MASARYKOVA UNIVERZITA

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra výchovy ke zdraví Strava jako jeden z hlavních faktorů ovlivňujících zdraví dětí Diplomová práce Brno 2012 Vedoucí práce: PhDr. Mgr. Lenka Procházková Autor práce: Bc. Monika Zigová

2 Bibliografický záznam ZIGOVÁ, Monika. Strava jako jeden z hlavních faktorů ovlivňujících zdraví dětí. Brno, l., 8 l. příl. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Anotace Diplomová práce se věnuje stravování, jednomu z hlavních faktorů ovlivňujících zdraví člověka. Poukazuje na stravu a upevňování stravovacích návyků v dětském věku. Je rozdělena na čtyři části. Tématy první a druhé části jsou základní sloţky výţivy, správný stravovací a pitný reţim, vliv vnějšího okolí na stravování a výţivová doporučení s přihlédnutím na výţivu dětí dle věku. Třetí část se věnuje poruchám zdraví vznikajícím v důsledku nesprávné výţivy a stravovacích návyků a jejich prevenci. Poslední část obsahuje výsledky výzkumného šetření, jehoţ cílem bylo zmapovat stravovací návyky dětí na 2. stupni základní školy. Annotation Diploma thesis deals with a diet, one of the main factors affecting human health. It refers to the nutrition and consolidation eating habits in childhood. It is divided into four parts. Topics of the first and the second part are the ultimate components of nutrition, the right dieting and drinking regime, the influence of environment on diet and nutritional recommendations with regard to diet of children according to their age. The third part deals with health disorders arising from improper diet and eating habits and their prevention. The last part contains results of the research aimed to map the eating habits of children at the second degree of elementary school. Klíčová slova výţiva, stravovací návyky, jídelníček, pitný reţim, vliv okolního prostředí na stravování dětí, civilizační choroby, prevence Keywords nutrition, eating habits, diet, drinking regime, influence of environment on children s diet, lifestyle diseases, prevention

3 Čestné prohlášení Prohlašuji, ţe jsem závěrečnou diplomovou práci vypracovala samostatně, s vyuţitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. V Hořovicích dne 8. prosince Monika Zigová 3 3

4 Poděkování Děkuji PhDr. Mgr. Lence Procházkové za její odborné rady, cenné podněty a připomínky, za trpělivost a ochotu při vedení diplomové práce. Děkuji také vedení a učitelům základních škol, kteří mi umoţnili provést výzkum a pomohli tak k vypracování práce. Velké poděkovaní patří všem, kteří mě v době vysokoškolského studia psychicky a finančně podporovali, zvláště pak mému otci, kterému uţ bohuţel nemohu poděkovat osobně.

5 Obsah ÚVOD VÝŢIVA ČLOVĚKA ENERGIE A METABOLISMUS Energetická hodnota potravy Energeticky nedostatečná a nadbytečná strava Body Mass Index STRAVA A JEJÍ SLOŢKY Bílkoviny Tuky Sacharidy Glykemický index Vláknina Voda Vitamíny Vitamíny rozpustné v tucích Vitamíny rozpustné ve vodě Minerální látky Makroprvky Mikroprvky stopové prvky VÝŢIVOVÁ DOPORUČENÍ PRO DOSPLĚLÉ A DĚTI ZÁSADY SPRÁVNÉ VÝŢIVY DĚTÍ Potravinová pyramida Správný stravovací a pitný reţim dětí VNĚJŠÍ VLIVY A STRAVOVÁNÍ VÝŢIVA A JEJÍ VÝZNAM V JEDNOTLIVÝCH FÁZÍCH ŢIVOTA DÍTĚTE Výţiva těhotné a kojící ţeny Výţiva dětí dle věku Kojenecké období (1. rok) Batolecí období (2.-3. rok) Období předškolního věku (3.-6. rok) Období mladšího školního věku ( rok)... 58

6 Období staršího školního věku ( rok) Období dospívání ( rok) ŠPATNÉ STRAVOVACÍ NÁVYKY DĚTÍ STRAVA JAKO PREVENCE PORUCH ZDRAVÍ VÝŢIVOVÉ PORUCHY Obezita Poruchy příjmu potravy KARDIOVASKULÁRNÍ PORUCHY Ateroskleróza Vysoký krevní tlak DIABETES MELLITUS II. TYPU OSTEOPORÓZA PORUCHY TRÁVICÍHO TRAKTU Zácpa a hemoroidy NÁDOROVÁ ONEMOCNĚNÍ CÍL, MATERIÁL A METODIKA VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ CÍL VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ DOTAZNÍK RESPONDENTI SBĚR A ZÍSKÁVÁNÍ DAT VÝSLEDKY VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ DISKUSE ZÁVĚR RESUMÉ SUMMARY SEZNAM POUŢITÝCH ZDROJŮ SEZNAM PŘÍLOH

7 ÚVOD Diplomová práce se věnuje tématu výţivy a jeho vlivu na zdraví člověka. Vyzdvihuje důleţitost stravování v dětství, období růstu a vývoje organismu, kdy dochází k upevňování stravovacích návyků, kterými se pak řídíme celý ţivot. Popisuje nevhodné stravovací návyky, které mohou být příčinou mnoha zdravotních poruch a upozorňuje na důleţitou roli rodičů a širšího okolí v souvislosti se stravováním dětí. Práce je rozdělena do čtyř částí. Tématem první kapitoly je metabolismus a základní sloţky výţivy člověka bílkoviny, sacharidy, tuky, vitamíny, minerální látky a voda. Druhá kapitola popisuje zásady zdravé výţivy včetně správného stravovacího a pitného reţimu, vliv vnějšího okolí na stravování a také výţivová doporučení v jednotlivých fázích ţivota dítěte. Obsahem třetí kapitoly jsou poruchy zdraví, které vznikají v důsledku nesprávné výţivy a stravovacích návyků. Popisuje onemocnění i prevenci poruch jako je např. obezita, kardiovaskulární poruchy, cukrovka, rakovina, ale i zdánlivě banální poruchy jako je zácpa. Poslední kapitola diplomové práce obsahuje matriál, metodiku a výsledky výzkumného šetření, jehoţ cílem bylo zmapovat stravovací návyky a názory dětí na 2. stupni základní školy. K tématu mé diplomové práce mě přivedla osobní zkušenost. Zhruba před dvěma lety jsem sama na sobě poznala následky špatných stravovacích návyků. V té době jsem začala dělat chůvu 1,5roční holčičce, která jiţ v tak útlém věku měla díky snaze a pečlivosti rodičů podle mě dokonalý stravovací a pitný reţim. Její rodiče ji nezahrnovali cukrovinkami, slazenými limonádami, slanými tyčinkami, apod., jak to praktikovaly ostatní maminky na pískovišti, které si na druhou stranu neustále stěţovaly, ţe jejich děti nechtějí jíst zeleninu, ovoce, polévky, apod. I kdyţ jsem se setkala s kritikou a názory, ţe takové dítě je chudák, sama jsem se přesvědčila o tom, ţe je šťastným dítětem, které se vţdy těší na polévku, s chutí sní hlavní jídlo, zboţňuje čerstvou zeleninu a ovoce. Podle slov rodičů se u ní od narození nevyskytly ţádné z nemocí vyţadující léčbu např. antibiotiky. Mohu potvrdit, ţe po dobu jejího hlídání (1,5 roku) měla pouze jednou rýmu. Díky této zkušenosti jsem si uvědomila, ţe strava je jedním z hlavních faktorů ovlivňujících naše zdraví a utvořila jsem si pro svůj budoucí rodinný ţivot vzor. 7

8 1 VÝŢIVA ČLOVĚKA Výţiva je významný faktor ţivotního stylu člověka ovlivňující jeho vývoj a zdraví. Skladba přijímané potravy výrazně ovlivňuje tělesnou, ale i duševní stránku organismu. Plní v těle nenahraditelné funkce jako výstavbu nových tkání, nahrazování tkání opotřebovaných či zajištění správného chodu reakcí v organismu. Hlavně je zdrojem energie pro tvorbu tepla a veškeré ţivotní pochody. Společně s fyzickou aktivitou a genetickými dispozicemi se podílí na výsledném stavu kaţdého člověka. (Marádová, 2010) 1.1 ENERGIE A METABOLISMUS Energii potřebnou k ţivotu získáváme z potravy, v níţ je vázána v chemické formě. V procesu zvaném metabolismus, který můţeme definovat jako látkovou přeměnu zahrnující veškeré chemické a energetické děje v organismu, je přijatá energie z potravy (ve formě ţivin bílkovin, sacharidů a cukrů) přeměněna a uloţena ve formě rychle vyuţitelné energie. Přijímaná potrava má za úkol pokrýt energetické ztráty organismu vydané během mechanické práce a tvorbě tepla. Výdej a příjem energie by měl být udrţován v rovnováze, jinak organismu hrozí přibírání na váze nebo naopak strádání. Oba případy mohou v negativním smyslu ovlivnit zdraví člověka. (Marádová, 2010; Machová, Kubátová, 2009) ENERGETICKÁ HODNOTA POTRAVY Mnoţství energie v potravě neboli energetická hodnota potravy se dá vyjádřit v joulech (J) nebo kaloriích (cal). Můţeme je definovat jako mnoţství tepla/energie, které vyvine spálení neboli rozklad látek obsaţených v potravině. (Bezpečnost potravin [online], 2011) Jednotky energie (J, cal) se dají navzájem přepočítávat. Platí rovnice 1 cal = 4,187 J. Základní ţiviny v potravě pak mají energetickou hodnotu následující: sacharidy (17kJ, 4 kcal), tuky (38kJ, 9 kcal) a bílkoviny (17kJ, 4 kcal). Údaje o obsahu kalorií ve výrobcích jsou dnes uvedeny na většině obalů. 8

9 Energetické hodnoty jednotlivých potravin lze vyhledat také na internetu. Příklady hodnot jsou uvedeny v následujících tabulkách dle následujících zdrojů: Marádová (2010); Bezpečnost potravin [online], (2011) a Kalorické tabulky [online], (2011). Tab. 1: Energetická hodnota potravin (Kalorické tabulky [online], 2011) potravina mnoţství kj potravina mnoţství kj acidofilní mléko Kunín 1 g 1,7 Nugeta 1 g 22,4 acidofilní mléko Kunín jahoda 1 g 3,05 Nutella 1 g 22,15 Jesenka 1 g 17,9 rýţe Basmati 1 g 15,5 polotučné mléko Tesco 1 ml 1,88 Bonpari bonbony 1 g 16,15 Hami mléko 1 ml 20,04 gumoví medvídci 1 g 13,73 přesnídávka Hamánek jahoda 1 g 3,43 pistácie 1 g 23,72 ananas 1 g 1,96 3Bit tyčinka 1 g 22 banán 1 g 3,86 Bebe Brumík čokoládový 1 g 16,45 hroznové víno 1 g 2,89 Bohemia Chips horská sůl 1 g 22,13 Hodnoty doporučeného energetického příjmu zdravého člověka u určitých věkových kategorií zobrazuje tabulka č. 2. Tab. 2: Doporučený energetický příjem v kilokaloriích (Vitalis [online], 2009) věk kcal muţ ţena 1-4 roky let let let let let let let let nad 65 let Výše energetického příjmu je však velmi individuální, zvyšuje se např. v dětském věku, v období dospívání, v těhotenství a při kojení, hlavně pak také při fyzické aktivitě (těţká, fyzicky náročná práce, sport, apod.). 9

10 Stanovení výše energetického výdeje je mnohem sloţitější neţ u příjmu. Energie je vydávána na přeměnu látek, metabolismus (veškeré reakce, trávení, vstřebávání, ukládání ţivin, apod.), k tvorbě tepla a výkonu fyzické aktivity. Mezi faktory ovlivňující výši výdeje patří věk, pohlaví, hormony, výška a váha, aktivní svalová hmota, apod. Např. s vyšším věkem se sniţuje metabolismus a s ním i výdej energie. Je tedy nutné s vzrůstajícím věkem přizpůsobit i příjem potravy, jinak dojde k ukládání přebytečné energie do zásob a nabírání na hmotnosti. Stejně tak jako zvyšování věku působí na metabolismus i kouření, kofein nebo horečka. Ke zvýšení metabolismu a tedy i energetického výdeje dochází při jakékoli fyzické aktivitě (náročná práce, sport, apod.). Je tedy nutné energii doplnit příjmem potravy. Ovlivnit ji můţe několik faktorů. Záleţí na druhu svalové činnosti, její intenzitě a časové délce, ale i na hmotnosti a věku jedince. Při lehké fyzické zátěţi člověk vydá zhruba % z celkové denní energetické potřeby. U fyzicky aktivních lidí (sportovců, atleti, cyklisté) můţe však stoupnout aţ na kj/den. Průměrnou spotřebu energie při různých aktivitách uvádí následující tabulka. (Krahulcová, 2007; Ordinace [online], 2005) Tab. 3: Energetický výdej při různých sportovních aktivitách (Dvořáková, Moravcová [online], 2009) energetický výdej činnost Hmotnost kg kg pláţový volejbal kj kj bruslení kj kj jízda na kole (16km/h) kj kj plavání kj kj tenis kj kj badminton kj kj chůze kj kj 10

11 1.1.2 ENERGETICKY NEDOSTATEČNÁ A NADBYTEČNÁ STRAVA Marádová (2010) uvádí, ţe přejídání je stejně nesprávné jako výţiva nedostatečná. Při nadbytečném příjmu potravy se zvyšuje námaha trávicího ústrojí, zvyšuje se tělesná hmotnost a dochází ke vzniku obezity. V ČR je nadváha v dnešní době problémem více neţ 50 % lidí. Obézních ţen je u nás 25 % a muţů 22 %. Tyto čísla stouply za posledních 15 let 2,5krát. V roce 1996 bylo pod trvalým dohledem lékařů obézních dětí, loni počet stoupl na , u dorostu z na S výskytem obezity se zvyšuje i riziko vzniku chronických onemocnění, které jsou příčinou úmrtí v 60 %. Za obézního se povaţuje člověk, jehoţ hmotnost je vyšší o % nad normál. V současné době se pouţívá k posouzení hmotnosti tzv. body mass index (BMI) neboli index tělesné hmotnosti. (ČT24 [online], 2011; Marádová, 2010) BODY MASS INDEX Dle Marádové (2010) je body mass index (BMI) hodnota, která se pouţívá k posouzení hmotnosti člověka. Vyjadřuje vztah mezi výškou a hmotností člověka. BMI se vypočítá ze vzorce: BMI = tělesná hmotnost v kg (tělesná výška v m) 2 Světová zdravotnická organizace určila klasifikaci BMI takto: Tab. 4: Klasifikace BMI dle WHO (Abc Dieta [online], 2011) BMI klasifikace dle WHO 0-18,4 podváha 18,5-24,9 normální hmotností 25-29,9 nadváha 30-34,9 obezita I. Stupně 35-39,9 obezita II. stupně 40 a více obezita III. Stupně 11

12 Přiměřená hodnota BMI se mění podle věku u dospělých i dětí. Příklady uvádí následující tabulky. Tab. 5: Ţádoucí rozmezí BMI podle věku (Marádová, 2010) věková skupina BMI (kg/m 2 ) více neţ Tab. 6: Ţádoucí rozmezí BMI u dětí (Naše info: Rodina [online], 2011) věk dítěte průměrný BMI 1 rok let let let 16 aţ let 16 aţ let 17 aţ let 18 aţ let 18 aţ let 19 aţ let 19 aţ let 20 aţ 24 U malých dětí se hmotnost posuzuje sloţitější cestou. Při výpočtu BMI se musí brát v úvahu, kromě váhy a výšky, i věk dítěte. Orientovat se rodiče mohou podle hodnot BMI u dětí v tabulce č. 6 nebo ji přesně stanovit pomocí BMI kalkulačky internetových stránek Světa potravin. Po zadání pohlaví, věku, hmotnosti a výšky se ukáţe výsledek i v grafickém zpracování. 12

13 Následující obrázek ukazuje graf chlapce (6 let, 27 kg, 120 cm), jehoţ BMI je 19,4, coţ podle výsledků grafu značí nadváhu. (Svět potravin [online], 2010) Obr. 1: Příklad výpočtu BMI u dětí (Svět potravin [online], 2010) U dospělých se doporučuje v rámci prevence hlídat kromě BMI také obvod pasu. Rizikové hodnoty jsou u muţů nad 102 cm, u ţen nad 88 cm. Čím více je v oblasti hrudníku a břicha uloţeno tuku, tím vyšší je riziko vzniku dalších onemocnění či zhoršení jejich současného stavu. (Ordinace [online], 2008) 13

14 1.2 STRAVA A JEJÍ SLOŢKY Problematika výţivy a stravování vyţaduje znalosti o jednotlivých sloţkách výţivy - jejich významu, sloţení, rozdělení, zásadách příjmu či zdrojích. Tyto informace jsou prezentovány v následujícím textu BÍLKOVINY Bílkoviny neboli proteiny jsou nezbytnou sloţkou lidské potravy. Jsou nenahraditelné jako stavební materiál (růst, obnova a přestavba tkání) těla dětí i dospělých, jsou nezbytné pro tvorbu trávicích šťáv, hormonů, vitamínů, enzymů, protilátek a krevního barviva. Významně ovlivňují látkovou přeměnu (metabolismus), mají vliv na udrţení plodnosti, ovlivňují činnost vyšší nervové soustavy, napomáhají k udrţení stálosti vnitřního prostředí organismu. Tělo je můţe vyuţít také jako zdroj energie (1 g bílkovin dodá cca 17 kj kilojoul). Sníţený příjem bílkovin nebo jejich nedostatek vede k zdravotním obtíţím, zvláště pak u dětí. (Marádová, 2010; Machová, Kubátová, 2009) Základní stavební jednotkou bílkovin jsou aminokyseliny. Rozlišujeme aminokyseliny neesenciální (postradatelné), které si lidský organismus dokáţe sám vyrobit, a aminokyseliny esenciální (nepostradatelné), které musí přijímat v potravě. Podle původu dělíme bílkoviny v potravě na rostlinné a ţivočišné. Svým sloţením jsou pro lidský organismus vhodnější ţivočišné bílkoviny, které lze označit téţ jako plnohodnotné. Obsahují všechny nezbytné aminokyseliny v odpovídajícím mnoţství. Zdroj: vaječný bílek, mléko, mléčné výrobky, maso a ryby. Jako neplnohodnotné se označují rostlinné bílkoviny, sice obsahují méně esenciálních aminokyselin, ale rovněţ jsou pro zdraví člověka důleţité. Zdroj: luštěniny, obiloviny, ořechy, zelenina a ovoce. Poměr ţivočišných a rostlinných bílkovin v kaţdodenní stravě by měl být 1 : 1. (Marádová, 2010, Informační centrum bezpečnosti potravin, 2010) 14

15 Dle Marádové (2010) je doporučená denní dávka (dále jen DDD) bílkovin u dospělého člověka 0,8 g (cca 1g) na 1 kg jeho hmotnosti. Potřeba příjmu bílkovin se zvyšuje v dětském věku, při fyzické zátěţi, v těhotenství, při kojení, během rekonvalescence po nemoci apod. Tab. 7: Doporučené mnoţství příjmu bílkovin u dětí podle věku (Baliková, 2011) DDD [g/kg] DDD průměr [g/den] věk dítěte dívka chlapec dívka chlapec 1-4 roky let 0, let 0, let 0, let 0, let 0,8 0, V dětství, kdy je příjem bílkovin obzvlášť důleţitý kvůli celkovému růstu a vývoji mozku, by měl být příjem ţivočišných bílkovin min. 40 %, ideálně % (liší se podle věku, pohlaví i pohybové aktivity dítěte). Nedostatečný příjem můţe být příčinou zdravotních problémů jako sníţení obranyschopnosti (zvýšený výskyt infekcí a zánětů), otoky, svalová slabost, chudokrevnost, poruchy kvality kůţe a vlasů. Zvlášť nebezpečný je v období těhotenství, během kojení a v dětství, kdy můţe navíc způsobit nedostatečný vývoj mozku a zpomalení růstu, tzn. duševní i fyzické opoţdění. Proto je důleţité věnovat pozornost výţivě dětí u příznivců extrémních alternativních výţivových směrů, jako je vegetariánství, veganství či fruktariánství. Současný konzumní svět se potýká spíše s nadbytečným příjmem bílkovin (nad 2 g/1 kg/den), coţ vede k vyšší zátěţi některých orgánů, zvláště ledvin. (Informační centrum bezpečnosti potravin, 2010) 15

16 Zdroje bílkovin je nutné vybírat nejen podle jejich mnoţství, ale také podle jejich kvality. V tabulce č. 8 najdeme průměrné obsahy bílkovin v potravinách. Tab. 8: Obsah ţivočišných a rostlinných bílkovin v potravinách (Marádová, 2010) zdroj ţivočišných bílkovin % zdroj rostlinných bílkovin % hovězí maso 13,1-27,0 pšeničná mouka 8,8-12,8 vepřové maso 9,1-20,2 ţitná mouka 5,1-12,0 drůbeţ 12,8-23,7 bílá rýţe průměr 7,5 ryby 16,0-29,0 natural rýţe průměr 7,6 zvěřina 20,8-24,3 Těstoviny 9,8-12,5 vaječný ţloutek průměr 17,0 bílé pečivo 7,3-9,7 vaječný bílek průměr 11,0 Brambory průměr 2,0 tvrdé sýry 23,8-40,6 zelenina plodová 0,7-1,7 měkké sýry 12,5-20,2 zelenina listová 1,3-3,9 mléko 3,0-3,4 zelenina kořenová 1,0-3,3 tvaroh 18,0-20,6 Luštěniny 21,4-44,7 máslo 0,4-0,6 Sója průměr 44,7 čokoláda 4,9-8,1 Ořechy 21,4-44,7 Bohatými zdroji rostlinných bílkovin jsou i tzv. bílkovinné koncentráty s obsahem % bílkovin, které se vyrábí z niţších i vyšších rostlin. Např. sójové napodobeniny masa, mléka a mléčných produktů (sýr tofu). Je lepší je nakupovat v kvalitě BIO. (Marádová, 2010) TUKY Tuky neboli lipidy jsou přirozenou a velmi důleţitou součástí stravy člověka. Jsou základní sloţkou struktury buněk, tvoří důleţitou energetickou zásobu těla a zajišťují mechanickou i tepelnou izolaci organismu. Jsou součástí např. pohlavních hormonů a ţlučových kyselin. Umoţňují vstřebávání některých skupin vitamínů. Jsou zdrojem nezbytných látek, které si organismus nedovede sám vytvořit. Tuky jsou ve srovnání s ostatními ţivinami energeticky velmi bohaté - 1 g dodá asi 38 kj (2x více neţ u bílkovin a sacharidů). Slouţí tedy jako zásoba energie v případě zvýšené energetické potřeby. (Marádová, 2010; Informační centrum bezpečnosti potravin, 2010) 16

17 Tuky se skládají z mastných kyselin a alkoholu glycerolu. V ţivočišných tucích jsou často doprovázeny cholesterolem. Lze je rozdělit dle různých hledisek, např. podle původu na rostlinné a ţivočišné. Z hlediska vlivu na zdraví člověka je však výhodnější tuky dělit dle typu mastných kyselin, které obsahují. Následující rozdělení tuků uvádí Marádová (2010); Červený, Červená (1994) a Informační portál bezpečnosti potravin (2010). Nasycené mastné kyseliny jsou obsaţeny převáţně v ţivočišných tucích (sádlo, máslo), ale také v rostlinných (kokosový, palmový olej). Nasycené tuky jsou ve velkém mnoţství zdraví škodlivé. Nadbytečný příjem vede ke zvýšení hladiny cholesterolu a k nadměrnému ukládání tuku v těle. Roste riziko vzniku obezity, kardiovaskulárních onemocnění a také rakoviny (např. tlustého střeva či konečníku). Tuky sloţené z nenasycených mastných kyselin jsou v jejich přírodní formě zdraví prospěšné. Najdeme je hlavně v rostlinných olejích, rybách, avokádu a ořeších. Rozlišujeme dva typy: mononenasycené a polynenasycené. Mononenasycené (monoenové) mastné kyseliny jsou obsaţeny hlavně v olivovém a řepkovém oleji. Polynenasycené (polyenové) mastné kyseliny najdeme rovněţ v rostlinných olejích, dělíme je na 2 skupiny: omega-6 (slunečnicový, sójový) a mega-3 (lněný, slunečnicový olej, ořechy, rybí tuk). Významné jsou zvláště protirakovinnými účinky, působí v prevenci onemocnění cév, srdce, koţních chorob, revmatických onemocnění a cukrovky II. typu. Některé z nich jsou pro člověka nepostradatelné neboli esenciální. Významně ovlivňují funkce mozku, zraku a pohlavních ţláz. Nenasycené tuky existují v potravinách ve dvou formách. První, tzv. cis forma, je přírodní, tedy nijak neupravovaná. Druhá, tzv. trans forma nenasycených MK se strukturou více podobá nasyceným MK. V malém mnoţství je obsaţena např. v loji, mase a mléce přeţvýkavců (skotu, ovcí a koz). Zdrojem trans tuků jsou bohuţel i ty rostlinné oleje, které se zpracovávají do snadno roztíratelných rostlinných másel a margarínů. Zahříváním, ztuţováním (hydrogenací) a dalšími zpracovatelskými postupy se cis-forma mastných kyselin přeměňuje na trans-formu. Metoda ztuţování tuků hydrogenací se dříve hojně vyuţívala, ale kvůli objeveným neţádoucím účinkům se dnes téměř nepouţívá a nahradila ji metoda interesterifikace, která vzniku trans 17

