Law, Economics, History, Political Science, Linguistics, International Relations. Vol 2/2012

Transkript

1 Law, Economics, History, Political Science, Linguistics, International Relations Vol 2/2012

2 European Offroads of Social Science je recenzovaný odborný vědecký časopis. Časopis je preferenčně zaměřen na širší oblast témat sociálních věd. Preferována jsou zejména témata interdisciplinárního charakteru a témata s mezioborovým přesahem svého využití. Cíleně je také podporována publikační činnost mladých vědeckých pracovníků a odborných prací vytvořených v mezinárodní spolupráci. Všechny publikované vědecké práce jsou také veřejně dostupné na stránkách European Offroads of Social Science is a peer reviewed scientific journal aimed mainly at publishing social science papers either containing views of multiple branches of science or leading to an application within the realms of multiple areas of interest. We encourage young researchers into publishing with us and prefer papers based on international collaboration. All works published are also freely available on-line at Redakční rada časopisu: doc. JUDr. Zbyněk Švarc, Ph.D. Vysoká škola ekonomická v Praze prof. JUDr. Martin Boháček, CSc. Vysoká škola ekonomická v Praze prof. JUDr. Stanislava Černá, CSc. Právnická fakulta Univerzity Karlovy prof. JUDr. Richard Pomahač, CSc. Právnická fakulta Univerzity Karlovy doc. JUDr. Mikuláš Sabo, CSc. Ekonomická univerzita v Bratislavě doc. Ing. Hana Mikovcová, Ph.D. Vysoká škola ekonomická v Praze prof. Ing. Ladislav Jakl, CSc. Metropolitní univerzita Praha doc. MUDr. Valér Džupa, CSc. Fakultní nemocnice Královské Vinohrady v Praze doc. MUDr. Václav Báča, Ph.D. Univerzita Karlova v Praze Šéfredaktor: Ing. David Leiss Vysoká škola ekonomická v Praze

3 Doc. JUDr. Zbyněk Švarc, Ph.D. Právo WTO jako nástroj vyváženého rozvoje mezinárodních ekonomických vztahů Law of WTO as a Tool of Balanced Development of International Economic Relations Doc. JUDr. Zbyněk Švarc, Ph.D. Vysoká škola ekonomická v Praze Abstrakt Zapojování států do mezinárodních politických a ekonomických vztahů vede k tomu, že uskutečňovat hospodářskou politiku mohou a musí státy i v rovině mezinárodní. Nástroje a opatření hospodářské politiky státu mají právní povahu, což v oblasti mezinárodních ekonomických vztahů zvyšuje úlohu mezinárodních smluv. Na jejich tvorbě se podílí i mezinárodní organizace, mezi nimi významnou měrou i WTO. Za její účasti počet uzavřených mnohostranných smluv a především jejich obsahový význam opravňují vymezení práva WTO jako samostatného odvětví mezinárodního práva. K tomuto závěru přispívá fakt, že vedle práva hmotného je tvoří i úprava řešení sporů vznikajících v souvislosti s plněním uzavřených dohod (právo procesní). Abstract Participation of states in international political and economical relations results in the need to pursue the economic policy simultaneously at the international level. Tools and measures of a state s economic policy have a legal character which improves significantly the role of international treaties in the field of international economic relations. Especially international organisations, and among them also WTO, participate substantially in their creation. The amount of multilateral international treaties accepted in presence of the WTO and especially their content importance give good reason for defining the law of WTO as an independent (or at least separate) branch of international law. The fact that apart from the substantive law it also involves the regulation of disputes resolution emerging with regard to the fulfilment of signed agreements (procedural law) merely contributes to this conclusion. Klíčová slova smlouvy, WTO, právo WTO, řešení sporů Keywords international treaties, WTO, law of WTO, settlement of disputes 24

