Působení INGOs v oblasti prosazování ochrany lidských práv

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií Obor Mezinárodní vztahy Působení INGOs v oblasti prosazování ochrany lidských práv Bakalářská práce Veronika Ullmannová Vedoucí práce: PhDr. Pavel Pšeja, Ph.D. UČO: Obor: MVZ - ENS Imatrikulační ročník: 2004 Brno, 2007

2 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila při tom pouze zdrojů uvedených v seznamu literatury. V Brně, 3. května 2007

3 Poděkování Chtěla bych tímto poděkovat PhDr. Pavlu Pšejovi, PhD. za odborné vedení této práce a trpělivost. Poděkování rovněž patří Mgr. et Mgr. Ľubomíru Majerčíkovi, LL.M. a Mgr. Hubertu Smekalovi, M.A. za poskytnutí cenných informací. 3

4 Obsah Bakalářská práce Úvod Mezinárodní nevládní organizace Nevládní organizace obecně Vzrůstající počet INGOs Vztah IGOs a NGOs Globalizace, interdependence Občanská společnost Působení INGOs v oblasti lidskoprávních norem Jak INGOs přispívají k dodržování mezinárodně uznávaných norem? Působení INGOs v procesu socializace LP norem Mezinárodní právní instrumenty Amnesty International Mandát AI Informační politika AI Členství v AI AI a OSN Kampaň AI proti mučení Průběh kampaně Vyhodnocení Závěr Seznam použitých zkratek Použitá literatura Primární zdroje: Sekundární zdroje: Seznam obrázků a tabulek

5 1 Úvod Pod vlivem změn, které nastaly v průběhu 20. století, se postavení státu v rámci mezinárodního systému proměnilo a díky extenzi mezinárodních politických vazeb se přestalo nahlížet na systém vzájemných interakcí mezi aktéry v aréně mezinárodních vztahů jako na prostor strukturovaný státními hranicemi. Během posledního čtvrtstoletí jsme svědky fenoménu, jenž čím dál více formuje prostředí mezinárodního systému a vazby v něm. Jedná se o působení nevládních aktérů ve světové politice. V této práci se zaměříme na činnost jednoho typu nestátního aktéra, jenž ve svém působením přesahuje hranice států - na mezinárodní nevládní organizace (INGOs). Ačkoliv není historie INGOs nikterak dlouhá, tito aktéři si do konce 20. století vydobyli pevné postavení v rámci mezinárodního společenství a o jejich vlivu v mnoha oblastech fungování globální společnosti dnes již není pochyb. K oblastem, ve kterých jsou změny vlivem působení nevládních organizací významné, nepochybně patří oblast lidských práv. Postihnout podmínky, které vedou ke splnění cíle v oblasti lidských práv je složitější než kupříkladu u organizací zabývajících se rozvojovou pomocí. Implementace lidských práv není plně kontrolovatelnou veličinu, což znesnadňuje práci na vytváření hodnocení podmínek, za kterých k ní dochází. Co tedy tvoří podmínky, za kterých je činnost lidskoprávně zaměřených INGOs úspěšná? Cílem této práce je pokusit se identifikovat podmínky, za kterých může být prosazování lidskoprávních norem a ochrany lidských práv ze strany INGOs úspěšné. Předpokládáme, že existují podmínky, za jakých mohou INGOs nejlépe dosáhnout svých cílů v oblasti prosazování lidských práv. Hypotéza zní: Za jakých podmínek mohou INGOs nejlépe dosáhnout svých cílů v oblasti prosazování ochrany lidských práv? Při verifikaci této hypotézy budeme postupovat následovně. V úvodní části práce se nejdříve soustředíme na obecné vymezení pojmu INGOs. Budeme sledovat procesy, které ovlivnily jejich rychlý vývoj v druhé polovině 20. století a které INGOs ovlivňují při prosazování jejich cílů. V další části se soustředíme na působení INGOs v oblasti lidskoprávních norem, jejichž vznik je často přímo realizován INGOs. Ač se práce přímo nezabývá průběhem socializace lidskoprávních norem, bude přínosné zjistit, jak a za jakých podmínek INGOs v této oblasti působí. Protože je rozsah bakalářské práce poněkud omezený, zaměříme se na činnost konkrétní INGO, působící na poli lidských práv, Amnesty International. Tu stručně 5

6 představíme ve třetí části práce s ohledem na zdůraznění určitých aspektů, které mohou vést k úspěchům této organizace v oblasti ochrany lidských práv a při vytváření lidskoprávních norem. Pro snazší uchopení problému budeme sledovat vztah Amnesty International a Organizace Spojených národů (ačkoliv je Amnesty International aktivní organizací i v rámci Evropské unie například), který významně ovlivňuje podmínky úspěšného působení AI. Náplní závěrečné části práce bude zpracování průběhu kampaně AI proti mučení, která je dodnes mnohými odborníky na nevládní organizace považována za jednu z nejúspěšnějších akcí, vedenou mezinárodní nevládní organizací, v oblasti lidských práv. Z průběhu kampaně se pokusíme zjistit, jaké byly podmínky této kampaně, které vedly k tomu, že byla vyhodnocena jako úspěšná. Ucelený přehled podmínek, za kterých jsou lidskoprávní INGOs úspěšné, nemůže být relevantně zpracován v rozsahu přidělenému bakalářské práci. Cílem této práce je zvážit některé obecné podmínky, které jsou spojeny se vznikem INGOs a poté se s pomocí analýzy konkrétní kampaně, vedené vybranou INGO, pokusit dokázat, že tyto podmínky při dosahování úspěchu v oblasti ochrany a rozvoje lidských práv, existují. 6

