CALL ČTVRTLETNÍK ČESKÉHO VYSOKÉHO UČENÍ TECHNICKÉHO V PRAZE III 2011

Transkript

1 CALL ČTVRTLETNÍK ČESKÉHO VYSOKÉHO UČENÍ TECHNICKÉHO V PRAZE III 2011

2 Inzerce RWE Transgas

3 3 TECNICALL EDITORIAL TECNICALL ČTVRTLETNÍK ČESKÉHO VYSOKÉHO UČENÍ TECHNICKÉHO V PRAZE III 2011 doc. Ing. arch. Patrik Kotas vedoucí Ústavu průmyslového designu Fakulty architektury ČVUT v Praze Pojem design, tak jak je poněkud ve zjednodušené podobě chápán širokou veřejností, vyvolává představu vnějšího vzhledu, tvaru a formy předmětů, výrobků, strojů, nástrojů, interiérových prvků či prvků veřejného prostoru. Přitom však toto z angličtiny převzaté slovo má v originále daleko širší význam znamená totiž návrh či navrhovat v nejobecnější rovině. Není divu, že se dříve u nás častěji používalo slovo návrhář před současným pojmem designér. V zahraničí je tedy designér chápán především jako koncepční kreativní tvůrce užitých, prostorových a estetických hodnot navrhovaného díla. Není pouhým následným stylistou předem navrženého díla, není tím, kdo dílo završuje dotvořením kabátu, jak je tomu často v naší praxi, nýbrž v nejvyspělejších zemích bývá naopak tím, kdo stojí v samém počátku koncepce díla. Zde je zřejmá určitá paralela s rolí architekta. Schopnost vytvářet vize do budoucnosti, vnímání prostorových vztahů, kombinace technického a výtvarného citu to jsou zřetelné přesahy s principy architektonické tvorby. Obsah Sklo je jediný materiál, který je čtyřrozměrný 4 ČVUT bude spolupracovat s Huawei 6 Středoškoláci si vyzkoušeli opravdovou práci vědců 6 Studentské formule opět zlepší své výkony 7 Investice do centra technologického transferu se univerzitě bohatě vyplatí 8 Vítězové eclubu zamířili do inkubátoru v Silicon Valley 10 Když holky soutěží! 11 Současný rozvoj města není architektům lhostejný 13 Asi nejvíce mě bavil návrh jističe, z toho pak byla taková, dalo by se říci, láska 14 Je logické, že se České vysoké učení technické v Praze rozhodlo reagovat na tento dlouhodobý tvůrčí proces z vyspělých zemí založením zcela nového programu DESIGN s názvem studijního oboru PRŮMYSLOVÝ DESIGN na půdě Fakulty architektury, která je jeho nositelem. S tradičním studijním oborem Architektura a urbanismus je Průmyslový design propojen řadou teoretických předmětů, naopak některé technické disciplíny zajišťují pro tento obor špičkoví specialisté z Fakulty strojní a Fakulty dopravní. Studijní obor Průmyslový design byl na Fakultě architektury akreditován jak pro tříletý bakalářský stupeň, tak pro následný dvouletý magisterský stupeň. První studenti byli přijati před třemi roky, což znamená, že na konci letního semestru roku 2012 dokončí tento obor první bakaláři. Základ praktické výuky probíhá, stejně jako na celé Fakultě architektury, formou práce v jednotlivých specializovaných ateliérech. V nabídce jsou čtyři ateliéry. Jedním z nich Ateliér výtvarné tvorby prof. Mariána Karla musí projít všichni studenti s cílem rozvíjení volné prostorové výtvarné tvorby, což je nedílná součást odborných schopností každého designéra nebo architekta. Další tři Ateliéry průmyslového designu, po základní společné průpravě studentů v 1. ročníku, nabízení již od 2. ročníku různou tématickou orientaci v návaznosti na profesní zaměření jejich vedoucích. Pevně věřím, že si noví absolventi oboru Průmyslový design z ČVUT najdou své místo na slunci. Solidní základ technicko uměleckého univerzitního vzdělání na ČVUT mají bezpochyby šanci získat, avšak stejně jako v každém jiném oboru bude pro úspěšnost jednotlivých absolventů rozhodující míra osobního nasazení, neutuchajícího zájmu a potěšení tvořit něco nového. Design obráběcích strojů kultivuje pracovní prostředí 16 O průmyslovém designu, potřebě vizionářství a okouzlující invenci Zahy Hadid 18 Design závodního auta není jen slušivý kabátek 20 Stavby pro všechny, design for all 21 Ústav interiéru a výstavnictví: práce s emocemi 22 Design do měst i do domácností 24 Ústav experimentální fyziky dobývá vesmír 27 Z laboratoře do Hollywoodu 28 Logistika očima studentů 30 TecniCall 3/2011 Vydavatel, adresa redakce Rektorát ČVUT Zikova 4, Praha 6 IČ: tecnicall@cvut.cz Datum vydání 31. prosince 2011 Peridocita čtvrtletník Náklad ks Cena zdarma Evidenční číslo MK ČR E ISSN Šéfredaktorka Mgr. Andrea Vondráková vondrako@vc.cvut.cz Rektorát ČVUT Redakční rada Fakulta stavební ČVUT Ing. Eva Kokešová eva.kokesova@fsv.cvut.cz Fakulta strojní ČVUT Ing. Ivan Šiman Ivan.Siman@fs.cvut.cz Fakulta elektrotechnická ČVUT PaedDr. Jaroslava Weiserová weiserov@fel.cvut.cz Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská ČVUT Ing. Libor Škoda Libor.Skoda@fjfi.cvut.cz Fakulta architektury ČVUT Jiří Horský jiri.horsky@fa.cvut.cz Fakulta dopravní ČVUT Ing. Zdeněk Říha, Ph.D. riha@fd.cvut.cz Fakulta biomedicínského inženýrství Ing. Ida Skopalová skopalova@fbmi.cvut.cz Fakulta informačních technologií ČVUT Ing. Jindra Vojíková jindra.vojikova@fit.cvut.cz Rektorát ČVUT odbor pro vědecko-výzkumnou činnost doc. RNDr. Květuše Lejčková, CSc. lejckova@vc.cvut.cz Design, DTP EVERSMILE s.r.o. Ing. Lukáš Zeman info@eversmile.cz Inzerce Ing. Ilona Prausová prausova@vc.cvut.cz Distribuce ČVUT v Praze Fotograf Bc. Jiří Ryszawy jiri.ryszawy@vc.cvut.cz Tisk Grafotechna Print, s.r.o. Titul Bc. Jakub Jílek, Fakulta architektury ČVUT kuba.jilek@gmail.com Přetisk článků je možný pouze se souhlasem redakce a s uvedením zdroje.

4 MGR. ANDREA VONDRÁKOVÁ TECNICALL ROZHOVOR 4 Sklo je jediný materiál, který je čtyřrozměrný, říká akademický sochař prof. Marián Karel z Ústavu průmyslového designu Fakulty architektury ČVUT. Co je podle Vás design? Líbí se mi italský design, třeba u aut. Také mám rád barvy a kontrasty. Protože jsem výtvarník, obdivuji i to, když udělá cukrář nádherný dort, já bych to neuměl. Myslím si, že design není něco luxusního, co si může dovolit jen movitá skupina obyvatel. Když za mnou přijde zákazník, že chce udělat lustr, zeptám se ho, kam to je a jaký na to má rozpočet. Nedávno jsem vyhrál soutěž o zakázku návrhu dvou vestibulů pro novou budovu Kooperativy. Je skvělé, že mi nechávají volnou ruku. Používám materiály, které mám rád sklo a ocel, kombinuji křivky a čáry. Otec Jana Kaplického, významný pedagog a výtvarník, řekl, že geometrie vajíčka je fantastický tvar, ale musí tam být cítit tlukot srdce kuřete. Naprosto s ním souhlasím. I nádoba nesmí být jen geometrií. Musí mít své teplé a živé tajemství. Je ochoten český zákazník platit za design? S českým zákazníkem nemám moc velké zkušenosti, navrhoval jsem v poslední době jen pro Zdeňka Bakalu. Spolupráce s ním byla výborná, TECNICALL ZIMA 2011 protože mi do návrhů vůbec nemluvil. Jinak navrhuji většinou pro zákazníky v USA, Japonsku, Holandsku a vůbec ve světě. Většinou platí pravidlo, že čím je zákazník bohatší, tím je nedůvěřivější. V zahraničí se mi tvoří lépe, svobodněji. Můžu si vymyslet, jaký materiál chci, jak velký, jak silný, za chvíli ho mám a nic není problém. Kdybych měl takové požadavky v Čechách, nevím, zda by mi požadovaný materiál byl ochoten někdo dodat a pokud ano, tak bych se nedoplatil. V cizině jsou k nám, zvláště v Japonsku, velmi uctiví, dokonce mi říkají, že se můžu chovat jako Rolling Stone, protože jsem pro ně hvězda. Jak jste se dostal k designu, s čím jste začínal? Můj vzor byl prof. Josef Svoboda, prof. Libenský nebo Josef Kaplický, to byl renesanční člověk. Z designu jsem dělal šperky a pro jednu klauzuru džbán na pivo nebo objekty ze skla, což je také design. Zajímá mě, když umění prorůstají, když vznikne něco mezi výtvarnem, řemeslem, designem a sochou. Nevím, zda bych uměl udělat design pro milion lidí. Jsem tak trochu zkažený ze zahraničí a myslím, že nejhorší, co se může stát je, udělat sochu, kolem které pak chodí lidé a nevšímají si jí. Ze všeho není nutné dělat umění. Mým vzorem je v tomto směru Philippe Starck, který je úžasný, protože dokáže udělat úžasný design, architekturu a na dům pak sochu. Učíte design studenty Fakulty architektury ČVUT. Co je učíte a jaký je Váš cíl? Já a dva mí kolegové zajišťujeme tak zvanou přípravku. Máme hodně studentů z výtvarných škol a gymnázií a my se snažíme, aby pochopili hmotu v prostoru, světlo a tyto věci. Je jedno, zda pak student bude navrhovat vysavače nebo fontánu. Josef Kaplický říkal, že fi gurka tvořící ucho etruské nádoby může být monumentálnější než Stalinův pomník. Stejně neexistuje drobná a velká práce, dobrá a špatná práce. Věc také nemá být populární, ale dráždivá. Ta přežívá. A pokud chcete vytvořit něco fantastického, musíte použít věci banální. Mnohdy je těžší udělat skleničku než sochu. Proto studenti nemohou přípravku přeskočit, musí se seznámit se základy. Myslím si ale, že jsme s nimi málo, jen čtyři hodiny týdně. V příštím roce bych měl mít ateliér, který by měl být více výtvarnější. Nechci z něj dělat VŠUP, ale základ byl důležitý i pro malíře a sochaře ze známé avantgardní školy Bauhaus. Až teprve v magisterském studiu bych se chtěl věnovat architektuře. Chtěl bych je naučit přestoupit druh dekorativního předmětu, nezdobit, ale dotvářet architektonický prostor, prostotu výrazu, sepětí hmot, objevovat světelné optické prostory. Budovat souvislosti výtvarného díla s architekturou, dramaticky do ní vstupovat a naopak. Jste přítomen u přijímacích zkoušek nových studentů? Jak zjišťujete míru jejich talentu? Být tam, je pro mě důležité, abych viděl, zda umějí kreslit. To, že umějí dělat na počítači je fajn, ale chci vidět, že umějí kreslit i tužkou na papír. Podle mě je to svobodnější. Pokud pak budou studenti něco navrhovat, je třeba vědět, pro jakou cílovou skupinu navrhují, zda bude pro muže, ženy, pro jaký věk nebo pro všechny a zda to bude věc na jednorázové použití nebo ne. Nejprve je třeba vzít na zřetel všechny tyto okolnosti a pak přemýšlet o tom, jaká