4 Právo WTO jako nástroj vyváženého rozvoje mezinárodních ekonomických vztahů Law of WTO as a Tool of Balanced Development of International Economic Relations 1 Úvod Prohlubující se mezinárodní spolupráce zejména v ekonomické oblasti vede ke zvyšování významu mezinárodních smluv jako jednoho z nástrojů hospodářské politiky státu, a to jak ve vztahu ke státům ostatním, tak ve vztahu k regulaci vztahů podnikatelských subjektů. Jejich rostoucí význam i počet se odráží ve skutečnosti, že se v rámci mezinárodního práva (veřejného) konstituují některá odvětví, mezi nimi i mezinárodní ekonomické právo. Vzhledem k roli, kterou v oblasti mezinárodních ekonomických vztahů má Světová obchodní organizace (WTO), s přihlédnutím k její aktivitě při vytváření mezinárodních smluv, včetně její činnosti při řešení sporů, se v rámci zmíněného mezinárodního ekonomického práva začíná hovořit o právu WTO. V návaznosti na uvedené, se tento příspěvek zaměřuje nejprve na charakteristiku a typologii mezinárodních smluv, jako nástroje regulace makro a mikroekonomických vztahů. Následně se zabývá právem WTO, a to jak právem hmotným, tak právem procesním, vytvářeným na mnohostranném základě a navazujícím na pozitivní zkušenosti z činnosti GATT. V závěru se zabývá aplikací hmotného práva WTO, včetně specifik při rozhodování sporů. 2 Mezinárodní hospodářská politika a její nástroje Úlohou státu, jako politické a mocí vybavené organizace společnosti, je zajišťovat průběžné a pokud možno co nejméně konfliktní fungování vztahů v rámci ekonomické a sociální struktury dané společnosti. Odrazem či spíše výrazem plnění této úlohy jsou činnosti, které stát vykonává a které jsou zpravidla označovány jako funkce státu. Přes různá dělení funkcí státu a rozdílnou terminologii (Klíma, Schelle, Spirit), lze považovat za nesporné, že jednou z funkcí státu (či její součástí), je ingerence státu do ekonomiky. Hospodářská politika, kterou můžeme definovat jako souhrn cílů, nástrojů a rozhodovacích procesů a opatření státu v jednotlivých oblastech hospodářské reality 1 ), má jak makroekonomický aspekt (zejména v oblasti fiskální a monetární politiky, při ovlivňování míry inflace, míry nezaměstnanosti), tak aspekt mikroekonomický, který vyplývá z toho, že stát přijímá opatření, která působí na chování subjektů (podnikatelů, spotřebitelů), na jejich rozhodování a tím na dílčí i všeobecnou tržní rovnováhu. Nezbytnost zapojování států do mezinárodních politických a ekonomických vztahů vede k tomu, že uskutečňovat hospodářskou politiku mohou a musí státy nejen v rovině vnitrostátní, ale i v rovině mezinárodní. Za prvořadý cíl mezinárodní hospodářské politiky můžeme považovat překonávání překážek v dosahování požadované efektivnosti, a tím i v dosahování vyváženého rozvoje států i mezinárodního společenství jako celku. Vyjdeme-li z uvedené definice hospodářské politiky a budeme-li uvažovat o nástrojích a opatřeních státu 2 ), resp. o jejich formě, musíme podle našeho názoru dospět k závěru, že všechny nástroje a opatření mají podobu právních aktů. Může se jednat jak o právní akty individuální povahy, zejména akty aplikace práva, tak akty obecně závazné, které jsou pramenem práva. Za jednu z překážek, které ovlivňují cíle mezinárodní hospodářské politiky, je považována rozdílnost právních systémů, resp. právní úpravy. Vycházíme-li z výše uvedeného konstatování o právním charakteru opatření v rámci hospodářské politiky, je zřejmé, že se tím zvyšuje 1 Soukupová, J., Hořejší, B., Macáková, L., Soukup, J.: Mikroekonomie, 3.vydání, Management Press, Praha 2002, ISBN , str samozřejmě na mysli právní stát, tzn. stát, ve kterém se uplatňuje legalita, stát, který charakterizují základní rysy: vázanost státu právem, lidská práva, dělba moci a demokratický charakter státu. 25

