Transkript

1 Senior ACT Kronika Cawsand project Úvod Projekt se zaměřuje na výměnu kulturních, uměleckých a tradičních aktivit mezi dobrovolníky ČR a Anglie. Po květnové návštěvě Anglických přátel v České republice jsme měli naplánovánu cestu do malého městečka Cowsand na jižním pobřeží Anglie. Je to spíše malá historická vesnice, která sousedí s velkým královským městem Plymouth. Projekt je zajišťován partnerskými organizacemi Hodina H a Point Europa Office. Naše aktivity jsou plánovány od 6. do a účastní se jich těchto šest seniorů: Alena Floríková, Radek Maca, Dagmar Nogová, Karel a Marie Schmidovi, Miluše Vidnerová. Obsah Úvod... 1 Obsah den: cesta den: Uvítání v Cawsandu den: Nákupy a mužský pěvecký sbor den: Kingshfishers a pobřežní výprava den: Plymouth den: Mount Edgcumbe and Country Park den: Looe a Polperro den: Primary school den: Kingfishers Pre-School den: Free day den: Cornwall den: Czech event den: Echo centre, Liskeard den: Sommerville gallery den: Rainy day den: Rame church and Regata den: Návrat domů

2 den: cesta Sešli jsme se v 20:00 h u Starbucks coffee s drobnými obavami, jak to všechno zvládneme. Pro rozehnání stínů pochybností jsme si dodávali odvahu alespoň první společnou fotkou Když už jsme se s letenkami dostali k odbavování zavazadel, sdělili nám, že naše letadlo bude mít kvůli bouřce v cílovém Bristolu zpoždění zhruba 2 h. A tak jsme se odebrali do čekárny k gateům. Společnost EasyJet ocenila naše čekání stravovacím voucherem, který jsme využili každý po svém od svíčkové přes bagety až po točené pivo. Po 23. hodině jsme se konečně protáhli přes rentgenové detektory do našeho letadla a ve 23:45 h jsme se konečně vznesli do vzduchu. Po dvou hodinách poklidného letu jsme přistáli v Bristolu. Zde na nás čekal skvělý řidič osmimístného Peugeotu Gary Mitchell. Skoro celou tříhodinovou noční cestu od letiště v Bristolu do Cawsandu jsme prodřímali. V 5 hodin ráno jsme se propletli úzkými uličkami malého historického městečka až k našemu novému domovu The Manse na Garrettt street. Venku sice začínalo svítat, ale my jsme zvolili aspoň krátký spánek konečně taky ve vodorovné poloze

3 den: Uvítání v Cawsandu Ráno jsme se sešli před devátou hodinou u snídaně. Trochu rozespalí jsme si srovnali greenwichský čas na všech hodinkách a mobilech a u kafe jsme přemítali, co nás vlastně čeká. V půl jedenácté přišli naši hostitelé Michelle, Sheila, Boby s aktualizovaným programem. Chvilku po nich nás svým příchodem potěšil český dobrovolník David, který nám pomohl přeložit a dovysvětlit jednotlivé body programu na příští týden. Po 12. hodině nás potom Sheila provedla úzkými uličkami Cawsandu a sousedního Kingsandu, což jsou historicky rivalské vesničky. Při procházce úzkými uličkami jsme nakoukli do několika zdejších, spíše turistických obchůdků. Na pobřeží jsme dokonce potkali i pár odvážných plavců. Je pravda, že většina plavala v neoprenových kombinézách, ale byli mezi nimi i tři otužilci v plavkách. Po návratu jsme doháněli spánkový deficit a začali jsme rozdělovat dovezené suvenýry pro organizace, které navštívíme v rámci projektu. Kolem 17 h začali přicházet naši hostitelé a přinášeli obrovské množství vynikajících pochutin a pití. Manžel paní Michelle se vžil do role šéfkuchaře a připravil pro všechny během chvilky skvělé menu. Během jídla jsme si popovídali o jejich letošní návštěvě Česka, o jídle i o zdejším městě. Po jejich odchodu jsme společně sepsali první díl této kroniky a začali plánovat další den