5 5 TECNICALL ROZHOVOR ta věc bude. Často jim na přijímačkách zadávám nakreslit prostorovou věc, abych viděl, jak umějí pracovat s hmotou a prostorem. Talent studentů také zjišťuji z toho, že přinesou domácí práce. Beru ale v potaz i okolnosti osobního stavu studenta, když přijde na přijímačky. Může být nemocný, nervózní, unavený a to pak může mít vliv na jeho prezentaci. Zájemců o studium je moc, ale dá se to zvládnout. Za měsíc až dva se obvykle pozná, co ve studentech je. Máte pro Vaše pracoviště nějaký vzor, který Vás a Vaše kolegy inspiruje? Představuji si, že design na ČVUT by měl být jako na MIT. Tady existuje Centrum pokročilých vizuálních studií, k němuž bychom se chtěli přiblížit. Prvním krokem ve výuce designu je to, že studenti musí pochopit i řemeslnou stránku věci. Měli by dostat příležitost pracovat první roky také s materiálem. Uvědomí si, že udělat něco z 3D tiskárny stojí velké peníze. Je pro ně velmi důležité zkusit si vše rukama, proto jsme třeba také navázali vztah s největší sklárnou na ploché sklo u nás v Teplicích. Byl bych rád, kdyby studenti mohli své projekty konzultovat přímo ve výrobě ve sklárně. My jsme pracoviště, které ještě hledá možnosti. Nesmíme zapomínat, že hlavní náplň mě a mých dvou kolegů, kteří jsme tady za výtvarnou tvorbu, je obsáhnout se studenty výtvarno. Nemůžeme suplovat technické zázemí a technické kontakty. Pro nás je důležité dostat do prostředí informace, co se kde děje v umění. Tady na škole je to pro mnohé jediný prostor, kde se s tím potkají. V praxi je pak pohltí nějaká fi rma a pak už k výtvarnu nebudou mít tak blízko. I v rámci teorie se snažíme studenty zasvětit do umění a do současné situace. Jako inspiraci jim dáváme hodně Bauhaus jako universální směr. Překrýval designéry, umělce a architekty a nedělal mezi nimi rozdíl. Dodnes se na MIT učí z knih, jako je Language of Vision z roku Ta zůstala hlavní učebnicí pro designéry. Je mi líto, že fakulty na ČVUT spolu nespolupracují i v oblasti designu. Je to škoda, jak pro ČVUT, tak pro studenty. Kdyby propojení fungovalo, tak je naše škola absolutní špička. Musí mít designér cit pro materiál? Ano, musí se zajímat také o nové materiály a vůbec o vše nové v umění. Ptám se proto studentů, jestli chodí na výstavy a jaký sochař se jim líbí. Myslím, že designéři by měli otevřít mozek kreativitě, vizím a budoucnosti. Měli by chodit do kin, divadel, rozhlížet se a mít otevřené oči. Které materiály preferujete Vy a proč? Jednoznačně sklo. Sklo je jediný materiál, který je čtyřrozměrný, na rozdíl od bronzu, kamene nebo dřeva. Lidé se skla bojí, protože je křehké. Sklo je tak citlivé, že jej může rozbít zvuk, ale je také schopné živlům vzdorovat po tisíciletí. Je tvárné, bourá hranice mezi sochou a architekturou. Sklo je hmota a zároveň hmotu popírá. Hmota se stává snovou a odhmotněnou. Vytváří daleko působivější paralelu, ale vytváří ještě něco navíc iluzi. Normální člověk zná tak intenzivní soustředění snad jen v oblasti sexu. Jak přemýšlíte, když navrhujete? Dobrý design nikdy nevytvoříte, pokud při tom myslíte na design. Stvoříte ho tehdy, vezmete-li v potaz život, sex, pot Přemýšlím, k čemu bude věc sloužit, zda bude na mléko nebo na pivo. Určitou teorii by měl člověk znát a pak teprve navrhovat. Většinou na to jdou lidé obráceně. Třeba v USA jdou hned do sklárny a tam foukají na píšťale rovnou nějaké sklo. To my museli přinést spoustu kreseb, pak jsme se bavili, co to bude za předmět a jak tlustá by například měla být stěna sklenice, jaký obsah, zda by měla být vypnutá, aby, až se bude foukat, nebyla propadlá, ale rovná. Když jsem byl na Novém Zélandě, navštívil jsem dům jednoho slavného designéra. Uviděl jsem karafu na olej a říkám, to je od Šípka. A ten designér říkal, že ji sice má, ale nepoužívá ji, protože, když do ní dá olej, tak se karafa při použití polije. Vždy učím studenty, že třeba u konvičky na čaj musí být zobáček dolů, jako třeba u okapu, aby pak netekl čaj po konvici. Udělat abstraktní nepoužitelnou konvici je k ničemu. U soch je to pak jednodušší. Když se někomu něco nelíbí nebo v tom nevidí smysl, řeknu, že to byl umělecký záměr a hotovo. Jak řekl Andy Warhol: Budu dělat umění, tam žádná kritéria nejsou, tam jde všechno. Spojuje Vaši tvorbu nějaký společný symbol? Mám rád geometrii a miluju kubismus. Je mi jedno, jestli je to popelník, židle nebo šátek. Kubisté udělali z dvojrozměrného obrazu trojrozměrný a z trojrozměrné sochy čtyřrozměrnou, chtěli něco někam posunout. A pak mám rád kontrasty. Líbilo by se mi, kdyby voda tekla do kopce a chodilo se po nebi. prof. akad. soch. Marián Karel je absolvent VŠUP Praha, kde v 90. letech působil jako pedagog. Učil také na zahraničích školách, např. v USA, Japonsku, Velké Británii, Finsku, Francii a na Novém Zélandě. Od roku 2009 vyučuje na Fakultě architektury ČVUT. Jeho výtvarné práce jsou zastoupeny ve sbírkách řady českých a světových muzeí, jako je pařížský Louvre, Muzeum skla v New Yorku nebo v Národní muzeum moderního umění v Tokyu. Realizoval plastiku z leštěné žuly, taveného skla a ocele ve sportovním areálu v japonském Chitose, sochu na 53. ulici v New York City, sochu před Palazzo Ducale v Benátkách, instalaci v čs. pavilonu Expo 92 v Seville, Bránu času a historiogram v Chebu a mnohé další po celém světě socha z ledu: Dom des Mischabel, Saas Fee, Švýcarsko, m

