Porovnání obsahu normy ISO 230-1:2012 a ČSN ISO 230-1:1998

Transkript

1 Datum vydání zprávy: Druh zprávy: průběžná Číslo zprávy: V Publikovatelnost: veřejná NÁZEV ZPRÁVY Porovnání obsahu normy ISO 230-1:2012 a ČSN ISO 230-1:1998 PROJEKT VUT ZpusStroj ZADAVATEL VCSVTT VEDOUCÍ PROJEKTU Ing. Jiří Vyroubal, Ph.D. VEDOUCÍ ÚSTAVU Ing. Jan Smolík, Ph.D. AUTOR Ing. Martin Morávek

2 Copyright Ústav výrobních strojů a zařízení, Fakulta strojní, ČVUT v Praze

3 Anotační list Název zprávy originální: Porovnání obsahu normy ISO 230-1:2012 a ČSN ISO 230-1:1998 Název zprávy anglicky: Anotace originální: Anotace anglicky: Klíčová slova originální: Klíčová slova anglicky: Rok vydání: 2013 Rozsah práce: Číslo zprávy: Jméno autora: Odevzdáno za projekt: Umístění zprávy: Comparison of Content of Standards ISO 230-1:2012 and ČSN ISO 230-1:1998 Výzkumná zpráva se zabývá porovnáním obsahu normy ISO 230-1:2012 a české verze staršího vydání z roku 1996 normy ČSN ISO 230-1:1998. The research report presents a comparison of the contents of the ISO 230-1:2012 and Czech versions of older 1996 edition, the ISO 230-1:1998 standard. Geometrická přesnost; Norma ISO; Porovnání norem Geometric accuracy, ISO standard; Comparison of standards 18 stran, 1 obrázek, 0 příloh, 0 tabulek V Morávek, M. (Ú12135) VUT ZpusStroj Q:\VUT ZpusStroj\ZPRAVY_PUBLIKACE\Porovnani_ISO_230-1\V docx Klepněte sem a zadejte text. Klepněte sem a zadejte text. Klepněte sem a zadejte text. Klepněte sem a zadejte text. Klepněte sem a zadejte text. Klepněte sem a zadejte text. Klepněte sem a zadejte text. ( Odevzdáno za projekt: VUT ZpusStroj VZP č. V

4 Obsah 1 Úvod Důvody pro revidování a restrukturalizaci ISO 230-1: Všeobecné poznatky Obsah jednotlivých kapitol Tolerance Nejistota měření, zkušební metody a měřidla Přípravné činnosti Zkouška statické tuhosti a hysterezí Zkoušky geometrické přesnosti Kinematické testy víceosých pohybů Přílohy Závěr Seznam literatury VZP č. V

5 VZP č. V

6 1 Úvod Výzkumná zpráva se zabývá porovnáním obsahu normy ISO 230-1:2012 [1] s předchozí verzí z roku Pro porovnání je použito české verze mezinárodní normy ISO 230-1:1996, tedy normy ČSN ISO 230-1:1998 [2]. Mezinárodní norma má status české technické normy [2]. 1.1 Důvody pro revidování a restrukturalizaci ISO 230-1:1996 a. Některé informace se překrývají s informacemi v jiných, nově vydaných normách. b. Z praktických důvodů bylo třeba upravit definice odchylek rovnoběžnosti a kolmosti, pro případ vyloučení odchylky přímočarosti z pohledu pohybu stroje. Tato definice není určena pro popis odchylek rovnoběžnosti a kolmosti součástí a prvků. Definice pro součásti a prvky je v souladu s definicí rovnoběžnosti a kolmosti převzaté z jiného mezinárodního standardu, např. ISO c. Bylo nutné vymezení pojmů odchylka pohybu po trajektorii a odchylky funkčních ploch a obrobků. d. Bylo třeba zavést technické pokroky v oblasti obráběcích strojů, měřicích metod a zařízení. e. Příloha A druhého vydání [2] byla obsáhlá z důvodů zahrnutí nově vyvinutých měřicích metod a zařízení pro přesnější a rychlejší měření. Proto je této problematice v novém vydání [1] věnována samostatná Kapitola 11. f. Pro sjednocení této části ISO 230 s ISO (Geometrické požadavky na výrobky), byly zavedeny kapitoly související s nejistotou měření. 1.2 Všeobecné poznatky a. Nové vydání [1] má značně přepracovanou strukturu. Informace jsou členěny do více kapitol, mnohdy je nutné přecházet mezi jednotlivými kapitolami pro získání ucelených informací. b. Nové vydání [1] je podrobnější a obsáhlejší. Některé informace uvedené ve starším vydání [2] pouze okrajově jsou v novém vydání [1] uvedeny v samostatné kapitole a rozepsány podrobněji. Konkrétní případy viz níže. c. V úvodu nového vydání [1] je samostatná kapitola věnovaná vysvětlení pojmů použitých v normě. d. Oproti vydání z roku 1996 [2] byly do nového vydání [1] přidány tyto kapitoly: i. Nejistota měření, zkušební metody a měřidla Zkoušky statické tuhosti a hystereze i Kinematické testy víceosých pohybů. Vydání z roku 1996 [2] uvádí pouze test kruhové interpolace 4 VZP č. V