4 den: Nákupy a mužský pěvecký sbor Dnešní program jsme zahájili společnou cestou komunitním minibusem s příjemným a upovídaným řidičem Ronym do sousedního Millbrooku. Zde jsme si prohlédli sídlo Point Europe Office, nakoupili v charitativním obchodě pár drobností. Další naše kroky vedly za nákupy do téměř dvoutisícového Liskeardu. V obchodním centru ALDI, ne nepodobnému českému Lidlu, jsme nakoupili zásoby jídla na alespoň týden dopředu. Kromě jídla nás také zajímala okolní krajina, protože jsme jeli kolem řeky Seaton s krásnými viadukty a hlavně zpět kolem oceánského pobřeží. To je poseto řadou nádherných chatiček, které již svým vzhledem vnáší do našich myslí klid, pohodu a odpočinek. Odpoledne měl každý svůj program, na Johnem zapůjčených kolech dvě děvčata vyrazila na okružní jízdu, ostatní vyrazili na tůru. Večer jsme využili pozvání Michelle na pravidelnou zkoušku zdejšího pobřežního mužského sboru. Očekávali jsme skupinu cca 5 10 chlapů. Jaké ale bylo naše překvapení, když jsme uviděli sál zaplněný zhruba 50 chlapáky a uprostřed nich dirigent s nádherným hlasem. Strávili jsme ve zkušebně skoro 1,5 h. Celý den jsme pak zakončili stylově v místní hudební hospůdce u Jack Daniels whisky

5 den: Kingshfishers a pobřežní výprava Ranní probuzení do slunečného dne nám trochu kazila obava, jak to bude vypadat v mateřské školce Kingfishers. A tak jsme se vyzbrojili spoustou podkladů k aktivitám, které jsme si pečlivě chystali ještě doma v Česku. Když nás Michelle dovedla do přírodní školky, začalo nám docházet, že zde s omalovánkami nevystačíme. Ale zkusíme to vzít popořadě. Školka byla vybudována tak trochu jako alternativní ke standardní inside školce v nedalekém Millbrooku. Jedná se o velkou halu, napadá nás česká analogie stodola, ve které jsou v různých místech vybudována dětská pracoviště (stavebnicové, kuchyňské, odpočinkové, kreslící, stravovací, ). Kromě toho je k této budově připojen pozemek v těsné blízkosti lesa s mnoha přírodními překážkami (stromy na lezení, stany z vrbových prutů, ohniště, ), ale i záhonky s dětskými kytičkami či slepičárnou s nově vylíhnutými kuřátky. Děti poletovali po celém areálu jako blechy v pytli. Pohybové aktivity jsou pro ně naprosto přirozené. Dokonce jsme se částečně zapojili do honičky na dvorku či stavění věží uvnitř. Od vedoucí školky jsme se dověděli, že by bylo fajn něco českého uvařit a pak se podílet na výzdobě k prezentaci školky na téma hmyz. Ale to nás čeká až příští týden. Prostě jsme si jakž takž udělali obrázek o tom, jaké ty děti vlastně jsou. Prosluněné odpoledne lákalo na procházku. A tak jsme se dohodli na putování po pobřeží k Plymouthu s tím, že se pokusíme ulovit několik darů moře. Cesta to byla velmi hezká, ale ne vždy zcela jednoduše schůdná. A tak jsme se rozdělili na dvě skupiny, z nichž jedna šla lepší (silniční) a druhá kamenitější (pobřežní) cestou. Obě skupiny jsme nakonec dorazili do Fort a zpět do Cawsandu. Viděli jsme velké množství překrásných kamenů, některé jsme si vzali sebou, jiné jsme si vyfotili. Byl to pěkný výlet, který nás všechny velmi potěšil

