BOD POINT. září listopad 2011 uvnitř čísla: rozhovor s milým a váženým panem Prof. Dr. Zdeňkem Opatrným

Transkript

1 BOD září listopad 2011 uvnitř čísla: rozhovor s milým a váženým panem Prof. Dr. Zdeňkem Opatrným Toţ v Pisse sme ešče neměříli, ále v Karvine toţ to ja. A to néni praskla čočka. To tam maju taky kostel, celý stojí na křivo. Kusek od Laryšů. No kdysik, bo teďka uţ tam dluho nic neni. Všecko zbořili. Bo rubali to černe zlato. Kostel nechali a ten se jim propad o 36 m kura. Toţ to je kura dost ni? A vedle teho kostela sme měřili v takym rybniku a tu su naše vysledky: ph = 7,95; temperatura = 20,5 C; vodivost = 1000 S/cm; Toţ řeknu vam piť se to neda toţ dá enem synku jedenkrat, moţna aj dvakrat. POINT

2 Dřevěnice Ve dnech 13. a 14. června se třída kvinta vypravila na výlet do Dřevěnic. V ranních hodinách jsme vyjeli autobusem společně se třídou primou do Jičína, a zatímco děti z primy pokračovaly dále do Dvora Králové, my jsme měli moţnost prohlédnout si město. Po krátkém rozchodu jsme se vydali pěšky do Dřevěnic. Cestu nám stěţovalo velké horko, ale nakonec jsme v odpoledních hodinách dorazili do kempu. Někteří odváţlivci se mohli vykoupat v blízkém rybníce. Bylo to příjemné odpoledne, kdy jsme měli moţnost hrát pláţový volejbal a jiné hry. Večer jsme strávili společným sezením u táboráku a povídáním. Druhý den kolem 11. hodiny jsme se vydali na autobus a po krátké zastávce v Jičíně jsme pokračovali vlakem zpátky do Frýdlantu. Výlet mi přišel příjemný, hlavně proto, ţe jako třída nikam moc nejezdíme a toto byla jedna z mála akcí, kam jsme vyrazili jako celek. Co se Dřevěnic týče, musím říci, ţe je to celkem hezká vesnička, ale nikde jsme nenašli ţádný obchod ani večerku, kde by bylo moţné si něco koupit. Dalším problémem bylo pití v kempu, které zde bylo ve větším mnoţství skoro nedostupné, tedy pokud vám nebylo líto platit za zředěnou kofolu. Bydlení jsme měli zajištěné v malých a útulných chatičkách, ve kterých jsme se navečer všichni scházeli, hráli na kytaru a zpívali. O sportovní vyţití nouze také nebyla. Nejvíce se vyuţilo volejbalové hřiště. Cesta z Dřevěnic byla asi nejzajímavější, protoţe i přesto, ţe jsme si nejméně třikrát ověřovali časy odjezdu autobusů, jsme na zastávce zjistili, ţe tudy ţádný autobus v nejbliţších hodinách nejede a tak nás čekala dlouhá cesta na druhou nejbliţší zastávku,,na Špici, o jejíţ poloze neměl nikdo ani tušení. Nakonec jsme ji šťastně našli, odjeli do Jičína a odtud nás čekala zdlouhavá cesta aţ domů. Celkově však výlet hodnotím kladně a nemůţu si snad na nic stěţovat. Autoři: Gabriela Michalková, Kateřina Šubrtová a Karolína Tomanová, třída kvinta Filmový klub promítá každých čtrnáct dní vždy ve čtvrtek od v učebně fyziky. Chystá se také promítání pro celou školu ku příležitosti 17. listopadu a filmová noc s válečnými filmy, obojí Sledujte plakáty na hlavní nástěnce a na vstupních dveřích školy.

3 Škola: Inspirace nebo instituce Co se mi vybaví, kdyţ se řekne škola? Především místo, které navštěvují ţáci a studenti různého vyznání, barvy pleti, společenského postavení nebo politických názorů. Je to místo střetů různých pohledů na věci. Místo, kde se mladý člověk můţe konfrontovat s rozdílnými názory. Určitě to není pouze nelibá povinnost a tyranie ze strany našich rodičů a učitelů. Mnohokrát jsem slýchával větu: Kdyţ se nebudeš učit, tak to v ţivotě nikam nedotáhneš. Dnes jiţ konečně chápu, ţe lidé, z jejichţ úst tato slova zaznívala, to se mnou mysleli dobře. Ţe i oni zaţili to co já. Brzké ranní vstávání a nechuť k učení. Ale později prozřeli a nechtějí, abych i já zahodil své šance tím, ţe na školu budu pohlíţet pouze jako na instituci. Škola mi byla, je a bude vţdy inspirací. Kaţdé ráno s chutí vstanu a první myšlenka, která mi vyvstane na mysl, je, ţe opět mohu navštívit svou oblíbenou budovu. Své milované frýdlantské gymnázium, kolébku mou i hrob můj. Tu školu jedinou, školu milovanou. A kdyţ naše staré hodiny bijí čtyři hodiny, mé srdce pláče neb odejít musím tam daleko. Nemohu jiţ více setrvat na této posvátné půdě, půdě školy. A v noci, neţ usnu, se ukájím myšlenkou, ţe zítřek opět přinese nový školní den a tedy i nové poznání a nové informace, jimiţ mohu uspokojit svou neodbytnou touhu po vědění, coţ je jedna z nejdůleţitějších lidských vlastností. A proto je pro mě škola inspirací. Jakub Štrom Gymnázium Frýdlant Samozřejmě Valdštejn. Kdo jiný by měl podporovat vzdělanost, než samotný Valdštejn.