7 2 Obsah jednotlivých kapitol Následující odstavec se věnuje rozboru rozdílů v informacích, uváděných v jednotlivých kapitolách obou vydání normy ISO Tolerance a. Nové vydání [1] věnuje tolerancím samostatnou kapitolu. Ve starém vydání [2] byly tolerance uvedeny v rámci každé kapitoly v samostatném odstavci. b. Nově zaveden pojem jednostranného a dvoustranného tolerančního pole c. Komplexnost celé problematiky je redukována. Některé odstavce uvedené ve vydání z roku 1996 [2] v novém vydání [1] chybí. Vyjmuty byly tyto odstavce: i. Členění tolerancí (tolerance tvaru, polohy, vliv úchylek tvaru při určování úchylek polohy). Nové vydání [1] se pouze odkazuje na normu ISO 1101, vydání z roku 1996 [2] uvádí ke každému termínu krátký komentář. Tolerance nastavení polohy i Tolerance opakovatelnosti iv. Tolerance tvaru dráhy v. Tolerance relativní polohy přímočarého pohybu vi. Symboly a polohy tolerancí relativních úhlových poloh os, vodicích ploch apod. v Obecné definice os a pohybů. V novém vydání [1] je tato problematika zmíněna v úvodu. Uvádí základní informace a odkazuje se na normu ISO 841. Staré vydání [2] uvádí pouze odkaz na ISO 841. d. Velká pozornost je v novém vydání [1] věnována místním tolerancím. Především je podrobně rozebrána problematika týkající se místních tolerancí při měření rovnoběžnosti a kolmosti, kdy je stanovení tolerance závislé na volbě referenčního prvku. 2.2 Nejistota měření, zkušební metody a měřidla Tato kapitola je nově přidána. Vydání z roku 1996 [2] neobsahuje informace o nejistotách. Nové vydání [1] uvádí stručné rozdělení nejistot a zdrojů jejich vzniku. i. Nejistota měření měřícího zařízení. Kalibrační nejistota a odchylka artefaktu (reference měření-pravítko, struna, atd..). i Nejistota způsobená ustavením měřidla a artefaktu. iv. Nejistota od změny okolních vlivů během měření (teplota, vibrace). v. Opakovatelnost měření včetně ustavení aparatury. VZP č. V