18 mastných kyselin téměř zabraňuje. Určité procento v nich ale stále zůstává. Sloţení těchto výrobků by mělo ukazovat mnoţství trans-mastných kyselin niţší neţ 1 %. Jejich nebezpečí tkví ve zvyšování propustnosti buněčných stěn a umoţnění průniku cizorodých látek a toxinů do buňky, které mohou změnit některé důleţité funkce buňky (např. vznik rakovinového bujení) a zvyšování hladiny krevního cholesterolu. (Vegetarián [online], 2011; Slimáková online, 2009) Při výběru tuků v ochodech se laik můţe orientovat jednoduchým pravidlem, ţe čím pevnější je tuk, tím více trans mastných kyselin obsahuje. Někteří výrobci obsah trans kyselin uvádějí, jiní ne. Pokud je však ve sloţení ztuţený, hydrogenovaný či částečně ztuţený (hydrogenovaný) rostlinný tuk, je jisté, ţe obsahuje tuky tras formy. V restauracích je vhodnější vybírat z pokrmů nesmaţených či nefritovaných a vyhýbat se častým návštěvám podniků rychlého občerstvení. Dalšími zdroji jsou: cukrářské a pekařské výrobky (sušenky, oplatky, koláče, koblihy, zákusky), listové těsto, čokoládové výrobky, zmrzliny, krémy, slané výrobky jako tyčinky, brambůrky, křupky, krekry, apod. (Vegetarián [online], 2011) Součástí tuků je i cholesterol, látka nezbytná pro růst organismu a obnovu tkání v dospělosti. Většinu si organismus vytvoří sám, část pak přijímá v potravě, hlavně z ţivočišných zdrojů. Cholesterol je sice pro lidské tělo nezbytný, jeho nadbytek v krvi však můţe zapříčinit různá onemocnění. Je přenášen krví pomocí přenašečů lipoproteinů, sloţených z tuků a bílkovin. Podle jejich vzájemného poměru rozlišujeme dva typy lipoproteinů a tedy i cholesterolu. LDL cholesterol Obsahuje více tuků neţ bílkovin. Je škodlivý, v cévách se totiţ můţe ukládat a způsobit např. srdeční infarkt či mozkovou mrtvici. Ukládání je ovlivněno jak ţivotním stylem, tak genetikou. HDL cholesterol Obsahuje větší podíl bílkovin neţ tuků a je pro lidské tělo příznivý. Vyrovnává škodlivý efekt ostatních tuků a sniţuje riziko výše zmíněných onemocnění. Jde z krve do jater, v cévách se neusazuje. (Vysoký cholesterol online, 2009; Machová, Kubátová, 2009) 18

19 Od 20. roku věku je lékaři doporučováno pravidelně sledovat hladinu cholesterolu v krvi. U dětí do 15 let je normální hodnotou hladiny cholesterolu v krvi 4,4 mmol/l (milimol), u dospělých by měla být přiměřená hladina cholesterolu v krvi pod 5,16 mmol/l a za vysoký cholesterol je povaţována hodnota 6,20 mmol/l. Pokud dosahuje hladina cholesterolu v krvi hodnoty 8,5 mmol/l, je zde vysoké riziko různých cévních a srdečních onemocnění a je třeba podstoupit léčbu a také dodrţovat správnou ţivotosprávu se související dietou. Hladina vysokého cholesterolu souvisí také úzce s obezitou, vysokým krevním tlakem, cukrovkou. (Obezita online, 2011; Machová, Kubátová, 2009) Výţiva dětí by měla být na tuky bohatší neţ u dospělých. Tuky v potravě by měly u zdravého dospělého člověka tvořit cca % doporučeného denního příjmu. Pro děti je to podle věku %. Děti pro svůj správný růst potřebují větší mnoţství tuku, jakoţto nositele energie, vitaminů a dalších látek potřebných pro vývoj a růst těla. Měli bychom dětem dopřát kvalitní tuky, rozhodně ne výrobky se sníţeným obsahem tuku (nízkotučné jogurty, light margaríny, apod.). Důleţitý je opět při výběru sloţení. Lze pouţívat i máslo, nesmí však v příjmu tuků převaţovat. Mezi nejvhodnější oleje patří olivový a řepkový. (Marádová, 2010; Machová, Kubátová, 2009) SACHARIDY Sacharidy neboli cukry jsou hlavním zdrojem energie. Dle Marádové (2010) by měly tvořit u dospělého člověka alespoň 55 % denní dávky jídla. Jeden gram sacharidů dodá lidskému tělu energii asi 17 kj. Kromě výše uvedených funkcí zvyšují sacharidy peristaltiku střev a mají příznivý vliv na sloţení střevní mikroflóry. Jsou produkovány hlavně zelenými rostlinami. Ostatní organismy je musí přijímat s potravou. Jejich nedostatek se projevuje hladověním, tělo pak sahá po rezervních zdrojích energie - bílkovinách a tucích. V případě nadbytku cukrů jej tělo ukládá do zásob ve formě glykogenu a tuku. (Informační centrum bezpečnosti potravin [online], 2010) 19

20 Marádová (2010) rozděluje sacharidy na jednoduché cukry neboli monosacharidy (glukóza, fruktóza a galaktóza), oligosacharidy (sacharóza, laktóza a maltóza) a polysacharidy (rostlinný a ţivočišný škrob, celulóza). Můţeme je také rozdělit dle vyuţitelnosti ve stravě člověka na sacharidy vyuţitelné (výše uvedené skupiny sacharidů kromě celulózy) a nevyuţitelné (celulóza neboli vláknina stravy), jak uvádí Machová a Kubátová (2009). Následující informace o jednotlivých sacharidech uvádí (mimo jiné níţe uvedené zdroje): Marádová (2010) a Informační centrum bezpečnosti potravin [online], (2010). Mezi významné sacharidy pro člověka patří glukóza (hroznový cukr). V čisté podobě jí přijímáme jen málo, v těle vzniká hlavně štěpením sloţitějších cukrů. V organismu jsou cukry rozkládány a vstřebávány právě ve formě glukózy. Fruktóza je obsaţena ve zralém ovoci a je snadno zkvasitelná. Je sladší neţ glukóza. Společně s glukózou jsou hlavními sloţkami pravého medu. Laktóza neboli mléčný cukr je díky bakteriím mléčného kvašení zkvasitelná na kyselinu mléčnou. V trávicím ústrojí člověka je štěpena na glukózu a fruktózu. V dnešní době se však (zvláště u dětí mezi 4. a 16. rokem) vyskytuje její nesnášenlivost. Je to způsobené sníţenou aktivitou enzymu potřebného k jejímu štěpení. Nesnášenlivost laktózy se vyskytuje u cca 10 % evropské populace. Nerozštěpená laktóza pak zůstává v trávicím traktu a je příčinou vodnatých průjmů. Laktóza je zdrojem galaktózy, kterou zvláště děti potřebují pro výţivu mozkových buněk, její nedostatek způsobuje opoţděný duševní vývoji dítěte. (Machová, Kubátová, 2010) Sacharóza (řepný a třtinový cukr) je v přírodě hojně rozšířená. Produkují ji všechny zelené rostliny (např. cukrová třtina, řepa). V přírodním stavu je cukr tmavý a obsahuje melasu - významné a zdraví prospěšné látky jako např. enzymy, vitamíny a minerály, které tělo potřebuje ke správnému zpracování cukru. Čím více melasy, tím tmavší barva cukru. Běţně a nejvíce prodávaný bílý cukr je rafinovaný, prošel tedy opracováním. Má vysoký glykemický index, pro zdraví není vhodný. 20

21 Zmíněné cukry jsou nevhodné kvůli jejich rychlé vstřebatelnosti v organismu, v důsledku níţ dochází také k náhlé a vysoké sekreci inzulínu, hormonu sniţující hladinu cukru v krvi. Např. pokud si dáme čokoládovou tyčinku (obsahující tyto cukry) po dlouhém hladovění, energii nám to sice dodá, ale pouze na krátkou dobu. Velké mnoţství inzulínu se rychle vyplaví ze slinivky břišní do krve a hladina cukru opět klesá. Za krátkou dobu se dostaví opět hlad a únava. Pokud budeme dlouhodobě nepravidelně jíst, hladovět a jako řešení pouţívat cukrovinky, sladké nápoje apod., dostaneme se do začarovaného kruhu. Postupem času můţe dojít ke sníţení funkce slinivky nebo inzulínu a vzniku např. cukrovky II. typu. Řešením mohou být např. přírodní náhradní sladidla s nízkým glykemickým indexem (agáve sirup, hlízy jakonu či bylinka stévie) a pro výţivu nejvhodnější cukry - polysacharidy. (Zemanová [online], 2009) Mezi polysacharidy neboli sloţené cukry patří škrob. U rostlin je uloţen v zásobních orgánech semenech a hlízách. Zdroj: brambory, pšenice, ţito, kukuřice, rýţe, ječmen, oves, hrách. Ţivočišný škrob neboli glykogen tvoří důleţitou zásobní látku v těle ţivočichů. V těle dospělého člověka tvoří zásobu energie cca 250 aţ 400 g glykogenu (1/3 v játrech, 2/3 ve svalech). Glykogen v játrech se v těle vyuţívá jako zásoba při hladovění. Naopak svalový je vyuţíván jako tzv. bezprostřední (okamţitý) zdroj energie. Škrob má ve výţivě člověka velký význam, jelikoţ je v organismu odbouráván na glukózu postupně krevní cukr po poţití tedy stoupá pomaleji. Škrob by měl tvořit aţ 1/3 potřebné denní dávky sacharidů. Plus pro něj je také to, ţe nezpůsobuje vznik zubního kazu. (Glykogen [online], 2011) Cukry by tedy měly být člověkem konzumovány hlavně ve formě polysacharidů. V dnešní době je však nejvyšší spotřeba sacharózy (řepného cukru). Lékaři doporučují nekonzumovat více neţ 20 kg cukru/osobu/rok, přesto se ale v České republice spotřebuje dvojnásobek - průměrně 40 kg cukru na osobu za rok. Průměrný Američan dokonce spotřebuje téměř 80 kg cukru za rok, coţ odpovídá 46 lţičkám cukru denně. Kromě běţných cukrovinek jde hlavně o tzv. skrytý cukr ve sladkých limonádách, rádoby zdravých snídaňových cereáliích, slazených mléčných výrobcích, cukr v běţném pečivu a toustovém chlebu nebo třeba v kečupech. (Zemanová [online], 2009) 21

22 Cukr v krvi musí být udrţován na určité hladině, aby mohl být neustále zásoben mozek, svaly a ostatní orgány. Nadbytek glukózy v krvi odchází do jater, kde je uloţen do zásoby (ve formě glykogenu). V případě potřeby můţe být opět přeměněn na glukózu. Normální hladina glukózy v krvi je 1 g na 1 litr krve. U zdravého člověka se tedy hodnoty na lačno pohybují v rozmezí 4-6 mmol/l. Koncentrace glukózy v krvi se buď zvyšuje (hyperglykémie) nebo sniţuje (hypoglykémie) pod normální hladinu. Spotřeba glukózy je na 1 kg hmotnosti člověka zhruba 2,9 g během 24 hodin. Z toho téměř polovinu spotřebuje mozek, čtvrtinu červené krvinky, ledviny a kostní dřeň, zbytek svaly a další tkáně. Při intenzivní svalové činnosti je potřeba doplnit pohotové zásoby sacharidů asi po 2 hodinách. (Marádová, 2010) GLYKEMICKÝ INDEX Pomocí výzkumů bylo zjištěno, ţe stejné mnoţství různých potravin vede také k různým hladinám zvýšení hladiny cukru v krvi (glykémie), proto byl stanoven tzv. glykemický index (déle jen GI). Číslo, které udává rychlost vyuţití glukózy tělem z určité potraviny. V praxi to znamená, ţe např. 50 g jedné potraviny zvýší hladinu cukru v krvi více neţ 50 g jiné potraviny. (Marádová, 2010) Potraviny, které vyvolávají menší nárůst glykémie, mají niţší GI. Systém vychází z hodnoty GI u glukózy, coţ je 100. Například GI celozrnného chleba je 65, u jablka je to 52. To znamená, ţe glukóza obsaţená v jablku je lidským organismem vyuţita za 2x delší dobu neţ glukóza v čistém stavu. Potraviny s niţším GI jsou pro tělo výhodnější, organismus je dokáţe lépe vyuţít a nezatěţují organismus velkými výkyvy hladiny glykémie. Tabulka č. 9 na následující straně ukazuje GI u různých potravin. (Ordinace [online], 2011) 22

23 Tab. 9: Glykemický index některých potravin (Nadřevo [online], 2010) Potravina* GI Potravina* GI s vysokým indexem (> 70) glukóza 100 chléb bílý 70 smaţené hranolky 95 Coca Cola 70 bramborová kaše 90 Fanta 68 pečené brambory 85 Mars tyčinka 68 kukuřičné vločky 84 řepný cukr 65 graham 74 rozinky 64 se středním indexem (56-69) pomerančový dţus 57 pečené fazole 48 brambory vařené 56 rýţe bílá, parboiled 47 rýţe bílá, dlouhozrnná 56 čočková polévka 44 popcorn 55 pomeranč 43 kukuřice 55 špagety (bez omáčky) 41 zelený hrášek 48 neslazený dţus jablko 41 s nízkým indexem (0-55) jablko 36 banán nezralý 30 hruška 36 čočka 29 ovocný jogurt 33 mléko plnotučné 27 mléko nízkotučné 32 krupice 25 zelené fazole 30 fruktóza 23 * Mnoţství odpovídá 50 g sacharidů na jednu porci VLÁKNINA Významným polysacharidem ve výţivě ţivočichů i člověka je celulóza. Je to stavební látka těl rostlin. U ţivočichů ţivících se právě rostlinami (býloţravci) jsou v trávicím ústrojí přítomny symbiotické bakterie, které celulózu štěpí aţ na glukózu, kterou ţivočich spotřebovává jako zdroj energie. Lidské tělo ji ale nedokáţe štěpit, proto je téměř nestravitelná. Ve výţivě má hlavní význam v tom, ţe spolu s dalšími látkami tvoří tzv. vlákninu, důleţitou sloţku stravy člověka. Statistiky bohuţel ukazují, ţe většina lidí konzumuje méně neţ polovinu její doporučené denní dávky. (Vláknina [online], 2011) 23

24 Dle rozpustnosti se dělí vláknina na dva typy: Rozpustná (měkká) vláknina Lepkavá hmota schopná vstřebávat vodu a bobtnat. Při jejím podání je tedy velmi důleţitý dostatečný příjem tekutin. V tlustém střevě je částečně stravitelná díky mikroorganismům (střevním bakteriím). Její nedostatek ve stravě způsobuje zhuštění stolice, nepravidelné vylučování a zácpu. Zdroje: obiloviny (celozrnné), luštěniny, zelenina, ovoce a brambory. Dalším zdrojem je dnes velmi populární Psyllium neboli oplodí jitrocele věnčitého. (Vláknina [online], 2011) Nerozpustná (hrubá) vláknina Nerozpouští se ve vodě nebobtná, ale dokáţe vodu dobře absorbovat. Je nestravitelná a nedodává tělu téměř ţádnou energii, ale přispívá k změkčení a formování stolice a k vyšší peristaltice střev. Nerozpustná vláknina pomáhá v prevenci střevních obtíţí (sniţuje tlak ve střevech při zvýšení rychlosti průchodu potravy), v prevenci zácpy (zvětšuje a změkčuje stolici a stimuluje střevní svalstvo, čímţ zmírňuje zácpu), v prevenci rakoviny střev (zvyšuje rychlost průchodu potravy) a zmírňuje hemoroidy. Zdroje: pšeničné, rýţové a kukuřičné otruby, ovoce, zeleniny, luštěnin, ale i ořechů, semen a celozrnných výrobků. (Vláknina [online], 2011) Červená, Červený (1994) uvádí, ţe doporučená denní dávka (DDD) vlákniny se pohybuje v rozmezí g/ den pro dospělého člověka, a to v poměru měkké a hrubé vlákniny 3 : 1. Při zařazování vlákniny do jídelníčku dětí je nutné brát ohled na jejich věk. Jejich denní potřebu lze jednoduše vypočítat dle vzorce: DDD = n + 5 g, kde n = věk dítěte v rocích a DDD = doporučená denní dávka. Např. pětileté dítě má doporučenou denní dávku vlákniny na den 10 g (5let + 5 gramů vlákniny = 10 g). (Růţičková [online], 2008) U dětí mladších 10 let je vhodnější bílé pečivo neţ celozrnné a větší příjem ovoce neţ zeleniny, i kdyţ u starších dětí a dospělých se doporučuje poměr opačný. Z výţivového hlediska je pro děti vhodné spojení pečiva s bílkovinnou potravinou nebo tukem. Dojde tak totiţ ke sníţení výsledného glykemického indexu jídla a zasycení vydrţí delší dobu. Ideální svačinou pro školáky je například pečivo 24

25 (pro děti starší celozrnné), potřené kvalitním rostlinným tukem, máslem nebo pomazánkou a obloţené tvrdým sýrem nebo kvalitní šunkou. Také zeleninová obloha dodá takové svačině i dítěti mnoho minerálních látek, vitaminů a další vlákniny, tedy ţivin, které v dětském jídelníčku často chybí. Děti zasytí na delší čas a energie ze zdravé svačiny jim vydrţí aţ do oběda. (Růţičková [online], 2008) Následující tabulka ukazuje obsah vlákniny v některých potravinách: Tab. 10: Obsah vlákniny v potravinách (Gerla [online], 2007) Potravina Mnoţství vláknina celkem (g) Pečivo, cereálie Rozpustná vláknina (g) Nerozpustná vláknina (g) bílá rýţe 1 šálek uvařené 1,0 1,0 0,0 bílý chléb 1 krajíc 0,5 0,0 0,5 celozrnný chléb 1 krajíc 2,9 0,1 2,8 cornflakes 1 šálek 0,5 0,0 0,5 hnědá rýţe 1 šálek uvařené 2,6 2,6 0,0 obilné otruby 1 šálek 20,0 0,6 19,4 ţitný chléb 1 krajíc 2,7 0,8 1,9 Ovoce banán 1 malý 1,3 0,6 0,7 hruška 1 malá 2,5 0,6 1,9 jablko 1 malé 3,9 2,3 1,6 jahody 1 šálek 3,2 1,2 2,0 pomeranč 1 střední 2,0 1,3 0,7 švestky 2 střední 2,3 1,3 1,0 Zelenina brambory 1 malá 3,8 2,2 1,6 kukuřice 1 šálek 2,4 0,3 2,1 mrkev 1 velká 2,9 1,3 1,6 rajčata 1 malé 0,8 0,1 0,7 Luštěniny bílá fazole 1 šálek uvařené 8,4 0,8 7,6 čočka 1 šálek uvařené 6,8 0,9 5,9 hrášek 1 šálek uvařené 5,9 0,9 5,0 25

26 1.2.4 VODA Voda je důleţitou součástí výţivy člověka. Průběţně ji ztrácíme a průběţně ji tedy musíme doplňovat. Bez vody vydrţíme přeţít dokonce méně neţ bez potravy. Voda je zahrnuta prakticky do všech tělesných funkcí, je důleţitá zejména pro termoregulaci organizmu. Voda tvoří hlavní součást lidského těla. U dospělého muţe představuje voda v průměru asi 60 % tělesné hmotnosti, u dospělé ţeny asi 50 aţ 55 % a asi 75 % u novorozeného dítěte. Niţší procento u ţen je způsobeno tím, ţe mají v těle zcela fyziologicky vyšší procento tělesného tuku. Celkové mnoţství vody v těle se liší podle sloţení těla. Např. sportovci mají v těle více vody neţ obézní, jelikoţ mají niţší procento tukové tkáně a vyšší mnoţství svalového glykogenu. Celkové mnoţství vody v těle klesá s věkem v průměru asi na 47 % tělesné hmotnosti u osob starších 50 let. S věkem také klesá koncentrační schopnost ledvin a tím pádem o něco narůstá mnoţství moči a zároveň klesá pocit ţízně. (Viscojis [online], 2011) Dle Marádové (2010) lze v lidském organismu rozlišit vodu: - intracelulární (2/3) - uloţená v buňkách, na výţivě závislá v menším mnoţství, - extracelulární (1/3) - součást krve a tkáňového moku, je závislá na příjmu tekutin a na výţivě, je dobrým ukazatelem stavu výţivy a celkové vodní rovnováhy organismu. Asi 68 % z celkové tělesné vody se nachází uvnitř tělesných buněk, 35 % pak vně buněk a z nich asi 7 % z celkové tělesné vody se nachází v krevní plazmě. To pro představu znamená, ţe dospělý muţ o hmotnosti 70 kg bude mít v těle asi 42 litrů vody, z toho 28 litrů bude součástí buněk a 14 litrů se bude nacházet mimo buňky (tzv. extracelulární tekutina) a 3,1 litrů z uvedených 14 litrů extracelulární tekutiny bude součástí krevní plazmy. (Viscojis [online], 2011) Potřebný objem tekutin se mění v závislosti na věku, hmotnosti, ale i pohlaví, pohybové aktivitě a prostředí, ve kterém se pohybujeme a ţijeme. Příjem tekutin potřebný k zachování vodní rovnováhy u člověka váţícího 70 kg je 1,5 aţ 2 litry denně, coţ odpovídá příjmu ml/kg. U dítěte váţícího 7 kg je to ale 700 ml/den, coţ je třikrát více (cca 100 ml/kg/den). Pitný reţim v závislosti na věku a pohlaví ukazuje tabulka č. 11. (Klegová [online], 2006) 26

27 Tab. 11: Pitný reţim v závislosti na věku (Klegová [online], 2006) věk ml/kg/den 1-6 let let let dospělí Příjem tekutin se zvyšuje v teplém počasí, při náročné pohybové aktivitě jako je např. sportování, dále při těţké práci či zaměstnání, pokud jsme nemocní, máme horečku, zvracíme či máme průjem. Nedostatek tekutin lze zpozorovat jednoduše podle tmavé barvy moči a jejího zápachu. Světlá barva moči je v pořádku. Dalšími příznaky nedostatku tekutin můţe být bolest hlavy, únava či malátnost. Při dlouhodobém nedostatku tekutin můţe dojít k dehydrataci organismu. Příčinou můţe být nadměrné pocení (důsledek vysoké teploty okolí nebo vysokého tlaku), chronické a dlouhodobé průjmové onemocnění a zvracení (v důsledku poruchy trávícího systému, infekce, např. salmonelóza) nebo potravinové alergie. U dětí je stav dehydratace váţný, jelikoţ mají v těle více vody neţ dospělí, můţe je na ţivotě ohrozit ztráta jen 20 % tělesné vody. Nejlepší způsob zahnání ţízně je napít se kyselého nebo mírně natrpklého nápoje. Sladké nápoje jsou méně vhodné, jelikoţ ţízeň ještě zvyšují. Důleţitá je také teplota. Nápoj nesmí být příliš studený. Ideální je teplota v rozmezí 8 aţ 10 C a vyšší. Zmrzlina a různé ledové tříště či přechlazené nápoje ţízeň nezaţenou, po jejich poţití dochází k překrvení sliznice hltanu a ţízeň se zvyšuje. (Marádová, 2010) Ideální je pro člověka příjem čisté pitné vody z vodovodu, popř. pitné vody ze studny. Balená voda mnohdy nedosahuje takové kvality jako vodovodní, ale je rovněţ vhodnou variantou, ale jen v případě, ţe neobsahuje bublinky (oxid uhličitý) a cukr. Dopřát si můţeme také ovocné a zeleninové šťávy, které je však nutné naředit vodou a kupovat v dostatečné kvalitě (nejlépe 100 %, bez přídavku cukru a dalších látek). Čaje je lepší pít zelené nebo ovocné a ne moc silné. Bylinné čaje se doporučuje pít slabé a často je obměňovat. Bylinky mají různé léčivé účinky a při jejich nesprávném uţívání mohou způsobit zdravotní problémy. Velmi oblíbené jsou minerální vody, ale kvůli obsahu minerálních látek se nedoporučuje je pít ve vyšším mnoţství neţ 1 2 sklenice za den. Perlivé nebo jemně perlivé nápoje (sycené oxidem uhličitým) jsou rovněţ nevhodné. Mohou způsobovat překyselení 27

