MĚŠICKÝ ZPRAVODAJ Srpen

Transkript

1 MĚŠICKÝ ZPRAVODAJ Srpen

2 Září Paprsku něžný, zářivý, Jen výš ti budou unikat vítr tě měkce vplétá před hlasem touhy uplakané, svým rychlým koním do hřívy hřívami koní vítr vane - je konec léta, konec léta. a jenom pírko šedivé, almužna dálek, padá k zemi. Je marné nad tím lkát, Když ptáci k jihu letí, Nepros je o návrat! A člověk ještě zbaběle prosí o jeho pohlazení, i když už ví, že lásky čas schýlil se ke dni poslednímu. Že slunce odvrací svou tvář, že čekat smí už jenom zimu Božena Kuklová-Jíšová Ze sbírky Verše psané za mříží (naklad. ARSCI 1996) 2

3 SLOVO REDAKCE ČTENÁŘŮM Editorial Vážení čtenáři, milí spoluobčané, úvodní verše dnešního čísla naznačují, že v době distribuce dnešního čísla Zpravodaje už bude podzim za dveřmi. Úvodník listu píšeme sice vždy jako poslední příspěvek, těsně před uzávěrkou, ale i tak je, teď v srpnu, teprve vrchol léta, než ale proběhne výroba a tisk, s létem se bohužel budeme pomalu loučit. Děti zasednou opět do školních lavic. Těm, pro které to bude poprvé, přejeme, aby se jim ve škole líbilo a dělali svým rodičům jen radost. Z veršíků, které jsme dnes pro první stranu vybrali, vyzařuje klid a pohoda a nikdo by nepoznal, v jak špatné době a v jak těžkých podmínkách vznikaly. Autorka byla totiž obětí politických procesů 50. let minulého století Obdobně těžké chvíle zažívali lidé i před 69 lety, v září 1938, kdy se rozhodovalo o bytí a nebytí republiky. Rozhodlo se špatně a jak tyto dny a hodiny prožívali obyvatelé naší vesnice, se dočtete v dalším díle Toulek. Pokud se podzim vydaří, mohou být i v září, ba i v říjnu krásné dny a tak přinášíme obvyklý Tip na výlet. Zajeďte si do Veltrus, případně i do sousední Nelahozevsi, není to daleko a obě místa stojí za návštěvu. Nezapomeňte také, že se blíží 28. září a to opět proběhne tradiční Svatováclavský vejšlap. Podrobnosti teď ještě neznáme, ale je možné, že se povede po uzávěrce přece jen něco zjistit a uveřejnit. Hned dva články tentokrát věnujeme pořádku a bezpečnosti v obci. Ve svém pravidelném okénku Slovo starosty vás starosta požádá o pomoc při ochraně našeho společného majetku a ještě je tu malá úvaha na téma pohybu cyklistů po chodnících. Jistě jste si všimli, že působení Obecní policie po půl roce je zřetelně znát. Všimněte si, jak ukázněně a přijatelnou rychlostí jezdí řidiči na hlavních silnicích v obci - tam kde se měří. Neplatí to zatím (zatím!) pro motorkáře a čtyřkolkáře, kteří ve svých závodech pokračují. Každá zábava ale něco stojí a tato zábava se platí i mincí nejcennější - lidským životem. Víte, co nebo kdo je náplava? I o tom si přečtete uvnitř listu. Pro zájemkyně o zábavu a členství v Dámském klubu seniorek je určena informace, jak a kde se přihlásit a kdy a kde dojde k první informační a seznamovací schůzce. Životnímu prostředí je věnován článek na téma Ochrana ovzduší. Zařazujeme také polemické Slovo spoluobčanů spolu s názorem redakce. Navštívíme letošní tábor skautů, zařadíme aktuálně informaci o měšické Prakyádě Jako zajímavost jsme pro vás připravili na stránkách našeho zpravodaje i porod doma. První v Měšicích po dlouhých 27 letech. Chcete půjčit od obce peníze? I o této možnosti se dozvíte v informacích z OÚ. Dnešní obsah jsme vám zpestřili i několika čínskými příslovími o penězích. Kromě dalších informací všeho druhu je to asi tak vše podstatné, o čem se dnes dočtete. Není to ale úplně všechno, na něco jsme třeba zapomněli a něco se objeví na poslední chvíli. Příjemné dny podzimu přeje vaše redakce 3

4 Slovo starosty Vážení spoluobčané, jistě už víte, že v soutěži Vesnice roku jsme nezvítězili, ale určitě se nemusíme stydět ke své vesnici hlásit. Vždyť, pokud porovnáte prostředí v naší obci s jinými obcemi a i městy, jsme dle mého názoru nejlepší. Pokud máte nápad nebo přání co ještě vylepšit, napište nebo zavolejte. Před několika týdny naší obcí táhla v nočních hodinách skupina vandalů, která poškodila nejen náš společný obecní majetek, ale i majetek soukromý. Naházeli popelnice do rybníčka v kruhu, poškodili mladé stromky, počmárali fasády domů a dopustili se i trestného činu obecného ohrožení poškozením zařízení Českých drah. Byli dopadeni za přispění strážnice naší obecní policie, ale donutit je k úklidu nemůžeme. Vše dali do pořádku slušní lidé a naši pracovníci. Chci Vás všechny poprosit, pokud máte někdo i jen podezření, že dochází k poškozování našeho společného prostředí v obci, nebo poškozování majetku sousedů zavolejte Obecní policii Měšice na č. tel nebo na můj mob. č Nenechme si ničit naši krásnou ves! Zdravím všechny, Petr Lanc Cyklisté a chodníky Od doby, kdy v obci přibývají nové, hezké rovné chodníky, objevuje se nový problém, a to konfliktní situace mezi chodci a cyklisty. Mnozí cyklisté, zejména děti a mládež, si totiž zcela samozřejmě počínají, jakoby chodník patřil jim a každý se jim musí vyhnout. Vzhledem k tomu, že je reálné nebezpečí střetu cyklisty s chodcem na chodníku s následkem zranění, tak nelze uplatňovat jakési zavedené zvykové právo a nic naplat, musíme se řídit tím, co praví zákon. Ten říká, že chodník patří chodcům, a cyklisté, jezdci na prknech a kolečkových bruslích (a také parkující auta) na chodník nepatří. Jízda cyklistů po chodníku by totiž musela být povolena zvláštní dopravní značkou (Stezka pro cyklisty a chodce), kde už by chodec s možnou přítomností cyklisty musel počítat. Tak v tomu v obci ale nikde není. A teď jistě mnozí namítnete: Ale co děti, to je máme vystavit nebezpečí z provozu aut na silnici? Ano, jistě, nad jízdou dětí na chodníku by se dalo přivřít oko, kdyby... A v tom kdyby je právě problém. Kdyby nejezdily agresivně, bezohledně, nepřiměřeně rychle a kdyby jezdily opatrně a respektovaly chodce, což je spíš výjimka. Když jsme už zmínili parkující auta, tak platí i pro stání na výjezdech z pozemků, že automobil nesmí chodník zabírat ani zčásti - ze zákona musí být volná celá jeho šíře (třeba aby byl umožněn bezpečný průjezd rodiče s kočárkem). 4