8 Pro podrobnější informace nejsou uvedeny. Pro jejich získání se norma odkazuje na normu ISO 230-9: Přípravné činnosti Kapitola věnovaná této problematice je v novém vydání [1] podrobněji rozvedena. Oproti vydání z roku 1996 [2] jsou v jednotlivých odstavcích přidány tyto informace: Ustavení stroje a vyrovnání do vodorovné polohy: i. Všechny nezbytné operace, geometrické vyrovnání a kontrola funkčnosti musí být vykonány s uspokojivým výsledkem a zaznamenány před započetím zkoušek. Vibrace přenášené na stroj z okolí nesmí překračovat přijatelnou míru stanovenou výrobcem stroje. i V některých případech strojů není nutné vyrovnání do vodorovné polohy pro dosažení požadované přímočarosti pohybu (například stroje umístěné na lodích nelze vyrovnat do vodorovné polohy a přesto splňují tolerance přímočarosti). Teplotní stav některých částí před zkouškou: Předběžná kontrola: i. Nové vydání [1] obsahuje přidaný odstavec týkající se referenční teploty okolí (20 C) pro provádění geometrických zkoušek. V případě teploty odlišné 20 C je třeba provést korekci naměřených hodnot. V závěru odstavce je odkaz na normu ISO 230-3:2007. i. Doplněn krátký odstavec upozorňující na nutnost volby vhodných posuvových rychlostí a otáček. Tak, aby nebyla ovlivněna přesnost měření například dynamickými účinky. Nastavení testu a vybavení: i. Tato kapitola ve starém vydání [2] zcela chybí. Týká se kontroly ustavení aparatury. Před započetím měření je třeba se ujistit, že měřící aparatura je ustavena správně, v jejích částech se nevyskytují vůle ani hystereze. Dále je zdůrazněno, že způsob ustavení musí být stabilní. i Běžná praxe, dle nového vydání [1], hovoří o hysteresi ustavení menší než 10% požadované opakovatelnosti měření jako o přijatelné. iv. Dle nového vydání [1] je ustavení aparatury stabilní, pokud se odečítaná hodnota na stojícím stroji nezmění po dobu odpovídající délce měření o více jak 10% tolerance prováděné zkoušky. 6 VZP č. V

9 2.4 Zkouška statické tuhosti a hysterezí Nově přidaná kapitola. Rozdělena do tří základních odstavců: a. Zkouška statické tuhosti a hysterezí od externího zatížení. Zatížení je aplikováno externím zařízením, jako například dynamometrem, hydraulickým aktuátorem, atd.. Je uveden postup zkoušky a způsob vyhodnocení naměřených dat. b. Zkouška statické tuhosti a hysterezí od vnitřního zatížení. Zatížení je vyvozeno pohybem osy, v jejímž směru je statická tuhost právě měřena. Aparatura má být ustavena tak, aby bylo možné aplikovat tlakové i tahové zatížení. Zkouška se provádí při zapnutých kompenzacích vůlí, pokud jimi stroj disponuje. Je uveden postup zkoušky a způsob vyhodnocení naměřených dat. c. Zkoušky na strojích s otočnou osou. Zkoušky jsou obdobné jako v případě lineárních os, s tím rozdílem, že zatížení se aplikuje vždy na určitém poloměru od středu otáčení dané rotační osy. Postup zkoušky a způsob vyhodnocení naměřených dat je obdobný jako v předešlých případech. 2.5 Zkoušky geometrické přesnosti V novém vydání [1] je základní rozdělení provedeno na měření: a. Zkoušky geometrické přesnosti pohybu lineárních os b. Zkoušky geometrické přesnosti pohybu rotačních os c. Zkoušky geometrické přesnosti vzájemné polohy strojních os d. Zkoušky přesnosti víceosých pohybů e. Zkoušky geometrické přesnosti funkčních ploch stroje f. Otáčení Co se týče jednotlivých parametrů geometrické přesnosti, obsahují obě vydání vesměs obdobné informace. Rozdílem je, že nové vydání [1] uvádí v kapitole Zkoušky geometrické přesnosti pohybu lineárních os základní, všeobecné informace a vysvětlení k možným metodám měření jednotlivých parametrů. Konkrétní případy měření jsou pak uvedeny v kapitole Zkoušky geometrické přesnosti funkčních ploch stroje. Oproti tomu vydání z roku 1996 [2] člení geometrické zkoušky do kapitol podle jednotlivých parametrů: a. Přímost b. Rovinnost c. Rovnoběžnost, shodnost vzdáleností a souosost d. Kolmost, pravoúhlost VZP č. V