6 den: Plymouth Pátek jsme měli dle programu vyhrazen výpravě do průmyslového, největšího jihoanglického přístavního velkoměsta Plymouth. Protože jsme byli tak trochu zmlsaní historickými uličkami a domečky na jihoanglickém venkově, moc jsme od Plymouth neočekávali. Krátce po deváté jsme nasedli za našimi hostitelkami do 1. patra linkového autobusu a obdivovali jsme nádherné pobřeží s mnoha úžasnými cottage, abychom i nějaké anglické slovíčko použili. Při cestě linkovým autobusem jsme nečekali, že pojedeme trajektem, ale i toho se nám dostalo. Najednou jsme stáli na voru a plavili se na z Torpiontu do Plymouth. Po zhruba 45 minutách jsme vystoupili v centru Plymouth a vydali za historickými památkami. Nejprve jsme navštívili kostel sv. Andrews. Zde jsme si prohlédli nejen oltář, ale i varhany. Zrovna je totiž opravovali a ladili, takže jsme měli možnost zaslechnout i nádherné tóny tohoto nástroje. Potom jsme si na pěší zóně dali italské kafe a pokračovali do nejstaršího domu a současně muzea Plymouth. Zde jsme se náhodně potkali s českou romkou, která zde pracovala. Celý dům ve čtyřech patrech znázorňoval historii města. Teprve zde nám došlo, proč se obyvatelé Plymouth k historii staví zdrženlivě. Během druhé světové války podnikli Němci na Plymouth 59 leteckých útoků ve třech vlnách v období od dubna 1941 do července 1941, přičemž zabili přes tisíc anglických vojáků a zbořili přes staveb. Obětem 1. a 2. světové války vybudovali v Plymouth hned na pobřeží velké památníky, aby je bylo vidět z každé přijíždějící lodi. Naše kroky pak směřovaly do centrálního jachtařského přístaviště, kde jsme si dali tradiční fish and chips hned vedle National marine aqarium. Poslední navštívené historické místo byl Elisabethan House a Elisabethan garden, vystavěné v 16. století. Zde jsme viděli historický nábytek, dobové nástroje a vlastně i celé místnosti. Zahrady byly stavěny uvnitř kamenného areálu jako visuté a v každém patře byla jiná výzdoba. Atmosféra přístaviště nás natolik uchvátila, že jsme se rozhodli vyměnit zpáteční autobusovou dopravu za lodní. Moře bylo lehce zvlněné, takže na konci půlhodinové cesty byly maličko rozhoupané i naše žaludky. Celý den jsme ovšem hodnotili přes naše původní očekávání velmi dobře

7 den: Mount Edgcumbe and Country Park Sobotu jsme měli v programu označenu jako Free Day. Jenomže to byl jen plán, který každodenně podrobujeme kritickému pohledu. Na jedné straně dáváme dohromady zážitky z prožitého dne výsledkem je tento deník, na druhé straně se připravujeme na program dalšího dne. A právě volný den jsme se rozhodli nemít, takže jsme si na doporučení českého dobrovolníka Davida navštívit zahrady pod Mount Edgcumbe. Vyrazili jsme v tradiční ranní čas s batohy a ve sportovním na celodenní tůru. Vyšlapali jsme táhlý dlouhý kopec směrem na Cremyll a již po zhruba 3 km se před námi objevilo údolí Millbrooku a na horizontu Plymouth. Po počátečním nadšení jsme však na chvíli zapadli do lesa a hlavně šli po silnici další 3 km v nezáživném kraji. Dostali jsme se ke kostelu svaté Marie a Juliána, kde jsme si prohlíželi nejen hroby, ale i vnitřek kostela. Nejen svou výzdobou, varhanami ze 16. století, ale vlastně svou otevřeností lidem nás mile překvapil. Potom jsme se vydali trochu oklikou k zahradám Country Parku. Přitom jsme se opravdu kochali úžasným výhledem na Plymouth a ostrůvky, které ho obklopují, teda aspoň z východní strany. Do komplexu zahrad jsme pronikli Cestou s kaméliemi. Nejprve jsme si mysleli, že zde sepisoval svou knihu Alexandre Dumas, ale po chvíli jsme viděli neuvěřitelně pestrou květenu, které vévodily keře kamelií. Ty sice již byly většinou odkvetlé, ale bylo jich zde velké množství. Zvláštními květy nás zaujal jakýsi lopůch, jehož přesný název jsme nikdo neznal. Ač jsme byli osvěženi krásnou přírodou, k nasycení žaludku to nestačilo. A tak jsme se po chvilce hledání nadlábli v Oranžové restauraci. Po dobrém obědě jsme takřka doslova křížem krážem prochodili nejkrásnější historické zahrady celého Country parku. Našli jsme zde kromě nádherně sestříhaných keřů, rozkvetlých stromů také korkový dub a sluníčkový záhonek. Nádherně naladěni jsme se vydali na cestu do Cowsandu přes Millbrook, kde jsme ve Sparu doplnili chybějící zásoby jídla a pití. Volný den, ač nebyl volný, se nám vydařil