5 Vraťme se ale k cyklistům. Největší nebezpečí střetu cyklisty s chodcem nastává za šera nebo tmy, kdy se bez upozornění náhle zezadu vedle vás objeví rychle jedoucí neosvětlený cyklista. Je to nebezpečné zejména starším lidem, kteří se nestačí rychle vyhnout. Takže si na závěr pro jistotu ještě zopakujme, jaká je povinná výbava jízdního kola: zaslepené volné konce řidítek dvě na sobě nezávislé brzdy zadní červená odrazka přední bílá odrazka oranžové odrazky na obou stranách pedálů boční oranžová odrazka z každé strany předního či zadního kola zadní červené světlo nebo blikačka přední bílé světlo nebo blikačka kolo vyrobené po 1. lednu 2003 vyražené výrobní číslo na rámu Nezapomeňte, že děti do 18 let musejí mít za jízdy na hlavě ochrannou přilbu. - oú - Poděkování: Chtěli bychom poděkovat panu Jiřímu Holečkovi za jeho péči při zalévání a údržbě květinové výzdoby našeho Pomníku padlých. Dále bychom chtěli poděkovat RNDr. Tomáši Renčínovi za reklamní panely, které obci věnoval. Kronikář obce děkuje paní Dudkové a paní Bauerové za poskytnutí historických fotografií pro potřeby kroniky. OÚ Měšice Informace z OÚ Nové výběrové kolo na půjčky z FRB (fond rozvoje bydlení)! Obec Měšice vyhlásila další výběrové kolo na poskytnutí půjčky z fondu rozvoje bydlení. Jste vlastníkem bytového fondu (tzn. obytných domů a bytů určených pro trvalé bydlení na území obce Měšice) staršího deseti let a jste ochoten přijmout závazek poskytnutou půjčku podle stanovených a ve smlouvě uvedených pravidel ve prospěch bytového fondu použít a půjčku do max. 5 let splatit? Pak je tato nabídka určena právě Vám. Na co všechno si můžete půjčit: Nástavba domu - částka ,- Kč. Obnova střechy domu, fasáda domu, obytná vestavba, zřízení elektr. nebo plynového topení - na každou z těchto akcí je možno požádat o půjčku ve výši ,- Kč. Jednotlivé druhy půjček se mohou kumulovat do max. výše 5

6 ,- Kč. Všechny druhy půjček mají splatnost do 5 let a jsou úročeny 3 % úrokem. Pokud splňujete výše uvedené podmínky vlastnictví bytového fondu, tak si podáte na obci žádost o půjčku. Když budete výběrovou komisí vybráni (šance je velká, peněz je na účtu FRB dostatek) a půjčka Vám bude odsouhlasena, obec Vám peníze převede na účet, který si pro tento účel musíte založit. Uvedeme příklad půjčky ,- Kč s maximální dobou splácení 5 let. Vezmete ssebou na OÚ 2 ručitele (nemusí prokazovat výši svých příjmů), kteří podepíší spolu s Vámi matrikou ověřenou smlouvu o půjčce. Při výši půjčky ,- činí 3 % úrok 3.000,- ročně. Za 5 let činí 5x3.000=15.000,-Kč. 5 let tj. doba splácení 60 měsíců. Při výši půjčky ,- Kč i s úroky budete platit 59 splátek ve výši 1.916,- Kč a 1 splátku ve výši 1.956,- Kč. Je samozřejmě možné splácet kratší dobu a větší částky. Po podpisu smlouvy o půjčce si zajedete do Brandýsa nad Labem, kde má obec vedený účet FRB a kde Vám bude půjčená částka převedena na Váš nově založený účet. 30% z půjčené částky Vám bude v bance po písemném souhlasu starosty obce proplaceno hotově proti předloženým účtům. Zbývajících 70 % z půjčené částky banka použije na bezhotovostní úhradu faktur Vašich dodavatelům. Ze všech těchto faktur a účtů musí být patrné, že nákup sloužil k účelu na který byla půjčka poskytnuta. V čem je tato půjčka od obce výhodná? Po rozhodnutí výběrové komise o přidělení půjčky sepíšete se 2 ručiteli a matrikářkou na OÚ smlouvu. Po sepsání této smlouvy můžete třeba ihned zajet do banky a druhý den peníze čerpat. 3 % úrok je velice solidní a při rozložení splátek na výše uvedenou dobu 5 let, je i měsíční splátka únosná. Podejte si proto žádost o tuto půjčku a vyděláte na tom Vy i obec. Vy si vylepšíte bydlení a obec bude hezčí o další opravený domek. Za Měšice krásnější - Jiří Bejlek Vesnice roku 2007 Předloni jsme dostali cenu od hejtmana Středočeského kraje za kontinuální rozvoj obce, vloni byl oceněn náš kronikář pan Novák za vedení kroniky a letos nic. V letošním roce vyhrála obec Kondrac u Vlašimi. Tato obec se skládá ze tří malých obcí. Dohromady mají jenom 465 obyvatel, ale mají zde bohatý kulturní život. A o tom to v případě soutěže Vesnice roku je. Kulturní a společenský život a hlavně spolky jako jsou hasiči, zahrádkáři atd., to jsou nejvíce hodnocená kritéria podle kterých rozhoduje hodnotitelská komise. Na vyhlášení vítěze Vesnice roku 2007 jsme byli se starostou pozváni a byli jsme překvapeni, jak taková malá obec celou slávu zorganizovala. Na vyhlášení měli připravený společenský sál v místní restauraci s bohatým občerstvením a programem. V duchu jsem si pomyslel, to je klika, že jsme nevyhráli, kde bychom slavili asi my. V Kruhu pod plechovou boudou? Nebo na zámku, mezi pacienty. Při této konfrontaci jsem pocítil v ještě větší míře absenci nějakého kulturního zařízení v naší obci. Jinak se Měšice nemají za co stydět. Máme tu velké množství zeleně, ale musíme se smířit s tím, že jsme dnes už příměstská část Prahy a asi se nám již nepodaří znovuobnovit folklorní tradice a činnost všech spolků, které zde měly letitou tradici. Nesmíme se však vzdávat bez boje, pokusme se o to. Třeba jako letos. Ozdobením velikonoční břízky jsme možná znovu začali tradice obnovovat. Stále máme velké rezervy: co takové máje, posvícení a jiné? Proto také podporuji vznik Klubu seniorek 6

