zaslouží podstatnou ochranu a podporu ze strany společnosti

Transkript

1 Ve svém příspěvku se pokusím ukázat, že industriální dědictví si objektivně zaslouží podstatnou ochranu a podporu ze strany společnosti pravděpodobně ještě podstatnější, než v jakou doufají a o jakou doposud jen s omezenými výsledky usilují profesionálové i nadšenci, kterým průmyslový odkaz leží na srdci. Nárok průmyslového odkazu není o nic menší, než nárok přírody, a neobstojí před ním ani námitka případných vyšších nákladů ve srovnání s novostavbami na zelené louce: přírodu také chráníme nenávratnými dotováním obnovitelných zdrojů a úspor energie. (a) Industriálnímu dědictví takový přístup náleží vzhledem k jeho postavení, významu a úloze v kontextu udržitelného života jmenovitě jednak vzhledem k (a.i) hodnotám kulturně-civilizačním, kterých je nositelem, jednak vzhledem k (a.ii) objektivní hodnotě své hmotné substance. 1

2 (b) Industriální dědictví by se ovšem mělo ve vlastním zájmu začlenit do široké platformy objektů, lokalit a území, jejichž společnou charakteristikou je ztráta či snížená úroveň schopnosti poskytovat užitek, ať už jejich původní účel, konstrukční charakteristika nebo poloha v krajině a struktuře sídel byly jakékoliv. Široký kontext této platformy je druhým z prvotních východisek těchto úvah o průmyslovém dědictví, protože přibližuje poznání faktorů a porozumění procesům nerovnoměrného vývoje lokalit v měřítku měst i krajiny. Nerovnoměrný vývoj lokalit formují vztahy ve společnosti, její kultura i střety příležitostí a zájmů, zapojených do tvorby životního prostředí a přivlastňování jeho hodnot. Opuštěné výrobní areály jsou důsledkem takových vývojových disharmonií., a tejné faktory pak zákonitě musí vstupovat do procesu jejich konverze a revitalizace. 2

3 Hypotézy a dedukce z nich, které jsou kostrou těchto úvah, vytvářejí poměrně spletitou strukturu, která navíc prorůstá do různých disciplín. Obojí jak složitost konstrukce, tak její multidisciplinární povaha je však zřejmě opodstatněné: dosavadní, revidovaný přístup je neudržitelný právě z důvodu specialistických, úzce profesních východisek. Legitimita metody ji nicméně nečiní ani přehlednější, ani uchopitelnější snad aspoň trochu pomůže vývojový diagram, který doprovodí výklad byť rozdělený z důvodu čitelnosti na části, a který je k dispozici také na posteru, případně bude ve sborníku. Udržitelný rozvoj vyrostl z deklarací ochránců přírody a stal se mantrou politiků a energetiků. K nim se připojili i někteří architekti spoluprací při kreslení radostné budoucnosti v podobě pasivních, ještě lépe nearly zero energy domů. Široké veřejnosti se slibuje pokud budete třídit odpad, zateplíte si dům anastřechudátesolárníkolektor,budetesemítdobřevyivašeděti.souběžně s tím sledujeme, jak průmyslové památky chátrají a úspěšně vzdorují snahám o konverzi a revitalizaci tak dlouho, až dobrovolně uvolní pozemek pro novostavbu. Realitní profesionálové sice uznávají, že industriální dědictví reprezentuje jakési hodnoty názory se však rozcházejí jednak pokud jde o výši této hodnoty, jednak pokud jde o její povahu, obsah, a v neposlední řadě také v otázkách způsobů a metod jejich využití a možností jejich uplatnění. 3

4 3

5 Průmyslový úhor je projekt, který se projevil jako neudržitelný; možná byl neudržitelný od počátku, možná udržitelnost v nějakém okamžiku ztratil v daných souvislostech to není podstatné. Charakteristika neudržitelnosti vybízí porovnat projekt s modelem udržitelného života, který je dnes označován jako klasický, respektive jako model tří pilířů, anglicky tripple bottom-line - model tří základen : environmentální, sociální a ekonomické. Ukazuje se jednak, že jsou přehlíženy kulturně-civilizační hodnoty, na nichž je založen jakýkoliv rozvoj lidské společnosti tedy i ten udržitelný, a také, že označení pilíř je zavádějící: každou část prostředí, která vznikla uměle - stavební nebo jinou obdobnou činností člověka tvoří jednak složka hmotná, jednak hodnoty a funkce sociální, a konečně hodnoty kulturně-civilizační (ať už se jedná o znalosti, nezbytné k jejímu vzniku, nebo potřeby lidí, které má saturovat; ekonomika je pak zřejmě součástí těchto znalostí i hodnot). Obdobně hmotná složka je součástí toho, co bývá označováno jako environmentální pilíř: není důvod v této souvislosti oddělovat, natož vylučovat z úvah jeho umělou část. Spíše, než o pilíř se tedy jedná o určitou formu kapitálu, přítomného ve statku, poskytujícím člověku užitek: když už jsme v ekonomické terminologii, přijměme označení inherentní společenský kapitál, jeho složky environmentální, sociální a kulturně-civilizační pak mají ve vztahu k poskytovanému užitku funkci produkčních faktorů. To vše současně nasvědčuje revizi východisek i modelů udržitelného života: její kostra je součástí práce, kterou si zde dovoluji v krátkosti představit. 4

