Vývoj trestu smrti v našem právu

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva Vývoj trestu smrti v našem právu Bakalářská práce Autor: Michaela Rubášová Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: Mgr. Pavel Norek Praha Duben 2014

2 Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Ústí nad Labem dne Michaela Rubášová

3 Poděkování: Ráda bych touto cestou poděkovala vedoucímu své bakalářské práce panu Mgr. Pavlovi Norkovi za odborné vedení, trpělivost a pomoc při zpracování této bakalářské práce. Dále bych pak chtěla poděkovat své rodině za trpělivost při psaní bakalářské práce.

4 Anotace: Tato práce se detailně zabývá trestem smrti. První kapitola tuto problematiku upravuje obecně. Nalezneme zde vysvětlení toho, co je trest jeho účel a funkci. Druhá kapitola popisuje historický vývoj trestu smrti, dále pak vnitrostátní, mezinárodní a evropskou úpravu. Třetí kapitola rozebírá jednotlivé způsoby vykonání trestu smrti. Čtvrtá kapitola pojednává o argumentech trestu smrti. Stěţejní část poslední kapitoly, která je věnována justičním vraţdám. Annotation: This work deals with the death penalty. The first chapter of this issue provides generally. Here we find an explanation of what the penalty is its purpose and function. The second chapter describes the historical development of the death penalty, as well as national, international and european regulation. The third chapter discusses the different methods of capital punishment. The fourth chapter discusses the arguments of the death penalty. The main part of the last chapter, which is devoted to judicial killings. Klíčová slova: Trest smrti, nejvyšší trest, pachatel, poprava, lidská práva, české právo, právo Key words: The death penalty, the maximum penalty the offender, execution, human right, czech law, law

5

6 OBSAH ÚVOD Trest smrti obecně Pojem trestu Účel a funkce trestu Historický vývoj trestu smrti v našem právu Historie trestu smrti Starověk Středověk Novověk Moderní dějiny Legislativa Mezinárodní úroveň Evropská úroveň Vnitrostátní úroveň Vybrané způsoby výkonu trestu smrti Zvíře v roli popravčího Rozpárání břicha Smrtící půst Zazdění Ukřižování Zahrabání zaživa Kůl v těle Stažení z kůže Rozčtvrcení a roztrhání Upálení Lámání kolem Ukamenování Utopení Stětí Pověšení Zastřelení Gilotina Elektronické křeslo... 40

7 3.19. Plynová komora Smrtící injekce Pohled společnosti na trest smrti Zastánci trestu smrti Trest smrti jako ochrana společnosti Odstrašující účinek Odplata pachateli a satisfakce pro pozůstalé Ekonomické hledisko trestu smrti a doživotního vězení Odpůrci trestu smrti Hrozba justičního omylu Politické zneužití trestu Pochybný zastrašující účinek Nemorálnost trestu smrti Úcta k životu a právo na život Vykonané tresty smrti v době komunistického režimu Proces s Heliodorem Píkou Proces s Miladou Horákovou ZÁVĚŘ SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 55

8 ÚVOD Jiţ samotný název absolventské práce jasně vypovídá o problematice, kterou se v této práci budu zabývat. Problematiku vývoje trestu smrti jsem si zvolila z důvodu, jelikoţ je stále aktuální a často diskutované. Řešilo se jak v minulosti v dobách starověku ale i v soudobých moderních dějinách. Stále vyvstává otázka ve vzduchu, zda trest smrti provádět, či nikoliv. Dodnes ve společnosti na tuto problematiku není jednotný názor. Osobně si myslím, ţe ani do budoucna na tento institut nebude společnost sjednocena, jelikoţ vnímání tohoto trestu je subjektivní. Tato práce je rozdělena do pěti kapitol, přičemţ první kapitola pojednává o trestu smrti obecně, kde se pozastavím nad jeho účelem a funkcí. V další kapitole analyzuji historický vývoj trestu smrti od starověku, kde se aplikovala zásada: oko za oko, zub za zub. aţ po výchovný účel trestu v moderních dějinách. Ve středověku se pozastavím u vlivu katolické církve pro vznik trestních norem a jejich rozpoutání honu na čarodějnictví. Dále se budu věnovat faktorům, které vedly k prvnímu zrušení trestu smrti v novověku ze strany osvícenského panovníka Josefa II. Větší část své pozornosti zaměřím na období od roku 1918, aţ do pádu komunistického reţimu roku 1989 a také se budu zabývat současnou právní úpravou. Součástí této kapitoly je průřez legislativou, která trest smrti upravuje. Prameny rozdělím do tří skupin, na mezinárodní úroveň, evropskou a vnitrostátní. V třetí kapitole budu rozebírat jednotlivé způsoby výkonu trestu smrti. Uvedu a popíši praktiky od nejstarší doby aţ po současnost. V této části se budu opírat o podloţená fakta, jejichţ účelem bude popsat jednotlivé způsoby poprav. Pohled společnosti na absolutní trest se pokusím zachytit ve čtvrté kapitole, a současně zmapuji argumenty pro a proti. Stěţejní částí poslední kapitoly, která je nazývána Vykonané tresty v době komunistického reţimu, je rozbor justičních vraţd v dobách komunistického nadvládí. Tento úsek povaţuji za stěţejní, jelikoţ se zde zaměřím na svůj cíl práce. Cílem mé práce je analyzovat vývoj právní úpravy trestu smrti na našem území se zaměřením zejména na období komunistického reţimu. Jako metodiku této práce jsem zvolila analýzu. Celá práce je vypracována pomocí analýzy, přičemţ poslední kapitola je podrobnější rozbor, kde se snaţím zachytit nejzásadnější informace. 7