7 a budu jim ze všech sil pomáhat a fandit, protože si myslím, že s jejich pomocí a s tím co si pamatují, se podaří ještě tyto staré zvyky a tradice v Měšicích obnovit. A až se přihlásíme do dalšího krajského kola soutěže Vesnice roku, tak nikdo jiný nebude mít šanci, vyhrajeme a postoupíme do celostátního kola, kde jim to taky nandáme, ať má hejtman Středočeského kraje pan Bendl radost, že má kousek od Prahy takové borce. A potom to oslavíme třeba i v tom Kruhu. Jiří Bejlek Můžeme ovlivnit kvalitu ovzduší ve svém okolí? Kvalita ovzduší se od listopadové revoluce v roce 1989 výrazně zlepšila. Došlo k tomu zejména změnami v technologiích a ve výrobních činnostech velkých podniků a postupnou náhradou spalování uhlí v lokálních topeništích u občanů plynem, kapalnými ušlechtilými palivy, palivovým dřívím, elektřinou nebo napojením bytů a rodinných domů na horkovody. Významný vliv má i postupná obměna starých motorových vozidel moderními, opatřenými katalyzátory. V poslední době se však začíná nepříznivě projevovat jednak nárůst cen ušlechtilých paliv a dodávaných energií způsobující návrat k méně hodnotným palivům a silný nárůst automobilové dopravy. Následkem toho je opětovné zvyšování obsahu škodlivin v ovzduší, zejména jemných prachových částic, oxidů dusíku, přízemního ozónu, těkavých organických látek a opětovné narůstání obsahu oxidů síry. A zde nastává doba, kdy již nelze pouze čekat co s kvalitou ovzduší udělají velké podniky, ale je nutné, aby se každý občan zamyslel, co může s kvalitou ovzduší udělat sám a co je ochoten pro to sám udělat. Zde nabízíme několik tipů. Pro zlepšení kvality ovzduší bude mít pozitivní dopad, pokud budou občané, a to i za cenu zvýšených nákladů, dále upřednostňovat ušlechtilá paliva a přímý odběr energií před spalováním tuhých paliv a budou se vyhýbat spalování uhlí s vysokým obsahem popelovin. Spalování odpadů, a to nejen plastů a podobných více nebo méně hořlavých látek, ale i odpadních dřevotřísek a odpadního dřeva se zbytky nátěrů, impregnací a laminování je v kamnech, kotlích ústředního topení i na otevřených ohništích, přímo bezohledností vůči svému okolí a je zákony zakázáno a v případě prokázání i sankcionováno. Také pravidelná kontrola a seřízení spalovacích zařízení a komínů má vliv nejenom na bezpečnost a spotřebu paliva, ale i na kvalitu ovzduší. Dále můžeme přehodnotit náš přístup k používání osobních automobilů zvážit, jestli je skutečně nutné pro vykonání cesty použít osobní vůz, nebo je možno použít veřejnou dopravu. Značný vliv v konečném důsledku může mít i to, jestli bude auto plně obsazeno, nebo bude používáno pouze jednou osobou. Psát o tom, že plynulá jízda optimální rychlostí, pravidelná údržba vozidla a seřizování jeho motoru má pozitivní vliv na množství a složení exhalací vypouštěných z vozidla do ovzduší je nošení dříví do lesa. Podstatnou mírou se mohou na zlepšení kvality ovzduší podílet i domácí kutilové. Je totiž podstatný rozdíl, jestli pro nátěry použijeme klasické barvy a laky s vysokým obsahem organických rozpouštědel, a které se ředí organickými ředidly, anebo moderní, tzv. ekologické barvy a laky, které obsahují organické těkavé látky pouze v nejmenším 7

8 nutném množství a jsou plně ředitelné vodou. Například při nátěru 25 m 2 podlahy klasickým epoxidovým lakem unikne do ovzduší až cca 1,025 kg organických těkavých látek. Při použití vodou ředitelného laku jich však do ovzduší unikne pouze cca 125 g. A sám kutil je právě ten, kdo se při práci s barvami a ředidly nadýchá par organického rozpouštědla nejvíce. Zde by již měl u zdravého jedince působit jeho pud sebezáchovy. Totéž se týká volby správných druhů lepidel a mnoha dalších výrobků spotřební chemie. Ono občas postačí přečíst si údaje o složení a vlastnostech výrobku na jeho etiketě a zamyslet se, jestli právě tento výrobek nemohu nahradit něčím méně škodlivým, nebo jestli jej vůbec potřebuji. A i takové obyčejné koště, občas použité, po předchozím pokropení prachu vodou, na dvorku u rodinného domku dokáže s kvalitou ovzduší u souseda divy. Pokud toto bude dělat pouze několik jednotlivců, efekt nebude žádný. Čím více lidí se nebude řídit podle hesla Po mně potopa, ale bude myslet na to, že i budoucí generace mají právo na slušné životní prostředí, tak lze negativa civilizace do značné míry pozitivně ovlivnit. Pozor, příroda je bestie a v minulosti již mnohokrát dokázala, že toho, kdo jí škodí, se dokáže zbavit. Takže do toho. Začněme u sebe! Mgr. Jozef Popeliš, MěÚ Neratovice, odbor životního prostředí TIP NA VÝLET VELTRUSY - zámek a park Veltruský park se zámkem je pro nás snad zcela nejbližším turisticky atraktivním místem - po silnici je to asi 15 km. Přitom je paradoxně dost obtížné se tam dostat veřejnou dopravou. Takže tento výlet je nejvhodnější absolvovat vlastním autem, ale i pro cyklisty to není daleko. Veltrusy leží při vltavských březích nedaleko Kralup a dostanete se až přímo na místo po staré teplické silnici (608). Lze použít i dálnici D 8, kterou opustíte na sjezdu Úžice. Cyklisté mohou místo značně frekventované hlavní silnice použít vedlejších silnic vedoucích téměř rovnoběžně s dálnicí (podle automapy: Panenské Břežany - Odolena Voda - Úžice - Zlosyň a zde vlevo do Veltrus). Kdo by chtěl cestovat veřejnou dopravou, může z Kobylis (metro C) použít autobusy příměstské dopravy, ty ale jezdí převážně jen v pracovní dny. Lze se dopravit i vlakem z Masarykova nádraží (trať 090) do stanice Nelahozeves a odtud jít pěšky asi půl hodiny po značce. Když už jsme tedy dorazili do městečka Veltrusy, vyhledáme vchod do zámeckého parku a dojdeme tudy k zámku. Zámek Veltrusy patří k nejvýznamnějším dílům vrcholného baroka v Čechách. Nechal ho ve 20. letech 18. století vybudovat Václav Chotek, rakouský státník. Budova je na půdorysu kříže s ústřední válcovou stavbou zaklenutou výraznou kopulí. Chcete-li si zámek prohlédnout i zevnitř, není to bohužel v současné době (2007) zatím ještě možné, protože stále probíhají opravy škod po rozsáhlé povodni, která zámek i park postihla v roce

9 Rozhodně ale nevynechejte prohlídku parku a počítejte s více než hodinovou procházkou. Zámecký park byl založen Václavem Chotkem a jeho synem Rudolfem v anglickém krajinářském slohu, jehož byli v té době průkopníky - parkové úpravy v tomto stylu se v Evropě začínaly provádět o dost později. Park má rozlohu asi 300 ha a je umístěn na ostrově mezi dvěma vltavskými rameny - i vodních ploch využili tvůrci architektury parku. Dřeviny jsou převážně domácího původu, je jich přes 100 druhů, ale jsou mezi nimi i vzácné druhy (platany, tulipánovníky). Park je známý i jako sídliště havranů. Při prohlídce narazíte na četné drobné romantické stavby a vodní kanály s ozdobnými můstky. Nestihnete asi uvidět všechno, staveb tu je k desítce, a také i v parku ještě probíhají opravy po povodni. Vyjmenujeme si názvy některých staveb, můžete je shlédnout v libovolném pořadí, tak jak je v parku objevíte. Nejvhodnější je obejít park od zámku po základním okruhu - viz připojený plánek - trvá to nejméně hodinu. Nejhezčí zahradní architekturou je Chrám přátel venkova a zahrad - ten je od zámku nejblíže. Naopak nejdále, až v severním cípu parku je Pavilon Marie Terezie. Cestou pak ještě můžete potkat dórský pavilon nebo sochu boha války Marta. U můstku přes vltavské rameno se nachází egyptská sfinga, a opodál pozůstatky egyptského kabinetu. Hezká je i budova Červeného mlýna z r v romantickém novogotickém slohu. Dále je to ještě oranžerie nebo Laudonův pavilon. 9

