodiče byli řádně seznámeni s její náplní, jsou nyní diskutované problémy, často velmi relativizované a v zásadním rozporu s Božím řádem. Dovolte, milé sestry, abych vám odcitovala úryvek z knížky MUDr. Marty Munzarové a kol.: Proč NE eutanazii aneb Být, či nebýt? Je nutné si právě dnes připomínat varování bostonského neurologa a psychiatra, Leo Alexandra, poradce a pozorovatele na norimberském soudu s lékaři. (Tzv. doktorský soud ) Ať již tyto zločiny doznaly jakýchkoliv rozměrů, bylo všem, kteří je vyšetřovali, jasné, že vždy začínaly v nepatrných počátcích. Zprvu se jednalo o pouhý odklon od důrazu na základní postoj lékařů. Vše začínalo přijetím postoje, podstatným v akci eutanázie, že totiž existuje život nehodný života. Tento postoj se zpočátku týkal pouze těžce a chronicky nemocných. Postupně se sféra těch, kteří byli zahrnováni do téže kategorie, rozšiřovala o lidi neproduktivní, ideologicky nežádoucí, rasově nežádoucí a nakonec všechny ne-němce. Ale je třeba si uvědomit, že právě oním prvním krokem, z něhož celý další způsob myšlení získal svůj impuls, byl postoj k nevyléčitelně nemocnému. A je to právě tento zdánlivě nevelký posun v důrazu na postoj lékaře, který je třeba pečlivě zkoumat...jelikož prevence je důležitější než léčba. Pozorování a rozpoznávání časných známek a symptomů se stalo vždy základem prevence dalšího rozvoje choroby. Tento oddíl snad nejlépe zakončíme citátem z Ovidia, který bychom si měli zapamatovat a nést si jej do celého svého života. Může se týkat i mnoha jiných věcí v životě, nejen našeho diskutovaného problému Principiis obsta 5

6 sero medicina paratur cum mala per longas convaluere moraas, tzn. Začátkům snaž se čelit. Je pozdě po léku se shánět, jestliže odkladem dlouhým mohlo již zesílit zlo. Tolik citát. Dovolím si připomenout, že když jsme před několika lety podepisovali petice proti uzákonění homosexuálních sňatků, tvrdili zastánci tohoto požadavku, že už dále nebudou požadovat osvojování dětí. Neuplynula ani příliš dlouhá doba, a osvojování dětí homosexuálními páry je na pořadu dne. Drahé sestry, nestačí jen se modlit, chodit do kostela a nerespektovat Boží řád, nebo jen částečně, s poznámkou, že doba je jiná. Pokud se natolik přizpůsobíme době, že se ztotožníme s chováním světa, pak na nás platí druhá část verše (Mt 5,13): Vy jste sůl země; jestliže však sůl ztratí chuť, čím bude osolena? K ničemu se už nehodí, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali Chceme-li, aby Bůh chránil a vedl nás a naše děti, je nutno jim stále vštěpovat, že Boží řád desatero - stále platí a po dobu dvou tisíc let si žádný papež nedovolil ani slovo v něm změnit. Proto církev přežila i ty největší své krize. To platí i o našich rodinách. Malé děti k tomu vedeme, dospělým dětem to už můžeme jen připomenout, ale po celý život bychom měli dbát na to, aby tento zákon byl respektován v našich domovech, kde nastavujeme pravidla my. Pak můžeme naprosto spoléhat na Boží pomoc a ochranu, kterou nebeský otec poskytuje svým dětem. Radost a pokoj ať nás provází. Růžena Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti, neboť svým křížem jsi vykoupil svět. Podívejme se, jak mnozí lidé uctívají nějakého boha, přinášejí mu různé oběti a dary, kolikrát i několika bohům. Stojí je to mnoho úsilí....obětí mohou být i děti... V jednom kázání (o. Vojtěcha Kodeta) jsem vyslechla něco, co mne hluboce oslovilo a na mnohé otázky mi odpovědělo. Jasně a srozumitelně. Cituji: A my jsme si mysleli, že pravý Bůh potřebuje usmíření. A poněvadž víme, že náš Bůh je o tolik větší, než jejich vymyšlení bohové, tak, jako se klene nebe nad zemí, tak jsme si říkali když oni takhle usmiřují boha, kterého si vymysleli, jak musí být usmířen Bůh, který je Bohem pravým? Co všechno muselo rozvášnit Boha a kdo může usmířit? A tak jsme vymysleli geniální logickou smyčku: Bůh musí být usmířen. 6