4 Řeka V řece se topí Vietnamec Já tady plavat naposledy a lidé chodí podél vody a lidé chodí po mostě Já plavat neumím utopím se tedy s ním šaty odhazuji skáču voda má 5,5 ph měřili jsme to ani rackové ani kachny ani labutě ani ponorky se do řeky neodváží usednout Jen já a nějaký Dao se v ní plácáme Pijeme z té vany města zakalenou hnědou vodu s bublinkami z ultra soft mýdel a mezi nohama nám proplouvají výtoky kapavkou nakažených i tvoje pasta od ranního čištění zubů A to sis myslel jaký jsi slušný a spořádaný člověk! Utopíme se nikdo nás nevytáhne z toho nejopravdovějšího dna jaké je Už nám lezou andělíčci z prdele Však vy na břehu už také trénujete skoky do rakve Asi brzy skočíte za námi Dneska my Zítra vy a záchranný kruh na který jsem si vzpomněl až v posledním bublavém okamžiku máme každý doma pod postelí schovaný na horší časy kdyby snad někdy bylo potřeba Jakub Liška Na Heřmanickém rybníku, ptačím to ráji, jsme naměřili pomocí kvalitu vody: Xploreru a senzoru pro ph = 9,3; vodivost = 1700 S/cm; teplota vody = 20 C

5 ROZHOVOR s Prof.Dr. Zdeněk OPATRNÝ Department of Plant Biology Faculty of Science Charles University Prague Vystudoval gymnázium v Kostelci nad Orlicí. Po maturitě Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. Má pětadvacetiletou praxi v Akademii věd v Ústavu experimentální botaniky, vůdčím ústavu biologie rostlin. Dále pracoval deset let ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby v Praze. Momentálně je zaměstnán tam, kde vystudoval na Univerzitě Karlově v Praze. Jak vás napadlo zaměřit se na téma, které jste nám osvětloval? My jsme si dnes povídali o tématech dvou. První bylo hlavní téma Inteligence rostlin, za druhé jsem přidal dodatek o geneticky modifikovaných rostlinách. Myslím si, že v laické, ale i ranně studentské veřejnosti existuje spousta mýtů okolo tohoto GM tématu. Některé jsou pravdivé a jiné vůbec nemají racionální jádro. Důvodem tedy bylo říct, jak to je. Druhým důvodem byla demonstrace konkrétního výzkumu, který v souvislosti s touto problematikou děláme. Co bylo motivací přednášky? Studenti na naši fakultu přicházejí zejména z gymnázií. A protože si pořád neskromně myslíme, že jsme nejlepší přírodovědecká fakulta v České republice s nejlepší tradicí, máme zájem o nejlepší studenty. Ty bychom rádi motivovali tím, že vidí, co ten výzkum vlastně je a že se dá dělat zajímavě. Motivy byly tedy opět vlastně dva. Jednak popularizace vědy obecně, což dělám rád a druhý, řekl bych, lanaření - tak jako to dělají Kanadští hokejoví skauti, když jezdí po Evropě.