10 K zajímavostem Veltrus patří, že zde roku 1754 Rudolf Chotek uspořádal Velký veletrh tovarů Království Českého. Přijeli se podívat i císař František Lotrinský s královnou Marií Terezií a byl to první vzorkový veletrh na světě. Po ukončení prohlídky se můžete projít obcí Veltrusy, kde stojí kostel Narození sv. Jana Křtitele, v němž má hrobku Rudolf Chotek. V obci najdete i možnost občerstvení. Příjemné zážitky přeje Vladimír Novák Literatura, prameny: Turistický průvodce Okolí Prahy (M. Podhorský, F a B), Výlety do okolí Prahy (Němec, Soukup), Okolí Praha - západ (plánek) - Olympia sv 38, l990 TOULKY MĚŠICKOU MINULOSTÍ - díl XVIII. Úvod: Došli jsme do roku 1938, posledního roku života ve svobodném demokratickém státě na velmi dlouhou dobu. Obvykle v našem vyprávění nezmiňujeme historické události celostátního nebo světového významu, pokud nemají přímou souvislost se životem obce. Výjimkou byla první světová válka a výjimku uděláme i teď. Rok 1938 měl totiž fatální význam pro osudy nás všech. Republika v tom roce musela vydat značnou část svého území Hitlerovi, a obsazení země nacisty a druhá světová válka jsou na dohled. Je dobré tyto události připomenout. Lidská paměť je krátká a dnes mladší lidé o té době nevědí už skoro nic. Poučme se z historie. ať si ji nemusíme zopakovat. Po skončení tohoto dílu si uděláme malou zastávku v putování časem, ostatně do Protektorátu, který by teď měl být na řadě, nemusíme spěchat - není o co stát. V dalších dílech splníme to, co jsme před časem slíbili - podíváme se podrobněji na činnost a historii místních spolků, sdružení, sborů, klubů, jednot a to chronologicky, postupně, tak jek v obci vznikaly. Příště začneme historií divadelních ochotníků - spolku Kollár. Část osmnáctá: Poslední rok života ve svobodné republice Dnes nahlédneme do událostí roku 1938 a zčásti i do roku Úsek dějin obce, který jsme si popsali v několika minulých dílech počínaje rokem 1918 zakončíme 15. března 1939 spolu s koncem československého státu. Dvacet let uplynulo od vzniku samostatné Československé republiky, a toto dvacetiletí bylo velmi šťastnou dobou v životě státu a tím i v životě naší obce. Ne že by těch dvacet let bylo životem v ráji, problémů měl mladý stát a tedy i obec dost. Ale Československo se v té 10

11 době stalo jednou z nejvyspělejších zemí Evropy, mělo průmyslovou výrobu na vysoké úrovni, prosperující zemědělství, pevnou měnu, a v čele státu, ale i měst a obcí stály politické osobnosti, které se těšily obecné vážnosti a úctě. Stejně tak se dařilo i naší malé vesnici. Nastal stavební rozvoj, společenský, kulturní a sportovní život byl na takové úrovni, byť ve velmi skromných podmínkách, kterou se, s výjimkou krátkého poválečného období, už nikdy nepodařilo překonat, ba ani dosáhnout. Jenže tento slibný vývoj byl nadlouho přerušen událostmi, jejichž následky pociťujeme v podstatě až dodnes. V září 1938 to bylo odtržení pohraničních území ve prospěch Německa, a v březnu 1939 okupace nacistickým Německem vznik Protektorátu Čech a Morava a Slovenského štátu, zanedlouho poté pak začátek druhé světové války Minule už jsme si řekli, že dnešní potulka historií obce bude kratší a obsahově chudší než obvykle. Jednak obsahuje časový úsek jediného roku, a také zdroje informací dost prořídly. Jakoby se zastavil čas - kronikářské záznamy skončily, a poslední záznam z jednání zastupitelstva obce se zachoval z měsíce března. Pokusme se tedy z oněch skromných zdrojů jakýsi neúplný obraz života obce v tom osudovém roce sestavit. Byl to rok 20. výročí samostatnost, a toto výročí by se i v obci jistě za normálních okolností důstojně slavilo. Ale k tomu už asi nebyly podmínky ani chuť. Byl to i rok X. všesokolského sletu. Místních událostí však mnoho zaznamenáno nebylo. Podívejme se alespoň na ty zaznamenané. Debatovalo se a schůzovalo hodně o postavení školy, ale bez nějakého hmatatelného výsledku. Výzdoba místního nádraží k X. všesokolskému sletu a foto žáků Sokola Měšice V květnu se obecní zastupitelstvo usneslo na jmenování prezidenta dr. Beneše čestným občanem obce a to s velkým souhlasem a nadšením. Jak se časem dozvíme, bohužel to panu prezidentovi dlouho nevydrželo. 11

12 Dne 21. května byla vyhlášena částečná mobilizace. Důvodem byly rostoucí provokace Němců z příhraničních území a hrozba napadení Německou Říší. Na poli na východ od zámeckého parku vzniklo polní letiště. Kolem parku byla pod ochrannou clonou stromů umístěna letadla, hlavně bombardovací. Podle pamětníků to byly celokovové Blochy, vyráběné firmou Avia Čakovice ve francouzské licenci. V zámku a dvoře byla umístěna posádka. Tehdy ještě Němci dočasně vychladli a tak nás vojska záhy opustila. Tento rok byla údajně jednota Sokol v jakési krizi - téměř se necvičilo a činnost byla minimální. Máme dnes větší prostor, a tak si řekněme jména, kdo tehdy Sokol vedl (výbor jednoty). Starostou byl A. Šindlauer, místostarostou V. Čermák. Jako starší náčelník působil K. Dudek, náčelnicí byla M. Chlumská (dorostenka), vzdělavatelem M. Pšád a jednatelem L. Fabián. Na X. sletu cvičili jen dva muži. Domovské právo v tom roce získalo 6 občanů. Dne 22. září ve h byly vyhlášena všeobecná mobilizace. Občané - vojáci narukovali do šesti hodin po výzvě v rozhlase. V obci bylo opět ubytováno vojsko. Byla to část 103. dělostřeleckého pluku a vojenské zátiší. Jak to pak dopadlo už víme a po třech týdnech se demobilizovalo. Potom už šlo všechno velmi rychle - odstoupení části území Německu na základě Mnichovské dohody a 15. března 1939 okupace německými vojsky. Němci přijeli několika vojenskými auty i do obce a vyvěsili zde vyhlášky o udržení pořádku a s výzvou k odevzdání zbraní pod hrozbou krutých trestů. Vyhlášky byly údajně v polštině (!). Teď se ale ještě na chvíli vraťme zpět a podíváme se, o čem jednalo zastupitelstvo na té poslední schůzi, o které je záznam. Zde je vhodné místo, abychom zmínili osobu tehdejšího kronikáře pana Josefa Kozlera, díky jehož pečlivé práci jsem vás mohl seznámit s prvorepublikovou etapou dějin obce. Pan Kozler na této schůzi přečetl své zápisy a zastupitelstvo schválilo jejich zařazení do kroniky. (Pak následovala v zápisech velká mezera, celých 10 let, kterou se dodatečně pokusil zaplnit další úspěšný kronikář, pan Josef J. Horák. Jak se mu to podařilo, přečtete si v dalších dílech - pozn. autora). Pro úplnost: obecní kroniku začal psát v roce 1911 ing. A. Kausek, po něm pan učitel Růžička, od r pan Kozler. Kromě už zmiňovaného schválení stavby měšťanské školy v Líbeznicích se dozvídáme, že byl schválen obecní rozpočet na r. 1938, a pak už jen záležitosti běžné agendy obce. Na závěr si ještě vyjmenujeme členy tehdejšího zastupitelstva obce a tím se s nimi tak definitivně loučíme: Starostou byl, a bude ještě asi 4 roky pan Antonín Kouřimský. V zastupitelstvu zasedali pánové: Krča, Krátký, Kysela, Fical, Kratochvíl, Kašpar, Janoušek, Žumpa, Křehnáč, Pytlík, Šára, Procházka. A dáma - žádná. Jak jsem už uvedl v úvodu, příště se vrátíme proti proudu času. Do Protektorátu Čechy a Morava vstoupíme až někdy jindy, a mezitím si podrobně povíme něco o místních spolcích. Začneme tím, jak se v Měšicích hrálo divadlo. - pokračování příště - Vladimír Novák 12