7 2 Mezinárodní nevládní organizace Jedním z fenoménů, který zasáhl prostředí mezinárodního systému (MS) bezprostředně po skončení druhé světové války a stal se jedním z jeho hlavních a určujících rysů, je rozvoj a nárůst počtu mezinárodních organizací (dále jen IOs) jako vlivných aktérů ve světové politice. Masivní proliferace nevládních organizací, NGOs, jako důležitého aktéra mezinárodního systému, se dá označit za jeden z určujících rysů současných mezinárodních vztahů. Existuje mnoho typů dělení aktérů MS, základním dělením je rozlišení aktérů na státní a nestátní aktéry mezinárodního systému: do první skupiny bychom mohli zařadit národní státy a mezivládní organizace (IGOs). Mezivládní organizace (IGOs), tedy seskupení alespoň tří států, které se podepsáním formálního mezivládního dokumentu zavazují ke spolupráci, artikulaci a prosazování společných cílů, dle dohodnutého zaměření IGO. 2.1 Nevládní organizace obecně Mezi nestátní aktéry patří nevládní organizace obecně (NGO)s 1, z nichž se ve své práci budu nejvíce zabývat těmi, které vytvářejí sít svých poboček v různých zemích a mohou tak působit mezinárodně, transnacionálně 2 tzv. mezinárodní NGOs = INGOs 3. Jak lze charakterizovat NGOs? Základní odlišností NGOs od IGOs je, že členy nejsou v NGOs nevládní (nestátní) aktéři. NGO lze charakterizovat jako organizaci, která je formována na základě soukromé skupiny, jejíž členové sdílejí totožné hodnoty a zájmy, a to na regionální nebo globální bázi (Pearson, Rochester 1998: 61). NGO jako soukromá 1 V literatuře se můžeme často setkat s pojmovou nejednotností, co se výrazů NGOs a INGOs týče. V této práci bude NGOs vyjadřovat nevládní organizace obecně a INGOs v případě, kdy chci zdůraznit mezinárodní přesah v rámci působení NGOs. 2 Autoři se často neshodují v používání výrazů: transnational a international. Např. A. Iryie používá termín international s totožným významem jako je termín transnational uveden v citacích T. Risse-Kappen- tedy mezinárodní s důrazem na přesah národního státu. (např. international civil society, transnational civil society). Transnacionální vztahy jsou definovány jako:..pravidelné interakce napříč národními hranicemi, kde alespoň jeden z aktérů je nestátní povahy, anebo neoperuje jménem vládní, či mezivládní organizace (Risse- Kappen 1995: 3). Internacionalismus ve smyslu kooperace napříč státy a napříč vládami, tedy poněkud široce uvedený pojem (Iriye 2002: 10). 3 Další kategorie skupin organizací zahrnutých pod obecný pojem NGOs (nejedná se o úplný výčet variací NGOs): například CSOs (občanské společnosti), CBOs (community-based org.), PVO (soukromé dobrovolné org.), GRO (grassroots org.), QUANGOs (quasi - NGOs), GONGOs (government organised NGOs), BINGOs (business and industry NGOs), DONGOs (donor organised NGOs) a DNGDOs (domestic nongovernmental development org.) (Alston, Steiner: 939). V Beijingu roku 1995 identifikovala Amnesty International několik typů NGOs, které neodpovídají modelu liberální nezávislosti: MANGOs: male-controlled NGOs, BINGOs: business-controlled NGOs, RINGOs: reactionary NGOs, GINGOs: government-controlled NGOs a TINGOs: tribal NGOs (Halliday 2001: 23). 7

8 nezávislá organizace, jejímiž členy jsou jednotlivci nebo sdružení, kteří se spojili, aby dosáhli společného cíle (Karns, Mingst 2004: 10). NGO je nezisková 4 autonomní nevládní organizace založená na dobrovolné participaci občanů, která využívá omezených zdrojů k vytváření pravidel a standardů a propagující principy a hodnoty vis-á-vis státům a jiným aktérům na domácí i mezinárodní úrovni (Waissová 2003: 90). Neznamená to tedy, že NGO musí nutně být vnímány jako opozice mezivládnímu systému. Výsledky práce NGOs se totiž velice často shodují se zájmy států či mezivládních organizací. 5 Existuje nepřeberné množství definic vymezující NGOs, nejčastěji dle základních tří kritérií (která mohou být aplikovatelná i pro IGOs): NGOs 1.) dle členství 2.) dle územního rozsahu 3.) dle oblasti, ve které působí (Pearson 1998: 367-8) Dle rozsahu členství můžeme klasifikovat NGOs s limitovaným (intenzivním) členstvím (např. Human Rights Watch) a nelimitovaným (extenzivním) členstvím (např. Amnesty International) (Waisová, 2002: 99). Dle územního rozsahu, ve kterém NGOs působí, jsou základní jednotkou tzv. grassroots (oblastní) nevládní organizace, které mohou, ale nemusí navazovat spolupráci na regionální NGOs, a ty dále na NGO působící v rámci státu - celostátní NGOs, až k mezinárodním NGOs = INGOs. Skupiny na národní bázi jsou často označovány jako zájmové či nátlakové skupiny a mnoho z nich je přímo, či nepřímo napojeno na skupiny v dalších zemích skrze transnacionální sítě nebo federace(karns, Mingst 2004: 11). 6 3.) Dle oblastí, ve kterých se angažují, mohou být NGOs spolu s IGOs nejjednodušeji rozděleny do tří kategorií dle Harolda Jacobsona: NGOs, které jsou odpovědné za: 1.) bezpečnost a mír 2.) obchod a další ekonomické záležitosti 3.) sociální blaho a lidská práva (Iriye 2002 :3) 4 Často jsou do obecného pojmu NGOs zahrnována také výdělečná uskupení mající transnacionální charakter jako TNC (transnational corporations) - BINGO, MNC(multinational corporations) (Rittberger 1999: 9). Ve této práci budou pod pojem NGOs zařazeny jen nevýdělečné (non-profit) organizace. 5 Typickým příkladem v oblasti spolupráce stát - NGOs je např. poskytování rozvojové pomoci, či pomoci v krizových oblastech za významného finančního přispění státu. 6 K INGOs, které vytvářejí transnacionální federace, které zahrnují národní skupiny uvnitř států, patří Amnesty International i Human Rights Watch. Příkladem INGO, která není federací skládající se z národních článků, je Greenpeace mající několik milionů členů po celém světě. 8

