JEŽÍŠ BYL VZAT DO ANGLIE

Transkript

1 JEŽÍŠ BYL VZAT DO ANGLIE ULICE V LONDÝNÌ pohle d n a luxusní obcho dní dùm - HARR OD S

2 JEŽÍŠ BYL VZAT DO ANGLIE Ètvrtého ledna 2014 jsme dostali zajímavé poselství skrze Marii Divine Mercy, kde stojí, mimo jiné, že Ježíš starší než 12 rokù byl vzat do Anglie. Prý nìkoho takové ètení pobouøilo, nìkoho polekalo z dnešních lidí. Tím, že jsem se doslechl, že nìkteøí lidé se dokonce pøestali modlit za záchranu duší a jiní odložili i Peèe živého Boha byl jsem inspirován podat vysvìtlení, jak bych se na to díval já. V nadìji, že pomohu mnohým mít pøijatelný náhled na neprávem kritizované, bez okolkù podané sdìlení nebes o vzetí, pøenesení Krista, mimo jiné i do Anglie, dal jsem si malou práci a posbíral na to konto nìkolik myšlenek. Mimochodem se mi líbí v tomto poselství i náznaky, jak mile byl malý Ježíš pøijat rodièi èi pøíbuzenstvem Josefa. Zøejmì považovali Ježíška za pokrevního syna Josefa a když ne, pøesto je tam velice dojemnì podáno, jak Svaté rodinì všichni pøíbuzní fandí a pomáhají organizovat útìk pøed nebezpeèími až do dalekých krajin. Je cítit, jak i obyèejný lid znal skulinky, kudy unikat pøed velikou mocí králù, když jde o kùži. Aby moje úvahy byly všem srozumitelné, dovolil jsem zajít do mírného humoru v dìjinách. Øeknìme, do babských témat. Osobnì se domnívám, že pøedstava souèasného ètenáøe MDM poselství je tzv. dnešní. Mají pøed sebou dnešní západ se všemi jeho neøestmi, mrakodrapy. Prostì jak je ukazují media, politické postoje, úpadkový pøístup k lidským hodnotám. Chceme-li se dívat na Anglii z doby Kristovy, musíme na okamžik si vzít jiné brýle a zahlédnout to, co dnes nás nikdo neuèí, nebo málokdo uèí. Ovšem na internetu lze nalézt kdeco. V této èásti i mne staèil internet. Zde pøedvedu v nìkolika bodech co nám sdìluje. Pøedesílám, že moje pøedstava o obyèejných lidech v Anglii z doby Kristovy se málo liší od lidu, kde jsem vyrùstal jako dítì. Vìtšinu národa tvoøí venkov. Na venkovì byli samoživitelé, èili mìli svùj pozemeèek, mìli kravky, kozy, oslíka, atp. Udržování èistoty, praní prádla konaly v øece èi potoce. Vodu z øeky jsme pili, zároveò jsme se v ní koupali a byli zdraví. Pøitom hejna ryb a tamtéž stádo dobytka se obèersvovalo dennì, stálo ve vodì a napájelo se v øece na místì pro nì vyhrazeném. Souhrnnì øeèeno mírná chudoba, neboli spíš skromný ale zdravý životní styl. Témìø každý oblek se nosil až do roztrhání dlouhé roky. Byl nìkolikrát zalátán ale za to se nestydìlo. Stydìt se mìli jen za špínu. Samozøejmì, neškodí si uvìdomit, že nevíme, ke komu a do které èásti Anglie byl Ježíš vzat. Pokud to Bùh nesdìlí, znamená, že jde o nepodstatnou vìc pro nás. Doufám, i to je jasné, že napøíklad Londýn tehdy neexistoval a jestli ano, tak jako velice drobná osada. Lidé pøi Temži tìžko mohli žít jinak, než napøíklad jiní pøi Vltavì, pøi Jordánu èi pøi Dunaji. Popohánìli své oslíky, kravky, nosili vodu, tahali se s rùzným zbožím do okolních osad. To by o mé pøedstavì staèilo. Vlastnì poslední vìtièku, že øímská øíše se svými vojsky øádila v Anglii zrovna tehdy, když Ježíš tam byl pøevezen, pøenesen nebo vzat. Mírnìjší pøeklad zní tak, že se tam prostì dostal. Nyní se podívejme, co nám prozrazuje internet: Judea byla kosmetickou velmocí na zaèátku letopoètu (zpráva na internetu z roku 21013) V té dobì byla Judea díky velmi drahému parfému z tomelu kosmetickou velmocí. Vesnice Ejn Gedi, z níž zøejmì nositelka luxusní obuvi pocházela, tehdy velmi prosperovala a její obyvatelé si mohli luxusní výrobky dovolit, øekl Stiebel. Žena stejnì jako další lidé z vesnice zøejmì do jeskynì uprchla v dobì