7 A usmířen krví. Krví Boha člověka... A vůbec jsme neslyšeli, že v Božím řádu to tak není. Že Bůh to na sebe vzal. A Pavel marně volá a píše Korintským, že je to Bůh, který se rozhodl smířit s člověkem...a píše, nechte se smířit, pro lásku Boží vás prosím, nechte se smířit s Bohem! Bůh, který sám nic špatného neudělal, Ježíše Krista učinil hříchem... Ano, Bůh to byl, který smiřuje člověka... Srovnej si to v hlavičce... Bůh se omlouvá člověku za to, že mohl zhřešit... Bůh se kaje za své stvoření. Geniálním činem vykoupení. Bůh se nehněval na člověka. Bohu zbyly jen oči pro pláč nad tím, že lidé nedorostli, aby si vážili společenství s Ním. Proto se rozhodl k absurdnímu kroku. Že celou tu mezeru, která vznikla ve stvoření díky tomu, že člověk měl svobodu volby, že celou tu mezeru zaplní sám sebou. Že ji zaplní Obětí Sebe... Aby člověk už nikdy nemohl změnit běh dějin světa..." Od té doby vím, že Bůh si přeje moje vyznání : Ano, Pane, zhřešila jsem proti Tobě. Nijak nemohu odčinit svůj hřích. Znáš moji slabost, moji ubohost a bídu. Neschopnost vymanit se z vlastních vin. Proto mi Ty sám nabízíš smíření. A čekáš, že to pochopím. Na Tvém kříži, Pane Ježíši Kriste, visí můj dlužní úpis. Tak jsi mne zachránil, že můj hřích jsi přivedl k nebytí. Sám sebou jsi překonal tu propast, která mne dělila od Otce a skrze Tebe, mám teď k Otci přístup. Ano, v Duchu Svatém... Proto tě chválím a velebím, můj Bože v Trojici Jediný, a klaním se Ti!" Proč Bůh potřebuje naše vyznání? Je to, jako bychom předávali svůj dlužní úpis. Bůh nám dal svobodnou vůli, a proto si od nás vezme jen to, co mu dobrovolně odevzdáme. Pokud si své dluhy ponecháme, nemůžeme počítat s tím, že budou zrušeny Jeho obětí na kříži. Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti, neboť svým křížem jsi vykoupil svět. 7 Marie H.

8 Ohlédnutí Hromniční pouť matek Motto:...světlo k osvícení pohanů a k slávě tvého izraelského lidu... (Lk 2,32) Tradiční Hromniční pouť matek se konala i letos ve Šternberku V chladném chrámu Zvěstování P. Marie se tísnily stovky žen. Jejich počet bychom mohly odhadnout na jednu tisícovku. 8 Hromniční pouť 2014, ženy přinášejí hromniční svíci Tento starobylý zvyk obětování svíce žen pochází z 18. století, kdy ženy prosily za odvrácení nebezpečí obávaného vpádu pruských vojsk. Zakladatelé této pouti (P. J. Červenka) a stejně tak pokračující organizátoři pouti (P. A. Pechal) společně s MM jsou si vědomi toho, že i dnešní doba je plná nástrah a nebezpečí. Je velkou nadějí pro náš národ a pro naše děti, že si to uvědomují také matky žijící v současnosti. Jak k pouti napsala Maruška: Na pouti to bylo úžasné v kostele při společných modlitbách, když jsme se modlily všechny. To byla síla!!!!! Čekala jsem, kdy začne opadávat ta krásně zrestaurovaná štukatérská výzdoba :). A když si člověk představí, kolik duší