10 Všeobecně Nové vydání [1] se v tomto odstavci zaměřuje na rozdělení geometrických chyb vyskytujících se při pohybu strojní osy. Vydání z roku 1996 [2] uvádí základní rozdělení geometrických parametrů obecně, nikoliv pouze pro případ pohybující se strojní osy. Obdobný přehled jednotlivých parametrů je v novém vydání [1] uveden v úvodu celého dokumentu v kapitole Termíny a definice. Obecně lze konstatovat, že rozdělení ve vydání z roku 1996 [2] bylo přehlednější, protože veškeré informace týkající se jednoho parametru geometrické přesnosti byly uvedeny v jedné kapitole. Nikoliv ve více kapitolách napříč dokumentem, jako tomu je v případě nového vydání [1]. Přímost a. Základní definice přímosti čáry v rovině a v prostoru je v novém vydání [1] uvedena v úvody dokumentu v kapitole Termíny a definice. Vydání z roku 1996 [2] uvádí definici na začátku kapitoly Přímost. Definice jsou v obou vydáních shodné. b. Nové vydání [1] definuje takzvaný Brianův offset, viz (Obr. 1). Úhlová odchylka pohybu α pohybující se části způsobí na rameni L vychýlení snímače o vzdálenost e, představující odchylku měření, která může být zdrojem značného nesouladu v naměřených datech. Měřící zařízení je třeba umístit co nejblíže hrotu nástroje. L α e Obr. 1: Znázornění Brianova offsetu. c. Metody měření přímosti na principu měření délek: 8 VZP č. V

11 i. Pravítko a číselníkový úchylkoměr: U tzv. Metody převrácení jsou nově uvedeny vzorce pro výpočet odchylky měřicího pravítka a skutečné přímosti bez zahrnutí přímosti měřicího pravítka. Struna a mikroskop: Popis metody je téměř stejný v obou vydáních. Pouze detailní schéma uvedené ve vydání z roku 1996 [2] je v novém vydání [1] nahrazeno jednoduchým nákresem. i Zaměřovací dalekohled: Popis metody je téměř stejný v obou vydáních. V novém vydání [1] je podrobněji popsána metoda ustavení aparatury včetně doporučení, čemu je třeba věnovat zvýšenou pozornost. Nové vydání [1] obsahuje oproti vydání z roku 1996 [2] mírně zjednodušené schéma měřicí sestavy. iv. Zaměřovací laser: Platí stejný komentář jako v odrážce i Nové vydání [1] neobsahuje oproti vydání z roku 1996 [2] schéma měřicí sestavy. v. Laser interferometrická metoda: Platí stejný komentář jako v odrážce i Nové vydání [1] neobsahuje oproti vydání z roku 1996 [2] schéma měřicí sestavy. vi. Nové vydání [1] obsahuje navíc odstavec týkající se měřicího postupu a vyhodnocení naměřených dat. Je definována vhodná velikost kroku měření ( 25mm pro osy 250mm, nebo 1/10 pojezdu osy pro osy delší), dále je poznamenáno, že měření lze provádět kontinuálně (tzv. on the fly ), posuv volit takový, aby vyhovoval měřicí aparatuře. Metoda vyhodnocení dat odkazuje na kapitolu Termíny a definice. d. Metody měření přímosti na principu měření úhlů: i. Obecně lze tvrdit, že obě vydání obsahují totožné informace. Nové vydání [1] obsahuje navíc vztah vyjadřující vzdálenost mezi libovolným měřeným bodem a referenční přímkou měření. Měření vodováhou: Popis metody je téměř stejný v obou vydáních, nové vydání [1] má obsáhlejší komentář. V novém vydání [1] jsou informace rozděleny do kapitol: Zkoušky geometrické přesnosti pohybu lineárních os a Zkoušky geometrické přesnosti funkčních ploch stroje. i iv. Měření autokolimátorem: Platí stejný komentář jako v případě měření vodováhou. Laser interferometrická metoda - měření úhlu: Popis metody je stejný a stručný v obou vydáních. Platí stejný komentář, jako v případě měření vodováhou. v. Sekvenční tříbodová metoda: Přidáno v novém vydání [1]. Jedná se o metodu, kdy je přímost měřena přesouváním můstku s dvěma dotyky. Na můstku je ve vzdálenosti rovné kroku měření umístěn číselníkový úchylkoměr (třetí bod), měřící změnu sklonu měřené plochy. Vydání z roku 1996 [2] tuto metodu neuvádí. vi. Tolerance: Tento odstavec obsahuje pouze vydání z roku 1996 [2]. Je uvedena definice tolerance pro přímost a postup jejího stanovení. Nové vydání [1] tento odstavec neobsahuje. e. Přímost součástí a funkčních ploch stroje: VZP č. V