povstání. Prùzkum judských jeskyní byl zahájen v 60. letech, když se rozneslo, že se z nich vykrádají cenné pøedmìty a jsou prodávány na tržištích v Jordánsku, Betlémì a Jeruzalémì. Izraelští archeologové se vydali místo prozkoumat. Jeskynì hrùzy pøipadla na telavivského profesora Johanana Aharoniho. Stiebel o mnoho let pozdìji pracoval v Londýnì na doktorátu a pøitom mu padla do ruky kniha, na jejíž titulní stránce byla kožená bota ve tvaru V nalezená v jednom øímském táboøe v severní Anglii. Byla velmi dobøe zachovalá a tvarovì podobná tehdy ještì neidentifikovanému nálezu z Judeje. Angliètí odborníci se domnívají, že bota z tábora patøila manželce jednoho z øímských velitelù, který tam pobýval v 1. století. To vedlo Stiebela k identifikaci nálezu v Izraeli. Ornament na ní je vytvoøen ze zlata pocházejícího z Egypta, takže bota byla podle všeho z Egypta pøivezena. V tehdejší dobì musela být taková importovaná obuv velmi drahá. Kousek dál za pøedchozím textem stálo: Luxusní obuv není záležitostí až dnešní doby. Zlatem vykládané boty se podle nejnovìjšího nálezu, o nìmž informoval izraelský deník Haarec, nosily v Judeji pøed 2000 lety. Guy Stiebel z archeologického ústavu Hebrejské univerzity identifikoval kus kozí bohatì vykládané kùže jako støevíc ženy, která žila v dobì Bar Kochbova povstání proti Øímu, tedy v letech 132 až 135 našeho

3 letopoètu. Atd... Øímané používali ponožky kvùli zimì Právì ve 14 hrobech se našly dùkazy pro hypotézu o ponožkách. Vedoucí archeolog Blaise Vyner øekl: Øímany v ponožkách si èlovìk pøedstavuje jen tìžko, ale já nepochybuji, že po nich sahali velmi rychle, sotva nastoupil podzim. Harry Mount v DT pøipomíná, že Øímané z teplého jihu trpìli ve studené Anglii chladem. Vypovídají o tom i dopisy, které archeologové našli pøed 35 lety ve vojenském táboøe Vindolanda jižnì od takzvaného Hadriánova valu. V nejznámìjším z nich jeden prokøehlý voják psal o ponožkách, dvou párech sandálù a dvojích spodkách. Ponožky, sandály a spodky bez nich by øímská Británie nevydržela fungovat témìø pùl tisíciletí až do roku 410 n. l, kdy Øímané nakonec sbalili své vìci a zamíøili na jih do teplejších pásem, podotkl Mount. (Vidíte, vidíte. Zatímco já v padesátých letech dvacátého století jsem nosíval onuce, (to je hadry pøibližného tvaru a velikosti jako jsou dnes ruèníky), odbornì ovinuté na nohou, oni mìli ponožky. Onuce byly teplejší než ponožky. Vlastnì ponožky jsme nosívali také, ale ty jsme šetøili. Ovšem jsem nevìøící v tom, že Øímané v Øímì znali ponožky. Ti v Anglii si je jistì museli poøizovat od anglického domorodého obyvatelstva a obèas nosit i jejich baèkory, jestli se chtìli vyhnout potížím s ledvinami.) Keltská kultura Tato kultura byla v souladu s keltskou vírou o životní harmonii a duševním zdokonalování rozvoje lidského poznání. Keltské vzdìlání, bìhem jejich pozemského bytí, bylo založeno na ústním sdílení. Keltské spoleèenství vyvolených druidù (knìží, soudcù a rádcù) dávalo pøednost orálnímu pøedávání informací, nebo pouze oni byli nositeli pamìti, vzdìlání a v nutných pøípadech také uživateli pøevzatého pisma (na mincích). Z hlediska keltského vnímání a poznání bylo poøizovaní písemných záznamù vlastních dìjin, vìdomostí a znalostí považováno za zcela zbyteèné a hmotnì pomíjivé. Keltové také netoužili po monumentálních stavbách chrámù pro svá božstva nebo pro oslavu své vojenské moci a síly k poøizování vítìzných megalomanských váleèných obloukù. Z keltského životního stylu vyplývala touha po aktivním ekologickém soužití a úcta k okolní posvátné pøírodì. Keltské kmeny pro svou hašteøivou nejednotnost nikdy nevytvoøily