6 PROF. ING. BORIS ŠIMÁK, CSC. TECNICALL AKTUALITY 6 ČVUT bude spolupracovat s Huawei Společnost HUAWEI Technologies je předním světovým dodavatelem telekomunikačních řešení a služeb. Na konci listopadu podepsala s Fakultou elektrotechnickou ČVUT (FEL) dohodu o vzájemné spolupráci. Předmětem spolupráce je i vybavení laboratoří katedry telekomunikační techniky datovými prvky a poskytování školení pro obchodní partnery společnosti Huawei. Osobně mám z nastartování spolupráce velkou radost, uvádí Zbyněk Pardubský z Huawei Osobně mám z nastartování spolupráce velkou radost a věřím, že se bude jednat o dlouhodobou a oboustranně přínosnou spolupráci, která by se do budoucna mohla i dále rozšiřovat, uvádí Zbyněk Pardubský, zástupce generálního ředitele české pobočky Huawei. Laboratoře katedry telekomunikační techniky FEL budou vybaveny prvky z nejnovější produkce HUAWEI novou generaci přepínačů z rodiny Sx7, třetí generací pobočkových směrovačů AR1200V a bezpečnostní produkty z rodiny Eudemon. Studenti se tak budou moci seznámit s moderními síťovými technologiemi a infrastrukturou používanou telekomunikačními operátory a podnikovou klientelou. Získané znalosti budou moci následně využít v rámci své profese. Do budoucna se počítá s rozšířením školicích programů také o certifi kační kurzy pro HCDA (Huawei Certifi ed Datacom Associate) a HCDP (Huawei Certifi ed Datacom Professional), které jsou základem akademie Huawei (Huawei Academy). Bakalářský a magisterský studijní program Komunikace, multimédia a elektronika pokrývá rozsáhlou oblast moderních elektronických technologií, a to jak z hlediska hardwaru, tak i softwaru, managementu a legislativy. Na zajištění výuky tohoto programu se podílí i katedra telekomunikační techniky FEL. Každoročně končí v bakalářském oboru Síťové a informační technologie či v magisterském oboru Sítě elektronických komunikací, zajišťovaných katedrou, řádově stovka studentů. Kvalitní výuka se neobejde bez kvalitních pedagogů a dobrého technologického zázemí pro výuku a výzkum. Prioritou katedry je vedle kvalitních přednášek a cvičení i rozvoj specializovaných laboratoří vybavených moderní technikou, často v rámci spolupráce s praxí. PAEDDR. LENKA ZÁPOTOCKÁ lenka.zapotocka@vc.cvut.cz Středoškoláci si vyzkoušeli opravdovou práci vědců Díky podpoře Fondu celoškolských aktivit mohl být v roce 2011 na ČVUT realizován projekt s názvem Junior Tech University. Jeho cílem bylo podchytit nadané středoškolské studenty se zájmem o techniku a přírodní vědy a přiblížit jim práci univerzitního vědce. Tři nejlepší středoškoláci si vyzkoušeli bádání přímo pod vedením odborníků z ČVUT. TECNICALL ZIMA 2011 Vzhledem ke kontinuální komunikaci s výchovnými poradci víme, že jsou na středních školách studenti, kteří by chtěli dělat ve svém volném čase ještě něco navíc. Mít svůj vědecký projekt, který by mohli realizovat, rozvíjet a konzultovat s někým z vysoké školy, uvedla koordinátorka projektu Dr. Lenka Zápotocká. Na základě motivačních dopisů byli vybráni tři studenti z Arcibiskupského gymnázia ve Žďáru nad Sázavou, kteří dostali unikátní možnost komunikovat a setkávat se s doporučeným tutorem přímo na půdě ČVUT. Jejich stáž probíhala na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské (FJFI), na Fakultě informačních technologií (FIT) a Fakultě biomedicínského inženýrství, protože o disciplíny těchto fakult projevili studenti zájem. Studenti Jakub Drahotský a Josef Poul se pod vedením Ing. Filipa Novotného z FJFI zabývali tématem nazvaným Příprava zlatých nanočástic ve vodném prostředí. Na závěrečném setkání účastníků Junior Tech University prezentovali, jak syntetizovali nanočástice zlata a měřili, jak se mění absorbce světla na spektrometru. Oba se shodují: Stáž pro nás byla velkým přínosem, dozvěděli jsme se Univerzity dětského věku jsou běžnou praxí na zahraničních univerzitách. V roce 2011 obdobný projekt realizovalo i ČVUT. spoustu zajímavých věcí, seznámili jsme se s mikroskopy a různými přístroji v laboratořích, kde se dělá věda s velkým V. Třetím vybraným studentem byl Dominik Foral. Pod vedením Ing. Jiřího Chludila z FIT zkoumal, jak identifi kovat, otestovat a nalézt řešení možných napadení webových stránek. Zaměřil se na SQL Injection a Cross-side scripting.

7 7 TECNICALL PROJEKTY ING. RADEK TICHÁNEK, PH.D. Studentské formule opět zlepší své výkony V roce 2011 sklízely obě studentské formule ČVUT jeden úspěch za druhým. Nejlepší výsledek si tým formule na spalovací pohon s označením FS.03 přivezl ze soutěže na španělském okruhu v Catalunyi. Zde se studentům podařilo vybojovat 2. místo mezi světovou konkurencí. Svou premiéru měla také první studentská elektroformule s označením FSE.01. I v roce 2012 se tým chystá do německého Hockenheimu, kde je tradičně největší konkurence z celého světa. Budeme bojovat nejen v kategorii Combustion formulí, která je na ČVUT tradiční, ale i v kategorii formulí poháněných elektromotorem, která vznikla v loňském roce a prochází v současné době dalším vývojem zejména hnacího ústrojí, říká Ing. Radek Tichánek, Ph.D., který stojí v čele týmu. Registrace na závody v roce 2012 probíhá v lednu a tým dále plánuje účast na závodech v Rakousku a Maďarsku, kde se tradičně sjíždí evropská špička hlavně z Německa, Rakouska a Itálie. Obě formule se veřejnosti představily v dejvickém campusu na podzim. Kromě jízdy formule byly novinářům prezentovány i technické parametry nových formulí a představen tým studentů, který se na jejich vývoji podílí. Následovalo předání dvou fi nančních šeků Ing. Radku Tichánkovi, Ph.D., z týmu CTU CarTech. První šek ve výši Kč věnoval ze svého fondu rektor ČVUT prof. Václav Havlíček a částka je určena na materiální výdaje spojené s vývojem formulí. Druhý šek na Kč věnovala společnost Škoda Auto a.s. jako prémii, ke svému každoročnímu příspěvku, za výsledky dosažené v roce Členové týmu si také odnesli diplomy rektora ČVUT za příkladnou reprezentaci školy na soutěžích Formula Student/SAE v roce Vedení Fakulty strojní ČVUT udělilo členům týmu mimořádné stipendium, jako osobní ocenění dosažených úspěchů v sezóně V týmu CTU Cartech dochází v současné době ke generační výměně hlavních konstruktérů. Jsme tedy stále otevřeni přijmout další talentované budoucí inženýry, kteří chtějí být v průběhu studia aktivní a chtějí dosáhnout úspěchu na poli školního motorsportu. Ten otevírá cestu k zaměstnání v dospělém motorsportu a obecně v automobilovém průmyslu, doplňuje Ing. Tichánek. Projekt studentské formule ČVUT byl zahájen v roce V roce 2009 poprvé jako první a jediná z České republiky soutěžila na okruhu v německém Hockenheimu. Obsadila tehdy 59. místo. V roce 2010 se ze stejného okruhu vrátili studenti s 18. místem, zde soutěžili s druhým vozem FS.02. Vozy vznikají v dílnách Fakulty strojní a Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze a podílí se na nich mnoho ústavů obou fakult. Koncepce třetího vozu FS.03 je odvozena od dvou předchozích konstrukčních řešení, přičemž cílem bylo zejména snížit hmotnost vozu. Vůz FS.03 má hmotnost bez jezdce 223 kg, čímž se podařilo zredukovat hmotnost o 52,5 kg oproti loňské koncepci. Redukci hmotnosti přineslo použití nových lehčích komponent, zejména tlumičů (Penske), hnacích hřídelí, ráfků či aplikaci uhlíkového kompozitu na sání motoru, fi rewall, podlahu nebo kapotáž vozu. Nosnou konstrukci tvoří trubkový rám z chrom-molybdenové oceli. Kola jsou nezávisle zavěšena na nápravě lichoběžníkového typu, těhlice jsou frézované z leteckého duralu. Všechna čtyři kola jsou brzděna kotoučovými brzdami v dvouokruhovém systému. Pohon vykonává motocyklový motor Yamaha R6 o výkonu 64 kw a točivém momentu 55 Nm, který je přenášen na zadní kola sekundárním řetězovým převodem přes diferenciál Drexler. Formule FSE.01 je zatím první a jediný zástupce tzv. elektroformule v České republice. Její koncepce se odkazuje na předešlé dva prototypy formulí na spalovací motor, ze kterých studenti převzali vhodné konstrukční prvky a upravili je dle svých požadavků. Výraznou úpravou prošel rám, převzatý z vozu FS.02, který bylo potřeba přizpůsobit v zadní části pro umístění výkonných LiPol baterií, které disponují celkovou kapacitou 8 kwh. Rám je vyztužený na bocích a podlaze hliníkovými sendvičovými panely pro zvýšení tuhosti. Zadní kola jsou poháněna stejnosměrným elektromotorem o špičkovém výkonu 66 kw při /min. Brzdění všech kol je pomocí kotoučových brzd. CELÝ ČLÁNEK SI MŮŽETE PŘEČÍST NA Projekt studentského formulového týmu CTU CarTech je realizován na ČVUT v Praze, které se podílí na jeho financování a vytváří podmínky pro jeho realizaci. Generálním partnerem je již čtvrtým rokem Škoda Auto a.s., která průběžně podporuje aktivity studentů. Dále se podílí na projektu třicítka partnerů, ať už finančně či materiálově, v podobě dodání svých produktů nebo služeb. Více o formuli najdete na