8 den: Looe a Polperro Na neděli jsme měli naplánovánu cestu do dvou turistických přímořských vesniček Looe a Polperro. Ranní počasí se nás snažilo svést z cesty, ale ani déšť nás nezastavil. Sešli jsme se na parkovišti navíc se šesti rakouskými studenty, kteří jsou zde v rámci jiného projektu a společně s našimi tradičními průvodci jsme vyrazili. Městečko Looe je rozděleno řekou na horskou a přímořskou část, které spojuje jediný kamenný most. My jsme procházeli útulnými přímořskými uličkami, které byly posety malými obchůdky s dárkovými předměty i sladkostmi. Došli jsme až ke krásně upravené pláži a vůbec nám nevadilo ani mrholení. Bylo na co se dívat viděli jsme pirátskou restauraci, stanici záchranných člunů, předělaný kostelík na byty i krámek s mořskými příšerami a nechyběla zde ani herna. Ještě před polednem jsme se přesunuli do druhé vesničky Polperro. Vyhlédli jsme si nejdříve přímořskou hospůdku, kde jsme se naobědvali tentokrát ovšem nic rybího. Na pobřeží jsme vzdali hold moři, rackům i koupajícím se dětem a pak jsme se toulali spletí úzkých uliček. A protože jsme taky mysleli na naše blízké v Česku, nechali jsme se zlákat i drobnými dárkovými předměty malých obchůdků. To největší překvapení nás však čekalo v jedné místní hospůdce. Naši hostitelé nám totiž doporučili poslech živé hudby. Tři chlapi s jednou zpěvačkou začali od 15 h hrát a zpívat tak dobře, že za chviličku byla hospoda plná. Kapela si získala přízeň nejen místních Angličanů, ale i nás Čechů. Přestože jsme po 16. hodině museli odejít na autobus, i po cestě domů nám v uších zněla krásná muzika

9 den: Primary school Nový týden jsme zahájili návštěvou školy v Millbrooku, přesněji Primary School. Škola, která má více než stoletou historii, je situována na vrchol kopce nad obcí s krásným výhledem na celé údolí mořského zálivu. Navštěvuje ji 125 žáků ve věku od 4 do 11 let. Pojetí výuky je spíše hravé, hlavními dovednostmi, které se děti dokonale naučí je čtení, psaní a počítání. V okolí školy je malé sportovní hřiště, asfaltová cesta s možností cvičení a hlavně zahrada s řadou prolézaček. Žáci mají jednotné školní úbory kluci i děvčata své. Vyučování zde probíhá do 20.7., my jsme viděli jen kousek tělocviku. Našim hlavním úkolem bylo pomoci s obnovou zarostené zahrady a větví tak, aby se žáci nepoškrábali o větve či rozbujelé maliní či jiné trnovníky. Během klasického anglického čaje s mlékem a brownies jsme si chvíli povídali s místními zaměstnanci. Odpoledne jsme se zastavili na oběd v zapadlé restauraci zdravé výživy na vynikajícím obědě. Potom jsme dokoupili zásoby jídla a opět jsme navštívili charitativní obchod v Millbrooku. Poslední část dne patřila tradičně přípravě na další den, tentokrát na práci ve školce