mohutný národ a velkou jednotnou centralizovanou øíši. Vìtšina keltských kmenù skonèila po marné snaze o uchování své svobody pod øímskou administrativní správou. V Anglii existovalo køes anství již v øímské dobì, avšak po zániku øímské organizace odsud vymizelo i køes anství. Misie do Anglie probíhala ze dvou smìrù z Irska a z Øíma. Køes anství na zaèátku tisíciletí v Anglii Setkání køes anství s duší keltského èlovìka majícího hluboký vztah k mystice vedlo k nesmírnému zájmu vìøících o mnišství. Jsou zakládány èetné mužské i ženské monastýry; po kraji žije mnoho svatých poustevníkù, mužù i žen, kteøí svým zpùsobem duchovního zápasu pøipomínají poustevníky egyptské pouštì. Èastým jevem bylo tzv. vyhnanství pro Krista, kdy monaši odcházeli do velmi vzdálených míst (napø. dnešní Francie, Normandské ostrovy èi dokonce Nìmecko) a pøinášeli tam s sebou svìtlo víry Kristovy. Postavení monastýrù bylo u Keltù tak významné a respektované, že èasem se veškerá církevní správa zaène odvíjet od budovy kláštera, který nakonec nahradí diecézi. V èele církevní jednotky tak stojí pøedstavený kláštera, který je buïto sám biskupem, anebo když není, tak funkci biskupa vykonává jeden z bratøí monastýru. Ovšem i tento bratr je jako jeden z monachù podøízen otci igumenovi. Také je tøeba si uvìdomit, že zatímco sv. Alban umíral pro Krista již ve 3. století, poèátky køes anství u Slovanù zaèínají v 6. století. V 6. století pronikají na Balkán slovanské kmeny, na což reaguje církev postupnou snahou rechristianizovat toto území a rozvinout misii k dalším národùm. Svatý Alban prvomuèedník Británie (tøetí století) Svatý Alban byl øímský voják v jedné z britských legií. Žil v dobách císaøe Septimia Severa, který krutì

4 pronásledoval køes any, kteøí byli hrozným zpùsobem trýznìni a bestiálnì vraždìni jako zvìø v cirkusech pro potìchu krvelaèného davu. Ale a se císaø snažil, jak mohl, køes anù neubývalo, ba naopak. Dokonce i nìkteøí z katù, když vidìli pevnou víru muèedníkù, se zøíkali pohanství a pøijímali Krista. Toto pronásledování zvláštì tìžce doléhalo na duchovní pøedstavené køes anských obcí, od kterých se odvíjela celá struktura církve. Hony na vìøící probíhaly po celém území Øíše, nevyhnuly se tedy ani Británii. Alban, aèkoliv byl pohan a voják, tedy stál na druhé stranì, proti køes anùm, byl hnut milosrdenstvím a poskytl útoèištì jednomu knìzi. Od nìho se chtìl dozvìdìt nìco o køes anství, o kterém zatím slyšel jen samé zlé vìci. Bìhem rozhovoru s knìzem byla drsná duše vojáka zasažena láskou ke Kristu a Alban požádal o køest. Nepøítel èlovìka však ve zlosti nad ztracenou duší navedl pronásledovatele do Albanova domu. Voják si vymìnil s knìzem šaty a duchovní uprchl. Alban byl zatèen a vyslýchán, když odmítl pøinést obì pohanským božstvùm, byl odsouzen k smrti. Kruté divadlo se mìlo konat v amfiteátru za mìstem. Alban si pevnì stál za Kristem, drahocennou perlou, kterou teprve nedávno nalezl. Jeden z katù ohromen muèedníkovou nezdolnou vírou se obrátil, druhý však stateènému vojáku setnul hlavu. Byl za to na místì potrestán - vypadly mu oèi z hlavy. Tìlo muèedníka Albana køes ané s velkou úctou pochovali ve zvláštní stavbì, tzv. martyriu, kolem kterého pozdìji vyrostlo mìsto St. Alban's. Historie Londýna Kdepak jsi byl Londýne, když náš Pán byl v Anglii? Jako jedno z nejvýznamnìjších a nejvìtších mìst Evropy, mùže se Londýn pyšnit bohatou a zajímavou historií. Ta sahá až na zaèátek našeho letopoètu, kdy asi roku 43 Àímané, kteøí v té dobì pøicházejí na britské ostrovy, zakládají obec zvanou Londinium. Když v 5. století odcházejí zpátky do Evropy, osada nezùstává