8 ALEXANDRA HRADEČNÁ TECNICALL AKTUALITY 8 Investice do centra technologického transferu se univerzitě bohatě vyplatí Takový je vzkaz jedné z přednášejících na konferenci Removing Barriers to Successful Innovation, kterou pořádalo Inovacentrum ČVUT společně s Britskou ambasádou a dalšími partnery. Sarah Macnaughton z centra technologického transferu ISIS Innovation Ltd. při Oxfordské univerzitě seznámila účastníky konference s činností výdělečné ISIS Innovation, jejímž stoprocentním vlastníkem je univerzita. Ta investuje do ISIS od roku 2000, posledních 5 let částku 2,5 milionu liber ročně. Firma však dokáže z této investice vytěžit ročně obrat okolo 8 milionů liber. Za úspěchem ISIS se skrývá především dlouholetá, více než dvacetiletá usilovná práce na propracované politice duševního vlastnictví a neúnavná každodenní komunikace s vědci a podnikateli. Paní Macnaughton zdůraznila také nutnost dlouhodobé podpory center technologického transferu ze strany mateřské univerzity, poukázala přitom na to, že cesta k samostatnosti a výdělečnosti trvá centru technologického transferu běžně let. Paní Macnaughton doplnil na konferenci její bývalý kolega Colin Story, současný generální ředitel společnosti OrganOx Ltd., spin-off fi rmy z Oxfordské univerzity. Story nastínil proces založení úspěšné spin-off fi rmy s majetkovou účastí univerzity, zaměřil se na výběr vhodné technologie a výkonného ředitele, defi nici marketingové strategie a na další klíčové momenty důležité pro pozdější úspěch spin-off. Poukázal zejména na důležitost existence jasných pravidel a transparentních postupů zakládání spin-off fi rem na mateřské univerzitě. Kromě problematiky technologického transferu a přenosu výsledků vědeckého zkoumání do praxe se konference zaměřila na podporu začínajícího podnikání. O nelehkém údělu podnikatelů v České republice hovořil Petr Ocásek, jeden ze zakladatelů S tartupyardu, jehož úkolem je podporovat u nás začínající podnikatele. Poukázal na to, že je v ČR 16x dražší založit fi rmu a trvá to 30x déle než ve Velké Británii. Ocásek také vyjádřil názor, že podnikatel se nejvíc poučí z krachů vlastních společností, a proto je naprosto v pořádku občas neuspět. Důležité je se poučit a nebát se začít znova. Zajímavé bylo i povídání úspěšného podnikatele a investora Ladislava Chodáka o tom, jak nelehká, ale nakonec úspěšná cesta vedla k prosazení jednoho českého projektu mezi světovou špičku. Britský andělský investor Michael Prokop, rodák z Prahy, zaujal účastníky konference svými tipy a triky, jak přimět investora, aby vložil svou andělskou investici právě do vašeho podniku. O podmínkách zakládaní spin-off na českých univerzitách a o podpoře podnikání v technologických agenturách hovořili také Michal Pěchouček z ČVUT a Tomáš Halva z Jihomoravského inovačního centra v Brně. Odpolední workshopy navázaly na problematiku dopoledních přednášek praktickou prací na oceňování technologií vhodných k transferu a prací na business plánu, jenž prodává. Otevřela se i diskuze mezi investory a zástupci technologických parků a inkubátorů o tom, co a jak pro fi rmy dělat, aby do nich investoři ochotně investovali. Konference se zúčastnilo 177 zástupců podnikatelů, univerzit, výzkumných pracovníků a studentů, vládních agentur a ministerstev, malých i velkých podniků a dalších lidí, které téma zaujalo. Příspěvky řečníků jsou k dispozici na stránkách Inovacentra ČVUT, TECNICALL ZIMA 2011

9 9 TECNICALL AKTUALITY

10 ING. LIBUŠE PETRŽÍLKOVÁ TECNICALL AKTUALITY 10 Vítězové eclubu zamířili do inkubátoru v Silicon Valley Vojtěch Ciml, Pier Kurth a Tereza Horáková tým easywall, který vyhrál první kolo eclubu ČVUT, se se svým projektem podívali do podnikatelského inkubátoru Plug and Play v Silicon Valley. Jaký byl jejich pobyt, v čem je obohatil a jak změnil jejich pohled na USA? CELÝ ROZHOVOR SI MŮŽETE PŘEČÍST NA Jste velmi různorodý tým, jak jste se potkali? V. C.: S Pierem jsme se potkali už na gymnáziu, kde jsme se spolu podíleli na projektu internetové televize. Ten bohužel nepokračoval, ale my jsme si padli do noty a měli jsme odhodlání podnikat spolu dál. Hlavně nás spojovala myšlenka na to, vytvořit vlastní produkt. Pak jsem začal chodit do eclubu, který jsme zpočátku měli jen natáčet nechtěli jsme ani soutěžit. Nakonec jsme to zkusili s easywall, který Pier vymyslel na základě svých pracovních zkušeností z Německa. Pak už nám chyběl jenom šikovný grafi k. Potkali jsme Terku a její grafi ka nám k vítězství hodně pomohla. P. K.: S Vojtou mě tenkrát seznámil náš společný kamarád. Já jsem totiž pro již výše zmíněný projekt internetové televize hledal programátora, který by pracoval, jak to u start-upů bývá, rychle a bez výslužky. Kdo rozhodl o tom, že se zúčastníte soutěže v eclubu? V. C.: Já, ale projekt vymyslel Pier. P. K.: A bylo to prakticky rozkazem. Jedno odpoledne sedíme v kavárně a Vojta mi jednodušše oznámil, že jdeme soutěžit. Jaké byly první pocity, když jste se dozvěděli o vaší výhře? TECNICALL ZIMA 2011 V. C.: Byl to zvláštní pocit v tom, že jeden večer usínáte se zcela běžnými plány na prázdniny a další si najednou říkáte jedu do Ameriky. Bylo to hodně nevšední, ale zároveň mi bylo jasné, že to rozhodně nebude žádná odpočinková dovolená. P. K.: Spadl mi obrovský kámen ze srdce! Já jsem si totiž strašně přál, abychom se tam dostali. Jaké byly první dojmy z USA? V. C.: Pominu-li přestupní zastávku v Atlantě a zaměřím-li se na probuzení v Silicon Valley, napadá mě jediné: dva fastfoody, dokonale upravený trávník a šestiproudá dálnice. Další dojmy přicházely až v průběhu pobytu. V Silicon Valley není moc rodilých Američanů, takže to byl spíš mix kultur než opravdová Amerika. P. K.: Jsme v Silicon Valley, v mecce všech ajťáků... a není se, kde připojit k internetu! Je něco, co vás při pobytu v inkubátoru obohatilo a něco, co vás vyloženě zklamalo? V. C.: V inkubátoru jsem zjistil, jak nesmírně důležité je ptát se lidí a komunikovat s nimi. V Americe pro to mají označení networking. Jeli jsme tam s tím, že tam naprogramujeme všechno, co potřebujeme, ale pak jsme zjistili, že na programování můžu sedět doma v županu a nemusím jezdit přes půlku světa. Zklamáním částečně bylo zázemí v PlugandPlay inkubátoru, zjistil jsem, že v Evropě máme leckdy mnohem lepší podmínky pro práci. P. K.: Od toho programu Plug and Play Tech Centra, do kterého jsme byli zařazeni, jsme očekávali mnohem víc. I proto jsme se koneckonců rozhodli, že si půjdeme vlastní cestou, což se samozřejmě vedení inkubátoru příliš nelíbilo. V Silicon Valley se klidně můžete nechat vodit za ručičku, ale není nic nad to než sebrat odvahu a pustit se do té džungle na vlastní pěst. Změnil se nějak váš pohled na Ameriku? V. C.: Hodně. Pier s Terezou odlétali dřív, já jsem ještě tři týdny cestoval a zjistil jsem, že bych nechtěl žít v zemi, kde jste odkázáni na automobil. Jediné město, kde bych chtěl strávit delší dobu, bylo San Francisco. Ostatní místa je určitě také dobré vidět, aby měl člověk srovnání, ale není to domov. Připadalo mi, že okázalá americká pompéznost ubírá hodně z lidskosti a blízkosti. Prostě se mi stýskalo po našich lesích a malých políčkách. P. K.: Na jednu stranu je vše, co vidíte v hollywoodských fi lmech nebo co slyšíte a čtete pravdou, ale dokud se tam doopravdy nepodíváte, bude vaše představa minimálně zkreslená. Nebyl jsem natolik šokován jako Vojta, ale pro Evropana je tamní život v mnoha ohledech naprosto odlišný. Zvyknete si, ale také se naučíte vážit si domova a toho, co tam máte. Co je aplikace easywall? Její základní inovací je propojení on-line databází produktů s reálným prostředím. Využije ji každý, kdo navštěvuje zákazníky s objemnými katalogy. Sami autoři vidí její hlavní uplatnění v oblasti exteriérového a interiérového designu.