5 Doc. JUDr. Zbyněk Švarc, Ph.D. úloha právních aktů, které směřují k harmonizaci a unifikaci právní úpravy na prvém místě mezinárodních smluv. 2.1 Mezinárodní smlouvy Mezinárodní smlouva je obecně definována jako ujednání dvou nebo více subjektů mezinárodního práva (tzn. států, popř. mezinárodních organizací) o jejich vzájemných právech a povinnostech v oblasti jejich suverénní moci (u mezinárodních organizací v mezích jejich pravomocí) (Potočný, Čepelka). Státy, stejně jako mezinárodní organizace, jsou v těchto mezích, nejen subjektem mezinárodního práva veřejného, adresátem jeho norem, ale jsou současně jejich tvůrci (zákonodárci) a vykonavateli. Ačkoli, z definice mezinárodní smlouvy vyplývá, že předmětem její úpravy nejsou vztahy mezi nesuverénními subjekty, mezi fyzickými či právnickými osobami z různých států, má mezinárodní právo veřejné, jeho prameny, zejména pak mezinárodní smlouvy, značný vliv na vnitrostátní právní úpravu celé řady oblastí. Pro právní úpravu ekonomických vztahů při podnikatelské činnosti je jejich význam nesporný. Předně tím, že vytváří právní rámec pro hospodářskou spolupráci států samých a tím následně dávají možnost vytvářet vztahy mezi jejich podnikatelskými subjekty. Za druhé tím, že přímo zakotvují pravidla, která jsou sjednocenou (unifikovanou) právní úpravou vztahů v různých oblastech hospodářské činnosti podnikatelských subjektů. V důsledku toho jsou mezinárodní smlouvy pramenem nejen mezinárodního práva (veřejného), ale stávají se (po provedené transformaci) i pramenem práva vnitrostátního. V tomto kontextu, i z hlediska jejich role jako nástroje hospodářské politiky, můžeme podle předmětu úpravy konstatovat existenci tří základních skupin mezinárodních smluv. Jejich společným rysem je postup jejich sjednávání a přijetí. Ten se řídí Vídeňskou úmluvou o smluvním právu z roku 1969 (vyhláška č.15/1988 Sb.). Na uzavírání smluv mezi státy a mezinárodními organizacemi bude (po vstupu v platnost) aplikována Vídeňská úmluva o smluvním právu mezi státy a mezinárodními organizacemi nebo mezinárodními organizacemi navzájem z roku Prvou skupinu tvoří mezinárodní smlouvy, které lze označit jako smlouvy klasické. Řadí se k nim ty mezinárodní smlouvy, které v souladu s uvedenou definicí stanovují práva a povinnosti států samých, popř. práva a povinnosti mezinárodních organizací. K takovýmto smlouvám lze počítat mezinárodní obchodní smlouvy, vytvářející zpravidla dlouhodobý právní rámec pro mezinárodní hospodářskou spolupráci, obchodní dohody, obvykle uzavírané na základě a v rámci obchodních smluv, celní a platební úmluvy a smlouvy o hospodářské a vědeckotechnické spolupráci,. Druhá skupina zahrnuje mezinárodní smlouvy, které obsahují sjednocené (unifikované) přímé normy upravující soukromoprávní vztahy s mezinárodním prvkem, tzn. normy zakotvující práva a povinnosti nesuverénních subjektů - právnických či fyzických osob, které v dané oblasti hospodářských vztahů vystupují samostatně a které nesou za své jednání právní odpovědnost. Jsou to smlouvy, které se nejvýznamněji podílí na odstraňování překážek mezinárodního obchodu plynoucích z rozdílnosti právních úprav, zejména podnikatelských vztahů. Příkladem mohou být např. Úmluva OSN o mezinárodní koupi zboží sdělení č, 160/1991 Sb., Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR) vyhláška č. 11/1975 Sb., Úmluva o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké dopravě (Montrealská úmluva) - sdělení č. 123/2003 Sb.m.s. Do třetí skupiny lze zařadit mezinárodní smlouvy, které mají smíšený charakter. Jedná se 26