9 8

10 1. TREST SMRTI OBECNĚ Pojem trest je všem dobře znám, ať uţ si ho kaţdý definuje jinak. Označován je za trest nejvyšší či absolutní. Jedná se o nenávratné ukončení lidského ţivota, to znamená, ţe uţ pachatel nemá šanci recidivy či nápravy. Trest má vţdy prvky, které ho tvoří a definují jej. Proto se zaměřím v první části na pojem trestu. V druhé části budu projednávat o účelu trestu, protoţe bez účelu by trest postrádal význam Pojem trestu Z historického hlediska prošel trest poměrně dlouhým vývojem. Jedním z nejčastěji pouţitých trestů byl právě trest smrti. Na počátku byla osobní msta, při které bylo zabití pachatele činem odplaty a zárukou udrţení pořádku. 1 Tato odplata vychází ze zásady,,oko za oko, zub za zub, která je uvedena v nejstarším Chammurapiho zákoníku a je nám dobře známá. Historie ale poukazuje na případy, kdy trest smrti neodpovídal míře zavinění. Tento pro nás absolutní trest byl uţíván i pro zloděje, kteří spáchali drobnou krádeţ. V dnešní době by byl čin kvalifikován jako přestupek. Ale v minulosti za něj mohl zloděj dostat aţ trest smrti, coţ neodpovídalo závaţnosti činu. Ve starověku se později přidává i prvek odškodnění, který se často uţíval. Středověk se ale výrazně vrací k prvku odplaty, kde se později přidává i prvek výchovný. Tento prvek jako jeden z prvních šířil myšlenku humanismu, která se dá spojovat s teorií o přirozených lidských právech. Právě zde pak dochází k prolínání prvku výchovného a represivního v obsahu pojmu trestu 2. Jedním ze základních institutů trestního práva je bezpochyby trest. Jeho definice není v ţádném zákoně popsána. Ale dalo by se říci, ţe jde o vynucené odčinění viny a polepšení viníka. Při porušení norem je třeba člověka činit odpovědným za svoje jednání. A na základě jeho odpovědnosti za spáchaný čin ho potrestat. Trest jako takový je závislý na několika okolnostech jako například na místě spáchání, času a konkrétních skutečnostech. Stanovení výše trestu není jednoduchou věcí. Vţdy záleţí na několika faktorech jak na osobě pachatele, tak na jeho protiprávní jednání. Aby mohl být trest uplatněn je třeba spáchání činu, který 1 Wikipedie [online] [cit ]. Dostupné z: 2 HLINOVSKÁ, Iveta. Trest smrti. Praha: Univerzita Karlova, s ISBN

11 zákon výslovně označuje za čin trestný, neboli škodlivý a společensky neţádoucí. Jednání musí být vymezeno právní normou a trest pak pouhým následkem porušení pravidel. Trestný čin je v českém trestním právu vyjádřen v 13 zákona č. 40/2009 Sb. 1)Trestním činem je protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně. 2) K trestní odpovědnosti za trestný čin je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, ţe postačí zavinění z nedbalosti. 3 Velice důleţitou věcí je, aby se zjistilo, zda osoba, která jednala protizákonně byla nepříčetná. Příčetnost je v trestním zákoníku vymezena pouze negativně v 26: Kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný. 4 Ukládat trest mohou orgány, které zřídil stát nebo jsou tímto pověřené. Trest patří mezi prostředky donucení, který stát uţívá. Stěţejním principem trestního práva je uplatnění zásad není trestný čin bez zákona (nullum crimen sine lege) a,,není trest bez zákona (nulla poena sine lege). Tyto zásady nalezneme v Listině základních práv a svobod č. 2/1993 Sb., kde je vyjádřeno ţe zákon stanoví, které jednání je povaţováno za trestný čin a jaký trest bude za to uloţen. Provedeny jsou pak v trestním právu Účel a funkce trestu Kaţdé uloţení trestu má svůj význam, neměl by být uloţen bezdůvodně a vţdy by měl mít určitý účel. Právě k vymezení účelu jsou typické znaky, které charakterizují trest. Jsou rozdělené do čtyř skupin a to preventivní, represivní, ochranná a regulativní funkce. Preventivní skupina je zaloţena na předcházení a zamezování trestné činnosti. Rozlišujeme individuální prevenci, která je zaměřena na konkrétního pachatele a generální prevenci, působící na ostatní členy společnosti. Mezi prostředky prevence patří stanovení skutkových podstat trestných činů, které pomáhají při zkoumání chování a jednání pachatele. Dále pohrůţka tresty a ochrannými opatřeními. Při spáchání trestného činu plní trestní právo funkci represivní. Působí individuálně na pachatele trestného činu. Účelem je zabránění pachateli v páchání dalších trestních činů a během výkonu trestu působit na pachatele a převychovávat ho. 3 Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 4 Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 10

12 Důleţité je, aby se pachatel začlenil do společnosti, spolupracoval a nepáchal znovu jednání společensky nepřijatelné. Samozřejmě ne kaţdý pachatel spolupracuje, či je ochoten spolupracovat. Tímto tak znemoţňuje resocializaci, neboli navrácení odsouzeného zpět do společnosti. Při spáchání trestného činu je pachateli stanoven postih. Trestní právo co nejpřísněji vymezí podmínky trestní odpovědnosti, soud uloţí trest a ochranný prostředek, to vše regulativní funkce. Při pouţití nejostřejších prostředků státního donucení, tak někdy mohou zasáhnout citlivá místa osob do jejich osobního ţivota nebo majetkové sféry. Proto jsou uţívané v poslední řadě, kdyţ nelze pouţít jiného prostředku. Z poslední skupiny a to moc důleţitou je funkce ochranná. Chrání společnost a určitý okruh společenských vztahů před nebezpečnými útoky fyzických osob. Všechny tyto funkce na sebe navazují, prolínají se a doplňují. Trestní zákoník obsahuje sankce, které slouţí k újmě pachatele a vedou k jeho potrestání. Přihlíţí se k osobě pachatele, vţdy individuálně aby byla újma přiměřená. Při ukládání trestu v současné době se přiměřenost upravuje 38 odst. 2 trestního zákoníku tak, ţe stanovuje následující: Tam, kde postačí uloţení trestní sankce pachatele méně postihující, nesmí být uloţena trestní sankce pro pachatele citelnější. 5 A stanovení druhu a výměry trest se upravuje v 39 odst.1 trestního zákoníku, kde stojí: Při stanovení druhu trestu a jeho výměry soud přihlédne k povaze a závaţnosti spáchaného trestného činu, k osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům pachatele a k jeho dosavadnímu způsobu ţivota a k moţnosti jeho nápravy; dále přihlédne k chování pachatele po činu, zejména k jeho snaze nahradit škodu nebo odstranit jiné škodlivé následky činu, a pokud byl označen jako spolupracující obviněný, téţ k tomu, jak významným způsobem přispěl k objasnění zvlášť závaţného zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny nebo pomohl zabránit pokusu nebo dokonání takového trestného činu. Přihlédne také k účinkům a důsledkům, které lze očekávat od trestu pro budoucí ţivot pachatele. 6 Pro nás a naši Českou republiku platí, ţe nesmějí být uţity poniţující, kruté ba i nelidské tresty, coţ vše je zakotveno v naší Listině základních práv a svobod č. 2/1993 Sb. Specifická skupina je tvořena mladistvými a je upravena zvláštním zákonem č. 218/2003 Sb., zákon o soudnictví ve věcech mládeţe. Mladistvý je označován v tomto zákoně pod v 2 odst. 1 c 5 Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 6 Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 11

13 Mladistvý ten, kdo v době spáchání provinění dovršil patnáctý rok a nepřekročil osmnáctý rok svého věku. 7 Tresty ukládané mladistvým na základě tohoto zákona mají především výchovnou funkci. 7 Zákon č. 218/2003 Sb., Zákon o soudnictví ve věcech mládeţe. 12