28 organismu, zvýšení krevního tlaku a srdečního rytmu, podráţdění ţaludku, nadýmání a bolesti břicha (vede k překrvení ţaludeční sliznice a k nedostatečnému trávení), zvýšené vylučování vody, ale i minerálních látek (riziko ztráty vápníku a vzniku osteoporózy). (Informační centrum bezpečnosti potravin [online], 2010) VITAMÍNY Vitamíny jsou biologicky účinné látky, nepostradatelné pro správný chod organismu. Člověk je musí přijímat v potravě, jelikoţ si je nedovede sám v těle vyrobit. Významně působí jako urychlovače všech ţivotních dějů, mají vliv na růst a obnovování buněk a tkání, uplatňují se při metabolismu hlavních ţivin a v řízení látkové přeměny (metabolismu). Udrţují normální stav kůţe a sliznic, míru krevní sráţlivosti, rozmnoţovací funkci, tvorbu červených krvinek, hormonů a ochranných látek. (Marádová, 2010) Vitamíny přijímáme v potravě jako hotové nebo ve formě tzv. provitamínu (látka chemicky příbuzná), ze kterého si organismus vitamín vyrobí samo. Téma vitamínů je neustále obohacováno o nové poznatky a výzkumy. Některé vědecké studie povaţují vitamíny za tzv. ochranné látky, které chrání organismus před kardiovaskulárními nemocemi a rakovinou. (Informační centrum bezpečnosti potravin [online], 2010) V dnešní době převaţuje u lidí názor, ţe čím více vitamínů tělo dostane, tím lépe. Na to samozřejmě reagují výrobci a reklamy a najdeme tak v regálech obchodů stále více výrobků uměle obohacených o vitamíny a lékárny plné doplňků výţivy např. ve formě multivitaminových tablet. Dle Marádové (2010) u nadměrného příjmu některých vitamínů vzniká stav, který je nazýván hypervitaminóza. Naproti tomu hypovitaminóza je stav způsobený částečným nedostatkem určitého vitamínu. Absolutní nedostatek určitého vitamínu nebo i skupiny vitamínů se nazývá avitaminóza. (Avitaminóza [online], 2011) 28

29 Mnoho lidí si je jistých, ţe kupují a zároveň tedy i konzumují potravu na vitamíny bohatou, ale opak můţe být pravdou. Na stabilitu vitaminů má totiţ vliv prostředí, včetně člověka. Nejdůleţitější je vliv teploty, přítomnost kyslíku, světlo a hodnota ph, kyselé či alkalické prostředí a přítomnost některých kovů, především ţeleza a mědi. Ztráty vitaminů ovlivňuje jejich vyluhování do vody a také způsob a délka skladování potravin. U jednotlivých vitaminů je to různé. Např. při úpravě brambor jakoţto zdroje vitamínu C bylo zjištěno, ţe vařením oloupaných brambor vznikají nejvyšší ztráty vitaminu C (aţ 46 %). Brambory vařené ve slupce zaznamenaly niţší ztráty vitaminu C (28 %). Dále byly stanoveny ztráty vitaminu C u brambor pečených (16 %) a brambor vařených v tlakovém hrnci (12 %) oproti obsahu v syrových hlízách. Jako nejlepší úprava z hlediska moţného zachování obsahu vitaminu C v bramborách bylo vyhodnoceno smaţení. Z výţivového hlediska je však tato metoda úpravy povaţována za nejméně vhodnou kvůli obsahu tuků a dalších neţádoucích látek. Např. u rajčat se ale obsah vitamínů po tepelné úpravě zvyšuje. (Orsák [online], 2003) V dnešní době je často diskutovaným tématem vliv kovu na ztrátu vitamínů např. při krájení noţem. Noţe z kovu a oceli zanechávají v potravinách mikročástice kovu. Při krájení ovoce a zeleniny vzniká silný elektrický článek, který nadále prochází celou tloušťkou duţniny a tím následně dochází k rozpadu vitamínů, enzymů a ostatních sloţek dokonce mnohem více neţ při samotném vaření. K tomuto účelu byly vyrobeny speciální keramické noţe vyrobené z velmi odolné a tvrdé směsi keramiky a oxidu zirkoničitého. (Mrákotová [online], 2009) Vitamíny dělíme z hlediska rozpustnosti na vitamíny rozpustné ve vodě (hydrofilní) a vitamíny rozpustné v tucích (lipofilní). Kromě níţe uvedených zdrojů vychází také následující text o vitamínech z těchto pramenů: Marádová (2010), Informační centrum bezpečnosti potravin online, (2010); Červená, Červený (1994) a Janča (2008). 29

30 VITAMÍNY ROZPUSTNÉ V TUCÍCH Vitamíny rozpustné v tucích můţeme najít také pod názvem lipofilní. Patří k nim vitamíny skupiny A, D, E a K. Lidské tělo je dokáţe uloţit do zásoby, se kterými vystačí aţ na dobu několika týdnů či měsíců. Některé z lipofilních vitamínů jsou v nadbytečném mnoţství nebezpečné, lze se jimi předávkovat. Strukturou jsou jejich molekuly podobné tukům, jejich vstřebávání probíhá současně. Vitamín A retinol V ţivočišných potravinách se vyskytuje jako retinol, v rostlinných ve formě provitaminů karotenoidů, např. provitamin beta-karoten, lykopen v rajčatech, kapsaicin v paprikách; retinol obsahují: ryby a rybí tuk, játra, ţloutek, máslo, mléko, provitaminy najdeme v mrkvi, paprice, rajčatech, meruňkách, broskvích, šípcích, ale i v zelených rostlinách. Pro pokrytí DDD postačí například 100 g meruněk nebo tuňáka, 25 g vařeného špenátu nebo jedna čajová lţička rybího oleje. Vitamín A je součástí buněk epitelů a buněk v regeneraci, je důleţitý pro zrak, podílí se na procesu vidění a jako antioxidant se uplatňuje v prevenci některých typů rakoviny. Je nezbytný pro správnou funkci imunitního systému a přispívá také k tvorbě bílkovin v těle. Nedostatek vitamínu A způsobuje nedostatečné vidění v šeru, ve tmě, zástavu slzení (suché oči), záněty, změny na pokoţce, sliznicích, zpomalením růstu; u dětí pak poruchu růstu zubů a tvorby zuboviny. Hypervitaminóza je moţná pouze u nadměrného příjmu vitamínu A, ne u provitaminů. Způsobuje ztrátu chuti k jídlu, nevolnost, poruchy jater, olupující se pokoţku či padání vlasů, v těhotenství můţe poškodit plod. (Procházka, Tomešová [online], 2008) Vitamín D kalciferol V potravinách jako např. v játrech, rybím mase a tuku, mléčném tuku, v bílku se vyskytuje jako provitamin. Díky slunečnímu záření ozařujícímu pokoţku těla se z něj tvoří vlastní vitamín D; ovlivňuje metabolismus vápníku a fosforu. Avitaminóza D v dětském věku způsobuje onemocnění zvané křivice, rachitida (kosti měknou a stávají se chrupavčitými deformace hrudníku, páteře, pánve). V dospělosti: měknutí a lámání kostí. Hypervitaminóza D: usazování vápníku v orgánech, stěnách cév, v plicích či ledvinách, ohroţuje člověka na ţivotě. 30

31 Vitamín E tokoferol Vyskytuje se pouze v rostlinách, např. v naklíčených semenech pšenice, dále v semenech slunečnice, čočky a sóje, dále v rostlinných olejích, kukuřici, hrášku, obilných výrobcích, zelenině. Je antioxidant, působí v prevenci kardiovaskulárních a nádorových onemocnění, léčí nemoci ledvin, popáleniny, koţní nemoci, podporuje hojení ran, sniţuje hladinu cholesterolu, zvyšuje tvorbu pohlavních hormonů, zpomaluje stárnutí. Nedostatek způsobuje oslabení svalové síly, v těhotenství potraty, předčasné porody a nedonošenost plodu, u muţů můţe být nedostatek příčinou neplodnosti. Vitamín K fylochinon Je nezbytný pro sráţení krve, vyskytuje se v ţivočišných potravinách a bakteriích, v zelených rostlinách jako špenát, zelí, růţičková kapusta, rajčata a brambory. Organismus si část dokáţe vytvořit díky střevním bakteriím rodu Escherichia coili a rodu Bacillus. Nedostatek: vzniká při poruše jater, dlouhodobém uţívání antibiotik, způsobuje špatnou sráţlivost krve. Hypervitaminóza: horečky, nechutenství VITAMÍNY ROZPUSTNÉ VE VODĚ K vitamínům rozpustným ve vodě patří komplex vitamínů B (B 1 -B 12 ), vitamín H a C. Většinu z nich si lidské tělo nedokáţe vyrobit ani uloţit do zásoby a musí tak být zajištěn jejich přísun v potravě. V nadbytku jsou vyloučeny močí, nehrozí tak riziko předávkování. Při vaření se uvolňují do vývaru. Vitamín B 1 thiamin, aneurin Zdrojem jsou kvasnice, slupky obilovin a jejich klíčky, pečivo z tmavé mouky, luštěniny, ořechy a med; z ţivočišných potravin játra, vnitřnosti a maso. Je nutný při metabolismu sacharidů, při fyzické námaze a stresu potřeba stoupá; obsah sniţuje pití kávy a velkého mnoţství čaje. Nedostatek: porucha nervového systému nemoc Beri-beri, u nás se neobjevuje. Nadbytek: alergické reakce, bolesti hlavy, podráţdění. (Thiamin [online], 2011) 31

32 Vitamín B 2 riboflavin Zdrojem jsou tyto potraviny: droţdí, obilné klíčky, houby, ovesné vločky, ořechy, brambory a luštěniny, celozrnná mouka, dále játra, ledviny, vejce, sušené mléko, tvaroh. Důleţitý pro zrak, zvyšuje ostrost rozlišování barev, zlepšuje noční vidění, podílí se na metabolismu cukrů a tuků, stimuluje činnost červených krvinek. Nedostatek: porucha vidění, řezání v očích, záněty spojivek, déle trhlinky ústních koutků, pálení pokoţky, poruchy srdeční činnosti, úbytek hmotnosti, slabost a apatie. Vitamín B 3 niacin, PP Je důleţitý pro správnou funkci celé nervové soustavy, zvláště mozku. Nejlepším zdrojem jsou bílkoviny (celozrnné pečivo, slunečnicová semínka, fazole, hrách, med, ořechy, natural rýţe, listová zelenina, brokolice, mrkev; kvasnice, maso a masné výrobky, játra, tuňák, mléko a vejce). Avitaminóza: nemoc pelagra, příznaky: suchá a zarudlá kůţe, puchýřky, hnědá pigmentace, nespavost, podráţděnost, halucinace, stavy úzkosti a deprese, sebevraţedné úmysly, touha po alkoholu, dále poruchy trávení, zvracení, průjmy, krev ve stolici. Neléčená můţe vyústit v delirium, kóma a smrt. Vitamín B 5 kyselina pantotenová Je důleţitý pro tvorbu a odbourávání tuků, celkovou funkci metabolismu a pro zdraví vlasů a sliznic. Zdroj: játra, maso, mléko, vejce, droţdí a mouka, také mateří kašička. Nedostatek: vzácně (při akutní podvýţivě) způsobuje pálení nohou, ztráta pigmentu, zástava růstu, porucha pohlavních funkcí, skleslost a závratě. Vitamín B 6 pyridoxin Je součástí enzymů, má podstatný vliv při metabolismu bílkovin, pro výţivu nervové soustavy. Zmírňuje nevolnosti v těhotenství, pouţívá se při léčbě chudokrevnosti. Zdroje: nejvíce sušené droţdí, pšeničné klíčky, sója, drůbeţí játra, vnitřnosti a maso, méně v mléce, ovoci a zelenině. Nedostatek: anémií (chudokrevnost) a koţními problémy. Vitamín B 9 folacin, kyselina listová Kyselina listová je důleţitá pro krvetvorbu, tvorbu nukleových kyselin (dědičného materiálu). Zdroj: játra, vnitřnosti, ţloutek, mléko, sója, obilné klíčky, luštěniny, otruby, chřest, hojně v zelenině, např. v brokolici, část je tvořena pomocí střevní mikroflóry. 32

33 Negativně na ni působí látky cigaretového kouře, u kuřáků zvyšuje riziko rakoviny plic, zvýšený příjem je potřeba u těhotných ţen (riziko vzniku poruch vývoje mozku). Hypovitaminóza: chudokrevnost, sníţené mnoţství bílých krvinek a krevních destiček. Vitamín B 12 kobalamin Významný vitamín při tvorbě a zpracování bílkovin, tvorbě nukleových kyselin, je růstovým faktorem, pro jeho správnou funkci je potřeba kyselina listová. Zdroj: pouze ţivočišné potraviny (maso, vnitřnosti, ryby, mléko a mléčné výrobky a vejce). Zásoby jsou uloţeny v játrech, vydrţí i déle neţ rok. Nedostatek: vzniká při zánětu ţaludku (brání jeho vstřebávání) a u lidí vyhýbajícím se dlouhodobě ţivočišným potravinám, např. vegani a fruitariáni. Projevy: chudokrevnost, postiţení nervů. Vitamín H biotin Je nutný pro správný chod metabolismu (zejména sacharidů), tvorby mastných kyselin a přeměně aminokyselin. Denní potřeba je nízká, pokrývá ji přijatá potrava a činnost střevních bakterií. Zdroj: nejvíce v mateří kašičce, déle droţdí, čokoláda, květák, hrášek, houby, játra, maso, vnitřnosti, ryby, ţloutek, mléko a tuky. Avitaminóza H: zejména po léčbě antibiotiky, projevuje se únavou, nevolností, svěděním kůţe a padáním vlasů. Vitamín C kyselina l-askorbová Vit. C je potřeba přijímat v potravě. Má významné antioxidační účinky, působí v prevenci onemocnění srdce a cév a rakoviny, sniţuje hladinu cholesterolu v krvi, prospívá hojení ran a podporuje vstřebávání ţeleza do těla, zvyšuje obranyschopnost (imunitu) a v prevenci onemocnění srdce a cév a rakoviny je nezastupitelný. Zdroj: čerstvé ovoce, zelenina, nejvíce šípky, déle černý rybíz, jahody, ostruţiny, kiwi, papriky, rajčata, zelené natě, křen, kapusta, zelí, květák, salát, brambory, mrkev, špenát, hrášek apod. V ţivočišných potravinách zejména v drobech (játra, slezina, plíce, ledviny, mozek a brzlík). Nedostatek: onemocnění kurděje, u nás se nevyskytuje (slabost, únava, nechutenství, bolesti v kostech a svalech, drobné krvácení sliznic, zhoršené hojením ran. Větší potřebu vitamínu C mají kuřáci (20 cigaret denně zvyšuje potřebu nejméně o 25 %), konzumenti alkoholu, starší lidé, lidé uţívající některé léky, lidé ţijící ve znečištěném ovzduší, pod stálým stresem, těhotné a kojící ţeny. (Marádová, 2010; Informační centrum bezpečnosti potravin, 2010) 33

34 1.2.6 MINERÁLNÍ LÁTKY Minerální látky jsou anorganické sloučeniny zastoupené v lidském těle v malém mnoţství, avšak pro správnou funkci organismu jsou nezbytné. Minerální látky se v těle vyskytují v tělesných tekutinách, vázané na organické látky (v bílkovinách, tucích, hormonech, enzymech, vitamínech), v podobě nerozpustných solí (v kostech a zubech). Hlavní funkce minerálních prvků uvádí publikace Evy Marádové (2010), jsou to: udrţují stálost reakce vnitřního prostředí, jako součásti tělních tekutin (sodík, draslík), ovlivňují dráţdivost nervových a svalových tkání (vápník), zpevňují kostní a zubní tkáň (vápník, fosfor, hořčík), jsou součástí enzymů a mají význam pro jejich aktivaci, jsou součástí hormonů a krevního barviva (ţelezo, měď), podmiňují působení některých vitamínů (síra, kobalt), ovlivňují obranyschopnost organismu proti infekcím, mohou působit i preventivně proti nádorovému bujení (zinek, selen). Marádová (2010) dále uvádí, ţe minerální látky tvoří 4 % tělesné hmotnosti člověka, z toho 83 % je uloţeno v kostech. Jelikoţ si je tělo nedovede samo vytvořit, musí být přijímány hlavně v potravě a vodě. Vyváţený přísun pestré stravy pokryje jejich doporučené mnoţství pro organismus. Minerální látky lze rozdělit podle potřebného mnoţství v organismu na makroprvky, jejichţ denní potřeba je v organismu větší neţ u mikroprvků neboli stopových prvků. Následující kapitola rozdělující minerální látky čerpá ze zdrojů: Marádová (2010), Informační centrum bezpečnosti potravin online, (2010) a Červená, Červený (1994). Další zdroje jsou uvedeny u konkrétního odstavce MAKROPRVKY Jejich potřebné denní mnoţství pro lidský organismus je vyšší neţ 100 mg (řádově stovky miligramů). Řadíme sem vápník, hořčík, chlor, draslík, sodík, fosfor a síra. Za názvem je vţdy uveden latinský název prvku a v závorce jeho chemická značka. 34

35 Vápník Calcium (Ca) Tělo dospělého člověka obsahuje asi 1200 g vápníku (99 % v kostech a zubech, 1 % v krvi a tkáních). Dodává pevnost kostem a zubům, účastní se mnoha reakcí a procesů v těle jako sráţení krve, rytmické stahy srdce, přenos nervových vzruchů apod. Nedostatek: řídnutí kostí (osteoporóza), měknutí kostí (osteomalacie), poruchy nervových vzruchů a činnosti srdce. Následující tabulka ukazuje minimální denní spotřebu vápníku u různých věkových skupin. Tab. 12: Denní potřeba vápníku u různých skupin lidí (Potravinová alergie [online], 2011) skupina mg/ den kojenci a děti 550 dívky let 800 chlapci let 1000 dospělí (muţi i ţeny) 700 těhotné a kojící ţeny 550 Pro vstřebávání vápníku je nutný vitamín D, dostatek hořčíku, zinku apod. Zdroj: mléko a mléčné výrobky, obiloviny, luštěniny, zelená listová zelenina, brokolice, kapusta, mák, měkké kosti ryb sardinky, ale i tvrdá, vápenitá voda (zvyšuje příjem aţ o 200 mg za den). Obsah sniţuje kofein, alkohol a přílišné solení. V případě nesnášenlivosti mléka příjem vápníku zabezpečit např.: Tab. 13: Obsah vápníku v potravinách (Červená, Červený, 1994) potravina* obsah Ca (mg) potravina* obsah Ca (mg) mořské řasy 1300 brokolice 105 mandle 240 celozrnný chléb 54 sušené meruňky 87 listy pampelišky 170 vlašské ořechy 94 špenát 125 lískové ořechy 140 cukrová melasa 550 sezam 700 fazole, hlávkový salát, pórek 80 semínka slunečnice 110 pomeranče, sušené fíky 193 sardinky v oleji 354 kedluben 68 * poměr Ca na 100g potraviny 35

36 Hořčík Magnesium (Mg) Hořčík je důleţitý téměř při všech reakcích a procesech v těle. Například jako antistresový, antialergický a protizánětlivý činitel; chrání před účinky ionizujícího záření, působí na správnou činnost nervů utišuje, uvolňuje. Aktivizuje enzymy, významně působí při sráţlivosti krve, vzniku estrogenů, v činnosti střev, ţlučníku, srdce a močového měchýře. Účastní se na 100 různých enzymatických reakcích, podílí se na regulaci růstu a činnosti buněk. Hořčík, vápník a vitamín B 6 by měli být přijímáni společně. Zdroje: ořechy (mandle), sója, luštěniny, ovesné vločky, otruby, syrová listová zelenina (zelená) a ovoce. DDD je 400 mg. Nedostatek: nesnášenlivost hluku, nervozita, agresivní chování, nespavost, nutkání na zvracení, poruchy myšlení a činnosti srdce, závratě, třes víček, mţitky před očima, padání vlasů a lámavost nehtů, mrtvění končetin, bušení srdce, divoké sny, noční pocení a ranní únava. Obsah je sniţován konzumací alkoholu, bílého pečiva a sladkostí, přebytkem ţivočišných bílkovin a tuků ve stravě. Chlor Chlorum (Cl) Udrţuje osmotickou rovnováhu organismu. DDD je minimálně 750 mg. Zdroj: sýry, obiloviny, zelenina, kuchyňská sůl a přírodní minerální vody. Prospěšný je jen v přírodní formě, např. ve chlorované vodě je škodlivý. Draslík Kalium (K) Draslík je nezbytný pro tvorbu buněk, činnost svalů (zejména srdce), metabolismus sacharidů a bílkovin, vyšší dávky sniţují vysoký krevní tlak. Nedostatek: vyčerpání, otoky, průjem, nadměrné pocení, zrychlená činnost srdce, ochabující svalstvo. Vyšší příjem by měl být v horkých letních dnech. DDD je asi mg. Zdroj: meruňky, celozrnné výrobky, sojová mouka, káva, bílé fazole, hrách, vlašské ořechy, mandle, hrozinky, brambory a špenát. Sodík Natruim (Na) Sodík je nezbytný pro udrţení osmotického tlaku, zajišťuje transport mnoha důleţitých látek (označuje se jako sodíková pumpa). Zdroj: kuchyňská sůl. DDD je asi mg (1,3 6 g soli). Nadbytek: zvyšuje krevní tlak, přispívá k onemocnění ledvin, rakovině ţaludku apod. Obsah solí v potravinách je nutné hlídat. Velké mnoţství soli 36

37 obsahují např. uzeniny, masné konzervy, polévkové koření, instantní výrobky, tvrdé a tavené sýry, brambůrky, sojová omáčka, pokrmy rychlého občerstvení apod., proto je jejich konzumace nevhodná. Nedostatek: nadměrná únava, křeče či poruchy myšlení, v létě úpaly. Fosfor Phosphorus (P) Fosfor je uloţen v kostech a zubech společně s vápníkem. Je součástí nukleových kyselin DNA a RNA (nositelky dědičné informace). Je důleţitý pro přeměnu a uchování energie. Zdroj: téměř všechny potraviny, zvláště bílkovinné, (luštěniny, obiloviny, ořechy - zvláště vlašské). DDD je 500 mg. Síra Selphur (S) Síra je potřebná při metabolických procesech. DDD je 200 mg. Zdroj: mléčné výrobky, obiloviny a vejce MIKROPRVKY STOPOVÉ PRVKY Stopové prvky jsou pro organismus potřebné, ale v podstatně menším mnoţství. Jejich minimální denní příjem se pohybuje v mnoţství pod 100 gramů, někdy jen několik g (= mikrogram, miliontina gramu). Nejdůleţitější mikroprvky jsou uvedeny v tabulce č. 14 na následující straně. Byla sestavena dle podkladů následujících zdrojů: Červená, Červený (1994); Marádová (2010); Informační centrum bezpečnosti potravin (2010) a Müllerová (2003). 37

38 Tab. 14: Stopové prvky shrnutí prvek DDD* charakteristika a funkce v těle projevy nedostatku potravinové zdroje ŢELEZO mg ţeny 10 mg muţi součást krevního barviva a enzymů, vyšší potřeba u ţen, těhotných a kojících chudokrevnost, bledost, nechutenství, bolest hlavy, sníţení imunity játra, ledviny, maso, ryby, luštěniny, brambory, zelenina, ovoce ZINEK mg vliv na činnost enzymů, ve většině tkání, spermatu, nezbytný pro hojení ran, antioxidant sníţení imunity, poškození kůţe, nehtů, padání vlasů, špatně se hojící rány, u muţů neplodnost maso, luštěniny, celozrnné výrobky, mořské plody, mléko, vejce, sýry MANGAN 2-5 mg součást některých enzymů, potřebný pro kosti, rozmnoţování a správnou funkci nervového systému vzácný, zpoţdění růstu, špatná mineralizace kostí, sníţení plodnosti a usazování tuku černý čaj, kakao, ořechy, ovesné vločky, celozrnný chléb, klíčky, listová zelenina, lesní plody, zázvor FLUOR 1,5-4 mg tvorba kostí a zubů, zpevnění skloviny, její odolnost vůči rozkladnému působení ústní mikroflóry zubní kaz, porucha ukládání vápníku do kostí mořské ryby, čaj, ledviny, játra, maso, mléko, vlašské ořechy MĚĎ 2-2,5 mg sloţka enzymů, tvorba hemoglobinu v červených krvinkách, tvorba vlasů poruchy růstu vlasů a nehtů ryby, játra, maso, vejce MOLYBDEN 150- vyuţití fluoru v zubech, na muţskou potenci nevyskytuje se játra, ledviny, ovesné vločky, rýţe CHROM 50- metabolismus sacharidů cukrovka, zvýšení hladiny cholesterolu v krvi, usazování tuku v cévách maso, droţdí, sýry, pšeničné klíčky, ořechy JÓD součást hormonu tyroxinu, aktivátor enzymů porucha štítné ţlázy mořské ryby, plody a sůl, vejce, mléko, višně, třešně SELEN antioxidant, potřebný pro krevní a srdeční oběh, prevence ICHS** a nádorů riziko ICHS, nádory mořské plody, sůl, chaluhy, česnek, droţdí, rajčata, ořechy, houby, naklíčená pšenice, celozrnné výrobky KOBALT 5- aktivátor enzymů, součást vitamínu B 12, krvetvorba projevy nedostatku vitamínu B 12 zelenina, celozrnné výrobky, bílé fazole, špenát, čočka KŘEMÍK 20 - zvyšuje tvorbu kolagenu a mineralizaci kostí, elasticita kůţe, svalů, cév, vlasů a nehtů *DDD = doporučená denní dávka (pro dospělého člověka) ** ICHS = ischemická choroba srdeční Špatný stav vlasů, nehtů a pokoţky, krvácivost, tvorba modřin, zánětů kůţe, poruchy metabolismu rostlinná strava: semena, otruby, kopřivy, podběl, zelenina a ovoce 38