6 Právo WTO jako nástroj vyváženého rozvoje mezinárodních ekonomických vztahů Law of WTO as a Tool of Balanced Development of International Economic Relations o smlouvy upravující na jedné straně vztahy mezi státy, na druhé straně zakotvující přímo i určitá práva a povinnosti právnických či fyzických osob vůči státům, a to nejen těm, jejichž jsou příslušníky. K těmto smlouvám v hospodářské oblasti lze zařadit zejména smlouvy o zamezení dvojího zdanění a smlouvy o podpoře a ochraně investic. Význam posledně dvou uváděných skupin mezinárodních smluv pro úpravu vztahů, které vznikají při hospodářské spolupráci se zahraničím, vyplývá ze zásady vyjádřené v právní úpravě většiny států, podle níž mají mezinárodní smlouvy, které daný stát přijal a které byly transformovány do jeho právního řádu, přednost před jeho vnitrostátními právními předpisy, resp. před vnitrostátními prameny práva. 3 ) 2.2 Akty mezinárodních organizací Na tvorbě a přijímání mezinárodních smluv se, jak již bylo uvedeno, vedle států významnou měrou v současnosti podílí i mezinárodní organizace. V souvislosti s otázkami podpory a rozvoje mezinárodních ekonomických vztahů lze připomenout zejména OSN, EU, WTO, ILO. Vedle iniciativní role mezinárodních organizací při tvorbě mezinárodních smluv, vzrůstá význam a podíl aktů, které mohou samy přímo vytvářet. Jejich vytváření v rámci pravomocí a prostředky, které v souladu se zakládacími smlouvami, státy mezinárodní organizaci určily, slouží především k naplňování jejích cílů, zejména k vyváženému rozvoji vzájemných vztahů. Jejich adresáty jsou zpravidla samotné mezinárodní organizace a jejich členské státy. Za specifické lze v této souvislosti označit právní akty EU. A to jak z hlediska jejich tvorby, tak z hlediska adresátů. 4 ) 3 Právo WTO Aktivita států již při založení WTO vedla v roce 1994 vedle podpisu Závěrečného aktu zahrnujícího výsledky Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání k přijetí několika desítek dohod, deklarací a rozhodnutí, které mají naplňovat cíle této organizace. Ty vymezuje preambule Smlouvy o založení WTO 5, která stanoví: Strany této dohody uznávajíce, že by jejich vztahy v obchodní a ekonomické oblasti měly být zaměřeny na zvýšení životní úrovně, dosažení plné zaměstnanosti a vyšší a stále rostoucí úrovně reálného obchodu a efektivní poptávky a na zvýšení výroby a obchodu zbožím a službami, což umožní optimální využití světových zdrojů v souladu s cílem trvalého rozvoje, majíce v úmyslu zároveň ochraňovat a zachovat životní prostředí a rozvíjet prostředky k tomu určené tak, aby to bylo slučitelné s jejich potřebami a zájmy, vztahujícími se k různým úrovním ekonomického rozvoje, rozhodnuty vytvořit komplexní, životaschopnější a trvalejší mnohostranný obchodní systém, zahrnující Všeobecnou dohodu o clech a obchodu, výsledky Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání. Za účel splnění těchto cílů, byl WTO dán prostor pro uzavírání dohod týkajících se podstatného snížení celních sazeb, odstranění ostatních překážek obchodu a odstranění diskriminace v mezinárodních obchodních vztazích. S přihlédnutím k tomu, že ani mezinárodní právo (veřejné) již není jednotným systémem, ale lze je členit, obdobně jako právo vnitrostátní, podle okruhu regulovaných vztahů na odvětví, 3 Srovnej např. čl. 10a Ústavy České republiky 4 Podrobněji např.: Tichý, L. et. al.: Evropské právo, 4. vydání, Praha, C.H.Beck, 2011, s.231 a násl. 5 Sdělení MZV č. 191/1995 Sb. 27