12 i. Vodící drážky nebo základní plochy stolů: Uvedené informace jsou stejné v obou vydáních, nové vydání [1] obsahuje mírně přepracované obrázky, doplněné podrobnějším popisem. Vodicí plochy: Informace jsou stejné v obou vydáních. Nové vydání [1] některé body popisuje o něco podrobněji. f. Přímočarý pohyb: V novém vydání [1] je měření přímočarosti pohybu věnována samostatná kapitola. Vydání z roku 1996 [2] věnuje přímočarému pohybu článek v kapitole Přímost. i. Informace uvedené v novém vydání [1] jsou podrobnější, zejména vysvětlení metod měření a ustavování přístrojů. i iv. Uváděné metody jsou v obou vydáních stejné, v některých případech je v novém vydání [1] uvedeno více metod, viz níže. Nové vydání [1] obsahuje na konci každého článku odstavec o postupu měření a vyhodnocení naměřených dat. Nové vydání [1] věnuje větší pozornost úhlovým úchylkám. Vše je podrobněji vysvětleno. Je přidána metoda využívající diferenčního měření přímosti. Rovinnost v. Metoda diferenčního měření přímosti: Přímost je měřena ve dvou polohách. Jednou je indikátor umístěn v blízkosti hrotu nástroje, podruhé na určitém rameni, vzdáleném od hrotu nástroje (viz Obr. 1). Z rozdílu naměřených přímostí lze určit příslušnou úhlovou chybu pohybu. vi. Nové vydání [1] se okrajově věnuje i přesnosti polohování, vydání z roku 1996 [2] pouze odkazuje na normu ISO a. Základní definice rovinnosti je v novém vydání [1] uvedena v úvodu dokumentu v kapitole Termíny a definice. Vydání z roku 1996 [2] definuje na začátku kapitoly Rovinnost. Definice jsou v obou vydáních shodné. b. Metody měření jsou v obou vydáních totožné až na drobné výjimky, týkající se doplňujících informací, či doporučení: i. V případě měření rovinnosti elektronickou vodováhou je doporučeno umístit jednu vodováhu stacionárně, jako referenční a přemisťovanou vodováhou měřit diferenci vůči stacionární vodováze. i V novém vydání [1] chybí odstavec zmiňující možnost měření rovinnosti souřadnicovým měřicím strojem (rovinnost součástí). V novém vydání [1] chybí odstavec věnovaný tolerancím rovinnosti Geometrická přesnost rotačních os a. Tato kapitola je do nového vydání [1] přidána. Odkazuje se na ISO VZP č. V