39 2 VÝŢIVOVÁ DOPORUČENÍ PRO DOSPLĚLÉ A DĚTI Dospělí by si měli především uvědomit fakt, ţe dítě není zmenšeninou dospělého člověka a proto jeho strava musí být v určitých bodech odlišná. Lidské tělo se v dětském věku mění, především roste a vyvíjí se. Jeho tělesná stránka se mění v závislosti na věku, ale i pohlaví. Dívky a chlapci rostou různě rychle a tak i jejich energetická potřeba je odlišná. Rodiče jsou pro své děti vzorem, a to i ve stravování, a proto by jim měli být příkladem. Jsou to právě rodiče, kteří rozhodují o skladbě jejich jídelníčku, o tom, co nakoupí, uvaří a předloţí dítěti. (Marádová, 2010) Mnohé z nás donutí změnit stravovací návyky aţ některé z onemocnění. Je důleţité si uvědomit, ţe nikdy na změnu stravování není pozdě, ale platí pravidlo, čím dříve, tím lépe. Zdravá strava působí jednak jako prevence, ale hraje důleţitou roli i během léčby. Je ale jednodušší nemocem předcházet, neţ je léčit. Změna stravovacích návyků vyţaduje silnou vůli, nejjednodušší a nejlepší je začít s jejich upevňováním co nejdříve, tedy od nejútlejšího dětského věku. Jakými pravidly se děti naučí, takovými se budou řídit po celý ţivot a předávat je dál. Rodiče tak mohou poloţit pomyslný základní kámen jejich zdraví. 2.1 ZÁSADY SPRÁVNÉ VÝŢIVY DĚTÍ Následující kapitola funguje jako doporučení pro dospělé i děti. Pokud se člověk rozhodně změnit své stravovací návyky nebo jako rodič buduje stravovací návyky svých potomků, musí sebe i děti naučit dodrţovat určitá doporučení či zásady. Následující text obsahuje jednak obecná pravidla stravování, výţivová (nutriční) doporučení, ale také zásady konzumace či přípravy potravin. Pro přehlednost byla pravidla sepsána pomocí do následujících bodů. Obecné zásady ve stravování, kterými by se měl kaţdý člověk řídit: jíst v klidu a dobré náladě, důkladně potravu rozţvýkat a smísit tak se slinami, 39

40 přijímat dostatečně pestrou stravu a přiměřenou věku a stavu organismu (zaručit dostatečný obsah všech ţivin: bílkovin, sacharidů, tuků, vitamínů, minerálních látek i vody), jíst pravidelně alespoň 5x denně, ideálně po 3 hodinách 3 hlavní denní jídla (snídaně, oběd, večeře), 2 vedlejší (svačina) a dodrţovat jejich správný energetický obsah (snídaně 20 %, oběd %, večeře %, dopolední a odpolední svačina 5 10 %), nepřejídat se (raději jíst častěji, ale v menším mnoţství), poslední jídlo dne konzumovat alespoň 2-3 hodiny před spaním, konzumovat spíše sezónní potraviny (je to přirozenější), preferovat potraviny z domácích zdrojů, pečlivě sledovat stav, sloţení a původ kupovaných potravin, dodrţovat pitný reţim (doporučené mnoţství tekutin uvádí kapitola 1.2.4, konkrétně tabulka č. 11). (Marádová, 2010; Výţiva dětí online 2011; Viscojis online 2011) Mezi nutriční (výţivová) doporučení patří: příjem potravy by měl být roven výdeji, je nutné brát v úvahu celkovou fyzickou aktivitu za den, tzn. při vyšší námaze více jíst a naopak (udrţení BMI v rozmezí 19 24), sníţit příjem tuků u dospělých na 30 % optimální energetické hodnoty za den, naopak dětem dopřát tučnější stravu (tzn. vyhnout se odtučněným, light výrobkům a raději zvolit polo či plnotučné), ale vţdy s rozumem, přijímat správné tuky, tzn. více tuků obsahujících nenasycené mastné kyseliny a méně nasycené a polynenasycené, tzv. trans kyseliny, sníţit spotřebu jednoduchých cukrů (maximálně na 10 %), které rychle a na krátkou dobu zvyšují glykémii (tzn. slazených nápojů, cukrovinek, apod.), omezit solení (u dospělého člověka maximálně 5-7 g/den; u dětí do 1 roku nesolit vůbec, od 1 roku solit velmi opatrně, slaná chuť je velmi výrazná a rychle se jí přivyká, děti by pak mohly odmítat méně výrazné pokrmy), preferovat sůl s jódem nebo mořskou, 40

41 zvýšit příjem ochranných látek, zvláště vitamínů, antioxidantů, minerálních látek, apod.), zvýšit příjem vlákniny ve stravě alespoň na 30 g/den (u dospělého člověka). (Mádrová online, 2006; Marádová, 2010; Informační centrum bezpečnosti potravin online, 2010) Ve spotřebě a přípravě potravin by se člověk měl zaměřit na tyto změny: preferovat rostlinné tuky (olivový a řepkový) před ţivočišnými a konzumovat je pokud moţno bez tepelné úpravy (kvůli obsahu neţádoucích látek), zvýšit spotřebu zeleniny a ovoce (v poměru 2:1), včetně ořechů aţ na 600 g za den, a to kvůli dodání potřebných vitamínů, minerálních látek a vlákniny, které hrají nepostradatelnou úlohu v prevenci kardiovaskulárních a nádorových onemocněních, ale i běţných poruch jako zácpa, hemoroidy, zvýšit spotřebu luštěnin (kvalitní zdroj rostlinných bílkovin s nízkým obsahem tuku, GI a vysokým obsahem ochranných látek), zvýšit spotřebu celozrnných produktů, zvýšit spotřebu kvalitního rybího masa, zejména ryb mořských (např. losos, treska), na minimum sníţit příjem uzenin a masných výrobků, kvůli jejich vysokému obsahu tuku, solí a přídatných látek, navíc uzením se zvyšuje obsah karcinogenních látek, hlídat spotřebu vajec, maximálně 4 ks za týden, zvýšit pitný reţim, omezit na minimum příjem slazených a perlivých nápojů (zvláště u dětí), k pití volit více čisté vody. (Marádová, 2010; Informační centrum bezpečnosti potravin online, 2010; Výţiva dětí online, 2011; Abeceda zdraví online, 2011; Zdrava5 online, 2011; Fitplus online, 2010) 41

42 Stejně tak jako výţivová hodnota potravy i její mnoţství, je důleţitá její úprava. Mnohdy je nevhodnou úpravou potrava z velké části ochuzena o velmi důleţité látky. Je proto vhodné: upřednostňovat vaření a dušení pokrmů před pečením, smaţením či grilováním (kvůli zvýšenému příjmu tuků a toxických látek), při krájení pouţívat keramický nůţ pro zachování potřebných vitamínů, které se kovem ničí, vhodně skladovat potraviny (dle jejich individuálních kritérií), apod. Další výţivová doporučení, zvláště týkající se konkrétních ţivin, jsou uvedena v kapitole POTRAVINOVÁ PYRAMIDA Současná doba nabízí pomůcky, které snadno a rychle pomohou v otázkách zdravé výţivy a doporučeného příjmu. Byly sestaveny odborníky pro laickou veřejnost. Jsou sestaveny jednoduše a prakticky, pomáhají orientovat se ve výţivových doporučeních. Nejvhodnější a nejčastěji pouţívanou pomůckou je tzv. pyramida zdravé výţivy neboli potravinová pyramida. Zobrazuje doporučení týkající se výběru vhodných potravin a pravidelnosti jejich konzumování. Její principy se v praxi lépe aplikují pro starší děti a populaci dospělých, u dětí mladších je třeba dbát na určitá omezení v konzumaci potravin dle věku. Je nutné si také uvědomit rozdíly výţivových nároků aktivně se pohybujících dětí a dětí, které většinu volného času tráví u počítače či televize. Princip potravinové pyramidy je takový, ţe jednotlivá její patra zobrazují doporučené potraviny. V základně pyramidy jsou zobrazeny ty, které by se v jídelníčku měly objevovat co nejčastěji. Čím výše jsou pak potraviny v pyramidě umístěny, tím méně by se jich mělo v jídelníčku objevovat, např. vrchol pyramidy tedy zobrazuje potraviny, které by měli být konzumovány v malém mnoţství a velmi zřídka. Existuje několik variant pyramidy. Následující obrázky zobrazují dvě varianty potravinové pyramidy. 42

43 Obr. 2: Potravinová pyramida 1(Výţiva dětí [online], 2011) Pyramida dle Výţivy dětí zobrazuje potraviny vhodnější pro zdravou výţivu, které bychom měli upřednostňovat a potraviny méně vhodné (seřazené z leva doprava od nejvhodnějších po méně vhodné). Obr. 3: Potravinová pyramida 2(Nutrice online, 2010) 43

44 Základ pyramidy č. 2 tvoří obiloviny a luštěniny, ale patří sem i ořechy a různé druhy semen. Doporučené dávkování je 6 11 porcí za den. V dalším patře najdeme ovoce, které bychom měli přijímat 3 5x denně, a zeleninu, která by měla být součástí kaţdého denního jídla (celodenní příjem alespoň g). Třetí patro zobrazuje ţivočišné potraviny maso, masné výrobky, ryby a vejce (1 3 porce za den) a mléko a mléčné výrobky (2 3 porce). Na vrcholku pyramidy jsou potraviny nejméně potřebné pro organismus (nasycené tuky, cukr a sladkosti) a dospělí i děti by je měli přijímat jen v minimálním mnoţství ve výjimečných případech. (Nutrice online, 2010) Jednu porci tvoří např. 1 plátek chleba, 1 rohlík, 1 jablko, 1 banán, 125 g vařených brambor, 125 g rýţe, 125 g těstovin, 125 ml neslazeného dţusu, 1 vejce, 50 g masa, 250 ml mléka, 50 g sýru a 150 ml jogurtu. (Marádová, 2010) Následující skupiny potravin, které jsou v potravinové pyramidě zobrazeny, jsou popsány dle Výţivy dětí online, (2011). Obiloviny Řadíme sem pečivo, těstoviny, rýţe, kuskus, jáhly, ovesné vločky, pohanku, amarant. U mladších dětí jsou vhodnější výrobky z bílé, jemně vymílané mouky, kvůli menšímu obsahu vlákniny. U starších dětí (zhruba od let) se doporučují uţ celozrnné výrobky, které jsou z tmavší, nahrubo vymleté celozrnné mouky (včetně otrub a klíčků) obsahující mnoho zdraví prospěšných látek (vitamíny, minerální látky, velký podíl vlákniny). Je lepší se při výběru řídit sloţením, ne barvou, jelikoţ mohou být dobarvené karamelem či praţeným ţitem. Výrobky z pšenice, ţita, ovsa a ječmene nejsou vhodné při nesnášenlivosti bílkoviny lepku, která vyvolává u některých lidí nesnášenlivost alergii. Tato porucha se nazývá celiakie. Pro ně jsou vhodné pouze výrobky z rýţe, kukuřice, pohanky a amarantu. V důsledku nedostatku pečiva a obilovin se můţe dostavit únava a nepozornost. Doporučený počet porcí za den je u dětí ve věku 2-4 let 2-3 porce za den, od 4 let jiţ 3-4 porce za den a u dospělých 3-6 porcí. 44

45 Ovoce a zelenina Ovoce a zeleniny by mělo být v jídelníčku dostatek, u zeleniny je vhodná konzumace ke kaţdému jídlu. Důleţitá je pestrost výběru a je nutné podávat potraviny v dobrém stavu, ne nahnilé či otlučené, důkladně omyté vodou (např. kvůli postřikům, voskování potravin z obchodů) a nakrájené pokud moţno keramickým noţem pro zachování co největšího mnoţství vitamínů. U dětí ve věku 2-4 let se doporučují 2 porce ovoce a 1 porce zeleniny za den. Od 4 let se porce zvyšují na 3-4 porce zeleniny, ovoce zůstává na 2 porcích za den. V dospělosti by měla zelenina a ovoce v jídelníčku tvořit alespoň 5 porcí za den. Mléko a mléčné výrobky Zvýšená konzumace je důleţitá zvláště u rostoucích dětí. Ve věku 2 3 let by měly být denně konzumovány 4 5 porcí, u dětí od 4 let 3 4 porce. V dospělosti se doporučují alespoň 3 porce za den. Pokud dítě kravské mléko odmítá, je vhodné mu nabízet mléko kozí, ovčí či mléčné kysané výrobky (tvarohy, jogurty, acidofilní mléka, apod.). Ty navíc prospívají střevní mikroflóře. V případě, ţe dítě má alergii na mléko, je nutné ho i s mléčnými produkty z jídelníčku vyřadit. Pokud je dítě alergické na bílkovinu kravského mléka, můţeme mu zkusit podávat mléko kozí či ovčí. Nesnášenlivost mléčného cukru (laktózy) je vrozená, objevuje se jiţ od narození. Nejedná se o klasickou alergii jako v předchozím případě. Nemoc vzniká v důsledku chybějícího enzymu laktázy štěpícího mléčný cukr. Nedojde tedy k rozloţení mléčného cukru a organismus na něj reaguje jako na cizorodou látku. Dostaví se zvracení, průjmy, neklid a koţní projevy - atopický ekzém. Častá je i nechuť k jídlu a bolest břicha. Celkově dítě neprospívá. Jelikoţ je mléčný cukr obsaţen v mateřském mléce i mléce ţivočichů, musí být všechny druhy mléka těmto pacientům odepřeny. Jedná o onemocnění celoţivotní, ale s věkem můţe dojít k mírnému zlepšení. (Potravinová alergie online, 2011) Rostlinné tuky a oleje Neobsahují téměř cholesterol, jsou velmi ceněné kvůli obsahu esenciálních mastných kyselin důleţitých při vývoji a růstu dětí 45

46 Ryby Důleţitý zdroj plnohodnotných, lehce stravitelných bílkovin, nenasycených mastných kyselin (omega-3 a omega-6) a jódu. Doporučená konzumace u dětí je minimálně 2x týdně, u dospělých alespoň 1x týdně. Maso a vejce Konzumace u dospělých se doporučuje 1 3 porce za den, u dětí podle věku: 2 3 roky 1 porce denně, u dětí nad 4 roky 1-1,5 porce denně. Preferovat bychom měli spíše libová masa; častěji podávat drůbeţí a králičí maso. Ţivočišné tuky, cukr, sladkosti, sůl a slané výrobky Konzumace potravin na vrcholu pyramidy by měla být spíše výjimečná, organismus je pro správnou funkci nepotřebuje. V jídelníčku dětí by se měly vyskytnout minimálně, nejlépe vůbec. Vnitřnosti Obsahují sice tuk a cholesterol, ale mají vysoký obsah minerálních látek a vitamínů. I kdyţ slouţí lidskému tělu jako čistička, odpadní látky z nich odchází, proto není nutné je zavrhovat. U dětí se doporučuje zařazovat je do jídelníčku 1 x za 14 dní a vybírat ty z mladých zvířat. Masné výrovky uzeniny a paštiky Patří k potravinám, které bychom měli konzumovat pouze zřídka, a to kvůli jejich obsahu cholesterolu, tuků, soli a často také konzervačních látek. Ne vţdy jsou tyto výrobky z kvalitních surovin. Neměly by být pravidelnou součástí jídelníčku dospělých, natoţ dětí. Pokud je nedokáţeme z jídelníčku vyřadit, měli bychom vybírat alespoň ty kvalitnější šunku od kosti, drůbeţí šunku, hlavně s vysokým podílem masa. Neměly by však tvořit základ jídelníčku. Suché, uzené salámy typu vysočina, uherský či lovecký salám jsou obzvlášť nevhodné. V jídelníčku dětí by neměly být vůbec. Dle Marádové (2010) tvoří jednu porci pro dospívající a dospělé např. 1 plátek chleba, 1 rohlík, 1 jablko, 1 banán, 125 g vařených brambor, 125 g rýţe, 125 g těstovin, 125 ml neslazeného dţusu, 1 vejce, 50 g masa, 250 ml mléka, 50 g sýru a 150 ml jogurtu. Pro menší děti je to pak většinou poloviční mnoţství. 46

47 2.1.2 SPRÁVNÝ STRAVOVACÍ A PITNÝ REŢIM DĚTÍ Uţ v dětství je důleţité vytvořit si tzv. stravovací reţim. To znamená pravidelně jíst minimálně 5 jídel denně, zvyknout si na dobu podávání jídel, neprodluţovat intervaly mezi jídly na déle neţ 3-4 hodiny (nikdy by neměly přesáhnout 5 hodin), apod. Proto ve stravování dětí hrají důleţitou roli rodiče. Je v jejich reţii, co dítě dostane k jídlu a kdy. Nepravidelnost ve stravování vede k střídavému hladovění a přejídání se, coţ není dlouhodobě vhodné pro zdraví organismu. Tyto pravidla ovšem platí i pro dospělou populaci. U nich je správný stravovací reţim rovněţ důleţitý a hraje roli v prevenci i léčbě mnoha váţných, ale i běţných onemocnění. S pravidelným stravovacím reţimem je lehčí začít jiţ v dětství, jelikoţ v dospělosti se mění návyky hůře. V dnešní době pravidelnému stravovacímu reţimu neprospívá stres, nedostatek času a nedostatek financí. Celodenní příjem potravy by měl být rozdělen do alespoň 5 jídel, u dětí a fyzicky aktivnějších lidí 6 jídel. Následující text popisuje jednotlivá denní jídla. Snídaně První jídlo dne by mělo doplnit tělu tekutiny a energii ztracenou v noci a nastartovat ho do nového dne. Mělo by tvořit % celkové denní dávky jídla. Součástí snídaně by měly být: polysacharidy (např. pečivo) namazané vhodným tukem, vhodná bílkovina (tvaroh, sýr, jogurt), která zaručí delší pocit sytosti, příznivě ovlivní nervovou soustavu a celkovou tělesnou aktivitu, dále ovoce, zelenina a vhodný nápoj (čaj, neslazený dţus, neslazená a neperlivá voda). Mléko je potravina, proto je nutné při jeho konzumaci i přesto doplnit tekutiny. Mezi vhodné typy pro snídani patří: pečivo s rostlinným tukem, plátek sýra nebo kvalitní šunky, kousek zeleniny, pečivo s pomazánkou (tvarohovou, paţitkovou, apod.), müsli s mlékem či bílým jogurtem a nakrájeným banánem, miska šlehaného tvarohu se zavařeninou, pečivo s ovocným jogurtem, ovocný rýţe či ovesná kaše s rozinkami. (Výţiva dětí online, 2011) 47

48 Nevhodné typy na snídani jsou: pečivo s trvanlivým salámem, pečivo, párky s hořčicí či kečupem, koblihy s marmeládou, smaţená vejce se slaninou, smaţený obalovaný chléb ve vajíčku. (Výţiva dětí online, 2011) Oběd Oběd je hlavním jídlem dne má tvořit % veškerého denního jídla. Jeho úkolem je dodat tělu všechny výţivové sloţky, které pokryjí ztráty z předchozího období. Měl by se skládat ze sloţitých sacharidů (příloha), bílkovin, zeleniny nebo ovoce a kvalitních tuků. Opět je důleţitý také příjem tekutin (polévka, nápoj nejlépe oboje). (Výţiva dětí online, 2011) Večeře Večeřet bychom měli minimálně 3 hodiny před spaním. Mnoţství by mělo odpovídat zhruba 20% denního energetického příjmu. Ve spánku dochází k růstu a obnově tkání, proto by večeři mělo tvořit dostatek kvalitních bílkovin maso, ryby, luštěniny, vejce, mléčné výrobky s menším mnoţstvím přílohy (rýţe, těstoviny, pečivo) a samozřejmě porce zeleniny. Večeře by neměla dráţdit ţaludek, být těţká ani příliš tučná. Večerní přejídání (důsledek hladovění přes den) vede k přibírání na váze tělo si přebytečnou energii uloţí do zásob ve formě tuku, k špatnému usínání a nekvalitnímu spánku. Vhodné typy na večeři jsou: zeleninový salát se sýrem a pečivem; těstovinový salát se zeleninou a šunkou; chléb s tvarohem a zeleninou; chléb s pomazánkou, tvrdým sýrem nebo šunkou; zelenina. 48

49 Nevhodnými typy na večeři jsou: sladká kaše, sladké pečivo, knedlíky s omáčkou, sladké druhy ovoce (banány, hroznové víno), mléčné dezerty (pudinky, slazený tvaroh, apod.). (Výţiva dětí online, 2011) Svačiny Dopolední (mezi snídaní a obědem) i odpolední svačina (mezi obědem a večeří) by měla kaţdá pokrýt 5 10 % (u dětí 15 %) denní dávky jídla. Sloţení svačiny je závislé na výdeji (fyzické aktivitě). Někdy stačí porce zeleniny nebo ovoce (paprika, banán, jablko, apod.), při vyšším energetickém výdeji je nutné doplnit ji např. pečivem nebo kysanými mléčnými výrobky (kvalitní tvaroh, jogurt). Závisí také na velikosti snídaně. Odpoledne jsou méně vhodné potraviny s vyšším obsahem sacharidů, např. sladší druhy ovoce, jelikoţ dodávají více energie. Záleţí opět na výši fyzické aktivity. Dopolední či odpolední svačina by měla obsahovat: pečivo s rostlinným tukem, šunka a/nebo tvrdý sýr, pečivo s pomazánkou (paţitková, pórková, celerová se šunkou), jogurt (bílý nebo ovocný, pozor na velký obsah cukru, sladidel a přídatných látek), tvarohový dezert nebo ovocná přesnídávka, zelenina a/nebo ovoce, sušené ovoce, domácí müsli, směs ořechů, občas nějakou doma připravenou sladkost (ovocný koláč, tvarohové buchty, lívanečky). Dopolední či odpolední svačina by neměla obsahovat: pečivo s trvanlivým salámem, pečivo se sádlem, hamburger, cheesburger, apod., 49

50 párek v rohlíku, grilovaná klobása, bageta se smaţeným masem nebo majonézou, sladké pečivo (koblihy, croissanty, koláčky), čokoládové tyčinky, sušenky a oplatky. (Výţiva dětí online, 2011) U rostoucích dětí nebo těţce pracujících lidí, kteří mají velký výdej energie, je vhodné zařadit do jídelníčku druhou odpolední svačinu nebo druhou, lehčí večeři. Např. jogurt, zeleninu, sýr, tvaroh. Měla by být ale podávaná nejpozději 2 3 hodiny před spaním. (Výţiva dětí online, 2011) Velkým problémem dětí, ale i dospělých bývá nedostatečný pitný reţim a kvalita tekutin, které pijí. Děti mají v oblibě sladké nápoje, které ale způsobují kazivost zubů a vedou k přibývání na váze. Ideálním zdrojem tekutin je neperlivá stolní voda, ovocné čaje, bylinné čaje, 100% ovocné šťávy a dţusy bez přídatných látek ředěné vodou v poměru 1:2, u menších dětí 1:3 (dţus : voda). Nevhodnými nápoji pro děti jsou silný černý čaj, káva a ostatní nápoje s obsahem kofeinu (energetické nápoje, apod.). Omezený by měl být příjem sycených minerálních vod, které stejně jako příliš kyselé nápoje mohou narušit zaţívání. Navíc při nadměrném pití minerálek můţe dojít k nerovnováze mezi minerály v těle. Určitým zdrojem tekutin jsou také polévky, ovoce a zelenina, mléko a mléčné výrobky. Ze zeleniny obsahuje mnoho tekutin např. meloun, salátová okurka, rajčata či mrkev. Z ovoce potom jahody, mandarinky, jablka, ananas, pomeranče, meruňky, broskve, hrozny, angrešt, apod. (Vyhnálek online, 2008) Více o pitném reţimu pojednává oddíl s názvem Voda. 2.2 VNĚJŠÍ VLIVY A STRAVOVÁNÍ Základům zdravé výţivy se člověk nejlépe naučí v dětském věku. Hlavní roli proto hraje jeho bezprostřední okolí - především rodina. Kapitola pojednává také o dalších aspektech, které mohou ovlivnit stravování. Rodiče jako vzor Uţ od malička děti své rodiče vědomě či nevědomě napodobují, proto musí jít rodiče příkladem a stravovat se s nimi zdravě. Neměli by také přenášet své zlozvyky 50