6 Jak vypadá váš běžný pracovní den? Strašně. Ve Frýdlantu asi člověk v sedm hodin vstane, nasnídá se, za půl hodiny je na svém pracovišti, kde si dá kávu a pak mu začne pracovní den. V rozumnou dobu skončí, jde domů a kolem sebe má nádhernou přírodu. Já vstanu někdy kolem šesté, rovněž se nasnídám a pak se tři čtvrtě hodiny mlátím ve veřejném dopravním prostředku, abych dojel na fakultu. Tam je spousta papírů, které musím vyřídit a teprve pak mi začne vlastní zaměstnání. Obsahuje kombinaci výuky, různé agendy, trochu té vědy a spousty papírování. Problém je v tom, že už od čtyřiceti let se z vědce, u nás i ve světě, stává hlavní manažer, který shání peníze na to, aby se vůbec dal dělat výzkum a podobné věci. Ale připouštím, že, co je důležité, mě to ještě pořád baví. Moje pracovní doba je naprosto flexibilní. Ve dne, v noci, o sobotě, o neděli, ve všední den... Kdykoli to rodina přežije. Jaká je vaše oblíbená rostlina? Zajímavá otázka. Řekl bych, že je dána mým původem. Narozen jsem v Týništi nad Orlicí, kde se stékají obě Orlice a kde vždy byly obrovské lesy, do značné míry borové. Můj totemový strom je tedy borovice. A potom by to byl asi dub. A vlastníte sám nějaké speciální druhy rostlin? Nejsem domácí zahradník, žádné speciálnější druhy nemám. Ale třebas v našem skleníku byste našli krásné sbírky masožravek. Za mně blízké druhy považuji v současné době švestky, poněvadž ty nyní zrají na mé chalupě a dají se z nich vyrábět různé produkty. Možná častým problémem k laickému pochopení je, že existují rostlinní biologové, kteří jsou spíše botanici, tzn. těší se krásou rostlin, poznají je v přírodě, jsou to zahradníci a pak experimentální biologové, a to jsme my. Když chci vědět o rostlinách něco z botanického hlediska, tak mám kamarády, třeba doktora Václava Větvičku, který dost často vystupuje v televizi a píše knížky. A je to botanik i zahradník od Pánaboha, bývalý ředitel Botanické zahrady UK v Praze a tedy i znalec jak nejrůznějších speciálních rostlin, tak těch nejobyčejnějších. Jak se na rostlinách projeví růst průměrné teploty na Zemi, v rámci stále řešeného tématu, globálního oteplování? Já bych v první řadě řekl, že ať už o tom říká třeba pan prezident Klaus cokoliv, myslím si, že globální oteplování v této době objektivně existuje. A má samozřejmě kladný i záporný vliv na všechny ekosystémy. Nejčastěji se skloňuje vliv záporný, ale uvědomme si, že například státy s územím jako je třeba Sibiř, budou za globální oteplování vděční, poněvadž se jim zásadním způsobem změní třeba objem zemědělsky využitelné půdy. Bez globálního oteplování by se přeci pohybovala průměrná teplota na Zemi lehce pod patnácti stupni. V podstatě máte pravdu. Jedna věc je ovšem průměr a druhá věc je jak kde. Jinak já nepatřím k zastáncům názoru, že zásadním důvodem, pro tuto klimatickou změnu, pokud nastala, je lidská činnost. Určitě se na ní velmi podílí, moji kolegové vám dokáží, na kolik stoupla hladina oxidu uhličitého v ovzduší od roku toho do roku toho, ale spíše si myslím, že se tady trefujeme do hodně dávných přirozených, přírodních cyklů, které vedou právě touto cestou.

7 Nebojíte se invaze inteligentních rostlin, útoků na planetu nebo něčeho takového? Já se většinou nebojím invaze inteligence, já se spíše bojím invaze blbců, poněvadž těch je pořád dost. A budou znova a nemohou být jinak. Vy jste se asi učili, že existuje Gaussova křivka variability s určitými maximy, minimy, pozitivy, negativy a průměrem. Takže budeme mít chytré lidi vždycky a vždycky budeme mít blbce. Co se týče inteligentních rostlin, nechtěl bych, aby Vám nějaké takové obavy z mé přednášky vyplynuly. Ve skutečnosti se nebojím ani těch neinteligentních geneticky modifikovaných, o kterých byla trochu řeč. Čeho se bojím, je neochota lidí chápat podstaty věcí a chápat je tak, že se nejdříve musí tvrdě učit. Všimněte si, kolik se k těmto otázkám vyjadřuje, spisovatelů, umělců a filozofů a jak kriticky zaznívá od lidí skutečně přírodovědecky vzdělaných. Člověk bohužel často mluví do věcí, o kterých je přesvědčený, že je dost chytrý na to, aby je pochopil, ale rozumět jim nemusí. Říkal jste, že klonování rostlin vám přijde naprosto přirozené. Sdílíte tento názor i u klonování zvířat a lidí? A je vůbec teoreticky možné člověka naklonovat? V první řadě si myslím, že naklonovat člověka dříve či později možné bude. Zadruhé se domnívám, že by to nemělo být legislativně přijato. Navzdory všem uváděným důvodům typu: Rodičům zemřelo dítě, není jiná cesta, než že tatínek takto, s pomocí vědy, použije svůj gen, aby vznikl nový chlapeček u člověka bych byl zásadně proti tomu. Naopak podporuji to, čemu se říká genová terapie. V případě lidí, kteří trpí nějakou neléčitelnou chorobou, tím, že nějaký pitomý gen se zblázní, máme, soudím, povinnost je léčit, pokud to umíme. Klonování hospodářských zvířat je dle mého soudu úplně o něčem jiném. Do toho bych vůbec nezahrnoval žádné etické aspekty. Je to skoro jako u rostlin. Když budu mít skvělý genotyp prasat, hovězího dobytka nebo jiných zvířat, nevidím žádný rozdíl mezi umělou inseminací, která už se dělá desetiletí, a udržením zvířat tímto způsobem. Samozřejmě by se dalo polemizovat na téma osobnosti zvířete a našeho práva do ní zasahovat. Podívejme se, jak vypadá spektrum dostupných psů a koček. Co za celou dobu lidstva člověk nadělal s vlkem nebo původní kočkou divokou a žádné zábrany při tom neměl. Já v tom rozhodně nevidím týrání zvířat. Luisa Pavlíková & Kateřina Mauerová