13 b. Uveden je popis tří metod měření přesnosti polohování rotační osy. i. Polygon a autokolimátor i Referenční indexovací stolek a laser interferometr/autokolimátor Referenční rotační enkodér. c. Dále je uveden odstavec týkající se postupu měření a vyhodnocování naměřených dat. Geometrická přesnost vzájemné polohy V novém vydání [1] je opět celá problematika rozdělena do dvou kapitol, Vzájemná poloha pohybových os a Pozice a orientace funkčních ploch stroje. a. Rovnoběžnost: i. V novém vydání [1] chybí všeobecná definice rovnoběžnosti čáry s rovinou, dvou čar a dvou rovin. V úvodní kapitole Termíny a definice jsou pouze stručně definovány chyby rovnoběžnosti mezi funkční čárou a rovinou, dvěma funkčními rovinami a rovnoběžnost pohybů (dvou lineárních, dvou rotačních, lineárního s rotačním a pohybu k ploše) i Rovnoběžnost čar a rovin: Všeobecné informace jsou v obou vydáních totožné Rovnoběžnost dvou rovin - Nové vydání [1] uvádí, že měření může být provedeno na určité délce (čára) případně ploše (rovina) nebo po celém povrchu. Dále uvádí, že úhel vyjadřující odchylku rovnoběžnosti je třeba vyjádřit v určité rovině (horizontální, vertikální, kolmé k měřenému prvku, protínající měřený prvek) a že naměřené hodnoty se mohou měnit dle toho, v jaké rovině jsou vyjádřeny. - Pravítko a číselníkový úchylkoměr: Informace jsou stejné v obou vydáních, nové vydání [1] navíc uvádí komentář, jak vyhodnotit naměřená data. - Vodováha: Údaje jsou v obou vydáních totožné. iv. Rovnoběžnost dvou os: Informace jsou v obou vydáních totožné. v. Rovnoběžnost osy s rovinou: Informace jsou v obou vydáních totožné. vi. v vi ix. Rovnoběžnost lineárního pohybu s plochou: Informace jsou v obou vydáních totožné. Rovnoběžnost osy s průsečnicí dvou rovin: Informace jsou v obou vydáních totožné. Rovnoběžnost dráhy s průsečnicí dvou rovin: Informace jsou v obou vydáních totožné. Rovnoběžnost průsečnice dvou rovin s třetí rovinou: Informace jsou v obou vydáních totožné. VZP č. V

14 b. Rovnoběžnost pohybů: Tento článek je v novém vydání [1] zcela přepracován. Informace jsou obsáhlejší, uvádí konkrétní metody měření včetně postupu měření. Vydání z roku 1996 [2] popisuje měření rovnoběžnosti stručně v tomto rozdělení: i. Rovnoběžnost dráhy s rovinou i Rovnoběžnost dráhy s průsečnicí dvou rovin Rovnoběžnost dvou drah Nové vydání [1] uvádí tyto metody pro měření: i. Rovnoběžnost pohybů dvou lineárních os (ve dvou rovinách) - Metoda měření odchylky stacionárního bodu - Metoda měření přímosti dvou pohybů Rovnoběžnost pohybu lineární osy a stacionární osy, viz rovnoběžnost dráhy s osou - Rovnoběžnost pohybu lineární osy s průměrnou osou otáčení rotační osy nebo vřetena stroje. - Měření laser interferometrem pro měření přímosti - Měření pomocí měřicího trnu či úhelníku a číselníkového úchylkoměru - Měření pomocí přesné koule a číselníkového úchylkoměru i Rovnoběžnost pohybů dvou rotačních os - Měření pomocí měřicího trnu - Měření pomocí dvou přesných koulí c. Shodnost vzdáleností: V novém vydání [1] není uvedena definice shodnosti vzdáleností, jinak jsou uváděné informace v obou vydáních totožné d. Souosost: V novém vydání [1] není uvedena definice souososti, jinak jsou informace uváděné v obou vydáních téměř totožné. Navíc je přidán pouze článek týkající se souososti průměrných os otáčení. Obsahuje obecné informace, popis metody, včetně podrobných schémat a vyhodnocení naměřených dat. Definice je uvedena v úvodu dokumentu v kapitole Termíny a definice. e. Kolmost: V novém vydání [1] chybí všeobecná definice kolmosti. V úvodní kapitole Termíny a definice jsou pouze stručně definovány chyby kolmosti dvou lineárních pohybů, lineárního pohybu k průměrné ose otáčení a dvou průměrných os otáčení. Informace týkající se kolmosti mezi plochami a přímkami jsou v obou vydáních totožné. V novém vydání [1] jsou mírně upraveny některé obrázky. f. Kolmost pohybů: Tento článek je v novém vydání [1] zcela přepracovaný. Informace jsou obsáhlejší, uvádí konkrétní metody měření včetně postupu měření. Vydání z roku 1996 [2] stručně popisuje měření kolmosti v těchto případech: i. Kolmost dráhy bodu k rovině 12 VZP č. V