9 nesla k oltáři každá z matek ve svém srdci...to musí být přece někde v té naší republice poznat. Časem určitě... Ano, vskutku, ofěra matek kolem oltáře s tisíci rozžatými svícemi po mši svaté, byla dojemnou a důvěrnou modlitbou k Matce Boží. Mši svatou sloužil duchovní otec MM P. Pavel Šebestián Smrčina, který nás vyzýval k tomu, abychom nečekaly, až se něco změní kolem nás. Až přestane manžel pít, až se děti obrátí k Bohu, až splatíme hypotéku Začněte hned a nečekejte. Mějte v srdci Boží pokoj a lásku, říká o. Šebestián. A dále pokračuje... Panna Maria žila v nepoměrně chudších poměrech, než žijeme my. Důvěřovala Bohu. Vnitřní krásu a odevzdání nemohly okolnosti všedního života zastínit. Nejdůležitější je láska. Opravdová láska ve Vašem srdci. Hromniční pouť 2014, mše svatá V odpoledním programu krátce zazněla slova národní koordinátorky Markéty, která vyzývala k čistotě modlitby. Dodržujte doporučených prvních devět modliteb, nic k nim nepřidávejme a ani neubírejme, řekla Markéta. Připomněla také zásady, které se mají dodržovat ve skupinkách MM, což je nekritizovat se, vzájemně si neradit a nevynášet informace ze skupinek. Hlavní odpolední program vyplnil svou přednáškou na téma: Doprovázení dětí v církvi k Bohu P. František Petrík. Z jeho slov vybíráme... Když budeme kráčet s Bohem, nemusíme se o své děti a vnuky bát. I řeholní sestry jsou matkami. Není důležité být matkou jen fyzicky, ale i duchovně. Víra a láska Panny Marie, s kterou počala Boha, je pravé 9

10 mateřství. Je potřebné plnit i přirozené potřeby. Boží milost předpokládá lidskou přirozenost. Jeden z předpokladů je mít čas. Čas na děti, čas na manžela. Výchova dětí začíná už při početí v těle matky. Máš čas probírat situace dětí a rodiny se svým manželem? Máš čas být trpělivá, přívětivá, laskavá, láskyplná? ptá se P. Petrík. Dovolte svému manželovi být mužem, dovolte mu být přítomný od početí jako otec, ne až od porodu. Přijměte odpovědnost za dítě už při početí. Obětování probíhá po proměňování. Obětujeme Tělo a Krev Ježíše Krista. Bůh přijímá naši oběť a chce, abychom přijímaly jeho Svatého Ducha. Tak jako každodenně zprostředkováváme mší svatou oběť, tak máme obětovat své děti. Touto obětí se myslí odevzdat děti Bohu. Až to dokážeme, může Bůh začít působit v jejich životě. Vrátí nám je do náruče ještě na zemi nebo někdy až v nebi, záleží na jeho vůli. Dítě potřebuje cítit, že táta a máma se mají rádi. Mnohem více než studium teologie pro mě bylo vidět rodiče, jak jeden druhému dokážou odpustit. Nás rodiče nemuseli vyhánět ke zpovědi, viděli jsme jejich lásku, jejich odpuštění, jejich svědectví o Bohu, říká P. Petrík. Je důležité, aby dítě vidělo, že se rodiče po hádce jeden druhému umí omluvit. A k tomu, aby rostl vztah mezi člověkem a Bohem či člověkem a člověkem, je zapotřebí mít čas. Tam, kde jedna strana mlčí, vztah zaniká. Často společná modlitba rodiny je spíše pedagogický výkon. Není to moje osobní modlitba. Malé děti potřebují vidět tatínka při mši svaté, kdy se velký táta sklání před Bohem, před něčím větším než je on sám. Už od křtu je v nás Duch svatý. Spoléhejte na to, že Duch se za Vás přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit. Duchovní obnova MM na Sv. Hostýně Letos jsme se poprvé setkaly na duchovní obnově pořádané pro celé hnutí MM. Překvapil nás velký zájem. Ani vysoká kapacita určená k obnově, nestačila a ještě několik desítek maminek bylo k naší lítosti z kapacitních důvodů odmítnuto. Jsme rozhodnuti v této činnosti pokračovat, proto věříme, že v příštím roce budou mít možnost účasti i další ženy. Zvláštní poděkování patří kapele, která se vznikla spontánně a krásně doprovázela celý program. Od těchto žen Vám předávám krátkou reflexi ze setkání... 10