9 Často se můžeme setkat s rozlišením NGOs dle geografické působnosti na NNGOs (severní - northern NGOs) a SNGOs (jižní - southern NGOs). 7 NGOs svým vznikem reagovaly na skutečnost, že existují problémy, které svou komplexností a závažností překračují kompetence jednotlivých států nebo mezinárodních vládních organizací (IGOs). Zároveň dávají NGOs občanům států možnost svobodně participovat na řešení těchto problémů a nést tak spoluodpovědnost za věci veřejné. Ačkoli fenomén mezinárodních nevládních organizací sahá až do 19. století, pojem INGO byl vytvořen až ve druhé polovině století dvacátého. Pravděpodobně nejstarší INGO byla Britská zahraniční společnost proti otroctví založená v roce (Waissová: 90) 8. Příčiny vzniku NGOs jako nových aktérů schopných ovlivňovat mezinárodní systém lze shrnout do šesti základních skupin podle oblasti, na které NGOs svou činností reagují: 1.) válka a politika moci 2.) industriální expanze 3.) světová ekonomická krize 4.) porušování lidských práv 5.) rozdíly ve stupni rozvoje zemí 6.) zhoršování stavu životního prostředí Dlouhou dobu však byla problematika nestátních aktérů, mezinárodních organizací, opomíjena ze strany odborníků mezinárodních vztahů. V popředí odborného zájmu a badatelských snah stál po dlouhou dobu stát, který si svou neotřesitelnou pozici hlavního a nejvlivnějšího aktéra mezinárodního systému udržel především v rámci převládajícího klasického realistického paradigmatu až do 70. let minulého století. Od 70.let 9 začala být pozornost vědců věnována i nestátním aktérům, zejména NGOs, které se stávaly neoddiskutovanou součástí mezinárodního systému. Od konce II. světové války rostou počty 7 Vztahy mezi severními a jižními NGOs se zabývá kniha Ann C. Huddock: NGOs and civil society: democracy by proxy? 8 Alexis detocqevile poznamenal již v roce 1830, že jednou z principiálních charakteristik US demokracie byla existence privátních asociací (associations civiles) (Mayer 1969: ), které mohou být považovány za předchůdce NGOs jak je známe dnes (Iryie 2000: 422). 9 Časové vymezení klasického/moderního realismu (1939- cca 1979) prácemi E.H. Carra (1939) The Twenty Years Crisis a K.N. Waltze (1979) Theory of International Politics (Müller 2005: 26). 9

10 nestátních aktérů exponenciální řadou a často je velice problematické zjistit kvůli tomuto rychlému nárůstu jejich přesné číslo (více kap. 2.2). Avšak i nadále zůstává klíčovým aktérem mezinárodního systému stát, který má stále určující pozici v procesu utváření mezinárodní politiky a je primární formou politické organizace uchovávající si monopol na zbrojení a válku 10. Viděno prizmatem lidských práv, stát dále zůstává jejich významným ochráncem, či jejich porušitelem a také primárním cílem ke kterému, anebo proti kterému je činnost většiny NGOs směrována. Dostáváme se k tzv. triangulárnímu vztahu, který funguje v mezinárodním systému od poloviny 20. století na bázi spolupráce a vzájemného ovlivňování mezi státem - IGOs a jejich institucemi NGOs (Josselin, Wallace 2001: 7). Nahlížení na mezinárodní systém jako sumu komplexně propojených vztahů: Mezinárodní systém jako suma komplexně propojených vztahů IGO Vláda Vláda NGO TNC NGO TNC Čisté INGO a hybridní INGO Obr. 1 (Zdroj: Waisová 2003: 115) 2.2 Vzrůstající počet INGOs Zvláštní úlohu hraje při vytváření definic mezinárodních organizací, ale především při sběru statických údajů v oblasti mezinárodních organizací, Unie mezinárodních asociací (UIA - Union of International Assotiations), která byla založena v roce 1910 v Bruselu jako 10 V ideálním případě, bohužel jsou zde nestátní aktéři, kteří vlastní zbraně použitelné k násilným akcím (teroristické a jiné ozbrojené skupiny) (Iriye 2004: 2), ale i státy na jejichž území dochází. k nekontrolovatelnému konvenčnímu i nukleárnímu zbrojením ohrožující stabilitu mezinárodního systému, tzv. rough states, neboli darebné státy. 10