8 Exkurze v Jizerských horách aneb výlet na který se nezapomíná Ve dnech se třída kvinta a další dva studenti oktávy (Jaroslav Ullmann a Štěpán Černý) zúčastnili exkurze v Jizerských horách. Dozorovali nám pan profesor Schleider, paní Šímová a Přikrylová. Již tradičně jsme byli ubytováni v penzionu Severák v Horním Maxově, kde nás čekalo příjemné prostředí a výborné jídlo, které po vyčerpávajícím dni chutnalo ještě lépe. A kde všude jsme vlastně byli? Jako první jsme navštívili úpravnu vody v Bedřichově. Provedli nás tady po celém areálu a k tomu nám stručně popsali proces úpravy vody. Ještě ten den jsme jeli do Josefova Dolu, kde jsme naměřili hodnoty pomocí senzoru kvality vody (ph vody, GPS souřadnice, teplotu vody, vodivost vody, atd.) a těšili se na večeři. Ovšem tím den zdaleka nekončil a noc byla ještě mladá! Celý večer se po chatě linuly zvuky kytar, harmoniky a společného zpívání. Druhý den ráno jsme hned po snídani vyrazili opět do Josefova Dolu měřit a také nás čekala prohlídka Josefodolské hráze, která je pod úrovní vodní hladiny. Dozvěděli jsme se tu spoustu věcí ohledně anomálií vody, funkce přehrady aj. A věřte nebo ne, v těch cca 4 C to bylo v tričkách s krátkým rukávem vskutku zajímavé! Po příjezdu jsme ještě nabrali pár vzorků půdy v blízkosti penzionu a vyrazili domů. Na tomto výletě jsme se naučili pracovat s přístrojem Pasco v terénu a naměřené hodnoty jsme dále zpracovali na projektovém dni To vše jsme mohli zažít díky projektu Jdeme na to do lesa a myslím, že za všechny studenty mohu říci velké díky za tuto příležitost. Markéta Eiglová Hluboký potok přítok do Josefodolské přehrady. Naši vědátoři zde naměřili tyto hodnoty: teplota vody = 10 C ph = 6,5 vodivost = 39 S/cm

9 Days in Sidmouth 2011 Rok se sešel se dvěma a já opět vyrážela do země větru, Anglie. Letos v doprovodu Gabriely Michalkové a bývalého absolventa našeho gymnázia, Honzy Hlávky. Sidmouth, naše cílové město o velikosti Frýdlantu leží na jihozápadu Anglie, v oblasti Devonu. Na studijní pobyty do Sidmouthu jezdí naši studenti již několik let, atmosféra je tam velmi příjemná, stejně jako lidé, kteří nikdy nikam nespěchají a krajina, která vás obklopuje, se halí do všech odstínů zelené *což by ocenil zejména Pavel Holec+. Na tuto strastiplnou cestu jsem se vydala už podruhé. Poprvé to bylo před dvěma lety, na konci kvarty. Tehdy se mnou cestoval, dnes už můj bývalý spolužák, Michal Dunajčík. Nejsem z těch, kteří by vyhledávali komunikaci s lidmi, a proto jsem většinu času strávila doma. Letos se to radikálně změnilo. Domů jsem zaskočila na jídlo, sprchu a spánek. Přestože jsem se s lidmi nebavila tolik, jak jsem si představovala, i tak mi toho Anglie dala dost. Zjistila jsem, že začínám rozumět rozhovorům mezi Angličany a prostředí vás po pár dnech samo donutí k tomu, abyste se alespoň trochu rozpovídali. Není vyloučeno, že se do Sidmouthu podívám třeba ještě někdy v budoucnu, kdy se mi, snad už definitivně, podaří prolomit ledy. A abych vám přiblížila, jak vypadaly mé anglické dny, nabízím kratší výňatek z mého cestopisného deníku: days to the end Notebook nejde nabít. Notebook nejde strčit do adaptéru. Notebook nejde strčit ani do anglické zásuvky. Notebook selhává day to the end Notebook se mi, díky Gabrielinému vychytralému plánu, podařilo narvat do anglické zásuvky. Kam se hrabe moje pilování. Tohle se chce nebát manuálních prací a jiskřících zásuvek! Jdu na oběd. Sandwich. Se zeleninou. A chipsy. Ale spousta zeleniny. Vydatná snídaně, rychlý oběd a večeře v šest. Hello England! Letěly jsme s Gabrielou Lufthansou z Drážďan. Všechno to začalo, když jsme se rozdělily s mými milovanými rodiči. Dost dlouho jsem nemohla pochopit, že tolik kosmetiky mít v příručním zavazadle prostě nesmím. Tolik, je myšleno cokoli nad 100ml. Budiž. Štěstí přeje připraveným. Další překážkou byla brána, kde kontrolovali doklady. Dlouho, dlouho si prohlíželi moji občanku *už jsem se lekla, že ještě platí to nařízení, že když si oholíte vousy, musíte si udělat nový průkaz totožnosti...+. Se ztrátou dvaceti minut z prvního stanoviště jsme doháněly drahocenné minuty a úspěšně dokončily první level. Level two: úkol: V letadle byla špatně spočítána místa. Muselo se přistavit ještě jedno menší. Tvým úkolem se najít si volné místo k sezení. Hm, když nám dodatečně napsali na letenku číslo sedadla, ještě jsem si nemyslela, že to bude takový oříšek, jak se později ukázalo. Ale bohužel, naše místa už byla zabraná. A než procházet celým letadlem, co se raději posadit přímo dopředu, tam jsou místa zaručeně volná. Ptáte se proč nám to nevyšlo? Protože business třídou létají jenom ti bohatší z nás. Ovšem my se nedáme. Vyhledáváme si další místo, avšak, jak nám letuška o chvíli později vysvětlila, také není úplně ideální sedět u nouzového východu, když nevíte, co s ním v nouzi. Dvě volná sedadla, jež nám nakonec ukázala, to zpravila. Stejně jako rána do hlavy o úložný prostor nad nimi. Při našem štěstí jsme cestovaly malým, přistaveným letadlem, kteréžto nemělo na sobě ani značku naší letecké společnosti a vyhlíželo na pohled tak podivně, že mne na chvíli zachvátila představa tureckého sultána, velbloudů a chodidel rozpálených horkým pískem. Přijely jsme do Sidmouthu o hodinu dřív. A já mívám to štěstí, že má rodina nebývá doma. Tudíž večeřím u milé starší dámy s Gabrielou. Nebude s ní v domě sama. Bydlí s ní 15tiletá Thajka, Rata. Tráví zde již pátý týden a nadcházející bude její poslední. Ale dozvídáme se, že příští týden přijede velký školní zájezd, a to bude o zábavu postaráno. Jelikož přijíždíme v sobotu, neděle je vhodným dnem