51 v jídle na děti - např. pokud rodič nekonzumuje zeleninu nebo bílý jogurt (nechutná mu, má k tomu odpor), neměl by ho ale odpírat a znechucovat svému dítěti, pro něj je totiţ významnou potravinou. Rodiče si však jejich vliv ve většině případů neuvědomují. Velmi důleţitou roli hraje vlastní zkušenost rodičů z dětství. Mohou se pak řídit podle modelu, který jim vštípily rodiče, nebo se ponaučit z jejich chyb a vytvořit si model vlastní správný. Důvěra Autoři Kast-Zahn a Morgenroth (2008) uvádí, ţe děti mají vrozenou a ničím nenarušenou schopnost, na základě které si ve valné většině z široké nabídky potravin podvědomě vyberou to, co jejich organismus potřebuje, přesně v tom mnoţství, které je opravdu nutné. Samozřejmě za předpokladu, ţe jim nejsou nabízeny potraviny s vysokým obsahem cukru či tuku. Rodiče by měly dětem do 7 let ve výběru potravin a mnoţství, které sní, plně důvěřovat. Vliv širšího okolí U mladších dětí jsou to především prarodiče, tetičky a strýčkové snaţící se dítěti dopřát vše, po čem podle nich touţí a zásobují ho cukrovinkami, sladkými nápoji, salámky, apod. Bohuţel nedomýšlí následky. Je proto nutné se s prarodiči domluvit a nastavit pravidla i jim, jinak bude docházet ke zbytečným konfliktům mezi rodiči i prarodiči, ale i mezi rodiči a dětmi. Bohuţel v dětském věku ještě nejsme schopni posuzovat, co je pro nás zdravé a co ne, od toho jsou tu naši rodiče a nejbliţší okolí, aby nás to naučili. V pozdějším věku se na místo rodičů stávají vzorem kamarádi a společnost, v jaké se pohybují. Často např. adolescenti důvěřují médiím. Vzorem tak mohou být i slavné osobnosti, apod. Pokud však rodiče budou důslední od nejútlejšího věku, neměly by tyto vlivy stravování jejich dětí narušovat, děti samy budou vědět, co je pro ně dobré, a samy nezdravé potraviny budou odmítat. Podstatný vliv má také škola a učitelé. Vzdělání, zájem o jídlo, finance a čas Bohuţel i nedostatek vzdělání (nejen ohledně stravování), financí a času nás můţe přivést na nesprávnou cestu. Málo času nás nutí připravovat polotovary, kupovat jídlo např. v bufetech nebo jídlo odkládat a nejíst vůbec. Finance nás zase omezují ve výběru potravin. Vzdělání nás můţe omezovat, v dnešní době je ale plno vymoţeností, které nám umoţňují dostat se poměrně snadno k ţádaným informacím, je zapotřebí pouze 51

52 iniciativa rodičů. Je však nutné vyhledávat prověřené informace a nedat se ovlivnit mnohdy klamavou reklamou a médii. Vliv genetiky Rodiče by si měli také uvědomit, ţe postava dítěte je ovlivněna také geneticky a změnit ji lze jen do určité míry. Aktivní pohyb Rodina by měla v zájmu fyzického, ale i duševního zdraví společně podnikat výlety, hrát hry, cvičit apod. Děti by měly být od malička zvyklé se pohybovat. Pravidla pro správné stravování, aneb jak naučit děti zdravě jíst uvádí autoři Kast-Zahn a Morgenroth (2008). Dle nich je potřeba: nabídnout dětem dostatečnou škálu potravin a vhodně je nakombinovat, stanovit dětem hranice ve stravování i stolování (děti by neměly rozhodovat co, kdy a jak budou jíst), rodič musí být důsledný a nepovolit, vyloučit nátlak u stolu, který můţe jen uškodit a znechutit dítěti jídlo, vyhnout se nucení dítěte dojídat jídla, uvědomit si, ţe zákazy určitých jídel např. kvůli štíhlé linii nemají smysl, mohou dítěti poškodit sebevědomí (např. kvůli udrţení štíhlé postavy, apod.), vynechat posměšky a komentáře na postavu a vzhled dětí, dát dětem najevo, ţe u jídla nerozhodují ve všem, pouze jestli budou jíst a kolik, u jídelního stolu jíst společně, pohromadě, v klidu a konverzovat o příjemných a společných tématech (nerozčilovat se, nevyptávat na školu, známky, neřešit problémy v práci, apod.), zvláště pro menší děti jídlo vhodně zdobit a upravovat s co největší fantazií, nenutit fyzickým ani psychickým násilím dítě do jídla (pokud dítě odmítá určitou potravinu, i kdyţ ji dosud nikdy neochutnalo, není potřeba ho nutit, jen ji zkoušet pravidelně dítěti nabízet a sám ji jíst, dítě časem jistě ochutná), dodrţovat pravidelný reţim apod. 52

53 2.3 VÝŢIVA A JEJÍ VÝZNAM V JEDNOTLIVÝCH FÁZÍCH ŢIVOTA DÍTĚTE Sloţení i mnoţství stravy se rozlišuje podle věku, pohlaví, zvláštních ţivotních podmínek, pracovních podmínek, zdravotního stavu apod. Je nutné si uvědomit, ţe dětský organismus je odlišný od organismu dospělého člověka, zvláště jeho fyziologickými nároky (vlivem růstu a zvyšování hmotnosti těla, vývoje a dospívání). Intenzita růstu se v jednotlivých fázích vývoje liší a tomu musí být také přizpůsoben přísun ţivin. Dle Marádové (2010) stoupá energetická potřeba v prvním půl roku ţivota dítěte, dále v období růstového zrychlení (předškolní věk a dospívání) a závislá je hlavně na energetickém výdeji fyzickou aktivitou. Potřeba ţivin s postupujícím věkem klesá. Bílkoviny by měly být přijímány v mnoţství 2 g/kg váhy v dětství, 1 1,5 g/kg v období dospívání a 0,8-1 g/kg v dospělosti. Tuky jsou u dětí důleţitou sloţkou stravy, jejich DDD na kg hmotnosti je v prvním roce ţivota 4 g (je dostatečně pokryta mléčnou výţivou). Později se jako zdroje tuku zařazují ţloutky, máslo a oleje, převaţovat by však v tucích měly nenasycené mastné kyseliny (rybí a rostlinné tuky). Sacharidy (ty správné, ne ve formě sladkostí, apod.) ve výţivě dětí jsou rovněţ vysoce ceněnou ţivinou jako hlavní zdroj pohotové energie, jelikoţ v dětství je míra pohybové aktivity mnohem větší neţ u dospělých. Nesmíme zapomínat na dostatečný přísun tekutin, vitamíny a minerální látky. Důleţité jsou zejména: vápník, hořčík, fosfor, draslík a sodík, také ţelezo. (Marádová, 2010) VÝŢIVA TĚHOTNÉ A KOJÍCÍ ŢENY Výţiva ţen je velmi důleţitá před i během těhotenství, ale i během kojení. Organismus ţeny před plánovaným početím by měl být nastaven pro budoucí těhotenství např. přiměřenou tělesnou hmotností, dostatečným příjmem kyseliny listové a minerálních látek (vápník, hořčík a jód). V těhotenství je hlavní funkcí stravy budoucí matky dostatečně zabezpečit výţivu plodu, změny jejího těla a vytvořit rezervy pro následující období laktace. Od druhého trimestru se zvedá nutriční potřeba a maxima dosahuje v období před porodem. Neznamená to však přejídat se. 53

54 Ukazatelem stavu výţivy u těhotných je váhový přírůstek. Za první tři měsíce těhotenství by měla ţena přibrat cca 1,5 kg a v dalších měsících přibrat nejvýše 400 g týdně tak, aby přírůstek hmotnosti za celé období činil 8 12 kg. (Informační centrum bezpečnosti potravin online, 2010) V těhotenství se mění některé funkce ţláz s vnitřní sekrecí, coţ vede ke změnám látkové výměny. Nejvýznamnější je z nich je vznik hyperinzulinismu, který můţe vést aţ k hypoglykémii (sníţení hladiny krevního cukru). Těhotné tak špatně snášejí hladovění a měly by dodrţovat pravidelný stravovací reţim. Strava těhotných a kojících ţen by měla být pestrá a vyváţená, s niţším obsahem soli, cukru, kořenných jídel (během kojení). Maso by mělo být důkladně upravené. Kvůli moţné nákaze by se matky měly vyhýbat např. syrovému masu, paštikám, prejtům či plísňovým sýrům. Pitný reţim je rovněţ důleţité dodrţovat, ale neměl by zahrnovat sladké limonády, sycené nápoje, kolové nápoje či nápoje s obsahem chininu (tonic). Konzumace kávy a čaje je mírně omezena (max. 1 2 šálky denně). Při kojení se vyhnout kyselým nápojům (kyselost můţe přejít do mléka a následně do moči dítěte a způsobit např. opruzení). Gregora a Paulová (2003) uvádí, ţe u těhotných a kojících ţen je povolená konzumace malého mnoţství alkoholu denně (maximálně 2 dl mírného alkoholu, např. piva či vína). Zákaz však platí na konzumaci tvrdého alkoholu, uţívání drog a také kouření. Během těhotenství, ale i při kojení neblaze ovlivňuje kouření zdraví matky i dítěte. Sniţuje vylučování hormonu prolaktinu zajišťujícího sekreci mateřského mléka. Tvorba mléka je tak omezena. Také má za následek zvýšenou potřebu vitamínu C jak u organismu matky i dítěte, apod. (Gregora, Paulová, 2003; Marádová, 2010) Těhotné a kojící ţeny by se měly řídit stravovacími pravidly, jako např.: příjem dostatečného mnoţství ţivočišných, ale i rostlinných bílkovin (aţ 1,5 g/kg hmotnosti), příjem sacharidů po celý den (plynulý a pravidelný) - pečivo, těstoviny, brambory, rýţe, apod., zvýšený příjem zvláště v posledních 3 měsících (posledním trimestru) kvůli dostatku energie pro plod a svalovou práci matky, příjem vlákniny minimálně 30 g/den, 54

55 dostatek minerálních látek (hlavně vápník, fosfor, hořčík, ţelezo a stopové prvky jako měď a jód), maximum je potřeba opět v posledním trimestru; a vitamínů: A (pozor nadbytek škodí), C, E, komplex vit. B, D a K. (Gregora, Paulová, 2003; Marádová, 2010) VÝŢIVA DĚTÍ DLE VĚKU Kapitola popisuje výţivová doporučení u určitých věkových skupin dětí: v období kojeneckém, batolecím, předškolního věku, mladšího a staršího školního věku a období adolescence. (Marádové, 2010; Výţivy dětí online, 2011) KOJENECKÉ OBDOBÍ (1. ROK) Mateřské mléko má jiné sloţení neţ kravské, ze kterého jsou vyráběny náhradní mléčné výţivy. Mateřské mléko má více cholesterolu a méně bílkovin, které jsou však lépe stravitelné pro lidský organismus. Prvních 6 měsíců zaručuje dítěti dostatečnou výţivu. Manipulovat s mateřským mlékem se musí opatrně. Je moţné ho uchovávat 24 hodin v lednici nebo zamrazit (na max. 3 měsíce). Rozmrazovat a ohřívat by se mělo ve vodní lázni, ne v mikrovlnné troubě. Teplota mléka by neměla překročit 42 C, ztrácí pak účinné látky a zhoršuje se jeho stravitelnost. (Marádová, 2010) Mateřské mléko je pro dítě nenahraditelný zdroj potravy a zásadně ovlivňuje jeho růst a zdravý vývoj. S matkou si navíc dítě během kojení buduje pevný citový vztah, který je důleţitý pro jeho další psychický i sociální vývoj. V případě, ţe matka nemůţe kojit nebo nestačí-li dítěti mnoţství mléka, je nutné začít podávat umělou výţivu nebo přikrmovat. Při přípravě je nutné dbát na hygienu a kaţdou dávku připravovat čerstvou. Pro umělou výţivu se pouţívá kravské mléko, které je však nutné pouţívat předem upravené. Existují různé druhy mlék, např. do ukončeného 4. či 6. měsíce jsou to počáteční mléka, od ukončeného 4. či 6. měsíce naopak pokračovací mléka. Setkáme se také s hypoalergenními mléky apod. (Martincová online, 2011; Kojenecká výţiva online, 2011) 55

56 Dle Marádové (2010) lze od ukončeného 4. měsíce lze začít s tzv. příkrmy (u plně kojených dětí aţ od 6. měsíce). Jejich zařazení do jídelníčku dětí by mělo být postupné podle jejich druhu. 1. měsíc - postupně se zařazují příkrmy zeleninové, dále maso-zeleninové (nejlépe drůbeţí maso v dávce 20 g den). 1x týdně je moţné zařadit i vařený ţloutek (vaječný bílek ne!). 2. měsíc lze podávat ovocné příkrmy (pyré), které je moţné smíchat s neslazeným jogurtem (nejlépe holandského typu). 3. měsíc podávání kaší jako samostatného večerního jídla. Kaše z obilovin obsahujících lepek, by neměla být podávána dětem mladším 6. měsíců. Strava kojenců v měsíci by neměla obsahovat kohoutkovou nebo minerální vodu (pouze tzv. kojeneckou vodu, jak k přípravě mléčné výţivy, tak i příkrmů a nápojů nelze pouţívat normální vodu kvůli vyššímu obsahu dusičnanů, dusitanů a minerálních látek, sůl, koření, vývary z hovězích či vepřových kostí, cukr, med, kakao, čokoládu, alkohol, smetanu, uzeniny, ořechy, mák, celá zrna obilovin, nepokrájené slupky ovoce, těţká, smaţená, kořeněná a pálivá jídla, kravské mléko, tvaroh, vaječný bílek, citrusové plody, kiwi, potraviny s umělými sladidly, glutamáty, apod. (Müllerová, 2003) BATOLECÍ OBDOBÍ (2.-3. ROK) V batolecím věku se strava stále více podobá stravě dospělých. Platí však stále určitá omezení určitých potravin. Jako zdroj hodnotných bílkovin, vápníku a fosforu by měly být zařazovány mléčné výrobky, libová masa, ryby a vejce. Moderní doba nabízí pro výţivu batolat speciální výrobky (ovocné, zeleninové i maso-zeleninové směsi). U batolete je důleţité pokračovat v pravidelném stravovacím reţimu a ustálit ho postupně na 5-6 porcích za den. Do konce druhého roku věku dítěte by měla výţiva zahrnovat mléčnou výţivu (mateřské mléko nebo umělou mléčnou výţivu), výraznější podíl tuku ve srovnání s výţivou dospělých (30-45 % celkového denního příjmu ţivin), dostatek bílkovin (DDD = 1-1,2 g/1 kg váhy dítěte), potravu bohatou na ţelezo, zinek, jód a v přiměřeném mnoţství i fluór (v prevenci zubního kazu). Je důleţité děti neučit 56

57 na sladkou chuť ve formě cukrovinek a sladkých nápojů. Jako úprava je vhodné dušení, vaření, pečení a zapékání. (Marádová, 2010; Müllerová, 2003) Následující tabulka obsahuje doporučené denní dávky potravin pro děti batolecího věku: Tab. 15: Potraviny a porce vhodné pro batolecí věk (Müllerová, 2003) potravina porcí denně velikost 1 porce mléko a mléčné výrobky ml mléka, 100 ml jogurtu, g sýra obiloviny g, 1 / 2 krajíce chleba, 1 / 2 rohlíku, 2 plátky knedlíku maso 1 40 g ovoce g zelenina g, sklenice ředěné ovocné šťávy tuk 2-3 na pečivo, při přípravě studených i teplých pokrmů OBDOBÍ PŘEDŠKOLNÍHO VĚKU (3.-6. ROK) V období předškolního věku je většina stravy dětí zabezpečována mateřskou školou, přesto by se o ni rodiče měli zajímat, aby mohli domácí stravou doplnit to chybějící. Předškolní věk je období intenzivního růstu, proto musí být zaručen dostatek mléčných výrobků, kvalitní bílkoviny a tuky. Nutná je opět pravidelnost (3 větší jídla a 2-3 menší svačinky, po 2-3 hodinách). Dochucovat je vhodnější bylinkami, méně solí, aby si na výraznou slanou chuť příliš nezvykly. Příklad jídelníčku vhodného pro předškolní dítě (bez rozdílu pohlaví) zobrazuje následující tabulka. Tab. 16: Příklad jídelníčku pro předškoláky (Výţiva dětí online, 2011) Snídaně: Dopolední svačina: Oběd: Odpolední svačina: Večeře: šlehaný tvaroh se zavařeninou nebo ovocem, houska, čaj ovocná přesnídávka s rohlíkem nebo piškoty mrkvová polévka s nočky, rizoto s kuřecím masem a zeleninou, ovocná šťáva chléb s máslem nebo pórkovou pomazánkou, čaj pohanková kaše s oříšky, kakao 57

58 OBDOBÍ MLADŠÍHO ŠKOLNÍHO VĚKU ( ROK) Růst se v období mladšího školního věku zpomaluje. Sniţuje se tedy i příjem energie, závisí však opět na výši fyzické aktivity. Stravování dětí zajišťuje většinou školní jídelna, bohuţel ale i školní bufet. Rodiče by se proto měli více zajímat o jídelníček dětí a snaţit se připravovat snídani, ale i svačinu doma. V případě, ţe dítě dostane na svačinu peníze, většinou si ji koupí v bufetu, kde je většinou výběr méně vhodných potravin. Odpoledne je rovněţ nutné dohlédnout na řádnou svačinu a večeři. Pokud školní jídelna dává dětem na výběr, rodiče by se měli snaţit dítěti pomoci s výběrem tak, aby byl co nejzdravější a nejvhodnější. I kdyţ je energie (potrava) pro fyzickou, ale i psychickou zátěţ ve škole potřebná, často se u dětí školního věku v dnešní době setkáváme s velkou absencí jídel, zvláště snídaní, ale i obědů (vede to ke ztrátě koncentrace, nedostatku energie, únavě, k večernímu přejídání, narušení metabolismu, zvyšování hmotnosti, obezitě, dlouhodobě pak k vzniku inzulinové nedostatečnosti a cukrovce II. typu). Bohuţel si děti důsledky takového chování neumí domyslet samy, je proto na rodičích, ale i učitelích, aby s nimi pravidelně téma zdravého ţivotního stylu a stravování probírali. (Výţiva dětí online, 2011) Příklad jídelníčku pro dítě mladšího školního věku (bez rozdílu pohlaví) zobrazuje následující tabulka: Tab. 17: Příklad jídelníčku pro děti staršího školního věku (Výţiva dětí online, 2011) Snídaně: Dopolední svačina: Oběd: Odpolední svačina: Večeře: müsli s mlékem či jogurtem, sklenice 100% pomerančového dţusu ředěného vodou chléb s máslem či kvalitním rostlinným tukem a šunkou, jablko polévka zeleninová, kuře na česneku s rýţí, rajčatový salát, voda nebo čaj jogurt s ovocem, rohlík, čaj chléb s tvarohovou pomazánkou, obloţený ředkvičkami, čaj. 58

59 OBDOBÍ STARŠÍHO ŠKOLNÍHO VĚKU ( ROK) V období staršího školního věku nastává tzv. růstový skok, energetická potřeba a tedy i příjem potravy se razantně zvyšuje. Dítě, které se navíc věnuje aktivnímu pohybu, můţe mít mnohem vyšší spotřebu energie neţ dospělý člověk se sedavým zaměstnáním. Obecně platí opět dostatek mléčných výrobků, kvalitních bílkovin a tuků, polysacharidů, opět méně soli a minimum cukru, sladkostí a slazených nápojů. Nelze však dětem tyto potraviny zakazovat, jelikoţ je vidí u ostatních dětí a mohly by je začít jíst tajně. Je potřeba se s dětmi domluvit na zdravém kompromisu. (Výţiva dětí online, 2011; Müllerová, 2003) V následující tabulce je uveden příklad jídelníčku vhodného pro dítě staršího školního věku (obecně). Tab. 18: Příklad jídelníčku pro děti staršího školního věku (Výţiva dětí online, 2011) Snídaně: Dopolední svačina: Oběd: Odpolední svačina: Večeře: 2 plátky bábovky, banán, čaj grahamová, celozrnná bulka s máslem nebo kvalitním rostlinným tukem s kuřecí šunkou, okurkou a paprikou slepičí polévka s rýţí, rybí filé s opečenými brambory, mrkvový salát, čaj dalamánek, ochucené podmáslí zapečená rajčata se sýrem, chléb s máslem nebo kvalitním rostlinným tukem OBDOBÍ DOSPÍVÁNÍ ( ROK) V období dospívání tělo prochází mnoha změnami. Strava se uţ příliš neliší tolik od té dospělých. Je nutné stále dodrţovat a dbát na zásady zdravé výţivy pravidelnost jídel, dostatek kvalitních ţivin, střídmá konzumace jednoduchých sacharidů a tuků s nevhodným sloţením, preferování spíše celozrnných výrobků (vláknina se stává potřebnou) a potravin bohatých na vitamíny a minerální látky. (Výţiva dětí online, 2011) 59

60 Toto období bývá mnohdy problematické, jelikoţ se děti přiklání k různým výţivovým trendům a stylům, jejich vzory uţ nejsou rodiče, ale spíše jejich okolí kamarádi, mediální hvězdy. U dívek se pak objevuje (mnohdy i dříve) drţení různých diet, aniţ by jejich hmotnost byla vysoká. Tím se vystavují riziku nejrůznějších potíţí (podváha, rychlé a časté ubývání a přibývání na váze, anorexie, ztráta menstruace apod.), které jsou způsobeny nedostatkem energie a důleţitých ţivin. Jde o období, kdy se také děti uchylují k nejrůznějším zlozvykům, jako je kouření, pití alkoholu, apod. Rodiče by měli svým dětem důvěřovat, povídat si s nimi o moţných rizicích, poskytnout jim racionální pohled na věc a hlavně se snaţit od malička (nejvíce v tomto období) je povzbudit v jejich sebevědomí. Tabulka č. 20 zobrazuje příklad jídelníčku pro dospívající děti (obecně). Tab. 19: Příklad jídelníčku dospívajících dětí (Výţiva dětí [online], 2011) Snídaně: Dopolední svačina: Oběd: Odpolední svačina: Večeře: bílý jogurt s müsli a ovocem, celozrnný rohlík, čaj chléb s máslem či kvalitním rostlinným tukem, obloţený vařeným vejcem, sýrem a zeleninou, ředěný 100% ovocný dţus rajská polévka, drůbeţí Kung-pao s rýţí, čaj dalamánek s máslem nebo kvalitním rostlinným tukem, šunka od kosti, mrkev šopský salát s balkánským sýrem, pečivo, čaj V období staršího školního věku i dospívání je nutné zohledňovat moţné rozdíly v růstu mezi pohlavími. Dívky obecně dospívají mnohem rychleji a dříve neţ chlapci, proto jejich výţivová potřeba můţe být v období staršího školního věku vyšší. Naopak mezi lety je příjem vyšší u chlapců. Příklady jídelníčků zvlášť pro dívky a pro chlapce v těchto obdobích lze najít na internetových stránkách Výţivy dětí. 60

61 2.4 ŠPATNÉ STRAVOVACÍ NÁVYKY DĚTÍ Velká část populace ţije v domnění, ţe za jejich zdravotní problémy můţe spíše genetika neţ ţivotní styl. Pro přehlednost byly pravdivé údaje zobrazeny pomocí výsečového grafu. Graf 1: Faktory ovlivňují zdraví (Škvařil online, 2011) zdravotnic ká péče 20% ţivotní prostředí 10% ţivotní styl 60% genetika 10% Jak vyplývá z grafu, genetické předpoklady ovlivňují zdraví člověka pouze z 10 %, stejně jako ţivotní prostředí, zdravotnická péče pak z 20 %. Zbývajících 60 % připadá na ţivotní styl, který zahrnuje faktory jako aktivní pohyb, kouření, alkohol, drogy, ale také stravu. Procentuálně lze vyjádřit vliv jednotlivých faktorů ţivotního stylu takto: strava 40 %, ostatní 60 % (pohyb, kouření, apod.). (Škvařil online, 2011) Ve stravování se často dopouštíme mnoha chyb, které jsou pak příčinou vzrůstající tělesné hmotnosti či různých zdravotních problémů. Návyky ve stravování (a nejen ty) si osvojujeme jiţ od nejútlejšího dětství a řídíme se jimi po celý ţivot, jak ty správné, tak bohuţel i ty špatné. K největším chybám, kterých se ve stravování dopouštíme, patří zejména nadměrná konzumace některých potravin (sladké, slané, tučné, apod.), vynechávání jídel, stravování se v pozdních odpoledních a večerních hodinách, přejídání se, podávání odtučněných výrobků dětem, nedostatek ovoce a zeleniny, apod. 61

62 Mezi nevhodné potraviny a návyky dětí a dospělých patří: Cukr a sladkosti Velkým problémem je návyk na sladké. Pokud se jídelníček skládá především ze sladkých jídel a cukrovinek a tělo nemá dostatek fyzického pohybu, aby všechnu energii spálilo, dochází k ukládání přebytečné energie do tukových zásob a vzrůstá tak hmotnost. Člověk pak trpí nadváhou, později obezitou a s ní se objeví další zdravotní komplikace. Přemíra sladkého způsobuje také poškození zubní skloviny a zubní kaz. Velké mnoţství cukru je skryto zejména v nápojích, sladkém pečivu, cukrovinkách. Člověk stravující se podle zásad zdravé výţivy sladkou chuť k ţivotu nepotřebuje. Jeho tělo je dostatečně zásobeno energií ze sloţitých sacharidů a nevyhledává ţádné jiné zdroje. Pokud se bez sladkého neobejdeme, lze zvolit i zdravější varianty, čerstvé či sušené ovoce, ořechy (nesolených a nemáčených v cukru, apod.) a kvalitní čokolády s vysokým podílem kakaa. (Abeceda zdraví online, 2011; Výţiva dětí online, 2011 Tučná a smaţená jídla, uzeniny a masné výrobky Potraviny s velkým obsahem tuku, smaţená jídla, uzeniny a masné výrobky patří k potravinám, které se u nás konzumují velmi často a ve velkém mnoţství. Některé navíc obsahují cholesterol, soli a konzervační látky, mnohdy způsobující alergie. Rodiče je i přesto často podávají dětem. Pokud je nedokáţou z jídelníčku vyřadit, měli by se snaţit je alespoň nahradit kvalitní šunkou (drůbeţí nebo vepřovou od kosti, s maximálním podílem masa, minimem soli a přídatných látek). (Abeceda zdraví online, 2011) Jídla rychlých občerstvení Dalším častým zlozvykem je stravování v restauracích s rychlým občerstvením (v tzv. fast foodech). Častá konzumace stravy s nadbytkem sacharidů, tuků s nevhodným sloţením mastných kyselin včetně trans kyselin, cholesterolu a soli vede k nadváze, obezitě a vzniku dalších onemocnění. Zvláště u dětí by neměla tvořit podstatnou část jídelníčku. I kdyţ nás jídlo fast foodů láká chutí i nízkou cenou, měli bychom je navštěvovat velmi zřídka a poté se snaţit kompenzovat jejich konzumaci dostatkem 62