14 2. HISTORICKÝ VÝVOJ TRESTU SMRTI V NAŠEM PRÁVU Tak jako vše, tak i trestní právo má svůj historický vývoj, který počínaje ve starověku a končí v současnosti v moderních dějinách. V následující kapitole se zaměřím na vývoj trestu smrti nejen v našem právu, ale i ve světě, protoţe se vše prolíná a navazuje na sebe. A v neposlední řadě popíši mezinárodní a vnitrostátní dokumenty a pakty Historie trestu smrti Starověk Jedná se o historické období vzniku a rozvoje prvních společenství na území Středním východě, v oblasti středomoří a v jiţní a východní Asii. Datován je od konce pravěku kolem poloviny 4. tisíciletí př. n. l. a počátkem středověku v 7. Století. Trest smrti je starý jako lidstvo samo, a proto nacházíme uţ první známky v dávných dobách. Důkazem je archeologický nález v paleolitických jeskyních v Addauře na Sicílii, kde je na stěně vyryto několik lidských postav, stojících kolem schouleného člověka, svázaného tak, aby se škrtil, kdyby se pokusil napřímit. 8 Všechny tresty smrti mají uţ od starověku společný cíl. Usmrcení člověka jako trest za jeho delikt. Jednalo se tak o státem schválený zákoník nebo posvěcený text. Chammurapiho zákoník Nejstarší nám zachovalým zákoníkem je babylonský Chammurapiho zákoník, téţ kodex krále Chammurapiho. Pochází přibliţně z roku 1800 př. n. l. Zde poprvé hovoříme o trestu schváleným státem. Je zaloţen především na principu,,oko za oko, zub za zub. Dvacátý pátý 8 LYONS, Lewis. Historie trestu. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Svojtka & Co., s. 7. ISBN:

15 paragraf zákoníku říká, ţe,,vypukne-li v domě oheň a někdo z těch, kdo přišli hasit, spočine okem na majetku vlastníka domu a majetek pána domu vezme, bude do téhož ohně vržen. 9 Zde je jasně vymezen trest smrti drastickým způsobem, který je ale typický pro svou dobu. Chammurapiho zákoník dává předlohu dalším kodexům, které byly později sepsány. Biblické zákony Ţidů, islámské právo Šária, zákony starověkého Řecka a Říma, ale i pro středověké evropské právo. Vše všech těchto zákonech stále zůstával stejný pramen práva, a to odplata či odstrašení. Namísto toho se dnes v moderním právu setkáváme s nápravou. Drakónovy zákony Starověké zákoníky obsahovaly hlavně hrdelní tresty. Příkladem můţe být starořecký zákonodárce Drakón ve starých Athénách. Vydal tak přísné zákony, ţe trest smrti byl uloţen téměř za kaţdý kriminální skutek. Drakón zavedl rozlišování vraţdy a neúmyslného zabití. Tím zakázal krevní mstu, která byla jinak dříve odvetou za vraţdu. Trestal smrtí ty, co kradli nebo obchodovali s otroky. Zákoníky byly odvolány na základě občanských nepokojů. To však nemění nic na historickém vývoji trestu smrti, který dál pokračuje. Římské právo Římské právo je právní systém, jehoţ psaná podoba začíná rokem 449 př. n. l., kdy byl sepsán Zákon dvanácti desek. Jde o písemné sepsání zvykového práva do dvanácti zákonů. Z těchto zákonů se vycházelo po celé období římské republiky, navázali na ně i pozdější císaři. I za jejich vlády šlo o základní pramen práva. Zvláštností římského práva je, ţe se neodvolává na boţský původ, nýbrţ je výsledkem vyjednávání a kompromisů a i předpokládá, ţe se mohou v budoucnu zákony změnit. Zákon dvanácti desek stanovil základní principy hmotného a procesního práva a dále poloţil základ práva soukromého. Trestní právo stíhalo zločiny jako loupeţ, krádeţ, vraţdu, podvod a jiné. Trest nebyly předem stanoveny, ale hlasovalo se o ně. Trest smrti se udílel hlavně za velezradu, vraţdu nebo podplácení voličů. Nejčastějším způsobem popravy se uţívalo techniky stětím. Kterou popisuji více v kapitole tři ve vybraných způsobech trestu smrti. Pozdější kodifikace římského práva se staly základem 9 LYONS, Lewis. Historie trestu. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Svojtka & Co., s. 27. ISBN:

16 právního systému Byzanské říše a kolem roku 1100 vzniklo na jejím základě římské církevní právo. Starověký Egypt Starověký Egypt byl jednou z významných a zároveň nejstarších starověkých civilizací. Měli vypracovaný trestní systém vycházející z Chammurapiho zákoníku, odkud známe zákon,,oko za oko, zub za zub. Trest byl přizpůsobený tak, aby provinilec pocítil pocity oběti, kterou svým činem poškodil. Za vůdce byl označován Faraon, který měl moc jak politickou, tak i náboţenskou. Trestní systém byl krutý, na druhou stranu praktický. Nepouţívalo se vězení, ale jediná forma odnětí svobody byly galeje. Trest smrti byl ve starověkém Egyptě uţíván při trestných činech krádeţe a loupeţe, za který byli zloději odsouzeni k naraţení na kůl. Dalším a to nejhorším trestním činem, kterého se můţe zločinec dopustit, byla povaţována vraţda. Na jednom svitku papyru pocházejícího z Théb z 12.století při.n.l., stojí: Každý, kdo vztáhne ruku na život jiného člověka, měl by za tento čin zaplatit vlastním životem. Trestem za vraţdu bylo utopení. Zákon Šaría Dalším významným a jasně kodifikovaným zákoníkem je Šaría, nebo také jako boţí zákon, jednou daný a neměnný, zaloţený na výkladu islámských textů, představující soubor boţích pravidel. Jedná se o systém islámského náboţenského práva reagující na veřejné i soukromé aspekty ţivota lidí. Tím je myšleno běţné záleţitosti ţivota jako politiky, ekonomie, rodiny a sexuality. Naopak diskriminuje nevěřící a homosexuály. Starověká Indie a Čína Ve starověku nezůstávají pozadu ani Indie a Čína, kde zákony Manuovy či zákoník dynastie Tang uvádějí trest smrti jako trest nejvyšší a nejpřísnější. Zajímavostí a odlišností těchto zákoníků od evropských je pohled na odlišnost pohlaví. Příkladem můţe být starobylá Čína, ve které ţeny obdrţely lehčí trest neţ muţi. Namísto trestu smrti dostaly výprask, vyhnanství a nebo otroctví. Pro těhotné ţeny byl rozsudek vynesen aţ sto dní po porodu dítěte. 15