11 nezávislá instituce pro výzkum mezinárodních organizací 11. Postihnout přesně počátky vytváření NGOs je poměrně složité, přesto se odhaduje, že první NGO s národním přesahem - tedy INGO, byla již výše zmíněná Britská zahraniční společnost proti otroctví založená v roce V průběhu zbytku 19. století se počet pomalu zvyšoval (zde je nutno zmínit vznik Mezinárodního výboru Červeného kříže ICRC - roku 1863, i když se jednalo více o mezivládní než nevládní organizaci, neboť členy jsou jak vlády (státy), tak nestátní aktéři. Důležitý je v tomto případě mezinárodní přesah ve věci humanitární pomoci). Odhaduje se, že v roce 1910, tedy před první světovou válkou, existovalo na světě 135 INGOs, jejichž počet vzrostl do roku 1930 na (Iryie 2002 : 425-6). Hlavním znakem INGOs v počátcích jejich vzniku bylo odborné (tematické) zaměření a limitované členství (tzv. profesní NGOs). INGOs sdružovaly převážně vědce a odborníky z mnoha oblastí vědy a výzkumu. 1.) První vlna strmého růstu počtu INGOs nastala po druhé světové válce. Výzkum UIA uvádí, že pokud v roce 1909 bylo v mezinárodním systému identifikováno 127 INGOs, v roce 1956 pak tato asociace rozpoznala 973 INGOs. Do roku 1968 se počet INGOs více jak zdvojnásobil na 1,899. V roce 1981 stoupl na 4, 265 a do roku 1988 překročil hranici V roce 1996 vzrostl počet INGOs na 5,471( Welch 2001: 1). Poslední čísla ukazují, že na světě existuje přes 6,500 INGOs (Karnst 2004:11) 13. Pokud bychom se pokusili odhadnout počet NGOs, tedy všech nevládních organizací působících vně i uvnitř států, NGOs všech úrovní od grass-roots organizací až po INGOs, pak bychom se odhady dostali až k několika miliónům takových organizací po celém světě - je však prakticky nemožné určit přesný počet. Od poloviny 20. století vzrůstá počet INGOs, čímž se rozšiřují i oblasti, ve kterých působí a na které zaměřují svou činnost. Vedle tradičních tematicky odborně zaměřených INGOs vznikají mezinárodní nevládní organizace zaměřující se např. na monitoring dodržování lidských práv ve světě, poskytování humanitární pomoci ve válkou zničených oblastech, organizace zajišťující rozvojovou pomoc a pomoc oblastech postižených přírodní 11 Skrze výzkumnou činnost spolupracovala UIA se Společností národů, za jejíž vznik také lobbovala a které později poskytovala své informace a dokumentaci. Po skončení II.světové války získala rezolucí OSN roku 1953 konzultativní status u Organizace Spojených národů, a to díky pravidelné publikaci Ročenky mezinárodních organizací (The Yearbook of International Organizations) ( 12 Významnou roli v aktivní podpoře NGOs a INGOs hrály v tomto období také USA, které tím, že nebyly členem Společnosti Národů (League of Nations) se angažovaly v mezinárodním nestátním sektoru. (Iriye 2002: 428). 13 Paralelně se vnikajícími INGOs je nutné brát v potaz také tzv. DINGOs- Dying International NGOs (Hulme, Edwards 1997: xi). 11

12 katastrofou, INGOs zaměřující se na témata životního prostředí a další. 14 Nejjednodušší klasifikací může být rozdělení INGOs na: 1.) profesní INGOs (CEPSA, ISA) 2.) humanitární INGOs (ke kterým náleží i INGOs působící v oblasti ochrany LP jako AI) 3.) rozvojové INGOs (Oxfam) 4.) environmentální INGOs (Greenpeace) 5.) protestní (mezinárodní hnutí) INGOs Růst INGO dle oborů Kultura a rekreace Vzdělávání Výzkum Zdravotnicktví Sociální služby Ekologie Ekonomika a infrastruktura Právo Náboženství Armáda Politika Obr. 2 (Zdroj: Waisová, 2003: 96) 2.) Druhá vlna růstu INGO byla podmíněna změnou bipolárního mezinárodního systému v roce Pro INGOs se v roce 1990 otevřelo široké pole působnosti - do střední a východní Evropy začaly pronikat INGOs, které zde podporovaly vznik a rozvoj občanské společnosti a demokratických hodnot a institucí. Důvody takového prudkého rozšíření a nárůstu počtu nevládních organizací jsou různé a nelze tuto problematiku zkoumat zvlášť.jedná se o komplex mnoha jevů, které společně vytvořily příhodné podmínky pro to, 14 Nutno dodat, že trend prudkého rozvoje INGOs se týkal pouze tzv. západních zemí tehdejšího bipolárně rozděleného světa. INGOs ve východním bloku byly podřízeny ideologickému diktátu a sovětské kontrole. Skutečné NGOs vznikaly pouze v rámci disidentských hnutí (Charta 77, Helsinská skupina lidských práv) a byly tematicky zaměřeny do politické oblasti a do oblasti ochrany a dodržování lidských práv (Waisová, 2003: 64). 12