11 ..srdečný pozdrav z Hutiska. Nás, matky, přihlásili na duchovní obnovu na Hostýně s otcem Šebestiánem naší skvělí manžílci, neboť s ním měli na podzim duch. obnovu a prohlásili, že Šeba je borec a musíme ho zažít! Na duch. obnovu nás jelo pět maminek, vzaly jsme kytaru, buben a štrnkátka s tím, že si jen tak zahrajeme na pokoji. Jak ale uviděl otec, že máme nástroje, tak se z nás stala rázem hudební skupina společně s Janou ze Vsetína. Byla tak úžasná atmosféra, že příští rok budeme hrát rády zase. Děkujeme otci Šebestiánovi za moudrá slova, která nás dojímala k slzám, a obdiv, že vydržel s tolika ženskými, a za obětavost při svátosti smíření. Děkujeme Růžence a Markétce a všem maminkám za krásné společenství! Zdraví holky z Hutiska Marcela, Maruška, Jana, Jitka, Andrea. Duchovní obnova MM, Hostýn 2014 Milé maminky, věřte, že jsme Vás nesly ve společných modlitbách a rády bychom Vám alespoň touto formou přinesly několik myšlenek, kterými nás provázel o. Šebestián. Ze zápisníku Jany Machandrové vybíráme... Téma: Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života. (Jan 6,68) 11

12 Když jsem v prosincovém zpravodaji přečetla, že ve dnech proběhne pro všechny maminky z Hnutí MM duchovní obnova, kterou bude provázet o. Šebestián, v mém srdci poskočilo, a já věděla, že to mě zve sám Ježíš na horu, kde sídlí Jeho Matka Maria. S přihláškou jsem dlouho neotálela, protože jsem věděla, že počet míst je samozřejmě omezen a já jsem si opravdu nechtěla nechat ujít tu jedinečnou příležitost k duchovnímu občerstvení, po kterém jsem tolik toužila. Oslovila jsem svou kamarádku i ženy ze skupinky, aby se taky přidaly, ale ony tu touhu neměly. O to větší bylo mé překvapení, když mi na Triduu jedna maminka oznámila, že taky jede na Sv. Hostýn. Radovala jsem se z toho. Zahájení bylo v pátek v hodin mší svatou. Když se blížila tato hodina, kaple se plnila víc a více, až se nechtělo věřit, že se nás tam vešlo na 100. V exerciční kapli jsme se scházely po všechny ty dny při mších svatých, adoracích i zpovědích, výjimkou byla neděle, kdy jsme závěrečnou mši svatou prožily v bazilice. Co jsem si z té duchovní obnovy odnesla? Recept na šťastný život, poselství z Medžugorje, že jsme milovanými dětmi Božími, že nejdůležitější je LÁSKA, která je osou života a kterou se musím neustále nechat proměňovat a neustále se té lásce učit, a to stačí! Náš duchovní otec slovo láska nejen že skloňoval ve všech pádech, ale on sám nám po všechny ty tři dny tu vzácnou lásku dával. Žasla jsem nad jeho moudrostí, dobrotou, laskavostí, ochotou, obětavostí, milosrdnou láskou i trpělivostí v tolika zpovědích, ale nejen tam. Při každé mši svaté, při každé promluvě, při každé ranní i večerní modlitbě s adorací, při každé osobní modlitbě, při každé svátosti s o. Šebestiánem jsem spolu s ostatními matkami byla obdarována jeho nesmírným darem SLOVA a LÁSKY. Otec nám přiblížil Kristovu lásku a osobní modlitbu v životě ženy a matky, ukázal nám cestu ke svatosti. Byly jsme vtaženy do oběti Ježíše Krista, který nás, své milované dcery, shromáždil kolem sebe, aby nám plný něhy a milosrdenství daroval život. Plny vděčnosti jsme mu děkovaly, že vzal na sebe naše lidství, aby nám rozuměl, aby nám pomáhal. Nádhernou atmosféru duchovní obnovy dokreslovala hudba, která naše srdce naladila na tu nejlíbeznější strunu, strunu Boží lásky, která proudila bez přestání. O nasycení na těle od společné páteční večeře až do nedělního oběda se o nás vzorně starali v místní restauraci, nechyběly ani čaj a káva, které jsme si mohly samy uvařit v kuchyňkách. Rovněž byly do programu zařazeny Modlitby matek, kterou jsme se modlily před vystavenou Nejsvětější Svátostí s odevzdáním dětí do objímající náruče 12