17 Středověk Středověk je datován mezi koncem starověku a to pádem západořímské říše v roce 476 a začátkem novověku, který je datován 1492 objevením Ameriky Kryštofem Kolumbem. Pro vznik středověké civilizace hraje důleţitou roli právě kontinent Evropa. Musíme si ale uvědomit, ţe právě Evropa se v oblasti vývoje trestu smrti vyvíjela jinak, protoţe měla dlouhou dobu pouze křesťanské náboţenství. To však nemění nic na tom, ţe trest smrti byl humánnější. Všechny evropské země ve středověku uplatňovaly hrdelní tresty za spousty zločinů, kacířství, vlastizradu, vraţdu ale i čarodějnictví. Na všechny tyto tresty měla vliv především katolická církev a byla vývojovým činitelem pro vznik trestních norem. Domáhala se prosazování křesťanských mravních zásad jako ideálu chování společnosti. Rozpoutala hon na čarodějnictví, na jehoţ konci bylo upálených, přičemţ některé odhady hovoří o číslech v řádech vyšších. Spousta ţen, často zcela nevinných, byly označovány za nástroj ďábla a spolčovány s pekelnými silami. Za coţ byly souzeny a upalovány. Nám nejznámější a nejotřesnější případ byl sv. Jany z Arku, téţ přezdívané Panny orleánské. Byla to francouzská hrdinka, která stanula včele francouzských vojsk za stoleté války v boji proti Angličanům, kteří ji označili, ţe je spojena s ďáblem a byla odsouzena jako čarodějka a kacířka. Její upálení nelze nazvat jinak neţ justiční vraţdou. V samotných Čechách byly čarodějnické procesy výjimečné. Zde se upalovalo za náboţenskou herezi, nikoliv za spolčení s ďáblem. České hrdelní soudnictví prochází několika vývojovými etapami podle ekonomiky a politiky. Z obyčejového práva se přechází k obecným právním normám. Vzniká zemský soud s všeobecnou pravomocí, ke kterému se můţe dovolat kaţdý proti komukoli. Vedle toho vzniká i další funkce se zvláštní soudní pravomocí a to policejně trestního rázu. Popravce zahajuje soudní řízení a vyšetřování u případů, kde je zcela zjevný pachatel. Například byl přistiţen na místě činu, nebo veškeré důkazy směřují k jeho osobě. Soudní proces se konal na veřejnosti, kde mu přihlíţela spousta lidí, projednával se ústně a nahlíţelo se k důkazům. Mezi důkazní prostředky patří svědectví, ohledání místa činu ale i přísaha.,,trest smrti se v tomto období prováděl celkem čtyřmi způsoby, a to stětím,upálením, zahrabáním za živa a pomocí šibenice VLČEK, Eduard. Dějiny trestního práva v českých zemích a v československu. 2. nezm. vyd. Brno: Masarykova univerzita, s ISBN

18 Novověk Na počátku novověku, které je datované od roku 1492 bylo právní postavení člověka dáno podle jeho společenského původu. Lidská práva jsou zatím ještě neznámá, ale během staletí se začalo nahlíţet na člověka nově. Na jeho postavení ve společnosti, na jeho práva a povinnosti. Můţeme se zde ale setkat s prvním odporem vůči trestu smrti jako takovému, tedy proti jeho absolutnímu zákazu, který se začíná projevovat v 18. století. Ve svých spisech tak kritizují Voltaire, Montesquieu či Beccaria s převratným dílem,,o zločinech a trestech. V němţ zavrhl trest smrti, který podle něj není nutný ba dokonce není ani dosti odstrašující. Proto navrhl řešení nahradit jej doţivotním otroctvím. Trest smrti připouštěl jen ve dvou případech, které uvádí ve svém díle a argumentuje takto:,, Smrt občana nemůže se považovati za nutnou než ze dvou příčin. První, když on, ač zbaven svobody, má stále ještě takové styky a takovou moc, že uvádí bezpečnost národa v nebezpečí, když jeho další život mohl by přivoditi nebezpečný obrat pro ustálenou formu vládní. Smrt některého občana stává se tudíž nutnou, když národ dobývá nebo ztrácí své svobody, aneb za času bezvládí, když vlastní nepořádky zastupují místo zákonů: při formě vlády, v níž přání národa jest spojeno, dobře chráněné uvnitř a zevně mocí a veřejným míněním, které snad účinlivější jest moci samé, kde vláda nepřísluší než pravému panovníku, (...) nevidím žádné nutnosti, aby se zhubil občan, leč když smrt jeho byla by pravou a jedinou překážkou, aby oddálila ostatní od spáchání zločinu: toť druhá příčina, pro kterou může se trest smrti považovat za spravedlivý a nutný. 11 Přesto však nadále trest smrti pokračuje, kde přísnost tohoto trestu zachází aţ tak daleko, ţe například ve Velké Británii byl roku 1723 přijat Black Act neboli Černý zákon. Trestem smrti byl uloţen kaţdému, který byl obviněný a kdo se objevil na ulici se zašpiněným obličejem. Nepřiměřenost tohoto trestu ukazuje na postupu soudů a poroty, kteří hledali jakoukoliv výmluvu, aby obviněného nemuseli trestat za malichernost. Přístup k trestu smrti se později mění a omezuje se. Začíná být brán jako absolutní trest. Tedy nejpřísnější moţná sankce pro pachatele nejzávaţnějších trestných činů. V českých zemích v 17. a 18. století měla vliv na trestním právu německá nauka, či právník Benedikt Carpzow. Na jehoţ teorii navazoval i zákoník Ferdinanda III. a tereziánský zákoník. Který uvádí, ţe i jednání v zákoně neuvedena a jsou nebezpečná a zlomyslná budou rovněţ stíhána. Tímto způsobem mají prostor soudci pro udělení trestu. A téţ tento zákoník připouští kruté tresty jako například za uráţku boha je uříznutí jazyka. Pro země koruny české byl v 11 BECCARIA, Cesare: O zločinech a trestech. Praha: 1893, s