7 Doc. JUDr. Zbyněk Švarc, Ph.D. např. právo mezinárodních organizací, právo smluvní, diplomatické právo, právo mořské apod., začíná se i v teorii (Luff, Jackson) hovořit o právu WTO. 6 ) Opodstatněnost vyčlenění práva WTO jako samostatného odvětví mezinárodního práva je odůvodňována nejen počtem uzavřených smluv, ale především jejich obsahovým významem, počtem států, které jsou jimi vázány, a v neposlední řadě i tím, že zahrnuje i úpravu řešení sporů vznikajících v souvislosti s jejich plněním. Vzhledem k okruhu a rozsahu vztahů, které dohody WTO upravují lze hovořit jak o hmotném, tak i procesním právu WTO. 3.1 Hmotné právo WTO Hmotné právo WTO představují mnohostranné dohody, které je možné rozdělit do tří základních skupin. 7 ) První, kterou lze považovat, nejen co do rozsahu úpravy za stěžejní, je skupina GATT Do druhé skupiny patří Všeobecná dohoda o obchodu se službami - GATS spolu s přílohami, do třetí pak Dohoda o obchodních aspektech práv duševního vlastnictví TRIPS. Členění hmotného práva WTO a jeho vnitřní uspořádání, včetně koncepce úpravy, je složitější, než je zde naznačeno. Aniž bychom zacházeli do podrobností, toto konstatování lze dokumentovat na samotných základních dokumentech. Všeobecná dohoda o clech a obchodu 1994 (GATT 1994), která byla přijata především s cílem odstranit všechny bariéry mezinárodního obchodu, je sama souhrnem několika právních dokumentů, resp. jejich částí. Zahrnuje předně převzatá ustanovení Všeobecné dohody o clech a obchodu z roku 1947, spolu s převzatými protokoly a rozhodnutími z téhož roku, ujednání o výkladu čl.ii, odst. 1, čl. XII, čl. XVII, čl. XVIII, čl. XXIV, čl. XXV, čl. XXVIII a Marrákéšský protokol ke GATT Dohodu GATT 1994 doplňují dohody uvedené v Příloze 1A Smlouvy o založení WTO (např. Dohoda o zemědělství, Dohoda o technických překážkách obchodu, dohoda o obchodních aspektech investičních opatření, Dohoda o pravidlech původu, Dohoda o ochranných opatřeních, Dohoda o dovozním licenčním řízení). GATS se stejně jako GATT 1994 snaží o odstranění překážek při poskytování služeb přes hranice, bez ohledu na to, zda jsou poskytovány veřejnoprávními nebo soukromoprávními subjekty. Vlastní text dohody doplňuje řada příloh, které se zabývají specifickými službami, např. finančními, telekomunikačními nebo službami v letecké a námořní dopravě. Dohoda o obchodních aspektech práv duševního vlastnictví (TRIPS), je jen rámcovou dohodou, jejímž účelem je podpora technických inovací a odstraňování problémů, vyplývajících z porušování práv k duševnímu vlastnictví, které by mohly být překážkami obchodu. Odvolává se přitom, na základní mezinárodní smlouvy upravující oblast duševního vlastnictví, tj. na Pařížskou úmluvu na ochranu průmyslového vlastnictví z roku 1967 (vyhl. č. 64/1975 Sb.), Bernskou úmluvu na ochranu děl literárních a uměleckých z roku 1971 (vyhl. č. 133/1980 Sb.) a Pařížský akt k ní (vyhl. č. 134/1980 Sb.), Římskou úmluvu o ochraně výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a rozhlasových organizací z roku 1961 (vyhl. č. 192/1964 Sb.) a na Smlouvu o duševním vlastnictví 28 6 Skutečnost, že právo WTO je součástí mezinárodního práva (veřejného) potvrzuje samotná podstata WTO jako mezinárodní organizace, a také skutečnost, že mezinárodní dohody jsou sjednávány v souladu s výše uvedenými Vídeňskými úmluvami o smluvním právu. 7 Toto dělení bývá někdy, po vzoru bývalé struktury v rámci svých pravomocí a prostředky, které v souladu se zakládacími smlouvami, jim byly státy určeny,evropských společenství a jeho práva označováno jako pilířové (Lanoszka), ke kterému je připojována, jako čtvrtý pilíř, ještě skupina původně čtyř, nyní dvou platných mnohostranných dohod, a to dohody o obchodu civilními letadly z roku 1979 a dohoda o vládních zakázkách z roku 1994.