6 4

7 Ukazuje se, že industriální dědictví není jen předmětem jakési sběratelské záliby nečetných specificky orientovaných staromilců: je to struktura hodnot, které by měla společnost chránit v zájmu vlastního udržitelného rozvoje. Tyto hodnoty zdroje v kontextu ekonomické teorie - odpovídají základním potřebám člověka, které jsou jednak fyzické, materiální, jednak kulturní v civilizačním slova smyslu, a konečně sociální. Sociálním hodnotám stavebních úhorů tato práce věnuje pouze okrajovou pozornost vzhledem k jejich vcelku standardnímu zastoupení jak v modelech a agendách udržitelného života, tak i v praktických přístupech k tvorbě urbánního prostředí. Podstatné je, že jsou to tyto tři hodnoty, které jako inherentní civilizační kapitál, potažmo produkční faktory formují v měřítku měst i krajiny vývoj prostředí, vytvářeného stavební nebo jinou obdobnou činností člověka. 5

8 Široký rámec urbánních a krajinných úhorů zahrnuje objekty a lokality, mezi něž není možné položit rovnítko: perly špičkové industriální architektury na jedné straně a vybydlené nouzové kolonie na straně druhé, opuštěnou silážní jámu, běžný brownfield i ruinu středověkého panského sídla: jsou to charakteristiky ztráty původního nebo předchozího účelu a současně výrazně sníženého užitku, poskytovaného takovým statkem, které vytvářejí společnou platformu; jejím přínosem je možnost profitovat ze synergie doposud roztříštěných přístupů k různým typům stavebních i územních úhorů a deprivovaných území; snížení užitku, vyjádřené jako rozdíl mezi aktuální a potenciální pozemkovou rentou (byť hypotetickými) je základnou teorie Rent Gap, která se tak může stát vítanou pomůckou ve vztahu k problematice průmyslových úhorů a jejich konverzí. 6

9 Zákonitosti procesu, kterým lokalita ztrácí schopnost poskytovat užitek stává se úhorem i nepominutelná pravidla, která je třeba respektovat při její konverzi a regeneraci pokud má být úspěšná je možné graficky znázornit úpravou - doplněním revidovaného modelu udržitelného života: projekt lokality je udržitelný, dokud existuje (dostatečně velký) průnik pracovních úrovní všech tří inherentních produkčních faktorů. Dokud hodnota kterékoliv ze složek inherentního společenského kapitálu nedosáhla prahové úrovně, intervence aktivace či doplňování kapitálu ve zbývajících složkách nedokáže vytvořit udržitelný projekt statku, poskytujícího užitek. 7

10 Kontext nerovného vývoje různých lokalit vybízí uplatnit teorii Rent Gap dílče revidovanou k (b) identifikaci a analýze procesů, jejichž důsledkem je na jedné straně vznik průmyslových úhorů, respektive deprivace jednotlivých lokalit, a které, na straně druhé, jsou východiskem jejich konverze a životaschopné regenerace. Technologie, která by oddělila a kvantifikovala zvlášť jednotlivé produkční faktory a jednotlivé složky užitku, doposud není k dispozici; východiskem pro překonání tohoto nedostatku se může stát aplikace rozšířené teorie Rent Gap na revidovaný modele udržitelného života: rozdíl mezi A/CLR a PLR může být základnou kvantitativní specifikace souhrnné hodnoty inherentního společenského kapitálu (b.i), kvalitativní výzkum pak umožní distribuci takového údaje mezi jeho tři složky(b.ii). 8