63 zeleniny a ovoce, aktivního pohybu a vynechat ten den jídla podobná sloţením, např. uzeniny. (Abeceda zdraví online, 2011; Viscojis online, 2011) Slané výrobky Slaná chuť je velmi výrazná a proto je snadné jí přivyknout. Těţko si pak zvykáme na méně solená jídla. V dnešní době jsou velmi oblíbené solené výrobky jako brambůrky, tyčinky, krekry, slané oříšky, apod.). Starší děti je často konzumují ke svačině či k obědu, doma u televize či počítače. Sůl v nadbytku způsobuje mnohá onemocnění, např. ledvin, vysoký krevní tlak, zadrţování vody v těle, apod. Kvůli vysokému obsahu tavících solí jsou nevhodné i velmi oblíbené tavené sýry. Z jídelníčku dětí, ale i dospělých by měly být vyřazeny. (Abeceda zdraví online, 2011) Vynechávání jídel Během první poloviny dne bychom měli přijmout 60 % celkové denní dávky potravy. Bohuţel se velmi často setkáváme s vynecháváním jídel, jak u snídaně, tak i oběda. Tyto návyky vznikají v dětství a přenášejí se aţ do dospělosti, kdy se mohou objevit zdravotní problémy (mnohdy i dříve). Absence jídel způsobí energetický tlak na organismus, který tak sahá do energetických zásob. Jelikoţ neví, jak dlouho tento stav bude trvat, energii se snaţí šetřit a metabolismus se zpomaluje. Způsobuje to únavu, nedostatek energie pro výkon dané činnosti. Vynechání jídla nás pak nutí dohnat ztráty přejídáním. Organismus po celodenním hladovění však z přijaté potravy uloţí jen malou část a zbytek uloţí do zásob, kdyby opět nastal stav nedostatečného přísunu potravy. To má za následek přibírání na váze. Na podobném principu funguje známý jojo efekt. Po dlouhodobém drţení diet a hladovění sice tělo ubere na váze, ale po dodání normálního mnoţství stravy automaticky raději energii ukládá do zásob a kila jsou rychle zpátky. Člověk bez snídaně má tendenci se přejídat nebo pojídat průběţně během dne různé nezdravé mlsy. Roste riziko obezity a výţivových nedostatků, nehledě na psychické následky. Výzkumníci z univerzity v Nottinghamu zjistili, ţe vynechávání snídaně vede ke zvyšování cholesterolu a sniţování inzulinové odezvy v organizmu. (Starnovská online, 2005) 63

64 3 STRAVA JAKO PREVENCE PORUCH ZDRAVÍ Strava je jedním z hlavních faktorů ovlivňujících zdraví člověka. Dle Marádové (2010) se uplatňuje při vzniku i v prevenci různých onemocnění a společně s dalšími faktory ţivotního stylu přímo ovlivňuje vznik tzv. civilizačních chorob, které jsou nejčastějšími příčinami úmrtí nejen u nás, ale i v Evropě. Následující tabulka ukazuje stav v ČR v roce Tab. 20: Úmrtnost obyvatel ČR podle nejčastějších příčin v roce 2006 (Machová, Kubátová, 2009) příčina úmrtí úmrtnost na 100 tisíc obyvatel muţi ţeny celkem nemoci oběhové soustavy 475,0 547,2 511,9 novotvary 309,0 241,5 274,5 vnější příčina (otravy, úrazy) 81,4 33,7 57,0 nemoci dýchací soustavy 60,1 50,6 55,2 nemoci trávící soustavy 53,8 38,7 46,1 Nárůst onemocnění uvedených v tabulce vzrostl zejména se zvyšováním blahobytu člověka. Technické vymoţenosti nám dnes dovolí najíst se bez větší fyzické námahy (dříve se pracovalo ručně na polích apod., dnes jedeme se vším pohodlím do obchodů autem) a odrazují nás od pohybových aktivit (např. trávením volného času u počítače, televize). Následující kapitola popisuje některé z nejčastějších poruch spojených s výţivou. 3.1 VÝŢIVOVÉ PORUCHY Poruchy výţivy patří mezi častá a váţná onemocnění. K nejčastějším výţivovým poruchám dnešní doby patří obezita, kterou trpí velké mnoţství populace. Postihuje osoby všech věkových kategorií a nese sebou řadu komplikací, jak fyzických, tak psychických. Příčin obezity je mnoho (hormonální, metabolické, genetické, psychické), ale nejčastěji jde o přejídání, tzn. nepoměr mezi příjmem a výdejem. Velkým problémem je výskyt obezity v dětství, neboť děti si sebou do dospělosti odnášejí chybné vzorce stravování a mají tak mnohem menší šanci se obezity zbavit. (Vitalion online, 2011) 64

65 Druhým pólem v poruchách výţivy je podvýţiva neboli malnutrice. Můţe být způsobena mnohými chorobami jak tělesnými, tak duševními. Při nedostatku základních látek nutných pro stavbu a fungování organismu dochází k závaţným následkům, které mohou postihovat víceméně všechny orgány. K malnutrici vedou některá chronická onemocnění (nádorová onemocnění, nedostatečná funkce některých orgánů), některé organické a funkční změny trávicí trubice, zvýšené ztráty některých látek a některé akutní stavy (úrazy, otrava krve, popáleniny, apod.). Dále mohou být příčinou psychická onemocnění jako mentální anorexie a mentální bulimie. (Vitalion online, 2011) OBEZITA Obezita je onemocnění, které zvyšuje riziko vzniku dalších poruch (kardiovaskulárních, nádorových onemocnění, apod.), zkracuje délku a zhoršuje kvalitu ţivota. Počty obézních celosvětově vzrůstají a s nimi i velké náklady na lékařskou péči. Praktičtí lékaři sledují kvůli obezitě, přejídání a jejich následkům stále více dětí a dospívajících. Za posledních 15 let stoupl počet těchto dětí a dospívajících dvaapůlkrát. V roce 1996 bylo pod trvalým dohledem lékařů dětí, v roce 2010 uţ U dorostu počet stoupl z na (Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR online, 2011; Česká televize online, 2011) Obezitu můţeme definovat jako zmnoţení tukové tkáně, které je disproporciální k velikosti a funkci tuku prosté tělesné tkáně. Pokud mnoţství tuku z celkové tělesné hmotnosti přesahuje 20 % u muţů a 25 % u ţen, jedná se o nadváhu. V případě obezity jsou to čísla: více neţ 25 % tuku u muţů a 30 % tuku u ţen. (Müllerová, 2003) Příčinou obezity můţe být nepoměr mezi příjmem a výdejem energie, ale i dědičnost. Tučná strava, sedavé zaměstnání, nedostatek aktivního pohybu, leţení u televize či vysedávání u počítače, to vše mohou být příčiny obezity, pokud se spojí s nadměrným příjmem potravy. Z předchozích kapitol víme, ţe výdej by měl být roven příjmu. Pokud je příjem vyšší neţ výdej, začne svalová tkáň ochabovat a tuková tkáň zvětšovat. Obézní lidé (mnohdy i lidé s nadváhou) se pak často potýkají s problémy jako sníţená výkonnost a fyzická kondice, vyšší únavnost, bolesti zad, špatné drţení postoje, apod. (Marádová, 2010) 65

66 3.1.2 PORUCHY PŘÍJMU POTRAVY Poruchy příjmu potravy (dále jen PPP) jsou psychická onemocnění, kterými mohou trpět lidé všech věkových kategorií, muţi i ţeny. Nejčastěji se objevují u dospívajících dětí, v období puberty. Často je příčinou vzniku touha jedince po dokonalosti. Patří k nim: Mentální anorexie Mentální porucha, která se projevuje zejména úmyslným sniţováním tělesné hmotnosti - sniţováním příjmu stravy a zvyšováním energetického výdeje cvičením. Nemocný trpí přehnaným strachem z tloušťky, vnímá své tělo velmi zkresleně. Nízkou hmotnost si snaţí udrţet za kaţdou cenu. V některých případech jsou při shazování kil pouţívána projímadla, diuretika (léky podporující odvodňování organismu) a vyvoláváno zvracení. Nejčastěji se objevuje u dívek ve věku od 13 do 16 let. Výskyt mentální anorexie je popisován asi u 1 % dospívajících dívek a mladých ţen, u dívek je onemocnění asi 10x častější neţ u chlapců. Příčiny mohou být různé, např. menší odolnost vůči stresu, strach z dospělosti, ze stáří, touha po hubenosti, strach ze zklamání rodičů či okolí. Onemocnění se vyskytuje v rodinách příliš lpících na ţivotním stylu a po ideálních proporcích těla, také v rodinách neúplných či nefungujících nebo kvůli touze po samostatnosti a nezávislosti, získání sebevědomí. Podstatnou roli hraje tlak okolí média upřednostňující štíhlost jako ideál krásy. Jedinec trpící anorexií lze poznat díky těmto indiciím: vyhýbá se tučným jídlům, preferuje jen ovoce, zeleninu a odtučněné výrobky, porce jsou minimální, jí hodně pomalu, uţdibuje kousky a dlouho je ţvýká, velmi často odmítá teplá jídla, jí 1x, maximálně 2x denně, pije velké mnoţství vody, snaţí se výmluvami vyhnout jídlům, velmi aktivně fyzicky cvičí, snaţí se proto i málo spát, aby bez pohybu během spánku neztloustl, v zrcadle se vidí zkresleně, daleko silnější neţ ve skutečnosti, často se pozoruje a váţí, vyhýbá se jídlu ve společnosti, raději je sám doma, apod. Zdravotními následky jsou zimomřivost (důsledek ztráty tuku), problémy s vlasy, nehty a pokoţkou, kazivost zubů, odvápnění kostí, zácpa, chudokrevnost, nízký krevní tlak, mdloby, únava a slabost organismu, poruchy důleţitých orgánů, sníţení imunity, časté nemoci a špatné hojení ran, křeče, zpomalení růstu, ztráta menstruace a později neplodnost a narušení sexuálních funkcí. Léčba pacientů s anorexií je velmi sloţitá a dlouhodobá. 66

67 Uţívá se psychoterapie a léčebná výţiva. Bohuţel se často vyskytuje recidiva. Pacient léčbu sabotuje svým chováním a lhaním. (Machová, Kubátová, 2009; Informační centrum bezpečnosti potravin online, 2010; Anabell online, 2010) Mentální bulimie Psychická porucha patřící k PPP, při níţ pacient trpí opakovanými záchvaty přejídání energeticky bohatou stravou, následně silnými pocity viny, depresemi, nevolností a snaţí se tak vyvolat zvracení či pouţívá projímadla. Bulimie je častější neţ anorexie. Trpí jí asi 1 3 % mladých dívek a ţen. Nejčastější se vyskytuje u studentek středních a vysokých škol, u chlapců a muţů je výskyt asi 10 x niţší. Bulimie se často vyskytuje současně s mentální anorexií, často také z anorexie vzniká aţ u 50 % dívek s anorexií vznikne časem bulimie. Příčiny jsou vesměs podobné s anorexií. Pacienti jsou ale vesměs rodinami zanedbáváni neţ přehnaně sledováni, povahově často výbušní a emočně labilní, se sklonem k ubliţování si a sebevraţdám. Hubnutí není tak razantní, jedinci neustále myslí na jídlo, mají na něj chuť a utrácí za něj velké finanční částky. Následkem můţe být poškození zubní skloviny, záněty jícnu, zduření slinných ţláz, ţaludeční a dvanáctníkové vředy, problémy se srdcem, dechem, apod. Léčba je také dlouhodobá, ale je o něco snazší neţ u anorexie. Uţívá psychoterapii a léky. (Informační centrum bezpečnosti potravin online, 2010; Anabell online, 2010) 3.2 KARDIOVASKULÁRNÍ PORUCHY Kardiovaskulární (srdečně-cévní) onemocnění patří mezi hlavní příčiny úmrtí u osob středního a staršího věku v dnešní době. Podle Informačního centra bezpečnosti potravin nelze tato onemocnění vymýtit. Prevencí bychom měli docílit odsunutí vzniku onemocnění do co moţná nejpozdějšího věku a tím prodlouţit délku a kvalitu ţivota. Největší počet úmrtí způsobuje ateroskleróza, onemocnění tepen, které vede ke ztlušťování jejich stěny a zúţení průsvitu, proto se následující text věnuje právě této poruše. (Informační centrum bezpečnosti potravin online, 2010) 67

68 3.2.1 ATEROSKLERÓZA Jedná se o chronické postiţení tepen, jejichţ stěna je neustále ztlušťována a zuţuje se její průsvit. Usazeniny na stěnách cév se nazývají aterosklerotické pláty. Jejich vrstva postupně sílí a více a více sniţuje průtok krve. Můţe dojít aţ k úplnému zastavení. Následkem jsou nedostatečně prokrvené části těla a orgány. Nemoc se rozvíjí pomalu, nenápadně. Vzniká působením mnoha faktorů, z nichţ hlavní je nesprávná výţiva (nadbytek nasycených tuků, vysoký cholesterol, nedostatek polyenových mastných kyselin, vlákniny a antioxidantů). Nemoc se projeví aţ ve fázi, kdy dojde ke kritickému zúţení tepny nebo jejímu úplnému ucpání. Můţe propuknout v různých částech těla. (Machová, Kubátová, 2009; Marádová, 2010) Ischemická choroba srdeční Skupina chorob, při nichţ dochází ke sníţení průtoku krve srdečním svalem v důsledku zúţení průsvitu cév. Nejčastější je srdeční infarkt (infarkt myokardu), kdy jsou stěny cév úplně uzavřeny, srdce není vyţivováno a odumírá. (Kardiochirurgie online, 2011) Mozková mrtvice Mrtvice vzniká při nedostatečném zásobení mozku krví nebo prasknutím mozkové tepny a krvácením do mozku. Podle toho, která část mozku je postiţena, dochází k poruchám vědomí, hybnosti, apod. Změny jsou někdy nevratné. V prvních fázích se můţe onemocnění projevit mírněji tzv. tranzitorní ischemickou atakou, která se projevuje chvilkovým stavem bezvědomí. Následky nejsou ţádné nebo se rychle upravují, např. poruchy hybnosti, řeči, apod. (Informační centrum bezpečnosti potravin online, 2010; Machová, Kubátová, 2009) Ischemická choroba dolních končetin (ICHDK) ICHDK je onemocnění postihující cévy dolních končetin, ve kterých se ukládá tuk a postupně zuţuje průtok krve. Pacienti si stěţují na bolest nohou, nejprve při námaze, postupně i při odpočinku či spánku. Končetiny ztrácení ochlupení, jsou studené, často jsou napadeny plísňovým onemocněním. Při úplném ucpání tepny můţe být noha postiţena tzv. gangrénou odumření tkáně s následnou infekcí, kdy hrozí amputace. (Informační centrum bezpečnosti potravin online, 2010; Machová, Kubátová, 2009) 68

69 3.2.2 VYSOKÝ KREVNÍ TLAK Vysoký krevní tlak neboli hypertenze je dalším z kardiovaskulárních onemocnění, které se řadí k civilizačním chorobám, ovlivněné převáţně ţivotním stylem. Následující tabulka ukazuje normální a zvýšené hodnoty tlaku. Tab. 21: Klasifikace hypertenze (Hypertenze online, 2011) klasifikace krevní tlak systolický [mmhg] diastolický [mmhg] ideální hodnoty normotenze 140 a méně 90 a méně mírná hypertenze středně těţká hypertenze těţká hypertenze 200 a víc 115 a víc izolovaná systolická hypertenze 160 a víc 89 a méně Rizikovými faktory vzniku hypertenze jsou obezita, vysoký věk, nevhodný ţivotní styl zvláště stravování, stres a kouření. Vliv má i genetika. Postihuje cca 20 % dospělých osob. (Hypertenze online, 2011) Riziko vzniku hypertenze a rizikových onemocnění lze ovlivnit ţivotním stylem, a to dodrţováním zásad, které jsou popsány níţe. Pro přehlednost jsou uvedeny v bodech. zákaz kouření a konzumace alkoholu, příjem optimálního mnoţství potravy (příjem = výdej), příjem tuků max. 30 % z celkového denního příjmu (převaha rostlinných), hlídat hladinu cholesterolu, pravidelný příjem vlákniny (dospělí min g/den), ovoce a zeleniny (min. 400 g denně), luštěnin, ořechů a semen (min. 30 g/den), alespoň 2x týdne zařazovat ryby (140 g porce, mořské i sladkovodní), udrţovat tělesnou hmotnost na optimální hodnotě (BMI v dospělosti 20 25), dodrţovat pravidelnou pohybovou aktivitu (alespoň minut 5x týdně), vyhýbat se stresům, sociální a pracovní zátěţi, 69

70 příjem ochranných látek: vitamínů (hlavně C, A, E, B 6 a B 12 ), minerálních látek (sníţit příjem sodíku, zvýšit příjem hořčíku a draslíku) a antioxidantů (látky obsaţené v cibuli, česneku, modrých hroznech, luštěninách a zelenině), u hypertenze sníţit příjem kuchyňské soli (DDD je 3 5 g, zjištěná v ČR je ale 17 g), a dávat pozor na sůl skrytou ve výrobcích a sledovat sloţení na obalech potravin (uzeniny, salámy, paštiky, instantní polévky, bujóny, masoxy, apod.), dostatek relaxace a odpočinku. (Marádová, 2010; Machová, Kubátová, 2009) 3.3 DIABETES MELLITUS II. TYPU Diabetes mellitus (dále jen DM) neboli cukrovka je onemocnění, které se projevuje poruchou metabolismu sacharidů. Rozlišit lze dva typy, oba mají podobné příznaky, ale rozdílné příčiny vzniku. Vznikají v důsledku absolutního nebo relativního nedostatku inzulínu hormonu slinivky břišní, který sniţuje hladinu cukru v krvi. Dle Marádové (2010) rozlišujeme dva typy diabetu: tzv. inzulin-dependentní = DM I. typu - absolutní nedostatek inzulínu, vzniká nejčastěji v dětství a dospívání, nutné injekční podávání inzulínu, tzv. non inzulin-dependentní = DM II. typu vyskytuje se u dospělých osob, nejčastěji nad 40 let, v posledních letech vlivem nesprávného ţivotního stylu uţ i v dětském věku, nejčastěji bývá spojen s obezitou. DM II. typu je z části dědičný, ale klíčový pro jeho vznik je ţivotní styl (obezita, kouření, alkohol, nedostatek pohybu, nadměrný příjem tuku, apod.). Podstatou choroby je relativní nedostatek inzulinu, jehoţ produkce sice bývá v částečné míře zachována, ale je porušena sekrece tohoto hormonu (zejména rytmus vylučování inzulinu do krve s nedostatečnou sekrecí po jídle) a zároveň je přítomna tzv. inzulinová rezistence, tedy sníţená citlivost tkání vůči působení inzulinu. I kdyţ bývá inzulínu v krvi nadbytek, dochází k poruše jeho působení v cílových tkáních. Léčí se podáváním léků zvyšujících citlivost k inzulínu, tzv. antidiabetik. (Lékaři online online, 2011) 70

71 Jako prevence se doporučuje udrţovat si přiměřenou hmotnost (podle BMI) a dodrţovat stravovací zásady jako omezit ţivočišné tuky do 10 % celkové energie, celkově maximum tuků v potravě 30 %, preferovat zejména olivový olej a rybí tuky, dodrţovat striktně pravidelnost jídel po 2 3 hodinách, aby nemohlo dojít k sníţení hladiny cukru v krvi pod normální hladinu (hypoglykémii), bílkoviny přijímat v dávce 0,8-1 g/kg hmotnosti, vyhýbat se příjmu jednoduchých cukrů a volit spíše polysacharidy, ze kterých je glukóza uvolňována postupně a nezatěţuje organismus. Dále je v rámci prevence vhodné vybírat méně tučné alternativy potravin, vyhýbat se: zákuskům, cukru, medu, cukrem slazeným dţemům, bonbónům, čokoládě, limonádám, uzeninám, tučným masům, tučným a uzeným sýrům, alkoholu, apod. Vyhnout se i tzv. DIA výrobkům, které nejsou pro výţivu diabetiků nutná a mnohdy obsahují umělá sladidla a tuk. (Lékaři online online, 2011; Marádová, 2010) Součástí léčby i prevence cukrovky je zdravá strava a ţivotní styl. Dle Udrţováním krevního cukru na normální hladině se lze vyhnout nebo alespoň omezit pouţívání dalších léčebných metod (antidiabetika, aplikace inzulínu) a sníţí se riziko vzniku pozdních komplikací (problémy s očima, chrupem, srdeční či cévní choroby, necitlivost nohou apod.). V počátcích onemocnění je moţné docílit úplné kompenzace tohoto onemocnění. (Machová, Kubátová, 2009) 3.4 OSTEOPORÓZA Osteoporóza je onemocnění nazývané téţ jako řídnutí kostí. Je charakteristické sníţením hustoty kostní hmoty v důsledku uvolňování vápníku z kostí. Kostní tkáň je pak křehčí a velice snadno se zlomí. U ţen se nemoc objevuje dříve a častěji, kolem 50. roku ţivota, souvisí se sniţováním hladiny ţenského pohlavního hormonu estrogenu po menopauze. U muţů se objevuje později. V ČR osteoporózou trpí 9 % obyvatelstva. (Marádová, 2010) Vznik osteoporózy má přímý vztah k příjmu vápníku v potravě a k mnoţství kostní hmoty nabyté v mládí. Maximum kostní hmoty se vytvoří do věku asi 35 let a je dáno dědičně. Ţeny mají asi o 1/3 méně kostní hmoty neţ muţi. Lidé s větší hmotností mají více kostní hmoty neţ lidé drobní a štíhlí, neboť kostru více zatěţují. Také při sportu a přiměřené fyzické zátěţi kostra bytní, naopak při sedavém způsobu 71

72 ţivota kostní hmota ubývá. Po 35. roce ţivota se začíná mnoţství kostní hmoty sniţovat. Riziko vzniku onemocnění je zvyšováno nedostatkem pohybu, konzumací alkoholu, kouřením, vysokým příjmem kofeinu a nedostatečnou výţiva v dětství a dospívání. (Informační centrum bezpečnosti potravin online, 2010) Dle publikací Marádové (2010) a Machové, Kubátové (2009) platí v prevenci osteoporózy následující doporučení: dostatečné zásobení organismu vápníkem uţ od dětského věku (DDD je pro dospělou osobu 700 mg/den, u kojících a těhotných ţen 1200 mg/den.), vhodná a přiměřená tělesná aktivita (pravidelné cvičení zpomaluje úbytek kostní hmoty), dostatek vitamínu D, pravidelná konzumace mořských ryb (rybí tuk příznivě ovlivňuje vyuţitelnost vápníku), nekouřit a nepít alkohol (zvyšují riziko 2x!), u ţen v a po menopauze podávání ţenských pohlavních hormonů. 3.5 PORUCHY TRÁVICÍHO TRAKTU Mnohdy banální poruchy trávicího traktu jako je např. zácpa a hemoroidy mohou být postupem času příčinou závaţnějších onemocnění. Proto se následující text věnuje právě těmto poruchám ZÁCPA A HEMOROIDY Zácpa je porucha, za kterou můţe nesprávný ţivotní styl. Jedná se o nepravidelné vyprazdňování (defekace), kdy je obsah tlustého střeva zhušťován, nabývá na objemu a problematicky vypuzován z konečníku ven. Tento stav doprovází nepříjemné aţ bolestivé křeče a tlak. Dlouhé zadrţování stolice ve střevě zabraňuje odchodu plynů a toxických látek z těla, coţ můţe mít neblahý vliv na lidský organismus. Vyprazdňování by mělo proběhnout alespoň 1x denně. Ideální je kaţdodenní a formovaná stolice. Pokud je častěji neţ 3x týdně a neopakuje-li se víc neţ 3x denně, je vše v pořádku. (Střevní záněty online, 2011) 72