13 aby se občanská společnost (civil society) tvořící základ pro existenci fungující vyvíjela. NGO Dle K. D. Reimann (2006) je možné zkoumat celosvětový nárůst počtu NGOs pomocí dvojího přístupu: 1.) Vysvětlení zdola nahoru (bottom - up explanation), nejčastěji diskutovaný přístup, kladoucí důraz na socio-ekonomické faktory. Nová informační revoluce a/nebo úpadek státu (převážně ve smyslu stírání hranic mezi státy) díky revoluci v informačních a komunikačních technologiích. V počátcích studia transnacionálních vztahů se politologové shodovali, že demokracie, ekonomický rozvoj a integrace globální ekonomie byly klíčovými faktory mající za následek nárůst počtu NGOs 2.) Vysvětlení shora dolů (top - down explanation), což je strukturální přístup v protikladu k obecné představě, že sociální síly zdola vedly k oslabení role státu a to bylo hlavním impulsem pro prudký nárůst NGOs. Naopak druhý přístup vysvětlující rozvoj NGOs odmítá nahlížet na tuto explozi v počtech NGOs, aniž by bral v potaz roli státu, mezinárodních organizací a jiných struktur v podpoře vzniku NGOs. Chápe tedy rozvoj NGOs velkou měrou jako část procesu politické globalizace (tzn. globalizace politických struktur, institucí a západních liberálních demokratických hodnot, nárůst IGOs a změna politik západních států ), která nabídla NGOs nové politické příležitosti. 15 Pro komplexnější uchopení problematiky prudkého nárůstu NGOs je možné vnímat růst NGOs i v podobě syntézy obou přístupů popsaných výše. Tato syntéza poskytuje vyvážený pohled zahrnující působení sil vedených shora i zdola. 2.3 Vztah IGOs a NGOs Podle ročenky UIA The Yearbook of International Organizations z let 2003/4 bylo na světě rozpoznáno 238 IGOs (Karns, Mingst 2004: 7), zatímco v roce 1988 identifikovaly statistiky OSN 309 IGOs. Jak je patrné z grafu, počty IGOs zaznamenaly po II. Světové válce 15 Tyto příležitosti mohou být děleny do 2 základních skupin: 1.) přístup k novým formám prostředků jako granty, kontrakty a další typy institucionální podpory 2.) politický přístup k orgánům s rozhodovací pravomocí a k místům, kde jsou nastolována témata (Reimann 2006: 48). 13

14 výrazný nárůst, stejně jako počty NGOs, poté však počet rozpoznaných IGOs klesal a nyní je ve fázi stagnace. 16 Od počátku 20. století převládají počty INGOs nad IGOs. V roce 1909 byl vzájemný poměr INGOs a IGOs 5:1, v roce :1 a v roce 1988 již 14:1 (Risse- Kappen 1999: 11). Nárůst počtu IGOs a INGOs ( ) Počet organizací Zdroj: Ročenka mezinárodních organizací , , , (Brusel: Unie mezinárodních asociací) Obr. 3 (Zdroj: Karns, Mingst 2004: 11) Pokud bychom zkoumali funkční vztah mezi IGOs a INGOs, můžeme určit několik hlavních oblastí činnosti obou typů organizací, ve kterých se jejich aktivity prolínají: jedná se především o oblast politické, sociální, kulturní a ekonomické činnosti. IGOs s INGOs často navzájem spolupracují při distribuci informací, odborných posudků (což může vést k rozšíření působnosti, či agendy stávající IGO) a v některých oblastech zastupují INGOs státní aktéry téměř výhradně (humanitární činnost). Příkladem spolupráce mezi IGO a INGO je udělování konzultativního, poradenského a přidruženého statutu INGO v rámci IGO. IGOs odhalily potenciál, který v sobě skýtá možnost spolupráce s NGOs. Mezi klíčové formy spolupráce patří kooperace mezi Hospodářskou a sociální radou OSN (ECOSOC) a INGOs. Tato spolupráce se zakládá na článku 71 Charty 16 Výrazně negativně ovlivňovala počet IGOs (oproti INGOs) bipolární konfrontace a nárůst státních aktérů. Průběh 50. a 60. léta 20. století ovlivnilo období dekolonizace Asie a Afriky a vlna nacionalistických hnutí usilující o změnu uspořádání států a změny hranic. 14

15 OSN. 17 ECOSOC může udělit mezinárodním nevládním organizacím 18 na základě rezoluce Valného shromáždění číslo 1296 z června 1968 tzv. konzultativní status 19 a vést s nimi konzultace o otázkách, jimiž se Rada zabývá. INGOs s konzultativním statusem mohou posílat pozorovatele na veřejná zasedání Rady a jejích pomocných orgánů a předkládat písemná vyjádření o práci Rady. V otázkách společného zájmu mohou také konzultovat Sekretariát OSN. INGOs disponují praktickou zkušeností a technickou odborností, která je opravňují k tomu, aby vyjádřily své stanovisko na půdě OSN. Vedle možnosti získat konzultativní status mají NGOs (nejen mezinárodní, ale i národní) možnost získat tzv. přidružený status u oddělení pro veřejné informace OSN (UN DPI). OSN k nevládním organizacím stále více přistupuje jako k partnerům, které konzultuje v otázkách postupů a programů a jejichž prostřednictvím získává důležitou návaznost na občanskou společnost. Stále větší počet nevládních organizací na celém světě každodenně spolupracuje se společenstvím Spojených národů a přispívá tak k dosažení cílů vytyčených Chartou OSN. 20 Další formou spolupráce mezi IGOs a INGOs je zastoupení nevládních organizací přímo na světových konferencích IGOs nebo účast na paralelně pořádaných konferencích 21, neboť mezinárodní konference a summity jsou považovány za jednu z příležitostí pro transnacionální aktivismus. Tato možnost působení nestátních aktérů v rámci setkání mezinárodních aktérů, patřím do prvního typu tzv. transnacionálních příležitostí pro mobilizaci a organizaci, jež se nazývá: 1.) mezinárodní příležitostí. Mezi mezinárodní příležitosti, které vedou k aktivitě 17 Hospodářská a sociální rada může učinit vhodná opatření pro poradní styk s nevládními organizacemi, které se zabývají věcmi spadajícími pod jejich působnost. Taková opatření může dohodnout i s mezinárodními organizacemi, a kde je to vhodné i s organizacemi vnitrostátními po poradě s členem Organizace Spojených národů, o kterého jde (Waisová 2003:92). 18 ECOSOC definovala mezinárodní nevládní organizaci ve své rezoluci číslo 288 z roku Podle ní má mezinárodní nevládní organizace nevládní charakter, pokud není vytvořena na základě mezivládních dohod (Waisová 2003:92). 19 V současné době má tzv. konzultativní status u ECOSOC více než 1500 nevládních organizací, zatímco v roce 1948 jich bylo pouze 41 ( INGOs vytvořily postupně Konferenci nevládních organizací (CONGO- Conference of NGO), která se jako zástupce řady INGOs snaží působit jako odborný poradce a konzultant pro mnohé orgány a agentury OSN. (Waisová 2003: 92). 21 Nejznámějším příkladem tohoto typu summitů jsou Světová sociální fóra (WSF), která jsou od roku 2001 každoročně pořádána v brazilském Porto Alegre, v roce 2004 proběhlo WSF v indické Bombaji (Císař 2004: 43). Další forum, kterého se účastní pravidelně např. AI je Evropské a Asijské sociální forum. 15