13 Informace z naší mateřské školky Školní rok 2006 /07 Většina dětí se těšila do mateřské školy. Pro ty, které ještě nikdy nezažily odloučení od maminky bylo překvapením, že tomu tak je. Ale společně jsme tyto nelehké chvíle překonali. Pomáhá i nepostradatelná hračka z domova. Víme, že nejlepší je měkká, plyšová, s kterou se můžeme pomazlit. Ale myslím, že za krátkou dobu děti zjistily, že mateřská škola nabízí dosud nepoznané: svět mnoha kamarádů, společných her, hraček a různých zajímavostí a aktivit. Je zde však i nový řád a mnohdy setkání s nutností dodržovat jistá pravidla. Děti, které tak dosud doma nemusely, necítí pravidla soužití ve společnosti jako nutnost. Ale přece jenom je úžasné zjištění, že svět kamarádů může být zajímavější, než svět rodiny, do které se však každý rád vrací. Filosofií naší mateřské školy je příprava dítěte na život ve společnosti. Souvisí s tím i kultivace osobnosti dítěte. Mezi jiným setkání s kulturou. Divadelní společnosti většinou zveme do MŠ, abychom nemuseli ke vstupnému ještě hradit autobus. V prvním pololetí jsme např. viděli tato divadelní představení Broučci, Sněhurka, Malované pohádky, Červená Karkulka, Vodníček. Navštívil nás chovatel dravých ptáků a seznámil děti se způsobem jejich života. Pololetí školního roku jsme zakončili tradičně oslavami s rodiči. Do MŠ přišel čert a Mikuláš, ale my jsme se nebáli, protože již známe herce z divadla Vysmáto, kteří nám hrají milá představení. Děti dostaly balíčky sladkostí, které připravila paní kuchařka. Pak následovala oslava vánočních svátků s vystoupením pro rodiče a s pohoštěním. Děti byly většinou hodné a tak si jistě zasloužily hračky pod stromečkem a ještě malou pozornost, kterou si odnesly domů. V druhém pololetí jsme se též nenudili. Viděli jsme další divadelní představení. Např.: Neposlušná telátka, Tři malá prasátka, Proč pláčeš, muchomůrko?, Princezna popleta, Zlatá rybka, Hastrmánkovo jaro. Těšili jsme se do divadla Spejbla a Hurvínka v Praze, na: Pohádky pro Hurvínka a Hurvínkovu cestu do Tramtárie. Hurvínek je nám blízký, vždy si vymyslí něco legračního. Zážitkem byla i návštěva skleníku Fata Morgana. Ocitli jsme se v ráji tropických rostlin s poletujícími barevnými cizokrajnými motýli. Mohli jsme pozorovat i jak přicházejí na svět z kukel. V dubnu jsme započali plavecký výcvik v bazénu v Neratovicích, kam nás vozí smluvní autobus. 16. května jsme pozvali do MŠ maminky, abychom společně oslavili Den matek. Vystoupení dětí a jejich dárky pro maminky vyloudily nejednu slzičku dojetí. Červen bývá hektický měsíc. Protože je ve znamení konce školního roku, bývá v něm hodně akcí a děti jsou značně neklidné, protože cítí v kostech prázdniny. Opět jsme měli důvod k oslavě - významný Den dětí. Užili jsme si tanec v maskách, soutěže a hlavně hledání pokladu v zámeckém parku. Cestu časně z rána připravily obětavé p. učitelky. Indiáni běhali po lese, šašci skákali po pařezech a princezny se těšily, až dojdeme k zámku. Starší děti spaly jednu předvíkendovou noc v MŠ. Pro ně bylo hledání pokladu v nočním parku ještě větším dobrodružstvím, též hry s baterkami v ztemnělé školce. Pochutnaly si na vlastnoručně upečené pizze a bábovce. Že nebyl vůbec důvod k pocitu dlouhé chvíle, o tom svědčí ještě namalovaná trička barvami na textil. 13

14 Děti přicházejí a po několika letech odcházejí. P. učitelkám zůstanou drobné radosti, že je naučily v MŠ např. vyslovovat nějakou hlásku, dodržovat jistá pravidla, zpívat, byly prvním cizím člověkem, ke kterému získaly důvěru. Pak uplyne jisté období jako voda a děti jdou do Základní školy. Rozloučili jsme se s nimi při vernisáži dětských výtvarných prací na školní zahradě, kterou jsme uspořádali pro veřejnost. S potěšením jsme přivítali hodně obyvatel z Měšic, též p. starostu Lance a zastupitele OÚ Měšice ing. Knetla. Vystoupení dětí a p. učitelek přivábilo i muže, kteří se osvěžovali v restauraci a pomohli nám pak při úklidu rekvizit. (Děkujeme). Zvlášť zaujalo vystoupení starších dětí s p. učitelkou Martinou ve znamení Orientu. Ale i menších dětí s p. učitelkou Bárou mělo úspěch. Absolvovali jsme dva výlety. Jeden pro pocit radosti z jízdy vlakem do Neratovic. Člověk by nevěřil, že i tam lze uvidět mnoho zajímavostí. Např. cestou kolem Labe jsme pozorovali bagr na dálkové ovládání, viděli jsme mnoho domácích zvířat a děti si pohrály i na břehu řeky s pískem a s vodou. Zážitkem bylo seznámení s mapou, kterou p. uč. Bára vzala s sebou. Výlet na Točník byl celodenní ve znamení pohádkového hradu. Pohádkové bytosti (např. rytíř, bílá paní, princezna) nás provázely bohatým programem. Děti se vozily na ponících, shlédly divadelní představení, drezůru koně, poslouchaly koncert hru na orientální nástroje, pozorovaly práci kováře, krmily dravé ptáky a zúčastnily se různých soutěží. Závěrem bych ráda poděkovala všem rodičům, kteří nám pomáhali. Ať již výchovou svých dětí, či pomocí drobnými pracemi, či materiální pomocí. Pan ing. Brychta daroval DVD a ing. Staněk peníze na hračky k vánocům. Omlouvám se, že zde nemohu vyjmenovat všechny rodiče, kteří např. přispěli sladkostmi. Děkuji též Klubu rybářů, kteří darovali peníze na hračky z výtěžku z Dětského dne. A samozřejmě děkuji Obecnímu úřadu Měšice za pomoc při opravách v MŠ, sekání trávy na zahradě a za ochotu při řešení bezproblémového provozu mateřské školy. Snad pro zajímavost co jsme pořídili nového v tomto školním roce. Byly to hračky, vytvořili jsme nové herní koutky s paravány, ve větší třídě máme nový koberec a závěsy. Do budovy se vchází novými dveřmi. Na zahradě si děti užily v horkých dnech koupání v bazénu a v letních měsících bude na zahradu instalována chatička. Přijďte se do naší školky podívat. 14