11 11 TECNICALL PROJEKTY ING. ILONA PRAUSOVÁ Když holky soutěží! V pondělí 5. prosince během odpoledne proběhlo v prostorách Národní technické knihovny v Praze slavnostní odpoledne, které zakončilo soutěž pro studentky středních škol v rámci projektu Holky, pozor! Dívky měly možnost prezentovat své projekty z oblasti vědy nebo techniky. Vrcholem pak bylo vyhlášení nejzajímavějšího projektu, jehož autorka byla oceněna mininotebookem HP 110. Projekty hodnotila komise složená ze tří zástupců partnerských fi rem a tří odborníků z ČVUT. Roli předsedkyně komise přijala manželka rektora ČVUT a předsedkyně Dámského klubu ČVUT Ing. Marie Havlíčková. Musím říci, že jsem velmi překvapena úrovní soutěže a odhodláním zúčastněných, byla její bezprostřední reakce po skončení všech prezentací. Soutěž v rámci projektu ČVUT Holky, pozor! pro studentky středních škol byla vyhlášena 3. října, a to díky podpoře rozvojového projektu MŠMT pro rok Dívky mohly až do 20. listopadu přihlašovat své projekty z oblasti vědy a techniky. Pět nejlepších projektů autorky prezentovaly během slavnostního odpoledne před komisí a dalšími hosty. Nechyběli ani zástupci médií. První z prezentujících Šárka Vávrová přijela do Prahy až z Frenštátu pod Radhoštěm, kde studuje čtvrtým rokem Střední průmyslovou školu elektrotechniky, informatiky a řemesel, a pochlubila se hned dvěma projekty. Tím prvním byla Elektronická časomíra. Šárce se povedlo v tomto projektu spojit všechny své koníčky. Zajímám se o elektroniku a informatiku, aktivně sportuji, hraju fl orbal a běhám. Výsledkem je můj funkční model časomíry, který nyní využívá fl orbalový oddíl Sokol Frenštát pod Radhoštěm, uvedla. I její druhý projekt vycházel ze Šárčiných zájmů. Jednalo se návrh a vytvoření databáze pro evidenci výsledků fl orbalové ligy. Tým studentek ze Střední průmyslové školy Ječná Hedvika Hodíková a Petra Nepodalová představily společný projekt Zvonek 2.0. Jedná se o propojení domovního zvonku s mobilním telefonem uživatele. Další prezentující studentkou byla Tereza Novotná ze třetího ročníku víceletého gymnázia ze Šlapanic u Brna. Ta porotě představila projekt Virtuální šatník. Jako poslední představila svůj projekt studentka posledního ročníku gymnázia z Pardubic slečna Veronika Valešová. Svou práci zaměřila na určování podílu vitamínu C v potravinách. Za ČVUT v komisi zasedli: Ing. Marcela Pavlíková, CSc. (Výzkumné centrum CIDEAS na Fakultě stavební), Ing. Adéla Chrastinová (odbor vědy a výzkumu na Fakultě informačních technologií ČVUT) a Mgr. Jan Gazda, Ph.D., kvestor ČVUT v Praze. Partnerské fi rmy zastoupily: Eva Nováková ( Hewlett-Packard, s.r.o.), PhDr. Miroslava Bajzíková (ČEPS, a.s.) a Ing. Iva Prokopová (Škoda Auto, a.s.). Na rozhodnutí o vítězce měla komise přibližně třicet minut. Konečný verdikt zazněl ve prospěch Šárky Vávrové z Frenštátu pod Radhoštěm. Její projekt Elektronická časomíra oslovil porotu nejvíce, a to především svojí využitelností v praxi. Na druhém místě skončila Veronika Valešová, na třetím Tereza Novotná a na čtvrtém tým Hedvika Hodíková a Petra Nepodalová. Cenu za nejlepší projekt mininotebook HP 110, kterou věnovala společnost Hewlett-Packard, předala vítězce starostka Městské části Praha 6 Ing. Marie Kousalíková. Ve svém poděkování ocenila práci a odvahu všech pěti dívek a popřála jim hodně štěstí do budoucna. Více informací o genderovém projektu ČVUT na podporu studia technických disciplín najdete na

12 Kariérní centrum ČVUT ZDARMA pro všechny studenty a absolventy ČVUT do tří let od ukončení studia Pomáháme se vstupem na pracovní trh Propojujeme firemní a akademickou sféru Zprostředkováváme pracovní příležitosti, trainee programy a stáže ve firmách Organizujeme program Mentoring a studentské soutěže Econtech

13 13 TECNICALL AKTUALITY MIROSLAVA D. PROCHÁZKOVÁ Současný rozvoj města není architektům lhostejný V listopadu se na Fakultě architektury ČVUT konal Kurz základů developmentu CITY DEVELOPMENT 4. Jednalo se o čtvrtý ročník workshopů zabývajících se tématem současného rozvoje města z hlediska všech účastníků procesu. Kurzu se zúčastnilo dvacet sedm studentů (dva z Fakulty stavební ČVUT, ostatní z Fakulty architektury) a dvě zástupkyně veřejné správy (z Prahy a Jihlavy). Kurz probíhal ve dvou termínech a byl rozdělen do dvou částí. Po třídenním bloku přednášek, ve kterém byli účastníci seznámeni se základní problematikou, se odehrál samotný workshop. V něm se role obrátily účastníci kurzu, doposud pouze posluchači, se stali hlavními aktéry. Přednášky obsáhly nejdůležitější témata multidisciplinárního oboru, kterým rozvoj (development) je. Vyzvaní odborníci zastupující developery, architekty, ekonomický a bankovní sektor a právní oblast předem připravili nejpodstatnější informace ze svých přednášek. Ty byly zpracovány formou skript (City development Kurz základů developmentu. Praha: Fakulta architektury ČVUT, s. ISBN ), která dostal každý účastník na začátku kurzu. Skripta vzbudila velký zájem. Přednášejícími byli odborníci zabývající se trhem s nemovitostmi a developmentem Anthony Caine, Tomáš Ctibor, Eduard Forejt, Martin Skalický, Petr Urbánek, bankéř Petr Merežko, právník Jiří Plos a architekt Petr Hlaváček. Spolu s přizvanými odborníky-architekty Jakubem Fišerem, Janem Jehlíkem, Michalem Kohoutem, Karlem Mrázkem, Filipem Tittlem a specialistou na prodej a oceňování nemovitostí Tomášem Dudou se stali v druhé části kurzu samotném workshopu průvodci a oponenty. V této části si účastníci kurzu mohli prakticky procvičit právě nabyté dovednosti. Mohli se na vlastní kůži přesvědčit, že klíčovým heslem developmentu je jak s úsměvem ve svých přednáškách opakovali všichni lektoři lokalita, lokalita, lokalita, neboť ta rozhodujícím způsobem determinuje všechny parametry projektu. Mohli si vyzkoušet, že každý developerský záměr vyžaduje správnou analýzu, která je náročná, neboť projekty jsou většinou dlouhodobé, jsou náročné na materiálové vstupy, jejich územní situování zpravidla podléhá určité míře veřejné regulace a často je třeba náročnější projekty v průběhu realizace modifi kovat dle změněných potřeb. Účastníci byli rozděleni do pěti skupin, každá z nich obdržela modelové zadání konkrétní území ve vnitřní Praze s jeho specifi ckými problémy. Například Smíchov výsek severní části území smíchovského nádraží ohraničený ulicemi Nádražní a Radlická a přiléhající k ulici Za Ženskými domovy, Palmovka prostor vymezený ulicemi Zenklova, Vojenova a Koželužská, Holešovice jednak prostor mezi budovou Nádraží Holešovice, ulicí Vrbenského, Bondyho a železničním náspem a také severní část území holešovického nádraží vymezená ulicemi Argentinská, Železničářů a Plynární, Břevnov část území točny tramvaje vybudované pro účely spartakiády ohraničené ulicí Bělohorskou a Za Strahovem. Na krátkou chvíli se sami stali developery a mohli rozvážit, jaký typ zástavby je pro zadané území nejvýhodnější, mohli posoudit silné a slabé stránky projektu, spočítat jeho míru návratnosti a v neposlední řadě ho měli za úkol v závěrečné prezentaci dobře prodat. Jak v závěru kurzu sdělili jeho organizátoři Barbora Seifertová, Jakub Filip Novák (za Fakultu architektury ČVUT) a Miroslav Šajtar (externí spolupracovník), s průběhem kurzu byli všichni zúčastnění velmi spokojeni a ihned projevili zájem o jeho pokračování. Účast studentů i pedagogů na workshopu rok od roku stoupá. Projevuje se rostoucí zájem o rozsáhlejší vzdělávání v tomto interdisciplinárním oboru, který by spojoval zájmy architektů, urbanistů, zástupců veřejné správy, ekonomů a právníků. Fakulta architektury hodlá podporovat další vzdělávání v této oblasti a v následujících letech jej rozšiřovat. Příští rok se chystá kurz o oblast procesů, za které nese v převážné většině odpovědnost město. Mediálním partnerem kurzu byl časopis Development News. Každý developerský záměr vyžaduje správnou analýzu Foto: Lubomír Kotek