11 Soulad předpovědi se skutečností, pokud se (a.i) existence, povahy a intenzity kulturně-civilizačních faktorů týče, prokazují události uplynulého léta ve světové ekonomice, v Africkém rohu i v ulicích britských stejně jako severočeských měst. Nezvladatelně se předlužující ekonomiky i kolabující důchodové systémy tak zvaného bohatého globálního severu, stejně jako pouliční násilí v evropských městech nebo hladomor v Etiopii a Somálsku s překvapivou naléhavostí demonstrují, jaký vliv má kulturně-civilizační základna na materiální stránky života lidí: udržitelný život se ztrácí v nedohlednu, a dokonce jsme najednou zaskočeni starostmi o náš vlastní. 9

12 Makroekonomická stejně jako humanitární realita i projevy kulturního a sociálního pnutí ve společnosti jsou relevantními doklady skutečnosti ve vztahu k industriálnímu dědictví: jde totiž o působení a exploataci společenských sil a různorodých zdrojů, zapojených do tvorby a přivlastňování hodnot, na kterých spočívá život člověka; revidovaná teorie udržitelného života je politicko-ekonomickým modelem přítomného a budoucího vývoje života lidstva na zemi, jehož východiskem je zajišťování potřeb současných generací takovými způsoby, které neohrozí naplnění potřeb generací příštích; jako takové jsou uvedené společenské vztahy a připomenutá působení sil a střety o využití zdrojů jejím základním tématem. Stejné události současně ukazují, že zavedené normativní teorie udržitelného života trpí vážnými nedostatky. Je třeba vrátit se až k původní existenciální definici WCED ( Brundtland Report ) z roku 1987 a doplnit mezi východiska udržitelného života kulturně-civilizační hodnoty, aby se existující politická, aktivistická i podnikatelská agenda stala legitimní vědeckou teorií. 10

13 (a.ii) Bez ohledu na revizi, modelem udržitelného života je z podstaty výrazně uzavřený systém ekosystém, ale stejně tak i systém ekonomický. Spotřeba je v takovém kontextu zjevným protimluvem: ve vztahu k přírodním zdrojům je to skutečnost známá, alespoň v programové rovině jsou prosazována čtyři základní pravidla spotřeby, která je třeba dodržovat, má-li být život udržitelný: omezovat spotřebu spotřebovávat především to, co je obnovitelné recyklovat minimalizovat odpad = obnovovat statky. Stavbám, které pozbyly svůj účel, se však obdobný přístup vyhýbá. Je-li argumentem vyšší finanční náročnost rekonstrukcí a konverzí ve srovnání s novostavbami, chybu je třeba hledat a odstranit - nikoliv u stavebních substancí samotných, ale ve východiscích přístupu k nim. Úkol směřuje k návrhovým a realizačním technologiím konverzí, a ještě víc do oblasti daňové zátěže spotřeby na jedné straně a práce na straně druhé. 11

14 Připomenutá hodnota (a.ii) hmotné substance nejen průmyslových úhorů v neposlední řadě obnovuje málem zapomenutá východiska kreativního procesu architekto- nického návrhu jakkoliv v modifikované podobě. 12

15 Z pohledu architekta je průmyslový objekt, stejně jako areál, který pozbyl svůj účel, v prvé řadě formou, která ztratila svůj obsah. 13

16 Jádrem konverze objektu jenalezení nového a vytvoření udržitelného vztahu mezi novým obsahem a formou, která se zachovala. 14

17 Zdá se, že toto je paradigma udržitelné architektury, a současně předloha udržitelného rozvoje z architektonického hlediska. 15

18 Rezignace architektů na kompetenci celostního přístupu souvisí zřejmě vedle obecné specializační tendence postmoderní doby s interpretací konceptu udržitelného života rétorikou ekologických aktivistů a energetických lobbistů a nechtěně se podílí i na současném málo uspokojivém přístupu k industriálnímu dědictví. 16

19 Nabízí se předpoklad, že obnova celostních východisek profese architekta se stane součástí revize modelu udržitelného rozvoje a v jeho rámci také přístupu k průmyslovému dědictví. 17

20 Soulad skutečnosti a předpovězené teorie (b) procesů vzniku i revitalizace a konverze deprivovaných lokalit a role inherentních produkčních faktorů v těchto procesech konečně dokládají příklady úspěšných sanací slumů jihoamerických metropolí. 18

21 Jihoamerické favelas byly vybrány jako příklad v rámci široké platformy různorodých lokalit, spojených charakteristikou ztráty nebo snížení poskytovaného užitku, protože podstatou zásahů, které nastartovaly jejich sanaci je vklad, respektive aktivace kulturně-civilizačního, případně sociálního kapitálu. To je činí výjimečně průkaznými ve srovnání s obvyklými komerčními konverzními projekty, které fungují na ekonomickém principu, a v jejich rámci přidaný produkční faktor je vždy zákonitě alespoň zčásti materiální. 19

22 20

23 21