8 Právo WTO jako nástroj vyváženého rozvoje mezinárodních ekonomických vztahů Law of WTO as a Tool of Balanced Development of International Economic Relations v oboru integrovaných obvodů z roku 1989 (dosud nevstoupila v platnost). 8 ) 3.2 Procesní právo WTO a jeho role při aplikaci práva WTO Stejně jako v jiných oblastech právní úpravy i v případě práva WTO není důležitá jen jeho samotná existence, to, že existuje úprava určitých společensko-ekonomických vztahů, ale především to, zda je tato právní úprava realizována v konkrétních vztazích mezi jejími adresáty, popř. jak je aplikována orgány k tomu příslušnými, zejména při řešení konfliktů. V procesním právu WTO je základním pramenem Ujednání o pravidlech a řízení při řešení sporů z roku ) I v této souvislosti lze konstatovat složitější systém úpravy procesních pravidel. Ani ta totiž nejsou zahrnuta jen v Ujednání o pravidlech a řízení při řešení sporů. Rozhodující orgány DSB (Dispute Settlement Body dále DSB) jsou vázány i dalšími procesními ustanoveními, která obsahují některé ze smluv, tvořících přílohu GATT 1994 (např. Dohoda o textilu a ošacení, Dohoda o technických překážkách obchodu, Dohoda o subvencích a vyrovnávacích opatřeních, resp. její příloha). Právě existenci procesních pravidel můžeme považovat za specifický rys postavení WTO v oblasti aplikace práva WTO, který z této oblasti právní regulace činí významný a efektivní nástroj mezinárodní obchodní politiky států. Zde máme na mysli v prvé řadě právo vytvářet orgány, které jsou oprávněny rozhodovat ve sporech vzniklých mezi státy z titulu porušení norem stanovených v hmotném právu WTO, a dále stanovení samotných procesních pravidel. Tuto skutečnost zdůrazňuje samotné Ujednání o pravidlech a řízení při řešení sporů, které v článku 3.2 stanovuje: Systém řešení sporů WTO je zásadním elementem pro zajištění bezpečnosti a transparentnosti mnohostranného obchodního systému. Členové (rozuměj smluvní státy) uznávají, že poslouží ochraně práv a závazků vyplývajících pro Členy z uvedených dohod a vyjasnění existujících ustanovení těchto dohod, v souladu se zvykovými pravidly výkladu mezinárodního práva veřejného. Za stěžejní způsob řešení sporů v rámci WTO, který je řadou autorů (Kalínská, Oftedahl, Pauwelyn) považován za jedinečný, je DSB zahrnující panelové a na ně navazující odvolací řízení. 10 ) Panel 11 ) je orgánem vytvářeným ad hoc pro řešení jednotlivých případů a tvoří jej vybraní členové (v počtu 3 popř. 5) z řad rozhodců, jejichž seznam vede Sekretariát WTO. Odvolací orgán, který má 7 stálých členů z různých států (s přihlédnutím k jejich právním systémům), rozhoduje o procesních stížnostech a důvodech odvolání proti rozhodnutí panelu. Jedinečnost DSB spočívá: a) v exkluzivitě jurisdikce členské státy WTO se dohodly, že veškeré spory založené, resp. vyplývající z mnohostranných a vícestranných dohod WTO budou řešit výhradně prostřednictvím DSB 8 Dohoda TRIPS vychází z fikce, že ochraně práv podle uvedených úmluv podléhají všechny státy WTO a jejich subjekty soukromého práva, bez ohledu na to, zda tyto dohody ratifikovaly či nikoli. 9 V roce 1995, kdy začal DSB působit, byla používána původní verze Ujednání o řešení sporů, s dílčími úpravami. 10 Vedle nich ale Ujednání o pravidlech a řízení při řešení sporů upravuje další možno říci tradiční způsoby řešení sporů. K nim počítá, vedle přímého jednání stran, dobré služby (good office), zprostředkování, vyšetřování, smírčí řízení a rozhodčí řízení. Alternativní způsoby řešení sporů - dobré služby, zprostředkování a smírčí řízení mohou být využity i před samotným vytvořením panelu. 11 Označení panel vychází z anglického textu Dohody o zřízení WTO. Český překlad používá termín skupina odborníků, který lze považovat za matoucí ve vztahu k termínu skupina expertů, kterým jsou označováni odborníci vystupující v řízeních jako poradci ( znalci ) v určitých otázkách, kteří ale nemají žádné rozhodovací pravomoci. 29