19 roce 1707 vyhlášen hrdelní řád Josefa I., který vycházel právě z trestního zákoníku Ferdinanda III. Později vydala Marie Terezie na sklonku šedesátých let hrdelní řád, v němţ se setkáváme naposledy s tortunou. To znamená, ţe mučením obviněného se dostává doznání. Tento zákoník Marie Terezie byl velice přísný. Připouštěl smrt i za krádeţ. Nový směr a pokrok v duchu osvícenského absolutismu dal aţ Všeobecný zákoník o zločinech a trestech Josefa II. z roku 1787, který rušil trest smrti. Josefa II. ovlivnil spis Caesara Beccaria O zločinech a trestech. Byl to Italský filozof zavrhující trest smrti, jelikoţ ho nepovaţoval za odstrašující, naopak ho doporučoval nahradit doţivotním otroctvím. Všeobecný zákoník o zločinech a trestech Josefa II. vycházel ze zásady úměrnosti trestu. Nemá charakter pomsty, nýbrţ měl přispívat k převýchově pachatele. Za trestné bylo povaţováno jen jednání, které bylo v zákoníku výslovně označeno, coţ je opakem zákoníku Ferdinanda III. Zákoník dále určoval přitěţující a polehčující okolnosti pachatele. Nedostatky Josefova zákoníku se objevily i přes zmírnění v krutých trestů. Po Josefově smrti v roce 1795 byl opět zaveden trest smrti, a to pro velezradu či pokus o ni. Prvním státem, který zrušil trest smrti se stalo Toskánsko, část dnešní Itálie. Další průlom v trestním právu nastal s trestním zákoníkem Rakouska - Uherska ze dne Který dal později základ československému trestnímu právu. Jednalo se o novelu trestního zákoníku z roku Pojednává o trestním právu hmotném, procesní část je uvedena ve zvláštní části. Jednání pro společnost nebezpečné bylo rozlišováno nejen na zločiny a přestupky, ale i přečiny. Zákoník zločiny trestá buď smrtí provazem nebo ţalářem prvního a druhého stupně, v případě vykonávání druhého stupně, tak odsouzený musí mít na nohou okovy. V 57 trestního zákona rakouského jsou vypsány zvláštní druhy zločinů jako například ţhářství, vraţda, zabití, krádeţ, loupeţ, ale také padělání peněz,vyhnání plodu ze ţivota či odloţení dítěte. Uţ takové zločiny tento zákon znal a tvrdě je trestal. V průběhu vývoje byl trestní zákoník doplňován o nové, tzv. vedlejší zákony, které jej upravovaly současným potřebám společnosti. V průběhu 20. století dochází k dalším přehodnocení a pohledu na trest smrti. Především se s tím setkáváme v první a druhé světové válce. Jedním z důvodu je konec monarchií a nastupování republik. Vše vedlo k postupnému zrušení trestů smrti v mnoha zemích. Při vzniku samostatného Československa 28. října 1918 bylo trestní právo převzato od Rakouska - Uherska, přestoţe šlo o nově vzniklý a samostatný stát. Absolutní trest byl znovu ponechán v platnosti i přes to, ţe tehdejší prezident profesor Tomáš Garrigue Masaryk byl 12 Blíţe např. MALÝ, Karel aj. Dějiny českého a československého práva do roku přeprac. vyd. Praha: Linde Praha, s ISBN

20 odpůrcem trestu smrti. Označoval trest smrti za nejsurovější zbytky středověké inkvizice. I přesto byl Masaryk vzhledem ke svým povinnostem jako hlavy státu donucen pod tlakem veřejného mínění podepsat několik rozsudků smrti, stále ale zůstával jeho odpůrcem. Za své funkční období vyhověl 420 ţádostem o milost. V Čapkových rozhovorech uvedl:,,těžká byla pro mne otázka trestu smrti, stálo mě to mnoho nocí, když jsem měl podepisovat trest smrti, a dni, kdy jsem to učinil, mám ve svém kalendáři poznamenány černým křížkem. Sledoval jsem pozorně, má-li trest smrti vliv na zločinnost, studoval jsem statistiku zločinů a zejména vražd po celou dobu, ale nevidím, že by trest smrti měl účinek odstrašující na lidi zločinné, zločinec ve chvíli vraždy nemyslí na trest, ale na úspěch svého zlého činu. Jistý účinek je na občany ostatní, zejména o věci myslící. Můj argument pro trest smrti není, že je odstrašující, ale že je v něm mravní expiace: vzít člověku život je bezpráví tak strašlivé, že může být usmířeno jen výkupným stejně těžkým. Dělám ovšem patřičný rozdíl mezi vraždou a zabitím a uznávám polehčující okolnosti při každém zločinu, jak to moderní kriminální psychologie vyžaduje, ale ve výjimečných případech nemohu vyvracet, že trest smrti je ve shodě s metafysickým uznáním hodnoty lidského života. Věřím a čekám, že bude zrušen vyšší vzdělaností a mravností obyvatelstva, souhlasem nás všech Moderní dějiny Konec první světové války roku 1918 sebou přináší počátek označení doby moderních dějin, která nás doprovází aţ do současnosti. K recepční normě schválené z 28. října se vypracovávaly první pokusy o unifikaci k obecné části trestního práva a vypracována osnova v roce Základem obecné části bylo rozdělit trestné činy na zločiny a přečiny. Kriteriem tohoto dělení byla nízká pohnutka činu. Pohnutka byla z velké části ponechaná na soudci, který se jen okrajově měl řídit velmi neurčitým pokynem osnovy zákona. Následně byla v roce 1924 vypracována zvláštní část trestního zákona. Obě části byly ministerstvem spravedlnosti svěřeny komisy, která byla výlučně sloţena z veřejnosti. Přestoţe byla pokroková, nikdy nebyla přijata. Obsahovala značné omezení trestu smrti, který se mohl doţivotně odsouzenému pachateli udělit pouze v případě, ţe se dopustil trestného činu, za 13 ČAPEK, Karel: Hovory s T. G. M. 1.vyd.Praha Str. 175 ISBN

21 který byl uţ odsouzen. Dne 19. března 1923 byl podepsán zákon na ochranu republiky č. 50/1923 ve kterém stojí v 1 Kdo se pokusí: násilím změniti ústavu republiky, zejména pokud jde o samostatnost, jednotnost nebo demokraticko-republikánskou formu státu, násilím úplně znemoţniti ústavní činnost presidenta republiky, jeho náměstka, zákonodárného sboru, vlády nebo guvernéra Podkarpatské Rusi. násilím přivtěliti cizímu státu území republiky neb odtrhnouti od něho jeho část, trestá se zločin těţkým ţalářem od pěti do dvaceti let, za okolností zvláště přitěţujících těţkým ţalářem na doţivotí. 14 Ani zde se neukládal trest smrti. Období protektorátu Čechy a Morava bylo naprostým opakem doby prvorepublikové, kdy se prezident Masaryk snaţil o co nejniţší počet vykonaných trestů smrti. 15 Období německé okupace lze povaţovat za nejhorší období v našich dějinách. Den 15. březen 1939 představoval zlom. Na základě rozhodnutí jediného člověka, Adolfa Hitlera zemřelo mnoho nevinných lidí, ne jen na našem území. Naše československá zákonnost a spolu s ní i zásady trestního práva hmotného a procesního byly okupačním reţimem zničeny. Soudy zůstaly zachovány, ale vedle nich vznikal komplex nacistických soudů. Jejich vliv neustále rostl a spolu s ním se v Československu zavedlo německé trestní právo, které mělo vliv na československé. Jednalo se o tzv. dualismus. Normy byly rozšiřovány a doplňovány po dobu okupace. Německé trestní právo hrálo velmi důleţitou úlohu v zastrašovací politice nacistů vůči našemu obyvatelstvu. Trestněprávní předpisy měly zajistit klidné válečné hospodářství a znemoţnit odboj. Tresty byly přísné a absolutní trest byl ukládán i za nedbalostní delikt. Formulace našich norem nebyla tak rozsáhlá, jako formulace obsaţená v německých normách. Trestněprávní normy byly rozsáhlé, coţ umoţnilo soudcovskou libovůli. Začala se pouţívat zásada analogie legis, která je pro trestní právo nepřípustná. Tato zásada umoţňuje trestat i takové jednání, které právní norma neoznačuje, coţ je zvlášť pro tuto oblast práva nepřípustné. 16 S příchodem říšského protektora Reincharda Heydricha do Prahy, zaţívá český odboj a národ nejkrutější období za nacistické okupace. Období je nazývané jako Heydrichiáda a teror začíná od 27. října 1941, kdy Heydrich nahradil dosavadního protektora Konstantina von Neuratha. Ještě téhoţ dne bylo vyhlášeno stanné právo a účastníci odboji byli masově 14 Zákon č. 50/1923 Sb., Zákon na ochranu republiky 15 Blíţe např. MALÝ, Karel aj. Dějiny českého a československého práva do roku přeprac. vyd. Praha: Linde Praha, s ISBN VLČEK, Eduard. Dějiny trestního práva v českých zemích a v československu. 2. nezm. vyd. Brno: Masarykova univerzita, s ISBN