opuštená, ale je obydlena pùvodními obyvateli ostrovù. Souèasnost Londýna V souèasné dobì je Londýn pulzujícím kosmopolitním mìstem západní Evropy. Je obýván zhruba 8 miliony lidí, nìkteré zdroje však uvádìjí i vyšší èísla. Moje další laické úvahy k dobì Krista. Èteme v poselstvích MDM ze 4. ledna 2014 Když bylo známo, že Ježíš Kristus, lidstvu slíbený Mesiáš, se narodil, zaèal narùstat odpor. Brutální útok Heroda a všech jeho služebníkù názornì pøedvedl, nakolik Boží pøítomnost vložila strach do srdcí zlých lidí. Josefova rodina byla zapojena do našeho podloudného vyvedení ze zemì a mnoho let jsme cestovali. Nejdøíve jsme šli do Judeje, a pak mùj Syn byl vzat do Indie, Persie, Egypta, Øecka a Anglie. Kamkoliv jsme šli, pøítomnost mého Syna konala mnoho zázrakù, i když se On sám veøejnì nikdy nepøedstavil jako Mesiáš. Byl dobøe opatrován a hodnì jsme Ho vidìli. Žili jsme v pokoji, lásce a harmonii a bez mého manžela Josefa bychom nemìli kam jít, abychom ochránili mého Syna, než zaèala jeho veøejná mise. Josefova rodina byla zapojena do našeho tajného vyvedení ze zemì a mnoho let jsme cestovali. Nejdøíve jsme šli do Judska, a pak byl mùj Syn pøevezen do Indie, Persie, Egypta, Øecka a Anglie. Kamkoliv jsme šli, pøítomnost mého Syna konala mnoho zázrakù, i když se On sám veøejnì nikdy nepøedstavil jako Mesiáš. Bylo o nìj dobøe postaráno a stále jsme ho mìli na oèích. Žili jsme v pokoji, lásce a harmonii a bez mého snoubence Josefa bychom nemìli kam jít, abychom ochránili mého Syna, než zaèala jeho veøejná mise. Omlouvám se za dvojité podání, ne že bych kterýkoliv z nich mínil kritizovat, ale zní tajemnì jistì od zaèátku i v originálu. Uvažuji tak, že kdybych mìl v této situaci vyjádøit stav jazykovì pøesnìji, øekl bych, že jsme byli pøevezeni s naším Synem kamsi nebo naší pomocí byl náš Syn pøevezen kamsi. Totiž, když by mi nìkdo øekl, že míní pøevézt mého syna pøes rùzná území a o mne se nezmínil, øekl bych automaticky a já co? Budu také pøevezen? Ovšem z druhé strany mohl být vzat jaksi zázraènì a my ho zase neupøesnìnì èasto ho mohli vidìt. Opakuji, nemyslím si, že pøeklad zamlžuje, protože i v jiném jazyku taky tak zamlženì vyznívá pøeklad. Oprava pùvodního pøekladu zkouší odstranit pùvodní zastøenost, ovšem je otázkou, jestli se to opravdu vyøešilo. Lidsky, jazykovì ano. Proto neváhám pøedpokládat, že se mohlo dít nìco takového jako u apoštola Filipa. O nìm viz níže. Nemyslím si, že se Ježíš v cizinì pøestal pøemís ovat zázraènì, když to doma dìlal témìø stále. Naopak, sama Matka sdìluje, že tam vykonal mnoho zázrakù. Totiž ta vzdálenost na pìší tùru je dle mého mínìní trochu veliká, aby celá rodina putovala svìtem mezi

5 Indií a Anglií a pøitom Ježíš mohl dostateènì kázat, vìnovat se svému okolí. Za normálních okolností je lidská energie velice limitovaná. Nezbývá mi, než nutnì myslet na zázraky. Takový útìk pøed stálým pronásledováním mohla být využita jako mise. Pøedpokládám, že kdejaký misionáø øekne, že bez citelné Boží pomoci lze jen zapadnout v cizím prostøedí jako zašlápnutý cizinec. Bez pomoci Ducha svatého tìžko s nìkým hnout. To podtrhuje v jiné èásti poselství, kdy mluví Matka Pána o narození Ježíška. I když narození Ježíše Krista byla jen skromná a prostá událost jíž se zúèastnilo jen málo lidí slovo se rozneslo. Tak pracuje Duch Svatý. Mnozí narození oèekávali. Mnozí o této události slyšeli a pak o ní mluvili. Bible dostateènì popisuje, jak praktizovala Øíše øímská svou nadvládu nad židovským státem a dalšími oblastmi v dobì když pán Ježíš žil na zemi. Je tøeba mít na zøeteli ducha té doby, technické možnosti, také to, jak byly