15 Dráha bodu svírající s osou úhel 90 i Dvě dráhy svírající úhel 90 iv. Tolerance Nové vydání [1] uvádí tyto metody pro měření kolmosti: i. Kolmost pohybů dvou lineárních os - Měření pomocí referenčního úhelníku a číselníkového úchylkoměru - Měření pomocí referenčního úhelníku a referenčního indexovacího stolku - Měření laser interferometrem a optickým hranolem - Stanovení kolmosti z měření kruhové interpolace a polování v diagonále i Kolmost pohybu lineární osy k průměrné ose otáčení rotační osy nebo vřetene Kolmost dvou průměrných os otáčení g. Protínání os: Článek je z velké části přepracován. Nové vydání [1] uvádí podrobnější informace týkající se zejména přímého měření protínání kolmých i nekolmých os. Informace k nepřímému měření jsou v obou vydáních stejné. h. Házení rotačních součástí: V novém vydání [1] je kapitola zredukována. Vydání z roku 1996 [2] uvádí celou kapitolu Otáčení, kde jsou popsány tyto parametry: i. Obvodové házení. Zde je uvedena definice pojmů a metody pro měření: - Neokrouhlost - Výstřednost - Radiální házení osy v daném bodě - Obvodové házení součásti v daném řezu Periodický axiální pohyb: Zde je uvedena definice pojmů a metody pro měření: - Nejmenší axiální vůle - Periodického axiálního pohybu i Čelní házení. Udává definice pojmů a metody měření. V novém vydání [1] je problematika zredukována na měření axiálního a radiálního házení vnějších a vnitřních povrchů. Oproti vydání z roku 1996 [2] je ovšem doplněn podrobný komentář k metodám měření. V úvodní kapitole nového vydání [1] Termíny a definice jsou uvedeny definice k parametrům: - Axiální úchylka pohybu - Radiální úchylka pohybu VZP č. V

16 - Výstřednost poháněné osy - Radiální házení osy v daném bodě 2.6 Kinematické testy víceosých pohybů Tato kapitola je do nového vydání [1] přidána, respektive je značným rozšířením kapitoly Měření číslicově řízených (NC) kruhových pohybů uvedené ve vydání z roku 1996 [2]. Oproti vydání z roku 1996 [2] je tato kapitola věnována nejen kruhové interpolaci, ale i jiným interpolovaným trajektoriím. Uvádí také větší množství přístrojů použitelných pro měření. Vydání z roku 1996 [2] uvádí pouze tyto metody pro měření kruhové interpolace dvou lineárních os: - Otáčející se jednosměrový snímač - Kruhový etalon a dvousměrový snímač - Teleskopická tyč s dvěma klouby Tyto tři metody jsou bez větších změn uvedeny i v novém vydání [1], dále jsou doplněny ještě další dvě metody: - Digitální snímač s optickou mřížkou - Dva číselníkové úchylkoměry a měřicí hranol (pro malé poloměry) V novém vydání [1] je členění interpolačních testů uspořádáno takto: a. Lineární trajektorie: Zkoušky diagonálního přestavení. Norma se odkazuje na ISO a uvádí tyto dva typy testů: i. Zkouška polohování na diagonále stěny nebo tělesa Zkouška přímočarosti pohybu po diagonále tělesa nebo stěny b. Kruhové trajektorie: Zde jsou uvedeny metody vyjmenované výše. Dále jsou testy rozděleny na: i. Trajektorie po celé kružnici Trajektorie po části kružnice c. Trajektorie po povrchu kužele: Měření pomocí aparatury Ballbar (indukční teleskopický snímač). d. Trajektorie po povrchu koule: Měření pomocí přesné koule a číselníkového úchylkoměru. e. Rovinnost plochy tvořené interpolací pohybů dvou lineárních os: Měření pomocí dvou metod: i. Referenční rovinná deska a číselníkový úchylkoměr Pomocí laseru 14 VZP č. V