10 den: Kingfishers Pre-School V úterý začala čtyřdenní série, ze které jsme měli největší obavy, totiž práce ve školce Kingfishers. Měli jsme připraveno snad 30 různých aktivit, ale nedokázali jsme si docela přesně představit, jak vůbec bude probíhat naše komunikace s dětmi. A tak jsme již cestou do školky šli napakovaní spoustou pomůcek, ale docela pomalu a rozvážně S vedoucí školky jsme se domluvili, že jim budeme pomáhat na zahradě a že zkusíme s dětmi pár drobných aktivit. Takže jsme v této lesní školce každý den po ránu něco málo pleli, natírali či montovali. Těchto aktivit se účastnil také účastník letošní jarní anglické mise Tom, takže jsme se i díky jemu dostávali do pohody. Děti na nás zpočátku jen koukaly, ale postupně se osmělovaly a prohodili s námi kromě občasného úsměvu i slovo. Zjistili jsme, že jedno z nich má českou maminku. Během dopoledne jsme pro děti připravovali malou svačinku český puding a pomazánku a také dílčí aktivity. Pravidelný úspěch sklízely nejjednodušší míčové hry a protahovací jógová cvičení. Protože celý systém práce ve školce je založen na volnosti dětí, těchto aktivit se účastnilo pokaždé jiný počet dětí a některé i opakovaně. S naší představou frontální výuky jsme se tedy velmi rychle rozešli a zvykli si na to, že se zapojí jen ten, kdo chce. Co mělo ovšem největší úspěch, bylo každodenní polední představování našeho padesátiletého večerníčka a promítání několika dílů Krtkova dobrodružství. Tyto krátké a milé povídky usadily děti i vedoucí do židliček a malý černý hrdina zcela upoutal jejich pozornost. S každým dnem se zvyšoval počet promítaných dílů, zvláště, když jsme pro děti i vedoucí poskládali večerníčkovu čepici. V pátek, tedy poslední den našeho pobytu ve školce, měli školku otevřenu všem rodičům. Hned od rána jsme pomáhali připravit areál do slavnostní podoby. Když přišli rodiče, vedoucí školky slavnostně předala dětem jejich roční deník s fotodokumentací výtvorů. Na závěr našeho pobytu jsme se rozloučili a ponechali jsme jako vzpomínku na nás několik pomůcek pro cvičení a hlavně the adventures of the mole. Během tohoto školkového týdne jsme ještě ve středu zažili překrásný kulturní zážitek. Místní mužský pěvecký sbor měl totiž oficiální vystoupení pro veřejnost pod širým nebem. Během více než hodiny a půl zaznělo několik překrásných skladeb od světoznámých autorů, včetně českých Janáčka a Dvořáka. Celý sbor vedl úžasný dirigent Jonathan, který vdechl koncertu nenapodobitelnou atmosféru. Kliknutím na obrázek můžete alespoň kousek jedné skladby vidět na našem záznamu

11 den: Free day Volný den jsme zcela zasvětili přípravě na náš intercultural event. Během týdne jsme totiž vyvěsili v Cawsandu, Kingsandu a Millbrooku na veřejné plakátovací plochy přes 40 pozvánek, které pro nás připravila Michelle z Point Europe. Čekáme proto velkou návštěvu, a tomu odpovídá i naše příprava. Dohodli jsme se na tom, že kromě různých dovezených potravin (salám, sýr, lázeňské trojhránky, připravíme pro účastníky ještě klasické bramboráky a k tomu ještě české povidlové a tvarohové a makové koláče. Od české maminky jednoho kluka ze školky jsme dostali tip na polský obchod v Plymouthu. Rozdělili jsme se na dvě skupiny, jedna vyrazila nakupovat českou hladkou mouku, povidla, a další potřebné ingredience. Druhá skupina přebírala fotky a chystala prezentaci. Odpoledne jsme se sešli a po kafi hned zkoušeli upéct pokusné koláče. Přitom jsme zjistili, že se ten největší půjčený plech nevejde do místní trouby. Spásu nám přinesla drátěná mřížka s pečícím papírem a tak mohly vzniknout naše první české koláče na anglické půdě navíc v papírovém plechu. Nákupní skupina při svém loveckém putování za potravou poznala spoustu hezkých míst Plymouthu. Kromě nového obchodního centra také objevili výrobnu tradičního Ginu i historický veřejný dům