13 Ježíšovy. Taky byl dán prostor ke sdílení a informacím týkajících se našeho hnutí MM. Samozřejmě byl čas i pro sobotní odpolední vycházku, kterou mnohé z nás v tom nádherném sluníčkovém počasí využily, jak jinak než se na Sv. Hostýně přímo nabízí ke křížové cestě. Když jsme se po závěrečném požehnání rozcházely zpět do svých domovů, nejedné mamince se leskly oči dojetím a srdce jásalo radostí, jak dobrotivý je Bůh, jak nás vede cestou odvěkou Hospodin je dobrotivý, přímý, proto ukazuje hříšným cestu. (Žalm 25). Z katecheze o. Šebestiána při páteční mši svaté vybíráme Má duše žízní.nechme se prostoupit slovem Božím jako od Boha vyvolení, milovaní, projevujte lásku, milosrdné srdce, dobrotu, pokoru, mírnost, trpělivost.uvědomit si, že jsme Bohem milovaní obraťme se k Pánu Ježíši, k té Boží lásce a najednou to povolí ve chvíli splínu, jdi k Ježíši. On má té lásky více Já tady na to čekám, říká Ježíš. Chceme to všichni, ale nezvládáme to ať ve vašem srdci vládne Kristův pokoj sestoupit do svého srdce to vůbec není jednoduché navštívit sebe sama ve svém srdci tam se setkat s Ježíšem.my jsme často mimo sebe zkusme prožít obnovu ve svém srdci (kontemplace, vnitřní usebrání) vaše cela je ve vašem srdci s vděčností zpívejte Bohu písně, žalmy a chvalozpěvy lidé vidí to, co nemají a neumějí být v té atmosféře vděčnosti umět nalézt vděčnost někdy je to hodně dlouhá cesta probrat se z hořkosti, závisti Pojďte ke mně všichni Ježíš čeká! CO MI BRÁNÍ JÍT K JEŽÍŠI? Z katecheze o. Šebestiána při sobotní mši svaté vybíráme Ovládejte se, když se neovládáte, odvede vás to, je to náš boj na věci se dívejte střízlivě, abyste se mohli věnovat modlitbě. Máme se věnovat modlitbě! Že nám to tak nejde, je to tím, že ještě nemáme dost svobody, síly. Především se mějte mezi sebou vroucně rádi, protože láska přikrývá všechny hříchy. Konečně už milujme! Na tom záleží, aby ve vašem srdci byla láska. JE ÚSILÍ O LÁSKU NA PRVNÍM MÍSTĚ V MÉM ŽIVOTĚ? Buď lásku mám, nebo ne! Láska je přijetí všech, je to důvěra. Pán zve mě i tebe! Tak to dělejme! KDO JINÝ MÁ SVÉTU DÁT LÁSKU NEŽ MY MATKY je to pomůcka, abychom rozšířili lásku ke všem aby byl ve všem oslavován Bůh! 13 JM

14 První diecézní setkání hnutí Modliteb matek v ostravsko-opavské diecéze Blahoslavená, která uvěřila, že se splní to, co jí bylo řečeno od Pána. (L1,45) Milované, chtěla bych velmi poděkovat všem maminkám, které se jakkoli angažovaly (ať už modlitbou nebo organizačně) při uskutečnění setkání MM v Ostravě v kostele sv. Ducha. Kostel sv. Ducha, o. biskup F. V. Lobkowitz 14