jednotlivé oblasti politicky, nábožensky, mocensky spravovány. Chceme-li se noøit do pøedstavy, že nìkdo mìl za údìl putovat napøíklad od øeky Jordánu až k øece Temži, a zase do Indie, musíme konstatovat, že tehdejší doba byla bezesporu pestrá a nikoliv jednoduchá. Docházelo k èastým vpádùm na øímské území germánské kmeny, gótové, atd. Svatá øíše øímská latinsky ( Sacrum Romanum Imperium) je název zaniklé øíše, která se rozkládala ve støední Evropì a zahrnovala Nìmecké království, Èeské království, Italské království, Burgundské království a stovky knížectví, vévodství, hrabství, svobodných øíškých mìst a jiných oblastí. Bible možná nìkteré z nás nìkdy jakoby mate napøíklad tím, že si vytváøíme pøedstavu, že Ježíš svou rodnou hroudu, zemi nikdy neopustil. Sami ho tam takto ve svých pøedstavách pøipoutáváme. Sdìlením, že Ježíš byl v Anglii, není protiøeèení proti bibli, nýbrž je to potøeba brát jako doplnìní nìkterých míst pro naši potøebu. Mohli bychom si myslet, že celá Svatá rodina mìla témìø dvacet let bájeèný, nièím, ani satanem nerušený život. Naopak, rùzné apokryfní spisy a jiná literatura se hemží v událostech kolem života Krista a zacházejí dle mého vkusu až do podezøele nepravdivých detailù. Tam je tøeba být opatrný. Pøitom víme, že žádný genius se nezapøe, a je to mladý èi starý èlovìk. Má své pøimìøené chování, chápání a podání vìcí. Tím je nápadný a pro nìkteré závistlivce i nebezpeèný. Jak se nìkdo cítí bezmocný a vadí mu to, napøíklad v blízkosti tìchto lidí, má zvláštní strach a snaží se to kompenzovat pýchou, agresivitou, tìlesným útokem, lstí, lží. Tedy satanova taktika krmená závistí a nenávistí. I Herodes musel cítit nedostižitelnou Boží moc nad sebou, ale ve svém srdci se tím nechtìl smíøit a zkoušel svou nicotu zakrýt svou svìtskou mocí. Aby ji mohl cítít po svém, musel být krutý. To mu dodávalo falešné vìdomí moci, po které tak toužil. Velice trefné je sdelení Matky Boží: Krutý útok Heroda a všech jeho služebníkù názornì pøedvedl, nakolik Boží pøítomnost vložila strach do srdcí zlých lidí. Tím lze chápat i tak, že jakmile se stal Ježíš v nìjaké oblasti pøíliš známým, zaèali se kolem nìho rojit i vlci øízené místními mocipány a musela celá rodina putovat napøíklad o nìjaké hrabství dál. Pokud si vezmeme do hrsti selské poèty, a držíme se toho, že Ježíš již od svých dvanácti let hlásal, šíøil svìtlo Boží od Indie až po Anglii, tak zjistíme, že na to mìl asi dvacet rokù. Je nepodstatné kuchat, jak dlouho se kde zdržoval. Není tìžké si pøedstavit, že lidé tehdy putovali dlouhé tratì z rùzných dùvodù napøíè Evropou. Mohly to být pøesuny øímských vojsk na svá stanovištì do nejzazších èástí øíše. Na jednu stranu jednotlivé útvary mohly vozit bojový materiál, zásobování vším možným, zpìt zase vozily lup èi jakési materiální hodnoty, které se nahromadily jakoby vybíráním daní èi podobnì. Všechno se dìlo ve velkých skupinách za doprovodu ozbrojeného vojska. Taktéž jednotlivé oblasti, království na øímany ovládnutém území mìly svoje ložiska zlata, vybíraly desátky a tak podobnì. Také musely mít svoje ozbrojené doprovody, pokud se nechtìly stát obìtí rùzných nájezdù lupièù èi jiných organizovných sil na nìkterém hrabsví, vévodství, atd. Tyto pøesuny s ozbrojeným doprovodem nebránily tomu, aby se k nim pøipojili drobné skupiny, které napøíklad provozovaly obchod a vezly také své zboží do vzdálených míst. Za jistý poplatek èi jen tak, asi pøi dobré znalosti pomìrù, mohla i svatá rodina putovat v takových podmínkách. To je ta moje nejobyèejnìjší pøedstava. Když si uvìdomíme, že bible je plná událostí, kdy se nìkdo dostal do vzdálených míst vzetím èi vytržením