22 popravováni. Stanné právo bylo odvoláno aţ 19. ledna 1942 a součastně byla jmenována nová protektorátní vláda v čele s Jaroslavem Krejčím. Naše londýnské exilové vedení rozhodlo o aktu msty. Z noci 29. prosince na 30.prosince roku 1941 byli vysláni z Londýna dva parašutisté, Jozef Gabčík a Jan Kubiš k vykonání atentátu. Dlouhé měsíce se na našem území ukrývali, aţ do 27. května 1942, kdy spáchali atentát na zastupujícího říšského protektora, generála policie a jednotek SS, šéfa gestapa a jednoho z hlavních strůjců genocidy Ţidů, Reinharda Heydricha. Ten byl při jízdě z jeho zámku těţce zraněn a na následky zranění zemřel 4. června. Ještě v den atentátu bylo znovu vyhlášeno stanné právo a jako odvetu za atentát popravila okupační správa několik tisíc lidí, o kterých se domnívali, ţe mohli parašutistům pomáhat. Srovnáni se zemí byli vesnice Lidice a Leţáky, to i z důvodů ţe v blízkosti Leţáků našli vysílačku. Obyvatelé byli popravení na místě, transportováni do koncentračních táborů a děti posláni na převýchovu do německých rodin. Gabčík a Kubiš se ukrývali v kostele Cyrila a Metoděje, který byl 18. června 1942 obklíčen a oba parašutisté spáchali po dlouhém boji sebevraţdu, Kubiš na následky zranění zemřel při převozu do nemocnice. V poválečném Československu tvoří specifické postavení soudnictví retribuce. Původ retribuce je z latinského slova retributio, coţ znamená odplata, či vrácení. Vznikaly tzv. mimořádné lidové soudy, které trestaly nacistické zločince, kolaboranty a zrádce. Země, jeţ okupovalo nacistické Německo, přísně trestaly osoby spolupracující s okupačním reţimem. Tehdejší spojenci se dohodli ještě v průběhu války na stíhání osob a následném jejich trestání, které se dopustily zločinů proti lidskosti a porušily zásady mezinárodního práva. V roce 1942 byla v Londýně na konferenci sepsána Svatojakubská deklarace, i za účasti československých delegátů. Ta poţadovala stíhání a následné trestání nacistických zločinů. V době okupace smutně proslula pankrácká věznice, kde se v sekyrárně popravovalo pomocí gilotiny. Zřízena byla z důvodu ekonomických, protoţe nárůst odsouzených lidí k trestu smrti se prudce zvyšoval. V letech 1943 aţ 1945 bylo popraveno 1079 osob. A v letech 1945 aţ 1989 bylo popraveno 1176 osob, mezi které patřily i političtí vězni. Tragickou kapitolu v našich dějinách mají právě politické procesy, které jsou datované od únorového převratu vládou KSČ roku 1948 aţ do sametové revoluce v listopadu roku Politická vraţda byla jedním z prostředků k fyzické likvidaci politického protivníka a k zastrašení společnosti. Naše mimořádné lidové soudy měly zákonný základ v dekretu prezidenta republiky Eduarda Beneše č. 16 ze dne 19. června 1945 o potrestání nacistických zločinů, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech. Tento dekret byl nazýván jako tzv. velký retribuční dekret. Ještě téhoţ dne byl zřízen tzv. Národní soud na základě dekretu č. 17, který 21

23 fungoval jako soud trestní a čestný. Potrestání nejmenších viníků bylo potřeba jinde, neţ ve velkém retribučním dekretu, a proto byl zaloţen dekret č. 138 ze dne 27. října 1945 o trestání některých provinění proti národní cti. Tomuto dekretu se říkalo tzv. malý retribuční dekret. Benešovy dekrety nevydával prezident sám, aţ na výjimku prvního dekretu byly vydávány pouze na návrh vlády, která o jednotlivých dekretech usnášela a následně mu je předkládala k vyhlášení. Všechny dekrety včetně ústavních, prošly dne 28. března 1946 tzv. retihabicí a byly vyhlášeny za zákony. Retribuční soudy u nás působily v období od května 1945 do 31. prosince Během této doby se odsoudilo na osob. Retribuční soudnictví bylo převratné a revoluční, ale tak jako ve všem docházelo k přehmatům a omylům. Byl to nevhodný, ale dosti vyuţívaný způsob jak se zbavit nepohodlných osob. Toto soudnictví negativně ovlivnilo politiku, jelikoţ kaţdý kdo byl obviněný ztratil volební právo. Před volbami tak tímto způsobem přišlo o moţnost volit 250 aţ 300 tisíc voličů. Komunistické straně Československa to v květnu roku 1946 pomohlo vyhrát volby. 17 Více o problematice politických procesů v 5. kapitole. Po roce 1945 byl vydán nový trestní zákon č.86 dne 12. července Ve kterém je stále uveden nedotčený trest smrti. V paragrafu 29 se uvádí, ţe se vykonává oběšením a v době zvýšeného ohroţení státu i zastřelením. Místo trestu smrti mohl soud uloţit trest odnětí svobody na doţivotí nebo na 15 aţ 25 let, kdyby byl trest smrti vzhledem k osobě pachatele nebo k závaţnosti polehčujících okolností nepřiměřeně přísný. Spolu se změnou politické situace v roce 1956 dochází ke změnám právních předpisů. V letech 1956 a 1957 byla pro vedena částečná reforma trestního práva hmotného. Celkem se vydaly tři nové předpisy, jedním z nich byl zákon č. 63/1956 a trestní zákon č. 24/1957. Byly zrušeny některé skutkové podstaty trestných činů, za které zákon č. 86/1950 ukládal trest smrti. V roce 1960 byla přijata nová ústava zákon č. 100/1960 Sb., a vyvolala proces kodifikací a novelizací. Byl přijat nový trestní zákon č. 140/1961 Sb. ve znění změn a doplňků. Ve kterém bylo stanoveno, ţe trest smrti je výjimečný a fakultativní. Při uloţení trestu smrti bylo jasně stanoveno, ţe je tak moţné pouze za trestný čin, u kterého to zákon dovolal ve zvláštní části plus další podmínky, jako mimořádně vysoký stupeň nebezpečnosti trestného činu a zároveň nutnost účinné ochrany společnosti, či nemoţnost výchovně působit trestem odnětí svobody. 17 LIŠKA, Otakar. Tresty smrti vykonané v Československu v letech opr. a rozš. vyd. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, Str