10 k procházce po okolí. Já, Gabriela a Rata jsme tedy vyrazily k moři a odpoledne jsme se prošly s Honzou. V pondělí v devět hodin začíná škola. A čekají nás rozřazovací testy days to the end První den školy za námi. Během testů si nás jednotlivě volali a ptali se nás na naše zájmy, kde jsme strávili loňské prázdniny atd. Potom jsme se šli s Garethem (organizátorem sociálních aktivit) projít městem, ukázal nám, kde najdeme nejlepší hospody, fish and chips a společně jsme se vrátili na další vyučování. Tentokrát, již ve dvou skupinách, jsme absolvovali zbytek výuky. Seznámily jsme se s naší kamarádkou Terezou z Prahy, s níž jsme byly po celou dobu. Honza byl přiřazen do vedlejší třídy. Po škole následoval krátký výlet do nedalekého městečka Lyme Regis, známého především pro nálezy fosilních pozůstatků. Na to, kolik věcí do školy, které bych tu chtěla stihnout, jsem přivezla, to vypadá, že je asi bez výsledku povezu zase zpátky days to the end Po dvou hodinách ve škole měla Gabriela one to one lesson, kdy je hodinu s učitelem sama a povídají si o všem možném, čtou, mluví, píší atd. Z jejího výrazu byla vidět veliká radost, zpod svraštělého obočí čišela zapálenost pro jazyk a v pokleslých rtech se chvěla nabroušená anglická gramatika. Jak jinak jsem mohla opětovat její líbezný pohled než souhlasným úšklebkem a jiskrou v očích podporující její oddanost konverzaci? Zatímco Honza a Gabriela pilovali svou angličtinu, já, s Terezou a několika dalšími lidmi, jsme se jeli podívat na slavné útesy, obklopující pobřeží Sidmouthu. Cesta k nim vede přes travnaté větrné pláně, ale výhled, jenž se vám naskytne, stojí za tu námahu na ně dojít. Odpoledne byl na programu Traditional Devon Cream Tea, tj. čaj s mlékem a lahodné Scones, které vám nikdy nepřestanou chutnat. Večer Film Night a zítra hurá do Sports Hall zahrát si s Garethem badminton! days to the end Deníčku, já vím, jak dobře hraje Gareth. Vím, ale... ano, přiznávám, neměla jsem tak přepínat mé slabé, na kost vyzáblé, anorektické, či skoro neviditelné tělo, ale... když já prostě musela. Jak ty to děláš, že máš vždycky pravdu? Mé tělo zas jednou pocítilo na vlastní kůži kyselinu mléčnou, ze které by se daly udělat dva kraví ementály a mé hedvábné ruce metamorfovaly ve zkřivené hrábě. V odpoledním soutěžním golfu se mi sice nepodařilo vyhrát tričko SIS, ale já zastávám názoru, že odpalovat dál je daleko užitečnější, než někam mířit. Následoval Putting, jakási obdoba minigolfu, který tak vyčerpávající nebyl. S Terezou a Gabrielou jsme zvolily dobrou taktiku, utvořily jsme poslední skupinu. Nicméně náš čas nebyl na začátečníky až zas tak špatný. Půl hodiny potom, co ostatní odešli, jsme se závratnou rychlostí blížily k poslední jamce. Zítra čeká Terezu s Honzou výlet do Montacute House, úžasného, historií obrostlého domu z Alžbětinské éry. My s Gabrielou jsme se zapsaly na nákupy do Exeteru. Je jako náš Liberec a je v něm nové nákupní středisko se spoustou obchodů. Studenti nejvíce milují Primark, v němž můžete pořídit spoustu věcí takříkajíc za babku. Proto se obvykle stává, že z celého Exeteru si zapamatujete jen cestu do Primarku, protože v něm strávíte nejvíce, popř. všechen čas. Jdu se na zítřek vyspat. Ale pozor, abych se vrátila do Čech, můj nákup nesmí přesáhnout 0,3kg! days to the end Dnes strávila Rata poslední den ve škole. Zítra o půl šesté ráno odjíždí, pobude nějaký čas v Londýně, potom dvanáct a půl hodiny v letadle a v pondělí hurá do školy! (dnes je čtvrtek) Zjistila jsem, že si to v Exeteru docela pamatuji. Příští týden se tam podíváme znovu, tak snad toho stihneme více, než dnes. Páteční den bude o něco volnější. Rozhodly jsme se vynechat plavání, půjdeme se podívat do města a koupit pár pohledů. Jdu navštívit moji sousedku Gabrielu.