6 fyzickým, tak je tøeba se zamyslet i nad touto možnou pomocí Boha Svaté rodinì. Bùh koordinoval jejich cesty, takže jistì tam mohly být pro nás nepochopitelné úseky, vzhledem k tomu, že satan byl stále v jejich patách se svými zlosyny. Na druhé stranì po pøeètení mnoha životopisù svatých mùžeme se nechat zaskoèit, protože víme, že ti také dokázali šlapat pøes celý kontinent. Ano, chce to mìsíce, roky a hlavnì pomoc shora. I když je to možné, jsem ménì ochotný si dìlat pøedstavy o pøesunu Svaté rodiny po moøi napøíklad z Øecka do Anglie. Radìji se zamyslím nad takzvanými vzetími. Bùh jistì dobøe vìdìl, když rozsázel své dìti po zemi, že lidstvo nemùže existovat v nevìdomosti, protože by to asi nikam nevedlo. Nakonec by se mohlo zdegenerovat na divoké smeèky tak, jak to známe u zvíøat. Každá by jistou dobu rostla, pak zanikala z rùzných dùvodù, napøíklad v boji o obživu. Bùh by zùstal nikdy nepoznaným pasivním Bohem, který by mohl být naøèen z toho, že svému tvorstvu nedokázal dát perspektivu. Samozøejmì z této pøedstavy je vylouèena existence zlých duchù, zlých tvorù. Vím, že je primitivní pøedstava, ale zde na víc nemám místo. To, že se vloudilo zlo, odpor vùèi Bohu a jeho dìtem do dìjin lidstva je realita. Jak to doopravdy je, líèí bible. Náš dobrý Bùh Otec ovšem všechno zvládá a my se právì blížíme k nejvìtšímu poznání, jak je to s tou naší perspektivou, s naším návratem do naší pùvodní vìèné vlasti. Nemùžeme zapøít tomuto poselství, že Ježíš byl v Anglii. Vždy víme, že Anglie tehdy mìla na svém území samé kmeny, mezi sebou nevraživé smeèky kdyby jen v nevìdomosti, ale i pod vlivem satana a jeho zlých duchù, a žili v zajetí pohanských zvyklostí. Lidé v jistém smyslu i tam èekali na nìkoho (øeknìme na nìjakého Mesiáše) kdo by jejich životu dal smìr, vyšší hodnoty a je tøeba opakovat, že nadìji, èili hodnotnou perspektivu. Prozøetelností Boží se i kultury spojovaly v obrovském území Øímské øíše. Všechno má svùj rub a líc. Takže lze se domnívat, že na zádech øímských vojsk se dostalo do Anglie køes anství za doprovodu neboli spolu s importem kultury ze Støedomoøí. Ježíš a Svatá rodina pøi svém útìku nebyli urèitì pasivní, byli èinorodí jak je k tomu vedl Bùh Otec a Duch svatý. Kamkoliv jsme šli, pøítomnost mého Syna konala mnoho zázrakù, i když se On sám veøejnì nikdy nepøedstavil jako Mesiáš. Byl dobøe opatrován a hodnì jsme Ho vidìli. Kamkoliv jsme šli, pøítomnost mého Syna konala mnoho zázrakù, i když se On sám veøejnì nikdy nepøedstavil jako Mesiáš. Bylo o nìj dobøe postaráno a stále jsme ho mìli na oèích. Lid severu musel také, øeknìme, že nejdøív dílem Ježíše, okusit na své kùži Boží zázraky. Jak víme, pøineslo to svoje bohaté ovoce. INDIE Ne jinak je to s Indií. To znamená v další, hustì obydlené, tmavé kulturní oblasti, která se lišila od øímské a tedy i køes anské. Ježíš i tam konal svou tajnou misi, aby i tento lid poznal svìtlo. Indie je velmi rozmanitá zemì mnoha jazykù, kultur a náboženství. Spoleèenské a politické struktury jsou do znaèné míry urèovány náboženským vyznáním, kastovní pøíslušností a jazykem. Navzdory rostoucí úloze Indie ve svìtové ekonomice živoøí vìtšina místních lidí v bídì. V poètu muslimských obyvatel zaujímá Indie tøetí místo na svìtì, za Indonésií a Pákistánem. K násilnostem namíøeným proti køes anùm dochází stále znepokojivì èasto a nabývají nejrùznìjších podob pálení Biblí, nièení kostelù a dalšího majetku, vìznìní, bití, vraždy. Díky Bohu pøesto tam stále existuje køes anství. Bùh neopouští ani tuto zemi. Bartolomìj Bartolomìj (= syn Tolomaje), rodilý v Kanì galilejské, jest Nathanael, o nìmž Kristus øekl: Tento jest pravý Israelita, v nìmž není klamu. S roznícením poslouchal z úst Pánì potìšitelné uèení o království Božím a byl pøijat za apoštola. Po svátcích svatodušních (po seslání Ducha sv.) kázal neohroženì Ježíše ukøížovaného, odebral se s opisem èásti evandìlia sv. Matouše do Indie a získal mnoho duší pro Krista. Potom kázal ve Frygii, Lykanonii, ve Velké Armenii. Tomáš