12 den: Cornwall Na neděli jsme měli naplánován velký výlet po Cornwallu, speciálně do přírodního divadla Minack. Ranní sluníčko signalizovalo teplé počasí, takže jsme se vydali docela nalehko. Jenže za pár desítek km se prosadilo klasické anglické počasí s náhlými změnami a my jsme se pomalu začali klepat zimou již v autobuse. Díky tomuto počasí jsme se nemohli dostatečně věnovat divokým poníkům, kteří spásali velké louky. Po více než dvou hodinách cesta jsme se dostali k nejjižnějšímu výběžku Anglie - Lizard pointu. Viděli jsme zde starou opravnu lodí s pozůstatky spouštěcí rampy pro spouštění lodí do vody a hlavně nádherné pobřežní útesy. Po této nádherné podívané jsme se vydali přes velké přístavní město Penanze (zde jsme se zastavili na lehký lunch ) do přírodního divadla v Minacku. Znali jsme z Česka přírodní divadlo v Českém Krumlově a také leckteré letní kino. Ovšem to, co jsme viděli, nám doslova vzalo dech. Na skalním útesu bylo vybudováno směrem k moři hlediště a v jeho spodní části bylo jeviště. Všechny lavičky pro diváky byly propojeny úžasně krásnou květenou netřesků, aloe vera a spoustou dalších. A když jsme sestoupili do spodních pater hlediště, dokonce začalo představení. Koukali jsme na herce a přitom za nimi šplouchalo moře. No není to nádhera? Aby toho nebylo málo, hned vedle divadla se rozprostírá písečná pláž ke koupání, na kterou je z divadelního útesu krásně vidět. No není to úžasné?

13 den: Czech event Pondělní český den nezačal moc příjemně. Marie ráno vstala s velkými bolestmi zubu a s nateklou pusou. Přesto ještě zamísila těsto na další koláčky, ale pak jsme s pomocí Michelle z hostitelské organizace sehnali pro Marii lékařské ošetření. Naštěstí všechno dobře dopadlo a předepsaná antibiotika začala působit docela dobře a hlavně rychle. Dopoledne bylo na programu pečení koláčů a odpoledne na přípravu bramboráků. Spotřebovali jsme celých 5,5 kg brambor, takže si dokážete představit, kolik jich bylo. Odpoledne jsme začali chystat místo činu, totiž Cawsand Congregational Hall. Doladili jsme finální prezentace a připravili se na vítání hostů bramborákem a plechovkou piva. Po zahájení večera jsme se všichni představovali a následně prezentovali základní informace o České republice a také o našich aktivitách zde v Anglii. Dokonce jsme všem promítli jeden díl večerníčka Krtečka a tak, jako zaujal děti, podobně i dospěláky. Po naší prezentaci jsme všechny hosty (celkem zhruba 40 lidí) pozvali k českému ochutnávkovému stolu. Současně začala podávat informace o reciproční cestě do České republiky skupina anglických dobrovolníků. Když jsme se s hosty před desátou večerní loučili, byli spokojeni a my také. Přes všechny překážky jsme se přehoupli a sice unaveni, ale spokojeni jsme šli spát. Prezentace jsou ke stažení zde: 01 o nás 02 o ČR 03 o našich aktivitách v Anglii