9 Doc. JUDr. Zbyněk Švarc, Ph.D. b) ve dvoustupňovitosti řízení proti rozhodnutí panelu (orgánu rozhodujícímu v prvním stupni) se strany mohou odvolat k Odvolacímu orgánu c) ve vykonatelnosti rozhodnutí rozhodnutí orgánů jsou přímo vykonatelná (Ujednání o pravidlech a řízení při řešení sporů v této souvislosti apeluje na státy, aby samy nerozhodovaly o tom, zda druhý stát porušuje pravidla WTO a bez svolení nepřijímaly opatření vůči danému státu. Má tak být dán prostor a čas pro zjednání nápravy v souladu s pravidly v Ujednání o pravidlech a řízení při řešení sporů). Úloha DSB při uplatňování a posilování úlohy hmotného práva WTO je nesporná. Jednak při samotném rozhodování sporů, v procesu aplikace práva, jednak v případě Odvolacího orgánu při dotváření přijatých pravidel a vyplňování mezer v právní úpravě. Svoji úlohu hraje i skutečnost, že dřívější rozhodnutí jsou panely běžně zvažována, což potvrdil i Odvolací orgán. Vyjádřil tak podporu principu legitimního očekávání stran, resp. států. Četnost mezinárodních smluv tvořících hmotné právo WTO a jejich strukturovanost, vnáší do aplikace práva WTO problémy, které se v jiných oblastech mezinárodně právní úpravy neobjevují, resp. nejsou tak významné. 12 ) Máme zde na mysli především dva okruhy konfliktů, které spolu souvisí, a to konflikt normativní a konflikt aplikační. Za konflikt normativní označujeme rozpor dvou, popř. více ustanovení smluv hmotného práva. Problém jeho odstranění spočívá především v tom, rozhodující orgány musí objektivně posuzovat všechny dohody, které se týkají řešené stížnosti. Přitom při vzniku WTO bylo státy dohodnuto, považovat (k roku 1994) všechny dohody za přijaté současně. Proto nelze při jejich aplikaci nelze postupovat podle zásady lex posterior derogat priori; tu lze uplatnit jen ve vztahu dohodám přijímaným v pozdějších letech. Proto lze za stěžejní zásadu interpretace v této souvislosti považovat zásadu, lex specialis derogat generalis. Z dosavadní převažující rozhodovací praxe, ale vyplývá, že není používána doslovně, ale její uplatnění je podmíněno primárním subsumováním daného problému pod základní právní úpravu GATT 1994, GATS nebo TRIPS. 13 ). Konfliktem aplikačním můžeme označit situaci, kdy jsou k řešení předkládány případy na hranici, resp. za hranicí rozhodovací pravomoci panelů. Ta vychází z cílů WTO, které jsou vymezeny velmi široce a obecně. Bylo by proto možné vztáhnout rozhodovací pravomoci i na oblasti explicitně v cílích WTO nevyjádřené a relativně vzdálené (např. ochrana životního prostředí, ochrana lidských práv). Z hlediska legitimity a závaznosti vydávaných rozhodnutí, by příliš extenzivní výklad pravomoci rozhodovacích orgánů byl podle našeho názoru kontraproduktivní, a mohl mít negativní vliv na posuzování legitimity samotné WTO. 4 Závěr Právo WTO, a to jak hmotné, tak procesní se stalo a je nástrojem přispívajícím k vyváženému rozvoji mezinárodních ekonomických vztahů. Zda jím zůstane a tuto úlohu bude mít i v následujícím období je podle našeho názoru závislé především na dvou skutečnostech. Předně, zda státy, zejména při hledání způsobů řešení krize, nebudou ve větší míře přijímat ochranářská opatření, která budou v rozporu s cíli WTO. To by nepochybně vedlo k nárůstu sporů a lze se domnívat i k prodloužení doby jejich řešení. Tím by současná efektivita působení práva WTO výrazně Výklad dohod WTO musí vycházet ze zvykových pravidel výkladu mezinárodního práva veřejného (srov. čl.3.2. Ujednání o pravidlech a řízení při řešení sporů), která jsou, jak deklaroval i Odvolací orgán, kodifikována v čl. 31 a 32 Vídeňské úmluvy o smluvním právu. 13 Příkladem může být otázka určení aplikovatelné dohody v případě kdy státem přijaté opatření a z něj pramenící spor se týká plnění (závazků) spočívajících v dodávkách zboží spolu se službami

10 Právo WTO jako nástroj vyváženého rozvoje mezinárodních ekonomických vztahů Law of WTO as a Tool of Balanced Development of International Economic Relations poklesla. Druhou skutečností by mohlo být již zmíněné rozšiřování rozhodovacích pravomocí WTO nad rámec jejích cílů. I zde pak hrozí nárůst sporných případů, navíc pak i otevření diskuse o legitimitě rozhodování WTO a tím závaznosti a účinnosti přijímaných rozhodnutí. Použitá literatura BALAŠ, V. (2004): Řešení sporů v rámci GATT a WTO. In Časopis pro právní vědu a praxi [online]. [cit ]. Dostupné z < BALAŠ, V., ŠTURMA,P. (1997): Kurs mezinárodního ekonomického práva. 1. vydání. Praha: C.H.Beck. ISBN ČEPELKA, Č., ŠTURMA, P. (2003): Mezinárodní právo veřejné. 1. vydání. Praha: Eurolex Bohemia. ISBN ČEPELKA, Č (2000): Právo mezinárodních smluv - Vídeňská úmluva o smluvním právu (1969) - s komentářem. Praha: Karolinum. ISBN DAVEY, W.,J. (2005): The WTO Dispute Settlement System: The First Ten Years. In Journal of International Economic Law [online]. [cit ]. Dostupné z < org/content/8/1/17.full.pdf+html>. HUDEC, R. E. (1993): Enforcing international trade law: The Evolution of modern GATT legal system. Salem: Butterworth Legal Publishers. ISBN JACKSON, J., H. (2006): Sovereignty, the WTO, and Changing Fundamentals of International Law. Washington DC: Cambridge University Press, Georgetown University. ISBN JACKSON, J., H. (2004): International Law Status of WTO Dispute Settlement Reports: Obligation to Comply or Option to Buy-Out? In The American Journal of International Law [online]. [cit ]. Dostupné z < KALÍNSKÁ, E. et al. (2010): Mezinárodní obchod v 21. století. Praha: Grada. ISBN KLÍMA, K. (2011): Funkce státu. In Státověda. Plzeň: Aleš Čeněk. ISBN: pp KLÍMA, K. (2006): Ústavní právo. 3. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk. ISBN: LANOSZKA, A. (2009): Excerpted from The World Trade Organization: Changing Dynamics in the Global Political Economy. Boulder: Lynne Rienner Publishers. ISBNs: hc [online]. [cit ]. Dostupné z < 31