11 days to the end Páteční barbecue je vlastně takový rozlučkový večírek. Ti, kteří sem přijeli dříve, než my nebo jen na týden, zítra odjíždí. Z osmi klobásek, které mi má hostmum zabalila, jsem neviděla ani jednu. Ale ochutnala jsem hamburger a nějaké velmi pikantní kuřecí křidýlko. Závěrečné společné foto, posledních pár slov a šlo se do hospody. My s Gabrielou samozřejmě ne, lít do sebe alkohol, to přeci není pro nás! Obdržela jsem rozvrh na příští týden a zírala jsem. Nejenom, že nemám scholarshipy jako tomu bylo předloni, ale kromě úterý a středy máme vždy, jako dosud, pouze dvě hodiny. Scholarshipy většinou trvaly 90 minut v kuse, někdy i dvě hodiny a vystřídaly se v nich třeba tři učitelé. Ve středu mám one to one, tak jsem zvědavá, koho mi přidělí. Nevydržela jsem to a začala jsem si ďoubat můj sportovně vydřený středeční mozol. Zatím jenom na malíčku days to the end Ani o víkendu vás SIS neokrade o program. V půl desáté odjezd do Plymouthu. Cesta trvá něco málo přes hodinu. Nejprve jsme jeli na výlet lodí. Za povšimnutí stály hlavně staré válečné lodě. Následovalo akvárium. Zpočátku sice nevypadalo tak veliké, ale přesvědčila jsem se o tom, že hodina je málo k tomu, abych stihla v klidu projít všechno. Částečně jsem zde využila své znalosti z biologie, a tak jsem se mohla pochlubit krevetou baltickou, langustou karibskou, máčkou skvrnitou, rejnokem mantou, perutýnem a jinými mírumilovnými zvířátky. Čas nákupů nás zavál do Primarku, takže z Plymouthu už jsem bohužel neviděla nic dalšího. Už jsem to vymyslela. Mé plné nákupní tašky nenápadně podstrčím Gabriele do kufru. Tak. Ohledně zbytku peněz to tak vychytané ještě nemám. 35 mi do konce týdne bude muset vystačit. Začala jsem si ďoubat mozol na prostředníčku days to the end Neděle = celý den s vaší hostfamily. V mém případě to zahrnuje pouze paní důchodového věku, u které mám dostatek jídla, teplé vody a spánku. Je velmi milá, ale někdy mluví až moc rychle. I když ji poprosíte, zda-li by to nemohla zopakovat, řekne onu frázi stejně rychle, a tak se řídím radou mého bratra a prostě se jen usmívám a přikyvuji. Někdy to vyjde. Ale někdy zareaguje: Really? A vy začnete přemýšlet, nač jste vlastně přikývli a jak z toho vybruslit. Stačí ale zachovat důstojný výraz a odpovědět: Yes, of course. A na to už jenom většinou vydechne: Wow, that s interesting. Odpoledne jsme šly do města. Sidmouth, v porovnání s Frýdlantem, žije i v neděli. Obchody jsou otevřené, všude potkáváte plno lidí. Nemůžete si pomoct, abyste si něco nekoupili. Utratila jsem kolem deseti liber a přepočítávám svou denní dávku do konce týdne. Kritický bude čtvrtek výlet do Exeteru. Přijela dvě patnáctiletá děvčata z Německa. Julia a Silvia. Rozumí rychlostní mluvě mé hostitelky. Hrůza. Večer, když jsem se vracela domů, viděla jsem, jak se u nich v okně svítí, ale bylo mi řečeno, že už šly dávno spát, protože byly velmi unavené. Tak snad budou zítra fit! days to the end V deset jsem se vrátila domů a koupelna byla zabraná. Asi jsem si měla předem rozmyslet, kolik limonády vypiji na wine and cheese. Poslouchala jsem Jamese, který strávil minulou zimu tři měsíce v Argentině, názory na italskou ekonomiku,berlusconiho, královnu... Poslouchala. Dnes útesy viděli i Gabriela s Honzou. Stejně je to nádherná podívaná. Jdu se podívat, jestli už koupelna není volná. Byla.