14 den: Echo centre, Liskeard Poslední naší větší řízenou aktivitou byla návštěva Echo centre v Liskeard a druhý den pak u vodní nádrže Siblyback Lake. Echo centre (viz je nezisková organizace, která nabízí a realizuje v denním programu aktivity pro tělesně postižené tak, aby se cítili jako normální lidi. Každý den se v centru schází jiná skupina lidí většinou z blízkého okolí, ale jsou zde i lidé z větší vzdálenosti. Během prvního dne jsme se rozdělili na dvě skupiny, naše ženská část šla dle předchozí domluvy vařit do kuchyně český guláš s knedlíkem, kuřecí řízky a taky český pudink. Mužská část naší výpravy se zúčastnila povídání se skupinou handicapovaných. Každý z přítomných o sobě řekl, jak se jmenuje, odkud je dokonce i na mapě, co ho baví, jakého má domácího mazlíčka Bylo velmi milé, jak si všichni navzájem i přes své postižení (většinou vrozené) pomáhali. Jedna dívka byla dokonce hluchá, tak jí veškeré povídání převypravovali ve znakové řeči. Potom jsme prezentovali Českou republiku a naše aktivity zde. V rámci prezentace jsme se zmínili o našem večerníčku, všem jsme rozdali papírové čepice a pustili i jeden díl Krtečka. I když děvčata uvařila dvě různá jídla, všichni je chtěli ochutnat obě, takže měli na jednom talíři zajímavou kombinaci guláše, knedlíků s řízkem a opečeným bramborem. Ale všem to viditelně chutnalo a nikdo nic nevrátil Odpoledne jsme se zapojili do několika pohybových her s handicapovanými i jejich asistenty. Ve dvou družstvech jsme si v řetězci podávali míč, nosili ve lžičce vejce (vozíčkáři je vozili), chodili s nafukovacím míčem mezi koleny, skládali jsme v týmech karty a la pexeso a přitom zažili spoustu legrace. Kliknutím na obrázek skupiny s kartami si můžete prohlédnout i video. Druhý den jeli přímo k vodní nádrži Siblyback Lake. Přijeli jsme k nádrži, která současně slouží jako zdroj pitné vody pro Liskeard a okolí a jednak jako sportovní středisko pro vodní sporty, před jedenáctou hodinou. Za chvíli přijela z Echo centre skupina handicapovaných, tentokrát vesměs starších lidí na vozíčcích. Bylo zajímavé sledovat, jak se tito lidé vydávají na vodní hladinu a i přes své postižení chtějí zažít stejné pocity na vodě, jako zdraví lidé. Echo centre má vlastní uzpůsobenou motorovou loďku, na které je spustitelná příď tak, aby současně mohla tvořit nájezdní můstek pro vozíčky. Když se vydali první členové výpravy na vodu, my jsme se šli kochat bylinkami na procházkovou cestu kolem nádrže. Po návratu a vlastním obědě jsme si i my vyzkoušeli se na loďce projet. Na zpáteční cestě jsme se podívali ještě do bývalého těžebního centra cínu do Boodmin Moor na kamenný Cheesewring

15 Středeční večer jsme opět věnovali kultuře. Navštívili jsme zkoušku mužského pěveckého sboru a poděkovali dirigentovi za krásné hudební zážitky, které jsme mohli prožít a shlédli část zkoušky další skladby (kliknutím na obrázek můžete vidět videozáznam). Jako pozornost jsme mu předali CD s písněmi Leoše Janáčka

16 den: Sommerville gallery Na dnešní den jsme měli domluvenu kulturní náplň. Ráno jsme vyrazili pěšky do zhruba 4 míle vzdálené The Canteen na pravou anglickou snídani. Sice se jedná o bývalý vojenský objekt po amerických vojácích, ale udělali nám zde pravou anglickou snídani - slaninu, párek, vejce, fazole, topinku. Bylo to celkem příjemné, tak trochu po česku "mastnější" zahájení dne. Potom nás naše průvodkyně Helen a Boby vzali do studentské výstavní galerie Maker Art Collection, kde jsme se mohli seznámit s výsledky tříměsíčního studentského projektu studentů z Plymouthu. Další naše zastávka byla v Sommerville gallery, kde jsme mohli vidět ukázky moderního anglického umění. Velmi zajímavé byly objekty ze dřeva, takové u nás známé samorosty, ale poskládané z několika kousků dřeva a potom drátěné modely. Byly to vlastně z husté drátěnné síťky vytvarovaná těla. Co bylo pro nás dost překvapivé, byla cena. Jeden studentský obraz stál 750 liber a ta síťkovaná plastika liber!!! Potom jsme se podívali na náš domovský Cawsand a šli do již známého Millbrooku. Zde nás naše průvodkyně provedli po městečku kolem přístaviště a nabídly pravý anglický čaj s anglickými buchtami a brownies. Tím jsme vlastně dokončili seznámení se s tradicemi Anglie, uměním i jídlem. Nakonec jsme se zastavili v centrále Europe Pointu, kde jsme domlouvali dílčí změny v programu a zpětnovazebné dotazníky. Po standardním nákupu v charity shopu a místním Sparu jsme šli pěšky přes kopec domů