24 Tato norma prohloubila spolupráci se společenskými organizacemi v boji proti kriminalitě a zesílily zásady obhajoby. Novela trestního zákona č. 45/1973 Sb. zavedla, ţe moţnost náhradu za trest smrti můţe být výjimečný trest, kterým se rozumí odnětí svobody od 15 do 25 let. V letech byl trest smrti vykonán v průměru 2,6 krát za rok. Poslední uskutečněná poprava byla 2. února 1989 v Praze. Trest smrti dostal pětinásobný vrah Vladimír Lulek. Trest smrti byl u nás zrušen poslanci dne 2. května 1990 novelou trestního zákona č. 175/1990 Sb. a nahrazen byl doţivotním trestem odnětí svobody. V platnost tato novela vstoupila 1. července Zrušením trestu smrti tímto zákonem je v souladu s článkem 6 listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky a která absolutní trest přímo zakazuje. Dále je v souladu s článkem č. 6 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, kterou je Česká republika vázána. Všechny tyto normy navazují na naší Ústavu České republiky a nedovolují, aby došlo opětovnému zavedení trestu smrti. Od 1.ledna 2010 nabyl účinností nový trestní zákoník č. 40/2009 Sb. Který schválil parlament a následně podepsal prezident Václav Klaus. Nahradil po více jak 40 letech starý zákon ve kterém uţ není trest smrti. Trest smrti byl nahrazen doţivotním trestem Legislativa Legislativa je s trestem smrti úzce spojena. Ţivot je chráněným právem, nepostačuje pouze vnitrostátní úprava, ale ochrana na evropské a mezinárodní úrovni. V současnosti nelze pouhou novelizací trestního zákona opět zavést trest smrti. Česká republika je vázána mezinárodními dohodami a dle ústavy čl. 10 Ústavy České republiky: Ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, jimiţ je Česká republika vázána, jsou bezprostředně závazné a mají přednost před zákonem Mezinárodní úroveň 18 Nytra, O.: Ústava České republiky a listina základních práv, 3.vydání, Aries, Ostava, 1992, str.9. 23

25 Po druhé světové válce začíná být trest smrti stále více diskutovaný na národní i mezinárodní úrovni. Nejprve šlo formulování omezení a překáţky trestu smrti na mezinárodní úrovni. Postupem času došlo na zásadní zlom ve vývoji dohod, a to smluvní zavázání o zrušení trestu smrti. Všeobecná deklarace lidských práv A právě z důvodů druhé světové války vznikla v San Franciscu 24. října 1945 Organizace spojených národů. Mezi členskými státy byla samozřejmě i československá republika. Důvod byl prostý, předejít podobné katastrofě, nastolit a udrţet celosvětový mír a bezpečnost. Spojené národy z těchto důvodů vydaly v prosinci roku 1948 Všeobecnou deklaraci lidských práv. Poprvé se tak tyto teze projevily na mezinárodně právním poli. Deklarace však nebyla právně závazná. 19 Pravidla jsou široce pojatá a trest smrti není výslovně uveden, přesto však je zmiňován ţivot a jeho právo na něj v následujících článcích. Článek 3 Každý má právo na život, svobodu a osobní bezpečnost. Článek 5 Nikdo nesmí být mučen nebo podrobován krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu. 20 Ve Všeobecné deklaraci lidských práv nalezneme zákaz diskriminace v článku č. 2, se kterou se spojuje zásada rovnosti vyjádřena v článku č. 7. Další velmi podstatné články související s trestem smrti jsou: Článek 9 Nikdo nesmí být svévolně zatčen, zadržen nebo vyhoštěn. Článek 10 Každý má stejné právo, aby byl řádně a veřejně vyslechnut nezávislým a nestranným soudem pokud jde o určení jeho práv a povinností nebo o jakékoli trestní obvinění 19 HLINOVSKÁ, Iveta. Trest smrti. Praha: Univerzita Karlova, s ISBN Všeobecná deklarace lidských práv z roku

26 proti němu. Článek 11 (1) Každý, kdo je obviněn z trestného činu, má právo být považován za nevinného, pokud není prokázána jeho vina ve veřejném řízení, v němž mu byly dány veškeré záruky nutné pro jeho obhajobu. (2) Nikdo nesmí být odsouzen pro nějaký čin nebo opomenutí, které v době, kdy byly spáchány, nebyly podle vnitrostátního nebo mezinárodního práva trestný činem. Rovněž nesmí být uložen trest vyšší, než jakého bylo možno použít v době, kdy byl trestný čin spáchán. 21 Nikde v deklaraci nenajdeme výslovný zákaz trestu smrti. Všeobecná deklarace lidských práv vyhlašuje právo na ţivot, ale na druhé straně vnitrostátní právo povolovalo trest smrti udělit. Proto se k deklaraci přidaly postupem další akty, které byly ratifikované pro státy a právně závazné. Mezinárodní pakt o občanských a politických právech Valné shromáţdění Organizace spojených národů přijala v prosinci roku 1966 dva pakty o Občanských a politických právech (dále jen MPOPP) a o ekonomických, sociálních a kulturních právech. Jsou daleko více rozsáhlejší a konkrétnější neţ předešlá Všeobecná deklarace lidských práv. Jde o další z aktů OSN. MPOPP uznává trest smrti jen za určité zločiny ve státech, kde stále trest smrti přetrvává v článku č.6 odst.2. Trest smrti se vykonává pouze po řádném soudním projednání a na základě pravomocného rozsudku. Cílem MPOPP je omezení trestu smrti a jeho zrušení. Článek 6 1. Každá lidská bytost má právo na život. Toto právo je chráněno zákonem. Nikdo nebude svévolně zbaven života. 2. V zemích, kde nebyl zrušen trest smrti, může být rozsudek trestu smrti vyhlášen pouze za nejtěžší trestné činy v souladu s právem platným v době, kdy byl trestný čin spáchán, a nikoli v rozporu s ustanoveními tohoto Paktu a Úmluvy o zabránění a trestání zločinů genocidia. Tento trest může být vykonán pouze na základě konečného rozsudku vyneseného příslušným soudem. 21 Všeobecná deklarace lidských práv z roku