16 INGOs patří např. konference OSN, kde mohou INGOs předkládat své vypracované zprávy a navrhovat tak nová témata k projednávání Dalšími typy jsou 2.) iniciativy spojeneckých států (stát je nejen cílem kampaní nestátních aktérů, v našem příkladě INGOs, ale také jejich propagátorem) 22 a třetím způsobem mezinárodní příležitosti jsou IGOs (např. OSN), které mohou působit jako 3.) korálové útesy a jsou nejpravděpodobnějšími arénami, v nichž se aktivismus INGOs může profilovat vůči státům (rozdělení dle Císař 2003: 42-44). V tomto smyslu dosahují IGOs paradoxních výsledků - vynikají, aby primárně hájily zájmy států a zároveň vhodně slouží pro artikulaci protestů vůči nim. 2.4 Globalizace, interdependence Zkoumáme- li důvody, díky kterým docházelo a stále dochází v posledních dekádách k tak významnému rozvoji NGOs obecně, nemůžeme opomenout několik důležitých aspektů této problematiky, které tento vývoj přímo, či nepřímo ovlivnily a podpořily. Často diskutovaným podnětem pro rozvoj nestátních aktérů je proces globalizace a narůstající interdependence 23 (události a akce, které se odehrávají v jedné jednotce mezinárodního systému ovlivňují i ty další) mezi aktéry MS 24 a překotný rozvoj transnacionálních vztahů 25. Globalizace jde dále než interdependence - globalizace je vnímána jako proces přeměny mezinárodního systému směrem k jednomu integrovanému celku - globální společnosti. 26 Ačkoliv je například pojem globalizace příliš široký, nelze jej při zkoumání důvodů rozvoje nestátních aktérů opomenout. NGOs dávají smysl obsahu pojmu globalizace, bez nich by byl proces globalizace často jen prostor pro trhy a války... (Attali 2005: 67) Globalizace je podporována změnami, které byly nastartovány v průběhu Příkladem by mohla být role Kanady, kterou hrála v úspěšném kampani za přijetí konvence proti používání nášlapných min (tzv. Otavský proces) (tamtéž). 23 Teorie vzájemné interdependence je popsána v publikaci Keohane, Robert, Joseph, Nye (1977) : Power and Interdependence. Rozšiřování a prohlubování oblastí vzájemné závislosti v mezinárodních vztazích bylo definitivně potvrzeno v první polovině 70. let 20. století v důsledku celosvětového dopadu zvýšení cen ropy. 24 Liberálové Robert Keohane a Joseph Nye, tvůrci teorie vzájemné závislosti, odlišují globalizaci od vzájemné závislosti. Závislost je diagnózou stavu, globalizace neimplikuje stav, ale nárůst. Proto zavádějí pojem globalismus, který definují jako stav světa, který zahrnuje sítě vzájemné závislosti na multikontinentální vzdálenosti propojené skrz toky a vlivy kapitálu a zboží, informací a myšlenek, lidí a moci, stejně jako environmentálně a biologicky relevantních látek (Císař 2004: 31). 25 Tj. vztahů skrze národní hranice, když nejméně jeden aktér je nestátní subjekt nebo neoperuje ve jménu nějaké národní vlády nebo mezivládní organizace (Risse- Kappen 1995: 3). 26 Více o globální občanské společnosti ( global civil society) : např. Colás, Alejandro (2002): International Civil Society: social movements in world politics, Keane, John (2003): Global Civil Society?, Gordon, Laxer, Halperin, Sandra (2003): Global Civil Society and its limits 16