73 Návyk na vyprazdňování (defekační reflex) je moţné posilovat uţ od dětství, měli by nám ho pomoci vypěstovat naši rodiče pomocí pravidelného reţimu dne. Např. ráno, po probuzení doplnit tekutiny, nasnídat se a provést ranní hygienu. Poté nacvičovat vyprazdňování posazením dítěte na nočník bez ohledu na to, jestli se dostavilo spontánní nucení na stolici. Toto je třeba provádět pravidelně kaţdý den, dokud se návyk nevytvoří. Pokud od dětství nemáte vytvořen dostatečně pevný návyk na stolici v určitou dobu, lze ho podobným, dlouhodobým úsilím vytvořit i v dospělosti. Mnohdy se vyprazdňování u dospělých upraví aţ po nástupu do zaměstnání, kdy se člověku ustálí kaţdodenní reţim. Mezi hlavní příčiny zácpy patří nesprávná skladba jídelníčku, nedostatek pohybu, hektický ţivot s častým střídáním ţivotního rytmu (např. nepravidelnost směn) a psychické zábrany či stres (při změně prostředí, apod.). Proti zácpě lze bojovat tedy úpravou ţivotního stylu (změna jídelníčku, dostatek vlákniny, tekutin, pohyb). Pokud nás potíţe trápí dlouhodobě a přetrvávají i přes dodrţování správného ţivotního stylu, je nutné navštívit lékaře, který díky vyšetření zjistí pravou příčinu. Zácpu není dobré podceňovat, její chronická podoba můţe být totiţ příznakem některého z váţnějších onemocnění. (Šebková online, 2008) Důsledkem zácpy jsou velmi často hemoroidy. Postihují oblast konečníku, přesněji cévy zásobující konečník krví. Nejčastější příčinou je tlačení na stolici, při němţ je zvyšován i ţilní tlak a dochází k zvětšení a zduření ţilní pleteně. Tak můţe dojít i ke krvácení nebo v horším případě k výhřezu střevní sliznice před řitní otvor. Vznikají tedy při dlouhodobé zácpě, v těhotenství, u obézních jedinců, nedostatkem vlákniny ve stravě a tekutin. Pokud nedochází ke krvácení často, většinou pomůţe úprava jídelníčku a pitného reţimu společně s koupelemi v odvaru z borové kůry nebo aplikací mastí běţně prodejných v lékárnách. Pokud je krev ve stolici a na toaletním papíře téměř při kaţdém vyprazdňování a objeví-li se u konečníku bolestivé, nateklé uzlíky, je lepší vyhledat lékaře, který problém zhodnotí a udělá potřebná vyšetření, aby mohl vyloučit váţnější komplikace. Co se týče prevence, měli bychom se drţet zásad zdravého ţivotního stylu, pravidelně a zdravě jíst, konzumovat stravu bohatou na vlákninu a dodrţovat pitný reţim. (Hemoroidy, hemeroidy online, 2011; Fibír online, 2007) 73

74 3.6 NÁDOROVÁ ONEMOCNĚNÍ U kaţdého třetího člověka v ČR se během ţivota vyskytne zhoubný nádor. Příčiny vzniku nádorů jsou různé. Určitý podíl má genetika, ale také faktory ţivotního stylu. Udává se, ţe správnou výţivou by bylo moţné zabránit vzniku aţ 35 % zhoubných nádorů. (Informační centrum bezpečnosti potravin online, 2010) V zájmu ochrany zdraví je nutné znát faktory, jejichţ působením vniká nádorové onemocnění (faktory karcinogenní či kancerogenní). Tyto faktory lze rozlišit na vnitřní a vnější. K vnitřním řadíme věk, genetiku a onemocnění sniţující odolnost organismu vůči nádorům. Vnějším karcinogenním faktorům se člověk můţe bránit tak, ţe je ze svého ţivota vyloučí. Dle Machové, Kubátové (2009) k nim patří chemické karcinogenní látky, fyzikální karcinogenní působení (např. ionizační či ultrafialové záření) a biologické karcinogenní faktory (mykotoxiny, některé viry). Autorky Machová, Kubátová rovněţ uvádí, ţe vznik rakoviny můţe negativně ovlivnit přímo člověk svým rizikovým chováním. Jde především o kouření, poţívání velkého mnoţství alkoholu, nevhodné sloţení stravy, přejídání, nadměrné opalování, rizikové sexuální chování a infekce. Sloţení stravy hraje v prevenci rakoviny významnou úlohu. Bylo prokázáno, ţe některé potraviny mohou před rakovinou chránit, jiné mohou bohuţel rakovinové bujení podnítit. Riziko vzniku rakoviny zvyšuje vyšší energetický příjem neţ výdej, obezita (zvýšené riziko rakoviny dělohy, ledvin, prsu, ţlučníku, tlustého střeva a konečníku), nedostatek vlákniny ve stravě (vláknina chrání před vznikem karcinomu tlustého střeva a konečníku, ale také před nádory vaječníků a prsu), nadměrný příjem tuků (rakovina tlustého střeva a konečníku, prostaty, prsu, vaječníků a slinivky břišní), nedostatek ochranných látek v potravě (vitamínů, minerálních látek a antioxidantů), nedostatek ovoce a zeleniny, vysoká konzumace tučného masa (nádor tlustého střeva a konečníku, prostaty, slinivky břišní a ledvin), nevhodná úprava potravin (karcinogenní látky se uvolňují při smaţení, grilování, apod.), obsah kontaminantů v potravinách (plísně, hnojiva, postřiky, apod.) a některých potravinářských aditiv, umělých barviv a sladidel, nadměrná konzumace alkoholu (rakovina úst, jazyka, hltanu, jícnu, apod.) a kouření. (Informační centrum bezpečnosti potravin online, 2010) 74

75 Prevencí je pak vyhýbat se výše zmíněným rizikovým faktorům a řídit se pravidly zdravého ţivotního stylu. Informační centrum bezpečnosti potravin (2010) uvádí např. tato opatření: udrţení přiměřené hmotnosti dle BMI, dostatek aktivního pohybu, dostatečná konzumace ovoce, zeleniny, vlákniny, potravin bohatých na antioxidanty, omezení konzumace ţivočišných tuků, uzenin, sladkého, konzumovat více drůbeţího a rybího masa neţ vepřového a hovězího, správně skladovat a upravovat potraviny, nekouřit a nepít pravidelně velké mnoţství alkoholu. Existují studie, které prokázali u některých potravin (rostlinných) protirakovinný účinek obsahem tzv. fytoprotektivních látek. Jejich obsah byl zjištěn např. ve víně, pivě, luštěninách, dále u rostlin jako česnek, sója, zelí, zázvor, sladké dřevo, karotka, celer, koriandr, petrţel, cibule, citrusy, len, estragon, brokolice, květák, růţičková kapusta, rajčata, lilek, sladká paprika, hnědá rýţe, celozrnná pšenice, oves, ječmen, máta peprná, rozmarýn, tymián, oregano, bazalka, okurky, vodní a ananasový meloun, bobuloviny. Mezi potraviny s velkým protirakovinným účinkem patří: naklíčená semena, řasy Chlorella a Spirulina, pšeničná tráva, ţitná tráva a pšeničné klíčky. (Ţivotný štýl [online], 2009) 75

76 4 CÍL, MATERIÁL A METODIKA VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ Poslední kapitola této diplomové práce se věnuje výzkumnému šetření, které bylo zaměřeno na stravování ţáků 2. stupně základní školy. 4.1 CÍL VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ Cílem výzkumného šetření bylo pomocí dotazníku zmapovat stravovací návyky a názory týkající se výţivy u ţáků 2. stupně základní školy. 4.2 DOTAZNÍK Jako metoda sběru dat byla zvolena písemná forma anonymního dotazníku, který je součástí diplomové práce jako Příloha č. 2: Dotazník stravovacích návyků, s celkovým počtem 30 otázek. Tato metoda se zdála nejvhodnější kvůli jednoduché realizaci výzkumu ve vyučování a jako zdroj velkého mnoţství dat a počtu respondentů. Dotazník byl zaměřen především na stravovací reţim a návyky ţáků tříd základní školy. Osloveny byly 2 základní školy: ZŠ Kobylí a 1. ZŠ Hořovice. Moţnosti odpovědí v dotazníku byly sestaveny dle Gavory (2000). V dotazníku se objevily tyto typy otázek: uzavřené otázky (soubor variant odpovědí, z nichţ respondent vybírá, většina je polynomických s jednou odpovědí a výčtových s více odpověďmi), polozavřené otázky (mezi moţnostmi je i odpověď vyţadující zdůvodnění, vysvětlení výběru), otevřené otázky (respondent vytváří odpověď sám). Dotazník v úvodu respondenty informoval o zaměření výzkumu, jeho anonymitě a účelu, pro který budou získaná data pouţita. Dále obsahoval otázky zjišťující pohlaví a základní osobní údaje (věk, výška a váha) nutné pro výpočty hodnot BMI (Body Mass Index). Následujících 30 otázek bylo zaměřeno na stravovací zvyklosti, názory týkající se stravy a pohybové aktivity. 76

77 4.3 RESPONDENTI Dotazník byl vytvořen pro ţáky 2. stupně ZŠ, ve věku od 11 do 15 let. Bylo rozdáno celkem 246 dotazníků v ZŠ Kobylí a 1. ZŠ Hořovice. Bohuţel všechny dotazníky neobsahovaly kompletní a relevantní data, proto bylo nutné 46 dotazníků vyřadit. Návratnost byla tedy 81 %. Vhodných dotazníků pro zpracování výzkumu bylo 200, z toho 100 dívek a 100 chlapců. Podrobnější informace o sledovaném souboru zobrazuje následující tabulka. Tab. 22: Struktura sledovaného souboru dle věku a pohlaví pohlaví 11 let 12 let 13 let 14 let 15 let celkem dívky chlapci celkem SBĚR A ZÍSKÁVÁNÍ DAT K provedení výzkumu bylo zapotřebí povolení vedení školy (ředitele, ředitelky) a také souhlas vyučujícího, kterému měla být narušena výuka. Výzkumné šetření probíhalo vţdy v hodinách vzdělávacího oboru Výchova ke zdraví/ Rodinná výchova (vzdělávací oblast Člověk a zdraví), jehoţ učitel byl vţdy seznámen s tématem a významem výzkumu a během vyplňování dotazníků byl i přítomen ve třídě. Po představení a zdůvodnění návštěvy byli ţáci seznámeni také s pravidly během vyplňování. Ţáci byli rovněţ poučeni (jak slovně, tak i v úvodu dotazníku), ţe se jedná o anonymní šetření. Průměrná doba potřebná k vypracování dotazníku byla minut. Výzkum probíhal po dobu 2 měsíců, a to v měsíci červnu a září. Cíleně byly zvoleny tyto měsíce, jelikoţ konec a začátek roku je ve výuce volnější. 77

78 4.5 VÝSLEDKY VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ Výsledky výzkumného šetření byly zpracovány dle následujících celků: dle pohlaví respondentů, dle celkového počtu respondentů, dle výsledných hodnot BMI (respondenti s normou BMI, s nadváhou a obezitou, s podváhou a podvýţivou). Je třeba uvést, ţe u jednotlivých otázek se však typy celků liší. U některých otázek jsou tak výsledky zpracovány dle pohlaví a celkového počtu respondentů, u jiných otázek, které k tomu byly příhodné, byly zohledněny i výsledky šetření dle BMI. Typy celků byly voleny dle vhodnosti a kvůli srovnání. Počet respondentů u jednotlivých celků (N) je uveden v tabulkách. Pro lepší přehlednost a orientaci jsou výsledky výzkumného šetření prezentovány pomocí tabulek a grafů. Vţdy jsou uvedeny následující informace: číslo otázky v dotazníku, její znění, výsledky odpovědí v tabulkové a grafické podobě a stručný komentář. 78

79 BMI (Body Mass Index) Úvod dotazníku obsahoval otázky zjišťující základní osobní údaje jako pohlaví, věk, výšku a váhu, díky nimţ byl vypočítán u kaţdého respondenta BMI (Body Mass Index). Jelikoţ u dětí při výpočtu BMI musí být brát ohled i na věk a pohlaví, byly hodnoty vypočítány pomocí BMI kalkulačky na internetových stránkách Světa potravin. Výsledné počty respondentů dle klasifikace BMI zobrazuje následující tabulka a graf. Tab. 23: Počty respondentů dle BMI dívky N=100 chlapci N=100 celkem N=200 počet % počet % počet % podvýţiva 7 7% 2 2% 9 4,5% podváha 8 8% 3 3% 11 5,5% norma 75 75% 71 71% % nadváha 5 5% 13 13% 18 9% obezita 5 5% 11 11% 16 8% Hodnoty BMI u 73 % respondentů jsou v normě. Jejich hmotnost je tedy vůči jejich výšce normální. Odchylky BMI se objevují u 27 % dětí (29% chlapců a 25 % dívek). Dle výsledků trpí častěji podváhou a podvýţivou dívky (15 %), naproti tomu nadváhou a obezitou trpí častěji chlapci (24 %). Graf 2: Počty respondentů dle pohlaví a BMI 100% 90% 80% 70% 60% 50% 75% 71% 73% dívky chlapci celkem 40% 30% 20% 10% 0% 13% 7% 8% 9% 11% 5% 5% 5% 2% 3% 6% 8% podvýţiva podváha norma nadváha obezita 79

80 Otázka 1: Domníváš se, ţe je strava důleţitá k udrţení fyzického zdraví? První otázka měla za úkol zjistit názor dětí na stravu v souvislosti s jejím vlivem na fyzické zdraví člověka. Dle celkového počtu dotázaných odpovědělo 98,5 % kladně (odpovědi určitě ano, spíše ano). Povaţují tedy stravu za významný faktor ovlivňující jejich fyzické zdraví. Pouze 1,5 % respondentů vyjádřilo nesouhlas. Dle pohlaví jsou výsledky následující: 100 % dívek a 97 % chlapců odpovědělo kladně (odpověď určitě ano, spíše ano). Zbylá 3 % chlapců zvolila zápornou odpověď (spíše ne). Tab. 24: Vliv stravy na fyzické zdraví člověka určitě ano spíše ano spíše ne určitě ne počet % počet % počet % počet % dívky N= % 31 31% 0 0% 0 0% chlapci N= % 33 33% 3 3% 0 0% celkem N= ,5% 64 32% 3 1,5% 0 0% Graf 3: Vliv stravy na fyzické zdraví člověka 100% 90% 80% 70% 60% 69% 64% 66.5% dívky chlapci celkem 50% 40% 30% 31% 33% 32% 20% 10% 0% 3% 0% 1.5% 0% 0% 0% učitě ano spíše ano spíše ne určitě ne 80

81 Otázka 2: Domníváš se, ţe je strava důleţitá k udrţení duševního zdraví? Z celkového počtu respondentů povaţuje 70,5 % z nich stravu za významný faktor ovlivňující duševní zdraví člověka (odpovědi určitě ano, spíše ano). Záporně se vyjádřilo celkem 29,5 % dotázaných. Dle pohlaví odpovídalo 76 % dívek a 65 % chlapců kladně. Zápornou odpověď (odpověď spíše ne, určitě ne) pak zvolilo 24 % dívek a 35 % chlapců. Více informací zobrazují následující vyobrazení. Tab. 25: Vliv stravy na duševní zdraví člověka určitě ano spíše ano spíše ne určitě ne počet % počet % počet % počet % dívky N= % 52 52% 21 21% 3 3% chlapci N= % 36 36% 24 24% 11 11% celkem N= ,5% 88 44% 45 22,5% 14 7% Graf 4: Vliv stravy na duševní zdraví člověka 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% dívky chlapci celkem 52% 44% 36% 29% 24% 26.5% 24% 21% 22.5% 11% 7% 3% učitě ano spíše ano spíše ne určitě ne 81

82 Otázka 3: Domníváš se, ţe strava dětí by měla být určitým způsobem odlišná od stravy dospělých? Otázka zjišťuje názory respondentů na určité odlišnosti stravy dětí a dospělých, konkrétněji nebyla otázka poloţena. Odpovědi dle celkového počtu respondentů ukazují, ţe více neţ polovina z nich (tj. 69 %, odpovědi určitě ano, spíše ano) se domnívá, ţe určitým rozdílem by se strava lišit měla. Negativní odpověď (spíše ne, určitě ne) zaškrtlo celkem 31 % dětí. Co se týče odpovědí dle pohlaví, jsou podobné. Více ukazuje tabulka a graf. Tab. 26: Názor na odlišnost stravy dospělých a dětí všichni určitě ano spíše ano spíše ne určitě ne počet % počet % počet % počet % dívky N= % 50 42,5% 16 19% 4 6,5% chlapci N= % 35 50% 22 16% 9 4% celkem N= % 85 35% 38 22% 13 9% Graf 5: Názor na odlišnost stravy dospělých a dětí 100% 90% 80% 70% dívky chlapci 60% celkem 50% 42.5% 50% 40% 30% 20% 10% 32% 30% 34% 35% 19% 16% 22% 6.5% 4% 9% 0% učitě ano spíše ano spíše ne určitě ne 82

83 Otázka 4: Tvá tělesná hmotnost je posle Tvého názoru: Otázka zjišťovala pohled dětí na svoji postavu. Cílem bylo zjistit, zda vnímají svoji postavu správně (volba odpovědi: normální) nebo přehnaně (volba odpovědi: niţší, neţ by měla být; vyšší, neţ by měla být). Výsledky byly tedy zpracovány dle hodnot BMI. Polovina dotázaných, u nichţ byla vypočítána hodnota BMI niţší, tzn. klasifikována jako podvýţiva či podváha, povaţuje svoji hmotnost za normální. Druhá polovina za niţší, neţ by měla být. Z celkového počtu dětí s nadváhou a obezitou 65 % vnímá svoji hmotnost správně, tzn. vyšší. Zbylých 32 % obézních či s nadváhou povaţuje hmotnost za přiměřenou a 3% za niţší neţ by měla být. U dětí s normou BMI povaţuje 77 % jejich hmotnost za správnou, 6 % za niţší a 17 % vyšší, neţ by měla podle nich být. Tab. 27: Názor respondentů na vlastní postavu dle BMI norma N=146 obezita a nadváha N=34 podváha a podvýţiva N=20 počet % počet % počet % normální % 11 32% 10 50% niţší, neţ by měla být 8 6% 1 3% 10 50% vyšší, neţ by měla být 25 17% 22 65% 0 0% Graf 6: Názor respondentů na vlastní postavu dle BMI 100% 90% 80% 70% 60% 50% 77% norma obezita a nadváha podváha a podvýţiva 50% 50% 65% 40% 30% 20% 10% 0% 32% 17% 6% 3% 0% normální niţší, neţ by měla být vyšší, neţ by měla být 83

84 Otázka 5: Zajímáš se o zdravou výţivu a zdravý ţivotní styl? Zájem o zdravou výţivu a zdravý ţivotní styl projevilo z celkového počtu jen 20 % dotázaných. Většina, 64,5 %, uvedla moţnost občas a zbylých 15,5 % neprojevilo o dané téma zájem. Co se týče pohlaví, více se zajímají o zdravou stravu a styl ţivota dívky (ano 25 %, občas 70 %, ne 5%). U chlapců se zajímá o téma zdravé výţivy a zdravého ţivotního stylu pouhých 15 %. U 59 % chlapců se objevila odpověď občas a 26 % chlapců se nezajímá o téma zdravé stravy a ţivotního stylu vůbec. Tab. 28: Zájem respondentů o zdravou stravu a zdravý ţivotní styl Ano Občas Ne počet % počet % počet % dívky N= % 70 70% 5 5% chlapci N= % 59 59% 26 26% celkem N= ,0% ,5% 31 15,5% Graf 7: Zájem respondentů o zdravou stravu a zdravý ţivotní styl 100% 90% 80% dívky 70% 60% 70% 64.5% 59% chlapci celkem 50% 40% 30% 25% 26% 20% 15% 20% 15.5% 10% 0% 5% Ano Občas Ne 84

85 Otázka 6: Slyšel/a jsi o pyramidě zdravé výţivy? Z celkového počtu dotázaných slyšelo o pyramidě zdravé výţivy 85,5 %. Zbylých 14,5 % respondentů o pyramidě zdravé výţivy nikdy neslyšelo. Dle pohlaví odpovědělo kladně 93 % dívek a 78 % chlapců. Nikdy o pyramidě zdravé výţivy neslyšelo 7% dívek a 22% chlapců. Tab. 29: Povědomí respondentů o pyramidě zdravé výţivy Ano Ne počet % počet % dívky N= % 7 7% chlapci N= % 22 22% celkem N= ,5% 29 14,5% Graf 8: Povědomí respondentů o pyramidě zdravé výţivy 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 93% 78% 85.5% dívky chlapci celkem 30% 20% 10% 7% 22% 14.5% 0% Ano Ne 85

86 Otázka 7: Prosím zaškrtni své stanovisko k pyramidě zdravé výţivy: Otázka vychází s počtem respondentů, kteří uvedli v předchozí otázce (č. 6), ţe uţ někdy slyšeli o pyramidě zdravé výţivy. U pouhých 8 % se vyskytla odpověď řídím se podle ní. Nejčastěji byla zvolena odpověď vím, co znázorňuje, ale neřídím se podle ní, a to v 52%. Celkem 40 % respondentů bohuţel ani netuší, jaký je význam pyramidy zdravé výţivy. Co se týče pohlaví, podle pyramidy zdravé výţivy se řídí více dívek (13%) neţ chlapců (3%). Další informace zobrazuje následující tabulka a graf. Tab. 30: Stanovisko k pyramidě zdravé výţivy Řídím se podle ní Nevím, co znázorňuje Vím, co znázorňuje, ale neřídím se podle ní počet % počet % počet % dívky N= % 36 39% 45 48% chlapci N=78 2 3% 32 41% 44 56% celkem N= % 68 40% 89 52% Graf 9: Stanovisko k pyramidě zdravé výţivy dle pohlaví 100% 90% 80% 70% dívky chlapci celkem 60% 50% 40% 39% 41% 40% 48% 56% 52% 30% 20% 10% 13% 3% 8% 0% Řídím se podle ní Nevím, co znázorňuje Vím, co znázorňuje, ale neřídím se podle ní 86

87 Otázka 8: Kolikrát za den jíš? Otázka zjišťovala počet denních. Z celku se 49,5 % dětí stravuje 3-4x za den. Pro rostoucí a vyvíjející se dítě je to však málo. Ideální je přijímat stravu 5-6x denně, coţ uvedlo 40 % dotázaných. Dle pohlaví byly výsledky následující: u 50 % dívek a 49 % chlapců byl zjištěn nedostatečný porcí jídla za den. Více dívek (46 %) neţ chlapců (34 %) se stravuje správně, 5-6x denně. U chlapců se častěji vyskytovaly extrémy, 6 % se stravuje pouze 1-2x a 11 % chlapců 6 a vícekrát denně. Zde však musíme přihlédnout k moţné fyzické aktivitě. To by pak více porcí za den bylo v pořádku. Dle hodnot BMI se 53 % respondentů s obezitou a nadváhou stravuje pouze 3-4x denně a 9 % pak pouze 1-2x za den, coţ můţe být příčina jejich zvýšené hmotnosti. U respondentů s podvýţivou a podváhou zvolilo odpověď 5-6x denně 45 % dětí. U 45 % se ukázalo, ţe jí méně neţ by měli (odpověď 1-2x denně; 3-4x denně). Tab. 31: Počet jídel za den 1-2x 3-4x 5-6x Vícekrát počet % počet % počet % počet % dívky N= % 50 50% 46 46% 2 2% chlapci N= % 49 49% 34 34% 11 11% celkem N= % 99 50% 80 40% 13 7% norma N= % 74 51% 59 40% 10 7% obezita a nadváha N=34 3 9% 18 53% 12 35% 1 3% podváha a podvýţiva N= % 7 35% 9 45% 2 10% Graf 10: Počet jídel za den 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% dívky chlapci celkem norma obezita a nadváha podváha a podvýţiva 53% 50% 50% 46% 45% 49% 51% 40% 40% 35% 34% 35% 11% 6% 9% 10% 10% 2% 4% 7% 7% 2% 2% 3% 1-2x 3-4x 5-6x Vícekrát 87

88 Otázka 9: Kolikrát denně by měl podle Tvého názoru jíst zdravý dospělý člověk? Otázka zjišťovala názory dětí na stravu dospělých. Z celkového počtu dotázaných uvedlo 60,5 %, ţe dospělý člověk by měl jíst 5-6x denně, coţ je správně. 35 % uvedlo, ţe by měl dospělý člověk jíst méně (odpovědi 1-2x denně; 3-4x denně). Co se týče pohlaví, správněji reagovaly dívky. Tab. 32: Počet jídel za den u zdravého dospělého člověka 1-2x 3-4x 5-6x Vícekrát počet % počet % počet % počet % dívky N= % 29 29% 66 66% 5 4% chlapci N= % 40 40% 55 55% 5 5% celkem N= ,5% 69 34,5% ,5% 9 4,5% Graf 11: Počet jídel za den u zdravého dospělého člověka 100% 90% 80% 70% 60% 66% 55% 60.5% dívky chlapci celkem 50% 40% 30% 29% 40% 34.5% 20% 10% 0% 4% 5% 4.5% 1% 0% 0.5% 1-2x 3-4x 5-6x Vícekrát 88

89 Otázka 10: Kolikrát denně by mělo podle Tvého názoru jíst zdravé dítě? Více jak polovina z celkového počtu dotázaných (53,5 %) si myslí, ţe by se děti měly stravovat 5-6x denně, coţ je správně. U 45 % respondentů se objevily odpovědi 3-4x denně a 1-2 x denně, coţ je pro rostoucí a vyvíjející se dítě málo. Více informací (i z pohledu pohlaví) nabízejí následující vyobrazení. Tab. 33: Počet jídel za den u zdravého dítěte 1-2x 3-4x 5-6x Vícekrát počet % počet % počet % počet % dívky N= % 41 41% 57 57% 0 0% chlapci N= % 46 46% 50 50% 3 3% celkem N= ,5% 87 43,5% ,5% 3 1,5% Graf 12: Počet jídel za den u zdravého dítěte 100% 90% 80% dívky chlapci 70% celkem 60% 50% 40% 41% 46% 43.5% 57% 50% 53.5% 30% 20% 10% 0% 2% 1% 1.5% 3% 0% 1.5% 1-2x 3-4x 5-6x vícekrát 89