14 BC. JIŘÍ CHYBA TECNICALL TÉMA 14 Asi nejvíce mě bavil návrh jističe, z toho pak byla taková, dalo by se říci, láska, říká doc. akad. sochař Alexius Appl, vedoucí ateliéru Produktový design na Ústavu průmyslového designu Fakulty architektury ČVUT. Za svoji kariéru designéra jste navrhnul nejrůznější věci, od malých předmětů po velké stroje. Máte k návrhům rozdílný přístup? Já to vůbec nedělím. Teď jsem navrhoval klíčenku pro jednu fi rmu, před nějakou dobou jsem dělal lokomotivu pro Německo. Vážně si myslím, že je jedno, jestli děláte klíčenku nebo něco velkého. Problém je vždy stejný. Designér si v celém procesu vývoje musí najít svou parketu, svůj prostor a tam se pohybovat a udělat design daného výrobku podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Myslíte si, že by se měl designér specializovat na jeden druh výrobků? Nemyslím. Já jsem vždy pracoval po etapách, jak přicházely. Jeden čas lustry, pak lokomotivy, různé stroje a nářadí, plastiky a několik fi rem v zahraničí, atd. Takové etapy u mne bývají kolem tří let. A proto se na ČVUT snažím, aby studenti byli odsud připraveni na profesní život univerzálně, protože člověk nikdy neví, k čemu se dostane. Jako designér byste asi měl mít nějakou technickou průpravu. Nebo se učíte za pochodu? Základní technické a technologické znalosti by designér určitě měl mít. Jsem vyučený nástrojař a to byla ta nejlepší škola pro design. Nemusíte ale znát všechno, od toho jsou inženýři, specialisté, kteří danému problému věnují celou svoji kariéru a umí vše spočítat. Například ve vývoji strojů jde řádově o desítky miliónů korun, a to není žádná legrace. Na celém vývoji spolupracuje velké množství lidí a každý si musí najít v tom celém soukolí svůj prostor. Pak se všechno dá dohromady a získá výslednou formu. Když je projekt chytrý, i design je dobrý. Jak vycházíte během práce s konstruktéry? Předpokládám, že je potřeba čas na získání vzájemného respektu Ze začátku to bývá vždycky problém, protože si chtějí ulehčit práci. Řeknou třeba, že tak to nejde, že je to hloupost, že vy tomu nerozumíte a podobně. Musíte si jich vážit a oni vás. Musí existovat vzájemná úcta a respekt. Občas z toho vznikají dobrá přátelství a může být u práce i legrace, ale občas může jít i do tuhého. Lidem je dnes asi ale nejznámější Váš design autobusů SOR Libchavy. Věděl jste v době návrhu, že autobusy této značky budou brázdit ulice Prahy? To jsem nevěděl, zadáním bylo navrhnout městský autobus. V návrhu jsme ale byli limitovaní jejich technologiemi, hlavně nerezovým rámem, díky designu, mimo jiné přednosti, pak tato fi rma vyhrála zakázku pro Prahu. Jak jste se k tomuto návrhu dostal? To bylo složitější. Dnes je taková zvláštní situace. Firmy jsou mazané a obracejí se na školy, aby jim studenti udělali nějaký návrh, za který pak dostanou třeba padesát tisíc. Firmy od studentů dostanou třeba dvacet návrhů a z těch si pak vyberou. Student není sám autor projektu, je to dílo, které vzniklo výukou a konzultacemi. Student nakonec dostane nějakou odměnu. Pak se ukáže, že škola k návrhu nemá žádná autorská práva a fi rma na tom vydělá. Tomu se školy musí legislativně bránit. SOR neměl dobré zkušenosti s designéry, a tak se rozhodl obrátit na různé školy a také na FUD-UJEP v Ústí nad Labem, kde jsem učil, se soutěží pro studenty na návrh autobusu. To jsem odmítl, ne kvůli zneužívání studentů, ale proto, že je zásadní rozdíl dělat studie ve škole nebo pracovat s daty od zadavatele, které jsou chráněné. Nabídnul jsem, že současně navrhneme autobus ve studiu také. Navázání spolupráce a ověřování trvalo téměř dva roky, než dostala konkrétní formu. Šel byste do návrhu dalšího autobusu? TECNICALL ZIMA 2011

15 15 TECNICALL TÉMA Nízkopodlažní autobus NB 18. Autobus měří rekordních mm a přepraví 161 cestujících. SOR Libchavy spol. s r. o. Asi ano. Musel by to být opravdu nový autobus, protože jinak jste limitovaný výrobky, které fi rma má k dispozici a které musíte použít, jako například světlomety a přední sklo a jiné komponenty. Takže práce designéra není taková, jak si ji lidé často představují, že přijdete, nakreslíte krásný křivkový tvar Investor ale řekne, nic takového, máme jen tento materiál Přesně tak, menší výrobce nemá na vývoj svých refl ektorů, ten se pohybuje totiž v řádech desítek milionů, což je pro fi rmu velikosti SOR hodně peněz. A tak musí nakupovat komponenty již hotové, které jsou na trhu. Ve fi nále vám tedy fi rma řekne: tady máte na výběr z těchto tří a jeden z nich tam použijte. Představa hezké malůvky se tedy rovná naivitě... Ano, to je hodně naivní. Představa je to sice pěkná, ale tak to nefunguje. Průmyslový design je vždy v poloze nějakého omezení a mantinelů. Něco jiného by to bylo třeba ve vývoji pro Škodovku v Mladé Boleslavi, kde pracuje x designerů a dalších specialistů. Když se to vezme z hlediska designérů, tak pro SOR pracují dva designéři, k tomu ještě externě. Jaký máte názor na Škodu v Mladé Boleslavi, když už jste to nakousl? U Škoda Auto je celkový design výborný. Myslím, že první Octavia v devadesátých letech určila kurz a drží se svého standardu. Od tohoto prvního nového designu se vše odvinulo dál. Škodovka tak dala svým autům jasnou image napříč třídami a prosadila se na trhu, a to je pozitivní. Kdyby za vámi přišli ze škodovky, šel byste do toho? Ne, asi bych nešel. Něco jiného je designérsky zpracovat malé studie, to ano. A něco jiného je konkrétní auto. Na navržení auta musíte mít člověka, který auta miluje, kreslí si je od dětství, má auta v ruce a přirozeně dokáže citlivě spojit křivku s rovinou. Na tom nejlépe poznáte opravdový talent, nejlepší je sochařská průprava. Já osobně fanda aut nejsem, design aut sleduji pouze z výtvarného hlediska a užitnosti. Jaký návrh jste si za svou kariéru nejvíce užíval? Co vás nejvíce bavilo? To je těžké, já to nedělím. Asi nejvíce mě bavily přístroje pro OEZ-SIEMENS, z toho pak byla taková, dalo by se říci láska. Před patnácti lety jsem byl osloven lidmi z této fi rmy, jestli bych pro ně nenavrhnul nové jističe a pojistky. Tato práce byla zajímavá, protože od designu prvního jističe se dále odvodil a prosadil design pro dalších 95 výrobků a určil základní image výrobků OEZ. To by ale nikdy nebylo možné bez osvíceného managementu fi rmy, jelikož vývoj jednoho přístroje od první skici po prototyp stojí až 50 miliónů korun a zásadní chyba v designu je často již nevratná a velice drahá, např. výroba forem atd. Vy mimo jiné i učíte na Fakultě architektury, obor průmyslový design. Stalo se Vám už, že přišel student do atelieru a Vy jste poznal, že je opravdu talent od přírody? Párkrát ano, talent od přírody ještě nic neznamená, důležitý je tah na branku a cit. Důležitý je první ročník, který o všem rozhodne. Stačí dát hned na začátku úkol, navrhni 3D kompozici s koulí v prostoru a hned vidíte, jak na tom student je. Opravdu talentovaných a pracovitých studentů průmyslového designu tady máme asi patnáct procent. Takže souhlasíte se sítem pro magisterské studium? Ano, protože postoupí lidé, kteří mají opravdu pracovitost a talent. Kdyby postoupili všichni, tak rozdělení na bakalářský a magisterský stupeň nemá smysl. A jak Vás baví učení na vysoké škole? Baví, člověk si k tomu musí najít vztah. Náš obor je na škole ještě nový, syrový, hledá se stále ještě cesta, musí se najít optimální výuková proporce mezi uměleckou průpravou a technikou. Myslím si ale, že na Fakultě architektury je pro tento obor pravé místo, protože design a architektura spolu velmi úzce souvisí. Elektropřístroje pro domácnost jistič Modeion BC 160D a přístroje Minia. OEZ/SIMENS doc. akad. sochař Alexius Appl absolvoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, kde později začal i učit. Současně se začal věnovat navrhování různých předmětů od malých designových modelů automobilů, přes přístroje pro elektroinstalaci, autobusy, až po stroje určené pro železnici. Dnes má svůj ateliér na Fakultě architektury ČVUT, obor Průmyslový design.