12 days to the end Už se nám to krátí. Úterý ve znamení Traditional Devon Cream Tea. Tereza si vzala recept na Scones. Němky si ráno v koupelně hromadně čistily zuby. S Gabrielou jsme na ně čekaly, ale pak nás stejně předešly a my přišly pozdě. Zítra mají výlet do Plymouthu jako my v sobotu. Ve škole se s nimi, díkybohu, vůbec nevídáme. Byla jsem si vyměnit čtyřicet euro. Tak se těším na čtvrtek. Večer Film Night days to the end Gabriela a Honza měli one to one. My s Terezou jsme vyčkávaly, ale nikdo si pro nás nepřišel. Když se po hodině vrátili a Honza se ptal, jak jsme se měly, vyjádřila jsem velikou rozmrzelost nad tím, že jsme one to one bohužel neměly. Barbecue se přesunula na dnešek. Šéfkuchařem se stal Simon, ředitel školy a pomáhal mu Gareth. Oba jsme je naučili říkat Jdeme!,což využili na cestě do hospody. Přišla jsem domů a koupelna byla zabraná. Ty tam snad drží čestnou stráž. Tomu se říká Team Work days to the end Exeter. Začala jsem balit. A spoléhám na Gabrielu just one day to the end O coffee break jsme dostali certifikáty pro úroveň angličtiny B2. Na kontě mám 1.98p. Dopoledne mi přišla zajímavá SMS o rušení GF. To tam opravdu nemáte nic lepšího na práci? No počkejte, vy jste si začali! Na programu byla jen pub night, tak jsme se nakonec šly rozloučit. Cestou zpátky jsme do moře hodily jednu penny, prý je to nějaká pověra, tak jsem si přála rychlý a dobrý přelet nad oceánem. A jestli se tohle vydá, tak se to asi splnilo. Goodbye England! Luisa Pavlíková Ondřej Kuthan - Vtiskl Vtiskl jsem ti do tváře polibek co nemizí. A stejně jako na jaře ten polibek odcizím. Vtiskl jsem ti do tváře růži bílou jako sníh. A stejně jako na jaře stane se z té růže hřích. Vtiskl jsem ti do tváře pocit, který miluješ. A stejně jako na jaře tisknu a ty slastí řveš.

13 Jdeme na to od lesa Pálava V rámci projektu Jdeme na to od lesa jsme se vydali na Pálavu. Naším úkolem bylo bádání a zkoumání zdejšího prostředí pomocí přístrojů Pasco. Na tento projekt se vydala třída septima (nyní jiţ oktáva) spolu s několika odváţnými profesory, kteří byli ochotni riskovat své zdraví a ţivoty, protoţe jet někam s námi je opravdu záţitek. Jak jsem jiţ řekl, vyjeli jsme v neděli 26. června a měli jsme se vracet ve středu 29. června. Před námi byla několikahodinová cesta autobusem, nutno podotknout, ţe autobus byl velice pohodlný a poskytoval nám vysoký komfort. Po několika hodinách jízdy jsme dojeli do cíle, ubytováni jsme byli v penzionu Mlýn v Bořeticích a byli jsme opravdu mile překvapeni. Pokoje měly své sprchy a téměř v kaţdém pokoji byla televize (konkrétně mně visela jedna nad postelí), jídlo bylo také dobré, takţe jsme si neměli na co stěţovat. Konečně jsme se ubytovali a byl čas vylézt ven, nasát místní atmosféru a kochat se nádherným okolím. Všude, kam oko dohlédlo, byla nádherná příroda a vinice, Pálava je nádherné místo. Skvěle toto prostředí vystihl kdysi básník Petr Bezruč, který napsal: Ční nádherně z čisté pláně, coţ je pravda. V neděli nás nečekala ještě ţádná měření, sešli jsme se pouze ve společenské místnosti, abychom se seznámili s naším programem a se všemi senzory přístroje Pasco. V pondělí nás uţ čekala první měření. Ráno jsme posnídali a autobusem jsme se vydali vstříc dobrodruţství. Celý den jsme se brouzdali pálavskou přírodou za doprovodu jedné paní, která nás provázela a říkala nám různé zajímavosti o zdejší krajině a ţivočiších. Mezitím jsme prováděli naše měření. Měřily se GPS souřadnice, rychlost větru, kvalita vody atd. Celý den jsme se věnovali měření a večer nás čekala exkurze ve sklípku, kde nás majitel, mimochodem velice hodný a vstřícný pán, seznámil se svými výrobky Druhý den ráno někteří z nás vstávali aţ těsně před odjezdem na další měření a ani jsme nesnídali, protoţe jsme neměli hlad. Cestou se k nám opět přidala paní průvodkyně a procházeli jsme tento krásný kraj. Celý den bylo úmorné horko, které nám to nijak neusnadňovalo. Zhruba okolo jedné hodiny odpolední se naše výprava rozdělila na dva tábory. Jeden početnější a druhý méně početný, jehoţ součástí jsem byl i já se dvěma mými spoluţáky a panem profesorem Schleiderem. Naše skupina šla měřit na vodní nádrţ Nové Mlýny a druhá skupina jela provádět svá měření do Mikulova. My, kteří jsme šli na Nové Mlýny, jsme myslím udělali lépe. Po dokončení našich měření jsme měli nějaký čas, kterého jsme vyuţili a s chutí jsme si skočili do vody a smočili se v tomto horkém dnu. Pak nás nabral autobus a jeli jsme zpět do penzionu. Večer jsme věnovali zpracovávání naměřených hodnot a tvoření protokolů. Poté jsme se odebrali na pokoje, abychom zavzpomínali nad celým dnem.