17 den: Rainy day Předpověď počasí na tento den naznačovala, že strávíme většinu času v našem základním táboře v The Manse na Garrett street v Cawsandu. Realita se od předpovědi téměř vůbec nelišila, takže jsme se probudili do deštivého dne. Naše mise se blíží ke konci, tak jsme využili deštivého počasí pro první část hodnocení projektu. Jako správný tým jsme se sesedli do naší pracovny a začali jsme luštit anglické dotazníky. První strana vypadala náramně jednoduše, stačilo zaškrtnout příslušného usměváčka. Na dalších stranách jsme však již začali potit v angličtině odpovědi na otázky hostitelské organizace. Nakonec jsme všichni všechny otázky zodpověděli Odpoledne se počasí začalo vylepšovat. Na chvilku se za námi zastavil český dobrovolník David. Působil zde v minulém projektu a nyní již pracuje pro místní restauraci. Tak jsme si u kávy a českých palačinek povídali o zdejším životě. Když přestalo pršet, tak každý z nás vyrazil na krátkou procházku městem. Večer jsme začali dávat dohromady dárkový koš pro naše hostitele. Dohodli jsme se na tom, že vytvoříme o naší české výpravě nástěnku. Probrali jsme všechny naše materiály a vytvořili českou památnou stopu

18 den: Rame church and Regata V sobotu bylo počasí jako vyměněné. Od rána svítilo sluníčko, bylo sice trochu chladněji, ale po včerejším dešti ideální počasí na turistiku. Měli jsme jeden tip na výpravu kostel Rame s kapličkou na skalním pobřežním výběžku. Marie na jedné své cyklovýpravě zde totiž potkala divoké koně. Tak jsme vyrazili. Na začátku cesty jsme hned viděli první přípravy na odpolední velkou regatu. Po půlhodině chůze lesem se před námi objevilo nádherné moře, které brázdily malé i velké loďky. V dáli jsme zahlédli cíl naší výpravy, tak se nám hned lépe šlapalo. Kolem poledne jsme dorazili ke kapličce a zaslouženě se posilnili svačinou z batohu. Potom jsme se vydali ke kostelu Rame, který je nazván podle celého poloostrova Maker and Rame. Jedná se o druhé křídlo poloostrova, první jsme viděli nad Cremyll v kostele na Mt. Edgcoumb. Oba kostely jsou volně přístupné veřejnosti a pochází ze 13. století. Zde měli dokonce vyvěšen seznam rektorů a partronů počínaje rokem Po krátké prohlídce interiéra kostela jsme se vydali vzhledem k odpolední regatě kratší silniční cestou do základního tábora. Zde již naplno běžely loďařské závody šestiveslic s kormidelníkem. Měli jsme velkou výhodu v poloze naší zahrady, protože na její úrovni probíhal start každého závodu a současně zde byl i cíl zhruha jednomílového závodu tam a zpět. Podívaná to byla vskutku nevšední, takové množství závodníků a diváků se jen tak nevidí. Každý tým měl na pláži své zázemí, kde se veslaři pilně rozcvičovali. Je vidět, že veslování patří k tradičním anglickým sportům. Večer měla regata končit ohňostrojem, ale toho jsme se nedočkali

19 den: Návrat domů Poslední den jsme měli naplánováno balení, úklid a odjezd na letiště s následným odletem do České republiky. A tak se po snídani každý vydal do svých komnat a doslova pěchoval věci do dvou povolených zavazadel. Současně jsme dodělávali dárkový stůl pro hostitelskou organizaci a připravovali pro každého člena našeho průvodcovského týmu dárkové rekapitulační CD. V pravé poledne se s námi přišli rozloučit naši hostitelé. A protože začalo pršet, tak pro nás taxi přijelo o půl hodiny dříve, abychom stihli v poklidu odlet letadla. Poslední obrázky patří loučení s Cawsandem a se všemi dobrovolníky, kteří nám pomáhali. Po zhruba třech hodinách cesty jsme dorazili na letiště, kde jsme ještě upravovali povolenou hmotnost nákladního zavazadla a pak nasedli do letadla a rozloučili se s celou Anglií. V Praze na nás již čekali rodinní příslušníci, takže slavnostní kapúrkový přípitek jsme si dali bez vína. A zde jsme již s plnou polní v Česku