16 TEREZA ZEMÁNKOVÁ TECNICALL TÉMA 16 Design obráběcích strojů kultivuje pracovní prostředí Výzkumné centrum pro strojírenskou výrobní techniku a technologii při ČVUT má za sebou velice úspěšný rok. V současné době byste na veletrzích obráběcích strojů u významných výrobců jen stěží hledali stroj, který by neprošel návrhem designérů. Firmy si uvědomují, že pokud jejich výrobky vypadají dobře, jsou atraktivnější pro zákazníky a navíc se tak mohou odlišit od konkurence. Design se tak objevuje v oblasti, která zůstává běžnému člověku skrytá. V případě obráběcích strojů v sobě skrývá komplexní přístup k návrhu stroje včetně jeho kapotáže a ergonomie ovládání. Výzkumné centrum pro strojírenskou výrobní techniku a technologii (VCSVTT) při Fakultě strojní ČVUT v Praze má za sebou několik úspěšných realizací designu obráběcích strojů. V současné době spolupracuje na zavádění nového designu do výroby se třemi velkými společnostmi: TOS Varnsdorf, a.s., TOSHULIN, a.s., a TRENS, a.s. Skutečnost, že se stroj, který projde designovým návrhem, lépe prosazuje na trhu, však není jediným důvodem, proč se fi rmy designu věnují. Pokud stroj dobře vypadá, působí dojmem, že mu výrobce věnoval úsilí nejen po stránce funkčnosti a výkonnosti, ale je to také signál celkové komplexnosti přístupu, zohledňujícího dobrou zřejmost a uchopitelnost technických parametrů stroje jeho uživateli. Dobrý design přispívá ke kultivaci pracovního prostředí a vnímání stroje obsluhou. Člověku se u takového stroje může lépe přemýšlet a pracovat. Firmy si také pomocí designu svých strojů budují vlastní charakteristický styl a odlišují se od konkurence, říká designér VCSVTT Ing. Matěj Sulitka, Ph.D., který ve výzkumném centru působí od roku Důležitá spolupráce s konstruktérem Vytvořit design obráběcího stroje je poměrně složitý proces. Ačkoliv jeho funkčnost je vždy určující, i tak se jedná o tvořivou činnost. Hodně podnětů vzniká již z nosné struktury stroje, která udává směr, jak mohou být hmoty krytování okolo něj vystavěné. Buď se člověku vyjeví nápad, jak si s nimi pohrát, anebo ke stroji přistupuje již s určitou myšlenkou, kterou se do něj pokouší vtělit, vysvětluje Matěj Sulitka. Opravdu vydařený design však vzniká ve spolupráci a kooperaci designéra a konstruktéra. Konstruování stroje a tvorba jeho designu jsou přitom dvě odlišné oblasti. Velmi důležitá je tedy vzájemná komunikace. Rád přijímám připomínky od konstruktérů, protože mohou celý návrh významně obohatit. Rozhodující pro vývoj navrhování je i celkový rámec spolupráce. V úvodních kontaktech s fi rmami se snažíme ve společné diskusi najít rozsah oblasti, jakou by měly návrhy pokrývat. Někdy se zadavatel chce orientovat jen na jeden vybraný typ stroje, někdy je ovšem možno i v takových případech začít zohledňovat souvislosti se stroji dalších typů a uvažovat možnou přenositelnost návrhu nového designu napříč výrobním spektrem fi rmy. Po upřesnění zadání přichází fáze tvorby prvotních návrhů, které vycházejí z rozměrových plánů konkrétního stroje. Přitom už vždy myslím na to, aby byl návrh technologicky přijatelný s ohledem na výrobní možnosti fi rem, které kapotáž stroje budou konstruovat a realizovat. Následuje etapa technických připomínek, které se do návrhů musí zapracovat. Po zhotovení upřesněného hmotového modelu, na němž probíhají další kola návrhů a připomínek, je zahájena fáze konstrukčního zpracování přímo v konstrukčním oddělení zadavatele nebo v externích fi rmách. Pokud je komunikace s konstruktéry opravdu dobrá, posílají zpět ukázky jednotlivých dílů na posouzení, zda odpovídají záměru, poodhaluje, jak se rodí design stroje. I když se z hlediska průmyslového designu v případě obráběcích strojů jedná o specifi ckou oblast produktu, která nezaplavuje běžný spotřebitelský trh, také zde probíhá zajímavý vývoj a vznikají nové trendy. Utilitární charakter krytů strojů ustupuje snahám o vytvoření dynamičtějšího výrazu. V tvarování se objevují volné křivky pro ohraničení okenních nebo jiných otvorů v krytech a dvourozměrně ohýbané plochy. Opravdu aktuální design strojů se dnes snaží překonávat kubický charakter krytování, jaký se stal normou v průběhu 70. a 80. let minulého století. Poněkud překvapivě bychom tak mohli mluvit o jistém návratu k období 50. a 60. let, samozřejmě ovšem jen ve velmi volné asociaci. Tehdejší obráběcí stroje TECNICALL ZIMA 2011

17 17 TECNICALL TÉMA měly zcela odhalenou nosnou litinovou strukturu, v jejímž ztvárnění nebyla téměř žádná omezení. Další vývoj přinášel postupně jak zjednodušování výroby odlitků, tak především plechová krytování strojů a s tím související hranatý charakter tvarování. Dnes, díky dostupnosti pokročilých technologií CNC ohýbání i vypalování tvarových profi lů je znovu možné vracet se k zaoblování kapotáží, připomíná Matěj Sulitka historický exkurs. Ve znamení plechů, skel i plastů Dalším zajímavým trendem jsou nové materiály, které se při výrobě krytování objevují. V poslední době se jedná například o využívání polykarbonátu na velkoplošná zasklení, která z krytování stroje mohou vytvořit velmi atraktivní objekt, někdy až architektonického charakteru. Kromě plechů a skel se začínají uplatňovat také plastické materiály, ale jen v omezené míře na některé detaily. Krytování stroje musí plnit také bezpečnostní funkci, kterou mohou dnes nejlevněji zajistit ocelové plechy. Protože se v našem prostředí nejedná nikdy o hromadnou výrobu, není možné do výroby krytování přizvat pokročilé technologie jako lisování, formování a výroba tak může pracovat jen s velmi omezenými technologickými prostředky. Vývoj na trhu obráběcích strojů v posledních několika letech svědčí o tom, že si stále větší počet výrobců výrobní techniky uvědomuje význam dobrého designu. Mimo jiné proto, aby se jejich stroje odlišily od konkurence. Najít charakteristický výraz stroje je také důležitým aspektem při tvorbě návrhu designu, zejména pokud jde o celou výrobní řadu. Vždy je nutné věnovat tomuto hledisku dostatek úsilí, najít výtvarný jednotící prvek, který by byl jednoduchý, ale zároveň dostatečně výrazný, aby se stal rozlišovacím znakem pro daného výrobce a zároveň se mohl dobře aplikovat na různé typy strojů, neboť často mohou být od sebe dost odlišné. Někdy to jsou velké stroje bez velkých kapotáží, jindy se jedná o menší stroje, které mají plné krytování, upřesňuje Matěj Sulitka. Úspěch v Hannoveru otevřel dveře Loňský rok byl pro VCSVTT z hlediska designu velmi intenzivní, protože se realizovaly tři projekty designu s dopadem na celé výrobní řady strojů fi rem TOS Varnsdorf, a.s., TOSHULIN, a.s., a slovenské fi rmy TRENS, a.s. Na všech se podílel právě Ing. Matěj Sulitka, Ph.D. Všechny loňské realizace mě velice potěšily. Je pro mě ctí, že veškeré prototypy těchto strojů byly v září 2011 vystaveny na veletrhu EMO Hannover, což je nejvýznamnější veletrh obráběcích strojů v Evropě. Vedení fi rem se rozhodlo, že v představeném novém designu bude pokračovat a že jej bude aplikovat i na další typy strojů. Nejzásadnější je orientace na nový design u společnosti TOS Varnsdorf, která se rozhodla od roku 2012 nabízet všechny své stroje v novém tvarování. Jedná se o velmi rozsáhlou spolupráci, která je zajímavá i tím, že konstrukci a výrobu krytování strojů zajišťuje více fi rem. VCSVTT tak plní v tomto procesu roli integrátora, sledujícího dodržení jednotného stylu tvarování při jeho konstrukčních zpracováních. Se společností TOSHULIN, pokračujeme rovněž ve spolupráci na aplikaci nového designu na další stroje. Mělo na to vliv jak ocenění nového designu ze strany vedení fi r- my, tak příznivé přijetí stroje na veletrhu u zákazníků. Spolupráce probíhá dále i se slovenskou společností TRENS, jejíž vedení prototyp nového designu rovněž ocenilo a záměrem je podrobit redesignu postupně další typy strojů. Fází úvodních návrhů tvarování byla v nedávné době zahájena spolupráce s dalším výrobcem, s nímž VCSVTT řeší komplexní vývoj nového stroje, vypočítává početné pracovní aktivity Matěj Sulitka. Veškeré zakázky, na kterých jsem se mohl podílet, jsme získali především díky velkému zázemí, které Výzkumné centrum pro strojírenskou výrobní techniku a technologii nabízí a díky pověsti, kterou si za roky své předchozí činnosti a spolupráce s průmyslem vybudovalo. Neocenitelné je to, že se můžeme ve VCSVTT opřít o velkou konstruktérskou zkušenost, kterou do návrhů designu promítáme a která je pro naše partnery důležitým hlediskem, dodává muž, který stojí za úspěchy VCSVTT i na poli designu. Stroj WHN 13 CNC firmy TOS Varnsdorf na veletrhu EMO Hannover, září 2011 Stroj Powerturn 2500 firmy TOSHULIN vizualizace konečného návrhu krytování, stroj Powerturn

18 MGR. TAMARA ALMEIDA TECNICALL ROZHOVOR 18 O průmyslovém designu, potřebě vizionářství a okouzlující invenci Zahy Hadid s prof. akad. arch. Janem Fišerem z Ústavu průmyslového designu Fakulty architektury ČVUT architektonických detailů, design pohybových prvků, ale i strojů a nástrojů. Ústav průmyslového designu ve formě ateliérů funguje již třetím rokem. Letos naplníme první kompletní formu bakalářského tříletého studia. Od roku 2012 zahajujeme magisterský program pro nejúspěšnější absolventy bakalářského studia. Naplněním magisterského stupně poskytneme studentům komplexní vzdělání v oboru Průmyslový design. O studium na našem ústavu je stále výrazný zájem, který značně převyšuje možnosti uspokojit všechny uchazeče. Studenti mají na výběr ze tří ateliérů, rozdělených na produktový design, transport design a interiérový design. Konkrétně Váš ateliér je zaměřený na interiérový design. Zaměření našeho ateliéru je více směrováno na architektonickou tvorbu, interiér a design zařizovacích předmětů. Já osobně jsem profesí architekt, a tak předávání zkušeností z této oblasti je mi vlastní. Rozdíly a programová náplň jednotlivých ateliérů je dána představiteli, kteří ateliér vedou. Ale není to úzká specializace, ty úlohy se překrývají. Navíc je program volen a řešen tak, aby studenti během bakalářského nebo i magisterského období v budoucnosti absolvovali všechny tři ateliéry. Můžete uvést nějakou konkrétní práci, kterou teď se studenty vytváříte? Snažíme se, aby design a tvorba nebyla jenom akademická, virtuální, ale aby měla odraz v reálných podmínkách. V loňském roce se nám podařilo navázat úzkou spolupráci s fi rmou SAPELI, která je nosným výrobcem dveří na českém trhu. A tato spolupráce poskytla studentům možnost seznámit se s celým procesem tvorby designéra, od prvotních návrhů, přes konzultace V akademickém roce 2009/10 odstartovala na Fakultě architektury výuka nového studijního programu Design a oboru Průmyslový design. Jak byste jako pedagog jednoho ze tří ateliérů zhodnotil toto období a jak vidíte jeho budoucnost? Jsem presvedčen, že tento nově vzniklý ústav není odtrženým specializovaným pracovištěm, ale integrální součástí Fakulty architektury. Svým programem vyplňuje mezeru, která ve studiu architektury chyběla, tedy design předmětů, TECNICALL ZIMA 2011 PVT, Praha 8