7 Bývá také nazýván "nevìøící Tomáš" vzhledem ke skepticismu jeho víry. O jeho životì v dobách prvotní církve toho pøíliš nevíme. Podle legendy byl apoštolem Indie. Do Indie ho poslal Ježíš. Podle legendy Tomáš byl zabit, když modlitbou znièil pohanské modly v chrámì. Ve 4. století byla za místo uložení jeho ostatkù považována Edessa v Mezopotámii. Zvláštní zpùsoby pøemís ování se v bibli a v životì svatých Mùžeme si vybírat mezi výrazy byl pøenesen, byl vzat, byl vytržen, octnul se tam, objevil se tam, a ten nejopatrnìjší výraz je, že dostal se tam. V bibli je plno míst, kde dìj zavání zvláštností. Nemyslím na vytržení ducha. To také. Jde mi o pøípady lokalizace èlovìka, jeho fyzické pøemis ování, pøenesení zázraèným, nepochopitelným zpùsobem. Zkusme si všimnout nìkterá místa. Napøíklad: Jan 6,24-25: Když tedy zástup shledal, že Ježíš ani jeho uèedníci tam nejsou, vstoupili na ty èluny a jeli ho do Kafarnaum hledat. Když jej na druhém bøehu moøe nalezli, øekli mu: "Mistøe, kdy ses sem dostal?" Událost po nasycení pìti tisícù. Jan 6,19: Když veslovali asi pìtadvacet nebo tøicet stadií, spatøili Ježíše, jak kráèí po moøi a blíží se k lodi; zmocnil se jich strach. To byla ta událost po nasycení pìti tisícù. Proè asi dostali strach? Protože vìdìli, že Ježíš do tìchto míst urèitì nešel pìšky. A pak kdo to vidìl kráèet po moøi!? Jan 6,21: Chtìli jej vzít na loï, a hned se loï ocitla u bøehu, k nìmuž jeli. Èili vidíme, že celá posádka, vèetnì lodì byli okamžitì jinde, daleko od pùvodního místa. Jan 10,39: Opìt se ho chtìli zmocnit, on jim však unikl. To bylo, když Ježíš mluvil k židùm ve svátek posvìcení chrámu. Také to vyzní jaksi zázraènì. Jan 20,19-22: Téhož dne veèer - prvního dne po sobotì - když byli uèedníci ze strachu pøed Židy shromáždìni za zavøenými dveømi, pøišel Ježíš a postavil se uprostøed nich a øekl: "Pokoj vám." 20: Když to øekl, ukázal jim ruce a bok. Uèedníci se zaradovali, když spatøili Pána. 21:Ježíš jim znovu øekl: "Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás." 22:Po tìch slovech na nì dechl a øekl jim: "Pøijmìte Ducha svatého. Jan 20,26: Osmého dne potom byli uèedníci opìt uvnitø a Tomáš s nimi. Aè byly dveøe zavøeny, Ježíš pøišel, postavil se a øekl: "Pokoj vám." Jan 21,4-6: Když zaèalo svítat, stál Ježíš na bøehu, ale uèedníci nevìdìli, že je to on. 5:Ježíš jim øekl: Nemáte nìco k jídlu?" Odpovìdìli: Nemáme." 6:Øekl jim: Hoïte sí na pravou stranu lodi, tam ryby najdete." Hodili sí a nemohli ji ani utáhnout pro množství ryb. Urèitì se tam nedostal ranní procházkou z místa, kde pøenocoval. Víme, že Panna Marie byla vzata do nebe. Ne ménì zvláštní je cesta do Emauz, kdy apoštoly, kráèeli po cestì. Ježíš je jakoby náhodou potkal a jakoby cizinec. Pak jim u stolu zmizel. L 24,50-51: Potom je vyvedl až k Betanii, zvedl ruce a požehnal jim; 51:a když jim žehnal, vzdálil se od nich a byl nesen do nebe. Hodnì toho nalezneme i v legendách o svatých. Rád si pøipomínám mile podané zprávy dokonce i o bilokaci otce Pia. Je toho opravdu hodnì a protože si myslím, že by to mohlo staèit k pøesvìdèení mnohých o takovém èastém jevu v bibli jako je fyzické pøenesení osob, ke konci jsem se rozhodl ukázat jeden milý pøípad s apoštolem Filipem.