17 f. Speciální zkoušky: i. Jednorozměrná řada přesných koulí i iv. Dvourozměrná řada přesných koulí. Také označováno jako Ball plate. Trojrozměrná řada přesných koulí. Všestranné metody využívající měření vzdálenosti pomocí laserového paprsku (laser trackery, laser tracery). 2.7 Přílohy Přílohy ve vydání z roku 1996 [2] a v novém vydání [1] se zcela liší. Vydání z roku 1996 [2] uvádí v příloze pouze informace týkající se měřidel a zařízení pro zkoušení obráběcích strojů. Nové vydání [1] obsahuje celkem tři přílohy (Annex A, B a C) poskytující tyto informace: a. Příloha A se týká Souřadného systému stroje a chyb pozice a orientace. Jsou uvedeny chybové parametry pro případ tříosých a pětiosých frézovacích strojů a více-profesních soustružnických center b. Příloha B je zaměřena na měření zkušebních obrobků. Vydání z roku 1996 [2] obsahuje též krátký odstavec věnovaný zkouškám obráběním. Uvedené informace jsou ovšem dosti strohé. Nové vydání [1] je o něco podrobnější, opět má ale pouze stručné nastínění dané problematiky. c. Příloha C uvádí výčet křížových odkazů mezi vydáním z roku 1996 [2] a novým vydáním ISO [1]. VZP č. V

18 3 Závěr Norma ISO 230-1:2012 [1] je novým, přepracovaným vydáním normy ISO 230-1:1996 [2]. Nahrazení vydání z roku 1996 bylo po šestnácti letech jeho platnosti, více než žádoucí. Obsah normy byl z velké části upraven, tak aby obsáhl i současné, moderní měřicí metody. Klasické, konvenční metody byly ve většině případů ponechány. Definice uváděných pojmů zůstaly až na určité výjimky nezměněny. V některých případech byl doplněn podrobnější popis postupu měření, či komentář, upozorňující na možná rizika a nedostatky uváděné metody. Zřejmě nejvýraznější změnou je oproti staršímu vydání [2] kompletní restrukturalizace celého dokumentu nového vydání [1]. Toto uspořádání může působit v určitých případech, kdy je třeba vyhledat ucelenější a obsáhlejší informace, poněkud nepřehledně. V případě, že uživatel hledá jednu, konkrétní informaci je takové uspořádání naopak výhodou. Do samostatných kapitol byly vyčleněny Termíny a definice a Tolerance. Staré vydání [2] tyto informace uvádělo v odstavci začleněném v kapitole věnované konkrétnímu pojmu. Nově je uvedena kapitola věnovaná výpočtu nejistoty měření, zkušební metody a měřidla a kapitola zabývající se zkouškami statické tuhosti a hysterezí. Značné rozšířena je i kapitola věnovaná kinematickým testů víceosých, interpolačních pohybů. V této kapitole jsou uvedeny metody, využívající moderní, elektronické přístroje. Zcela odlišné jsou i přílohy obou dokumentů. Obecně lze konstatovat, že aktualizace normy ISO uvádí včetně původních, konvenčních metod testování obráběcích strojů i metody moderní, využívající sofistikovaných, elektronických zařízení. Současně se norma jeví jako srozumitelnější a názornější, díky obsáhlejším popisům a komentářům jednotlivých položek. 16 VZP č. V

19 4 Seznam literatury 1. ISO Test code for machine tools - Part 1: Geometric accuracy of machines operating under no-load or. Switzerland: ISO, Třídící znak ČSN ISO Zásady zkoušek obráběcích strojů - Část 1: Geometrická přesnost strojů pracujících bez zatížení. Praha: Český normalizační institut, Třídící znak VZP č. V