15 Mimo výše uvedených nadstandardních aktivit máme kroužek tanečků, hru na flétnu, od září budeme mít kroužek keramický a podle zájmu rodičů hru s angličtinou. Je samozřejmé, že p. učitelky velmi dobře připravují děti na vstup do života prostřednictvím výchovně vzdělávací práce, která je všestranná. Pracujeme podle Školního vzdělávacího programu, jak jsem již kdysi uvedla. Pouze velkým problémem zůstávají peníze na platy, které jsou z rozpočtu KÚ a tak nemůžeme od září přijmout novou p. učitelku za p. učitelku Petru, která odešla na mateřskou dovolenou. Dovolte, abych všem popřála příjemný zbytek léta a hezkou dovolenou Daria Fialová ředitelka školy Ptali jsme se za vás Nový občánek Měšic Mojmír Pěnička, narozen 28. června 2007 doma v Měšicích. Když jsem se dozvěděl, že moji skorosousedé budou rodit doma, byl jsem překvapen, ale říkal jsem si, je nová doba, mladí lidé dnes mají jiné, moderní představy a názory na život, tak proč ne. Teprve tehdy, když si novopečený otec přišel na Obecní úřad zažádat o vydání rodného listu, tak jsem zjistil, že poslední porod doma v Měšicích proběhl před 27 lety. Porod doma není dnes opravdu obvyklá věc, a mne napadlo, že by Vás čtenáře mohlo zajímat, proč se rozhodli rodiče přivést dítě na svět takto netradičně. Požádal jsem je proto o tento rozhovor a doufám, že Vás zaujme, stejně jako zaujal mně. J.B. Dnes není běžné, že by se děti rodily doma, i když těchto narození v posledních letech přibývá. Chtěli jste, aby se miminko narodilo doma? Původně jsme hledali porodnici, kde by byli vstřícní a respektovali moje přání porodit dítě přirozeně, bez léků a bez rutinních lékařských zásahů. Všude ale záleží na lidech kdy kdo zrovna bude mít službu, lidé s různými přístupy a já nechtěla riskovat, že se budu muset se zdravotníky dohadovat, aby mi nedělali to či ono ve chvíli, kdy potřebuji klid a pohodu. Moje první dítě se narodilo v Centru aktivního porodu na Bulovce, kde prostředí bylo velmi podobné domácímu až na to, že za dveřmi byl v případě potřeby klasický, přístroji vybavený porodní sál. Jenže CAP byl zrušen a nic jiného podobného jsem v Praze a okolí neobjevila. To, že v naší České republice zatím nikde neexistují porodní domy (jak je to běžné např. v Německu, Anglii a jiných zemích Evropy) a kde bych mohla porodit dítě nerušena lékaři a sestrami, to mě vlastně vyhnalo do místa nejklidnějšího, domů. V čem je rozdíl porodit doma nebo v nemocnici. V nemocnici jsou v případě komplikací k dispozici léky a přístroje. Naproti tomu doma je člověk v harmonii, a proto není třeba řešit komplikace často vyvolané právě nemocničním zacházením s pacientkou. Doma nemusíte zbytečně vynakládat energii na seznamování 15

16 se s prostředím, novými lidmi. Není třeba vyčerpávat se vyplňováním dotazníku na příjmu. Netřeba nechat si každou chvíli sahat na různé části těla od cizích neznámých lidí, byť je to lékař či sestra. Nikdo vás nenutí k nepříjemnostem jako je např. holení přirození, nikdo nepíchá do paže kanilu (co kdybychom potřebovali vám tam nakapat lék podle našeho uvážení i když jste léky nechtěla). Při porodu na vás nikdo nesvítí ostrým světlem a nemusíte se dohadovat, zda procedury, které s vaším tělem provádějí, jsou opravdu nutné. Mohu zaujmout polohu, která je po citu pro mě a mé právě rozené dítě nejpříjemnější. Po porodu vás navíc nikdo nebudí, nikdo vám neodnáší dítě na dlouhé hodiny s odůvodněním abyste si mohla odpočinout. Vím, že v takové chvíli bych nebyla schopna argumentovat a stalo by se, co bych nechtěla. Je vidět, že důvodů pro porod doma bylo více. Od kdy jste zvažovali tuto možnost? Dlouho ne, asi až měsíc před porodem jsme od tom doma začali mluvit, zvažovat to. I když - vlastně od samého začátku jsem znala matky, které doma porodily a to mi dodalo odvahu. Znala jsem je z karlínského A-centra pro těhotné a pro maminky s miminkami. A divila jsem se: na rozdíl od stresů a komplikací, které mi vesměs líčily moje známé rodící v nemocnicích, namísto odevzdaného utrpení, mi tyto matky líčily narození svých dětí jako velkou slavnost, intimní krásnou událost, která je vnitřně velmi posílila. Zní to hezky, ale připustila jste si riziko? Porod doma není pro každého, to je pravda. Jsem velmi vděčná, že jsem si mohla dovolit jej takhle krásně doma prožít. Zkušená paní porodní asistentka, ke které jsem chodila na kontroly, by zřejmě byla první, kdo by mi to rozmlouval, pokud by hrozily nějaké komplikace. Ale podle všech zjištění jsem byla naprosto zdravá, i miminko v bříšku dobře prospívalo a bylo připraveno hlavou dolů. Navíc je to už druhé moje miminko, přičemž ani u toho prvního žádné komplikace nebyly. Takže nezbytné podmínky pro porod doma byly splněny. A co tatínek byl hned pro? Měla jsem v něm od začátku velkou oporu, všechno jsme spolu probírali a možnost nemocnice v blízkých Neratovicích byla vlastně otevřená až do poslední chvíle. Chtěl, abych se cítila dobře, a důvěřoval mému rozhodnutí, které ponechal na mně. Bez jeho podpory bych si porod doma vůbec nemohla dovolit. Jak to tedy u vás probíhalo? Ve čtvrtek 28. června měl můj partner prvním dnem svoji plánovanou dovolenou. Náhoda nebo šťastné znamení? Nevím, ale bylo to prostě tak. Hned od rána jsem cítila, že je cosi jinak. Dopoledne jsem ještě poskládala nějaké prádlo a tušení, že něco se bude dít, stále zesilovalo. Pak jsme si dali oběd co partner uvařil (mimochodem moc dobrý a moje pozdější neuctivé zacházení si rozhodně nezasloužil). Odpoledne bylo jasné, že miminko chce na svět. Až v té chvíli jsem si byla jistá, že do žádného auta už sedat nebudu, do žádné porodnice nepojedu, za nic na světě. Chtěla jsem být sama a to, že můj partner byl v jiné místnosti, připraven mi přinést co bych potřebovala nebo to naopak odnést (např. kbelíček s vyreklamovaným obědem) mi dodávalo klid, že o podobné technické záležitosti je postaráno. Moje intuice mi říkala, že všechno je v pořádku. A věřila jsem také třicetiletým zkušenostem mé porodní asistentky, že když se do přirozeného průběhu porodu chemicky nezasahuje léky, případné komplikace o sobě dají vědět dostatečnou dobu dopředu, takže by případně bylo dost času do porodnice odjet. A když jsem si nebyla úplně jistá, co se děje, 16