11 Doc. JUDr. Zbyněk Švarc, Ph.D. LUFF, D. (2004): Le droit de l Organisation mondiale du commerce: Analyse critique. Bruxelles: Emile Bruylant. ISBN MAVROIDIS, P., C. (2000): Remedies in the WTO Legal System: Between a Rock and a Hard Place. In European Journal of International Law [online]. [cit ]. Dostupné z < oxfordjournals.org/content/11/4/763.full.pdf>. pp ORTINO, F. PETERSMANN, E., U. (2004): The WTO dispute settlement system, [online]. The Hague: Kluwer Law International. ISBN [cit ]. Dostupné z < =The+WTO+disp ute+settlement+system, &hl=cs&sa=x&ei=ik5wt4ofmshmhae0zingbw&ved=0 CDUQ6AEwAA#v=onepage&q=The%20WTO%20dispute%20settlement%20system%2C% &f=false>. OFTEDAHL, T. (2007): The World Trade Organization : A Developing Country Perspective on the Law and Practice of Negotiations, Decision-Making, and Patent Protection on Pharmaceuticals[online].[cit ].Dostupn éz < handle/ /21027/theworldtradeorganization.pdf?sequence=1>. PAUWELYN, J. (2000): Enforcement and Countermeasures in the WTO: Rules are Rules- Toward a More Collective Approach. In The American Journal of International Law.Vol. 94, No. 2. pp [cit ]. Dostupné z < PETERSMANN, E., U (1994): International trade law and the GATT/WTO dispute settlement system. The Hague: Kluwe Law International. ISBN POTOČNÝ, M. (1962): Co jsou mezinárodní smlouvy. In Abeceda mezinárodních vztahů Svazek 16. Praha: Nakladatelství politické literatury. POTOČNÝ, M., ONDŘEJ, J. (2011): Mezinárodní právo veřejné. Zvláštní část. 6. vydání. Praha: C. H. Beck. ISBN ROSAS, A. (2001): Implementation and Enforcement od WTO Dispute Settlement Findings: An EU Perpective. In Journal of International Economic Law. Oxford: Oxford University Press. ROZEHNALOVÁ, N. VALDHANS, J. et. al. (2010): Právo Světové obchodní organizace a další kapitoly z mezinárodního ekonomického práva. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita. ISBN ROZEHNALOVÁ, N. (2006): Právo mezinárodního obchodu. 2. vydání. Praha: ASPI. ISBN X. ŘÍHOVÁ, K. (2009): The Alternative Dispute Settlements Methods Conatined in DSU of the WTO. In Dny práva 2009 [online]. Brno: MU. [cit ]. Dostupné z < muni.cz/sborniky/dny_prava_2009/files/prispevky/rozhodci_rizeni/rihova_katerina.pdf >. 32

12 Právo WTO jako nástroj vyváženého rozvoje mezinárodních ekonomických vztahů Law of WTO as a Tool of Balanced Development of International Economic Relations SOUKUPOVÁ, J. et. al. (2002): Mikroekonomie. 3. vydání. Praha: Management Press. ISBN SPIRIT, M. (2012): Základy práva pro neprávníky. 3. vydání. Plzeň: Aleš Čenek. ISBN: ŠTURMA, P. BALAŠ V. ČEPELKA Č. (2011): Právo mezinárodních smluv. Plzeň: Aleš Čeněk. ISBN WOLFRUM, R. STOLL, P., T. KAISER, K. (2006): WTO: institutions and dispute settlement. Leiden: Martinus Nijhoff Publishers. ISBN WTO (2004): A handbook on the WTO dispute settlement system. 1. vydání. Cambridge: Cambridge University Press. ISBN YERXA, R. WILSON, B. (2005): Key issues in WTO dispute settlement : the first ten years. 1. vydání Cambridge: Cambridge University Press. ISBN

13 Autoři: Prof. Dr. Riadh H. AL-Dabbagh Ajman University of Science and Technology Doc. JUDr. Zbyněk Švarc, Ph.D. Vysoká škola ekonomická v Praze Dr. Ajay Kumar Singh and Mrs. Nidhi Kapoor Univerity of Delhi

14 ISSN TROAS, s.r.o