8 Køest etiopského dvoøana 8,26-40= 26:Andìl Pánì øekl Filipovi: "Vydej se na jih k cestì, která vede z Jeruzaléma do Gázy." Ta cesta je opuštìná. 27:Filip se vydal k té cestì a hle, právì pøijíždìl etiopský dvoøan, správce všech pokladù kandaky, to jest etiopské královny. Ten vykonal pou do Jeruzaléma 28:a nyní se vracel na svém voze a èetl proroka Izaiáše. 29:Duch øekl Filipovi: "Bìž k tomu vozu a jdi vedle nìho!" 30:Filip k nìmu pøibìhl, a když uslyšel, že ten èlovìk ète proroka Izaiáše, zeptal se: "Rozumíš tomu, co èteš?" 31:On odpovìdìl: "Jak bych mohl, když mi to nikdo nevyloží!" A pozval Filipa, aby nastoupil a sedl si vedle nìho. 32:To místo Písma, které èetl, znìlo: 'Jako ovce vedená na porážku, jako beránek, nìmý, když ho støíhají, ani on neotevøel ústa. 33:Ponížil se, a proto byl soud nad ním zrušen; kdo bude moci vypravovat o jeho potomcích? Vždy jeho život na této zemi byl ukonèen.' 34:Dvoøan se obrátil k Filipovi: "Vylož mi, prosím, o kom to prorok mluví - sám o sobì, èi o nìkom jiném?" 35:Tu Filip zaèal u toho slova Písma a zvìstoval mu Ježíše. 36:Jak pokraèovali v cestì, pøijeli k místu, kde byla voda. Dvoøan øekl: "Zde je voda. Co brání, abych byl pokøtìn?" 38:Dal zastavit vùz a oba, Filip i dvoøan, sestoupili do vody a Filip jej pokøtil. 39:Když vystoupili z vody, Duch Pánì se Filipa zmocnil a dvoøan ho už nevidìl, ale radoval se a jel dál svou cestou. 40:Filip se pak ocitl v Azótu. Procházel všemi mìsty a pøinášel jim radostnou zvìst, až se dostal do Cesareje. Pro vaše potìšení na konec až humornì podaný pøípad svatého Filipa Neri je zde: Vypravuje se, že jakýsi nic netušící návštìvník kostela Santa Maria Vallicella div nepadl do mdlob, když vidìl, že pøed hlavním oltáøem se kus nad zemí vznáší nìjaký èlovìk. Kastelán, který právì v kostele uklízel, lhostejnì metl i pod vznášejícím se mužem a udivenému návštìvníku vysvìtlil, jako by na tom vùbec nic nebylo: No a? Filippo je jen v extázi. Humorem jsem zaèal, humorem jsem konèil. V nadìji, že vám zùstal úsmìv na tváøi, konèím výbìr pøípadù o zázraèných fyzických pøemís ováních osob. Kdybych tímto nikomu nepomohl od pochyb nad dùležitostí a možností vzetí Krista do Anglie, byla by tak trochu škoda mého èasu tomu vìnovanému. Tìm, kteøí odmítají pravá nebeská proroctví, tìm, kteøí by je brali s pøipomínkami, tìm, kteøí si vybudovali svùj svìt špatným pochopením informací a již z bible nebo z kterékoliv jiné oblasti proto, aby získali pocit osobní jistoty a pøesto ji èas od èasu ztrácí; tìm patøí asi vysvìtlit, že se nemusí bát nièeho, když budou mít v sobì pokoru, budou se modlit k Bohu tak jak nás církev uèila v prùbìhu staletí, když budou s dìtskou oddaností, dùvìrou mluvit k Bohu, prosit ho o pomoc pøi nejrùznìjších situacích, které budou prožívat, když se budou snažit žít podle Božích pøikázání. Jako lidstvo, žijeme za jistým závojem. Není nám dáno všechno poznat. Bùh má nesmírnì hlubokou studnu poznání. Když Bùh stvoøil prvního èlovìka, založil menší studnu pro lidstvo, z které mohlo a mùže lidstvo postupnì nabírat. Velikost Boží nikdy nepochopíme, pokud žijeme v tìle na zemi. Asi jak je nám dána inteligence si dìlat rozvrh èinnosti v prùbìhu jednoho dne, tak Bùh dokáže rozvrhnout sled událostí pro celé lidstvo na tisíce rokù dopøedu. Vývoj techniky, kultury, smýšlení davù, atd. Pøitom nelze øíci, že èlovìk ze stavby tohoto díla je vynechán, že na nìm nemùže každý z nás osobnì spolupracovat, spoluvytváøet, spolurozhodovat napøíklad o osudu svém èi mnohých. Zvláštní a nepochopitelné, ovšem fungující a reálné. To musíme mít na zøeteli i na konci èasù, kdy my právì žijeme a o mnohém rozhodujeme kladnì èi zápornì a již svým nezájmem èi ochotnou pøièiòlivostí tak jak je od nás oèekáváno Bohem. Nepøestávejte se modlit a znovu zjiš ujte, proè vám Bùh dal tak nesmírnì veliký a dùležitý dar jako je Peèe živého Boha.