17 volala jsem jí o radu na mobil. Blížila se k nám taxíkem a posledních 10 minut před jejím příjezdem k nám jsme spolu byli na mobilu nepřetržitě. Miminko se už už chystalo přijít na svět a taxíkář mohl v přímém přenosu sledovat, jak se mnou asistentka do telefonu co chvíli prodýchává porodní stahy. Mimochodem: dotyčný taxikář dostal tady v Měšicích od naší paní policistky pokutu za rychlou jízdu. Snažil se sice chabě argumentovat tvrzením že spěchá k porodu, ale kdo by tomu věřil?? Takže si tuto zakázku bude asi dlouho pamatovat Já doma jsem byla v klidu, věděla jsem, že narození je koneckonců hlavně záležitost nás dvou: mě a miminka. Že to za nás nikdo neodrodí. Nic jiného než klek na čtyřech jsem nesnesla a tak jsem zůstala a zpívala jsem hluboké ÁÁÁ, aby se cesty k narození otevřely, přesně jak jsme si to zkoušely s ostatními maminkami v A centru. I kdybychom byli sami bez asistentky, prostě bych miminko jen chytla, zabalila do připravené osušky a čekali bychom, než k nám přijede. Chvílemi jsem si to snad i tajně přála. Nakonec přijela 5 minut před jeho narozením a já byla pak za její zkušenou pomoc vděčná. Zkontrolovala placentu, že je v pořádku, zasvorkovala pupeční šnůru (po dotepání pupečník ustřihl tatínek) a udělala i mnoho dalších potřebných úkonů o kterých ani nevím, že potřeba jsou. Nejraději ze všeho vzpomínám na chvíli, kdy se miminko klubalo na svět. Hladila jsem mu vlásky na vrchu hlavičky a kousek ouška. Bylo to nepopsatelně heboučké a měkoučké. Byla to ta nejkrásnější i když zároveň nejnáročnější část celého porodu. Úplně jsem zapomněla na svou bolest a uvědomila jsem si, že je to vlastně nic proti tomu, co v té chvíli prožívá ten človíček, který si mě vybral za svou mámu. Po narození neplakal, jen se tak trochu nevěřícně rozhlížel po tomto novém světě. A pak už byl jen chován střídavě mnou, svým tatínkem, paní porodní asistentkou - a brzy nato usnul. Podle zběžného prohlédnutí porodní asistentky byl zdráv a v naprostém pořádku a já jsem moc ráda, že nám jej nikdo neodnášel, že jsme mohli být stále spolu. Za pár hodin došlo i na zvážení měl 4,45 kg. Pak i mě porodní asistentka prohlédla a potvrdila mi, že jsem bez natržení, v naprostém pořádku. Těžko slovy vyjádřit, jak moc jsem vděčná všem, díky nimž můj a Mojmírkův porod proběhl tak hladce a v pohodě. Svému partnerovi, porodní asistentce a hlavně tam nahoru Našemu Nejvyššímu. Díky porodu doma vím, že bolest se dá zvládnout a vlastně horší než bolest je strach z bolesti. Myslím, že máme v sobě všichni víc síly než si uvědomujeme jen díky civilizaci a komfortu jsme si odvykli ji používat. Porod je jedna z příležitostí, jak se s vlastní vnitřní silou setkat. Tak proč tuto příležitost odmítnout? Rozhovor s maminkou malého Mojmíra, Jaroslavou Haldovou, redakčně zpracoval Jiří Bejlek 17 Malý Mojmírek Pěnička, krátce po narození

18 SLOVO SPOLUOBČANŮ Vážená redakce, tak jste byli podepsáni jako autoři úvodního článku červnového zpravodaje z roku Tak tedy vážená redakce, na článek vytištěný v již zmíněném vydání, nelze než reagovat a uvést věci na pravou míru. Nás, níže podepsaných, se dotkla slova o vandalismu a drobném terorismu, spojovaná s tradicí pálení čarodějnic, konkrétně pak s akcí pořádanou na hřišti místního Sokola. Za prvé: tato akce není přitroublá (jak jste ji nazvali), protože její kořeny sahají hluboko do minulosti. Dovolím si pro vaši informaci krátkou ukázku z encyklopedie: Pálení čarodějnic (také Filipojakubská noc, Valpuržina noc nebo Beltine) jsou označení pro noc z 30.dubna na 1.května. Je to velmi starý a dodnes živý lidový svátek. Tuto noc se lidé schází u zapálených ohňů a slaví příchod jara. Na některých místech se staví májka. Noc z 30. dubna na 1. května bylo pokládána za magickou. Lidé věřili, že tuto noc se čarodějnice slétají na čarodějnický sabat a skutečně je tato noc jedním z největších pohanských svátků. Lidé také věřili například v otevírání různých jeskyní a podzemních slují, ve kterých se daly nalézt poklady. Hlavním úkolem tohoto starého lidového svátku byla oslava plodnosti. Na ochranu před čarodějnicemi se na vyvýšených místech zapalovaly ohně. Postupem času se z těchto ohňů stávalo pálení čarodějnic. Popel z těchto ohňů měl mít zvláštní moc pro zvýšení úrody. Někdy se rozhrnutým popelem vodil dobytek k zajištění plodnosti jindy se přes oheň skákalo kvůli zajištění mládí a plodnosti. Zvyky a tradice našich vesnic vychází přímo z pohanství a oslav matky přírody. Za druhé: akci z 30. dubna 2007 pro sebe pořádalo několik členů místního Sokola. Podotýkám, že se jednalo o privátní akci. Jelikož každá taková akce musí být ohlášena Obecnímu úřadu, zachovali jsme se tak i my. Za to, že se celé věci z vlastní iniciativy chopil člen zastupitelstva a v místním rozhlase ji vyhlásil jako akci veřejnou, my nemůžeme. Proto jsme ani nechápali výtky účastníků, kteří si stěžovali na naši nepřipravenost. (Jak to, že nejsou připraveny klacky k opékání, nejsou vuřty atd.) Za třetí: pokud je nám známo, stávají se škody a drobné přestupky i na akcích místním zastupitelstvem chválených a patřičně podporovaných. Za čtvrté: na již zmiňované akci byla přítomna i obecní policie, která k průběhu neměla žádné připomínky. Nechápeme také, z jakého důvodu bychom si měli platit policejní dozor, když je placen z našich daní a akce měla být původně soukromá. Za páté: Jaké ze všeho plyne ponaučení? Každý dobrý skutek budiž po zásluze potrestán! S pozdravem T. Černohorský, M. Václavík, F. Hřebačka, R. Veselý, M. Perovič, B. Koutecký, L. Nešpor, M. Fabián. P.S. Žádáme tímto o zveřejnění našeho článku v nejbližším vydání Měšického zpravodaje. 18