15 V sobotu 8. března 2014 se v kostele sv. Ducha uskutečnilo setkání MM. Mši svatou sloužil otec biskup Mons. FrantišekVáclav Lobkowicz, OPraem. V kázání hovořil mimo jiné o potřebě modlit se za kněze a za nová kněžská povolání. Zmínil také potřebu střelných modliteb a vzpomínal na svoji maminku, která svým dětem vymodlila povolání kněžské (biskupské) a pro bratra pana biskupa povolání řeholní. Po mši řekla několik slov koordinátorka pro ostravsko-opavskou diecézi Kačka Kučerková i nová národní koordinátorka Markéta Klímová. Obě vyzvaly přítomné maminky, aby se svěřily se svou zkušeností s Modlitbami matek. Svědectví přinesla například maminka pěti dětí, která s manželem po narození páté dcerky zjistila podle lékařských výsledků z genetiky, že jejich nedávno narozená dcerka má nevyléčitelnou nemoc. Nevím už přesně, o jakou nemoc se jednalo, jen mi utkvělo, že při této nemoci tělo neštěpí správně bílkoviny. Po této diagnóze se tato maminka plna bolesti dostala (vtírá se mi slovíčko náhodou, ale žádnou náhodou, ale Božím vedením) k Modlitbám matek. Všechnu bolest, všechny strachy dokázala odevzdat. Velice se jí ulevilo. Po dalších testech zjistili, že první diagnóza byla pouze chyba počítače. Bože, ty víš, jak nás dostrkat tam, kde nás chceš mít. Promluvila i patrně nejmladší maminka v MM (na modlitbách byla poprvé jen několik málo dní před setkáním). Slovo u svědectví dostal na závěr také pan biskup. Vzpomněl opět na svou maminku, která se s pěti dětmi a panstvím musela pěkně ohánět, a dokonce nám pan biskup zazpíval. Po svědectvích následovala modlitba z brožurky, a pak se šlo dolů do Pastoračního centra Jana Pavla II. na pohoštění. Pro mne osobně bylo setkání velmi hlubokým zážitkem. Velmi živě se mne dotkla citlivost srdcí přítomných žen. Viděla jsem spoustu maminek při různých okamžicích při bohoslužbě, při svědectvích, při samotné modlitbě, jak si nenápadně otírají slzy. Ať to byly slzy bolesti, vděčnosti nebo slzy nad osudem jiné maminky. Tyto slzy mě nijak nepohoršily, naopak byly naprosto namístě. I já jsem měla jednu chvíli na krajíčku. Nechápejte to ale tak, že bylo setkání nějakým slzavým údolím. To v žádném případě. Celou dobu panovala velmi přátelská atmosféra. Pán byl s námi. Naše skupinka se schází déle než rok a já jsem si až dnes uvědomila, jak jsem doposud brala MM povrchně, jaký jsem cynik, jak málo jsem se odevzdávala, jak málo jsem spoléhala na Boha. Moc bych si přála, abych tento pocit Boží přítomnosti mohla nějakým způsobem zprostředkovat dál. Třeba i maminkám, které MM neznají. Modlím se za to, aby se nejen pro naši modlitební skupinku, ale pro všechny modlící se maminky staly MM místem útěchy, místem nejen setkání s jinými maminkami, ale především místem setkání s milujícím Bohem. 15

16 Maminky v kostele sv. Ducha Na závěr několik myšlenek, které mě oslovily: * Je dobré, aby si každá maminka adoptovala kněze jako svého duchovního syna a odevzdávala ho Bohu společně se svými dětmi - nikdy mě o kněžích nenapadlo přemýšlet jako o synech. Vždy to pro mě byli otcové, ne synové. * Boží milost má svůj vlastní čas. Nezáleží na tom, jestli modlitby zaberou hned nějakým zjevným způsobem, nebo až za několik let. Žádná z našich modliteb se u Boha neztratí. Bylo to přirovnáno k semínku. Jen Bůh ví, kolik energie je potřeba, aby klíček prorazil slupku semínka a začalo klíčit něco nového a krásného. Musíme vytrvat. Ája Kuchařová Čtvrté diecézní setkání hnutí Modliteb matek plzeňské diecéze Dne proběhlo v pořadí již čtvrté celodenní setkání Hnutí Modlitby matek pro plzeňskou diecézi a hosty. Setkání proběhlo v učebnách Biskupství plzeňského a zúčastnilo se jej celkem 59 žen, z toho bylo 22 hostů z jiných diecézí. Úvodní chvály doprovázel hrou na klavír P. Mgr. Petr Mecl. Setkání pak pokračovalo přednáškou P. Martina Sedloně, OMI, jejímž ústředním tématem byla naděje inspirovaná příběhem ze Starého zákona o Josefovi Egyptském. Znovu jsme si díky této přednášce intenzivněji uvědo- 16