14 Dalšího dne nás čekal odjezd spojený s exkurzí do firmy Sonnentor, kde jsme se dozvěděli mnoho zajímavostí o výrobě čajů. Další zastávku nikdo z nás neznal, protoţe pro nás měla naše paní profesorka přichystané překvapení. A byli jsme opravdu překvapeni hodně. Tím překvapením byla exkurze do jaderné elektrárny Dukovany spojená s předáváním vysvědčení, které jsme dostali vedle jaderného reaktoru. O tuto událost byl poměrně velký mediální zájem, bylo zde několik reportérů a byla zde dokonce i televize Nova. Poté nás uţ čekala jen cesta domů. Dny strávené na Pálavě byly skvělé, nejen ţe jsme načerpali mnoho cenných informací, ale myslím, ţe jsme se i celkem dobře bavili. Jsem rád, ţe na tento projekt jela právě naše třída. Jan Velzel, oktáva Voda ve vodní nádrţi Nové Mlýny: t = 24 C, vodivost = 19 S / cm, ph = 6,6 Pavel Holec, Gymnázium Frýdlant, , téma: Co se vám líbí a co se vám nelíbí na vaší škole? Jak byste ji zlepšili? Má škola Protoţe jsem od narození velmi zvídavý člověk, ani trošku jsem se do školy netěšil. Tuto nechuť jsem vesele podporoval při večerních dostaveníčkách s učebnicí němčiny nebo angličtiny (která samozřejmě nebyla moc častá a podle toho také vypadalo mé vysvědčení). Odpor k učení u mne přetrvával aţ do doby, neţ jsem nastoupil na gymnázium. Gymnázium bylo pro mne vším. Kamarádi, se kterými jsem chodil do třídy, profesoři, jejichţ jménem nám byly do hlav vkládány vědomosti našich dědů i tehdejších současníků, učebny, ve kterých jsem zaţil přes 8 let ţivota, laboratoře, ve kterých jsem se popálil, přiotrávil, pořezal, přidusil,opařil, něčím poleptal a nebo se aspoň o něco praštil, kotelna, do které jsme chodili pít minerálku, to všechno mi strašně chybí (hlavně tedy kamarádky a jejich výklad o biologii člověka). Díky tomu všemu jsem učinil ţivotní rozhodnutí: Budu profesorem. Chtěl jsem se do své školy vrátit a pracovat v ní aţ do důchodu (pokud nám ji někdo nezavře nebo nesloučí s jinou školou). Vychovávat studenty tak, jako vychovávali profesoři nás, bylo mým ţivotním cílem. Kvalita naší školy se ukázala hned v den, kdy jsem své rozhodnutí oznámil svému profesoru (který nás učil chemii a fyziku) s myšlenkou, ţe by mi snad mohl pomoci připravit se na tak důleţitý úkol, jako je výchova a vzdělávání dětí. On mi však dal mi pár facek a řekl mi, jestli jsem se náhodou nezbláznil. Kdyţ jsem ho s úsměvem na tváři ujistil, ţe to myslím smrtelně váţně, začal mě být Tabulkami pro střední školy a gymnázia a křičel, ţe mě to z té hlavy vymlátí, ţe chce, abych se měl v ţivotě dobře. Kdyţ jsem neuspěl u něj, šel jsem za třídním profesorem, který mě učil český jazyk a základy společenských věd. Zastihl jsem ho zrovna ve chvíli, kdy zaléval čaj horkou vodou a protoţe jsem ho vyrušil a on se lekl, vodu vylil, dále si polil nohy, notebook, třídní knihu a peníze z třídního fondu. Za hlasitého křiku pana profesora doprovázeného máváním opařenými končetinami jsem odešel hledat pomoc jinde. Jako třetího profesora jsem si vybral pana profesora Sportovce. Učil mě zeměpis a tělesnou výchovu. Bohuţel jsem ho našel běhajícího svých tradičních 57 koleček kolem školy a přilehlých pozemků, coţ běhá prý z důvodu, aby měl dobrou formu. Chtěl jsem počkat, neţ doběhá, protoţe uţ měl 24 koleček za sebou, a tak jsem vyrazil směr kabinet, kam se chodí převléci. Bohuţel uţ tam stál tucet dívek, které čekaly na okamţik, kdy budou moci opět okouknout vytrénovanou muskulaturu pana profesora klíčovou dírkou. Čtvrtým adeptem na pomocníka se stal můj profesor na matematiku. Bohuţel byl s některými studenty a profesory v kotelně na minerálce, a tak jsem si s ním nemohl promluvit.