27 3. Jestliže zbavení života znamená zločin genocidia, rozumí se, že nic v tomto článku neopravňuje kterýkoli stát, který je smluvní stranou Paktu odchýlit se od kteréhokoli závazku, jenž byl převzat na základě ustanovení. 4. Každý, kdo byl odsouzen k trestu smrti, má právo žádat o milost nebo zmírnění trestu. Amnestie, milost nebo zmírnění trestu smrti mohou být uděleny ve všech případech. 5. Rozsudek trestu smrti nebude ukládán za trestné činy spáchané osobami mladšími osmnácti let a nebude vykonán na těhotných ženách. 6. Tohoto článku se nelze dovolávat proto, aby se zabránilo zrušení trestu smrti nebo aby zrušení trestu smrti bylo zdrženo kterýmkoli státem, účastníkem tohoto Paktu. 22 MPOPP stále usiloval o zrušení trestu smrti, aţ roku 1989 se povedlo přidat 2. opční protokol, který usiloval o zrušení trestu smrti. Tento protokol navazoval na článek 3 Všeobecné deklarace lidských práv a na článek 6 MPOPP. (1) Nikdo nesmí být podle jurisdikce státu, který je stranou tohoto Protokolu, popraven. (2) Každý členský stát musí přijmout nutná opatření ke zrušení trestu smrti podle své jurisdikce Evropská úroveň Evropská úroveň má stejnou váhu jako vnitrostátní či mezinárodní úroveň. Evropská úmluva o lidských právech 22 Vyhláška ministra zahraničních věcí o Mezinárodním Paktu o občanských a politických právech a Mezinárodním Paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech č. 120/1976 Sb. ze dne 10. Května Druhý opční protokol k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech z roku

28 V návaznosti na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948 byla v Evropě přijata o dva roky později Evropská úmluva o lidských právech. Opět se setkáváme s hájením ţivota, ale trest smrti se zde nezakazuje. Nejpodstatnější články: Článek 2 Právo na život 1. Právo každého na život je chráněno zákonem. Nikdo nesmí být úmyslně zbaven života kromě výkonu soudem uloženého trestu následujícího po uznání viny za spáchání trestného činu, pro který zákon ukládá tento trest. 2. Zbavení života se nebude považovat za způsobené v rozporu s tímto článkem, jestliže bude vyplývat z použití síly, které není více než zcela nezbytné, při: 1. obraně každé osoby proti nezákonnému násilí 2. provádění zákonného zatčení nebo zabránění útěku osoby zákonně zadržené 3. zákonně uskutečněné akci za účelem potlačení nepokojů Článek 3 Zákaz mučení Nikdo nesmí být mučen nebo podrobován nelidskému či ponižujícímu zacházení anebo trestu. 24 Aţ s přijetím protokolu č. 6 dochází k velkým změnám. Ten zní takto: Článek 1 Trest smrti se zrušuje. Nikdo nemůže být k takovému trestu odsouzen ani popraven. Článek 2 Stát může zákonem stanovit trest smrti za činy spáchané v době války nebo bezprostřední hrozby války; tento trest bude uložen pouze v případech, které předvídá zákon a v souladu s jeho ustanoveními. Stát sdělí generálnímu tajemníkovi Rady Evropy příslušná ustanovení tohoto zákona. 25 Trest smrti byl protokolem číslo 6 obecně zrušen. Ale přesto byla ponechána státům v rámci vnitrostátní úmluvy moţnost, trest smrti pouţít. Výjimka se týkala války či její hrozby. Státy, 24 Zákon č. 209/1992 Sb., Evropská Úmluva o ochraně lidských práv a svobod ve znění protokolů č. 3, 5, 8 a Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb. ve znění sdělení č. 41/1996 Sb. a č. 243/1998 Sb. 27

29 které protokol ratifikovaly, stal se pro ně závazným. Česká republika je protokolem vázána od 1. dubna Listina základních práv Evropské unie Evropská unie bojuje proti trestu smrti, ani v jednom z členských států Evropské unie nebo Rady Evropy není povolen trest smrti. Od roku 1997 nebyl v ţádné členské zemi vykonán trest smrti. Evropská unie zastává názor, ţe trest smrti nemá v součastné době co dělat. Česká republika je členem od roku Z členství v EU vyplývá pro naši republiku celá řada povinností. Jednou z nich je zavázání k dodrţování Listiny základních práv Evropské unie Vnitrostátní úroveň Výše uvedené dokumenty jsou jedny z nejvýznamnějších aktů, v boji proti trestu smrti. Přesto však je stále prvořadá vnitrostátní úprava. Naše úprava prošla mnoho změnami a dlouhým vývojem. Úplné zrušení trestu smrti nastalo aţ roku Stalo se tak závazné novelizací legislativy. V současnosti nelze zavést trest smrti pouhou novelizací trestního zákona, protoţe je Česká republika vázána mezinárodními dohodami. Listina základních práv a svobod Nejdůleţitější na vnitrostátní úrovni je Listina základních práv a svobod zákon č. 2/1993 Sb. Ochrana je uvedena: Článek 6 1. Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením. 2. Nikdo nesmí být zbaven života. 3. Trest smrti se nepřipouští. 4. Porušením práv podle tohoto článku není, jestliže byl někdo zbaven života 28

30 v souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné. 26 Novelizace trestního zákona Trestní zákoník je další předpis, upravující danou problematiku. Trestní zákon 140/1961 Sb. byl novelizován dne 2. května Tuto novelizaci můţeme povaţovat za úplné zrušení trestu smrti v tehdejším Československu. Trestní zákon 140/1961 Sb. v umoţňoval uloţit trest smrti - výjimečně. Z následujícího výňatku je patrné, ţe trest smrti se ruší a je nahrazen mimořádným trestem odnětí svobody od 15 do 25 let. nebo na doţivotí. Zákon č. 140/1961 Sb. Ve znění novely č. 175/1990 Sb. ze dne 2. května 1990 (vybraný paragraf): 29 Výjimečný trest. (1) Výjimečným trestem se rozumí jednak trest odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let, jednak trest odnětí svobody na doživotí. Výjimečný trest může být uložen jen za trestný čin, u něhož to tento zákon ve zvláštní části dovoluje. (2) Trest odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let může soud uložit pouze tehdy, jestliže stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost je velmi vysoký a možnost nápravy pachatele je obzvláště ztížena. (3) Trest odnětí svobody na doživotí může soud uložit pouze pachateli, který spáchal trestný čin vraždy podle 219 odst. 2, nebo který při trestním činu vlastizrady ( 91), teroru podle 93 nebo 93a odst. 3, obecného ohrožení podle 179 odst. 3 nebo genocida ( 259) zavinil smrt jiného úmyslně, a to za podmínek, že a) stupeň nebezpečnosti takového trestného činu pro společnost je mimořádně vysoký vzhledem k zvlášť zavrženíhodnému způsobu provedení činu nebo k zvlášť zavrženíhodné pohnutce nebo k zvlášť těžkému a těžko napravitelnému následku, b) uložení takového trestu vyžaduje účinná ochrana společnosti a c) není naděje, že by pachatele bylo možno napravit trestem odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. 27 LIŠKA, Otakar a kol.: Sešity Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinu komunismu PČR č.2, 1.vydání Praha, Úřad dokumentace a vyšetřování komunismu PČR, 2000, 1. příloha. 29