17 mili, že u Boha není nic nemožného, že neexistuje žádné zlo, které by Bůh neuměl proměnit v dobro. Po této nadějeplné přednášce jsme společně prožili mši sv. v katedrále sv. Bartoloměje. Po obědě jsme se vzájemně mezi skupinkami představily a slovo dostala také přítomná nová národní koordinátorka hnutí Markéta Klímová a spolukoordinátorka pro brněnskou diecézi Kristýna Třešková. Ženy ve svých svědectvích vyjadřovaly, kolik pomoci a posily se jim dostává díky Modlitbám matek, jak se při těchto modlitebních setkání doslova nabijí novou silou do dalšího týdne, jak nenápadným, pokojným a možná i obyčejným způsobem Bůh proměňuje vztahy v rodině a kolik milostí během svého života obdržely. Národní koordinátorka připomněla, jak důležité je zachovávat jednoduchost těchto modliteb a základní principy hnutí. Krátce po půl druhé při výstavu Nejsvětější Svátosti oltářní jsme zahájily modlitbu matek dle brožurky, jejímž vrcholem je úkon faktického odevzdání každého z našich dětí do košíčku umístěného pod patu kříže. Radost z odevzdání se nás i našich děti vyjadřuje naši důvěru, že u Boha není nic nemožné. Celým dnem nás hudebně doprovázel P. Petr Mecl, takže jsme nejen slovem, ale i zpěvem měli příležitost Pána chválit. Po 16. hod. jsme naše setkání ukončily s pozváním na národní konferenci, která se uskuteční v Praze - Hájích od 10. do 12. října 2014 v komunitním centru Matky Terezy. Rozcházeli jsme se s tím, že doufáme, jako je tomu v jiných diecézích, že mezi nás přijdou mladé maminky a svým mladým elánem oživí skupinky hnutí MM v naší diecézi. Klára Hrušovská 17

18 Newsletter Z anglických listů MM vybíráme Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím " (Mt 11, 28-30) Radujte se stále v Pánu, opakuji: Radujte se!" (Fp 4, 4) Drahé sestry v Kristu, Posílám Vám nový zpravodaj nezdá se, že je to tak dávno, kdy jsem psala ten minulý, ale je to už rok! Možná v tom hraje roli můj věk, ale čas teď tak rychle utíká. Ale chvalme Pána, že to byl velmi plodný rok, který je podivuhodným důkazem toho, jak mocná je modlitba a jak je účinné, když našeho Pána prosíme, aby vedl naši službu. Jsem si jistá, že všichni víte, že na samém začátku, když jsme se cítily být povolány začít s Modlitbami matek, věděly jsme, že je důležité, vždycky nechat Pána, aby nás vedl. Ne dělat si věci po svém, ale v modlitbě očekávat, až nám On ukáže správný čas a správnou cestu. Přiváděl k nám matky a teď jsou Modlitby matek ve 118 zemích! To by bylo bývalo nemožné, kdybychom se byly snažily organizovat si všechno samy. Také požehnání jsou úžasná. Bylo vyslyšeno mnoho modliteb a každý týden se v mnoha zemích objevují nové skupinky. Každá nová skupinka je pro nás také velkým požehnáním, protože jsme spojeny v modlitbě podle naší brožurky. Je tak povzbudivé vědět, že při takovém počtu skupinek po celém světě je na naše děti a vnoučata (v mém případě pravnoučata) pamatováno v modlitbách ve všech časových pásmech! Požehnány jsou nejen naše děti a vnoučata, ale také matky. Tolik matek mi říká, že jejich životy se proměnily prostřednictvím Modliteb matek. Mnohé se vrátily ke Kristu, nebo se s ním poprvé setkaly. Je toho tolik, zač máme Pánu děkovat a také chválit Ho za Jeho dobrotu vůči nám. 18