17 století. Ačkoliv nelze prokázat přímý vztah mezi globalizací a růstem počtu a vlivu INGO, stejně tak nelze popřít, že většina z nich z povahy své činnosti do určité míry globalizační trendy posiluje. INGOs zaujímají směrem ke globalizaci tzv. reformistický postoj. Akceptují sice rozvoj globálního kapitalismu a rostoucí propojenost jako daný fakt, ale snaží se globalizaci civilizovat s tím, že usilují o změnu současného stavu směrem ke sociální spravedlnosti (Císař 2003: 17). Na rozvoj a práci NGOs měl výrazný pozitivní vliv rozvoj informačních a komunikačních technologií, umožňujících přenos informací nezávisle na vzdálenosti (internetové spojení) a usnadňujících monitoring světového dění. Na poli informovanosti a stavu lidských práv je tento pokrok zřejmý. Revoluce v počítačových a komunikačních technologiích zlomila vládní (státní) monopol na jejich přenos a umožnila jejich takřka svobodnou výměnu. 27 Technický pokrok umožnil INGOs aktivovat své členy po celém světě, zpracovávat zprávy o aktuálním dění a to vše v minimálním časovém prostoru. 28 Hlavní výzvu, které nyní čelíme a kterou je třeba zajistit je, aby se globalizace stala pozitivní silou a mocí pro všechny části světa (Annan 2000: 6). Příkladem, jak INGOs tyto technické prostředky k usnadnění a zefektivnění své práce používají, je např. využívání e- mailu (nejčastěji formou mailing listu, rozesílání hromadných mailů, které umožňují komunikaci s velkým množstvím lidí, za minimálních nákladů, pouze zasláním jedné zprávy) 29. INGOs získaly díky světové elektronické síti přístup k mnoha dokumentům, za nimiž již nemusí jejich zástupci cestovat (např. INGOs s formálním statutem u OSN získaly volný přístup k dokumentům a hodnotícím zprávám této organizace, což jim velice usnadnilo práci). Pokud je nutná neodkladná akce např. ve formě urgentních apelů AI, dobrovolníci po celém světě jsou na to upozorněni em a během několika dní mohou poslat tisíce dopisů, faxů, ů, anebo podpisů pod petice. Například během roku 2005 iniciovala AI 330 takových urgentních apelů ve prospěch jednotlivců, kteří 27 Takřka, neboť i nadále existují státy, které kontrolují obsah on-line dostupných informací. V této souvislosti zmíníme např. publikovanou zprávu AI: Čínská lidová republika: státní kontrola internetu v Číně, v níž AI uváděla případy nejméně 33 lidí, kteří byli zadrženi nebo uvězněni za přečiny spojené s používáním internetu. 28 O tom, že INGOs technických možností usnadňující jejich činnost intenzivně využívají, svědčí fakt, že Amnesty International vyhrála v roce tzv. The Revolution Award, udělenou za nejlepší využití elektronické pošty v rámci kampaně pro zákaz mučení ( ( 29 Např. v roce 1993, v průběhu Světové konference pro LP ve Vídni, byl zástupcům NGOs nabídnut tréninkový program pro využití u. O dva roky později na konferenci v Pekingu bylo už možné si nechat vytvořit e- mailový účet a dostávat tak veškeré materiály elektronickou cestou. Roku 1996 nastartoval efekt sněhové koule a během dvou let měla většina lidskoprávních NGOs vytvořeny své webové stránky, anebo minimálně ové adresy (Welch 2001: ). 17

18 byli v nebezpečí nebo už jejich lidská práva byla porušena. Z celkového počtu 344 urgentních apelů v roce 2004 došlo ve 166 případech ke zlepšení, úspěšnost urgentních akcí v roce 2005 byla 52%. Tyto apely jsou nejčastěji zasílány na oficiální místa jako ministerstva a určené konkrétním osobám (ministr spravedlnosti, premiér) Občanská společnost Proces globalizace ovlivnil i další skutečnosti, jež měly určující význam pro rozvoj NGOs. Z pohledu úrovně analýzy pak dalším významným faktorem byl a stále je rozvoj občanské společnosti, neboť lidskoprávní NGOs jsou s občanskou společností ve vzájemně se ovlivňujícím vztahu občanská společnost je podporována a stimulována činností NGOs a zároveň NGOs ze zdravé občanské společnosti vycházejí a dávají příležitost k jejímu posilování a rozvoji. Spolupráce na poli LP je typicky intenzivně podpořena domácí občanskou společností, která je velice často aktivována a podporována lidskoprávními INGOs jako AI a Human Rights Watch (Rittberger, Zangl, Staisch 2006: 194). Totéž se dá aplikovat v otázce geografické oblasti. Funkční NGOs nejčastěji vznikají v západních demokratických státech a svou činností demokracii podporují a jsou přímým důsledkem jejího správného fungování. Zdravá občanská společnost je znakem dobře fungujícího demokratického státu, ne jeho příčinou. Z toho důvodu většina NGOs a zejména INGOs byla založena a dodnes má své centrum v západních demokratických státech a teprve z nich zakládají přesouvají svou činnost a zakládají své členské pobočky v méně vyspělých oblastech a tam podporují rozvoj domácí občanské společnosti, či přímo podporují činnost místních NGOs. Občanská společnost může být chápána jako proces, skrze který jedinci artikulují, vyjednávají a prosazují své zájmy, souhlasí, či projevují nesouhlas vůči sobě navzájem, nebo vůči politickým a ekonomickým autoritám (Kaldor 2004: 585). Pro občanskou společnost je důležitá určitá forma autonomie a možnost sebe organizace. Za takových podmínek může zdravě fungovat a vytvářet pro jedince podmínky umožňující jednat veřejně skrze občanská 30 Konkrétním příkladem úspěšné akce na osvobození vězně svědomí je propuštění jemenského lidskoprávního aktivisty Aliho al Dalájmí dne Dalájmí byl zadržen poté, co hodlal odletět do Dánska na konferenci nevládních organizací. Sekce AI začaly psát svým členům urgentní apely zasílané na nejvyšší státní úřady ihned po jeho zatčení a ty byly impulsem pro jeho propuštění ( 18