19 Ad Slovo spoluobčanů - vyjádření redakce (autor Vladimír Novák) Výše otištěný příspěvek se týká několika vět z úvodníku červnového čísla Zpravodaje. Neboť jsem autorem tohoto úvodníku, chci k věci dodat pár vět na vysvětlenou. Bohužel se stalo to, co se stává často, že dobře míněná slova dopadnou na špatnou adresu. Výše podepsaní pánové se domnívají, že jejich akci pálení čarodějnic jsem spojil s vandalismem spáchaným oné noci v ulicích obce partou jakýchsi mladíků, zřejmě ne z Měšic. Musím prohlásit, že tomu tak není, ostatně v textu se neobjevilo ani slovo Sokol, ani fotbalové hřiště. V době psaní úvodníku jsem ostatně ani nevěděl, kde se pálilo. Těchto oslav bylo v obci více a neohlášených, a tito mladíci se zcela jistě upravili někde jinde než na hřišti. Mrzí mne, že se to dotklo právě lidí, kteří pro veřejnost dělají dost práce, a tímto se jím omlouvám za formulaci, která umožnila nepřesný výklad napsaného. Pokud jde o nelichotivý výrok o zvyku pálení, pak to je můj subjektivní názor, který nikomu nevnucuji a zveřejnil jsem to jako nezávislý redaktor nezávislého listu a stojím si za tím. Doba, kdy jsme na stejnou věc museli všichni mít stejný názor, je už naštěstí pryč. Negativní postoj k akcím tohoto typu jsem si, mimo jiné, vytvořil porovnáním statistik pro tuto noc za posledních několik let. Požáry, těžká zranění a další škody, to je každoroční bilance. Já samozřejmě historii a původ té tradice znám. Není to český národní zvyk, přišlo to sem z německých oblastí. Citace slovníkového hesla mě dost pobavila, ale to nebudu rozvádět. Jen tolik pro úplnost chybí tam třeba, že komunisté tomu dali název Ohně míru. Ale co hlavně, že ještě na konci 18. století skončily desítky tisíc nevinných žen upálením za živa na hranici pro podezření z čarodějnictví, ty co měly víc štěstí byly jen sťaty. To jen tak na okraj, abychom z toho nedělali národní svátek. Je to prostě nenáročná zábava, lidé se sejdou u ohně, aby se pobavili. Nic víc. Upřímně řečeno, kdo asi z účastníků by věděl, proč se to slaví, a kolik lidí by asi přišlo, kdyby se tam neprodávalo pivo a neopékaly uzenky. Pokud jde o tu policejní ochranu, tak to nebudu rozvádět, jen jsem chtěl naznačit, proč by stát měl platit policejní asistenci při a zejména po soukromých zábavních akcích. A ještě už zcela od věci, ale pro upřesnění: pod úvodník jsme se nepodepsali vážená redakce, jak píšete - takto opravdu sami sebe netitulujeme, ale vaše redakce - tak jako pokaždé. Tím považuji věc za uzavřenou a snad uspokojivě vysvětlenou. Ještě jen malý dodatek, taky zcela od věci: Článek byl napsán zdařile a profesionálně, a je tedy škoda, že stejným způsobem nedostáváme informace o činnosti TJ Sokol - fotbal pro časopis a obecní kroniku, jak jsem o to před časem dopisem požádal. Ostatní (školka, Děti Měšic, rybářský spolek, Junák - Skaut) vyhověli a dodatečně jim za to děkuji. Za redakci Zpravodaje Vladimír Novák 19

20 PS: Dovolte, abych i já, v článku zmiňovaný jako člen zastupitelstva, který se z vlastní iniciativy chopil celé věci a soukromou akci pálení čarodějnic na hřišti Sokola vyhlásil v místním rozhlase za akci veřejnou, se bránil a uvedl několik věcí na pravou míru. Vlastní iniciativu v tom, aby se v obci pálili čarodějnice, nepopírám. Snažil jsem se najít v obci pomoc, takovouto akci zorganizovat. Klub rybářů po špatných zkušenostech z minulých let do toho nešel. Ani se jim nedivím. Mrzelo mě však to, že se mě ptalo hodně lidí, proč u nás čarodějnice nejsou a v okolních obcích ano. Když tedy za mnou na OÚ přišel výše podepsaný Luboš Nešpor s tím, že jde nahlásit pálení ohně na hřišti, měl jsem radost, že se našel někdo, kdo je schopný akci zorganizovat. Je pravda, že říkal, že akce má být soukromá, jen pro členy Sokola, ale když jsem mu řekl, že se hodně lidí ptá, proč nejsou v Měšicích čarodějnice, nakonec souhlasil s tím, pozvat rozhlasem na hřiště i jiné děti z obce. Já osobně bych si nikdy nedovolil z vlastní iniciativy zvát někoho na soukromou akci. Jak píše v předcházejícím článku pan Novák, naštěstí má dnes již každý právo na to, aby měl na takovouto akci, jakou je pálení čarodějnic, vlastní názor. Pro někoho je to přitroublá zábava a pro někoho, jako třeba zrovna pro mě, příležitost posedět s lidmi, dívat se do ohně a nepřemýšlet v tomto případě o nějakých zvycích a tradicích. Je mi líto, že všichni podepsaní pod článkem Slovo spoluobčanů, o nichž vím, že jsou to právě jedni z těch, kteří se u nás v Měšicích věnují výchově mládeže a pro obec něco dělají, si na sebe vztáhli kritiku, obsaženou v článku v minulém čísle zpravodaje. Nebylo to o nich! Plně je také chápu a souhlasím s bodem Za páté, a znám to, tak jako všichni co se podílejí na organizování různých akcí z vlastní zkušenosti, že: Každý dobrý skutek budiž po zásluze potrestán. Doufám, že se nenecháte otrávit!!! Iniciativní člen zastupitelstva Jiří Bejlek Co je Náplava? Dnes jsem poslouchala v rozhlase anketu: co to je zemědělec. Je pravda, že se redaktor ptal dětí, ale odpovědi byly neskutečné. Nějak se ten pojem vytratil a děti už nevědí, co to znamená. Ale mně napadlo, jak by asi dopadla anketa na téma- co to je náplava. V hospodě v Měšicích by asi odpověď znal každý. Náplava je člověk, který neměl tu čest narodit se v Měšicích, nebo v novější době nebyl do Měšic přivezen hned z porodnice. Měšičákem se takový člověk někdy nestane ani po desítkách let prožitých v obci. Neznal přece Měšice v době, kdy jsme měli například každý svou studnu ve které bylo víc dusičnanů a různých chemikálií než vody, do Prahy a zpět se člověk dostal jen 3 x denně, náplava nepoznal, jak krásně hoří a smrdí odřezky z Plastimatu, kterými topil každý, kdo v Plastimatu pracoval a mohla bych pokračovat dále. 20