19 19 TECNICALL ROZHOVOR Smysluplné Pohovky Sigmunda Freuda Galerie Vídeň, 2007 a prototypy, až k reálným výstupům, s možností uplatnění na trhu. Program ateliéru a zadání úloh také reaguje na řadu vypsaných soutěží, vnitrostátních i mezinárodních. Účastníme se výstav průmyslového designu. Fakulta architektury byla představena na Designbloku Je skvělé, jaké oblibě se těší produktový design. Důkazem je stále stoupající popularita přehlídek, jako je právě Designblok. Jaký je podle Vás dnešní spotřebitel a jak se odráží ve tvorbě designéra? Spektrum možností uplatnění na trhu práce pro průmyslového návrháře je stále rozsáhlé. Předmětem strategie každého renomovaného podniku je kvalitní design výrobku v jeho koncovém výstupu. To je právě prostor pro kreativitu a realizaci kvalitních nápadů našich absolventů. Výstavy, prezentace a přehlídky typu Designbloku jsou vítanou možností představit autorskou tvorbu. Slavná architektka a designérka Zaha Hadid v jednom rozhovoru přirovnala svůj způsob práce ke cvičení pianisty stejná úroveň intenzity, která nesmírně zvyšuje množství repertoáru. Jak vedete Vaše studenty, aby docílili ideálního návrhu? Snažím se naučit studenty myslet způsobem, který je dostává do pozice trochu vizionářského nebo maximalistického vnímání dosažení cíle zadaného úkolu. Dostat se od dosažené vize k optimální pozici spíše ubíráním než stavěním na nule. Jaká byla Vaše cesta k průmyslovému designu? Vystudoval jsem architekturu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Měl jsem štěstí na velmi kvalitní profesory Benše, Smetanu, Josefa Svobodu. Praxi jsem realizoval ve svobodném povolání, ale i v řadě renomovaných ateliérů. Během let jsem se také dostal k mnoha zajímavým zakázkám. Na kterou ze zakázek obzvláště rád vzpomínáte? V osmdesátých letech jsem měl možnost navrhovat interiéry kaváren Slavia a Parnas v Praze. Atraktivní byly i interiéry vyhlídkových kaváren a televizní věže na Žižkově a celý komplex budov areál České Pojišťovny ve Spálené ulici a Vladislavově ulici. Za rekonstrukci objektu české Pojišťovny ve Spálené ulici jsme dostali ocenění Nejlepší z realit ČR Zajímavé byly interiéry divadla Olympic a Ypsilon. Má tvorba interiérů a nábytku je zastoupena exponátem mobiliáře ve sbírce Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Jaké osobnosti designu současné nebo minulé Vás ovlivnily? Řeč už přišla na Zahu Hadid, významnou britskou architektku, která se teprve v posledních letech dostala do výrazného popředí. Obdivuji její kreativitu, výrazný výtvarný náboj. S její tvorbou jsem měl příležitost se detailně seznámit, včetně v současné době realizovaného plaveckého stadionu pro londýnské olympijské hry. Takže to je dáma, která mě připadá velmi zajímavá a její invence je okouzlující. Potom jsou to samozřejmě nosné postavy světové architektury jako Richard Rogers a Norman Foster nebo například architekt Josef Pleskot na naší scéně. Za první republiky jsme byli průmyslově vyspělou zemí právě díky designu. Designová produkce byla výkladní skříní českých podniků. Dnes opět české fi rmy začínají spolupracovat s českými designéry. Nemůžeme už konkurovat nízkou cenou, ale kvalitou výrobků ano. prof. akad. arch. Jan Fišer vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, obor architektura. Je autorem původních interiérů kaváren Slavia a Parnas, divadla Ypsilon a Olympic. Jeho výrazný rukopis nese i areál České pojišťovny ve Spálené a Vladislavově ulici v Praze. Spolupracoval s ateliérem Archikon, s nímž realizoval bytové komplexy v Praze na Barrandově a Berouně. Svojí tvorbou je zastoupen ve sbírkách Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Za rekonstrukci objektu České Pojišťovny ve Spálené ulici obdržel ocenění Nejlepší z realit ČR Vyučuje na Fakultě architektury ČVUT v Praze a Fakultě umění UJEP v Ústí nad Labem. Je spoluautorem knihy Český interiér a nábytkový design (2000). Tvrdí, že v současné architektuře je nedostatečně zastoupeno výtvarné dílo.

20 TEREZA KADIDLOVÁ TECNICALL TÉMA 20 Design závodního auta není jen slušivý kabátek Syn slavného designéra Václava Krále Ing. Jiří Král vyrůstal v závodnické rodině. Otec jej vychoval tak, aby uměl navrhovat design aut a letadel. Pětadvacet let s ním spolupracoval na významných projektech. V současné době realizoval Ing. Král unikátní projekt Národní formule 1400 MX 1-11 BOHEMIA, na němž začali pracovat ještě s otcem. Třetím rokem také působí na Ústavu průmyslového designu na Fakultě architektury ČVUT. Když chci dělat design, musím rozumět podstatě věci a umění mít od Pánaboha. Když chcete dělat dopravní prostředky, je nutné rozumět technice. Pokud chcete vytvářet věci pro medicínu, měli byste nejlépe být doktorem, ať víte, jak to funguje. Budete-li chtít vyrábět něco, co souvisí s nábytkem, architekturou, tak máte být stavařem. Musíte umět řemeslo, to je základ toho, abyste dokázali design dělat zevnitř, od funkce, vysvětluje svůj pohled na design Ing. Jiří Král. Myšlenka na Národní formuli je daleko starší. Vznikla v roce 2000, kdy si Václav Král a Karel Jílek řekli, že nastal čas na realizaci dostupného závodního vozu. Původní koncepci stanovil dnes již zesnulý Václav Král, ale současnou podobu formule vytvořil právě jeho syn Jiří. Konstruktérem podvozku je konstruktér závodních vozidel MTX Václav Pauer. Vrcholem celého projektu se mělo stát založení nového formulového seriálu. Projekt se snaží navázat na zlatou éru okruhového závodění u nás v 70. letech minulého století. Design závodních aut je v podstatě vlastní konstrukce. Pokud má designér udělat dobré závodní auto, musí rozhodnout o koncepci, o konstrukčních věcech. Já jsem se rozhodl integrovat křídla do karoserie, protože nechci zbytečný odpor kvůli přítlaku. To je podle mě design, říká Jiří Král. Ke konstrukci formule přistupoval Jiří Král tak, aby byly únosné pořizovací i provozní náklady, snadný servis a aby byla zvýšena bezpečnost. Důležitým faktorem určujícím kvalitní řešení karoserie je aerodynamický odpor, který je dán velikostí čelního průřezu a součinitelem odporu vzduchu, tzv. tvarová čistota, které docílil pomocí integrace křídel do karoserie. Za integrovaným zadním křídlem do karoserie se sníží zásadním způsobem úplav, vír, a tím pádem se sníží riziko ztráty přítlaku na přední nápravě vozu jedoucího těsně za ním, popisuje princip Ing. Král. Dalším důležitým momentem je tak zvaný dnový efekt, který způsobí aerodynamické ucpání mezery pod vozidlem. Na každé ploše, kde proudí vzduch, vzniká mezní vrstva. Na začátku je nulová, na konci má nějakou tloušťku. Tloušťka se zvětšuje s délkou plochy. Když je plochá podlaha v plné šířce a délce auta, tak se to v určitém místě ucpe, vzduch tam přestane proudit, tvrdí Ing. Jiří Král. U své formule se rozhodl pro úzký trup, který s dalšími prvky, jako je například vnitřní zakrytování kol přední nápravy, vytváří kanály, v nichž proudění není ovlivněno rotujícími koly, protože ty jsou největším zdrojem odporu. Tak zvané aerodynamické dno (svislé plochy na zádi vozu) je nulové, konec trupu vytváří s výfukem ejektor odsávající mezní vrstvu zpod vozu. Dalším designérským prvkem jsou pontony okolo kol, které omezují možnost kontaktu rotujících pneumatik, mají zabránit právě velmi častým a nejtěžším haváriím. Dnešní F1 neřeší příčinu, ale následek. Nevidíte principielní řešení problému jako u Colina Chapmana u Lotusu 25, 79 nebo 88, ale jen napravování, podle mne nesprávného, principu řadou wingletů a jiných plošek. Sport se změnil na obchod. Je to uzavřená soutěž díky astronomickým nákladům, prozrazuje Ing. Král. V důsledku předpisů, které silně omezují kreativitu designérů, jsou si všechna auta velmi podobná. Podle Jiřího Krále vyhraje ten, který stráví tisíce hodin v aerodynamických tunelech a na trenažerech. Stala se z toho soutěž, která musí za každou cenu být zajímavá pro diváky, ačkoliv to porušuje například bezpečnost či etiketu závodění. Před desítkami let byla zakázána pohyblivá aerodynamická zařízení z důvodu bezpečnosti (Chaparral), dnes se (DRS) povolila z důvodu divácké atraktivity. Tento doping povolíte navíc jen jednomu ze soupeřů. Bezpečnostním prvkem by byl i 18 ráfek u kol, požadovaný Pirelli, ve kterém je místo na adekvátní brzdy pro zpomalení z velmi vysoké rychlosti. Více o Národní formuli najdete na TECNICALL ZIMA 2011 Formule MX 1-11 na okruhu Foto: Petr Frýba