19 hnutí, sdružení, nevládní organizace a jiná uskupení, která mají svůj původ právě v občanské společnosti. 3 Působení INGOs v oblasti lidskoprávních norem Termín lidská práva (LP) human rights, se začal objevovat v platné terminologii mezinárodního systému teprve až po skončení II. světové války. Do té doby byla práva jednotlivce definována jako tzv. přirozená práva nebo práva občana. Základním dokumentem, který pojal lidská práva a jejich ochranu za svůj hlavní princip, byla Charta OSN. Ta byla podepsána 26. června 1945 a 24. října téhož roku ratifikována. 31 Zároveň článek 71 Charty OSN ustanovil možnost spolupráce Hospodářské a sociální rady OSN (ECOSOC) s NGOs, které v oblasti dodržování a ochrany LP již působily 32. Lidská práva jsou zanesena v uceleném souboru mezinárodních právních norem, na které se mohou INGOs v rámci svého působení odvolávat. Činnost INGOs působících v oblasti LP je úzce vázána na existenci mezinárodních norem a institucí, které je hájí a podporují státy, které konkrétní normy dodržují. Nejpatrnějším příkladem významu globálních norem jsou lidská práva, která se v průběhu druhé poloviny 20. století ustavila jako mocný normativní diskurz. Normou se rozumí všeobecně závazné pravidlo chování, které vzniklo všeobecným konsensem. INGOs jednak pomáhají při přijímání a prosazování těchto norem a jednak uvádějí tyto normy do praxe tím, že zaměřují svou aktivitu na ty aktéry, kteří je porušují. Jejich funkce je proto nejvýznamnější ve fázi nastolování problému na mezinárodní úrovni (agenda setting) a poté, kdy byla norma státy přijata, tj. ve fázi její implementace. Ve fázi implementace pak možnost odkázat se k mezinárodně uznávané normě INGOs vybavuje dodatečnou legitimitou (Risse 2003: 265). NGOs svou činností významně přispívají ke tvorbě mezinárodních norem týkajících se lidských práv tím, že je ať přímo, či nepřímo prosazují, implementují a posléze brání a ochraňují.(alston, Steiner: 938). V současné době je mezinárodní spolupráce na poli lidských práv je typicky intenzivně podpořena domácí občanskou společností, která je velmi často podporována NGOs s mezinárodním působením jako Amnesty International a Human Rights Watch. 31 Původně nebyla integrace ochrany lidských práv do dokumentu nijak plánována. Přípravné dokumenty pro podpis Charty tento pojem téměř vynechávaly a skutečnost, že se LP a jejich ochrana staly základní součástí Charty OSN, byla výsledkem intenzivního lobbyingu mnoha amerických NGOs (Kore 1999: 153). 32 Hospodářská a sociální rada může učinit vhodná opatření pro poradní styk s nevládními organizacemi, které se zabývají věcmi patřícími do jejich působnosti ( 19

20 Mezinárodní normy motivují INGOs k soustředěné akci za jejich ustavení, či prohloubení a pokud se tak stane, pak dávají požadavkům INGOs legitimitu. Normy vytyčují hřiště, na němž se hraje, ale také formují identity jednotlivých účastníků. Fakt, že dochází ke globálnímu vzmachu LP, ještě neznamená, že budou uznávána všemi státy. Normy uznávané mezinárodním společenstvím a zakotvené v mnoha mezinárodních dohodách jsou totožné s identitou tzv. liberálních demokratických států. Lidskoprávní normy mají konstitutivní efekt, neboť správné dodržování lidských práv je pro ostatní rozhodujícím znamením, že se jedná o člena komunity liberálních států ( Risse, Cop, Sikkink 1999: 8). Pokud stát aspiruje na to, aby byl členem tohoto klubu, z čehož by mu mohly plynout ekonomické a další výhody, pak se ze strategických důvodů zaváže k jejich plnění. Ke zlepšení podmínek v oblasti lidských práv a dočasnému přijetí mezinárodních norem může ze strany některých států docházet kupříkladu pouze v situaci, kdy má stát zájem o zahraniční pomoc a materiální výhody, které mohou obdržet pouze za podmínky, že dodržují lidskoprávní normy. Normy také poskytují aktérům (státům i INGOs) příležitost k tomu, aby na jejich základě stát, který je jejich porušitelem, buď přesvědčili o správnosti dané normy nebo jej s pomocí mobilizace sítě vlivných aktérů k poslušnosti přinutili 33. Nevládní organizace - NGOs, ať už domácí s omezeným působením, či mezinárodní (INGOs) zabývající se LP, se postupně staly neoddiskutovatelnou součástí mezinárodního systému a nyní už jsou vitální součástí vládního systému zaměřeného na lidská práva. Za poslední tři desetiletí, kdy došlo k výraznému nárůstu počtu NGOs zabývajících se lidskými právy, se tyto organizace se staly samozřejmou součástí vládního systému v západních zemích, jakýmsi mezičlánkem artikulujícím, prosazujícím a ochraňujícím zájmy občanů. V roce 1996 bylo v mezinárodním systému identifikováno 295 skupin zabývajících se problematikou lidských práv, přičemž téměř polovina formací z tohoto počtu vznikla až po roce 1979 (Ron a kol. 2005: 558). Rostoucí počet takto tematicky zaměřených skupin vypovídá o zájmu občanské společnosti v liberálně demokratických státech o lidská práva, jejíž identita vychází ze sdílených norem, hodnot a lidskoprávních symbolů (např. Všeobecná deklarace lidských práv a svobod, ze které vychází i činnost AI). 33 S tím je také spojena kritika LP INGOs, že se zasazují o implementaci pouze tzv. západních norem, které vycházejí z kulturních a jiných tradic pouze tzv. západních států a nedbají při jejich prosazování na kulturní diferenciaci norem. Kritici často poukazují které nemají místo v tradičních společnostech a tudíž nemůže být jejich absence považována za jejich nedodržování. 20