90 Otázka 11: Snídáš: Odpovědi ukazují, ţe z celkového počtu snídá pouze občas 42 % dětí. Celých 20 % dětí pak nesnídá vůbec, coţ není vůbec pozitivní zjištění. Co se týče pohlaví, nebyly zaznamenány velké rozdíly. U BMI se ukázalo, ţe pouze 12 % obézních a dětí s nadváhou snídá vţdy, občas 56 % a nikdy 32 % respondentů s nadváhou a obezitou. Zvýšená tělesná hmotnost tedy můţe být důsledkem hladovění. Ani jeden respondent ze skupiny s podváhou a podvýţivou neuvedl, ţe snídá vţdy. Většina (70 %) nesnídá vůbec, 30 % pouze občas. To můţe být opět příčinou jejich ubývání na váze. Tab. 34: Frekvence snídaně vţdy občas nikdy počet % počet % počet % dívky N= % 37 37% 23 23% chlapci N= % 47 47% 17 17% celkem N= % 84 42% 40 20% norma N= % 59 41% 15 10% nadváha a obezita N= % 19 56% 11 32% podváha a podvýţiva N=20 0 0% 6 30% 14 70% Graf 13: Frekvence snídaně 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% 38% dívky chlapci celkem norma obezita a nadváha podváha a podvýţiva 70% 56% 49% 47% 42% 41% 36% 37% 40% 30% 32% 23% 20% 17% 12% 10% 0% Vţdy Občas Nikdy 90

91 Otázka 12: Kde obědváš ve školním týdnu? Více jak polovina (53,5 %) z celkového počtu dotázaných obědvá ve školní jídelně, 21,5 % doma a 13,5 % někdy doma a někdy ve školní jídelně. 1 % respondentů uvedlo, ţe neobědvá. Zbylých 7,5 % dotázaných obědvá jinde. Na otázku kde pak odpověděli: v restauraci, u babičky nebo v bufetu. Více dat, i dle pohlaví, udává následující tabulka a graf. Tab. 35: Obvyklé místo obědu ve školním týdnu doma školní jídelna doma/školní jídelna jinde neobědvám počet % počet % počet % počet % počet % dívky N= % 60 60% 14 14% 6 6% 0 0% chlapci N= % 53 53% 13 13% 9 9% 2 2% celkem N= ,5% ,5% 27 13,5% 15 7,5% 2 1% Graf 14: Obvyklé místo obědu ve školním týdnu 100% 90% 80% 70% 60% 50% 60% 56.5% 53% dívky chlapci celkem 40% 30% 20% 10% 0% 23% 20% 21.5% 14% 13% 13.5% 9% 6% 7.5% 0% 2% 1% 91

92 Otázka 13: Jíš uzeniny? (salámy, šunky, párky, klobásy, uzené maso, slanina, apod.) Odpovědi u této otázky ukázaly, ţe z celkového počtu respondentů konzumuje uzeniny 71,5 %, zbylých 28,5 % nikoli. Co se týče pohlaví, více konzumentů uzenin se objevilo mezi chlapci, a to o necelých 20 %. U BMI se ukázala největší konzumace u obézních a dětí s nadváhou 97 %. Ale i u dětí s normou BMI a podváhou či podvýţivou se prokázala konzumace u více neţ poloviny respondentů, coţ není pozitivní výsledek. Tab. 36: Konzumace uzenin ano ne počet % počet % norma N= % 50 34% obezita a nadváha N= % 1 3% podváha a podvýţiva N= % 6 30% dívky N= % 38 38% chlapci N= % 19 19% celkem N= ,5% 57 28,5% Graf 15: Konzumace uzenin 100% 90% 80% 70% 60% 97% 81% 71.5% 62% 66% 70% dívky chlapci celkem norma obezita a nadváha podváha a podvýţiva 50% 40% 30% 20% 38% 34% 28.5% 19% 30% 10% 3% 0% Ano Ne 92

93 Otázka 14: Jak často jíš uzeniny? Otázka navazuje na předešlou otázku, počítá tedy s počtem respondentů, kteří konzumující uzeniny. U 36 % z nich se objevila odpověď alespoň 1x denně a téměř polovina (41 %) konzumuje uzeniny 3 4x týdně. To je velmi často, uzeniny by se měly objevovat v jídelníčku dětí maximálně 1 x týdně. Je však nutné podotknout, ţe pojem uzenina můţe zahrnovat jak zdravější varianty (šunka od kosti, drůbeţí šunka s vysokým podílem masa), tak také méně zdravé aţ nezdravé (suché salámy, párky, tučné klobásy, apod.). Je pravděpodobnější, ţe většina z nich konzumuje častěji druhou variantu. Tab. 37: Frekvence konzumace uzenin dle pohlaví dívky N=100 chlapci N=100 celkem N=200 počet % počet % počet % několikrát denně 3 5% 7 9% 10 7% alespoň 1x denně 6 10% 46 57% 52 36% 3-4x týdně 39 62% 19 23% 58 41% 1-2x týdně 6 10% 4 5% 10 7% nevím 8 13% 5 6% 13 9% Graf 16: Frekvence konzumace uzenin dle pohlaví 100% 90% 80% 70% 60% 57% 62% dívky chlapci celkem 50% 40% 36% 41% 30% 23% 20% 10% 5% 9% 7% 10% 13% 10% 5% 7% 6% 9% 0% několikrát denně alespoň 1x denně 3-4x týdně 1-2x týdně nevím 93

94 Otázka 15: Podle Tvého názoru jíš: Otázka zjišťovala názory dětí na jejich konzumaci jídla. Z celkového počtu se 68,5 % respondentů domnívá, ţe jejich celková konzumace jídla je přiměřená. Hodně jídla spořádá dle odpovědí 21 % dotázaných a zbylých 10,5 % naopak podle jejich názoru jí málo. Otázku můţeme srovnat s otázkou č. 4, která zjišťovala názory respondentů na jejich hmotnost. Výsledky ukazují, ţe se data liší jen velmi málo. Celkem 67,5 % dětí povaţuje svoji hmotnost za normální, 23,5 % za vyšší, neţ by měla být a 9,5 % za niţší neţ je normál. Více informací i z pohledu BMI nabízí následující tabulka či graf. Tab. 38: Názor respondentů na jejich celkovou konzumaci jídla málo akorát hodně počet % počet % počet % norma N= % % 28 19% obezita a nadváha N=34 3 9% 19 56% 12 35% podváha a podvýţiva N= % 15 75% 2 10% dívky N= % 74 74% 20 2% chlapci N= % 63 63% 22 22% celkem N= ,5% ,5% 42 21% Graf 17: Názor respondentů na jejich celkovou konzumaci jídla 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 74% 75% 71% 68.5% 63% 56% dívky chlapci celkem norma obezita a nadváha podváha a podvýţiva 35% 30% 20% 10% 0% 6% 15% 22% 20% 19% 15% 21% 10.5% 10% 9% Málo Akorát Hodně 10% 94

95 Otázka 16: Stravuješ se v restauracích s rychlým občerstvením (fast food) jako je McDonald s, KFC, Burger King, čínské restaurace, bufety, apod.? Následující tabulka i graf ukazují, ţe velká část respondentů (67,5 %) navštěvuje restaurace rychlého občerstvení (fast foody). Co se týče pohlaví, tak větší procento mají chlapci. Respondenti byli převáţně z vesnice či menšího města do 7000 obyvatel, přesto však jsou čísla velmi vysoká. Údaje jsou důkazem toho, ţe vliv reklamy a západního stylu ţivota se přibliţuje více neţ by bylo vhodné. O frekvenci návštěvnosti fast foodů pojednává další otázka. Tab. 39: Návštěvnost fast food restaurací Ano Ne počet % počet % dívky N= % 39 39% chlapci N= % 26 26% celkem N= ,5% 65 32,5% Graf 18: Konzumace ve fast food restauracích 100% 90% 80% 70% 60% 61% 74% 67.5% dívky chlapci celkem 50% 40% 39% 32.5% 30% 26% 20% 10% 0% Ano Ne 95

96 Otázka 17: Jak často navštěvuješ fast foody (restaurace rychlého občerstvení)? Z počtu respondentů, kteří v předešlé otázce potvrdili návštěvnost fast food restaurací, odpovědělo 51 %, ţe navštěvuje tyto restaurace 1x týdne, 28 % uvedlo 2-3x měsíčně, 13 % dokonce 2 3x týdně. Denně se v těchto restauracích stravuje 3 % dotázaných. Tab. 40: Frekvence návštěvnosti fast food restaurací dívky N=100 chlapci N=100 celkem N=100 počet % počet % počet % kaţdý den 2 3% 2 3% 4 3% 2-3x týdně 6 10% 12 16% 18 13% 1x týdně 28 46% 41 55% 69 51% 2-3x měsíčně 24 39% 14 19% 38 28% méně často 1 2% 4 5% 5 4% nevím 0 0% 1 2% 1 1% Graf 19: Frekvence návštěvnosti fast food restaurací 100% 90% 80% 70% dívky chlapci celkem 60% 50% 40% 46% 55% 51% 39% 30% 28% 20% 10% 0% 3% 3% 3% 16% 10% 13% 19% 5% 2% 4% 0% 2% 1% 96

97 Otázka 18: Z nabízených moţností vyber dvě, které tvoří většinu Tvého denního pitného reţimu. Následující tabulky zobrazují nápoje, které tvoří většinu pitného reţimu respondentů. Odpovědi byly zpracovány pro větší přehlednost pouze do tabulek s počtem odpovědí (bez %). Jsou seřazeny od nejvíce konzumovaných dle pohlaví, v tabulce č. 43 pak i dle BMI. U obou pohlaví tvoří většinu pitného reţimu nápoje s obsahem cukru. U dívek se a prvním místě objevila slazená minerální voda, dále pak sirup s vodou, voda, apod. U chlapců se ţebříček nepatrně lišil, na předních místech se objevila slazená limonáda, sirup s vodou a slazená minerálka. Velmi vysoko, na 4. místě, se u chlapců objevují energetické nápoje (u dívek na předposledním místě). Vysoká konzumace slazených nápojů můţe být nebezpečná zvláště kvůli skrytému cukru. Konzument přesně neví, kolik cukru s nápojem vypije. Rodiče dětí popíjejících slazené nápoje se mnohdy diví, ţe jejich ratolesti nechtějí jíst. Měli by si uvědomit, ţe právě skrytý cukr v nápojích jim dodává energii, proto nemají potřebu přijímat další energii v podobě jídla. Tab. 41: Nápoje tvořící většinu pitného reţimu dotazovaných dívek dívky 1. minerální voda slazená sirup s vodou voda čaj slazená limonáda dţus dţus s vodou minerální voda neslazená 8 9. energetické nápoje káva 2 97

98 Tab. 42: Nápoje tvořící většinu pitného reţimu dotazovaných chlapců chlapci 1. slazená limonáda sirup s vodou minerální voda slazená energetické nápoje voda čaj minerální voda neslazená dţus 7 9. káva dţus s vodou 1 Počty zvolených odpovědí u respondentů dle BMI ukázaly stejné výsledky. Na prvních místech se vyskytly nápoje s obsahem cukru. Tab. 43: Nápoje (5 nejoblíbenějších) tvořící většinu pitného reţimu dotazovaných dětí dle BMI dívky chlapci norma BMI 1. minerální voda slazená slazená limonáda sirup s vodou sirup s vodou voda minerální voda slazená dţus energetické nápoje čaj voda 13 obezita + nadváha 1. sirup s vodou 6 1. minerální voda slazená minerální voda slazená 5 2. slazená limonáda voda 3 3. sirup s vodou 8 4. slazená limonáda 2 4. voda 5 5. minerální voda neslazená 2 5. energetické nápoje 4 podváha + podvýţiva 1. minerální voda slazená 7 1. slazená limonáda 3 2. sirup s vodou 6 2. energetické nápoje 2 3. voda 5 3. minerální voda slazená 1 4. čaj 4 4. voda 1 5. slazená limonáda 3 5. čaj 1 98

99 Otázka 19: Kolik litrů tekutin vypiješ za den? Pitný reţim je u kaţdého individuální. Bylo tedy nutné spočítat výsledky s ohledem na hmotnost u jednotlivých respondentů, jak ukazuje tabulka č. 44. U kaţdého byl tedy dle hmotnosti vypočítán doporučený objem tekutin a porovnán s odpovědí na tuto otázku. Výsledná data byla sepsána dle celkového počtu a dle hodnot BMI. Z celkového počtu respondentů vypije dle jejich hmotnosti dostatek (i více) tekutin 70,5 %. U zbylých 29,5 % byl uvedený počet litrů tekutin v závislosti na jejich hmotnosti nedostačující. U 47 % dětí s nadváhou a obézních se ukázalo, ţe pijí málo. Stejně tak u 27 % respondentů s normou BMI a 15 % s klasifikovanou podváhou či podvýţivou. Tab. 44: Pitný reţim dle hmotnosti u skupin podle BMI akorát méně počet % počet % norma N= % 40 27% nadváha a obezita N= % 16 47% podváha a podvýţiva N= % 3 15% celkem N= ,5% 59 29,5% Graf 20: Pitný reţim dle hmotnosti u skupin podle BMI 100% 90% 80% 70% 73% 85% 70.5% norma nadváha a obezita podváha a podvýţiva celkem 60% 50% 53% 47% 40% 30% 20% 27% 15% 29.5% 10% 0% akorát méně 99

100 Otázka 20: Čteš si sloţení potravin a výrobků, které kupuješ? (např. obsah soli, barviv, konzervantů, cukru, umělých sladidel, apod.) Z celkového počtu respondentů většina odpověděla záporně. Sloţení výrobků nikdy nečte 40,5 % a 47,5 % pouze zřídka. Dle pohlaví zvolilo odpověď velmi často pouze 6 % dívek a ţádný chlapec. Dle výsledků by měli být děti více informování svými rodiči a školou, jak a proč číst sloţení potravin. Tab. 45: Čtení sloţení výrobků velmi často často zřídka nikdy počet % počet % počet % počet % dívky N= % 8 8% 60 60% 26 26% chlapci N= % 10 10% 35 35% 55 55% celkem N= % 18 9% 95 47,5% 81 40,5% Graf 21: Čtení sloţení výrobků 100% 90% 80% 70% 60% dívky chlapci celkem 60% 55% 50% 40% 35% 47.5% 40.5% 30% 20% 10% 0% 26% 6% 8% 10% 9% 3% 0% velmi často často zřídka nikdy 100

101 Otázka 21: Drţíš nebo drţel/a jsi někdy nějakou dietu? Otázka měla zjistit, jestli respondent někdy drţel nebo drţí nějakou dietu. Zde jsou velmi patrné rozdíly v pohlaví. U 66 % chlapců se objevila odpověď ne, naproti tomu 51 % dívek odpovědělo ano. Co se týče hodnot BMI, nejvíce se diety vyskytovaly u dětí s nadváhou či obezitou. Jejich obezita či nadváha můţe být tedy důsledkem jojo efektu. Naproti tomu 70 % dotázaných s podváhou či podvýţivou dietu nikdy nedrţelo. Tab. 46: Drţení diet/y dle pohlaví a BMI ano ne nevzpomínám si počet % počet % počet % dívky N= % 40 40% 9 9% chlapci N= % 66 66% 6 6% celkem N= ,5% % 15 7,5% norma N= % 85 58% 11 8% obezita a nadváha N= % 7 20% 4 12% podváha a podvýţiva N= % 14 70% 0 0% Graf 22: Drţení diet/y dle pohlaví a BMI 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% 68% 66% 70% dívky chlapci celkem norma obezita a nadváha 58% podváha a podvýţiva 51% 53% 39.5% 40% 34% 28% 30% 20% 12% 9% 6% 7.5% 8% 0% Ano Ne Nevzpomínám si 101

102 Otázka 22: Jakým způsobem jsi dodrţoval/a dietu? Otázka navazuje na předešlou, vychází tedy z počtů respondentů, kteří uvedli, ţe drţí nebo někdy uţ drţeli dietu. Dotázaní měli zvolit dva způsoby ze 7 nabízených, z nichţ jedna nabízela vlastní odpověď. Výsledky jsou zpracovány pro větší přehlednost pouze do tabulek a dle pohlaví. U dívek i chlapců se na prvních místech objevovalo cvičení, zdravá strava a omezení sladkostí. Na 4. místě se u obou objevuje hladovění a pravidelná strava. U dívek se vyskytla i odpověď zvracením. Tab. 47: Způsob drţení diet/y u respondentů ţenského pohlaví dívky 1. cvičením zdravou stravou omezením sladkostí hladověním pravidelnou stravou 8 6. zvracením 1 7. jinak 0 Tab. 48: Způsob drţení diet/y u respondentů muţského pohlaví chlapci 1. zdravou stravou cvičením omezením sladkostí 9 4. hladověním 6 5. pravidelnou stravou 2 6. zvracením 0 7. jinak 0 102

103 Otázka 23: Jak často se věnuješ nějaké pohybové aktivitě? Z celkového počtu dotázaných se aktivnímu pohybu vůbec nevěnuje 7,5 % dětí. Celkem 26 % dětí uvedlo, ţe se pohybují kaţdý den, zbylých 66,5 % dětí se dle odpovědí pohybuje 1-2x a vícekrát týdně. V rámci pohlaví se nevěnuje ţádnému aktivnímu pohybu více dívek (10 %) neţ chlapců (jen 5 %). Dívky se dle výsledků pohybují v týdnu méně často neţ chlapci. Denně se pohybuje pouze 15 % dívek, chlapců 37 %, apod. Konkrétní výsledky ukazují následující vyobrazení. Tab. 49: Pohybová aktivita u respondentů dle pohlaví dívky chlapci celkem počet % počet % počet % kaţdý den 15 15% 37 37% 52 26% 4-5 x týdně 6 6% 9 9% 15 7,5% 3-4 x týdně 27 27% 33 33% 60 30% 1-2x týdně 42 42% 16 16% 58 29% vůbec 10 10% 5 5% 15 7,5% Graf 23: Pohybová aktivita respondentů dle pohlaví 100% 90% 80% 70% dívky chlapci celkem 60% 50% 40% 30% 37% 26% 33% 27% 42% 30% 29% 20% 10% 15% 9% 6% 7.5% 16% 10% 5% 7.5% 0% kaţdý den 4-5 x týdně 3-4 x týdně 1-2x týdně vůbec 103

104 Otázka 24: Kolik hodin denně strávíš u počítače? Následující dvě otázky byly mířené na volný čas dotázaných dětí, konkrétně na trávení času u počítače či televize. Z výsledků vyplývá, ţe 41,5 % dětí stráví denně alespoň 1 2 hodiny u počítače, 23,5 % dokonce 3 4 hodiny, 12 % dokonce 5 a více hodin. Podle výsledků stráví u počítače více času chlapci. Je to dáno nejspíš tím, ţe častěji podléhají počítačovým hrám a celkovému zájmu o svět informačních technologií. Tab. 50: Čas strávený u počítače dívky chlapci celkem počet % počet % počet % ţádnou 5 5% 2 2% 7 3,5% méně neţ % 10 10% 39 19,5% % 44 44% 83 41,5% % 28 28% 47 23,5% 5 a více 8 8% 16 16% 24 12% Graf 24: Čas strávený u počítače 100% 90% 80% 70% dívky chlapci celkem 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% 44% 41.5% 39% 29% 28% 23.5% 19.5% 19% 16% 10% 12% 8% 5% 3.5% 2% ţádnou méně neţ a více 104

105 Otázka 25: Kolik hodin denně strávíš u televize? Téměř polovina z celkového počtu respondentů stráví u televize 1-2 hodiny denně (více dívky). Celkem 30 % dívek a 32 % chlapců věnuje z celého dne koukání na televizi 3 a více hodin. Tab. 51: Čas strávený u televize dívky chlapci celkem počet % počet % počet % ţádnou 2 2% 5 5% 7 3,5% méně neţ % 21 21% 38 19% % 42 42% 93 46,5% % 26 26% 48 24% 5 a více 8 8% 6 6% 14 7% Graf 25: Čas strávený u televize 100% 90% 80% 70% dívky chlapci celkem 60% 50% 40% 51% 42% 46.5% 30% 20% 21% 17% 19% 26% 22% 24% 10% 0% 8% 5% 6% 7% 2% 3.5% ţádnou méně neţ a více 105

106 Otázka 26: Co má podle Tebe největší vliv na stravování lidí? Otázka vyţadovala od respondentů 2 odpovědi, podle získaných dat byl pak vytvořen ţebříček toho, co nejvíce můţe ovlivnit lidi ve stravování. Tabulka prezentuje celkové počty odpovědí, dle celkového počtu respondentů a pohlaví. U dívek i chlapců se výsledný ţebříček nelišil. Na prvním místě ovlivňuje stravování podle obou pohlaví rodina. Dále pak propagace ideálu krásy a média, reklama a internet. Ostatní poloţky se získanými daty zobrazuje následující tabulka a graf. V nabídce odpovědí byla i moţnost jiné, vlastní odpovědi, kterou zvolili 2 respondenti. Jako důvod napsali finance. Tab. 52: Vliv na stravování lidí dívky N=100 chlapci N=100 celkem N= rodina propagace ideálu krásy média, reklama a internet přátelé a kamarádi vzdělání a škola jiné Graf 26: Vliv na stravování lidí rodina propagace ideálu krásy média, reklama a internet přátelé a kamarádi vzdělání a škola jiné

107 Otázka 27: Co by Tě přinutilo ke změně Tvých stravovacích návyků? Dotazovaný měl zvolit moţnost, která by ho donutila ke změně stravovacích návyků. Výsledky jsou opět seřazeny od nejčastěji zvolené odpovědi a rozděleny dle pohlaví. Mezi nejčastěji zvolené odpovědi, které by donutily ke změně stravovacích návyků dívky, patří: zhoršení zdravotního stavu, nadváha a rodina. U chlapců se na prvním místě objevila nadváha, dále pak zhoršení zdravotního stavu a třetí nejčastější odpovědí bylo nic. Moţnost s volnou odpovědí si zvolily 2 dívky a uvedly jiný důvod, a tím byl ţivotní partner. Ostatní data zobrazují následující tabulky. Tab. 53: Důvod pro změnu stravovacích návyků respondentů dle pohlaví dívky N=100 počet chlapci N=100 počet 1. zhoršení zdravotního stavu nadváha nadváha zhoršení zdravotního stavu rodina 9 3. nic vlastní názor 8 4. vlastní názor 6 5. nic 7 5. přátelé, kamarádi 5 6. přátelé, kamarádi 6 6. rodina 4 7. více informací o vlivu stravy na zdraví 3 7. více informací o vlivu stravy na zdraví 8. něco jiného 2 8. reklama 0 9. reklama 0 9. něco jiného

108 Otázka 28: Co je podle Tvého názoru největší překáţkou pro lidi, kteří chtějí změnit své stravovací návyky k lepšímu? Otázka poţadovala od respondentů 2 odpovědi, které jsou v následující tabulce a grafu seřazeny sestupně. Opět tabulka i graf zobrazují pro lepší přehlednost místo procent jen počty. Největší překáţkou pro lidi, kteří chtějí změnit své stravovací návyky, je dle odpovědí dotazovaných neschopnost vzdát se oblíbených pokrmů. Na dalších místech jsou pak stravovací návyky v rodině a nedostatek času. Tab. 54: Překáţky ke změně stravovacích návyků celkem počet 1. nejsou schopni vzdát se oblíbených pokrmů stravovací návyky v rodině nedostatek času nedostatek peněz zaměstnání špatná dostupnost zdravějších potravin jiná odpověď (lenost) 5 Graf 27: Překáţky ke změně stravovacích návyků nejsou schopni vzdát se oblíbených pokrmů stravovací návyky v rodině nedostatek času nedostatek peněz zaměstnání špatná dostupnost zdravějších potravin jiná odpověď (lenost)

109 Otázka 29: Jsi spokojený s tím, jak se stravuje Vaše rodina? Z celkového počtu dotázaných bylo se stravováním vlastní rodiny spokojeno 86,5 % (odpověď určitě ano, spíše ano). Zbylých 13,5 % spokojeno není. Dle pohlaví byli s domácí stravou více spokojeni chlapci neţ dívky. Podrobná data uvádí tabulka a graf. Tab. 55: Spokojenost se stravováním vlastní rodiny dívky N=100 chlapci N=100 celkem N=200 počet % počet % počet % určitě ano 15 15% 26 26% 41 20,5% spíše ano 67 67% 65 65% % spíše ne 14 14% 7 7% 21 10,5% určitě ne 4 4% 2 2% 6 3% Graf 28: Spokojenost se stravováním vlastní rodiny 100% 90% 80% 70% 60% 67% 65% 66% dívky chlapci celkem 50% 40% 30% 20% 10% 0% 26% 20.5% 15% 14% 10.5% 7% 4% 2% 3% učitě ano spíše ano spíše ne určitě ne 109