19 DOBROŘEČIT BUDU HOSPODINU V KAŽDÉM ČASE, Z ÚST MI BUDE ZNÍT VŽDY JEHO CHVÁLA. (Ž 34, 2) Vypadá to, že letošní rok bude také hektický! Už jsme naplánovaly návštěvy ve Star house pro koordinátorky seniorky, koordinátorky z Holandska, pro anglické skupinky, koordinátorky ze Slovenska. A návštěvy Španělska, Walesu, Luxemburgu, Kanady, Litvy. A následující rok 2015 bude pro nás velmi výjimečný, protože to bude naše 20. výročí chvalme Pána, který nás vedl a zajišťoval nás ve všech našich potřebách. Modlitby matek začaly na konci roku 1995, a tak v příštím roce 2015 budeme slavit své 20. výročí. Už jsme plánovaly oslavy ke chvále Boha a na poděkování za mnohá požehnání, kterými nás zahrnul. Je jich tak mnoho, že se je ani nesnažíme vyjmenovat! Změnil nás, naše děti, naše rodiny. Tolik nádherného požehnání, které naše společnost dnes tak naléhavě potřebuje. Ano, tolik Ho potřebujeme!! První část oslavy bude pouť všech koordinátorek na rekolekci/konferenci do Svaté země, zvláště do Betléma. Na svém samotném počátku se Modlitby matek zaměřily na Svatou rodinu a na Ježíšovo narození. Také se snažíme zorganizovat týden v Římě pro říjnovou konferenci. Čekáme, až bude potvrzeno přesné datum. Pokud by se kterákoliv členka Modliteb matek chtěla s námi během našeho pobytu v Římě setkat, bylo by to nádherné. Pochopitelně si bude muset zařídit svou vlastní dopravu a ubytování. Všechny bychom se mohly během týdne setkat na náměstí sv. Petra při papežské audienci a požehnání. Pokud vás to zajímá, sledujte, prosím, naši webovou stránku, kde budou upřesněna data. Další skvělý způsob, kterým oslavíme své výročí, bude vydání naší brožurky v aramejštině v jazyce Ježíše a Marie. Jeden profesor souhlasil, že ji pro nás přeloží. Bude to slavnostní vydání, větší než je obvyklý formát, s textem v angličtině na jedné straně a v aramejštině na druhé. Z obálky bude zřejmé, že je to zvláštní slavnostní vydání naší brožurky! Také doufám, že budeme mít zvláštní setkání ve Westminsterské katedrále, jako jsme měly při desátém výročí. Podrobnosti budou opět uveřejněny později na našich webových stránkách. 19

20 ITÁLIE Albertina O Modlitbách matek jsem poprvé uslyšela asi před rokem, kdy zakladatelka paní Veronica Williams přijela do našeho města, aby nám spolu s několika dalšími členkami tohoto hnutí přinesla o něm svědectví. I když mě spiritualita tohoto způsobu modlitby zasáhla, přesto bych si nikdy nedokázala představit, že by mohla můj život tak hluboce změnit. Vzpomínám si, že když jsem se zúčastnila tohoto prvního setkání, okamžitě jsem pocítila silné přání stát se členkou skupinky Modliteb matek, ale v té době jsem byla ještě hodně zaměstnaná, abych to mohla uskutečnit. Ale právě v tento den mě PÁN volal, abych to udělala. Veronika mi totiž hned po modlitbě nabídla možnost stát se koordinátorkou skupinek Modliteb matek. Nedala jsem hned svůj souhlas: musela jsem vyřešit mnoho věcí rodinu, práci a byla jsem katechetka a mimořádná služebnice při podávání Eucharistie. Byla jsem už moc angažovaná ve své komunitě. Zprvu jsem nad tou nabídkou váhala. Nebo abych řekla pravdu, byla jsem tím nápadem docela vyvedená z míry; a tak jsem tento eventuální plán vložila do svých každodenních modliteb. Bylo to na začátku listopadu, kdy se asi pět matek rozhodlo, že se budou po celý měsíc každý den modlit, abychom pochopily, jaká je opravdová vůle Ducha svatého, zda a jak založit první skupinku Modliteb matek v Seriate (Bergamo). Na tento úmysl jsme se modlily a rozjímaly nad radostným tajemstvím NAROZENÍ, jak nám poradila Veronika. A pak, protože se blížily vánoční svátky, rozhodly jsme se, že s tím začneme v lednu. Hned při našem prvním setkání jsme všechny pocítily krásu takové modlitby a moc Pánovy milosti. Ve velmi krátkém čase totiž vznikly čtyři skupinky, aby si matky mohly vybrat den a hodinu, která jim lépe vyhovovala. Můj úžas ještě vzrostl, když Veronika pozvala mě, otce Rostislava, našeho duchovního otce, a několik matek z Florencie a Říma do Anglie, do hrabství Kent, kde je centrum komunity Solace. Právě tam jsem začala chápat, co se děje. Tak jsme odložili veškeré rozhodování na KVĚTEN, když se o Letnicích potkáme v Římě při příležitosti mezinárodního setkání laických hnutí. Nejúžasnější věc na této cestě byl způsob, jakým byly překonány všechny obtíže, aniž jsem musela cokoliv udělat. Pouze děkuji Pánu za jeho MILOST. 20